Použití pojmů k vyjasnění sporných otázek

(na příkladu pojmu "Kapitál")

(Pokračování)

Radim Valenčík a kol.

Ještě další krátký úvod

Od dokončení minulého čísla, ve kterém je stručný úvod k dané problematice, jsem obdržel další příspěvky a podněty. Materiál, který jsem připravoval pro toto číslo, se rozrostl. Navíc se při zpracování příspěvků ukázaly další aspekty dané problematiky, zejména v souvislosti s metodologickým kontextem. Ne vše se mi podařilo natolik dotáhnout do vyzrálejší podoby, aby mohlo spatřit světlo světa již v tomto čísle. Proto připravuji ještě další pokračování, dotažené zejména do metodologické oblasti, které - aspoň tak doufám - vhodně zapadne do nové koncepce Marathonu, kterou připravujeme od dalšího roku. Nyní již k vlastní problematice.

Rozbor pojmu "kapitál" a návazné otázky

Zde je přehled definic či vymezení pojmu "kapitál", které jsem dostal. Uvádím je v tom pořadí, ve kterém přišly. Na závěr připojuji svoji. To nejdůležitější je podtrženo mnou. Rozbor, komentář k rozboru a objasnění smyslu ankety následující po prezentaci jednotlivých příspěvků.

001:

Pod pojmem "kapitál" si vybavím souhrn všech prostředků, které se mi nějakým způsobem zhodnocují, pokud se nezhodnocují (leží ladem), nejde podle mého o kapitál. Peníze (klasika), nemovitosti (pronájem, případný prodej, ale tím přicházím o kapitál nemovitosti a získávám peníze, které lze použít jako kapitál), movitosti (pronájem, využití - stroje, PC, atd.), práce, půda, know-how. Dalo by se to více rozvést a popsat, ale myslím, ze to vystihuje, co si pod pojmem "kapitál" představuji.

002:

Jako laický (nikde neokopírovaný, nekonzultovaný a pro nedostatek času zatím ani kriticky neanalyzovaný) výkop k eventuální další diskusi u skleničky sděluji, že se v nejširším smyslu slova jedná o "souhrn všech hmotných i nehmotných aktiv využitelných k dosažení cíle".

003:

Díky za důvěru: Upozorňuji na problematiku interpretace kteréhokoli pojmu (i slov). S tím, že i pojem "vágní" je vágní (Prof. Carnap). Kapitál - materiální či duchovní hodnota, obohacující původní hodnotu či ocenění, a to v procesu tzv. realizace, tj. uplatnění této hodnoty v životě, ve výrobě, ve službách (včetně informačních, bankovních, sociálních atp.), v umění. V různých oborech je předmětem bádání, spekulací myšlenkových a věcných (materiálních). Např. kapitál ekonomický, věkový (stáří, mládí), lidský, výtvarný atp. - vše v bohatých strukturách smyslu a významu tohoto pojmu.

004:

V rychlosti mě napadlo pět krátkých definic pojmu "kapitál":

- výrobní faktor - prostředky vstupující do výroby,

- souhrn finančních prostředků,

- souhrn aktiv,

- souhrn pasiv,

- souhrn veškerých hmotných i nehmotných aktiv, vč. duševního vlastnictví (jako licence, dovednosti, know-how apod.).

005:

Pojem kapitál má množství příbuzných významů v ekonomice, financích, účetnictví,… např. lidský kapitál, individuální kapitál, sociální kapitál, vzdělávací kapitál, finanční kapitál atd. Každý z nás od dětství disponuje obrannými prostředky proti poškození slunečním zářením. Dermatologové nazvali tento komplex prostředků "sluneční kapitál". Tento kapitál je individuální a neobnovitelný. Jeho poškození vzniká působením slunečního záření (které se skládá z různých druhů různě energeticky aktivních paprsků) na naši pleť. Toto pojetí kapitálu je inspirující a možná tedy k závěru: Kapitál je bohatství či právo na hmotnou či nehmotnou věc člověka. Ale míra či výše kapitálu každého závisí na samotné schopnosti využít jej co nejefektivněji. Co pro jednoho může znamenat velký přínos, jiný svou nevědomostí či nechtěností nechává svůj kapitál „ležet ladem“.

006:

Posílám větu ke kapitálu, ale neberte je vážně…mám asi úpal: Kapitál může nabývat různých podob a vystupovat v roli vstupů i výstupů, je to hodnota, která může tvořit a rozmnožovat další hodnoty, kapitál v jakékoli podobě podporuje tvůrčího ducha a smysluplnost lidského úsilí a existenčního snažení.

007:

Jsa těsně před dovolenou, mám málo času a tedy musím být stručný. Nejstručnější definice která mne právě teď napadá je: Kapitál je potenciál. Pro účely ekonomie (a o to tu asi kráčí) je třeba dodat že potenciál realizovaný. Podle účelu pro který pojem potřebujeme pak definici rozšíříme o předmět, tj. čeho že to je potenciál (a tím samozřejmě vlastní pojem kapitál zúžíme). Tím se připravíme o většinu možností využití matematického aparátu a vydáme se směrem k filosofii (každý správný filosof si definuje pojmy tak, aby se mu "hodily do krámu") - a statečně tak přiznáme, kam že ta ekonomie opravdu patří. Poměrně konzervativní (a s klasiky kompatibilní) rozšíření je například: Kapitál je realizovaný potenciál sebereprodukce.

008 (Václav Štědroňský - jméno uvedeno se souhlasem autora definice):

Kapitál – soustředění, koncentrace něčeho, se schopností vytvoření nové hodnoty něčeho (obecně bohatství). Lidský výkonnostní potenciál, se kterým lze disponovat.

Lidský kapitál (human capital) – souhrn výdělečně činných osob a jejich schopností – rovněž jako lidský potenciál. Zásoba znalostí a dovedností ztělesněných v lidech určité společnosti (státu), žijící na určitém území. Je výsledkem tradice, vzdělání a poznatků získaných praxí. Pokud lidský kapitál ohodnotíme v penězích, má smysl tvrzení „investice do vzdělání a výcviku jsou stejně hodnoceny, jako investice do věcného kapitálu (G.S.Becker)“.

Kulturní kapitál – společenská forma získaných předpokladů jedince nebo skupiny k dosažení určitého cíle – sociálního postavení (statutu).

Kulturní kapitál, jako nástroj přivlastňování symbolického bohatství, které je společností vyhledáváno a přeměňováno na nástroj vstupu do vládnoucí vrstvy (Bourdieu). Z toho vyplývá (lze dovodit), že míra kulturního kapitálu jednotlivce je do jisté míry dána akumulací v rodině (domácnosti). Kulturní kapitál se tak podílí na autoreprodukci společenských vrstev, ale současně působí jako prostředek jejího narušování a jeví se jako jeden ze zdrojů vertikální sociální mobility.

Sociální kapitál (social capital) – suma aktuálních i potenciálních zdrojů, které může určitá osoba využívat k dosažení společenských cílů. Má se na mysli známosti, styky, uznání. K aktivnímu využívání sociálního kapitálu je třeba zpětná vazba („sociální směna“), závislá na síti, kontaktech těch, s nimiž navazuji kontakty. Komunikace a zpětná vazba je podstatným, specifickým znakem pro sociální kapitál. Bez toho, že jedince vyvolená sociální skupina „vezme“, bude s ním dále komunikovat a respektovat jeho postavení, reprodukční funkce sociálního kapitálu nefunguje. Vysvětluje to mimo jiné vznik elit, privilegovaných skupin, ale i klubů (často snobských atd.).

Závěr: Lze shrnout, že kapitál je nástroj k přivlastňování bohatství (statků), byť symbolických. Funguje v podmínkách konkrétní společnosti (státu) na základě tradic, zděděného fiktivního i skutečného bohatství. Působí jen jako společenský faktor a takto pojímán, vykazuje jisté autoreprodukční schopnosti.

009:

Jak definovat pojem "kapitál"? Nelze uvést pouze jedinou definici, protože různé přístupy pohlížejí na kategorii kapitál naprosto odlišně, mají různé "brýle" a především explicitně či iplicitně (a nezáleží na tom, zda záměrně či nevědomě) vyjadřují různé zájmy - viz rozdílná světonázorová, filosofická, ideologická či metodologická východiska. Podle marxistů je kapitál společenský výrobní vztah s různými podobami, podle mainstreamové ekonomie je kapitál nejobecněji aktivum, na jehož získání musím obětovat současnou spotřebu, aby se zvýšila budoucí spotřeba, konkrétněji pak kapitál představují 1) kapitálové statky (= přibližně kapitál jako výrobní faktor, zde je ještě problém meziproduktu apod.), 2) finanční aktiva (méně správně finanční kapitál, což je u marxistů opět něco zcela jiného, zde je dále problém kapitál versus peníze apod. apod.) a konečně 3) lidský kapitál, dále viz pohledy "rakušanů" atd. Opět asi jsme u našeho dávného metodologického sporu - mnohé věci a přístupy jsou navzájem z podstaty věci navzájem nespojitelné a pokoušet se proto např. o univerzální definici pojmu kapitál, pod kterou lze zahrnout vše výše uvedené je kontraproduktivní (čti je to nesmysl). 

010:

Peníze, které plodí peníze, takový je popis kapitálu z úst jeho prvních interpretů, tedy merkantilistů. Bohatství ve formě peněz nebo vlastnictví, použité nebo akumulované v obchodu osobou, společností nebo korporací. Aktiva použitá k produkci dalších aktiv.

011:

Po zamyšlení nad pojmem "kapitál" jsem se přesvědčil, že poskytuje mnoho inspirujících myšlenek. Konkrétně může plný výčet zahrnovat:

- kapitál je to, co přináší větší výnos než je původní hodnota (J. Schwarz),

- kapitál je vyráběný výrobní faktor (G. Mankiw),

- kapitál je výrobní vztah (K. Marx),

- kapitál je společensky a historicky determinovaný zhodnocující se vztah, který se vyvíjí jako vztah v ekonomickém kontextu (moje),

- kapitál je věc, schopnost, potence, talent, vlastnost,

- jako přesah lze za pojmem "kapitál" vidět mystiku, tajemnou metamorfózu ekonomického bytí.

Tvorba pojmu vyžaduje najít všeobecné znaky smyslové reality a provést jejich analýzu a syntézu. Posledním stupněm má být abstrakce a zevšeobecnění. Aplikujeme-li tuto cestu, vychází nám, že KAPITÁL JE SCHOPNOST, VLASTNOST REALITY K SEBEZHODNOCENÍ (což je vlastně rozporná tendence vývoje nejen ekonomické skutečnosti).

012:

Až když jsem si Tvůj mail přečetl, pochopil jsem, jak zjednodušeně a zkresleně nám byl „sorok let nazad“ pojem vysvětlován. Dodnes je na serveru parlamentní politické strany (hádej jaké…?) skvostná definice: „Kapitál je v marxistické politické ekonomii pojem vyjadřující společenský vztah mezi základními třídami kapitalistické společnosti, námezdními dělníky a kapitalistickými vlastníky výrobních prostředků. Podstatu kapitálového vztahu představuje situace, kdy třída kapitalistů (nezaměnit drobné kapitalisty se zcela odlišnou vedlejší třídou maloburžoazie) má vlastnický monopol na rozhodující výrobní prostředky a skupiny námezdních pracujících (dělnická třída i další skupiny) jsou proto nuceny prodávat svou pracovní sílu a přenechávat nadhodnotu vytvořenou touto pracovní silou kapitalistům. V rámci tohoto vztahu můžeme pomocí pojmu kapitál označit hodnotu (v podobě výrobních prostředků či peněz), jejíž použití přináší jejímu vlastníku nadhodnotu prostřednictvím vykořisťování námezdních pracovníků. Kapitalistické vykořisťování je umožněno schopností námezdní pracovní síly vytvářet větší hodnotu než je hodnota této pracovní síly samotné.“

Citát pochopitelně neřeší jiné významy tohoto slova…. Pro mě například:

- Má-li doc.Valenčík vyšší rozumový kapitál než další smrtelníci – musí nějakého ubožáka rozumově vykořisťovat …!

