Regionální aspekt absolventských sítí univerzit

Rafik Bedretdinov

Radim Valenčík

Petr Wawrosz

Žijeme v době přesycené problémy. Pokud se podíváme, jak jsou identifikovány jejich příčiny, zjistíme, že mezi mnoha dílčími existují dva významně odlišné pohledy, k nimž se připojují i ostatní a z nichž vyplývají odlišné závěry:

- Za prvé: Hlavní příčinou je globalizace, přesněji globální konkurence. Rozpad bipolárního světa a zdokonalení komunikačních technologií (radikální redukce nákladů na toky materiálu, kapitálu, výrobků, služeb, informací, vlivu apod.) vytvořily podmínky, za nichž může každý konkurovat každému. To ovšem vyvolalo nesmírně intenzivní tlak na snižování mzdových a daňových nákladů práce. Tento tlak pak vede k podlomení role sociálního státu, omezuje jeho možnost brzdit proces prohlubování sociální diferenciace prostřednictvím sociálně orientovaných přerozdělovacích procesů. Tato situace zvyšuje nebezpečí vzniku lokálních sociálních konfliktů a globálních konfrontací.

- Za druhé: Stojíme na prahu konstituování vzdělanostní společnosti se vším všudy, co k tomu patří. Setrvačný vývoj ekonomiky vyčerpal své možnosti, naráží na meze udržitelnosti. Rodí se již nová ekonomika, jejž těžištěm a nejdynamičtějším sektorem se stává produkce lidských schopností zejména prostřednictvím vzdělání.^[1] Stará extenzivní ekonomika na jednu stranu již vyčerpala své možnosti a není s to zajistit růst, nezávislý na přírodních zdrojích, který by přispěl k prohloubení rovnosti příležitostí a naplnění reálného bohatství a perspektivy života; na stranu druhou je ale dosud převažující a disponuje rozhodujícím množstvím zdrojů, které ti, kdo jsou vlastníky těchto zdrojů, investují v zájmu udržení jejich společenské pozice (tzv. investice do pozice) a brání tak úspěšnému prosazování ekonomiky nové.

První pohled a katastrofické vidění

První pohled nenabízí pozitivní východisko z hlavních trendů současného vývoje - v tom smyslu, že pouze konstatuje hromadění problémů, které mohou vést k hluboké krizi, ne-li katastrofě. Pokud se zůstává jen u prvního pohledu, může vzniknout pesimistická vize a mohou se akumulovat i velmi nepříznivé sociální efekty. Existuje celá řada spontánně vzniklých i nově vznikajících sociálních sítí, které jsou sdružovány na bázi anticipace krizového či katastrofického vývoje. Některé z těchto sociálních sítí si vytvářejí i esoterickou nadstavbu. Kredém těchto sítí bývá tvrzení o nutnosti katastrofického řešení problémů současného světa. Podle míry zasvěcení je pak katastrofický vývoj termínován. Zároveň však je definován selekční mechanismus přežití.

Za zaznamenání stojí, že z hlediska politické identifikace tyto sítě vznikají jak v pravé, tak i v levé části politického spektra:

- V pravé části spektra jsou to různá neokonzervativní teorie. Ty mají důvěru v technické prostředky a zdůrazňují hodnotu stability, udržení pořádku. Příklon ke tradičním hodnotám - a to až v podobě jejich nekritického uctívání - je v nich spojen motivem bezpodmínečného podřízení se vůči jejich nositelům, což se stává základním selekčním mechanismem. Iracionální prvky ve vědomí účastníků nižších (v esoterickém smyslu) pater těchto sítí jsou udržovány zpravidla prostřednictvím náboženství. Neokonzervativní teorie zdůrazňují nutnost zachovat stabilitu, řád a pořádek, často upozorňují na to, že země, které byla (a mnohé z nich stále ještě jsou) rozhodujícími hráči ve světové politice a ekonomice, toto postavení postupně ztrácejí. Hledají potom způsoby, jak daným jevům zamezit. Tyto teorie tak podporují investování do pozice – v daném případě do udržení pozice určitých zemí, představitelů, osob apod.

