Komunikace č.1: Stojíce za přítomnosti sloupu pouličního osvětlení asi 50m nad budovou VŠE jednoho krásného čtvrtečního dopoledne numerologicky velmi zajímavého letopočtu (2002) odpovídá Radim na můj přímý dotaz: "Co je to ekonomie?". Nejprve opatrnickými slovy: "No, především je to věda…" (tázavý pohled). Po mém samozřejmém potvrzení a (tedy) poté, co jsem dal najevo, že to se svojí otázkou myslím vážně, se dozvídám, že "…ekonomie je v podstatě rovnováha sil". S odpovědí jsem velice spokojen, neboť to dost dobře zapadá do mého momentálně mírumilovného konceptu tohoto vesmíru a já už mám první doopravdy koncepční "prizma" v záležitosti "o čem že by asi mohla být ona původně nepříliš jasná představa o obsahu přednášky DEM415 Ekonomická demografie, kterou jsem se před časem uvolil přednášet jako externista pro katedru demografie (VŠE). Když vezmu do úvahy ještě ten fakt, že "ekonomické zákony platí pouze v průměru…", což jsem se později dozvěděl prostřednictvím knížky pana Samuelsona a co do výše uvedené definice ekonomie samozřejmě velmi dobře zapadá, byl jsem na konci svojí poslední přednášky v ZS 2002 velmi rád, že jsem to zvládnul, doopravdy u konce svých sil… a těšil se na další zimní semestr.

Komunikace č.2: Jakýsi student (jeden) se vyjádřil v oficiální anketě studijního oddělení, že "moje přednášky mu přišly nesrozumitelné, nepřipravené, chyběly definice pojmů a konkrétní příklady; namísto toho mu byly předkládány chaotické a nepřehledné grafy a myšlenkové konstrukce, kterým nerozuměl; a že obsah předmětu se v mnohém překrýval s obsahem předmětu Úvod do demografie (?)". Nicméně z rozhodnutí vedení katedry byl kurz DEM415 v poněkud rozpačité situaci otevřen i v LS 2003 a přestože se přihlásilo pouhých 26 studentů, zaskočen tímto rozhodnutím, po nedávném rozchodu se ženskou a za pravidelně se opakujících diskusí s rozladěným přímým nadřízeným na nejmenovaném úřadě, kde mám stálý 30tihodinový pracovní úvazek, zaneprázdněn navíc zajímavou externí zakázkou "vypracovat regionální demografickou projekci pro region Vysočina", stanul jsem 14.února (2003) opět tváří v tvář před studenty, abych jim hned na 1.přednášce rozdal upravený sylabus (aby bylo hned od počátku jasné, o čem že se budeme až do konce semestru vlastně bavit). Přestože se studenti dozvěděli už na této první přednášce, že její "ekonomická část" bude hlavně o nadstavbě demografie rozšiřující tradiční soubory demografických dat o "ekonomizující" proměnné a o údaje z výběrových šetření ČSÚ, začali se studenti z mých přednášek vytrácet a mně dalo hodně přemýšlení a práce vymyslel mechanismy, kterými by byli více zainteresováni k účasti na přednáškách. Nakonec studenti začali chodit; a to i přesto, že novou ženskou jsem v té vedle sebe ještě neměl, přednáška začínala v Pá po obědě a namísto technické participace na zpracování regionální "demoprojekce" jsem se asi 1 měsíc přehraboval v datech "o plodnostech matek podle jednotek věku v jednotlivých členských státech Evropské Unie" (abych si mohl objektivizovat názor na to, jaké rozpětí úrovně plodnosti můžeme považovat za relevantní pro ČR v roce 2020 - stanovený prahový rok projekce).