- Má-li doc.Valenčík svůj kapitál v nových nápadech a invenci – musel nějaké lidičky o ně připravit (vykořisťovat…).

Je-li kapitálem doc.Valenčíka jeho vzdělání – pak asi jen proto, že jeho nadhodnota mu byla jako vlastníku přinesena prostřednictvím vykořisťování nějakých žáků zvláštní školy (anebo také jeho učitelů a profesorů …?)

Atd., atd. (kapitální úlovek tichého blázna, kapitální kousek trefený nimrodem na honu…).

Pro mě je „KAPITÁL“ jednohvězdičkový (!) hotel a hospoda na pomezí čtvrté a páté (snad neexistující… ) cenové skupiny ve městě Tábor.

013:

Chápu "Kapitál" jako určitý potenciál. Když se mu udá správný směr a potřebná síla k rozpohybování, lze kapitál využít k potřebné věci. Například finanční kapitál k investicím, lidský kapitál v výkonu zaměstnání, vědomostní kapitál k inovacím a výzkumům. Pokud máme nějaký kapitál, máme potenciál a je na nás, jak ho využijeme.

014 (moje vlastní definice):

Kapitál vzniká přeměnou statků (pocházejících z odložené současné spotřeby a použitých k využití investiční příležitosti) v kapitálové statky, umožňuje produkci většího množství statků, než kolik jich bylo obětováno odložením spotřeby. Jedná se o způsob použití finančních prostředků k získání většího množství finančních prostředků, tj. rozmnožení finančních prostředků či zhodnocení finančních aktiv. V nejobecnějším vyjádřením je kapitál formou rozmnožení prostředků prostřednictvím výrobního procesu.

Definice, které přišly po rozeslání rozboru první části ankety:

015:

Učil jsem se, že kapitál je zhodnocující se hodnota. To je stručné a pěkné. V praxi se kapitálem asi rozumí to, co je za obvyklých okolností schopno přinášet ocenitelný výnos. A tak se to promítá do účetnictví a práva. Tedy kapitálem mohou být ta aktiva, která lze jakkoli využít k udržení nebo dosažení příjmů. To, co nesplňuje tuto definici, nemůže být např. vloženo do základního kapitálu.

016:

Všeobecně - kapitál je hodnota, která tvoří nadhodnotu. V obchodním rejstříku má naše společnost zapsaný základní kapitál (dříve základní jmění) v peněžním vyjádření. Je to souhrn vyčíslitelného majetku (nebo-li inventarizovaného majetku) prostřednictvím kterého může společnost i bohatnout. Pokud bych se vyjadřovala jako žena-hospodyně, zcela laicky bych pojala definici "kapitál" jako majetek (chatu, auto, dům, peníze), díky kterému se můžu mít ještě lépe než se mám, pokud bych s tím uměla dobře zacházet. S termínem "kapitál" je podle mého názoru jednoznačně spojen další termín "soukromé vlastnictví".

017:

Pojem "kapitál" se historicky mění a nabalují se významy přenesené, takže asi v dobách Marxových by asi nikdo vazby jako "duševní kapitál" nebo "lidský kapitál" nepochopil . A to nemluvím o "Kapitálu", nepříteli pracujících. Podobně asi ekonom v tom pojmu vidí něco jiného než umělec.

Do jisté míry je škoda, že jsem si přečetl definice odborníků a byl jimi ovlivněn. Možná by v druhém kole neměly být tyto definice zveřejněny před odpovězením na anketu.

Podle mne, neekonoma, je kapitál něco jako potenciál, schopnost něco vykonat. V ekonomické sféře si představuji, že je to jedna z podmínek pro jakékoli podnikání, které pak ten kapitál rozmnožuje (výrobní prostředky). 

018:

To se mi to píše, když jsem si přečetl čtrnáct jiných názorů, nicméně přinesu i svoji vlastní nemarxistickou a nevědeckou definici:

Kapitál je finanční obnos který jeho vlastník není schopen nebo není ochoten využít pro bezprostřední spotřebu.

Podle této mojí definice je tedy vlastníkem kapitálu podnikavec Krejčíř (ve své vile nebyl schopen nakradené peníze utratit na ukojení svých potřeb zájmů ani neřestí) stejně jako dělník který něco uspoří z poctivého platu - jestli v zájmu jiných cílů (třeba získání vlastního bydlení nebo zajištění stáří) není ochoten vše prožrat. Rozdíl je jako vždy pochopitelně také v kvantitě.

Vlastníkem kapitálu není dělník který celou výplatu prochlastá (a stěžuje si na malý plat a cítí se být vykořisťovaný). Může mít určitou inteligenci a může umět bavit celou hospodu, ale rozumový ani sociální kapitál nemá. Definice kapitálu mimo finanční sféru jsou pouhé slovní nadsázky (Radim Valenčík a snad i většina dalších lidí nevlastní „rozumový kapitál“ ale rozumovou kapacitu a ta nevzniká vykořisťováním žáků zvláštní školy ani pedagogů a u různých lidí je holt různá). Sociální kapitál je hezký výraz - ale je to asi jen nadsázka pro schopnost komunikace a dobré orientace v mezilidských vztazích.

Rozbor definic a vymezení pojmu "kapitál"

Hned v úvodu bych chtěl zmínit, že v oblasti metodologie existuje či dokonce převládá názor, podle kterého je definice jen "zkratkou", která nahrazuje spojení více pojmů, aniž by přitom přinášela nový poznatek. Tak je tomu zejména v těch koncepcích, které se snaží odpovědět na různé metodologické otázky s přímým využitím matematické logiky (výrokové či predikátové). Podle těchto koncepcí není příliš důležité se s definicí pojmu "kapitál" trápit, protože se jedná nikoli o problém poznání něčeho, ale o zvolení vhodné konvence.

Z prezentovaných definic pojmu "kapitál" ovšem cítíme, že tomu tak není, že definice přece jen přináší něco podstatného, nejedná se jen o zkratku a konvenci. Moje vysvětlení této skutečnosti je následující:

1. Realita, kterou poznáváme, vůči nám vystupuje v následující formě - každý jev je projevem souvislostí mezi jinými jevy a každá souvislost mezi jinými jevy se jeví v podobě určitého jevu.

2. Když realitu vyjadřujeme prostřednictvím pojmů, pak ukazujeme, jak je určitý jev vyjádřený určitým pojmem projevem pojmově vyjádřených souvislostí mezi jinými pojmově vyjádřenými jevy.

Stručně řečeno: Prostřednictvím pojmů vyjadřujeme, jak se určitý jev projevuje jako projev souvislostí mezi jinými jevy.

V případě, že realita vůči nám vystupuje ve výše uvedené formě, je definice více než zkratkou či konvencí, přináší nové a využitelné poznání. Tím, že vyjádříme jev jako souvislost (vztah, přechod apod.) mezi "něčím" a "něčím jiným" současně s povahou této souvislosti (vztahu, přechodu apod.) a podmínkami, za nichž tato souvislost (vztah, přechod apod.) nastane, si otevíráme cestu k pochopení toho, co se v realitě odehrává, i k tomu, jak můžeme vzájemnou podmíněnost procesů probíhajících v realitě ovlivnit.

Podívejme se nyní na prezentované definice pojmu "kapitál". Prakticky všechny se shodují v tom, že kapitál je "něco", co přináší více "něčeho", co má schopnost se zhodnocovat. Je definován jako souvislost mezi tím, s čím do ekonomického procesu (nejen výroby) vstupujeme, a tím, co je výsledkem (co je zhodnocením toho, s čím jsme do ekonomického procesu vstoupili). (Takto není pojem "kapitál" explicitně vyjádřen jev v případě 002 a 004, implicitně jej však obsahují i tyto definice).

Ukazuje se tedy, že kapitálu (podobně i jako řadě dalších významných pojmů) lze dát definici, která vyjadřuje prostřednictvím pojmů daný jev jako projev souvislostí mezi jinými jevy.

Nemá tedy tak úplně pravdu 009, že nelze nalézt velmi obecnou (univerzální) definici. Lze. Toto nejobecnější vymezení kapitálu však lze i konkretizovat různými směry. Lze si povšimnout, jak je v různých definicích tematizovaná oblast, v níž k reprodukci (rozmnožení, zhodnocení) vstupů (aktiv, toho, co je investováno...) dochází, např.:

- podle 003 i ve skutečném lidském životě, v umění apod.,

- podle 008 i v oblasti vzdělání, symbolické prezentace, vytváření společenských kontaktů apod.

V případě 008 se objevuje ještě jeden významný moment - " kapitál je nástroj k přivlastňování bohatství (statků)". To připomíná i příspěvek 012, který ovšem dovádí původní Marxovo pojetí ad absurdum. Vzniká otázka - kdo a jakým způsobem si může bohatství (statky) přivlastňovat? Tím se dostáváme k dalšímu bodu, který si zasluhuje samostatnou pozornost.

Odkud se bere (kde vzniká) to, co je fungováním kapitálu rozmnožováno (zhodnocováno)?

Prakticky všechny definice, které jsme si uvedli, se o kapitálu jako takovém vyjadřují spíše "pochvalně". Určitou výjimkou jsou již zmíněná vyjádření 008 a 012. Vyjádření 008 si zaslouží pozornost, ukazuje totiž na to, že v oblasti sociálních vztahů může kapitál (kulturní, sociální) fungovat diskriminačně.

Poměrně rozšířen je ovšem i názor, že kapitál je příčinou všeho zla. Uvedu několik příkladů těchto názorů:

- "Ekonomové totiž nejsou žádní vědci – jsou to jen slouhové kapitálu a svoje teorie vymýšlí, aby podpořili co nejefektivnější vykořisťování lidí." (Josef Vít: Ekonomie – věda nebo náboženství? Britské listy 7.7.2005.)

- " Evropský sociální stát můžeme chápat jako dlouhodobě se vyvíjející soubor pravidel a zvyklostí, která znemožňují nebo alespoň výrazně redukují vykořisťování pracovní síly kapitálem a současně vytvářejí podmínky pro důstojný lidský život ve všech jeho fázích a v přijatelném životním prostředí." (Michal Kroh: Poučení z francouzského a nizozemského NE. Britské listy 3.6.2005.)

- "Dnes má práce, z níž vzniká všechen polidštěný svět, společenský charakter ještě mnohem víc, než když museli tak radikálně změnit optiku i tihle liberálové (pozn. - Harold Laski, Edvard Beneš, Ferdinand Peroutka). Právě "globalizace" ho dovádí na nevídaný stupeň - do šířky i do hloubky. To nové, co Bělohradského "anacionální hyperburžoazii" dává zcela bezpříkladnou moc, tkví už v bezprecedentní míře a mase té části výsledků společenské práce, již si přisvojuje na úkor ostatních. Kdy levice otázku nadhodnoty naposled - aspoň seriózně nastolila? Čím jiným může lidem otevřít oči? Než přesným obrazem toho, že právě tak vzniká a bobtná i kapitál sám - a vůbec ne z prasátka asketického panstva? (Podtrženo - R.V.)" (Josef Skála: Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. Praha, OREGO 2005, s. 115.)

Dokážeme prostřednictvím pojmů vyjádřit následující, resp. dát odpověď na následující otázky:

- Odkud se bere (vzniká) ono "více" (zvětšení, zmnožení, zhodnocení...) kapitálu v procesu jeho fungování?

