Určit nejdůležitější aktuální problém je mj. vždy otázka po tom, kdo ji klade i odpovídá. Ukáže se autorovo ledví, od vizionářství až po pragmatismus. Já, abych toho příliš na sebe neprozradil, jen tohle: pociťuji hluboké znepokojení nad tím, jak málo se toho za mého života v podstatě změnilo, když přece došlo k tolika společenským převratům, technickým vynálezům etc. Obávám se proto, že lidstvo se řítí do nicoty (vybavuje se Váchal:do ďáblovy řiti), a nejenže to jakoby neví, ale hlavně nechce vědět. Změnit tuto přitažlivost, to by byla revoluce. Možná, že nás od ní dělí pouhý vlásek, tenký jak hranice mezi životem a smrtí. Pomoci procesu je rolí i malých a zanedbatelných tvorů - lištiček na vinici. A snad o to právě jde...