V souvislosti s procesem připojování k EU prochází Česká republika složitými změnami v oblasti ekonomické, strukturální i sociální, jež vyvolávají potřebu zabývat se také morálně etickými souvislostmi tohoto procesu. Otázka objasnění vztahu mezi etikou a ekonomií či etikou a podnikáním je stále aktuálnější. Nerespektování etických aspektů v ekonomických vztazích během procesu transformace naší ekonomiky vedlo k jisté deziluzi ve společnosti jako důsledku celé řady negativních jevů. Součástí ekonomických praktik se staly korupce, praní špinavých peněz, daňové úniky, tunelování, nedodržování smluv a nepsaných pravidel apod. Všechny tyto jevy vypovídají o špatném stavu etického prostředí, vynucují si naši pozornost a hledání řešení, které povede k obnovení důvěry v ekonomický systém.

S ohledem na naléhavost problému bych ráda seznámila čtenáře Marathonu s problematikou, kterou se zabývám a představila ekonomické procesy v kontextu morálních¹ souvislostí a důsledků a podala systematický obraz etických aspektů ekonomických vztahů ve třech základních rovinách vnímání. Je nutno poznamenat, že se zde v závislosti na rozsahu příspěvku zabývám pouze vybranými problémy a jen zkratkovitě.

1. V obecné teoreticko-metodologické rovině je východiskem nahlédnutí morální dimenze ekonomických vztahů, charakteristika racionality homo oeconomicus, liberálního přístupu k této problematice, hledání řešení a alternativ k neoklasickému paradigmatu a zachycení příkladů snahy o propojení etiky a ekonomie ve světové i české tradici.

2. Předmětem druhé roviny zkoumání jsou etické aspekty okolí firmy. Zde jsem soustředila pozornost na hospodářskou etiku (resp. etiku v podnikání) a její základní východiska. Podnikatelská etika se v posledních letech stala velmi populárním tématem ekonomů i politiků. Tento trend obecně navazuje na zájem o etické aspekty ekonomie a podnikatelskou etiku, jež se rozvíjí od 70. let 20. století především ve vyspělých ekonomikách. Zabývat se touto problematikou si rovněž žádají trvale neřešené problémy naší ekonomiky, jako jsou korupce, hospodářská kriminalita, nedodržování pravidel a závazků apod. Role podnikatelské etiky v rychle se měnících podmínkách globální ekonomiky roste.

Do této roviny zkoumání jsem dále tematicky zařadila úvahy nad morální dimenzí základních otázek trhu, které řeší každá ekonomika: Co vyrábět? Jak? Pro koho? Jedná se především o analytický přístup k důsledkům, jež z řešení těchto otázek vyplývají.

Těžištěm analýzy etických aspektů okolí firmy je charakteristika a zhodnocení etického prostředí v ČR před vstupem do EU, a to jak na základě dostupné literatury, sekundárních dat z tisku, odborných časopisů a závěrů konferencí o etice, tak především na základě primárního výzkumu.

3. Třetí rovinu zkoumané problematiky tvoří etické aspekty uvnitř firmy. Zde jsem zaměřila svou pozornost na problémy integrace etiky do podnikové praxe, mravní kulturu podnikatele, vytváření zdravé podnikové kultury jako předpokladu adaptace firmy v podmínkách rychle se měnícího prostředí. Součástí dané problematiky je zkoumání role etického kodexu firmy a jeho tvorba.

Jak už název napovídá předmětem této části jsou problémy vztahu etiky a ekonomie v teoreticko-metodologické rovině.

Subkapitola 2.1 se soustřeďuje především na pracovní vymezení základních kategorií a pojmů, jako je morálka, etika, právo (a jejich vzájemné vztahy).

Část 2.2 stručně mapuje mnohorozměrný vztah etiky a ekonomie se zaměřením zejména na neoklasickou tradici. Jsou zde mimo jiné naznačeny dva poznávací zdroje ekonomické vědy - etický a inženýrský podle A.K. Sena. Již v této subkapitole je patrná důležitost vymezení racionality, resp. naznačení modelu lidského chování používaného v ekonomických a společenských vědách.

Připomenutí klíčových ekonomických kategorií, především dominantní neoklasické ekonomie, včetně pokusu o vymezení ekonomického modelu člověka (koncepce homo oeconomicus) je předmětem subkapitoly 2.3.

Paragraf 2.4 připomíná odkaz A. Smithe, na jehož úvahy (např. o přirozené povaze člověka) ekonomie navazuje dodnes. Jsou zde naznačeny různé interpretace (i dezinterpretace) odkazu tohoto představitele klasické školy politické ekonomie.

Vybrané pokusy o propojení etiky a ekonomie jsou předmětem subkapitoly 2.5, která zároveň upozorňuje na otázky spojené s hledáním alternativy ekonomického paradigmatu.

Závěrečná pasáž 2.6 hledí na zkoumanou problematiku optikou českého ekonomického myšlení a stručně mapuje etické a sociální aspekty v dílech některých českých ekonomů. Pozornost soustředěna opět pouze na vybrané autory a některé aspekty a nepředstavuje vyčerpávající pohled na tuto problematiku.

Jednou ze sfér lidských aktivit je oblast ekonomická. Aby lidé uspokojili své potřeby, vstupují do vzájemných vztahů, které jsou regulovány především právními normami, ale i neformálními pravidly. Morální pravidla, tj. hodnoty, normy a zvyky, jsou tak součástí tržní ekonomiky a ovlivňují chování a jednání všech subjektů i hospodářskou výkonnost ekonomiky.

Pro potřeby řešení problémů souvisejících se zvoleným tématem práce jsou v této podkapitole vymezeny některé základní pojmy a vztahy.

Tradiční definice chápe morálku jako soubor pravidel, hodnot, ale i postojů a přesvědčení, které ovlivňují a regulují lidské jednání. Etika potom bývá nejčastěji vymezována jako věda o morálce. Jejím předmětem je mravně relevantní jednání s akcentem především na hodnotící aspekt, který člověka orientuje, jak se má chovat k jiným lidem a oč má v životě usilovat. Mravně relevantní jednání v sobě zahrnuje odpovědnost a oprávněnost v bezprostřední vazbě na svobodu volby. Etika úzce souvisí se socializačním procesem člověka. Její rozvoj je spjat s vědomím utváření dobra a spravedlnosti, které tvoří dvojí rozměr etiky [65]. Právo upravuje nutné minimum vztahů mezi osobami a skupinami osob. Formuluje vzájemné povinnosti, vymezuje a zajišťuje minimální míru spořádaného chování mezi lidmi. Právo, které je součástí rozsáhlého morálního a mravního řádu, má zajišťovat mír uvnitř společnosti s ohledem na rozmanitost a rozpornost zájmů všech zúčastněných subjektů [65].

Dále jsou vymezeny pojmy politika, norma právní a morální apod. Součástí subkapitoly je naznačení základních badatelských směrů etiky.

Zpravidla se jeví etika a ekonomie jako dvě zcela nezávislé vědní disciplíny, jež jsou jen obtížně spojitelné. V moderní ekonomii je lidské chování obvykle ztotožňováno s racionálním chováním, předpoklad racionality je součástí modelové abstrakce homo oeconomicus. Racionalita sama však bývá odlišně pojímána a vymezována, různé teorie chápou člověka odlišným způsobem (lze zde hovořit o střetu principů individualismu a kolektivismu).

Pokud ekonomie² je chápána jako společenskovědní disciplína o volbě, nemůže být prosta hodnotících soudů, které určují směr a metodologická východiska teoretických koncepcí a názorů, jež z různých zorných úhlů hledají odpovědi na stejné otázky. Záměna jednoho paradigmatu³ druhým bývá spjata se změnou sociálně ekonomických podmínek společnosti, které ovlivňují metodologický přístup, prioritu problémů, ale i obsah a způsob kladení otázek a hodnocení odpovědí [74].

Ekonomická věda byla po dlouhou dobu odvětvím etiky a od svého vzniku v sobě zohledňuje i mravní hlediska. Adam Smith - jeden ze zakladatelů liberální ekonomie, působil také jako profesor mravní filozofie na univerzitě v Glasgow. Postupně však některé neoliberální proudy spojení mezi ekonomií a etikou popírají.

A.K. Sen ve své knize "On Ethic and Economics" (1987) rozlišuje dva poznávací zdroje ekonomické vědy: etický a inženýrský. 1. Tradice etického přístupu začíná zřejmě již u Aristotela, jenž spojil základní problémy ekonomie s lidskými cíly. Etický přístup chápe etiku jako endogenní faktor, který ovlivňuje ekonomický život zevnitř. Mezi ekonomy, jež chápali ekonomii ve vztahu k etickým aspektům, Sen řadí právě A. Smithe, J.S. Milla, F.Y. Edgewortha a K. Marxe. 2. Inženýrský přístup se zrodil až v moderní (průmyslové) éře. Prostředky k dosahování již předpokládaných cílů hledá na základě jednotlivých subjektů. Etika a etické úvahy jsou zde chápány jako exogenní či dané faktory. Sem řadí prof. Sen především inženýry neoklasické školy W. Pettyho, L.M.E. Walrase, A. A. Cournota, ale také F. Quesnaye a D. Ricarda.

Sen považuje oba přístupy za významné pro formování ekonomických aktivit. Žádný ekonomický směr či škola se ovšem nevyvíjely v čisté podobě. Jestliže porovnáme tyto dva přístupy, pak lze najít rovinu, ve které se významně odlišují. Je to rovina motivace. Motivace k maximalizaci užitku nebo maximalizaci vlastního zájmu. V současných neoliberálních ekonomikách převládá pojetí maximalizace vlastního zájmu, které souvisí s nedoceněním role etiky v reálném rozhodování.

Záměrem této podkapitoly je poukázat na nedostatky předpokladů a perspektiv ekonomické teorie, jak je formulovala převládající inženýrská linie, a otevřít prostor pro uplatnění linie etické, jako rovnocenné poznávací základny. V centru pozornosti je problematika racionality, ekonomického chování a jednání ve vztahu k motivaci⁴, kde klíčovým problémem je maximalizační funkce.

Východiskem je připomenutí základních ekonomických kategorií, charakteristika neoklasického pojetí racionality a trhu.

Homo oeconomicus v čisté podobě má uspořádané dané preference, v podstatě dokonalé informace a vybírá akci maximalizují uspokojení se zřetelem na vlastní zájmy. Jedná se o přísně logicky jednající subjekt neustále bezohledně provádějící užitkově - nákladovou kalkulaci, chovající se vždy racionálně - to i v dlouhém horizontu. Člověk ekonomický je ahistorický, je izolován od ostatních a je ve svém rozhodování naprosto svobodný - pouze on stanovuje, co jsou jeho zájmy i jakými způsoby je uspokojovat. Jedná se o liberální rozhodovací princip - rozhodovatel posuzuje, která ekonomická akce je pro něj nejlepší [68].

