Největší problém? Podle mě to, že ti, co by se nejvíce potřebovali opřít o rozum (autoritu vědy), se dnes stali největšími rozhojňovateli iracionality postmoderního typu a návazně nositeli katastrofických vizí (protože jim nic jiného nezbývá).

Nebo jinak řečeno: Dějiny jsou dějinami střetu těch, co hájí své výsady, s těmi, co tyto výsady nemají. Kdysi se toto nazývalo střetem pravice a levice. Dnes to, co se vydává za levici, se vzdalo jediného, co se nedá koupit za peníze a je schopno pozitivně ovlivnit společenské dění - vědecky poznané pravdy. A tak levice ztratila schopnost nenechat se zkorumpovat a hájit zájmy těch, vůči kterým je jednání z pozic výsad uplatňováno.

Ne náhodou tak dochází k systematickému propojování reakčního konzervativního proudu s byrokraticko-socialistickým. Dochází k potlačování svobody jednotlivce, podpoře toho, co ochraňuje rigiditu společnosti a nízkou efektivnost ekonomiky, preferují se silová řešení, rozdělování na poslušné a neposlušné.

Co s tím? Přestat si dělat iluze o těch, co se vydávají za ochránce sociálních práv a podobně, prokouknout jejich pokrytectví, nabubřelost a diletantismus. Neztrácet důvěru v sílu rozumu, možnosti vědy i pokud se týká reflexe společenského dění, všímat si těch, co jsou dnes nositelem racionality, dynamiky, inovační aktivity, nové ekonomiky založené na síle vědeckého poznání a předávání poznání formou efektivního vzdělání.

S tím souvisí i vztah k roli trhu - uvědomovat si, že pozitivní řešení předpokládají trpělivou kultivaci tržního mechanismu v těch oblastech, kde ještě nedostatečně funguje. Řešením není "vyhánění čerta ďáblem", snaha potlačit trh tam, kde jeho mechanismy nejsou rozvinuty.