Komunikace č.3: Na jednodenní demografické konferenci pořádané v květnu (2003) v Praze na PřF UK se k mému úžasu ukázalo, že vlastně nikdo z přítomných kolegů-demografů nemá kromě spousty řečí "o věkovém stárnutí obyvatelstva" v podstatě žádnou ucelenější představu o perspektivách reálného budoucího vývoje plodnosti v ČR. Konference se zabývala výsledky SLDB v r.2001 a hned několik přednášejících se dlouze věnovalo otázkám diferenční konečné plodnosti v ČR v generacích již dávno neplodných matek podle různých atributů (vzdělání, velikostní skupina obce apod.). Jenomže prezentované údaje příslušely takřka kompletně již do historie minulého století a s perspektivami století 21. neměly mnoho společného. Skutečnost, že v západní Evropě není t.č. jediný stát s úhrnnou plodností vyšší než 1.9 (což nezaručuje ani přirozenou reprodukci obyvatelstva) připadala mnohým přítomným specialistům jako zcela přirozená ("že by to nebylo lepší ani ve Skandinávii?"). Dnes se prý "nahrazuje dřívější kvantita demografické reprodukce novým kvalitativně lepším reprodukčním modelem (?)". Svým vystoupením na konferenci jsem ještě zvládnul rozladit Felixe, který mě zaměstnává na VŠE, i již zmíněného nejbližšího nadřízeného na výše nejmenovaném úřadě, který klasifikoval moji celodenní přítomnost na konferenci málem jako vyhýbání se pracovním povinnostem (a to i přesto, že jsem na pracoviště přinesl fungl novou publikaci s aktuálními daty ze SLDB a několik výtisků časopisu Demografie na konferenci "podávaných zdarma"…). Demoprojekci regionu Vysočina jsme s mým věrným kolegou - cvičícím Tomášem F. (RNDr., CSc. - poznámka překladatele) nakonec napočítali ve dvou alternativách úhrnné plodnosti ("nízké" zachovávající status quo = 1,2 a "vyšší" na úrovni 1,45 - a to jsem se ještě musel hodně kontrolovat, abychom to neposunuli na základě dostupných statistických dat ještě níže) - výsledky projekce byly stejně na úrovni "úbytku obyvatelstva směrem k 9,5 milionům obyvatel (nikoli Kč nebo Euro) v ČR v r.2020".

Komunikace č.4: Jelikož všichni naši studenti zvládli (až nad očekávání dobře) naše podmínky k udělení zápočtu i finální klasifikaci, domnívaje se, že mám již za sebou problémy s celkovým konceptem přednášky ("stát jako pojišťovna"), nesmyslné diskuse s vedoucím oddělení, svoje dvě dcery (z teprve před nedávnem rozvedeného manželství) úspěšně umístěné v prvním i druhém ročníku na VŠE a po získání další zakázky pro svoji firmu (tentokrát na vypracování studie "o zdravotním stavu populace regionu Vysočina") a úspěšném referendu, které rozhodlo o našem majoritním národním sebevědomí, že se "konečně dostaneme tam, kam už dávno patříme", zdálo se, že k řešení by byla opět již jenom "ta nová ženská"… Ale skutečnost byla trochu jiná: Vedoucí katedry Felix se rozhodl "řešit sylabus mojí přednášky…". "Co chce řešit? Proč řešit?" A hlavně: "Proč že bych měl předělávat najednou koncept celé přednášky, když byla k dnešnímu dni v podstatě úspěšná? Teď, když by studenti potřebovali hlavně kvalitnější studijní materiály, preciznější tabulkové a grafické přílohy - a kdy jsem vnímal jako dominantní potřebu zefektivnit nanejvýš ještě některá více ekonomizující témata…" A tak začala zcela nová etapa komunikace s Felixem o mojí přednášce, o definicích "ekonomie", o definicích "demografie", o definicích "ekonomické demografie"… "Chtěl bych aby studenti věděli, že existuje vztah mezi demografickými a ekonomickými procesy: jak ty ekonomické ovlivňují ty demografické a naopak…?" "A jaký je mezi nimi vlastně vztah?" "No to já nevím!!! To musíš přece říct studentům ty!!!" "Dobrá… Ale pak bych si teda potřeboval alespoň ujasnit, jakým směrem se vlastně ubírá ekonomika tohoto státu, když agregátní statistická čísla nedokázala ohlídat ani předsedkyně ČSÚ…! Vždyť ekonomové nemají jasno ani v tom, zda záporná míra inflace - deflace je tedy, "ehm", jevem vlastně pozitivním anebo negativním?"