Předmětem této části práce je dále vymezení ekonomického modelu člověka (koncepce homo oeconomicus na základě axiomů: maximalizace vlastního užitku, úplnosti (zajišťující schopnost rozhodovatele porovnat libovolné dva soubory komodit), chamtivosti, tranzitivity, konvexity a axiom kontinuity (spojitosti).

Základní ideje hospodářského liberalismu, ze kterých čerpá neoklasická ekonomie, jsou formulovány v díle A. Smithe "Pojednání o podstatě a původu bohatství národů" (1776). Jednou ze základních tezí této práce je teze o přirozené podstatě člověka spočívající v jeho egoismu a individualistickém sledování vlastního zájmu kombinovaná s principem "neviditelné ruky trhu". Neviditelná ruka trhu je teoretický koncept mechanismu přenášejícího mikroekonomickou racionalitu na makroekonomickou úroveň. Podstatou tohoto konceptu je Smithův závěr, že jednotlivci sledující své individuální zájmy nemohou, vedeni neviditelnou rukou trhu, dosahovat svých cílů jinak než prostřednictvím uspokojování jiných. Tímto způsobem (mimoděk) přispívají k prosazování společenských zájmů [79], [80].

Neoklasická ekonomie ztotožňuje "neviditelnou ruku" se zákonitostmi trhu. Samočinně působící koordinace individuálních užitků a zájmů, případně s nimi korelujících plánů jednotlivých hospodářských subjektů vede k makroekonomické souhře, která optimalizuje efektivnost alokace zdrojů a nepřímo přispívá k blahu všech lidí. Tento proces, vycházející ze stoické tradice, má bezpochyby reálný základ. Čím více by se hospodářská skutečnost přiblížila modelovým představám dokonalé konkurence, tím by byl výstižnější.

Hlavní význam etického díla A. Smithe spočívá v tom, že do středu zájmu staví sympatii, která ovlivňuje rozhodování člověka a často vede i ke zmírnění jeho vlastních afektů. A. Smith odhalil význam procesu vzájemného vciťování pro definování "zákona mravního růstu" a vytvořil etické základy hospodářského liberalismu.

V "Teorii morálních citů" (1759) Adam Smith obohatil oblast morální filozofie o teorii sympatie. Přestože je člověk pokládán za egoistickou bytost, je zároveň jeho přirozenou schopností vcítit se do situace bližního, porozumět mu a přijmout jeho zájmy. Solidární zájem o druhé tak patří k substanci lidskosti právě tak, jako zájem o vlastní dobro. Ve Smithově koncepci není však trh vázán mravností jen v tom smyslu, že by subjekty trhu byly na základě "sympatie" personálně eticky nabádány k souvztažnému chápání vlastních a cizích zájmů. Harmonizace protikladných zájmů je nakonec možná jen tím, že existuje skrytý řád, který dokáže koordinovat střety vlastních zájmů v tržně hospodářské konkurenci v mravně kvalifikovaném smyslu, tedy ve prospěch obecného dobra. Smith nikde dotyčný řád systematicky nepopisuje, pouze jej naznačuje v metafoře o "invisible hand". Právě tato "neviditelná ruka" řídí vyrovnávání zájmů ve prospěch celku, ačkoli jednotlivec v hospodářských procesech eticky selhává a egoisticky vyhledává pouze vlastní výhody. V "Pojednání o podstatě a původu bohatství národů" pojímá A. Smith člověka jako individuální osobu, která může sledovat v rámci pravidel hry své vlastní zájmy svým vlastním způsobem. Přestože neoklasická teorie hospodářství zcela identifikovala "neviditelnou ruku" se zákony trhu, není pochyb o tom, že A. Smith v ní spatřoval vyšší moc. Řád, který vede trh k harmonizaci protikladných zájmů, nevzniká díky trhu samotnému, díky jeho vlastním mechanismům a z něj samotného, ale pouze pokud je Prozřetelností začleněn do mravního řádu [28], [58].

Snaha o propojení ekonomie a etiky se odráží v dílech řady autorů s různou intenzitou. Pokusy o propojení etiky a ekonomie lze pozorovat např. u M. Webera, J. Schumpetera, D. McClellanda, ale kromě A. Sena také zejména u F. Fukuyamy. Významné pokusy vytvořit alternativu neoklasické koncepci ekonomických vztahů představují díla A. Etzioniho a A. Richa.

V roce 1988 vychází dílo profesora ekonomie a sociologie na Goerge Washington University a Harvard Business School Amitaie Etzioniho - "Morální dimenze ekonomiky" (The Moral Dimension: Toward a New Economics). Etzioni zde konfrontuje své představy racionálně jednajícího jednotlivce s neoklasickým modelem a vytváří východiska nového deontologického⁵ paradigmatu. Etzioni chápe člověka jako jedince orientovaného nejen utilitaristicky⁶ na svůj prospěch, na vlastní JÁ, ale zároveň vřazeného do zdravého společenství (MY). Lidé podle něho sledují dvě základní neredukovatelné užitečnosti - "požitek a morálku". Paradigma JÁ a MY staví člověka (jednotlivce) do kontextu sociálního společenství (tzv. vstřícné společnosti). Takto pojaté nové paradigma můžeme chápat jako vytvoření sociálního kontextu či protažení neoklasického paradigmatu do sociálně-etické dimenze, jako jeho integraci do syntézy "sociální ekonomie".

Dalším z představitelů alternativních úvah východiskům neoklasické ekonomie je švýcarský protestantský theolog a sociální etik Artur Rich⁷.Ve dvousvazkovém díle "Etika hospodářství"⁸ završuje prof. Rich své celoživotní úsilí a pokouší se o spojení křesťanského a lidského přístupu ke světu se všemi jeho danostmi a zákonitostmi, jež musí lidstvo respektovat v ekonomické sféře. Východiskem je mu princip humanity z lásky , víry a naděje a otázka společenské spravedlnosti, oboje blízké Richovu křesťansko-sociálnímu zázemí, které se snaží udržet v rovnováze s pragmatickým přístupem k danému tématu.

V prvním svazku vymezil autor základní pojmy, principy a kritéria s cílem realistickým způsobem propojit lidsky a ekologicky náležité s věcně přiměřeným. Základní kritéria humanity spatřuje v kritériu stvořenosti, kritického odstupu, kritériu relativní recepce, relacionality, lidské sounáležitosti, spolustvořennosti a participace. Hlavní úkol realistické etiky hospodářství - konkretizaci bezpodmínečného požadavku věcné přiměřenosti a přiměřenosti lidství (zprostředkovaného kritérii humanity z víry, naděje a lásky), formuluje autor do podoby prakticky použitelných norem či pravidel, jimž říkáme maximy. Tyto maximy meritorního rozhodování se musí důsledně řídit věcnými hledisky a jsou tedy otevřeny odborné diskusi, mohou se měnit a vyvíjet. Ve II. svazku z roku 1990 aplikuje prof. Rich svou rámcovou teoretickou koncepci na ekonomickou oblast. V úvodu řeší otázku smyslu hospodářství, který spatřuje ve zvyšování kvalitativní stránky lidského života v rámci účelu humánního, sociálního a ekologického. V následujících kapitolách se zabývá moderním průmyslovým hospodářstvím jako celkem a základními hospodářskými systémy jednotlivě. Pro naplnění smyslu hospodářství považuje za účinnější tržní hospodářství oproti centrálně plánovanému modelu. Charakterizuje jednotlivé řády tržního hospodářství a podrobuje je požadavku věcné a lidské přiměřenosti, na základě jejich vzájemného srovnání pak vytváří perspektivní vizi dalšího vývoje.

Paragraf se zaměřuje na některé vybrané české ekonomy v období před a po vzniku tzv. první republiky, v jejichž dílech lze morální a sociální aspekty pozorovat.⁹

Z tohoto období je možné uvést např. F. Chleboráda (1839 - 1911), jenž se zasazoval o lepší pracovní a životní podmínky dělníků a ve svém hlavním ekonomické díle "Soustava národního hospodářství politického" (1869), jež přehledně vykládá historii "hospodářského rozvoje" od starověku po současnost, odmítl hospodářské soustavy založené na volném působení trhu. Hledal takovou hospodářskou soustavu, v níž by soukromé vlastnictví a svoboda jednotlivců byly harmonicky spojeny se společným zájmem celku, kde by výrobní zájem jednotlivce byl sladěn s výrobními zájmy celku, kde by zmizely rozdíly mezi majetnými a nemajetnými, kteří by byli formou široce působícího družstevnictví včleněni do procesu výroby statků a rozdělování důchodů. Hledal hospodářskou soustavu, kde by nejsilnější výrobní silou byl lidský duch, kde zákony hospodářské nelze odloučit od zákonů morálních.

Dále je možné uvést J. Kaizla (1854 - 1901), jenž ve svých teoretických pracích "Národní hospodářství" (1883) a "Finanční věda" (1888) provedl shrnutí všeho, co vylo v jeho době prozkoumáno. V jeho díle je patrný vliv ekonomické historické školy¹⁰ - rozebírá mravní aspekty hospodářské činnosti, zdůrazňuje souvislost mezi hospodářským a právním uspořádáním společnosti, respektuje vztah k tehdy vznikající sociologii, z poznání příčinné souvislosti některých hospodářských jevů vyvozuje ekonomická pravidla a zákony (induktivní metoda historické školy) [78]. V oblasti daňové politiky se hlásí k daňové spravedlnosti.

A. Bráf (1851 - 1912) uznáván jako hlavní představitel úsilí o vypracování prvního českého uceleného výkladu národohospodářské teorie. Zdůrazňuje, že národohospodářská věda se neomezuje jen na dění v jednotlivých hospodářstvích, nýbrž jejím předmětem jsou všechny jevy, vztahy, souvislosti mezi hospodářstvími, například tvoření cen, vznik a funkce peněz, úvěru atd., ale i vztah k zákonodárství, ke státní správě. Hledá v hospodářském dění pravidelnosti, ekonomické zákony. Z historického a teoretického poznání lze vyvodit všeobecná pravidla, zásady, maxima pro praktické hospodářské jednání.

