MARATHON číslo 50 ( z/2003 )
Nejsem erudovaný ekonom jako můj přítel Radim Valenčík. Přiznám se, že dost dobře nechápu proč jsem byl zrovna já požádán o příspěvek do tak odborného časopisu, jakým beze sporu Maraton je. Možná je to proto, aby vynikl rozdíl mezi těmi, co problémy znají a vědí, jak je řešit, a mezi těmi, co nevědí a ke kterým bohužel, či chvála bohu, patřím i já. Ekonomika je věda, která dokáže pomocí diferenciálních rovnic, analýz, síťových a jiných diagramů vysvětlit snad úplně všechno. Bohužel jaksi nedokáže vysvětlit neustále narůstající rozdíl mezi bohatými a chudými, bezpočet finančních skandálů apod. Jak znám myšlenky Radima Valenčíka, tak vše vyřeší investice do lidského kapitálu, které dají všem rovné šance. Bohužel to je dle mého soudu fikce. Nikdy v dějinách neměli lidé rovné šance a ani v budoucnu je mít nebudou. Takže největší problém vidím v tom, jak zabránit, aby "vzdělanci" typu Bushe a jemu podobní rozhodovali o osudu světa. Aby "malí čeští Bushové" nerozhodovali o osudu republiky, oni přeci mají vzdělání dokonce na prestižních universitách. Zřejmě jím chybí něco tak omšelého, jako je pokora a lidskost, pochopení pro ty slabší. Čili jednou větou humanita, sociální cítění a nesobeckost. Kdysi se s oprávněným despektem mluvilo o tzv. inženýrech lidských duší. Jednou z účinných ekonomických metod je faktorová analýza, ve které je bohužel nejméně vypočitatelný a přitom jeden z nejdůležitějšich lidský faktor Obávám se, že jeho přehlížení je s inženýry lidských duší totožné.