3. Poznámky a ohlasy

Makroekonomie a penzijní fondy

M. Kořenek

Někdy se mi zdá, že propagátoři reformy penzijního systému tedy zvláště ti horující pro fondové řešení se na celou věc dívají jen z pohledu pojišťovně matematického a úplně zapomínají na pohled makroekonomický.
Potom by jim již asi těžko mohl vycházet tak optimistický výsledek,který by podle nich měl systém fondový jednoznačně favorizovat v řešení otázky demografického vývoje společností.

Základem jejich hypotézy je údajné vyšší zhodnocení peněz uložených v penzijních fondech (PF).Už o tomto faktu si myslím,že se dá s úspěchem pochybovat, ale uznávám,že zde bude záležet i na okolnostech za jakých podmínek budou PF investovat.To je hlavně jestli budou moci investovat jen doma nebo i v zahraničí.Pokud budou investovat jen doma je dosti pochybné proč by měl být průměrný zisk v těchto fondech v dlouhodobé perspektivě vyšší než je růst domácí ekonomiky nebo růst mezd.Budou-li peníze investovány do zahraničí je zde možnost se na vyšším růstu jinde přiživit avšak tyto investice budou asi chybět v domácím hospodářství a to může způsobit zaostávání.

Dobrá zkusím připustit, že se v tomto bodě mýlím a ve fondech skutečně bude více peněz.Dokonce zkusím zapomenout na krachy na burze, hospodářské krize a jiné extrémní situace, které však čas od času přicházejí a pak mívají schopnost vymazat takřka všechny úspory.Věřme v šťastnou hvězdu naší společnosti a to snad na věky  věků neboť jinak se bude muset začít spořit znovu takřka od začátku.

Co mi však stále uniká je skutečnost proč by  v budoucnosti řekněme v roce 2050 měly tyto naspořené prostředky v PF z doby demograficky příznivé zajistit stejnou hodnotu zboží v době demograficky nepříznivé nebo si snad někdo myslí, že toto zboží už leží od této doby na skladech a stačí si ho jenom potom vyzvednout.Co pak v budoucnosti už nebude vadit že bude míň lidí kteří by toto zboží vyrobili.Nebo jinak.V budoucnosti už nebude platit ekonomický zákon, který říká že převažuje-li nabídka peněz nad schopnostmi výroby dochází k inflaci.Nebude platit zákon nabídky a poptávky?Možná že už platit nebude, ale je zvláštní že propagátoři PF se řadí většinou do skupiny těch co tvrdí, že ekonomické zákony jsou nemněné a my se jim máme jen přizpůsobovat.V případě neplatnosti tohoto zákona tedy navrhuji aby jsme v budoucnu prostě peníze tiskli a mělo by to vyjít asi stejně.

Chci zde jenom upozornit na úplnou absenci tohoto makroekonomického pohledu.Zároveň si myslím, že PF můžou mít smysl jen tehdy, když se jim podaří pro mě zatím z neznámých důvodů zajistit vyšší hospodářský růst.

Obávám se že příznivcům PF jde hlavně o manažery těchto fondů a ti se jistě budou moci těšit na hezký růst svých příjmů.Další motivace je pravděpodobně v odstranění solidarity mezi bohatými a chudými i když tohle zrušení solidarity se dá zajistit i v průběžném či švédském modelu penzí.A v neposlední řadě zde bude hrát svou roli i ekonomický pravicový fundamentalismus,kterému pomáhají v této otázce i Světová banka a jiné instituce které už celkem dostatečně prokázaly že úspěšnost jejich rad je asi stejná jako úspěšnost našich vyznamenávaných manažerů roku po nichž zůstali jen zadlužené podniky.

Mohl bych zde psát o dalších kontroverzních stanoviscích jako je neručení státu za zkrachovalé PF a udělání z penzí ruletu někdo prohraje někdo vyhraje no a co! Mohl bych zde psát o argentinské krizi,která určitě není příkladem co se stane když stát ručí za fondy. Musel bych si položit otázku co by se asi stalo s tzv. fungujícími fondy, když v nich určitě byly úspory i v pesos a to se rapidně propadalo.A pokud PF investovaly do argentinských cenných papírů tak s těmi to asi taky nevypadalo nijak růžově, myslím že PF by zkrachovali taky nebo výplata penzí by musela být značně omezena a že se zde zaměňuje příčina s následkem. Dále mi připadá jako by někteří autoři, kteří argumentují neúnosným zdaněním v průběžném systému ty samé peníze, které se odvádějí daní a ty které  se místo toho posílají do fondů snad občanům zůstávali a neznamenalo to pro ně jen skrytou daň. S tím souvisí i tzv. náklady na pracovní sílu, které se prý odvodem části peněz do PF snad sníží. Co pak si opravdu myslí, že když se peníze odvedou do fondů tak občanům nebudou chybět  a nebudou se dožadovat vyšších mezd a tím pádem zdražovat pracovní sílu? 