Bráf kriticky zkoumal některé běžně známé ekonomické zákony. Pod úhlem zaměření našeho hledání etických aspektů v dílech českých ekonomů je zajímavé Bráfovo řešení Malthusova populačních konfliktu v tom, jak jsou rozděleny mezi obyvatelstvo důchody a jmění, jaká je hospodářská a sociální politika státu. Otázka funkcí státu, liberalistického a socialistického uspořádání společnosti byla pro Bráfa tématem, k němuž se často vracel. Odmítl liberalismus pro negativní důsledky sociální - i přes nesporně vynikající výsledky v oblasti politické, hospodářské, osvětové a mravní. Ale stejně tak odmítl i všechny socialistické směry, vytýká jim úsilí o nahrazení individualismu kolektivismem. Negativní důsledky liberalismu by měl eliminovat stát. Jestliže individuální hospodářská svoboda nevede bezpečně k obecně prospěšným výsledkům, připadá státu - kromě ochrany práva a mimo péče o nezávislost státu navenek úloha pozitivně podněcovat nebo regulovat hospodářskou činnost, aby vedla k "obecnému prospěchu".

Sociální a mravní kritéria, kterými zasáhl české ekonomické učení se objevují v dílech T.G. Masaryka (1850 - 1937). Odpůrcem přehnaného liberalismu, jehož důsledkem jsou silné sociální rozdíly ve společnosti je J. Koloušek (1859 - 1921). Jeho krédem byla morálka a etika v podnikání a ve vztahu zaměstnavatelů k zaměstnancům. Byl vyznavačem "sociálně tržního hospodářství".

Hledáme-li etické aspekty v dílech našich národohospodářů, potom v tomto období musíme svou pozornost soustředit především na Karla Engliše a Josefa Macka.

Englišův pohled na hospodářské dění byl teleologický¹¹, subjektový. Engliš hledal v každé ekonomické aktivitě především řád, uspořádání podle účelů a prostředků, posunul tak těžiště národohospodářské teorie do zkoumání systémů, ve kterých probíhá celá ekonomická aktivita. Národní hospodářství pro něho bylo "vědou o pořádku, ve kterém jednotlivci a národy pečují o udržení a zlepšení svého života" [78, str. 202].

V "Hospodářských soustavách" Engliš polarizuje individualismus a solidarismus. Hospodářský individualismus (důsledný tržní systém) chápal Engliš jako přirozenou hospodářskou soustavu, odpovídající průměrné povaze a zájmům lidí. Neboť, pokud lidé nejsou převážně solidaristy, musela by se solidaristická - komunistická soustava uskutečnit donucením.

Engliš považoval individualistický systém také za produktivnější. "Svéodpovědnost každého jednotlivce je mohutným pružným perem, které podněcuje jeho práci a přičinlivost, jeho snahu obstát a zvítězit v soutěži ... Individualistická výrobní soustava je souběžně soustavou maximální produktivity a největšího výrobního pokroku" [20, str. 840].

Při svých úvahách o hospodářských soustavách se Engliš zabýval i problematikou odpovídajících morálních a právních řádů, které upravují lidské chování v rámci těchto hospodářských soustav. Hospodářské reformy musí vždy provázet reforma mravů a názorů.

J. Macek (1880 - 1961) otevřel české ekonomické myšlení novým proudům, především keynesiánství. První větší prací J. Macka byla kniha "Mravní názory A. Smitha" (1915), kde se zabývá objasněním Smithovy teorie vzájemného vciťování (sympatie).

Svou pozornost soustředil J. Macek na zápas s chudobou za všeobecný blahobyt, a to svou činností vědeckou, praktickou i politickou. Předpoklad zdaru tohoto zápasu viděl v překonání chaosu ve světě způsobeného omyly v hlavách nejen prostých lidí, ale i politiků. Svět potřebuje podle Macka novou hospodářskou filosofii, potřebuje si ujasnit podstatu blahobytu jako podmínky jak hmotné, technické, tak morální a politické. Josef Macek nebyl proti systému, založenému na soukromém vlastnictví. Ale odmítal princip "laissez faire" v klasické podobě. Byl proti takovému soukromokapitalistickému podnikání, které bezohledně narušovalo celospolečenské zájmy a zneužívalo svého monopolního postavení. Řešení hledal ve vyvážené sociální politice. Sociální celospolečenské hledisko nadřazoval hlediskům ekonomickým [78]. Na každý sociální a tedy i hospodářský řád klade dva hlavní požadavky: výkonnost a spravedlivost.

Specifický směr českého ekonomického myšlení první poloviny 20. století představuje laboretismus¹². Jedná se o roztříštěný myšlenkový proud řady autorů hlásících se k několika obecným tezím, které poprvé publikoval v roce 1926 Václav Verunáč¹³. Hlavním cílem laboretismu bylo vyřešit vážné ekonomické a sociální problémy, které hrozily otřást dosavadním uspořádáním společnosti. Řešení těchto problémů hledal laboretismus nikoliv ve střetu sociálních či nacionálních skupin, ale v jejich širší ekonomické a sociální spolupráci.

Laboretisté kladli důraz na demokratické rozhodování člověka v ekonomickém procesu. Významné zefektivnění ekonomických aktivit na celospolečenské úrovni spatřovali v plánování, kde hlavní úloha byla přisuzována státu a jeho institucím. Laboretici byli proti zásahům do vlastnictví výrobních faktorů. Základní myšlenkou určující pohled laboretistů na člověka byl ideál zdravého, šťastného a mravného člověka, který je součástí ekonomického procesu. Laboretisté již na přelomu 20. a 30. let vytvořili model personální práce a řízení, který se později skutečně uplatnil v strukturách moderních podniků a je nedílnou součástí jejich řízení.

Uplatnění mravních kritérií v ekonomických vztazích mezi jedinci se snažili předcházet hospodářským i sociálním otřesům společnosti a vědomě tak nastínili alternativu vůči ideologickým hnutím prosazujícím revoluční změny hospodářského i sociálního systému" [45, str. 590]. Hlavním morálním prvkem laboretického učení byla uvědomělá odpovědnost jedinců (zúčastněných v určitém ekonomickém systému) k sobě navzájem.

Obsahem této části jsou etické aspekty okolí firmy. V paragrafu 3.1 je vymezen pojem okolí podniku vzhledem k jeho cílům, jež determinují jeho chování.

Hospodářská etika, resp. etika v podnikání je předmětem zájmu subkapitoly 3.2, která se zaměřuje na vznik a vývoj, základní východiska a principy této samostatné vědní disciplíny.

Problematiku etické determinace základních otázek trhu: Co? Jak? Pro koho? řeší paragraf 3.3.

Na základě sekundárních dat z odborných časopisů, tisku, konferencí charakterizuje subkapitola 3.4 podnikatelského prostředí v ČR před vstupem do EU se zaměřením na etické aspekty. Samostatná část 3.4.1 popisuje významný fenomén, jenž ovlivňuje podnikatelské klima - korupci. Zachycuje rámcově hodnocení a vývoj korupce v ČR v uplynulých letech v evropském kontextu. Měření korupce se opírá o složený index vnímání korupce CPI, který vydává každoročně organizace proti korupci Transparency International a o průzkumy veřejného mínění GfK (Institutu pro výzkum trhu).

V subkapitole 3.5 je soustředěny výsledky a hodnocení primárního výzkumu zaměřeného na etické klima ČR před vstupem do EU.

Vymezení pojmu externího prostředí podniku, definice okolí podniku ve vztahu k jeho cílům je východiskem úvah konkretizujících etické aspekty na rovinu podnikového okolí.

Ekonomická teorie definuje podnik jako samostatnou výrobně-ekonomickou jednotku, jako sociálně ekonomický a technický systém., jehož primárním cílem je podle původní verze teorie firmy maximalizace zisku [80], [81]. Při své činnosti není podnik izolován, ale je obklopen vnějším světem, okolím. Okolí determinuje cíle a chování podniku. Základními prvky okolí podniku jsou: geografické okolí, sociální okolí, politické okolí, právní okolí, ekonomické okolí,technologické okolí a etické okolí. Je zřejmé, že takto klasifikovaná okolí nepůsobí vedle sebe, ale vzájemně se prolínají a ovlivňují. Pro potřeby strategického rozhodování můžeme okolí podniku rozdělit na konkurenční okolí (v něm se podnik nachází) a makrookolí. V makrookolí působí faktory ekonomické (vliv makroagregátů), faktory sociální politiky, demografické, politické, legislativní, technologické. Makrookolí ovlivňuje jak konkurenční okolí, tak i samotný podnik, který je uvnitř tohoto prostředí. Konkurenční okolí ovlivňuje podnik bezprostředně a jeho jednotlivými prvky jsou konkurenti, zákazníci, dodavatelé, potenciální konkurenti a substituty. Pro úspěšnost činnosti podniku je nezbytné rozhodovat se a vytvořit strategii podniku v souladu s jeho okolím [11], [62].

Hospodářská etika, resp. etika v podnikání se začala formovat jako samostatná vědní disciplína v 70. letech v USA a v 80. letech v Evropě, geneze tohoto relativně nového vědního oboru ještě není dokončena. Ve vyspělých státech Evropy se kromě pragmatického přístupu, jenž je charakteristický pro USA, prosazují v rámci podnikatelské etiky nové myšlenkové proudy. Jejich cílem je hlubší rozbor příčin a filosofické zakotvení tohoto formujícího se oboru v souladu s evropským kulturním kontextem.

V rámci této disciplíny je zvláštní pozornost věnována otázkám dvojrozměrnosti hospodářské etiky¹⁴, ale také chápání ekonomické a etické racionality. Pojem podnikatelská etika (business ethics), můžeme volně definovat jako "reflexi etických principů do veškerých podnikatelských činností zahrnující individuální korporativní i společenské normy a hodnoty" [51, str. 137]. Jedná se o etiku aplikovanou, což v praxi znamená široké uplatnění etických principů v jakékoli podnikatelské činnosti. Pro teoretické zdůvodnění je třeba uplatnit interdisciplinární přístupy, na kterých by se podíleli jak ekonomové, právníci, psychologové, či sociologové, ale třeba i odborníci na životní prostředí. Existují v podstatě tři zdroje, z nichž podnikatelská etika čerpá: učení církví, společenské vědy (filozofie, sociologie, ekonomie) a samotný byznys.Hospodářská etika neformálními prostředky usměrňuje podnikatelské chování a jednání, jejím úkolem je hledání rovnováhy mezi ekonomickými zisky a společenskými důsledky.

Ústřední myšlenkou podnikatelské etiky je uvědomit si vazby mezi rozhodnutím, jednáním a odpovědností. Předmětem zájmu disciplíny podnikatelské etiky na úrovni firem jsou především cíle, struktury, strategie, politiky a praktiky, dále firemní kultura a mikroklima, reputace, integrita a odpovědnost. Hospodářská etika (etika v podnikání) vymezuje vztah etiky a podnikání v širším pojetí jako vztahy byznysu, státu a společnosti. Nebo v užším pojetí jako vztahy uvnitř firmy mezi vlastníky, manažery a zaměstnanci a vztahy firmy k blízkému okolí (vztahy se zákazníky, dodavateli a konkurenty).