- V levé části spektra jsou to pak různé ultralevicové modifikace (z nichž některé vystupují navenek - ale pouze navenek - jako umírněné). Ty kladou důraz na neodvratitelnost katastrofického vývoje. Selekčním kritériem je u nich míra začlenění do organizace. K udržování iracionálních prvků ve vědomí účastníků nižších (v esoterickém smyslu) pater těchto sítí se nejlépe osvědčil bezbřehý relativismus postmoderního typu. Tento relativismus v podobě tvrzení o naprosté pluralitě pravd nepřipouští, že existují určité základní hodnoty a pravidla, jejichž dodržování umožňuje přežití lidstva jako celku i jednotlivých osob. Neustálé poukazování na nevyhnutelnost katastrofického vývoje, aniž by se nabízela jiná alternativa, může teoreticky vést k odklonu určitého množství lidí od převažujícího způsobu života, přičemž jiné/alternativní způsoby života mohou posílit pozici představitelů levé části spektra. I zde se tak setkáváme s investováním do pozice.

V současné době lze i u nás na řadě zcela iracionálních, přitom ovšem významných veřejných střetů, nad kterými nezasvěcenci zůstává (doslova) rozum stát, pozorovat, jak se spolu v nižších esoterických patrech neokonzervativní a ultralevicové modifikace sociálních sítí střetají. Ne náhodou v tomto střetu jde - jak v duchu jak obhajoby tradičního, tak i postmoderního vidění - zejména o symboly, ke kterým má normální člověk neutrální postoj.

Druhý pohled a pozitivní řešení

Koncepce založené na identifikaci jednotlivých momentů - prvků a etap - konstituování vzdělanostní společnosti jako přirozeného procesu vývoje společnosti nabízí pozitivní řešení. Řešení, při kterém nemusí nastat žádná hluboká krize či katastrofa s nedozírnými a nepředvídatelnými následky. Zajímavé a současně příznačné je, že poměrně snadno doložitelný a identifikovatelný proces přechodu ke vzdělanostní společnosti je jak z pozice neokonzervativního tak i skrytě ultralevicového vidění reality "aktivně" přehlížen, vylučován z pohledu na realitu, zpochybňován či popírán. Tento přehlíživý až odmítavý postoj pronikl hluboko i do oblasti "oficiální vědy" hluboce poznamenané postmoderními prvky. Přitom dnes si lze o již probíhajících i předpokládaných změnách a přeměnách souvisejících s konstituováním vzdělanostní společnosti učinit poměrně přesnou a názornou představu:

1. Žijeme v době, kterou lze nazvat jako počátek přechodu ke vzdělanostní společnosti, tj. společnosti, ve které se stává dominantním ekonomickým sektorem sektor produkce lidských schopností (lidského kapitálu a sociálního kapitálu), zejména formou vzdělání:

- V tom smyslu, že produkuje rozhodující množství statků (vzdělanostních služeb sloužících k uspokojování potřeb rozvoje schopností).

- V tom smyslu, že nejvíce ovlivňuje uspokojování potřeb a utváření jejich struktury (tj. nejvýznamnějšími potřebami člověka se stávají schopnostní potřeby, potřeby uspokojované rozvojem a realizací jeho potencí).

- V tom smyslu, že v tomto sektoru nejintenzivněji probíhají inovační procesy.

- V tom smyslu, že se do tohoto sektoru přesouvá těžiště ekonomické akumulace (tj. v tomto sektoru se nejvíce hromadí fixní kapitál).

- V tom smyslu, že v tomto sektoru vzniká nejvíce čistého přebytku, který se stává zdrojem akumulace fixního kapitálu působícího v tomto sektoru (přičemž fixním kapitálem se stávají samotné schopnosti člověka).

Proces konstituování vzdělanostní společnosti má řadu obdobných rysů jako proces vzniku průmyslové společnosti, resp. průběh průmyslové revoluce. Tak jako období průmyslové revoluce proměnilo řemesla v průmysl a dílny v továrny, tak v současné období mění podobu univerzit a dalších vzdělávacích institucí v hlavní produkční jednotky. Tak jako v období průmyslové revoluce byla rozbita pouta cechovní výroby, tak v současném období zrodu vzdělanostní společnosti jsou postupně prolamovány bariéry, které omezují konkurenci mezi univerzitami a dalšími vzdělávacími institucemi a akcentují mnohem větší roli ekonomickým stimulám jejich chování. Hlavním ekonomickým stimulem chování univerzit se v logice přerodu současné postindustriální společnosti na společnost vzdělanostní stává přímá finanční zainteresovanost univerzit na dlouhodobém uplatnění jejich absolventů.