Komunikace č.5: Na podzimní cyklus přednášky DEM415 se nám přihlásilo asi 60 studentů. Tento můj v letošním roce patrně nejvýraznější statistický úspěch vytýčil zřejmě nejdůležitější bod v mých vztazích vůči Felixovi… Konečně je někde vidět (když ne přímo v populačních statistikách) nějaká "produkce". Následujíce příkladu 1.dámy této katedry (pro nezasvěcené inženýrky Jitky L.), která je daleko-široko proslavena tím, že v každém semestru přednáší přibližně 400 studentům, oslovil jsem na přelomu července/srpna 2003 s nevinnou tváří svého vedoucího oddělení (brzy poté, co jsem mu předložil odladěný SPSS program, který podstatně zrychluje v příslušném oddělení již téměř legendární "algoritmus stanovení přepočtových koeficientů z výběrů na úhrn populace rozšířený o intervaly spolehlivosti pro tyto koeficienty" - bylo to cca 1 roku přáním mého vedoucího a cca 1 rok zbožným přáním mým), že bych se rád podíval (s kolegy z VŠE) na demografickou konferenci do Tajova u Banské Bystrice v září 2003 (s účastnickým poplatkem asi 2000 Sk). Dozvěděl jsem se, že: 1/ služební cesty se schvalují 1x do roka; 2/ na služební cesty jezdí pracovníci výhradně na návrh svých vedoucích; 3/ ale můžu zkusit vyplnit přihlášku. V dalším kole jsem se dozvěděl, že: 4/ vedení se právě sice zabývalo dodatečnými návrhy na služební cesty, ale že vedoucí tento návrh nepodal. O něco později, že: 5/ z příslušného úřadu pojede na tuto konferenci dalších šest pracovníků a snad by se tam jedno volné místo ještě našlo; 6/ se musíme dohodnout, že na té konferenci nebudu prezentovat vlastní diskusní příspěvek…! "Vzhůru do Evropy!!! Kam už přece dávno patříme!! Ať žijí všichni moji nadřízení, kteří se laskavě uvolili schválit moji služební cestu a podepsat cestovní příkaz!"

Komunikace č.6: Na demografické konferenci na Slovensku (téma "Rodina") byla úžasná atmosféra. Třídenní program byl doslova nabitý zájmem o komunikaci, o přítomné účastníky a (konečně) o takřka všechna odborná témata. M.j. se potvrdila slova přítomného pana doktora …, že kvantitu reprodukce prostě nelze zaměňovat kvalitou - kvalita a kvantita jsou prostě dva neodmyslitelné, ale rozdílné atributy každého produktu a nelze je mezi sebou zaměňovat nebo jeden druhým nahrazovat - problémem může být určení těch správných atributů kvality produktů (tomto případě ovšemže lidských populací). Ale ta může být vztažena například k ukazatelům typu "vzdělání matky", "podíl živě narozených", "postoj partnerů k otázce manželství" atd. Na konferenci byly také prosloveny příspěvky vztažené k propopulační politice. Hodně se hovořilo o funkcích rodiny, o rozpadu jejího tradičního pojetí; o tom, že "stát ani církev se již nestará o manželství a rození dětí tak jako dřív"; že na Slovensku je ukazatel úhrnné plodnosti momentálně na stejné hladině jako v Česku t.j. cca 1,15 - no prostě opět "rovnováha sil"… Jenom můj příspěvek, který v podstatě završoval práci, pro jejíž nedokončení pravděpodobně došlo v prosinci 2002 k rozladění mezi vedoucím oddělení a mnou, byl dementován jako "můj osobní" a "vůbec nereprezentující vysílající instituci" (k tomuto se ovšem hlásím, neboť v tahkle pohodovém prostředí jsem se již dlouho s žádným svým odborným příspěvkem neprezentoval). Po návratu do Prahy mi bylo odebráno osobní ohodnocení (obnášející cca 500 Kč měsíčně)… Ale o můj příspěvek i další odborné výsledky mojí práce se hned v následujícím týdnu živě zajímali dva kolegové z francouzského "spřáteleného institutu…" - že by opět rovnováha sil?