Podnikatelská etika však není jen vědní disciplínou, ale jedná se zároveň o praktické rozhodování etických dilemat v podnikání. Firma jako celek by měla sdílet určité společensko-podnikatelské poslání a sledovat určitou pospolitou strategii, měla by se držet určité hodnotové orientace a respektovat při rozhodování určitá pravidla.

S ohledem na společenskou odpovědnost podnikání lze vysledovat minimálně tři hlavní myšlenkové proudy, jež se odvíjejí od cíle a účelu podnikatelské aktivity. První (je spojován se jménem Miltona Friedmana) prezentuje názor, že hlavním a jediným cílem byznysu je maximalizace zisku vlastníků. Tato koncepce nebere v úvahu etické souvislosti, otázky motivace ani sociální problémy. Bývá označována jako inženýrské pojetí. Ústřední myšlenkou zůstává hledání prostředků, jimiž lze dosahovat stanovených cílů. Toto pojetí preferuje skupinu vlastníků, kteří jsou zainteresováni na podnikání a podstupují podnikatelské riziko. Toto pojetí, jež maximalizuje ekonomickou svobodu, se na začátku devadesátých prosadilo i v České Republice.

Druhým, stále oblíbenějším přístupem k problematice odpovědnosti je teorie participujících skupin. Je postavena na požadavku nezvýhodňovat jednu skupinu (vlastníky) a podřizovat jim zájmy ostatních skupin (manažerů, zaměstnanců, zákazníků, dodavatelů a místní komunitě). Tyto skupiny nemohou sloužit jako prostředky k dosažení cílů jiných lidí. Tím by byl porušen Kantův kategorický imperativ. Nejvážnějším problémem této teorie je specifikovat práva a povinnosti každé participující skupiny a řešení otázky případných konfliktů.

Třetím, samostatným proudem, je chápání podnikání jako aktivity, která má svoji ekonomickou, sociální a enviromentální odpovědnost. Podle těchto autorů se firma neřídí jen obecně uznávanými hodnotami, které jsou běžně deklarovány politickými nebo výchovnými institucemi, ale má svou vlastní morální motivaci a poslání [65].

Tržní ekonomický mechanismus je forma ekonomické organizace, kde jednotlivé ekonomické subjekty (domácnosti, firmy, stát, apod.) vstupují do vzájemných vztahů, v rámci kterých řeší základní otázky trhu: Co? Jak? a Pro koho vyrábět? ¹⁵. Řešením uvedených tří problémů se v nejobecnější rovině zabývá každá ekonomika a je zde patrna hluboká morální implikace.

První otázka (Co?) se týká problémů lidských potřeb. Čím více je nějaký statek žádán, tím více roste vlivem poptávky stupeň jeho nedostatkovosti a tím se vytváří tlak na zvyšování jeho produkce. Lidské potřeby jsou ve své podstatě neomezené, omezené jsou zdroje jejich uspokojování. Nabízí se otázka: Má-li společnost vytvářet podmínky pro uspokojování i takových potřeb, po kterých sice existuje reálná poptávka, ale působí ve svých důsledcích protispolečensky? (Mají např. špatný vliv na zdraví, demoralizují mezilidské vztahy, škodí životnímu prostředí.) Inovační procesy působí na vznik nových výrobků a nových potřeb. Impulsem pro výrobu není výhradně reálná poptávka, někdy ovlivňují poptávku sami výrobci (např. reklama). Z morálního hlediska musíme řešit další otázky: Smíme skutečně vyrábět naprosto vše, co lze technicky zhotovit a co dokáže vyvolat poptávkový efekt? Kde leží kvantitativní hranice produkce vzhledem ke spotřebě omezených, neobnovitelných přírodních zdrojů?

Druhý problém (Jak?) řeší otázku využívání dostupných zdrojů nebo výrobních faktorů při výrobě a poskytování služeb. Jedná se o problém alokace zdrojů. Do popředí vystupuje ekonomický princip. Znamená usilovat o optimální efektivnost. Při využívání výrobních faktorů v podnicích sehrává etická stránka této činnosti funkci korelátu ve všech rozhodovacích procesech. To se týká jak roviny legality těchto procesů, tak i mravního cítění a konvencí společnosti. Lze požadavek maximální efektivity výroby realizovat bez zřetele na přírodní a lidské limity? (Exploatace zdrojů, člověk pouhým prostředkem k plnění hospodářských cílů.)

Třetí okruh problémů, hledání odpovědi na otázku: Pro koho?, řeší problematiku rozdělování společenského produktu. Z makroekonomického hlediska je mírou efektivity hospodaření velikost společenského produktu, který vzniká při výrobě zboží a služeb. Z mikroekonomického hlediska je to zisk. Oba tyto indikátory bývají kritizovány pod zorným úhlem morálky.

Předmětem subkapitoly je charakteristika podnikatelského prostředí ČR na základě sekundárních dat z tisku, odborné literatury a závěrů konferencí o etice. Podnikatelské prostředí je determinováno řadou faktorů jako jsou právní systém, politické a institucionální uspořádání, legislativa, morální vědomí apod. Předmětem práce jsou vybrané souvislosti ovlivňující etické klima podnikatelského prostředí ČR před vstupem do EU.

Podle M. Bohaté mají podnikatelské praktiky užívané v ČR tři zdroje původu. První skupina je dědictvím minulého režimu, do druhé skupiny jsou zařazeny jevy spojené s transformací (jedinečnou a neopakovatelnou příležitostí, která poskytuje netušené možnosti a pokušení). Třetí skupinou jsou možnosti spojené s tržní ekonomikou. V této souvislosti se objevily zcela nové etické problémy, které v dřívějším systému neexistovaly (např. daňové úniky). Je zřejmé, že řada těchto problémů má přechodný charakter, dá se předpokládat, že tyto jevy se s rostoucí zkušeností a zapojováním ČR do evropských a světových struktur budou zmenšovat [63].Právě s přípravou ČR na vstup do Evropské unie se stupňuje naléhavost uplatňování etických pravidel nejen v hospodářském životě. Kromě nároků ekonomických, politických a ekologických je na nás kladen požadavek harmonizace právních norem, jenž v sobě zahrnuje také nutnost chování v duchu zákona, čili srovnatelné právní vědomí a prostředí. Právo poskytuje etické minimum, není však dostatečně pružné pro řešení všech problémů, které jsou ponechány morálce - seberegulaci. Právo však musí být etické, už při samém formulování zákonů by měly být respektovány etické zásady podnikání. Základním principem naší současné ekonomiky je hospodářská soutěž a poctivá soutěž potřebuje kvalitní pravidla a kvalitní a nestranné soudce. Nekvalitní právní normy snižují schopnost státu právo vymáhat a spolu s nejasně vymezenými vlastnickými právy jsou zdroji morálního rizika.¹⁶

Etika u nás většinou podléhá honbě za zisky. Proto jak české podniky, tak i zahraniční firmy jako největší problémy z pohledu podnikatelské etiky pociťují nedodržování plateb, neserióznost v nabídkovém řízení a nedodržování slibů a závazků, termínů, kvality, nerespektování zájmů partnerů, důvěrnosti informací a nedodržování sjednaných cen. Velmi vážným problémem je diskriminace drobných podnikatelů např. formou nerovného postavení mezi velkými obchodními řetězci a drobnými dodavateli [31]. Příkladem neetického chování je diskriminace drobných a středních firem státem (např. dodržování pravidelnosti a termínů splátek sociálního a zdravotního pojištění). Kromě toho je stát a jeho instituce zdrojem platební neschopnosti v české ekonomice, velké problémy dále působí poskytování výjimek a časté měnění pravidel státem. Nemůžeme pominout problematiku etického klimatu ve veřejné správě a státním aparátu, které jsou zdrojem korupce.

Kromě příkladů porušování základního práva svobodně rozvíjet hospodářskou činnost a soutěž v zájmu dosažení hospodářského prospěchu, praktik nekalé soutěže (klamavá reklama, klamavé označování zboží, vyvolání nebezpečí záměny např. užitím obchodního jména, symbolu), můžeme uvést další neetické a zákonem postižitelné praktiky: podplácení, rozšiřování nepravdivých údajů o konkurenci a ohrožování zdraví a životního prostředí při podnikatelské činnosti. Avšak existují i další pravidla chování, která nejsou vynucována zákonem a jsou přesto většinou podnikatelů respektována. Zde máme na mysli obchodní zvyklosti, uzance uplatňované v hospodářském styku, etické kodexy. Příkladem mezinárodně uznávaných pravidel podnikatelského chování je právě např. Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti z června 2000.

V rámci hodnocení etického klima tvoří korupce velmi výrazný fenomén. V této části věnována pozornost problematice korupce a korupčního jednání, jejich definicím, formám a dopadům, dále měření korupce. Součástí problematiky jsou také možnosti boje proti korupci a přístupy k antikorupčním programům.

Korupce poškozuje volný obchod, vede k plýtvání se zdroji, podlamuje životní prostředí a zvyšuje strádání obyvatelstva nejchudších zemí. Přestože je na celém světě zákonem zakázána, je nebezpečně rozšířena. Vede k propojování moci politické a ekonomické a k podkopávání základů demokracie. Vyskytuje se ve veřejném i soukromém sektoru, ale i v sektoru neziskovém. Je definována jako zneužití moci pro získání osobní, případně skupinové výhody. Korupce je komplexní problém, který je možné analyzovat z hlediska práva, ekonomie, sociologie či politologie [80]. Korupční chování se pohybuje od kriminalizovatelných činů až po drobné, velice těžko postižitelné podvody. Korupce je fenomén, který lze jen velice snadno měřit [34].

Nejkomplexnějším pokusem o stanovení stupně vnímá korupce v jednotlivých zemí a současně snahou o mezinárodní srovnání je index vnímání korupce CPI, který zpracovává organizace zaměřená na boj s korupcí Transparency International (TI). Index nabývá hodnot v intervalu od nuly do desítky. Zatímco nulová hodnota by představovala zemi, kde všechny obchodní transakce ovládly úplatky, vydírání a podplácení, desítka představuje ideální stav etického prostředí bez korupce. V roce 1999 došlo ke změně metodiky zjišťování indexu CPI¹⁷, od roku 2000 jsou publikované údaje přesnější při zabezpečení srovnatelnosti údajů v čase. CPI je vydávaný jednou za rok již od roku 1995 a řadí země podle toho, do jaké míry je v nich vnímána existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky. Jde o index složený z několika výzkumů, které provádějí s různou periodicitou rozličné organizace mezi zástupci z řad podnikatelů, analytiků a odborné veřejnosti. V průzkumech jsou v každé zemi dotazovány jak domácí, tak i zahraniční fyzické osoby. Do CPI mohou být zařazeny ty země, v nichž byly provedeny alespoň 3 průzkumy. V roce 2002 CPI vycházelo z dosud nejvyššího počtu 15 průzkumů od 9 organizací. Zařazeno do něj bylo 102 zemí [84], [85], [34]. Naše pozice se v mezinárodním srovnání bohužel soustavně zhoršuje. Mezi lety 1998 až 2002 sestoupila ČR z 37. na 52. místo v souboru 103 zemí¹⁸. Sledování korupce je významným faktorem při zvažování rizik zahraničních investorů.