- Jde při fungování kapitálu o to, že si někdo přivlastňuje to, co patří druhému (vykořisťuje jej apod.), nebo ne, příp. je fungování kapitálu vždy spojeno s výše uvedeným, či nikoli?

Praktický smysl odpovědi na uvedené otázky je zřejmý, protože s tím souvisí odpověď i na další otázky, např. Jde o vytvoření podmínek pro fungování kapitálu, nebo o znemožnění toho, aby se kapitál mohl reprodukovat? Pokusme se tedy rozšířit, upřesnit, rozvinout definici pojmu "kapitál" tak, aby na výše uvedené otázky poskytla odpověď.

Odpovědi na druhou část ankety

Poté, co jsem rozebral první část ankety a rozeslal těm, co se jí zúčastnili, přišla další série odpovědí na druhou část ankety. Zde jsou jednotlivé příspěvky do ankety, číselné označení koresponduje s těmi, co se zúčastnili první části. Přišla i řada dalších, které jsou očíslovány návazně.

001:

- Fungování kapitálu je vlastně i přirozený způsob přerozdělování bohatství. Ale především jde o tvorbu nového bohatství (nových hodnot) - internet, nové a nevyčerpané přírodní zdroje, peníze, které dosud ležely ladem. Navíc za produkt našeho kapitálu lide získávají svůj užitek. Investují svůj kapitál - vyvinu nový produkt - prodám - uživatel si ho "užívá", já si od něj neberu peníze za nic a ani ho k tomu nenutím. Tedy on získal za původní bohatství (peníze) nove bohatství (produkt).

- Nejde tedy o vykořisťování (získání bohatství na úkor ostatních), to je pouze druhotným jevem. Navíc tento jev lze sledovat v socialistických prostředích jako samozřejmý (bohatším brát a chudým dávat). Tedy kapitál rozhodne není něčím negativním, ale naopak, to co jiní činí násilím, prostřednictvím něho se děje přirozeně. To, že nejsou všichni schopni toho využít, závisí do značné míry např. v jejich vzdělání (duševním kapitálem), ale hlavně ve schopnostech (opět duševním kapitálem) a ve vlastni touze toho dosáhnout (a to dle mého také duševní kapitál). Většina se spokojuje s málem.

K tomu moje poznámka: Proč ale vznikají situace, které někteří označují jako "nespravedlivé". Je to jen chybný pocit těch, kterým se to takto jeví, nebo mají tyto situace i nějakou reálnou příčinu?

002:

Dodatečné otázky v zásadě míří do oblasti, kterou jsem měl na mysli posledními slovy své „definice“: „…využitelných pro dosažení cíle“. Právě tento aspekt - tj. schopnost/potenciál být využitý, v řadě definicí chybí resp. je zdůrazněn buď nedostatečně anebo přehnaně (někdo zahrnuje pouze to, co již slouží ... – dle mě to není zcela pravda (třeba to ještě neslouží), i když by již sloužit mohlo - zatím se ještě připravuje (akumuluje, transformuje, "číhá na šanci"), aby byl s ohledem k velkosti a charakteru cíle dostačující a "optimálně" úspěšný. (Využitelný již sice třeba je ale zatím není využíván, např. proto že se hledá nejsmysluplnější, tj. v případě kapitálu zřejmě nejsmysluplnější = nejvýnosnější formu svého uplatnění.

Jinak svou "definici" jsem vysloveně pojal „v nejširším smyslu slova “. Tudíž v ní nešlo explicitněji rozvádět úmyslně obecný pojem "cíl" - při nejobecnějším pojetí to dokonce ani nemusí být zisk/výnos ale i jiný záměr (udržení ztrátové výroby/zaměstnanosti/ochrany krajiny.... atd. atd... - ani to nelze bez kapitálu = zdroje/odhodlání/schopnosti prosadit záměr). Obdobně lze některým definicím vytknout snahu konkretizovat dílčí aspekty - tj. jak vzniká, jaké může mít formy, zda musí přinášet zhodnocení … To vše již považuji za sice většinou správné, ale přece jen pouze druhostupňové upřesňující „definiční dodatky“ .

 No a teď avizované nemístně kritické stanovisko k hned prvnímu příspěvku:

Ad 001 – „…které se mi nějakým způsobem zhodnocuji“ - No každopádně nutno „odosobnit“ … já si myslím, že se zrovna „mně“ se zhodnocovat nemusí (resp. přesněji: myslím, že se zrovna v daném časoprostoru vůbec nemusí zhodnocovat! - NE-MU-SÍ (viz reklamu e-banky) …. Ale – jedná-li se o kapitál, mohly by se zhodnocovat – prostě mají ten potenciál! (proto v mé definici použit výraz „využitelné“ ne "využívané". – Prostě i potenciální kapitál je kapitálem, přičemž k jeho nastartování někdy stačí ,

- abych se pro to třeba pouze já sám rozhodl anebo,

- aby se dostal

* do „správnějších/schopnějších“ rukou,

* resp. na jiné místo,

* resp. do jiné doby (viz pozn. níže) apod.

Pozn.: (i když v daném případě to není nejvhodněji zvolený příklad .: Cikán -„vládce spícího kapitálu“) by řekl: „šak já si počkám … „a střelím ten ukradený obraz až můj případ/vloupání policie „odloží“ do šuplíku".

Příkladem nabytí kapitálu, který na první pohled vůbec nic nevynáší, je třeba rozhodnutí koupit místo levné škodovky za 400 tisíc Kč ¼ - ½ kilometru čtverečního nezemědělské půdy, která byla ještě před pár léty v Orlických horách nabízena i za méně než po koruně metr, a kterou je navíc nutno udržovat, přičemž o seno nemá nikdo zájem … Některé věci však nelze hodnotit denně, ale třeba až v horizontu desetiletí ..

Nemyslím, že „něco ztrácí nárok na hrdý titul "kapitál" jen proto, že to není v daný moment "cílevědomě, zjevně, prokazatelně a pro všechny pochopitelnou formou zhodnocováno“. Kritériem musí být to, zda to něco má anebo nemá „zhodnocovací potenciál“ .

Koneckonců, zhodnocování nemusí probíhat lineárně, ale klidně skokově. Je pouze věcí podnikatelské taktiky resp. dokonce strategie, zda je je součástí kapitálového výnosu každodenní radost „majitele kapitálu“ z toho, že mu banka každý den připíše dalších a dalších směšných 5 Kč úroku, anebo zda mu stačí výnos formou zisku, dividendy, rozvoje firmy vyčíslovaný jednou „do roka a do dne“, anebo zda dá dokonce přednost předpokládanému třeba mnohonásobně výnosnějšímu (zhodnocení např. do doby než půjde do důchodu.

Mimochodem - podmínka "zhodnocení" kapitálu nemusí být naplněna nejenom v případě této „rádoby spící varianty“, ale jak ukazuji výsledky českých "rychlokvašných samozvaných kapitalistů", výsledkem nejednoho upoceného-uslintaného-vyčerpávajícího kapitálotočení je docela často ne zisk, ale totální krach (což vůbec neznamená, že "promrhané" zdroje/hodnoty/aktiva nebyly v době svého "využívání" kapitálem jen proto, že z nich nakonec nic nezbylo.

No a pokud jde o definici, svou původní bych doplnil hlavně o již zmíněný dialektický časoprostor (event. i exaktně nespecifikovatelné "společenské klima" , protože, jak asi uznáš, - pokud jde o prostor: mít to samé pole, tady dnes nikdo nechce, učňovské vzdělání, které je zde k ničemu a případně vyřazený starý soustruh, resp. starého trabanta, který zde ani neprojde technickou kontrolou - tak jez obyvatele opačné/jižní polokoule najednou kapitalovladěľec .... - a pokud jde o čas, pak je zcela nesrovnatelné třeba vlastnictví téhož 10 ha gruntu v Čechách před 60 léty a dnes ...

Takže: "Kapitál = Souhrn hmotných i nehmotných zdrojů (aktív ekonomicky, cílevědomě, podnikatelsky, smysluplně…) využitelných v daném prostoru a čase (k dosažení cíle?)" .

 V nejširším slova smyslu lze o lecčems prohlásit "to je ale kapitál", pak by v definici neměl být kladen důraz na zisk, podnikání atd., ale na cílenou využitelnost obecně.

V případě kapitálu jakožto ekonomické kategorie je na místě i ekonomicky směrovaná definice cíle, tj. ekonomická/podnikatelská využitelnost. Přitom dle mého názoru ani zde není nutnou podmínkou aby byl výsledkem splněný záměr tj. skutečně dosažené zmnožení hodnot, resp. očekávaný zisk ... ( Protože nejenom k vytváření zisku, ale i k bankrotu kapitalisty je nutný kapitál.)

K tomu moje poznámka: Upozornění na to, že kapitál je jen potence ke zhodnocování, je oprávněné.

004:

- Z pohledu peněz tuto otázku vysvětluje Fisherova rovnice směny, nebo například multiplikátor a akcelerátor (Ačkoli v tomto případě v určitém bodě dochází k přehřátí ekonomiky a poklesu produktu. Nicméně i pokles se v určitém bodě zastaví a nastává další růst produktu - jde jen o to, aby v dlouhodobém měřítku byla tendence růstu stoupající.) Z pohledu lidského know-how (talentu, vzdělání...) zas zhodnocení kapitálu může reprezentovat pojem "inovace" - svůj kapitál může jedinec vložit do inovace a tím dostává přidanou hodnotu, která může přinést kýžené zhodnocení, zmnožení nebo zvětšení kapitálu (ať už dalším nárůstem know-how nebo přetavením tohoto do fyzického kapitálu (peněz,vybavenosti, apod.)).

- Oblastí, kde může docházet při fungování kapitálu k "vykořisťování", jsou trhy práce. Pokud neexistuje spravedlivá odměna za vykonanou práci, resp. zneužívání pracovní síly (hledači diamantů v Jižní Americe, využívání dětí pro vykonávání práce - např. v dolech a lomech apod.), pak opravdu dochází k "vykořisťování". V jiných ohledech ani oblastech při fungování kapitálu nedochází k přivlastňování si něčeho, co patří druhému, už například z výše uvedené Fischerovi rovnice směny, kde dochází k nárůstu množství peněz v oběhu, resp. produktu bez dalších vnějších vlivů. Ve vzdělávání pak už o přivlastňování si něčeho nelze vůbec mluvit, protože se jedná spíše o předávání zkušeností a znalostí. Pak už záleží jen na tom, jak jednotlivec, který znalost přebírá, s ní naloží - tedy jak ji zhodnotí. Jde tedy o další schopnosti jednotlivce, jak dokáže s nabytým kapitálem (znalostmi, dovednostmi...) pracovat a jak je dokáže využít.

V návaznosti na Vaši anketu ještě něco: Dostal se mi do rukou článek prof. Milana Zeleného "Prokletí zahraničních investic", kde mimo jiné píše:

"Kapitál nejsou peníze Především, základní poučka z prvního kurzu ekonomie: kapitál není pytel peněz. Pytel peněz je pytel peněz - nic víc. Zahraniční investoři v ČR investují do sebe: tudíž ONI získávají kapitál (a následné zisky), který kupují za pouhý "pytel peněz". V ČR nám zůstane jen ten "pytel peněz", který pak prostě spotřebujeme. Kapitál jsou výrobní prostředky: znalosti, technologie, práce, atp., které jsou obnovovány a rozšiřovány procesem výroby. Kapitálu nám tedy neustále ubývá a zahraničním "partnerům" neustále přibývá. Nám zůstávají peníze (než je spotřebujeme), ne kapitál. To, že se peníze spotřebují a neinvestují (co naši "podnikatelé" investují v zahraničí? Kolik jich v zahraničí podniká?) představuje zásadní rozdíl mezi českým a zahraničním kapitalistou. K čemu vám jsou peníze, když je umíte jen utratit? Rozprodej českého kapitálu do zahraničních rukou není cestou k oživení českého hospodářství, ale k oživení hospodářství zahraničního."