Komunikace č.7: Zřejmě pro završení celkového úspěchu získala moje firma na podzim hned další zakázku: na studii teprve nedávno specifikovanou jako "Plodnost ČR v kontextu zemí EU". Součástí studie se stalo také 21 poměrně podrobných grafů s odhady generační plodnosti 15ti unionistických, tří "zbylých" západoevropských států od ČR směrem na západ + Česko + Slovensko. Z obrázků jsou zřejmé analogie vůči stávající situaci v plodnosti České republiky a Slovenska (grafy pro ČR a SR vyhlížejí i po rozdělení skoro jako siamská dvojčata). Původně jsem tam chtěl vybrat jenom 15 států EU+ČR (+průměr za EU) - všechny země Evropy vypovídají o již zmíněné úhrnné plodnosti v rozpětí 1,1-1,9. Přidal jsem pro úplnost ještě Norsko, Švýcarsko a ještě jeden graf, který se mi tam nějak připletl - tedy země, které nejsou členy EU. Grafy jsem vytiskl a rozložil doma na podlaze. Potom jsem se šel podívat do mapy, kde přesně leží Lucembursko. Hledal jsem takové barevné spektrum, aby obrázky byly čitelné a srozumitelné i v černobílé barvě. Potom jsem zjistil, že mám na vertikální ose nestejná měřítka, pak jsem některé čáry na některých grafech ještě umazával (pro větší přehlednost). Pak už jsem začal vnímat, že území s vyšší plodností (nad normu "průměru EU") jsou Irsko, Velká Británie a země ve Skandinávii, státy s nejnižší plodností (srovnatelnou s ČR a SR) jsou zase ty na jihu (Španělsko - no to je teda průser! - Itálie, Řecko a také SRN). A že ty s plodností ne ještě úplně zakopanou "do bahna" můžou být také Belgie a docela slušně se vyvíjející Dánsko… Ale v průměru celá EU vlastně již po řadu let systematicky padala do kolen… No to by mě teda zajímala ta "propopulační opatření", která by tyhle změněné hodnotové postoje budoucích maminek otočila zase směrem nahoru…! Lidé v EU patrně nejsou plně zainteresováni na všem, co se v Unii děje - možná že je pohodlnější se systematickou analýzou skutečných příčin systematicky se snižující plodnosti ani nezabývat. Jo -a tak jsem tam ještě přidal ten četnostně a pro Evropské společenství málo zajímavý Island…

Komunikace č.8: Na přednášce DEM415 Ekonomická demografie jsem se v ZS (2003) příliš dlouho věnoval definicím všeho možného, částečně i filozofickým kategorií/dimenzím, které umožňují lépe kvalifikovat, že člověk má různé popudy k přežití (dynamiky existence) než jenom sex a výchovu dětí, ale také soužití ve skupinách (např. z důvodů vydělávání peněz - je libo "modré nebo bílé límečky?"), existenci jako příslušníka lidstva nebo nějaké rasy ("black & white?") a také samozřejmě motivy k přežití sebe sama (a to jsme se vůbec nedostali k takovým popudům k přežití jedince jako je flóra a fauna, fyzikální vesmír, duchovní svět anebo "morálka" - scientologičtí duchovní prominou, že těmto vskutku marginálním atributům věnuji tak málo prostoru a času, i když jsou nepochybně všechny nesmírně podstatné). Pro studenty VŠE jsem považoval za vhodné namalovat na tabuli ještě "třetidynamikový" trojúhelník: produkt/služby (jakožto společná realita nebo předmět ekonomické nabídky) - klient/veřejnost (jakožto spotřebitel, jemuž výrobce musí věnovat pozornost, protože vytváří poptávku), a peníze/cenu (jakožto nástroje směny resp. komunikace mezi výrobcem a spotřebitelem). Jak by se asi tyto ekonomické kategorie mohly uplatnit při zabezpečení kontroly resp. efektivnosti demografických (re)produkčních cyklů? Při páté přednášce, kdy jsem se musel několikrát ještě vrátit k různým aspektům úmrtnostních tabulek, protože ve zbylých 45 minutách minulé přednášky jsem to prostě nedokázal všechno stihnout, jsem se náhle přistihl, že - mluvíce právě o plodnosti v ČR - že najednou mluvím velice … velice potichu a v posluchárně, kde sedí asi 30 studentů je takové ticho, že by bylo slyšet spadnout na zem i špendlíkovou hlavičku… Byl to dobrý pocit - zjištění, že nikdo z lidí přítomných na přednášce se právě nenudí - přednášku jsem omylem přetáhl asi o 1 minutu a studenti nepospíchali z posluchárny jako dřív… Jistě to někdy každý přednášející už někdy zažil - třeba to znáte, vážení, mnohem lépe nežli já… tenhle pocit...