Při vymezení charakteru etického prostředí v ČR před vstupem do Evropské unie jsem vycházela jednak z dostupné literatury, sekundárních informací z tisku, odborných časopisů a Sborníku dokumentů I. celostátní konference o etice v podnikání (konané v lednu 2001).¹⁹

Počátkem února 2002 bylo provedeno první kvantitativní šetření mezi studenty různých fakult VŠE zaměřené na etické klima v ČR s využitím hromadné dotazníkové metody. Dotazováno bylo původně přes pět set studentů převážně třetích a čtvrtých ročníků. Výslednou výzkumnou bázi tvořilo 400 úplných dotazníků. Cílem šetření bylo získat názory mladých ekonomů nastupující generace (43 % dotazovaných studentů zároveň pracuje nebo má úzký vztah k praxi), neboť "učit se étosu až na trhu je pozdě …… mravní normy a hodnoty musí do osobnosti "vkládat" již rodina a škola" [65, str.75]. Základní zvolený metodický postup vychází z analýzy A. Putnové [56].²⁰

Dotazovaní respondenti odpovídali anonymně na níže uvedené otázky. Odpovědi vybírali z navržených možností, hodnotili etické prostředí v %, případně vytvářeli pořadí závažnosti největších problémů v rámci hospodářství jako celku, ale i uvnitř firmy.

Druhá fáze dotazníkového šetření mezi studenty proběhla v říjnu 2002 za srovnatelných podmínek. Tentokrát výzkumnou bázi tvořilo 300 vybraných úplných dotazníků, 51 % dotazovaných studentů z této báze zároveň pracuje nebo pracovalo.

Na základě zkušeností z prvního šetření jsem způsob řazení problémů v hospodářství jako celku a problémů uvnitř firem podle závažnosti nahradila výběrem z možných odpovědí vystihujících dané téma. Cílem druhé fáze výzkumu bylo ověřit výsledky zjištěné při prvním dotazování.

Zároveň s druhou fází výzkumu se během podzimu 2002 uskutečnilo i třetí šetření s využitím hromadného dotazování prostřednictvím Internetu,²¹ kombinovaného přímým zadáváním dotazníků testovaným osobám (doplněným případně rozhovorem nad zadanými dotazy). Tentokrát jsem se zaměřila na firmy a podnikatelské subjekty bez ohledu na velikost a předmět jejich činnosti v Praze a středních Čechách. Dotazováni byli představitelé středního a vrcholového managementu, případně vlastníci - podnikatelé. Výzkumnou bázi tvořilo 60 úplných dotazníků. Celý výzkum jsem zrealizovala s podporou kolegů z katedry mikroekonomie a krizového managementu, kteří se podíleli na získávání dat.

V příspěvku uvádím pouze zhodnocení vybraných výsledků primárního výzkumu šetření z února 2002 - názory studentů a primárního šetření v řadách manažerů z října 2002 [18].

Pro zhodnocení výsledků hromadného dotazníkového šetření jsem využila možnost srovnání výsledků ze dvou etap, ve kterých toto šetření proběhlo (únor a říjen 2002). Je zřejmé, že není možné očekávat výrazné změny v názorech v čase, jedná se spíše o potvrzení určitých názorů nastupující generace ekonomů další skupinou testovaných.

[1] Devadesát pět procent studentů VŠE (únor 2002) vnímá etiku více či méně jako součást strategie firmy (50 % ano, 45 % víceméně ano), z druhé skupiny dotazovaných (říjen 2002) je to ještě o jedno procento více.

[2] Před 80 % respondentů se řídí při rozhodování etickými principy (20 % ano, 64 % obvykle ano). Výsledek z října je 25 % ano a 64 % obvykle ano. V této skupině bylo méně studentů, kteří odpověděli nevím.

[3] Přes 90 % studentů považuje etický kodex pro firmu za užitečný (91 % únor 2002, 93 % říjen 2002).

[4] Přes 70 % studentů (18 % ano, 56 % do jisté míry ano) považuje nevyhovující legislativu a soudnictví za příčinu špatného etického klima v ČR. Výsledky z října jsou 18 % ano a 52 % do jisté míry ano.

[5] Váha zákona a vymahatelnosti práva činí v ČR podle 37 % respondentů 41-60 %. 33 % studentů ji vnímá mezi 61-80 %. Pouze 23 % dotazovaných hodnotilo hůře. V druhém vzorku dotazovaných 39 % hodnotí mezi 61-80 %, 31 % studentů hodnotí mezi 41-60 % a pouze 18 % studentů ji hodnotí hůře.

[6] Polovina studentů si myslí, že porušování pravidel fair play citelně poškozuje firmu. Třicet osm procent porušování těchto pravidel nepovažuje za příliš nebezpečné. Srovnávací výsledek z října: 53 % odpovědělo citelně, 33 % příliš ne.

[7] Za největšího původce neuspokojivého stavu etiky v naší ekonomice považují dotazovaní nedodržování smluv a závazků (26 %), nefunkční soudnictví (23 %) a špatnou platební morálku (22 %). Dále jsou se 17 % špatné praktiky konkurence, s 11 % nedostatek kapitálu. V říjnu 2002 je za největšího původce problémů povazováno rovněž nedodržování smluv a závazků (51 % hodnotí značně významně²², 40 % významně), dále je v pořadí špatná platební morálka (44 % značně, 44 % významně), nefunkční soudnictví (38 % značně, 50 % významně), špinavé praktiky konkurence (28 % značně, 45 % významně) a nedostatek kapitálu ( 28 % značně).

[8] V rámci problémů zhoršujících etické klima uvnitř firmy má největší podíl osobní obohacování (28 %), nevyjasněné majetkové spory (22 %), nesouhlas zaměstnanců s vlastníky (19 %), diskriminace na pracovišti (18 %), představa nivelizace příjmů (13 %).Říjnové šetření potvrdilo, že za největšího původce etický problémů uvnitř firmy je považováno osobní obohacování (51 % značně významně, 25 % významně), spolupráce vlastníků a managementu (19 % značně, 38 % významně), diskriminace na pracovišti (17 % značně, 45 % významně), nevyjasněné majetkové vztahy (15 % značně, 39 % významně), nesouhlas zaměstnanců s vlastníky (14 % značně, 40 % významně) a nivelizace příjmů (26 % dotázaných odpovědělo značně)

[9] Sedmdesát sedm procent studentů je toho názoru, že investice do kultivace vnitro firemního prostředí se vyplatí, ze druhé skupiny je to dokonce 82 % studentů.

[10] Stav etiky uvnitř firem s cizí kapitálovou účastí je v porovnání s ryze českými firmami lepší podle 62 % dotázaných, 17 % výrazně lepší, 18 % studentů jej považuje za srovnatelný. Ve druhé testované skupině je považován stav ve firmách s cizí kapitálovou účastí za lepší 61 %, za výrazně lepší 14 % a 23 % respondentů jej hodnotí srovnatelně.

Mezi další problémy zhoršující etické prostředí v ČR studenti uvedli: nefunkční trh, mezery v zákonech, byrokracii, korupci a podvody, rozkrádání majetku, zneužívání postavení zaměstnavatele, výchovu a, nedostatek vzdělání, vliv čtyřiceti let komunismu na způsob myšlení apod.

[11] V porovnání stavu hospodářské etiky v EU, ČR a zemích usilujících o vstup (především Polsko, Maďarsko), je stav v ČR horší než v EU a srovnatelný s ostatními kandidátskými zeměmi. Hodnocení je u obou testovaných skupin téměř totožné.

[12] Na eticky orientovaných projektech bylo ochotno spolupracovat 26 % v obou skupinách dotazovaných studentů, 28 % občas v první a 32 % ve druhé skupině, 24 % neví (17 % říjen), 18 % (22 % říjen) odpovědělo zatím ne.

[13] V obou testovaných skupinách bylo jen něco přes 10 % studentů, kteří absolvovali některý z kurzů podnikatelské etiky.

Studenti projevovali o šetřenou problematiku zájem a vpisovali své poznámky a postřehy do dotazníků. Závažný problém spatřují studenti VŠE v nedostatku morálky v ČR obecně.

Pro vyhodnocení dotazníkového šetření z firem jsem použila srovnávací data z výzkumu doktorky Putnové²³ (za rok 1999).

[14] Devadesát sedm procent dotazovaných manažerů vnímá podnikatelskou etiku jako součást strategie firmy (72 % odpovědělo ano, 25 % více méně ano). Na stejnou otázku odpovědělo v r. 1999 kladně 64 % dotázaných (32 % odpovědělo asi ano).

[15] Rovných devadesát procent respondentů se řídí při rozhodování etickými principy (47 % ano, 43 % obvykle ano). V roce 1999 to bylo 94 % (z toho 42 % odpovědělo ano a 52 % asi ano).

[16] Z výzkumu vyplynulo, že etický kodex nebo podobný dokument má ve firmě 35 % dotázaných a 22 % uvažuje o jeho vypracování. V roce 1999 od povědělo 31 % ano, 67 % odpovědělo asi ano. Zároveň o vypracování etického kodexu uvažovalo přes 90 % manažerů (44 % ano. 56 % asi ano).

[17] Nevyhovující legislativu a soudnictví považuje za příčinu špatného etického klima v ČR 49 % manažerů (37 % dále odpovědělo do jisté míry ano). V rámci výzkumu Putnové 1999 odpovědělo kladně 35 % dotázaných (57 % dále odpovědělo asi ano).

[18] Váha zákona a vymahatelnost práva činí v ČR (r. 2002) podle 38 % respondentů 41-60 %, pouze 20 % hodnotí situaci hůře. Srovnávací data nebyla k dispozici.

[19] Šedesát osm procent manažerů si uvědomuje, že nedodržování pravidel fair play citelně poškozuje jejich firmu (22 % odpovědělo příliš ne a 7 % zanedbatelně). V roce 1999 se odpovědi různí, avšak pře sedmdesát respondentů odpovědělo spíše kladně (30 % asi ano, 46 % ano).

[20] Přímé ohrožení pro firmu cítí právě z nedodržování těchto pravidel velmi citelně 22 % a částečně 59 % dotázaných. V roce 1999 cítilo ohrožení 40 % respondentů (27 % odpovědělo asi ano).