2. K prosazení vzdělanostního sektoru jako dominantního ekonomického faktoru může docházet jen tam, kde se odpovídajícím způsobem rozvine tržní mechanismus a vytvoří vhodné spolupůsobení trhu a státu. To znamená zejména:

- vývojem kapitálového trhu dojde k eliminování bariéry rozpočtového omezení při investování do rozvoje lidských schopností, která je hlavní příčinou vzniku a existence trvalých monopolů působících v této oblasti i v dalších oblastech ekonomiky a která vytváří hlavní omezení vstupu do odvětví produkce a nabývání lidských schopností. Rozpočtové omezení zde spočívá ve skutečnosti, že řada osob nemá dostatečný příjem/důchod, aby si mohla kupovat statky nabízené universitami a dalšími vzdělávacími institucemi. Spotřeba těchto statků ale (na rozdíl od mnoha jiných statků) může těm osobám, které dané statky spotřebovávají, pomoci zvýšit jejich budoucí důchod. Na kapitálovém trhu se již začínají objevovat produkty, které daný nesoulad mezi současným příjmem a budoucím příjmem dokáží řešit.;

- změní se poměr mezi investováním do společenské pozice a lidských schopností ve prospěch investování do lidských schopností, v návaznosti na to vzroste i role kooperujících sítí založených na využívání lidských schopností.

3. O subjektech a produkci vzdělanostní společnosti si lze učinit konkrétnější představu:

- hlavními subjekty budou univerzity a další vzdělávací instituce poskytující vzdělání rozvíjející inovační schopnosti, vzdělání založené na univerzalitě (všestrannosti);

- produkcí univerzit se stávají kooperující absolventské sítě, které se však současně mění v součást univerzitního subjektu. Příslušnost k absolventské síti rozšiřuje sociální kapitál jednotlivých absolventů. Pokud bude univerzita či jiná vzdělávací instituce nabízet kvalitní celoživotní vzdělávací servis, budou mít absolventi této univerzity relativně velkou jistotu, že spolupráce s dalšími absolventy povede k růstu čistého přebytku všech stran, které spolu spolupracují;

- předpokladem přeměny stávající univerzit resp. vysokých škol v univerzity jako hlavní produkční subjekty vzdělanostní společnosti je již zmíněné zdokonalení tržního mechanismu tak, aby byly zainteresovány na uplatnění své produkce (svých absolventů), na jejich příjmovém a společenském vzestupu.

4. Pro vyústění teoretických závěrů do praxe má význam i další rozvoj teorie a zvyšování efektivnosti výuky:

- V obecně teoretické rovině bude hrát významnou roli zkoumání vlivů podmiňujících utváření jednotlivých druhů sociálních sítí. V prakticko-aplikační rovině bude hrát významnou roli rozpracování projektů sociálního investování a reformování stávajících sociálních subsystémů.

- Při zvyšování efektivnosti výuky bude hrát důležitou roli promítnutí požadavku univerzality do obsahu vzdělávacího procesu, a to v přímém protikladu k těm prvkům ve vědomí člověka, které ho mohou učinit závislého či podřízeného některému z typů sociálních sítí založených na katastrofickém vidění reality. (K tomu podrobněji v další části příspěvku.)

Proč „se nechce vidět“ nekatastrofické řešení současných problémů?

Otázce vzniku „blokace“ myšlení v přímé návaznosti na vytváření pozičních manipulativních sociálních sítí (s případným esoterickým přesahem) jsme se věnovali v metodologickém kontextu v dodatku s názvem Podmíněnost nepodmíněného v učebním textu kurzu Metody systematického myšlení I.^[2]

Zde mj. (v poznámce pod čarou na s. 27) uvádíme následující:

Významným a častým fenoménem pojmového poznání je zablokování hledání přesahu. "Vše ,co se má tak a tak, se může mít jinak." - Platí obecně a vždy. Velké procento lidí (cca 90 %) má ve svém vědomí ustálený a vědomě pěstovaný stereotyp ("nedotknutelné nepodmíněné"). Něco, na co si "nenechá sáhnout". To se vyznačuje:

- zablokováním hledání přesahů (je považováno za absolutní, jednou provždy dané a nezpochybnitelné);

- odmítáním všeho, co by (byť oklikou) k interpretaci přesahu vedlo.