Je to taky jedna z definic kapitálu, včetně možných skrytých odpovědí na Vaše otázky.

K tomu moje poznámka: Co umožňuje v určitých případech dávat "nespravedlivou odměnu"? Je to dáno již samotnou existencí kapitálu a podstaty procesu jeho zhodnocování, nebo je to možné jen za určitých podmínek, které dokážeme vymezit?

008 (Václav Štědroňský)

Myslím, že odpovědi jsou známé již dlouho, jen se mění některé vnější okolnosti.

Když odhlédneme od prvotního vzniku kapitálu (dědeček baron nebo pirát, výhra v loterii, šťastné kopnutí v horách nebo na poušti …), uvádí se:

- spořivost (uskrovnění výdajů) a

- přivlastnění cizích výsledků.

Stálo by za to podívat se, po nějakých pracích historiků, jak vznikl kapitál v moderních českých dějinách: např. Baťa, Křižík, Lanna a po 1989 – Železný, „privatizátoři“ atd.

Na začátek malá filozofická a možná i fyzikální úvaha: „něco z ničeho“ nevzniká, vždy vzniká nějakou přeměnou – třeba hmoty nebo energie... Pokud naši liberálové objeví něco nového, může to být něco jako „perpetum mobile“ v ekonomice. Snad jen malé připomenutí krachu v 30. letech, zhroucení hospodářství v Mexiku atd.

Tak tedy kapitál nevzniká sám ze sebe, ale má tu schopnost, že vtahuje další prostředky. Ty, ale nejsou ničím jiným, než výsledkem „kapitalizace“ práce jiných nebo jiného.

Karel M. viděl kolem sebe jen přímé přivlastňování práce konkrétního dělníka konkrétním (výrobcem) kapitalistou – pojem vykořisťování byl zcela na místě. Ne, že by neexistoval do dnešních dnů, a ani nemusíme chodit za hranice Čech.

V podmínkách i jiných forem kapitálu (viz moje předchozí plky), je asi výstižnější – přivlastnění práce, znalostí, schopností – jiných. V podmínkách medializace – chceme-li globalizace – tak mohu činit i na dálku, a dotyčný mně ani nezná, ostatně já ani neznám jeho. Několik příkladů na vysvětlenou: snaha o omezení používání software, i když je už považováno za „všeobecné duchovní bohatství“, honba za poplatky z čehokoliv – hraní písniček u holiče, používání TV atd. Snaha kapitalistů, jak se bránit před kapitalizací jiných?

Shrnutí: prvotní kapitál (základ) může vzniknout i poctivou a tvrdou prací (objev, dobře nastartovaný obchod, štěstí atd. – nemám na mysli naší privatizaci).

Jeho další rozšiřování, to jest naplnění jeho schopnosti se rozšiřovat je spojeno jen s přivlastněním práce (schopností, dovedností) někoho jiného – v současnosti může být zcela bezadresné (využití Internetu apod.).

Svoji roli hraje i velikost kapitálu. U relativně menších „kapitálů“ si lze docela dobře představit, že omezení spotřeby (té vlastní) vede k akumulaci. Ani v současnosti nelze vyloučit vykořisťování, tj. přímé přisvojení práce konkrétních lidí – např. zahraničních dělníků, využitím mocenského postavení (pak je to vlastně vydírání, že?).

Pokusil jsem dát dohromady představy o různých typech „moderního“ kapitálu a vyšla my následující malůvka. Není uveden faktor „půda“ – pro naše úvahy to není příliš důležité.

Zdá se, že sociální kapitál sehrává důležitou roli jakéhosi katalyzátoru. Bez něho mohou šance na rozvoj a hlavně uplatnění „lidského“ i „finančního kapitálu“ být značně omezené.

Přidal jsem i dva faktory lidského kapitálu. Nenapadá mně, že by byly nějaké významné další. Stojí za to se nad nimi podrobně zamyslet.

Mám taky otázku: co si obyčejný člověk – tedy náš člověk – představuje pod pojmem „ekonomika“. Pokoušel jsem se to zapracovat do některých sociologických anket, ale marně. Nemáš něco ty?

A na závěr: v nějakém článku jsem nedávno četl povzdechnutí „zda jsou v Čechách i jiní ekonomové, než liberální?“. Urči jsou, nejsa ekonomem jsem před deseti patnácti léty (to to utíká) napsal krátkou úvahu na toto téma, ale pan Češka mi ji vrátil, že nepotřebují „nějaké pisálky, že mají vlastní odborníky“. Možná že je na čase, některé myšlenky vzkřísit, ale musí to být čtivé. Teoretické bláboly nikdo nečte a ani jim nerozumí. Jsem pro něco proto udělat!

K tomu moje poznámka: Je skutečně "rozšiřování kapitálu" od jeho určité velikosti vždy spojeno s přivlastňováním cizí práce a tudíž vykořisťováním? Proč? Kdy - od jakého momentu k tomu začíná docházet? A jakou roli přitom hraje správně zmíněný a doposud ne zcela přesně teoreticky uchopení "sociální kapitál" coby "katalyzátor"? Nejedná se spíše o to, že vlastnění určité výše majetku umožňuje investovat do pozičních složek společenského (resp. kulturního) kapitálu, zatímco disponování jen malým množstvím majetku takovéto investování neumožňuje?

013:

Společné - potenciál vzniklý odložením spotřeby. Potenciál je buď využitý, nebo nevyužitý. Využít ho lze nejen zhodnocováním, ale (definice 003) i k dosažení cíle. I když ze nezhodnocuje, stále je to kapitál (srov. definici 001).

014 (moje vlastní odpověď na uvedené otázky):

- Ono ""více" (zvětšení, zmnožení, zhodnocení...) kapitálu v procesu jeho fungování" může mít dvojí, principiálně odlišný původ:

* Buď vzniká v důsledku produktivní činnosti, konkrétně pak inovacemi - od těch nejmenšího řádu spočívajících v prostém rozšiřování výroby (a zahrnujících i přírodně danou rozšířenou reprodukci života v oblasti rostlinné a živočišně výroby), až po ty, jejichž efekty (zvýšení užitku na jednotku vynaložených nákladů) jsou spojené s převratnými změnami a které vyvolají inovační vlnu.

* Nebo vznikají v důsledku omezení vstupu do odvětví, jeden ze subjektů si přivlastňuje celý přebytek nad náklady vznikající produktivní činností subjektů z titulu svého monopolního postavení (daného tím, že ostatní nemají možnost vstoupit do produkčního procesu v daném odvětví stejným způsobem).

- V prvním případě (zhodnocení na základě inovací) nelze říci, že si někdo přivlastňuje to, co patří druhému. Ve druhém případě může mít omezení vstupu do odvětví (vznik monopolních pozic) důsledky, které lze oprávněně (v ekonomickém, intuitivním a snad i morálním smyslu) přivlastňováním výsledků produktivní činnosti jednoho subjektu druhým subjektem, byť i šlo o formu dobrovolné směny.

K tomu je ovšem nutné učinit několik poznámek (aby nedošlo ke zjednodušené interpretaci výše řečeného:

- Kapitál (aby to byl kapitál v pravém slova smyslu a nikoli přeneseném) vzniká vždy investicí do něčeho, z čeho se očekává výnos. Investovat však lze i do omezení vstupu do odvětví jiným = investování do společenské pozice (vznik určité formy sociálního kapitálu), které má podobu určitého postavení v hierarchických a rivalitních sociálních sítích.

- Je nutné odlišovat vznik přebytku v materiálním (věcném, technologickém apod. smyslu) od vzniku přebytku v rozdělování. Pokud je volný vstup do odvětví, tak v případě některých inovací může vznikat velký přebytek ve věcném smyslu (ve srovnáním s dřívější produkcí), ovšem velmi rychle se "vypaří" přebytek nad náklady v ekonomickém smyslu v oblasti rozdělování. K podrobnějšímu objasnění této otázky je již ovšem nutné znát základní ekonomické pojmy a mít o chování ekonomického systému určitou základní představu.

Noví účastníci ankety, kteří se nezúčastnili první části

019:

- Odkud se bere (vzniká) ono "více" (zvětšení, zmnožení, zhodnocení...) kapitálu v procesu jeho fungování? To přece záleží na mém pohledu na svět. Pokud beru kapitál jako potenciál toho, co lze využít k zabezpečení příjmu, ať toho, co potenciál zvyšuje nebo toho, co mohu sežrat (spotřebovat), pak se to zmnožení bere z toho, že se cosi vytvoří nebo trvá (vypěstují obilí nebo navážu spolehlivý korupční vztah popř. minerální pramen nevyschne) nebo z toho, že ocenění mého aktiva vzroste (zvýšila se poptávka), aniž bych já nebo někdo jiný konal (ve skutečnosti jiní konají - poptávají více).

- Jde při fungování kapitálu o to, že si někdo přivlastňuje to, co patří druhému (vykořisťuje jej apod.), nebo ne, příp. je fungování kapitálu vždy spojeno s výše uvedeným, či nikoli? To záleží na definici pojmu. Pokud kapitál definuji jako vztah jehož obsahem je to, že vlastník výrobního prostředku si přivlastňuje hodnotu, kterou lze vytvořit jen prací, pak fungování takto definovaného kapitálu je dáno obsahem té definice, vykořisťovat se musí. Chápeme-li kapitál jako aktivum schopné přinášet příjem, není nutně jeho obsahem přivlastňování něčeho, co patří druhému. Ovšem, to co patří někomu jinému, je chápáno právem nebo morálkou. A to se v čase mění. Dnes třeba nemohu vlastnit otroky a nemohu zprostředkovávat erotické služby (kuplířství je trestné). Komunistická morálka prohlašovala, že cokoli dělník vytvoří, jeho jest, bez ohledu na to, že stroj poskytuje kapitalista. Jiná věc je, že k fungování kapitálu potřebují společnost. Potenciál je podmíněn reálnou možností ho realizovat, nestačí, že mám obilí na skladě (může zplesnivět), musím mít možnost ho za deklarovanou cenu skutečně prodat.

K tomu moje poznámka: Skutečně záleží jen na stanovisku "pozorovatele", tj. "pohledu na svět, resp. na definici pojmu? Lze říci, že jedna i druhá podtržená alternativa nemá žádný objektivní obsah a závisí jen na definici pojmu?

020:

Pokusil jsem se porozumět jednotlivým respondentům i Vašemu závěru, a mám několik poznámek: Pojem "kapitál" se historicky mění a nabalují se významy přenesené, takže asi v dobách Marxových by asi nikdo vazby jako "duševní kapitál" nebo "lidský kapitál" nepochopil. A to nemluvím o "Kapitálu", nepříteli pracujících. Podobně asi ekonom v tom pojmu vidí něco jiného než umělec.

Do jisté míry je škoda, že jsem si přečetl definice odborníků a byl jimi ovlivněn. Možná by v druhém kole neměly být tyto definice zveřejněny před odpovězením na anketu.

Podle mne, neekonoma, je kapitál něco jako potenciál, schopnost něco vykonat. V ekonomické sféře si představuji, že je to jedna z podmínek pro jakékoli podnikání, které pak ten kapitál rozmnožuje (výrobní prostředky). Nedomnívám se ale, že k tomu je nutné někoho vykořisťovat, i když se to často tak děje. Neb i podnikatel je hoden mzdy své, odpovídající nejen jeho kapitálu finančnímu ale i jeho kapitálu vnitřnímu, invenci, píli, atd.

