Největší problém současnosti vidím v koktejlu pokrytectví, falše, pomstychtivosti, naivity, mytologie a farizejtství našich vládních elit, a to vpodstatě napříč politickým spektrem. "Étos" společnosti a její "morálka" je postavena na několika mýtech, na ukradené "revoluci" a na ocenění ohebnosti páteří. Hlavní mýty jsou dva:

1. Proběhla u nás revoluce … a udělali ji disidenti (s pomocí studentů a herců);

2. Vše, co bylo předtím, "za komančů", bylo špatně … ergo kladívko, kdo byl předtím úspěšný, nebo prostě aspoň jen tak přiměřeně spokojeně žil (a nepopře to), byl hajzl.

Ad 1) Při alespoň bazálně objektivním posuzování věcí je zjevné, že to, co se v r. 1989 událo, bylo změna velmocenských sfér vlivu. Ruské impérium, používající jako nástroje ideologii dogmaticky vykládaného marx-leninismu a praktikující politiku "reálsocialismu", ve velmocenské soutěži bylo knockoutováno, šlo do kolen a pod tlakem pustilo většinu svých držav, včetně nás. Tehdejší elita našeho establišmentu byla natolik odtržená od reality, senilní a dementní (na rozdíl od např. našich sousedů), že nedokázala ani moc samostatně nejen udržet, ale ani kultivovaně předat, a prostě ji pohodila na ulici, kde si ji zvedli ti, co zrovna šli okolo.

Ad 2) Dějiny lidské historie jsou dějinami vývoje organizovanosti lidského společenství. Každá její etapa je plná různých chyb, včetně etapy současné i všech předchozích. Ve všech těchto etapách se však lidé rodí, milují, prožívají své radosti i starosti, snaží se a … umírají. Tak to bylo i "za komančů", což byla etapa, kterou je neobjektivní démonizovat. Byla plná chyb, stejně jako všechny etapy před ní, i ta současná po ní. Byla však rovněž plná nadějí a snah řady lidských bytostí tyto chyby napravit, což se dokonce v některých jednotlivostech i podařilo … ovšem přišli ti, kteří zvedli tu moc, co se povalovala na ulici, a sami se pasovali do rolí soudců, oprávněných soudit, co bylo dobré a co špatné, co bylo slušné a co neslušné. A tím tu "revoluci" ukradli ostatním, kteří se o nápravu poměrů po léta (rovněž) snažili. Pojmem "revoluce" je zde v terminologické zkratce označeno napříč politickým spektrem jdoucí snažení o nápravu společenských poměrů, vrcholící svržením tehdejší elity establišmentu.

Po vítězství "pravdy a lásky nad lží a nenávistí" byli novými držiteli moci oceněni a oceňováni především ti, co mají nejohebnější páteř, kteří dokázali dostatečně svižně poplivat svůj dosavadní život a nasadit si novou, "moderní" masku, resp. přiznat, že jejich dosavadní život stál na lži a přetvářce. A samozřejmě bezskrupulózní zloději, kteří dokázali hbitě využít právního vakua "porevolučního" období a ve vzájemné koordinaci s novými držiteli moci rozkrást státní majetek v rozsahu převyšujícím objem státního rozpočtu. Ti, kdo to odmítli nebo nesvedli, dostali červenou. Společnost, která má základy svých institucí postavené na takovémto morálním a charakterovém bahně, dále formuje a zvýhodňuje charakterové invalidy, současně však deklaruje předstírání falešné slušnosti.

Exemplárním příkladem falešné "slušnosti" je rozdělování politických stran, které svoji legitimitu prokázaly získáním mandátu v procesu demokratických voleb, na demokratické a "nedemokratické". Ačkoliv ve mně někteří představitelé některých parlamentních stran vzbuzují dávivé reflexy uvědomuji si, že to je MŮJ problém. V systému pravidelně se opakujících parlamentních voleb, pokud je budeme považovat za demokratické, pak KAŽDÁ politická strana, jež jejich prostřednictvím získá mandát (při spolupůsobícím vědomí, že na obsahovou, formální a organizační demokratičnost této politické strany dohlíží ministerstvo vnitra při procesu registrace této strany) má právo na označení demokratická; odlišný přístup je mj. pohrdáním voliči, kteří jí dali svůj hlas a rovněž pod falešnou záminkou omezuje koaliční potenciál stran s příbuznými programy. Dalších příkladů falešné "slušnosti" je mnoho … jenom namátkou uveďme naivně-pokrytecké heslo "normální je nelhat". Bylo by to hezké, ale … BOHUŽEL je tomu naopak. Rozhlédněme se kolem sebe, důkazů najdeme mnoho, počínajíc autory a nositeli tohoto hesla.

Položíme-li si otázku, jak uvedený problém řešit, tak jediná odpověď, která mne napadá, je, že je to problém neřešitelný. Jedná se o realitu, která stojí na pevných základech, položených v minulosti,a s těmi nelze hnout. Lze jen doufat, že vymře sám - s naší generací.