Konkrétní formy zablokování hledání přesahu (nezpochybnitelného a chráněného) mohou mít původ:

- v náboženské víře;

- v politickém přesvědčení;

- ve stereotypu vzniklém výchovou;

- ve stereotypu nabytém v rámci životních zkušeností;

- ve stereotypu vzniklém v rámci odborného růstu;

 - v místním, kulturním či kmenovém zvyku.

Blok rozvoje pojmového poznání bezprostředně souvisí s vytvářením toho typu sociálních sítí:

*       kterým se člověk podřizuje,

*       které s ním dokážou manipulovat,

*       které ho ovládají,

*       které nad ním mají reálnou moc.

Bloky výše popsaného typu jsou hluboce zakořeněné v myšlení lidí. Nejen v rovině evidovaných kroků myšlení, ale i v rovině spontánního (neuvědomovaného myšlení) je blokováno generování a interpretace všech určení, které by mohly k příslušnému přesahu vést.

Rovněž v komunikaci jsou podvědomě identifikovány všechny prvky vedoucí k možnému přesahu, což způsobuje poruchy komunikace, vytváří averze, někdy se projevuje až agresivitou.

Pojmové poznání umožňuje realizovat všeobecně zprostředkující činnost., tj. uvádět do vzájemných zprostředkování procesy probíhající v našem prostředí. V tom je jeho smysl a síla (jedná se totiž o nejúčinnější formu působení na prostředí). Právě schopnost realizovat všeobecně zprostředkující činnost na základě (pojmového) poznání je tím, co dělá člověka člověkem. Tím, že se člověk omezuje v této všeobecnosti (univerzalitě), a to právě v každé oblasti, kde vzniká blok přesahu,tím v dané oblasti přestává být člověkem a stává se pouhým nástrojem (pro někoho jiného).

Jedním z pohledů na metody systematického myšlení, k jejichž poznání a vycvičení slouží tento materiál, kde mj. zdůrazňujeme význam přesahů, je jeho role jako svého druhu "antivirového programu", který umožňuje naše myšlení vyčistit od všech bloků, tj. toho, co blokuje naši schopnost přesahu. Tyto bloky fungují jako svého druhu "trojské koně", které přifázují člověka k poziční síti. Ta jej změní v pouhý nástroj manipulace. Blok bránící přesahu se v hlavě člověka usadí a "zapouzdří", přitom tak, že aktivně brání všem spontánním i vědomým aktivitám, které by vedly k formulování přesahu či nalezení jeho interpretace.“

Kde hledat řešení problémů, které s výše uvedeným souvisejí? V kontextu výše řešeného o roli kooperujících absolventských sítí univerzit, kterým se budeme věnovat v další části.

Trendy vývoje v univerzitním světě z hlediska zrodu vzdělanostní společnosti

Pokud se podíváme na vývojové trendy v oblasti univerzitního vzdělávání v globálním kontextu, vystupuje do popředí zejména následující:

1. Produktem špičkových univerzit již přestává být lidský kapitál ve smyslu dobře připraveného absolventa, ale stává se jím sociální kapitál ve smyslu permanentně reprodukované, doplňované a rozšiřované kooperující absolventské sítě. Jedná se o produkt nové generace, který zcela zásadním způsobem zvyšuje uplatnitelnost absolventů a vytváří zpětnou vazbu mezi nimi a univerzitou. Základním předpokladem přitom je, aby univerzita realizovala vědeckovýzkumnou činnost v oboru uplatnění absolventů, dosahovala zde původních výsledků a byla schopna poskytnout svým absolventům celoživotní informační servis, který jim přináší výraznou konkurenční výhodu.