[21] 85 % manažerů si myslí, že investice do kultivace vnitro firemního prostředí se vyplatí. V roce 1999 na konkrétní dotaz investuje-li jejich firma do kultivace vnitro firemního prostředí, odpovědělo 29 % manažerů ano a 31 % asi ano.

[22] V porovnání stavu hospodářské etiky v EU, ČR a zemích usilujících o vstup do EU (Polsko, Maďarsko), je stav v ČR horší než v zemích Unie, srovnatelný až mírně horší než v ostatních kandidátských zemích.

[23] Při porovnání stavu etického prostředí ve firmách s cizí kapitálovou účastí a v ryze českých firmách, považovalo za lepší situaci ve firmách s cizí kapitálovou účastí 45 % respondentů, za výrazně lepší 10 % a za srovnatelnou 38 % dotázaných.

[24] Na etických projektech bylo ochotno spolupracovat jistě 35 % dotázaných manažerů a 23 % občas.

[25] Z hodnocení výzkumu dále vyplynulo, že na neuspokojivém stavu etiky v hospodářství jako celku se nejvíce podílejí (podle pořadí) nedodržování smluv a závazků (40 % značně významně, 48 % významně), špatná platební morálka (42 % značně a 42 % významně), nefunkční soudnictví (35 % značně, 47 % významně), nedostatek kapitálu (15 % značně, 50 % významně) a špinavé praktiky konkurence (22 % značně, 41 % významně). Výzkum z r. 1999 uvádí jako největšího původce etický problémů v hospodářství nedodržování smluv a závazků (68 % značně významně, 16 % významně), nefunkční soudnictví (60 % značně významně, 16 % významně), špatná platební morálka (55 % značně významně, 12 % významně), nedostatek kapitálu (33 % značně, 24 % významně) a konečně špinavé praktiky konkurence ( 18 % značně, 37 % významně).

[26] Součástí dotazování bylo rovněž hodnocení neuspokojivého stavu etiky uvnitř firmy, na kterém se podílejí (podle závažnosti) především snaha o osobní obohacování (22 % značně významně, 46 % významně), dále nevyjasněné majetkové vztahy (22 % značně, 40 % významně), spolupráce vlastníků a managementu (17 % značně, 35 % významně), nesouhlas zaměstnanců s vlastníky (12 % značně, 38 % významně), představa nivelizace příjmů (8 % značně, 40 % významně a konečně diskriminace na pracovišti (12 % značně, 33 % významně). Odpovědi manažerů z roku 1999 dokládají, že za největšího původce špatného stavu etiky uvnitř firmy je považována snaha o osobní obohacování (71 % značně významně, 13 % významně), další v pořadí je spolupráce vlastníků a managementu (48 % značně, 19 % významně), nesouhlas zaměstnanců s vlastníky (38 % značně, 17 % významně), nevyjasněné majetkové vztahy (36 % značně významně, 17 % významně), představa nivelizace příjmů (35 % značně, 32 % významně).a diskriminace na pracovišti (13 % značně, 19 % významně).

Jako další významné problémy ovlivňující etické klima uvnitř podniku uvedli manažeři například: absenci morálních zásad ve vztahu k zákazníkovi, špatné vztahy mezi spolupracovníky, lhostejnost atd.

Cílem primárního výzkumu bylo poskytnout představu o stavu etického klimatu podnikatelského prostředí v ČR před vstupem do EU. Ačkoli byly zvolené cílové skupiny toho výzkumu zdánlivě zcela odlišné (studenti ekonomie připravující se na budoucí povolání a manažeři a podnikatelé z praxe), výsledky lze srovnávat a jejich vypovídací schopnost má svou váhu. Pro testování byli vybráni studenti vyšších ročníků, kteří obvykle již mají zkušenosti s firemními praktikami a sami pracují souběžně se studiem nebo jen příležitostně. Názory studentů odrážejí názory mladé - nastupující generace manažerů.

Z šetření vyplynulo, že přes devadesát procent studentů i manažerů vnímá etiku jako součást strategie firmy, což odpovídá i výsledkům výzkumu A. Putnové [56]. Při rozhodování se etickými principy řídí asi 85 % studentů a asi 90 % manažerů. Srovnáme-li výsledky v čase, v r. 1999 odpovědělo na tuto otázku kladně asi 94 % dotázaných manažerů.

Výzkum dále dokládá skutečnost, že stále více firem u nás zavádí etické kodexy. Třicet pět procent manažerů odpovědělo, že má ve firmě etický kodex a 22 % uvažuje o jeho vypracování (v roce 1999 odpovědělo 31 % kladně a 44 % uvažovalo o jeho vypracování). Většina studentů (přes 90 %) považuje etický kodex pro firmu za užitečný.

Uvedené výsledky presentují etické klima našeho podnikatelského prostředí ideálně. Praktické zkušenosti obvykle ukazují²⁴, že podnikatelská etika se sice dostává do povědomí široké podnikatelské veřejnosti, ale zároveň jen část manažerů a podnikatelů se řídí jejími principy při každodenním rozhodování v ekonomické činnosti (při střetu s etickými dilematy). Zavádění etických kodexů je také často motivováno určitou módností, etický kodex je žádán pro příznivý image firmy. Bohužel některé firmy tuto skutečnost zneužívají, jejich chování neodpovídá přijatým zásadám a etický kodex jim slouží jen jako "zástěrka".

Výsledky výzkumu zabývající se problematikou váhy zákona a legislativou lze shrnout: přes 70 % studentů a 80 % manažerů určitým způsobem považuje nevyhovující legislativu a soudnictví za příčinu špatného etického klimatu v ČR (přes 90 % v r.1999). Váha zákona a vymahatelnosti práva je podle téměř 40 % studentů i manažerů 41-60 %, asi 20 % všech dotázaných ji hodnotí hůře. Je na místě připomenout, že kritika legislativy bývá obvykle namířena proti zdlouhavé činnosti soudů a liknavému přijímání nových zákonů, což omezuje vymahatelnost práva.

Polovina studentů si myslí, že porušování pravidel fair play citelně poškozuje firmu, téměř 40 % porušování těchto pravidel nepovažuje za příliš nebezpečné. Asi 70 % manažerů (srovnatelné s r. 1999) si negativní vliv nedodržování pravidel fair play pro jejich firmu uvědomuje. Je však zajímavé, že přímé ohrožení pro firmu z nedodržování těchto pravidel cítilo přes 80 % (velmi citelně 22 % a částečně 59 %) dotázaných. V r. 1999: ohrožení cítilo 40 % respondentů (28 % asi ano).

Při porovnání stavu etického prostředí ve firmách s cizí kapitálovou účastí a ryze českých firmách považovalo přes 60 % studentů a 45 % manažerů situaci ve firmách s cizí kapitálovou účastí za lepší.

Původci neuspokojivého stavu etiky v naší ekonomice jsou podle studentů nedodržování smluv a závazků, nefunkční soudnictví či špatná platební morálka. Dále jsou to špinavé praktiky konkurence a nedostatek kapitálu. Za největšího původce zhoršujícího etické klima označili manažeři (i v r. 1999) shodně nedodržování smluv a závazků, na druhé místo řadí špatnou platební morálku, na třetí pak nefunkční soudnictví. Podle výzkumu A. Putnové (srovnání v čase) řadí manažeři na druhé místo nefunkční soudnictví, špatnou platební morálku, nedostatek kapitálu a špinavé praktiky konkurence.

Za největšího původce neuspokojivého stavu etického klimatu uvnitř firmy označili studenti jednoznačně osobní obohacování. Dále se podílejí nevyjasněné majetkové spory, spolupráce vlastníků a managementu, nesouhlas zaměstnanců s vlastníky, diskriminace na pracovišti, představa nivelizace příjmů. Pořadí podle manažerů je osobní obohacování, nevyjasněné majetkové vztahy, spolupráce vlastníků a managementu, nesouhlas zaměstnanců s vlastníky, představa nivelizace příjmů a diskriminace na pracovišti. Výsledky výzkumu z r. 1999 uvádějí na prvním místě osobní obohacování, dále se pořadí liší.

Téměř 80 % studentů a 85 % manažerů si myslí, že investice do kultivace vnitrofiremního prostředí se vyplatí. Podle výzkumu z r. 1999 investovalo do vnitrofiremního prostředí 29 % dotázaných (a 31 % asi ano).

Všichni dotazovaní v rámci primárního výzkumu považují stav hospodářské etiky v EU za lepší než v ČR. Stav etického prostředí v ČR a v ostatních zemích usilujících o vstup do EU (Polsko, Maďarsko) je srovnatelný.

Na projektech, jež by se zabývaly problematikou hospodářské etiky, bylo ochotno spolupracovat 26 % studentů a 35 % manažerů (v r. 1999 40 %).

Čtvrtá část práce sleduje etické aspekty na úrovni firmy. Subkapitola 4.1 podtrhuje význam uplatňování etických pravidel firmou, vytváření příznivého podnikového image a goodwillu, popisuje proces integrace etiky do podnikové praxe.

Některé prvky tvořící podnikatelskou kulturu jsou zachyceny v části 4.2. Předmětem paragrafu 4.2.1 je problematika mravní kultury podnikatele. Vytváření zdravé podnikové kultury jako předpokladu adaptability firmy na měnící se prostředí popisuje paragraf 4.2.2, zároveň akcentuje význam etického auditu.

Závěrečná část 4.2.3 představuje etický kodex firmy jako nástroj zkvalitnění etického prostředí firmy, uvádí argumenty pro i proti zavádění etických kodexů do podnikové praxe.

I. Rolný [60] uvádí šest zásadních důvodů k etickému chování podniku.1. Je to v zájmu podniku samotného. 2. Protože mravnost je obecným zájmem celé společnosti. 3. Protože každý podnikatelský subjekt očekává etické chování ostatních účastníků ekonomických aktivit. 4. Protože je obecně považováno za amorální jednostranně odstoupit od vzájemných dohod a přitom očekávat, že ostatní je budou dodržovat. 5. Protože je společensky mravně neúnosné se proklamativně přihlásit k dodržování etických pravidel a skrytě je porušovat. 6. Protože jakékoli porušování morálních pravidel podnikatelskými subjekty destruuje prostředí nezbytné pro podnikání. Zvyšuje-li etické chování podniku jeho kredibilitu, pak toto chování zpětně kladně ovlivňuje reakce ostatních ekonomických subjektů vůči podniku (preference zákazníků, investorů, bank při poskytování úvěrů atd.). Proto se dodržování a uplatňování etických zásad stává z dlouhodobého hlediska pro podnik důležitou konkurenční výhodou.

