MARATHON číslo 57 ( 6/2004 )
Pavel Sirůček
Kohoutek, M. : Krizové řízení. Část 1 - teoretické základy. Slaný, Melandrium 2004. ISBN 80-86175-39-1. 112 str.
Fundovaný odborník v oblasti krizového řízení, ekonom, chemik, zkušený ministerský praktik či vysokoškolský pedagog (a v neposlední řadě i vyhlášený haškolog ) v jedné osobě Milan Kohoutek shrnuje své zkušenosti za více než třicet let působení v oblasti krizového řízení. Publikace "vyjadřuje úsilí vytvořit na základě poznatků z teorie i praxe sjednocující základnu pro posuzování a uplatňování protikrizových opatření v různých oblastech činnosti lidí" (s. 5 rec . publ .). Tato základna je zde tvořena především uplatněním systémové teorie a systémového přístupu. Předkládaná první část je věnována teoretickým základům krizového řízení s těžištěm právě v systémovém přístupu k řešení různých krizí a cílem podat základy systémově založené teorie řešení krizí "v co nejstručnějším souhrnu" (tamtéž). Nezbytnost teoretického zakotvení krizového řízení je v předmluvě zdůrazněna připomenutím známého výroku generála K. P. G. von Clausewitze , že není nic praktičtějšího, než dobrá teorie.
Podle autora se v případě první části publikace jedná o sjednocující základnu a východisko pro další připravované díly věnované konkrétnějším oblastem krizového řízení, zejména formám krizového řízení používaným ve veřejné či státní správě a způsobům uplatňovaným v činnosti podnikatelských subjektů. Text je primárně směřován k posluchačům krizového managementu na různých vysokých aj. školách (ČVUT v Praze, VŠE v Praze apod.) jako výchozí studijní materiál k přednáškám o základech krizového managementu, na který navazují jeho různé aplikace; současně je cennou pomůckou poskytující ucelený přehled o podstatě krizového řízení určenou všem pracovníkům tohoto oboru i zájemcům o něj.
Sympaticky působící publikace sestává z telegrafické Předmluvy a sedmi vyvážených kapitol. V 1. kapitole ("Úvod") je stručně zdůvodněna potřeba systémového přístupu k řešení krizí s použitím historických ilustrací. Druhá až šestá kapitola jsou věnovány teoretickým východiskům krizového řízení s ústředním místem kapitoly třetí mapující podstatu systémového přístupu. Kapitola 2. nese název "Lidské společenství" a usiluje o vymezení složek této kategorie především z hlediska zvládání krizových jevů. Zmíněná kapitola 3. "Systémový přístup" vymezuje jeho podstatu, a to opět zejména ve vztahu k potřebám řešení krizí. Čtenář zde vedle základních pojmů teorie systémů (či přesněji jako jejich součást) nalezne např. vybrané pojmy z teorie grafů, několik názorných schémat ilustrujících proces tvorby systémů či jeho chování, základní pojmy a vztahy teorie pravděpodobnosti, ale v neposlední řadě i varování před úskalími systémového přístupu. Autor v celé publikaci nikdy neopomíjí historické zakotvení prezentovaných přístupů, problematiku vždy analyzuje s vědeckou střízlivostí, nikterak nepodléhá módnosti a také nezastírá, že mnohé dnes tak těžko a "slavně" objevované formuloval již např. K. Marx a F. Engels před cca 150 lety.