2. Mění se a bude se měnit stále výrazněji složení populace, která prochází systémem univerzitního školství. Nebudou to již jen ti, co skončí střední školu a ihned poté budou studovat na univerzitě, ale i ti, co se k vysokoškolskému (vzdělávacímu) servisu dostanou ve středním i vyšším věku, mj. právě z hlediska své profesní dráhy, jejího racionálního projektování z hlediska dlouhodobé uplatnitelnosti i ve smyslu prodloužení období produktivního uplatnění. Lze předpokládat, že dosavadním i tímto způsobem projde během svého života v dohledné době více než polovina populace. Vznikají různé formy "přifázování" člověka ve středním i vyšším věku k univerzitnímu vzdělávacímu procesu, mj. i s cílem napojit jej na absolventskou síť, tj. umožnit mu využívat informační servis poskytovaný univerzitou.

3. Z ekonomického hlediska a z hlediska nezbytných reforem sociálně ekonomických subsystémů společnosti (kromě vzdělávacího především systému penzijního pojištění a systému zdravotní péče) se nejvýznamnější stává role univerzit v oblasti prodloužení období produktivního uplatnění člověka, tj. horizontu i zenitu jeho uplatnění na profesních trzích. Lze vytvořit systém specializovaného zdravotního pojištění, jehož poskytovatel je zainteresován na prodloužení doby produktivního uplatnění svých klientů. Jenže zdraví je pouze jedním z předpokladů dlouhodobé uplatnitelnosti člověka na profesních trzích. Dalším předpokladem je schopnost mezigenerační spolupráce, odborná připravenost, invenčnost myšlení, schopnost využívat efektivně celoživotní zkušenosti apod. Univerzita či jiná vzdělávací instituce poskytující celoživotní vzdělávací a informační má jednoznačnou výhodu – je schopna připravit a vytipovat vhodnou klientelu pro zdravotní pojištění specializované v uvedeném směru, dát za ní garanci. Mj. možnost začlenit se do systému specializovaného zdravotního pojištění bude jedním z významných stimulů vedoucích člověka k začlení se do systému celoživotního vzdělání. Takového, které mu umožní být na úrovni ve svém oboru, překonávat různé myšlenkové stereotypy, vyhnout se tak riziku předčasné duševní strnulosti, plně zhodnocovat průběžně nabývaného zkušenosti.

4. Vytvářením globálních absolventských sítí se univerzity stanou mimořádně atraktivní pro firmy z mateřské země příslušné univerzity, pokud jde o zprostředkování využívání jejich odbytových a investičních příležitostí. A to zejména v případě, kdy produkce firem souvisí s některým z momentů procesu rozpoznávání, nabývání, uplatnění či uchování schopností člověka. Přitom je zřejmé, že v souvislosti s přechodem ke vzdělanostní společnosti s posilování produktivních složek osobní spotřeby bude u produkce kterékoli firmy stále více rozhodovat vztah této produkce k některému z aspektů plného rozvoje lidské individuality. V případě technických, ale nejen technických univerzit se může vytvořit velmi intenzivní vztah mezi firmami a univerzitami motivovaný nejen podílem univerzity na výzkumu, ale i tím, že absolventi příslušné univerzity pocházejí ze zemí a část z nich se do příslušných zemí i vrací, kde má příslušná firma odbytové a investiční záměry, kde cítí či chce si vytvořit odbytové a investiční příležitosti. Lze předpokládat, že zprostředkující role absolventských sítí ve výše uvedeném smyslu bude růst. S tím bude růst i zájem firem vytvořit si kontakt s univerzitami a ovlivnit (pochopitelně i poskytováním finančních prostředků) v tomto směru i směr jejich vědeckovýzkumné činnosti, z níž pochází původní informační servis poskytovaný absolventům.

5. Důležitým zaměřením univerzit bude i rozpoznávaní schopností potenciální klientely a její vhodné vytipování. K tomu bude docházet prostřednictvím produkce pedagogů nižších stupňů, jejich průběžným vybavením nejnovějšími poznatky z příslušné oblasti, finanční zainteresovaností na výběru a dodání kvalitních studentů.