Budování dobrého jména a image podniku je záležitostí dlouhodobou, záležitostí strategických rozhodnutí a mělo by vždy přihlížet a respektovat zájmy všech zainteresovaných skupin. Týká se vztahů k dodavatelům a zákazníkům, k investorům a akcionářům, kultivovaných vztahů s konkurenty a vytváření etického prostředí uvnitř firmy. Systematický přístup k integraci etiky do podnikové strategie je nezbytností a doplňuje právo, zároveň předpokládá přechod od formálně cílové orientace ke konkrétním věcným cílům. Jedná se vlastně o hledání konsensu podnikové strategie jako výrazu subjektivního zájmu podniku s celospolečenským zájmem.

Cílevědomá integrace etiky do podnikové praxe by měla být vedena synchronně na třech úrovních: v rovině podnikové kultury, etického vedení a socializačního procesu [60].

Podnikatelskou kulturou chápeme zjednodušeně systém podnikatelských vztahů vytvořený na základě určitého chování (jednání). Podnikatelskou kulturu určuje mravní kultura podnikatele, podniková kultura, specifické národně-kulturní podmínky, politický a právní systém, institucionální uspořádání apod. Vzhledem k omezenému rozsahu práce zachycují následující paragrafy jen některé aspekty

Základními komponentami mravní kultury podnikatele jsou mravnost, moudrost, kultura mravních citů, kompetentnost, profesionalita a pracovitost a kultura chování a jednání.

Zatím se u nás v procesu neustálých změn obvykle nevěnuje dostatečná pozornost mravní kultuře podnikatelů. Otázky mravní kultury podnikatele jsou považovány spíše za "přepych", problém budoucnosti. V důsledku přehlížení této problematiky však dochází ke ztrátám morálním i ekonomickým.

Globalizační proces vytváří větší rizika, ale poskytuje i větší příležitosti. Rizika v podobě proměnlivějšího prostředí a intenzivnější konkurence a příležitosti v podobě četnějších a větších trhů. To vše však vede k urychlování veškerého dění a vyvolávání dalších změn. Rychle se transformující ekonomické prostředí si žádá odpovídající a dostatečně pružnou podnikovou kulturu.

Podniková kultura je komplexem vlastních názorů, hodnot, norem chování a jednání, způsobu podnikání, jež jsou pro každou firmu jedinečné a vytvářejí pro ni specifický osobitý podnikatelský styl. Úroveň podnikové kultury má přímý vliv nejen na morální vnitropodnikové klima, ale i na míru etičnosti chování podniku na trhu. Podniková kultura, pokud její rozvoj není součástí strategického plánování firmy, má obecnou tendenci zůstávat v určitém setrvačném stavu, který může být překážkou pro morální rozvoj podniku Skutečný obraz podnikové kultury nám může poskytnout etický audit, který podává přehled o stávajícím etickém klimatu uvnitř podniku a může být výchozím impulsem k případnému zlepšení. Etický audit má pozitivní význam zejména pro podnikový management, pokud nezná rozsah vnitropodnikových morálních konfliktů. Etický audit zpravidla také uvádí možné cesty nápravy případných zjištěných nedostatků.

Kodexem obecně rozumíme systematicky zpracovaný soubor norem a předpisů, které vymezují a upravují vztahy mezi členy určité komunity. Na rozdíl od jiných institucí nemá byznys vytvořeny žádné formalizované, obecně uznané a kontrolované etické standardy a dokonce ani žádný soubor osvědčených postup;, jež by pomáhaly udat tón při stanovování způsobů, jak si má firma počínat. Etické kodexy však mají významnou funkci při utváření podnikatelské kultury. Objevují se naproti tomu také námitky proti zavádění etických kodexů.

V našich podmínkách není primárním motivem pro etické kodexy řešení etických dilemat, což je typické pro anglosaské kodexy. Naše firmy mnohdy přistupují k vypracování kodexu v souvislosti se zaváděním ISO norem [56].

Při formulování obsahu etického kodexu podniku by měla být respektována zásada postupu od obecného ke konkrétnímu. Úvodem by měl být jasně vymezen závazek podniku k etickému chování a prioritní mravní hodnoty, které chce naplňovat. Dále by zde měly být vymezeny konkrétní mravní závazky vůči jednotlivým subjektům (zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům, konkurenci, akcionářům atd.). Součástí etického kodexu by měly být dlouhodobé cíle a zájmy podniku, zejména ve vztahu ke způsobům jejich realizace. Konkrétně by měl vymezit požadavky na způsoby jednání řadových pracovníků, manažerů a řídících pracovníků do podoby určitých zásad.

Výsledky primárního výzkumu i srovnávací data A. Putnové potvrzují skutečnost, že etické kodexy jsou stále vyhledávanějším a populárnějším nástrojem kultivace podnikatelské etiky. Dalšími nástroji mohou být etický audit, dostatečná informovanost a transparentnost, budování občanské společnosti a případně institut veřejného ochránce práv [56].

Cílem tohoto příspěvku bylo seznámit čtenáře s velmi aktuální problematikou, jež se přímo dotýká každého ekonomického subjektu: představit morální rozměr ekonomických procesů, podat systematický obraz etických aspektů ekonomických vztahů. Vzhledem k omezenému prostoru a širokému záběru řešené problematiky danému tématem jsem se zaměřila pouze na některé vybrané problémy.

Etické aspekty ekonomických vztahů jsem sledovala ve třech základních rovinách vnímání.

Problémy teoreticko-metodologické se zabývala část druhá Vztah etiky a ekonomie - základní pojmy, vybrané souvislosti a problémy. Východiskem v této rovině zkoumání bylo pracovní vymezení základních kategorií a pojmů. Tento zjednodušený slovníček definuje pojmy morálka, etika, právo politika apod. a vztahy mezi nimi. Pasáž dále postihuje mnohorozměrný vztah etiky a ekonomie především v neoklasické tradici, popisuje poznávací zdroje ekonomické vědy etický a inženýrský pole A.K. Sena. Nechybí připomenutí základních ekonomických kategorií směřující k pokusu o vymezení ekonomického modelu člověka "homo oeconomicus" na základě axiomů. Předmětem zkoumání v této rovině je dále interpretace "neviditelné ruky trhu" a představení A. Smithe – ekonoma a moralisty. Dále jsem zde zmínila některé pokusy o propojení etiky a ekonomie a snahy o vytvoření alternativy neoklasické koncepci ekonomických vztahů na příkladech deontologického paradigmatu A. Etzioniho, jež znamená protažení neoklasického paradigmatu do sociálně-etické dimenze, a křesťanské pojetí sociálního etika A. Richa. Na vybraných příkladech uvádím etické a sociálních aspekty v českém ekonomickém myšlení.

V druhé rovině zkoumání zaměřené na etické aspekty okolí firmy nejprve vymezuji pojem podnikového okolí. Dále v části nazvané Etické aspekty vnějšího prostředí podniku představuji hospodářskou etiku, resp. etiku v podnikání jako vědní disciplínu, jež se rozvíjí od 70. let minulého století. dále Tématicky jsem do této části zařadila problematiku etických souvislostí a důsledků řešení základních otázek trhu Co? Jak? Pro koho? Těžištěm analýzy etických aspektů okolí firmy je charakteristika a zhodnocení podnikatelského prostředí v ČR před vstupem do EU na základě sekundárních dat z tisku a literatury a výsledků primárního výzkumu. Předmětem zájmu byl i významný fenomén, jenž ovlivňuje podnikatelské klima – korupce. Charakteristiku podnikatelského prostředí jsem zužila na problematiku morálních aspektů. Primární výzkum byl realizován metodou kvantitativního šetření ve třech fázích během roku 2002, pro jeho zhodnocení jsem měla k dispozici srovnávací data z r. 1999.

Třetí rovinu zkoumané problematiky zachycuje pasáž Etické aspekty uvnitř firmy, která se nejprve soustředí na vybrané problémy integrace etiky do podnikové praxe, vyzdvihuje význam uplatňování etických pravidel firmou, vytváření příznivého podnikového image a goodwillu. V této části práce jsou předmětem zájmu některé prvky determinující podnikatelskou kulturu, jako jsou mravní kultura podnikatele, vytváření zdravé podnikové kultury jako předpokladu adaptability firmy a význam etického auditu pro firemní kulturu. Zvláštní pozornost je věnována problematice etických kodexů - nástrojů zkvalitnění etického prostředí firem.

Závěrem lze konstatovat a zdůraznit, že se stále potvrzuje a to prakticky i teoreticky, že etické problémy jsou významným faktorem determinujícím ekonomickou činnost, od kterého nelze odhlížet.

Anzenbacher, A.: Úvod do etiky, Zvon, Praha 1994. 292 s. ISBN 80-7113-111-3.

Bohatá, M.: Nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1998. Politická ekonomie, 1/1999, str. 112-115. ISSN 0032-3233.

Bohatá, M.: Základy hospodářské etiky, VŠE v Praze, Praha 1997. 126 s. ISBN 80-7079-428-3.

Bohatá, M.: Etika a ekonomika – sborník ze semináře, Diskusní materiál č. 29, únor, CERGE – NHÚ, Praha 1994.

Bohatá, M.: Etika, ekonomie a etický přístup v teorii firmy. Diskusní materiál, č. 70, květen, CERGE – NHÚ, Praha 1995.

Bráf, A.: Finanční věda. Spisy Dr. A.Bráfa, sv. III, nákladem Sborníku věd právních a státních, Praha 1915. 281s.

BREŇOVÁ, Lubomíra, DŽBÁNKOVÁ, Zuzana, NEČADOVÁ, Marta. Změny ekonomického prostředí a jejich dopad na podniky v procesu připojování ČR do EU. Studie národohospodářského ústavu Josefa Hlávky 3/2003, ISBN 80-86729-03-6

Džbánková, Z.: Recenze knihy A. Richa: Etika hospodářství I, Marathon, 4/2001, Praha, str. 47-51. ISSN 1211-8591.

Džbánková, Z.: Recenze knihy A. Richa: Etika hospodářství II, Marathon, 1/2002, Praha, str. 32-40. ISSN 1211-8591.

Džbánková, Z.: Etický rozměr podniku a jeho okolí (vybrané problémy). Sborník III. Diskusní fórum studentů doktorského studia F3, VŠE v Praze, Praha 2001, str. 208-219. ISBN 80-245-0175-9.

Džbánková, Z.: Podnik a jeho okolí – metodologicko-etické aspekty (vybrané problémy). Sborník referátů z konference z mezinárodní účastí Tvůrčí odkaz T. Bati a současné podnikové metody, Zlín16.-18.5.2001, str. 238-253 a str.288-294. ISBN 80-02-01424-3.

