Základní záměr publikace - poskytnout obecný, chronologický a hodnotící nástin vývoje filozofických systémů autor v podstatě precizně splnil. Filosofie jako teoretická věda je zde obsažná a zároveň chronologická. Patří k lidským dějinám a je vždy syntézou nadčasovosti a konkrétně historické zkušenosti.

Filosofie je svým způsobem “archetyp” lidského duchovního vývoje, který nikdy neexistoval v hotové podobě, ale uzrával historicky. Vycházejíc z autorova záměru lze jí stručně vymezit jako rozpolcenou genesi lidského ducha, jako racionální konfrontaci mezi konkrétní realitou a její kategoriální reflexi v lidském mozku.

Autor v rozmanité formě, s rozdílnou hloubkou a řekl bych i dramaticky, posuzuje otázku, jakým způsobem a nakolik adekvátně jednotlivé filozofické směry odráželi skutečnost z hlediska specifických podmínek lidské existence. Během dějinného vývoje myslitelé mučivě hledali cesty řešení jednotlivých problémů, které nezřídka reflektovali prizmatem důležitých dobových souvislostí, a to: podstata bytí, vzájemný vztah bytí a nebytí, nahodilost a nutnost, problematika universalií, svoboda atd.

Lze konstatovat, že autor odhalil a prokázal, že existuje genetická provázanost všech filozofických systémů. Publikace obsahuje popis jejich složitého, klikatého vývoje a jejich rozmanitost. Tento postup otevírá jejich skutečný vnitřní rozměr a bohatství, přibližuje čtenářům složitost a originalitu teoretického badání.

Autor správně vychází z určení obecného základu filozofických teorií, bez kterého nelze pochopit vnitřní organickou jednotu různých teoretických systémů. Filosofie se pak zjevuje jako výsledek kolektivní generační reflexe dějinného vývoje lidstva.

V dějinách vývoje filozofických teorií autor vychází z tradičního členění období: antické, středověké, novodobé a XX. století. Toto chronologické třídění publikace doplňuje poněkud svéráznou klasifikaci uvnitř jednotlivých období, např. filosofie renesanční je zařazená do novověké filosofie, kdežto marxismus, iracionalismus a pozitivismus jsou zahrnuty do tzv. poklasické filosofie. Zda se ne zrovna přesvědčivé zdůvodnění zařazení sv. Pavla z Tarsu do úvodu k patristice. Antickou filosofii autor velmi přehledně rozčlenil na kosmologii,, antropologii, systematickou a helénistickou filosofii. V souladu s daným pojetím antická filosofie představuje jednotný a harmonický celek. K tomuto období bych však chtěl poznamenat, že by stálo zato věnovat se více podstatě učení eleatů, schází mi rovněž i ocenění pozitivního přínosu Sókratova etického učení a postrádám dva velice významné filosofy, a to z období tzv. “střední stoy” Poseidóna a skeptika Sexta Empirica.

Lze souhlasit s rozdělením jednotlivých směrů patristiky, nikoli však se zařazením jednotlivců. Třeba u Justina bychom marně hledali filozofické indicie, kdežto není ani zmínka o Klemensi Alexandrijském a o jeho významném díle “Stromata”. Problematické je i zařazení Boëthia do patristiky, navíc autor nic neříká o jeho “Eisagoge” – díle, které ovlivnilo celou středověkou filosofii.

Středověká filosofie je v podstatě logicky uspořádaná. Bylo by však třeba zdůvodnit, proč Jan Scotus Eriugena patří do mimoscholastické filosofie. Z hlediska autora “Novověká filosofie není žádným progresivním obdobím evropského myšlení (s. 57). Toto tvrzení lze považovat za příliš vyhraněné. Obrovský pozitivní rozvoj věd, hospodářství, společenských struktur reflektovala filosofie vytvořením významných teoretických systémů. Z našeho hlediska publikace nepochopitelně obchází významné koncepce Rousseaua, Marxe, Kierkegaarda a J.S.Milla.

Dějiny filosofie můžeme posuzovat rozdílnou mírou konkrétnosti: od popisu jednotlivých učení do komplexní analýzy všech existujících teorií. V recenzovaném materiálu autor zvolil střední cestu, tj. lásku k modrosti prezentuje jako celek, ale zároveň rozlišuje jednotlivé fragmenty. Nejen objasňuje filozofické teorie, ale i podrobně seznamuje čtenáře s jednotlivými díly a učí přemýšlet. Přičemž přesvědčivost myšlenkového působení je umocněná vhodnými ukázkami z děl významných teoretiků, vynikajícími poznámkovými vysvětlivkami a soustavným poukazem na českou filozofickou reflexi evropských myšlenkových problémů.

Na závěr bych chtěl ještě jednou zdůraznit, že považuji tuto publikaci za podnětný a tvůrčí čin, který má za cíl pomoci akademické veřejnosti vytvořit ucelený a chronologicky uspořádaný názor na dějiny evropské filosofie.