Komunikace č.9: Ale abych nezapomněl nakonec na ten Island… Patří to vůbec ještě k Evropě? Kolik tam žije lidí? Asi 200 000? Proč že se na to ptám? On měl totiž Island v r.1994 úhrnnou plodnost ještě asi 2.15, chápeš to, Felixi? Ale dneska už je asi zase o něco níž… Poslyš, Radime! Kolik bys myslel, že vyprodukuje mláďat jedna průměrná tulení matka? Prý snad při jednom oplození má nárok jenom na jednoho potomka. To znamená, že aby tuleni zachovali alespoň svoji prostou reprodukci, to by musela také každá alespoň desátá být oplodněna třikrát? (Problém: Nevím, jak dlouho trvá reprodukční cyklus nově narozené tulenice, než se dožije svého prvního oplodnění!) Představte si, že bychom jakožto Evropané měli tak kvalitní potomky, že by se každá dívka dožila svého plodného věku. To by nám k zabezpečené prosté reprodukce obyvatelstva stačilo jenom 2.001? (Tu jedničku na konci by bylo pak možné interpretovat třeba jako numerickou zaokrouhlovací chybu.) .Ale stejně, pokud některá právě nechce nebo by nemohla mít děti, tak jiná matka by musela mít dětí "v průměru" dvakrát tolik. (Jsem si jako statistik vědom, že tohle je nekorektní úvaha; něco jako falešné "PR", ale politikové a možná i někteří ekonomové by to možná "zbaštili".) No, já si teda myslím, že ten Island do Evropy asi doopravdy nepatří - ale co když má už dneska také plodnost nižší než 2,1? Jestli by se potom neměli Islanďané pářit s tuleními samičkami? Nehrozilo by ovšem potom zase zvýšené riziko výskytu AIDS? Ale na druhé straně ten Island je zase tak odlehlý ostrov, že by se to k nám vůbec nemuselo skrze ty tuleně resp Islanďany dostat? No ale na konec, co kdyby - vždyť celá tahle planeta je ve skutečnosti ve Sluneční soustavě také jenom "Ostrov". Neměli bychom s tou populační situací v Evropě raději začít něco dělat hned? Než se ta naše "kvalitní" populace s přirozenou reprodukcí pod 2.1 rozšíří (třeba přes Island) do Ameriky a potom po celé zeměkouli. To by to pak stejně musel na světě někdo začít řešit! (Teda ne že by se mi nelíbily tulenice…) Anebo že bychom s tím vysvětlováním začli už v České republice? Anebo dokonce každý u sebe? Helejte se: já mám sice dcery dvě, ale mě je to pořád stejně nějak málo… Víte, pánové - pořád mám pocit, že mě to v nějakém smyslu "přirozeně" nereprodukuje...

Komunikace č.10: Zase jsou už 2 hodiny ráno. Zítra si to ještě se zájmem přečtu a provedu nezbytné textové úpravy. Jestlipak že by se to hodilo do Radimova (samizdatového?) časopisu?

Poznámka překladatele: Podle informace dohledané později v [2] měl Iceland v r.1999 hladinu úhrnné plodnosti úp=1.99 . Od tohoto okamžiku se autor článku rozhodl v něm již nic neopravovat ani nepřipisovat z důvodu zachování co největší autenticity a vážnosti okamžiku jeho stvoření.

Literatura:

[1] Běláček J.: Plodnost ČR v kontextu zemí EU, podkladová studie pro IZPE (Institut zdravotní a populační politiky), připravováno k publikaci, 2003

[2] Recent Demographic Development In Europe, Council of Europe, 2000