Nejzávažnější problém vidím v rozporu mezi "rozevírající mi se nůžkami" pokroku v oblasti technologické a v oblasti společenské. V rozostření racionality myšlení. Zatímco věda sahá do kosmu či do nanosvěta, výpočetní rychlost počítačů se zvyšuje na dvojnásobek každých pár měsíců, 60 % občanů České republiky věří různým orákulům. Zatímco technologie umožňují přechod společnosti výroby ke společnosti služeb a znalostní společnosti, zatímco pokrok umožňuje, aby se zemědělstvím zabývala pouhá 3 % obyvatel, sociální lhostejnost umožňuje život v bídě či na hranici bídy stále většímu množství občanů. Zatímco stále dokonalejší mechanismy staví stále odvážnější stavby, bydlení je pro průměrného občana stále přepychem. Zatímco elektronika a výpočetní technika umožňuje výrobu "on demand" či "just in time", veřejná správa a veřejné služby se utápí v organizačním chaosu, korupci, neschopnosti, lhostejnosti a legislativní džungli. Zatímco vládnou stále levicovější politici, organizace společnosti opouští stále více ideu sociální spravedlnosti a solidarity a stát přijímá stále nedemokratičtější principy společenské organizace. Odcizení moci od občana nabývá hrozivých rozměrů, hrozících rozpadem společně sdílených hodnot a tím i rozpadem společnosti.

Kooperace je výnosnější a efektivnější kolektivní strategie, nežli konkurence.

Stát by neměl dobrovolně ustoupit z mnoha jím "dobytých území", ale měl by je podřídit jednoznačně a nezpochybnitelně principům prospěchu "public domain" - veřejného prostoru. Občanská společnost nemůže vzniknout za aktivního odporu moci jinak, než vítězstvím v konfliktech s mocí. Škodlivost takového učení k aktivnímu odporu individua vůči celku - společnosti je zřejmá - vede k netoleranci, eskalaci a privatizaci násilí. Volní vlastnosti a profesní etika dnes ustupuje sobectví a rvavosti. Ziskuchtivost se prosazuje i do řady nonprofitních oborů, péči o zdraví nevyjímaje. Ku škodě společnosti i jednotlivců.

Volební cyklus by se měl prodloužit minimálně na 6 let, u druhé komory a dalších orgánů na 10 let. Vedlo by to ke zklidnění veřejného života a jeho stabilizaci. Financování politiky by mělo odrážet reálné náklady - tak aby nemusely politické struktury propojovat svou činnost s klientskými a lobbistickými strukturami. Společnost by se měla orientovat na postupný přechod od zastupitelské demokracie na demokracii přímou v horizontu 10 -15 let.

Stát by měl jednoznačně a přesně definovat funkce a hodnoty, které nelze bez rozpadu struktur opouštět či minimalizovat. Stát by měl jednoznačně vymezit hřiště "zisku" a hřiště "prospěšnosti" - definovat služby veřejného prostoru (public domain), zejména v oblasti kultury, sociální péče, vzdělávání, bydlení, obecně prospěšné práce a zdravotnictví. Outsourcing není nejlepší model pro správu státu. Věda by měla začít daleko více mluvit do řízení společnosti - uplatnění zkušeností z řízení firem, včetně automatických či interaktivních logistických a organizačních systémů lze aplikovat i na agendy veřejné správy. Výpočet i výběr daní a cel, stejně jako výpočet a distribuci dávek je možno provádět automaticky a bezhotovostně z více než 80 %, aniž by docházelo k zatížení aparátu agendami následné kontroly. Efektivita systému bezhotovostních plateb je zřejmá. Výpočetní systémy umožňují dnes maximální efektivitu a kontrolovatelnost finančních toků i v množství miliónů účtů.

V éře nadprodukce se stává cena umělým kritériem a sociální bariérou. Zvýšení vazby cena - náklady, stejně jako zvýšení průměrné střední doby poruchy a tím morální životnosti výrobků a opuštění "marketinkově" definovaných cen za jednorázové zboží umožní efektivnější využití surovin i lidské práce - zlevnění výrobků a tím i kvality života většiny. Umožní i ekologičtější provoz společnosti. Reklama by neměla být daňově uznatelným nákladem.