K tomu moje poznámka: Sám K.Marx velmi dobře chápal, co znamená lidský kapitál (a o i z hlediska jeho vlastní teorie nadhodnoty). K tomu rád a často uvádím následující citaci (není jediná, ale je "nejčistější" v daném smyslu): "Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času - jak se jeví z hlediska buržoasní ekonomie." (K. Marx, Rukopisy "Grundrisse" II, Praha, Svoboda 1974, s. 343.)

Před problémem, zda k rozšiřování (akumulaci apod.) kapitálu je nutné vykořisťování ve smyslu přivlastnění si něčeho, co patří druhému (práce, jeho schopnosti), nelze tak snadno utéct. Nelze říci, že i podnikatel je hoden své mzdy. V tomto smyslu totiž samotný podnikatel vystupuje jako ten, kdo do výroby vstupuje poskytnutí určité služby spojené s podnikatelskou činností. To je zcela něco jiného než příjem z vlastnictví kapitálu. Funkce podnikatele a funkce vlastnění kapitálu přitom může být jak spojena, tak oddělena. V případě, že je oddělena, odkud se bere příjem z vlastnictví kapitálu? Musí být spojen s "vykořisťováním", nebo ne?

021:

Kapitál je finanční obnos který jeho vlastník není schopen nebo není ochoten využít pro bezprostřední spotřebu.

Podle této mojí definice je tedy vlastníkem kapitálu podnikavec Krejčíř (ve své vile nebyl schopen nakradené peníze utratit na ukojení svých potřeb zájmů ani neřestí) stejně jako dělník který něco uspoří z poctivého platu - jestli v zájmu jiných cílů (třeba získání vlastního bydlení nebo zajištění stáří) není ochoten vše prožrat. Rozdíl je jako vždy pochopitelně také v kvantitě.

Vlastníkem kapitálu není dělník který celou výplatu prochlastá (a stěžuje si na malý plat a cítí se být vykořisťovaný). Může mít určitou inteligenci a může umět bavit celou hospodu, ale rozumový ani sociální kapitál nemá. Definice kapitálu mimo finanční sféru jsou pouhé slovní nadsázky (Radim Valenčík a snad i většina dalších lidí nevlastní „rozumový kapitál“ ale rozumovou kapacitu a ta nevzniká vykořisťováním žáků zvláštní školy ani pedagogů a u různých lidí je holt různá). Sociální kapitál je hezký výraz - ale je to asi jen nadsázka pro schopnost komunikace a dobré orientace v mezilidských vztazích.

- Zmnožení kapitálu vzniká prací nebo spekulací (zhodnocením znalostí a informací) - je tedy možno také kapitál setsakra znehodnotit lajdáckou prací nebo chybnou spekulací (hrabě Monte Cristo falešnými informacemi notně pustil žilou bankéři Danglarsovi)

- Samotná existence kapitálu nikoho nevykořisťuje. Vykořisťování pochopitelně existuje, ale pochází z nesprávně nastavené ceny práce. K tomu by ale byla třeba další obsáhlá diskuse. Cenu práce totiž neurčuje trh…….. Tak třeba jindy.

K tomu moje poznámka: Co umožňuje "nesprávné nastavení ceny práce"?

022:

Sám se necítím (a zvlášť toho času, kdy jako čerstvý penzista prakticky nemám přístup k internetu, proto také moje zpoždění) na to, tento pojem nějak (precizněji) definovat. Přidávám proto je nějaké drobné metodické poznámky. Kapitál je (asi z toho úhlu pohledu, který sleduješ) tzv. "centrálním" pojmem. A zde je právě (z mého úhlu pohledu) třeba zvláštnost, že na rozdíl od např. fyziky, kde novější teorie "zjemňuje" tu předešlou, tak to v měkkých systémech a vědách neplatí. Tam se dá říci, že nová teorie se "postaví" vedle. Z toho plyne pro vědce a pedagoga ( coby "průvodce" vědou ) zvláštní povinnost hledat styčné plochy mezi a také třecí plochy mezi nimi. Zkoumat kompaktnost teorie, její uzavřenost, hledat instruktivní příklady a také výjimky a protipříklady. Mne samotného teď napadá jen vztah Kapitálu, Práce a Půdy. Zde by se mi např. zdálo (v přiloženém souboru) diskutabilní, že Kapitál sám o sobě se nějak "zmnožuje". Nebo jiný postřeh (z etiky) Lidský kapitál, to je člověk jenom jakési Zboží chodící na Trh?

023:

Kapitál je mrtev, byla-li tvorba zisku povýšena nad tvorbu hodnot, nelze hovořit o pozitivní roli kapitálu.

K tomu moje poznámka: To by ovšem chtělo uvést, proč by tvorba zisku měla omezovat tvorbu hodnot (pokud bychom se i spokojili jen s intuitivním chápáním tohoto pojmu), za jakých podmínek k tomu může docházet, co je příčinou apod.

024:

Termín lidský kapitál a jeho půvabné konotace

V současné době se stále častěji používá termín „investice do lidského kapitálu“ a operují s ním stoupenci nejrůznějších politických směrů. Jako zvláště výstižný příklad nechť poslouží jeho aplikace v podobě „investice do lidského kapitálu“ v nové koncepci plateb školného za vysokoškolské vzdělání, nazývané původně „My Rich Uncle“. Její princip spočívá v tom, že student školné splácí až po své graduaci a zapojení do pracovního procesu, jako určité procento z výdělku.

Tuto koncepci u nás svorně prosazují jak dialektický materialista R. Valenčík, tak liberál P. Matějů a rovněž politický „ani ryba ani rak“, čili místopředseda vlády Jahn. Jejich argumenty jsou neotřesitelné: tato obecně vzato nejspravedlivější koncepce školného umožní přístup k vysokoškolskému vzdělání všem sociálním vrstvám a za vzdělání si budou platit pouze ti co jej nabyli – na rozdíl od současného stavu, kdy formou daní přispívají na vysokoškolské vzdělání svých spoluobčanů i pracující se vzděláním základním.

Tato glosa si ovšem neklade za cíl posuzování koncepcí platby školného, ale pokouší se dopídit, nakolik je v úvodu zmíněný termín „investice do lidského kapitálu“ významově korektní a smysluplný. Klíčový význam zde představuje slovo „kapitál“, takže nejprve je nutno ozřejmit, co to slovo vlastně znamená.

Následující citace pocházejí z Malého encyklopedického slovníku A-Ž, vydaném Encyklopedickým institutem ČSAV v roce 1972. Tento zdroj bude použit v dobré víře, že i tehdejší akademici se - byť v rámci dobových specifik - pokoušeli věrně postihovat vědeckou pravdu. Jejich definice je následující:

"Kapitál, nahromaděné prostředky (peníze, suroviny, stroje a zařízení, polotovary), sloužící výrobě zboží; kapitálem se stávají v kapitalistické společnosti tím, že jsou soustředěny v rukou třídy kapitalistů, která si přivlastňuje část výsledku práce dělníků a zaměstnanců ve formě nadhodnoty. Tak vystupuje kapitál jako společenský vztah mezi třídou majitelů výrobních prostředků (kapitalistů) a třídou prodávající svou pracovní sílu (dělníků)."

V souvislosti se slovem „kapitál“ pak tento encyklopedický slovník definuje ještě další dva další termíny. Jednak zmiňuje:

"Kapitál konstantní, část kapitálu, která existuje ve formě výrobních prostředků (budovy, stavby stroje, zařízení, palivo suroviny, pomocný materiál) a ve výrobním procesu nemění velikost své hodnoty.“

A dále: „Kapitál variabilní, část kapitálu, která se vynakládá na nákup pracovní síly (tj. na mzdu dělníků). Poměr nadhodnoty (m) k variabilnímu kapitálu (v) vyjadřuje stupeň vykořisťování.“

Vzhledem k tomu, že zde není uvedený žádný jiný obecný či další význam slova kapitál, pak termín kapitál je s největší pravděpodobností buď odvozen od slova kapitalismus a nebo opačně, termín kapitalismus pochází ze slova kapitál.

V případě pokusů o rozšíření významu termínu kapitál - lidský kapitál, sociální kapitál atp. - kdy je slovo kapitál vnímáno spíše jako synonymum jiných výrazů, např. (lidský) potenciál, (lidské) zdroje, (lidská) aktiva atp. - připadá velice užitečné a nadto zvláště půvabné pohybovat se v rámci definicí již zmíněných Malým encyklopedickým slovníkem A-Ž:

Poněvadž rozhodující význam hraje onen faktor přivlastnění, pak první základní poznatek říká, že užívání termínu „lidský kapitál“ jako synonyma výrazů lidský potenciál, lidské zdroje nebo lidská aktiva je korektní, ale pouze v intencích kapitalistické společnosti! Ve státech jako je Kuba či Severní Korea, kde klasický kapitalismus neexistuje - byť jejich ekonomický systém není ideální, a dokonce zde lze hovořit i o vykořisťování (a vykořisťovatelem je v tomto případě stát) - by použití výrazu lidský kapitál působilo absurdně. Na Kubě či v Severní Koreji by pak intelektuálové měli užívat výhradně a právem termínů lidský potenciál, lidské zdroje nebo lidská aktiva.

Samozřejmě tak budou moci činit pouze do doby než aktivisté nejrůznějších českých humanitárních organizací (jako například Člověk v tísni) v čele s V. Havlem – jejichž aktivita včetně vydávání peněžních aktiv ovšem nespočívá ani tak v péči o české žebráky a bezdomovce jako spíše v politické podvratné činnosti na území jiných států – uskuteční ve zmíněných zemích kapitalistický převrat. Poté se tamější intelektuálové budou muset pokorně vrátit k termínu lidský kapitál.

Dále lze vydedukovat, že lidský kapitál – mj. v případě, kdy se kapitalista rozhodně investovat do vzdělání vlastní pracovní síly tím, že jí zaplatí její vzdělávání či training - je klasickým kapitálem variabilním. Z čehož pak vyplývají další zajímavé konsekvence: například skutečnost, že v tomto případě se sníží poměr nadhodnoty (m) k variabilnímu kapitálu (v) a tím současně i stupeň vykořisťování (pokud ovšem kapitalista ony vydané peníze nenašetří formou nižší mzdy této pracovní síle).

Kapitalista je samozřejmě podnikatelem mazaným a prozíravým, takže ví, že výhodnější pro něho bude, když vzdělání jeho nynější či budoucí pracovní síly zaplatí stát, tzn. i jiní kapitalisté a rovněž i sama pracovní síla. V takovém případě se poměr m ku v zvýší; stoupne tedy nejen míra vykořisťování, ale současně i kapitalistův zisk.

Úplně ideálním případem pak je pro kapitalistu samozřejmě situace, kdy si pracovní síla své vzdělání platí úplně sama. Za této situace ušetří jak eventuální přímé výdaje do vzdělání své pracovní síly, tak i výdaje nepřímé v podobě daně. Nyní se stane poměr nadhodnoty k variabilnímu kapitálu teoreticky nejvyšší a adekvátně nejvyšší pak bude i míra vykořisťování a rovněž i zisk.

Zásadoví dialektičtí materialisté se v tuto chvíli samozřejmě ocitají na pokraji infarktu, neboť představa, že zvýší míru vykořisťování, byť jako side-efekt přístupu vysokoškolského vzdělání co nejširším vrstvám občanů, pro ně musí být šokující. Ale nic s tím nenadělají. Kapitalismus už je prostě takový a jejich kolegové na opačné polovině ideologického spektra – hned poté co v naprostém omylu předchozí řádky ostře odsoudí jako pokus o šíření třídní nenávisti - se je jistě pokusí uklidnit ujištěním, že kapitalisté své vyšší zisky budou logicky investovat a vytvoří tak nová pracovní místa atd.