6. V neposlední řadě pak úměrně výše uvedeným tendencím změnám poroste význam "technologie" předávání a nabývání schopností získaných vzděláním, vytvoření interakce mezi tokem poznatků (prvků vzdělání), informací a zkušeností. Touto "technologií" je metodologie rozvoje poznání, která se tak dostane do přímého kontaktu s ekonomicky motivovanou praxí. Zejména pak z hlediska celoživotního procesu nabývání schopností se stane významným identifikování bariér rozvíjení a uplatňování schopností člověka v podobě stereotypů (předsudků, jednostranných postupů....) v myšlení a jejich "odblokování". Vytváření vlastního efektivního metodologického zázemí se stane jednou z klíčových vědeckovýzkumných činností univerzit, a to mj. i jako nezbytná podmínka posílení role kooperujících absolventských sítí založených na rozvoji racionálního poznání v protikladu s pozičními manipulativními sítěmi založenými na blokaci myšlení a vnášení iracionálních prvků.

Regionální aspekt univerzit v kontextu bariér konstituování vzdělanostní společnosti

a jejich překonávání

Regionální složka absolventských sítí zpravidla působí (či může působit) v příslušném regionu velmi intenzívně, a to zejména v důsledku synergických efektů, kde působí především následující:

- přirozené sousedské kontakty v rámci nichž univerzita působí;

- přirozená autorita univerzity v regionu a její osvětové aktivity;

- možnost získat přirozenou autoritu v příslušném regionu;

- spojení produktivních a ideových momentů – tj. zajišťování výdělečných možností (pozitivní vliv na využívání investičních příležitostí v regionu) a současně ideový vliv na pěstování racionality;

- drtivá většina pedagogů od základní školy přes střední až vysoké v příslušném regionu pochází z produkce univerzity; univerzita tedy určuje základní rámec vychovávané racionality v regionu. Navíc má možnost pořádání letních škol, postgraduálního vzdělávání pedagogů apod.;

- zprostředkování mezinárodních kontaktů daného regionu v globálním měřítku;

- univerzita se může zabývat problematikou regionu z celé řady odborných, výzkumných a vědeckých aktivit;

- produkce univerzity nachází uplatnění v oblasti veřejné správy i řady firem přímo v daném regionu;

- přispívá k omezení nezaměstnanosti mj. proto, že je sto nejlépe předvídat požadavky na vzdělání související s uplatněním člověka, a to i z hlediska poskytování celoživotního vzdělávání, která má zvlášť silnou regionální složku.

V regionálním měřítku tak mohou absolventské sítě (jejich regionální složka) sehrát velmi významnou roli, a to mj. i v opozici, resp. protikladu k působení pozičních manipulativních sítí. Podle názorů autorů by stálo zato, aby se univerzity jako takové ke své roli souvisejí s přechodem ke vzdělanostní společnosti přihlásily a postavily čelem. Kdo jiný by měl být v uvedeném kontaktu aktivní?

Trochu optimismu na závěr

V příspěvku jsme několikrát použili termín univerzity či jiné vzdělávací instituce. Autoři tohoto textu jsou zaměstnanci soukromé vysoké školy, která má ambici stát se univerzitou. Podporují proto myšlenku, aby i trh se vzděláváním byl trh otevřený, ve kterém si zákazníci mohou vybírat, ve kterém jednotlivé instituce poskytující vzdělávání musí reagovat na potřeby zákazníků. Současný systém, byť se zvláště v posledních letech relativně otevírá, má dle našeho názoru stále některé rysy cechovního systému, tedy systému, který ne zcela umožňuje vstup do odvětví. Instituce, které v tomto systému již působí, často investují do ochrany či posílení své pozice. Bohužel tyto často investice nevedou k uspokojování potřeb klientů toužících po vzdělanostních službách. Lze prohlásit, že nabídka vzdělanostních služeb mnohdy neodpovídá jejich poptávce.

I v oblasti vzdělávání se tak v současné době setkáváme s rysem, se kterým se lidstvo střetlo již mnohokrát, kdy se producenti, kteří produkují dosavadním způsobem určitý statek, brání rozšíření progresivnějších způsobů. Pokud jsme na úvod našeho textu zmiňovali katastrofické vize světa, má smysl v závěru skončit optimisticky: Historie ukazuje, že obrana dosavadních, leč v současné době již neefektivních způsobů, není ve většině případů dlouhodobě účinná. Jsme proto přesvědčeni, že stejně jako se prosadili kapitalisté, kteří zaváděli průmyslovou výrobu, proti cechům, tak se prosadí univerzity a další vzdělávací instituce, které pružně reagují na současný měnící se svět, oproti těm subjektům, jež tak nečiní.