V centru pozornosti kapitoly 4. ("Kybernetický přístup") se nachází kybernetika, jež se z hlediska systémového přístupu zabývá řízením; obsahem je vymezení kybernetiky, pojmů zpráva a informace, naznačení některých stránek chování kybernetických systémů a programy rozhodování těchto systémů. Vývojový přístup mapuje relativně náročnější kapitola 5. ("Vývojový přístup") s důrazem na teorii vývoje a synergetiku - opět s řadou interdisciplinárních příkladů, ilustrací a historických reálií. Kapitola 6., pojmenovaná "Uplatnění principů řízení", přináší pohled na krátkodobé a dlouhodobé cíle systému, typy a styly řízení a stručně seznamuje se současnými směry vývoje řízení. Závěrečná kapitola 7. "Krizové řízení" shrnuje závěry předchozího textu do základů systémově založené teorie krizí. Autor si již v předmluvě předsevzal podat základy této teorie v maximálně stručné podobě a proto jsou mnohé problémy zmíněny i pouze jedinou větou - právě zde by v dalších vydáních bylo jisté rozšíření a propracování zřejmě na místě. Poslední kapitola, mimo jiné, sumarizuje autorův pohled na cykly vývoje společenství, klíčové prvky řešení krizí, regularitu , resp. singularitu a jejich odraz v krizovém řízení, signály krizového stavu a především obsahuje klíčové pasáže věnované základním přístupům k řešení krizí (včetně např. analýzy ohrožení) tvořící nástupiště a odrazový můstek pro připravované další části.
M. Kohoutek rozhodně nikterak neplýtvá slovy - text je záměrně velmi stručný, značně hutný, bez jakéhokoli balastu a nevyznačuje se ani občasnou snahou některých rádobyodborníků oslňovat svými encyklopedickými vědomosti, celou problematiku zbytečně komplikovat či "akademicky" zamlžovat, resp. vytvářet "teorii pro teorii". Vše zde prezentované má naprosto přesné místo a význam z hlediska studia základů krizového řízení a je v prvé řadě podloženo mnohaletým nepřetržitým autorovým studiem i jeho bohatou praxí. Na pouhých 112 stránkách je soustředěno více informací než v mnohých několikasetstránkových "renomovaných" učebnicích a jiných obdobných publikacích. V žádném případě se ale nejedná o odpočinkové lidové čtení "do vlaku" - z povahy věci nezbytně interdisciplinární text je vysoce náročný, vyžaduje přiměřené úsilí, trpělivost i jistou intelektuální zralost, resp. alespoň minimálně znalosti z celé řady oblastí. Přitom je však publikace srozumitelná i relativně čtivá, k čemuž významně přispívají četné a zajímavé příklady, nezřídka navozující atmosféru téměř dobrodružného bestselleru.
Vyzdvihnout možno především autorovu nespornou profesionalitu (dnes bohužel spíše výjimečnou a naprosto zřetelně vystupující při srovnání s obdobnými texty na našem trhu), jeho rozsáhlé a přitom hluboké encyklopedické znalosti z mnoha oblastí, jejichž podstatu také dovede koncentrovaně a srozumitelně vyjádřit. Zdůraznit je opětovně nutno důsledně systematické chápání krizového řízení v celé jeho šíři - teoretickém ukotvení i praktických aplikacích. V neposlední řadě je možno ocenit úsilí o precizní, resp. do jisté míry i sjednocující a především vždy systematické zacházení s používanými pojmy a kategoriemi. Ostatně rigoróznost a poctivost přístupu k pojmům odpovídající evropské tradici myšlení jsou samotným autorem explicitně deklarovány již v předmluvě práce. K přívětivému dojmu z recenzované publikace přispívá i její promyšlená grafická úprava, včetně používání různých typů písma; samozřejmostí u pedantského M. Kohoutka je jazyková čistota, absence závažnějších technických nedostatků i naprostá přesnost všech uváděných údajů. Nicméně je třeba znovu zdůraznit místy až přespřílišnou stručnost - práce rozhodně není (a ani neměla být) učebnicí v pravém smyslu, ale spíše prvním pokusem o průvodce studiem teoretických základů krizového řízení, přesněji o jeho konspekty; již v této podobě by ale čtenář jistě ocenil rejstřík, užitečnou pomůckou do budoucna by také mohlo být zařazení shrnujících pasáží do jednotlivých kapitol, resp. subkapitol či vypracování slovníčku klíčových pojmů.
Recenzovanou publikaci je však možno jednoznačně doporučit všem zájemcům nejen o problematiku krizového řízení a zároveň lze vyjádřit naději, že její nedílná "aplikační" pokračování, resp. případná ucelená knižní podoba budou následovat dříve než za dalších třicet let.