O tyto psychoterapeuty by se pak zase měla pokoušet mrtvice při zjištění, že čeští kapitalisté své zisky neinvestují ani tak do tvorby nových pracovních míst jako spíše do koupě luxusních automobilů a současně na stavbu vilek pro sebe a své příbuzné. A to je řeč pouze o malém českém člověkovi; cizozemci, např. P. Allen z Microsoftu či L. Ellison z Oraclu si už všechny sny malého českého člověka dávno vyplnili a tak investovali po 200 milionech dolarů alespoň do svých jachet, zatímco ruský škudlil, magnát Abramovič, si pořídil jachtu v ceně pouhých 150 milionů dolarů. Čili úhrnem – pouze tito tři podnikatelé „investovali“ do svých roztomilých kocábek skoro 14 miliard korun.

Navíc si slova často žijí svým vlastním životem, takže když někdo dnes hanobí člena KSČM slovy "Ty komunisto!", pak má možná na mysli bolševické chování jeho předchůdců a navíc obvykle netuší, že na chování členů KSČM vůbec nic komunistického není.

Nakonec se slovo kapitál někdy používá ve spojení, kdy již nelze rozlišit, co tím autor vlastně míní: viz kupř. filmový výraz "kapitální békovina". Jde tu o odvozeninu z anglického výrazu slova capital ve významu kapitál nebo jako velké písmeno či hlavní město?

Takže už jenom z hlediska dobrého zdraví národa budiž s „lidským kapitálem“ zacházeno co nejšetrněji!

K tomu moje poznámka: Uvedené slovníkové definice vychází z kanonické interpretace Marxovy teorie nadhodnoty. Samotný K. Marx to viděl složitěji a i podmíněně platně (viz moje poznámka s citací z Grundrissů k 020). V celé pasáži chybí jedno velmi podstatné - jakou roli hrají inovace v procesu tvorby přebytku? Příznačné je, že když má být pojem "kapitál" dehonestován (morálně odsouzen), začne se jako příklad chování uvádět nakupování jachet apod. Je nakupován jachet k osobnímu požitku skutečně typickým chováním kapitálu?

025:

Kapitál je souhrn zdrojů, výrobních prostředků, nemovitostí apod., které mají schopnost (za určitých podmínek) prostřednictvím trhu přinést zisk.“

Zdrojem (nemovitý majetek, stroje a zařízení, lidi, finance, informace, čas - dále ruce a mozek lidí nejsou myšleny jako hmota např. pro reimplantaci orgánů, ale jsou chápány jako jejich tvůrčí schopnosti a dovednosti) mohou být:

»          lidi (ruce, mozek)

»          finance

»          informace

»          čas apod.

Ty věci, které vložením kapitálu nepřinesou zisk (dosažení cíle) jsou zbytečné.

Ty věci, které vložením kapitálu přinesou snížení jeho hodnoty nazývám darem nebo subotnikem.

Určité podmínky jsou míněny:

»          organizační činnosti

»          legalita činností

»          kvalita smluv – především z právního hlediska

»          obchodní zdatnost

»          vymahatelnost pohledávek

»          rizikovost zákazníka – platební schopnost

»          vymahatelnost práva

026:

- Hmotný kapitál ve spojení s lidským intelektuálním kapitálem používaný ve správnou dobu na správném místě je předpokladem přidané hodnoty, která vzniká při zhodnocování.

- Při zhodnocování kapitálu dochází vždy k vykořisťování, parazitování na druhém. Nejčastěji na intelektuálním a fyzickém lidském kapitálu. Reciprocita vztahu bývá dodržena tím, že majitel obhospodařovaného kapitálu platí za zhodnocení jinou formou kapitálu - penězi, naturáliemi, vzděláním. Reciprocita je obvykle závislá na míře vyspělosti společnosti

K tomu: Pokud tomu tak je, tak proč se v současné době vykořisťovaný nechá vykořisťovat? Odpověď na tuto otázku zdaleka není tak triviální, jak by se mohlo zdát na první pohled. K. Marx, když chtěl zdůvodnit svoje pojetí vykořisťování, velmi podrobně popsal předpoklady, za nichž je dělník nucen se nechat vykořisťovat. Mnohé z těchto předpokladů dnes prostě neplatí, ať se to komu líbí či nikoli. Zkrátka k vykořisťování musejí být dva - ten, kdo vykořisťuje, a ten, kdo je nucen se nechat vykořisťovat. Pokud máme být teoreticky přesní, musíme slovo "vykořisťování" použít vždy s uvedením toho, jak někdo může být donucen nechat se vykořisťovat.

027:

Všeobecně - kapitál je hodnota, která tvoří nadhodnotu. V obchodním rejstříku má naše společnost zapsaný základní kapitál (dříve základní jmění) v peněžním vyjádření. Je to souhrn vyčíslitelného majetku (nebo-li inventarizovaného majetku) prostřednictvím kterého může společnosti bohatnout. Pokud bych se vyjadřovala jako žena-hospodyně, zcela laicky bych pojala definici "kapitál" jako majetek (chatu, auto, dům, peníze), díky kterému se můžu mít ještě lépe než se mám, pokud bych s tím uměla dobře zacházet. S termínem "kapitál" je podle mého názoru jednoznačně spojen další termín "soukromé vlastnictví". Nevím, jestli Vám moje definice k něčemu bude, nejsem ekonom a už vůbec neumím ekonomicky myslet.

028:

Myslím si, že vznik kapitálu je možný pouze za předpokladu, že dojde někde jinde k omezení spotřeby ("ke strádání"). Možná, že by se dalo říct, že vznik kapitálu je z části výsledkem "obětování".

029:

To samo-zvětšování kapitálu mi připomíná Maturanovu a Varelovu teorii "autopoiesis", která v polovině 80. let z biologie emigrovala do společenských věd.

K tomu moje poznámka: Jenže už dávno před tím (v Schmupeterově díle) byla popsána role inovací při "samozvětšování" kapitálu. Přitom obdoba biologického "samozvětšování" byla označena za inovace nižšího řádu

Stručné zhodnocení výsledků druhé části ankety

Pokusím se nejdříve stručně v bodech zhodnotit obecné výsledky druhé části ankety:

1. Nejčastěji je pojem "kapitál" chápán procesuálně jako "zhodnocující se hodnota", kdy z "méně vzniká více" (v tom nejobecnějším pojetí). Takto to ostatně bylo i v první části ankety.

2. Současně se objevuje názor, že kapitál představuje jen možnost, potenci tohoto zhodnocení (002). Ne vždy k tomu dochází a ne každý umí takto kapitál využívat.

K tomu: Zde v rovině metodologické vystačíme s tím, co jsme si již říkali. K původnímu určení v pojmech "kapitál je zhodnocující se hodnota" nalézáme interpretaci přesahu - "kapitál není zhodnocující se hodnota". Jednotlivé aspekty této interpretace jsou rozvedeny v názoru 002. Současně jsou zde vymezeny podmínky, za nichž kapitál je zhodnocující se hodnotou a za nichž není.

3. Názory na to, odkud se bere (vzniká) ono "více" (zvětšení, zmnožení, zhodnocení...) kapitálu v procesu jeho fungování, a zda si přitom někdo přivlastňuje to, co patří druhému (vykořisťuje jej apod.), nebo ne, příp. je fungování kapitálu vždy spojeno s výše uvedeným, či nikoli, se v jednotlivých odpovědích liší. Rozložení je přitom asi tak "půl napůl".

4. Objevuje se přitom několik pojetí:

- Zvětšování (samozvětšování) kapitálu je přirozený proces rozšířené reprodukce (jako když se něco množí v biologii).

- Jedná se o odměnu za to, že se někdo něčeho zřekl (místo spotřeby investoval), nebo něco zorganizoval.

- Jedná se o přivlastnění výsledků práce či obecněji nějaké produktivní činnosti někoho jiného (mj. - aniž by ve většině příspěvků zastávajících tento názor bylo dostatečně zodpovězeno, čím je toto přivlastnění umožněno).

- Jedná se o projev efektu inovace, se kterou někdo přichází, která zvýší užitečný efekt na jednotku vynaložených zdrojů a umožní vnik přebytku. (K tomu moje poznámka - překvapilo mě, jak málo příspěvků zmiňuje roli inovací, které jsou přitom jako příčina onoho "více" velmi "podezřelé".)

5. Velmi málo příspěvků (snad jen V. Štědroňský - 008) se zabývá tím, jak je možné v ekonomickém systému založeném na svobodné směně to, co se nám jeví jako přivlastnění něčeho někým jiným (výsledků jeho práce či obecněji produktivní činnosti).

6. Zajímavé rovněž je, že se nikdo nepokusil vyrovnat s Marxovým pojetím vzniku možnosti přivlastnění výsledků práce druhého (ať již z hlediska kritiky, nebo naopak obhájení tohoto pojetí).

Dvě proti sobě stojící alternativy

V otázkách položených ve druhé části ankety byly obsaženy dva protichůdné, proti sobě stojící pohledy na danou problematiku. (Mj. - připomeňme si názor 019, který říká, že záleží jen na úhlu pohledu či na stanovisku, které zaujmeme = typicky postmoderní postoj.) Pokusím se nejdříve o jejich rozšířenou formulaci, aby bylo zřejmé, v čem je podstata sporu:

 První možnost (buď): Kapitál se může rozšiřovat (zmnožovat, rozšířeně reprodukovat, narůstat, akumulovat atd.) pouze tím, že si vlastník kapitálu přivlastňuje něco, co patří druhému (především výsledky práce či jiné produktivní činnosti). Samotné vlastnictví kapitálu je tedy tím, co vnáší do společnosti nespravedlnost, rozpor - a tuto nespravedlnost či rozpor je možné řešit jedině mimo rámec společnosti, v níž dochází k rozšířené reprodukci kapitálu, tj. zrušením kapitalistické společnosti. Dokud bude reprodukce kapitálu pokračovat, budou se rozpory a sociální nespravedlnosti prohlubovat, objevovat v různých podobách a ohrožovat samotnou existenci společnosti. Řešení je třeba hledat v přechodu ke společnosti, která není kapitalistická.

Druhé možnost (anebo): Rozšířená reprodukce kapitálu v konkurenčním prostředí je motorem vývoje společnosti, přirozeným základem jejího vývoje. Právě ona motivuje využívání nejvýznamnějšího prvku ekonomického růstu a progresivních proměn společnosti - inovací. Dynamika inovací je jak výsledkem rozvoje lidských schopností, tak i podmínkou tohoto rozvoje. Po celou historii rozšířené reprodukce kapitálu touto formou (spojenou s tendencí k tomu, aby všestranný rozvoj lidských schopností byl nejen cílem, ale i nezbytným předpokladem fungování ekonomického systému) se však objevují snahy přeměnit (různě nabytý) majetek v majetkové privilegium, v omezení vstupu do odvětví druhým, vytvořit trvalou monopolní pozici bránící druhým konkurovat v dané oblasti. Celé dějiny jsou tak v tomto smyslu dějinami střetu monopolů dočasných (na inovacích a lidských schopnostech založených) a trvalých (vycházejících z majetkových východ a přeměněných v mocensky, resp. administrativně zakotvená privilegia).