Našel bych asi dost dalších pro mě pozoruhodných názorů o penzijní reformě, ale shrnu-li to zdá se mi systém PF hlavně příliš rizikový  a neodolný v případě větších hospodářských krizí. Tohle však má být vlastně jenom taková poznámka a taky přání zda by se nemohl někdy v příštích číslech Marathonu objevit i tento makroekonomický pohled na penzijní reformu. Váš čtenář 

K příloze Marathonu 5/04 - K programové diskusi ČSSD

V. Černík

V kostce řečeno myšlenka "školného" ve smyslu plateb z budoucích výnosů je nesporně propracovaným nápadem oproti tzv. jednoduché platbě při zápisu. Ale, pokud ji bereme jako jisté ohodnocení jisté služby, pak chybí (!) ono započtení protislužby, kterou absolvent jak veřejnému tak i soukromému sektoru poskytuje, tj. mj. vytváří ona "na něj přímo navázaná pracovní místa" ( např. lékař - sestra). Co tedy zvážit model, kdyby stát část pojištění na politiku zaměstnanosti "přenášel" na konto studenta a následně i absolventa. Stejně by pak přispíval i soukromý sektor. Dalo bylo se to kombinovat s dalším bankovním produktem jako např. životní pojištění. Tím by také oba sektory byly přímo zainteresovány na kvalitě vzdělávání. Neboť nyní absolvent, který má "styky" může se uplatnit lépe na trhu i s nepříliš kvalitní školou. Další otázkou je, že díky souhrnu faktorů absolvent nezřídka nastupuje do jiného oboru, než který studoval. Nebo v něm dokonce ztratí práci. Čili i podpora v nezaměstnanosti by měla být odrážena, např. snížením platby. Velmi jednoduché je také totiž použít prvky nepotismu vůči potomkům majitelů, manažerů apod., a tím pro ně "zajistit", tj. zaplatit vzdělávání z firemních peněz a investované prostředky si odečíst z daní. Čili na chudší vrstvy zbude méně prostředků a budou více platit, byť při "teoreticky" stejném příjmu se zástupci bohatších vrstev.

Několik málo poznámek ke krizi ČSSD            

R Valenčík

1. Krize je důsledkem toho, že naše strana nemá program, na základě kterého by dokázala úspěšně vládnout. Lidská selhání, která v současné době pozorujeme, jsou až důsledkem neexistence prakticky využitelného programu, i když to byla právě lidská selhání, která:

- Způsobila zvrat v práci na programu a vedla k programové prázdnotě.[36]

- V současné době brání začít tam, kde se udělala chyba[37].

2. Řešení současných společenských problémů je neodmyslitelné bez kultivace a zdokonalování tržního mechanismu a to včetně finančních trhů a včetně trhů přesahujících do sociální oblasti (sociálního investování a sociálního pojištění). Levicová strana sociálně demokratického typu nedokáže úspěšně vládnout, pokud v dané oblasti nemá promyšlenou, kvalifikovanou, reprezentací i členskou základnou sdílenou koncepci.[38]

3. Místo toho, aby byla koncepce role naší strany v oblasti působení na vývoj tržního mechanismu dána:

- Prosadil se názor, že jakákoli zmínka o zdokonalování trhu je pravicová úchylka.

- Vznikla a zvítězila kvaziideologie brojící proti "potržnění" v různých oblastech sociálního investování a sociálního pojištění (přitom právě dorůstání mechanismu finančních trhů do této oblasti je nezbytným předpokladem sociálně přijatelného řešení problémů).

- Bylo zamezeno diskusi na dané téma, která by respektovala pravidla odborného projednání.[39]

4. Veřejnosti jsou tak na jedné straně předkládány nereálné sliby, je kupována nesystémovými opatřeními, zatímco v praxi se přistupuje ke stále bolestivějším zásahům, aniž by se nabídla perspektiva řešení. Tak končí jakákoli politika[40], která se chce pokusit o kvadraturu kruhu - řešit problematiku systému sociálního investování a sociálního pojištění bez koncepce vývoje finančních trhů v dané oblasti. Přitom vůbec není pravda, že "reforma musí bolet".[41]

5. Kultivací finančních trhů a jejich využitím v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění lze podstatně zvýšit uplatnitelnost absolventů vysokých škol, prodloužit dobu produktivního dobrovolného uplatnění lidí na profesních trzích, vytvářet investiční příležitosti pro další příliv globálně působícího kapitálu. Jde o souběžnou reformu financování vzdělání, financování zdravotnictví a penzijního systému.

6. Náprava současného programového selhání bude obtížná a lze jen ztěží odhadnout, jak hluboko se naše strana propadne. Čím dříve začneme, tím lépe. Prvním krokem by měl být konsesuálně přijatý nástin základních směrů vývoje finančních trhů z hlediska solidárního přístupu k řešení sociálních otázek, zpracovaný těmi, kteří mají představu, o čem je řeč. To je hlavní článek. (Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je také jediné, co s tím můžeme dělat.)