Džbánková, Z.: Etické aspekty ekonomie – aplikovaná mikroekonomie (vybrané problémy). Sborník V. Diskusní fórum studentů doktorského studia F3, VŠE v Praze, Praha 2002, str, 228 – 238. ISBN 80-245-0276-3.

Džbánková, Z.: Racionální a neracionální motivy jednání člověka – aplikovaná mikroekonomie. Sborník prací – VI. Diskusní fórum doktorandů FPH, FPH VŠE v Praze, Praha 2002, str. 200 – 208. ISBN 80-245-0404-9.

Džbánková, Z.: Racionální a neracionální motivy lidského jednání, čas. Marathon, 2002, zvl. č., str. 36 - 40. ISSN 1211-8591.

Džbánková, Z.: Morální rozměr ekonomického života. Sborník z konference s mezinárodní účastí na téma: "Uplatnění mikroekonomických přístupů v hospodářském životě a ve výuce", konané 22.10.02, VŠE v Praze, Praha 2002, str. 123-132. ISBN 80-7262-193-9.

Džbánková, Z.: Důsledky měnícího se prostředí na etické klima podniku. Sborník z konference věnované prezentaci a diskusi výsledků výzkumného záměru "Teoretické, metodologické a empirické aspekty podnikání v mezinárodním prostředí". VŠE v Praze, Praha 2003, str. 148–154. ISBN 80-245-0419-7.

DŽBÁNKOVÁ, Zuzana. Etické a sociální aspekty v dílech českých ekonomů. Acta Oeconomica Pragensia, 2003, roč. 10, č. 8, s. 123–138. ISSN 0572-3043.

DŽBÁNKOVÁ, Zuzana. Etické aspekty ekonomického prostředí ČR v procesu připojování k EU – teoretický pohled a praktické zkušenosti : Doktorská disertační práce. Praha : VŠE FPH, 2003. 145 s.

Dytrt, Z., Roudný, R., Skopala, Volejníková, J.: Etika podnikání a veřejné správy, Sborník referátů z mezinárodní konference Etika podnikání a veřejní správy, Hradec Králové 1997.

Engliš, K.: Soustava národního hospodářství, sv. I., Melantrich, Praha 1938. 892 s.

Engliš, K.: Hospodářské soustavy, Spolek československých právníků Všehrd, Praha 1990. 128 s. ISBN 80-85305-00-3.

Engliš, K.: Věčné ideály lidstva, Vyšehrad, Praha 1992. 166 s. ISBN 80-7021-113-X.

Etzioni, A.: Morální dimenze ekonomiky, Victoria Publishihg, Praha 1995. 243 s. ISBN 80-85865-19-X.

Frič, P. a kol.: Korupce na český způsob, 1. vyd. G plus G, Praha 1999. 299 s. ISBN 80-86103-26-9.

Friedman, M.: The social Responsibilisty of Business is to increase its Profits, New York Times Magazine, 9/1970.

Fukuyama, F.: The end of history and the last man, Avon, New York 1993. 418 s. ISBN 0-380-72002-7.

Heyne, P.: Ekonomický styl myšlení, VŠE v Praze, Praha 1991. 509 s. ISBN 80-7079-781-9.

Hlaváček, J. a kol.: Mikroekonomie sounáležitosti se společenstvím, 1. vyd., UK Karolinum, Praha 1999. 207 s. ISBN 80-7184-856-5.

Holman, R.: Bohatství národů Adama Smithe I, II. Politická ekonomie, 3,4/1997. ISSN 0032-3233

Holman, R.: Dějiny ekonomického myšlení. 2. vyd. Praha: C.H. Beck, 2001. 541 s. ISBN 80-7179-631-X.

Hrabě, M.: Etika v podnikání podléhá snahám o rychlé zisky, Hospodářské noviny, 14.2.2001, str.10.

Chleborád, F.: Hospodářství vlastenské: Soustava národního hospodářství politického, vl. nákladem, Praha 1869. 497 s.

Johanisová N.: Svět podle ekonomie, Listy, 98/2, str. 73-77. ISSN 1210-1222.

Kadeřábková, A., Spěváček,V., Žák, M.: Růst, stabilita a konkurenceschopnost: aktuální problémy české ekonomiky na cestě do EU, Linde, s.r.o., Praha 2003. 329 s. ISBN 80-86131-35-1.

Kaizl, J.: Národní hospodářství, J. Fořt, Praha 1883. 369 s.

Kaizl, J.: Finanční věda. Část II, J.R.Vilímek, Praha 1892. 197 s.

Kárníková, J.: Etika v podnikání a řídící práci, VŠE v Praze, Praha 1997. 120 s. ISBN 80-7079-524-7.

Klusoň, V.: Instituce a odpovědnost. K filosofii ekonomické vědy. Studie NHÚ Josefa Hlávky, 8/2002, Praha. 202. s.

Kohák, E.: Člověk, dobro a zlo. O smyslu života v zrcadle dějin: kapitoly z dějin morální filozofie, Ježek, Praha 1993. 198 s. ISBN 80-901625-3-3.

Kotter, J.: Kultury a koalice. Nový obraz budoucnosti, Management Press, Praha 1998. 255 s. ISBN 80-85943-80-8.

Kuhn, S.T.: Struktura vědeckých revolucí, Oikoymenh, Praha 1997. 206 s. ISBN 80-86005-54-2.

Macek, J.: Mravní názory Adama Smitha, vl. nákladem, Praha 1915. 112 s.

Macek, J.: Zápas s omylem a chudobou. Úvahy o hospodářství, socialismu a demokracii, J. Laichter, Praha 1933. 207 s.

Macek, J.: Sociální ekonomika: Kurs národního hospodářství, Česká graf. unie, Praha 1948. 661 s.

Máče, J.: Laboretismus – specifický směr čs. ekonomického myšlení, Politická ekonomie, 4/2001, str. 584 – 592. ISSN 0032-3233.

Mlčoch, L.: Morální rozměr české transformace, Hospodářské noviny, 13.5.97, str. 10.

Mlčoch, L.: Potřebuje ekonomie nové, integrující paradigma?, Hospodářské noviny, 13.5.97, str. 10.

Mlčoch, L.: 1994: Ekonomická transformace jako morální problém. Etika a ekonomika – sborník ze semináře. Diskusní materiál č. 29, únor, CERGE – NHÚ, Praha 1994.

Molitor, B.: Etika hospodářství, Čs. Křesťanská akademie, Praha 1998. 182 s. ISBN 80-85795-29-9.

Němcová, L.: Aktuální potřeba etiky v podnikání, Acta Ecomica Pragensia, VŠE v Praze, 8/1996, str. 136-140. ISSN 0572-3043.

Nový, I.: Podniková kultura a identita, VŠE v Praze, Praha 1993. 99 s. ISBN 80-7079-159-4.

Nový, I. a kol.: Interkulturální management, Grada Publishing, Praha 1996. 143 s. ISBN 80-7169-260-3.

Pavlica, K. a kol.: Sociální výzkum, podnik a management, 1. vyd., Ekopress, Praha 2000. 161 s. ISBN 80-86119-25-4.

Putnová, A. a kol.: Dílčí závěrečná zpráva GAČR: Etika jako faktor úspěšného začlenění ČR do evropských struktur, GAČR – 1084, Praha 1999.

Putnová, A.: Etika podnikání v průmyslové oblasti v ČR v transformačním období, disertační práce, VUT, Brno 2000.

Rich, A.: Etika hospodářství sv. I., Oikoymenh, Praha 1994. 247 s. ISBN 80-85241-61-7.

Rich, A.: Etika hospodářství sv. II., Oikoymenh, Praha 1994. 375 s. ISBN 80-85241-62-5.

Ridley, M.: Původ ctnosti., Portál, Praha 2000, 295 s. ISBN 80-7178-351-X.

Rolný, I.: Etika v podnikové strategii, Albert, Boskovice 1998. 123 s. ISBN 80-85834-53-7.

Rusmichová, L.: Závažný příspěvek k teorii sociální ekonomie, Politická ekonomie, 1/1997, str. 137-140. ISSN 0032-3233.

Sborník II. Diskusní fórum studentů doktorského studia F3, VŠE v Praze, Praha 2001, str. 55-64. ISBN 80-245-0147-3.

Sborník dokumentů I. celostátní konference o etice v podnikání, Praha, leden 2001.

Sborník dokumentů III. celostátní konference o etice v podnikání, Praha, leden 2003.

Seknička, P.: Úvod do hospodářské etiky, Codex Bohemia, Praha 1997. 188 s. ISBN 80-85963-40-X.

Sen, A.: Etika a ekonomie, Vyšehrad, Praha 2002. 119 s. ISBN: 80-7021-549-6.

Sen, A.: On Ethic and Economics, , Basil Blackwel, Oxford 1987. 131 s. IBSN 0-631-16401-4.

Sirůček, P.:Pojetí člověka a racionality v ekonomických teoriích, Marathon, 3/2002, s. 4-20. ISSN 1211-8591.

Sirůček, P.: Homo oeconomicus, ekonomické cykly, ekonomická rovnováha ETC, Marathon, 2002, zvl. č., s. 29 - 36. ISSN 1211-8591.

Sirůček, P.: Průvodce dějinami standardních ekonomických teorií, Melandrium, Praha 2001. 224 s. ISBN 80-86175-16-2.

Smith, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, SNPL, Praha 1958. 401s. a 572 s. (nebo Praha, Liberální institut 2001, 986 s. ISBN 80-86389-15-4)

Smith, A.: The Theory of Moral Sentiments, Clarendon Press, Oxford 1976.

Sojka, M.: Milton Friedman, Epocha, Praha 1996. 80 s. ISBN 80-902129-2-1.

Sojka, M.: Dějiny ekonomických teorií, VŠE v Praze, Praha 1998. 403 s. ISBN 80-7079-705-3.

Šroněk, I.: Kultura v mezinárodním podnikání, Grada, Praha 2001. 168 s. ISBN 80-247-0012-3.

Steinmann, H.:, Lóhr, A.: Základy podnikové etiky, Victoria Publishing, Praha 1995. 133 s. ISBN: 80-85865-56-4.

Vaněk, J.: Základy sociální a ekonomické etiky, VŠE v Praze, Praha 1997. 236 s. ISBN 80-7079-926-9.

Vencovský, F.: Dějiny českého ekonomického myšlení do r. 1948, Masarykova univerzita, Brno 1997. 433 s. ISBN 80-210-1624-8.

Macmillanův slovník moderní ekonomie, 2. vyd., Victoria Publishing, Praha 1995. ISBN 80-854605-42-2.

Velká ekonomická encyklopedie, 1. vyd., Linde, Praha 1999. ISBN 80-7201-172-3.

Velký sociologický slovník, UK Karolinum, Praha 1996. sv. I ISBN 80-7184-164-1 a sv. II ISBN 80-7184-310-5.