Z formulace uvedených dvou možností vyplývají zcela odlišné životní postoje, způsoby a formy společenské angažovanosti, vidění cesty řešení společenských problémů. Je opravdu primární to, jaký postoj zaujmeme a na základě toho si začneme vytvářet názor na realitu (postmoderní pohled), nebo lze rozborem reality zjistit, která z jejích interpretací je adekvátní a potvrzuje se při konfrontaci s realitou formou řady doložitelných a průkazných skutečností (stanovisko současného racionalismu)?

Doporučuji čtenáři, aby se zpět vrátil k jednotlivým názorům v první i druhé části ankety a podíval se, který názor se blíží té či oné alternativě. Najde i názory, které se různým způsobem snaží vyhnout se tomu, aby pod jednu z alternativ byly zařazeny, příp. se snaží hledat způsob, jak protichůdnost stanovisek zmírnit. Každopádně je čtení jednotlivých názorů prizmatem výše formulovaných alternativ přinejmenším poučné.

Z výše uvedených dvou alternativ vymezení toho, co je to kapitál, pak vyplývají i dva odlišné pohledy na obligátní otázku "Co dělat?":

- (Buď:) Jde o to hledat cestu ke zrušení společnosti založené na reprodukci kapitálu v konkurenčním prostředí.

- (Nebo:) Jde o to podpořit vývoj založený na reprodukci kapitálu a snažit se o omezení těch forem přeměny majetkové výhody v majetkové privilegium, které poskytují oporu trvalým monopolům a jejich převahu nad dočasnými.

Samozřejmě je zde ještě jeden pohled, ten se však již týká zájmové pozice: Snažit se zamlžit společenskou realitu tak, aby pro žádnou vlivnou část společnosti nebylo zřejmé, o co ve společnosti jde; tím kamuflovat reálně probíhající procesy přeměny majetkových výhod v privilegia.

Cestu ke zrušení kapitálu pak lze vidět též ve dvou alternativách:

- (Buď): V předpokladu neodvratné krize, přípravě organizované struktury, která se po jejím vypuknutí pokusí uchopit moc.

- (Nebo:) Ve snaze regulovat reprodukci kapitálu (posilováním vlastnických pozic státu či jiných veřejných subjektů, různě motivovaným přerozdělováním, rozšiřováním podmínek pro fungování výroby založené na kapitálu stanovených státem či jiným subjektem veřejné volby, rozšiřováním okruhu práv zaměstnanců apod.) tak, až dojde k eliminování všech možností přivlastňovat si z titulu vlastnictví kapitálu výsledky práce (či jiné produktivní činnosti) druhého.

Na uvedenou alternativu lze pohlédnout ještě z jednoho zorného úhlu:

- (Buď:) Vývoj zákonitě směřuje k socialistické společnosti založené na znárodnění (postátnění) výrobních prostředků a výrazné regulaci trhu; přitom socialistická společnost představuje vývojově vyšší typ společnosti.

- (Nebo:) Vývoj zákonitě směřuje k prosazení dominantní produkční role toho ekonomického sektoru, který (podobně jako kdysi průmysl vystřídal zemědělství) odpovídá přirozeným tendencím vývoje výrobních sil, tj. sektoru produkce a uchování lidských schopností (vzdělávání, zdravotnictví, informační, relaxační a rekreační služby); konstituuje se tak vzdělanostní společnost.

A jak to tedy je?

Pokusím se zformulovat svůj názor, který se možná leckomu (i z mých přátel) nebude líbit, ale který se bude důsledně řídit pravidly racionální argumentace. Pokud se někde budu mýlit (což se vždy může stát), rád uvítám kritické připomínky. Takže:

1. Pokud by byla rozšířená reprodukce kapitálu založená výlučně na tom, že si vlastník kapitálu přisvojuje výsledky práce (či jiné produktivní činnosti) druhého, měli by ti, co zastávají tento názor, ukázat, jak k tomu dochází. Popsat mechanismus tohoto přisvojování (vykořisťování, krádeže apod.) tak, jak to kdysi učinil K. Marx. To ovšem nedělají. Místo toho vyvolávají obecnou averzi vůči ekonomům (rozuměj těm, co se snaží ukázat, jak to skutečně funguje). Připomeňme si již dříve uvedené citace:

- "Ekonomové totiž nejsou žádní vědci – jsou to jen slouhové kapitálu a svoje teorie vymýšlí, aby podpořili co nejefektivnější vykořisťování lidí." (Josef Vít: Ekonomie – věda nebo náboženství? Britské listy 7.7.2005.)

- "Kdy levice otázku nadhodnoty naposled - aspoň seriózně nastolila? Čím jiným může lidem otevřít oči? Než přesným obrazem toho, že právě tak vzniká a bobtná i kapitál sám - a vůbec ne z prasátka asketického panstva?" (Josef Skála: Dějiny psané kuráží a přepisované zbabělci. Praha, OREGO 2005, s. 115.)

K tomu tak trochu patří i dotaz, resp. povzdechnutí „zda jsou v Čechách i jiní ekonomové, než liberální?“, které cituje ve svém stanovisku Václav Štědroňský. Ono se to totiž má jinak. Ekonomové jsou různí, nejen liberální. Dnes je však těmi, co ignorují racionální, odborný, vědecký (je jedno, jak to nazveme) přístup každý, do se právě hlediskem racionality, odbornosti, vědy apod. v ekonomii řídí, nazván "liberálem" či spíše "ultraliberálem".

2. Ekonomická teorie dokáže velmi přesně popsat případy, kdy a jak vzniká přebytek nad náklady a jak se v ekonomickém systému rozděluje, v čí prospěch. Koneckonců se při přisvojení přebytku vždy jedná o dočasný či trvalý monopol. Celá Marxova teorie nadhodnoty z tohoto hlediska popisuje velmi konkrétní případ tohoto přisvojování. (Mj. očima těch, co své představy opírají o jakousi mystickou formu přivlastňování, by i K. Marx byl liberál.)

3. Právě tak lze korektním ekonomickým pohledem popsat formy a odlišnosti investování do rozvoje schopností a investování do společenské pozice, k němuž dochází v současné době a které je dobovou formou projevu střetů mezi dočasnými a trvalými monopoly.

4. Především však lze poměrně přesně popsat dobové formy investování do společenské pozice v souvislosti s vytvářením pozičních sociálních sítí a vznikem pozičního sociálního kapitálu.

5. Vytváření pozičních sociálních sítí (vytvářejících nerovné podmínky, omezujících vstup do různých odvětví produktivní činnosti a sloužících k přisvojování přebytku v důsledku monopolních pozic) je založeno mj. na následujícím:

- Korumpování výkonu funkcí státní správy (ekonomy dobře popsaný fenomén tzv. "dobývání renty").

- Manipulaci založené na pěstování stereotypů a bloků v myšlení (oběť této manipulace má trvale zafixovanou averzi, není schopna v určité oblasti vnímat a vyhodnotit racionální argumenty).

6. Jako hypotézu lze vyslovit následující (záměrně provokující) tvrzení: Sociální síť, která se původně vytvářela jako nositel změn vyúsťujících v pokus vytvořit socialistickou společnost, se postupně stala sociální sítí, jejíž pozice ve strukturách státní správy a samosprávy dnes převážně slouží jako "terč" investování do společenské pozice těmi, co jsou nositeli majetkových výhod; umožňuje tak (velmi efektivní) přeměnu majetkových výhod ve výsady (trvalé monopoly omezující vstup do odvětví produktivní činnosti).

A možná by se dalo ještě dodat: Tato sociální síť je pro přeměnu majetkových výhod ve výsady nejen "transakčně nejméně nákladná" (čti: nejsnáze zkorumpovatelná), ale též navíc aktivně plní roli zamlžování společenské reality tak, aby pro žádnou vlivnou část společnosti nebylo zřejmé, o co ve společnosti jde; tím kamufluje reálně probíhající procesy přeměny majetkových výhod v privilegia.

Metodologický pohled na otázku "Jak to je?"

Pokud navážeme na předcházející, tak můžeme říci, že:

- (Buď:) Kapitál je založen na vykořisťování ze strany vlastníků kapitálu těch, které zaměstnává, a budoucí vývoj spočívá v přechodu k socialistické (příp. komunistické) společnosti, v níž bude proces rozšířené reprodukce kapitálu nahrazen jiným způsobem rozšířené reprodukce.

- (Nebo:) Kapitál je založen především na inovačních efektech a tudíž i lidském poznání a lidských schopnostech (které se samy stávají zhodnocující se hodnotou, tj. kapitálem), role vzdělání a investování do rozvoje lidských schopností roste; v důsledku toho se společnost mění ve vzdělanostní, ve které je v podstatě eliminována možnost přeměny majetkových výhod ve výsady.

Z metodologického hlediska lze k posouzení "Jak to je?" velmi dobře použít princip, podle kterého je každý jev projevem souvislostí mezi jinými jevy a každá souvislost mezi jevy se jeví v podobě určitých jevů (čemuž pak odpovídají i příslušná pojmová určení. Ve výše uvedeném kontextu to pak znamená:

- (Buď:) Jako významné společenské jevy se ukážou ty, v nichž se projevují vztahy (konkrétně pak vztahy typu rozporů, střetů apod.) mezi vlastníky kapitálu a těmi, které vykořisťují (tj. které kapitál zaměstnává). Tyto jevy musíme umět přesně identifikovat a ukázat, že se jedná o jevy významné.

- (Nebo:) Jako významné společenské jevy se ukážou ty, v nichž se projevují vztahy (konkrétně pak vztahy typu rozporů, střetů apod.) mezi těmi, co reprezentují rodící se vzdělanostní společnost založenou na stále mohutnějším investování do lidských schopností, a těmi, jejichž reálná moc je založena na přeměně majetkových výhod ve výsady (privilegia) formou investování do společenské pozice.

Podíváme-li se podrobněji na mechanismy, které umožňují zhodnocení investic do lidských schopností a investic do společenské pozice, zjistíme, že se vždy jedná o vytváření sociálních sítí a nabývání sociálního kapitálu. Přitom:

- Efektivní využití investic do lidských schopností předpokládá vytváření kooperujících sociálních sítí (v nichž uplatnění schopností jednoho je umožněno a současně umožňuje uplatnění schopností ostatních, zejména formou týmové práce).

- Efektivní využití investic do společenské pozice předpokládá vytváření pozičních sítí (v nichž úspěch jednoho je založen na získávání výhodnější pozice než mají jiní a kdy je tento úspěch dosahován na úkor druhých).

Něco víc o sociálních sítích

Vzhledem k tomu, že sociální sítě se ukazují být významným fenoménem z hlediska odpovědi na otázku,jak ve společnosti funguje kapitál, jaké existují formy kapitálu apod. řekneme si o nich něco více. Ve společnosti působí nejrůznější sociální sítě, jejichž existence se odvíjí od rodinných vztahů, bydliště, vzdělávacích institucí, firem, náboženského vyznání, politické aktivity, zájmové činnosti, klubové aktivity, některé sítě vznikají napojením na státní administrativu apod.

Tyto sítě mohou být uspořádány nejrůznějším způsobem - některé sítě vznikají uvnitř jiných, jiné mezi jinými. Účast v některých sítích se vzájemně doplňuje či naopak vylučuje.

Každý člověk má možnost volby, pokud jde o jeho začlenění do různých sítí. Místo narození, rodinný původ, sociální status i vrozené dispozice ho k začlenění do některých sítí předurčují, v průběhu jeho života však může docházet a také zpravidla dochází k různým změnám.

Sítě mohou být lokální (regionální, národní) i globální.

Důležitá je nejen skutečnost, že člověk je začleněn do určité sítě, ale také pozice, kterou v síti zastává. Člověk (či jemu blízcí) musí investovat své peněžní i nepeněžní prostředky k tomu:

1. Aby se začlenil do určité sítě.

2. Aby v určité síti získal určitou pozici.

3. Aby určitá síť měla určitou pozici ve vztahu k jiným sítím.

Peněžní i nepeněžní prostředky, které musí být investovány k začlenění do sítě (případně k získání pozice v sítí či posílení pozice sítě mezi jinými sítěmi) mohou mít velmi rozmanitou povahu, např.:

- Přímých finančních investic (poplatek za členství v sítí, dary apod.).

- Nepřímých finančních investice (pořízení statků spojených se začleněním do sítě a s činností v rámci sítě - sem patří různé formy prestižní spotřeby, pořízení sportovních potřeb apod.).

- Volného času (času, který je obětován pro činnost v rámci určité sítě).

- Pověsti či důvěryhodnosti (pro účast v řadě sítí je nutné uchování důvěryhodnosti a dobré pověsti, účast v některých sítích naopak vede ke ztrátě důvěryhodnosti či dobré pověsti).

- Nákladů obětované příležitosti (ve smyslu obětování členství v některých sítích) v případě, že členství v některých sítích je neslučitelné s členstvím v jiných sítích.

Od investování do začlenění do sítě, pozice v síti i pozice sítě jsou očekávány určité peněžní i nepeněžní výnosy, přitom větší, než původní investiční náklady. V tomto smyslu má začlenění člověka do sociální sítě podobu sociálního kapitálu. Splňuje totiž všechny atributy kapitálu jako takového v ekonomickém smyslu.

Důležité přitom současně je, že sociální kapitál, který takto člověk nabývá (a který má podobu začlenění člověka do různých sítí a jeho pozice v různých sítích), podstatným způsobem podmiňuje nabývání a uplatnění lidského kapitálu. Problematiky investování do sociálního kapitálu tudíž bezprostředně navazuje (objevuje se a vyvstává jako velmi významná) na problematiku investování do lidského kapitálu.

Problematice investování do sociálního kapitálu a s tím spojeného vytváření sociálních sítí je v posledních letech ve světové odborné literatuře věnována stále větší pozornost (viz Bourdieu, P., Castells, M. Coleman, J., Putnam, R. a další - viz dále). Je to dáno mj. tím, že k využití investic do lidského kapitálu dochází vždy prostřednictvím zapojení člověka do sociálních sítí.

Výše uvedení autoři, kteří se problematikou sociálního kapitálu zabývají, si všímají odlišnosti kooperativních a rivalitních (resp. pozičních) prvků. V interpretaci této polarity existují v jejich pracích určité rozdíly (viz např. Bourdieu, P. - Putnam, R.). Rozlišení uvedených stránek, analýza jejich vzájemného působení patří k aktuálním a v současné literatuře ne zcela řešeným problémům.

U sociálních sítí můžeme rozlišit dvě stránky (resp. dvě dimenze):

- Kooperativní, která je dána tím, že ti, co jsou začleněni určitým způsobem do určité sítě musejí vzájemně nějak spolupracovat (kooperovat), aby se posilovala pozice sítě ve vztahu k ostatním sítím, aby sít obstála v konkurenci s jinými sítěmi a aby tudíž začlenění do sítě i pozice v síti přinášely co největší výnosy.

- Rivalitní, která je dána konkurencí těch, co jsou začleněni do určité sítě, o získání co nejlepší (u sítí s vertikální hierarchickou strukturou to bývá nejvyšší) pozice.

Existují sítě, u nichž převažuje kooperativní stránka či kooperativní prvky a které se vyznačují následujícím:

- Ti, co jsou do sítě začlenění, přispívají investováním svých aktivit a prostředků k pozici sítě bez ohledu na to, jaký z toho mají bezprostřední výnos, jak to ovlivní jejich pozici v síti.

- Ti, co jsou začleněni do sítě, nevyvíjejí činnost, která by omezovala jiným účastníkům sítě jejich aktivity.

Existují sítě, u nichž převažuje rivalitní stránka či rivalitní prvky a které se vyznačují následující:

- Ti, co jsou začleněni do sítě, preferují individuální výnos z pozice v dané síti před pozicí dané sítě.

- Ti, co jsou začleněni do sítě, se snaží prosadit se do výhodnější pozice oproti ostatním i na úkor pozice celé sítě.

Mezi těmito krajními podobami sociálních sítí existují smíšené a přechodné typy.

Lze uvést řada parametrů, které mohou ovlivnit, zda se určitá síť bude vyvíjet jako kooperativní či směrem ke kooperativní, či naopak jako rivalitní a směrem k rivalitní, např.:

- Velikost sítě (u velkých sítí jsou intenzivnější tendence k převládnutí rivalitních prvků).

- Vnitřní uspořádání (u sítí s méně rozvinutou horizontální a více rozvinutou vertikální strukturou jsou intenzivnější tendence k převládnutí rivalitních prvků).

- Evidentnost vztahu mezi individuálním výkonem a pozicí sítě.

- Mechanismy hodnocení výkonu v sítí a jeho ocenění.

- Cílová motivace a orientace sítě (o jakou pozice ve vztahu k ostatním sítím jde).

- Vliv majetkového statutu na pozici v sítí.

- Vliv úrovně vzdělání a celkového rozvoje schopností na pozici v síti.

- Struktura peněžních a nepeněžních výnosů těch, co jsou začleněni do dané sítě.

Rivalitní chování může většinou přinést okamžité výhody v rámci dané sítě, z dlouhodobějšího hlediska však vede ke ztrátě efektivnosti ve smyslu pozice, dosahované příslušnou sítí oproti ostatním. Má všechny vlastnosti tzv. vězňova dilematu. Situace, které jsou výsledkem rivalitního chování v síti, jsou neefektivní v paretovském smyslu. A naopak - dosažení paretovsky efektivních stavů je možné jen na základě kooperativního jednání.

Vzhledem k výše uvedenému se k analýze a modelování sociálních sítí z hlediska duality jejich kooperativních a rivalitních stránek či prvků i z hlediska strategií kooperativního a rivalitního chování jejich účastníků nabízí uplatnění aparátu teorie her. Od tohoto aparátu lze mj. očekávat ocenění vlivu jednotlivých výše uvedených parametrů na vývoj sítí. V daném případě jde o hry s opakováním, kdy účastník má možnost volby, zda bude pokračovat ve hře v rámci dané sítě.

Při vývoji některých sociálních sítí hraje důležitou roli možnost přechodu od jedné sítě daného typu k jiné síti daného typu. Mj. právě tento fenomén umožňuje v některých oblastech (zejména pokud se týká oblasti menších firem) vytváření kooperujících sítí. Jiné sítě naopak vznikají na rivalitním základě.

Sítě, v nichž lze demonstrovat majetkovou převahu, v nichž lze získat pozici díky vyšší úrovni rozpočtového omezení, mají výrazné rivalitní prvky. Naopak sítě, v nichž hrají významnou roli schopnosti nabyté vzděláním, mají výrazné kooperativní prvky. Obecně lze uvažovat o roli terciárního a celoživotního vzdělání při podpoře kooperativních stránek a prvků většiny sociálních sítí. Role tohoto vzdělání ve výše uvedeném smyslu je přímo úměrná tomu, jak je otevřen samotný přístup k tomuto vzdělání.

U rivalitních sítí lze vypozorovat roli věku účastníků sítě na pozici v síti. Ta se může projevovat dvojím způsobem:

- Buď převládne efekt dobyté pozice, což vede k tomu, že nejvyšší pozice v síti jsou dlouhodobě obsazeny těmi, co porazili v pozičních bojích ostatní a drží svou pozici prakticky do konce svého života.

- Nebo v boji o pozici jsou využívány některé handicapy stáří k plné poziční likvidaci a často i k vyloučení ze sítě.

V obou případech není sledována efektivní přirozená profesní strategie, která umožňuje plné uplatnění schopností (zejména těch, které vznikají vhodnou kombinací celoživotního vzdělání a nabývání zkušeností) v jednotlivých obdobích života a tím i dlouhodobé uplatnění člověka na profesních trzích.

Paradox "antikapitalistů"

A tak se stalo následující: Ti, co nejvíce brojí proti kapitalismu, považují ho za příčinu všeho zla, požadují jeho odstranění a o budoucí společnosti uvažují jako o společnosti socialistické ve smyslu "bez kapitálu", jsou dnes jednou z nejvýznamnějších opor rozšířené reprodukce té nejhorší formy kapitálu založené na investování do společenské pozice, na vytváření pozičních rivalitních sociálních sítí, na přeměně majetkových výhod ve společenská privilegia, na segregaci společnosti na "vyvolené a "odepsané".

Jak k tomu mohlo dojít? Poměrně jednoduše. Jediné, co se nedá koupit za peníze, je vědecky poznaná pravda. Zpochybníme-li roli vědeckého poznání a s ní spojené racionality (což se úspěšně podařilo levicové formě postmoderny), lze úspěšně vytvořit "bloky", "tabu" či "steretotypy" v myšlení, kterými lze člověka snadno podřídit pozičním sociálním sítím (zvláště pokud tyto mají esoterickou nadstavbu spočívající v postupně zjevovaných katastrofických vizích).

"Za všechno může kapitál." "Všechny sociální služby musí být bezplatné."... Atd. To jsou ony stereotypy, prostřednictvím kterých lze "zasíťovat" ty, co neustáli důsledně racionální pohled na svět opírající se o vědecké poznání.

Důsledky? Lze uvést následující příklady:

- "Zdravotnictví musí být bezplatné." To není jen bezobsažné tvrzení. To je hloupost. Pokud ovšem funguje při vytváření "koncepce" zdravotnictví, nemůže z toho žádná rozumná koncepce vyrůst. Vznikne jen nedodělek s řadou nedostatků, na kterých se ovšem dá velmi dobře vydělat. A tak fanaticky vyhlašovaná teze "bezplatného zdravotnictví" slouží jen k tomu, aby mocná lobby prosadila nedostatky do "koncepcí" zdravotnictví vyráběných na principu "bezplatnosti" a vydělávala na tom miliardy, kterými pak nadále může korumpovat ty, co na rozhodování o zdravotnictví či na rozhodování o tom, kdo bude ve zdravotnictví působit, mají vliv. Současně s tím fanatismus vázaný na tvrzení, které se stalo fetišem, vede k likvidaci těch, co umějí myslet, a dosazování poslušných a omezených do pozičních sociálních sítí, které v dané oblasti působí. Začíná tak "samozhodnocování" nejperverznější formy kapitálu. Kapitálu vzešlého z použití prostředků k diskriminaci druhých, k omezení jejich přístupu do oblasti svobodné soutěže. A to za přímé podpory těch, co proti kapitálu nejvíce brojí.

- "Vzdělání musí být bezplatné." Samozřejmě. Především proto, aby bylo zamezeno vzniku jakékoli zpětné vazby mezi poskytováním vzdělávacích služeb a uplatněním člověka na profesních trzích, které je u koncových vrcholových forem vzdělání (tj. zejména vysokoškolského) kritériem jeho efektivnosti. Důsledek? Přerozdělovací a přidělovací způsob financování vede k tomu, že se do vrcholných akademických funkcí prosazují zpravidla ti, co jsou poslušní "vyšší moci". Poznají se podle toho, že když se "tunelovalo", "aktivně" mlčeli (a umlčovali), krátce nato jsou pak schopni vzletně hovořit o zásadním významu vzdělání a požadují další a další peníze s tím, že když bylo na "tunelování" musí být i pro ně. Na svých školách pak prosazují rivalitní a tudíž antitýmový přístup, hodnocení podle vnějších kritérií, hlavně poct udělovaných za poslušnost, nikoli za skutečný výkon. Dopady jsou i na obsah výuky, kde začíná převládat biflování jako v dobách nejtemnějších. Ale o to přece jde...

(Pokračování)