MARATHON číslo 58 ( 2/2005 )
Radim Valenčík
Aby bylo zřejmé hned na počátku, o čem je řeč:
- Pod novými politickými ideologiemi chápu přerozdělovací ideologie vypracované na bázi metodologického apriorismu v linii od J. Hickse po J. Stiglitze, z nichž vzešla koncepce tzv. sociálního státu.
- Pod tradičními politickými ideologiemi chápu koncepce založené na přírodně historickém pojetí společenského vývoje vypracované na bázi kritiky kantovského apriorismu.
Základními myšlenkami tradičních politických ideologií jsou:
- Vývoj společnosti je přírodně historickým procesem, tj. proces utváření společnosti se odvíjí od procesu přetváření přírody společností.
- Základní tendencí, která se v rámci historického vývoje prosazuje, je vytváření podmínek, za nichž svobodný rozvoj každého jednotlivce je podmínkou rozvoje všech, a naopak, přičemž právě všestranný a svobodný rozvoj jednotlivce je nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu.
- Politický a duchovní život společnosti se odvíjejí od způsobu přetváření přírody společností, bezprostředně je pak určován vzájemným postavením lidí ve vztazích, které se vytvářejí na základě historicky daného výrobního způsobu.
- Výrobní způsob se mění tím, že se plně rozvinou všechny produktivní síly předcházejícího výrobního způsobu a teprve na tomto základě může dojít k nahrazení historicky překonaného novým, ekonomický produktivnějším.
Praxe pokusu o vybudování nové společnosti byla od počátku poznamenána revolučním nadšením vedoucím až k sebeobětování, které mělo za základ nadřazování apriorního přesvědčení racionální reflexi reality. K výše uvedeným tradičním politickým ideologiím se vracela praxe budování socialistické společnosti teprve tehdy, když došlo k vystřízlivění v důsledku tíživé ekonomické situace. A tak:
- Již krátce po bolševické revoluci v roce 1918 se považuje za klíčový úkol obnovení funkce peněz a trhu, mj. provádí se v obrovském rozsahu ražba a emise zlatých mincí (desetirublových "červonců") v rozsahu, v jakém již nikdy potom v žádné zemi k něčemu podobnému nedošlo.
- V této době se také V. Lenin jednoznačně vyjadřuje, že nová společnost musí zvítězit mnohem vyšší ekonomickou produktivitou a nikoli nějakými "vedlejšími" kritérii.
- Později se hledaly ekonomické ukazatele a mechanismy, které by co nejlépe plnily funkce zisku a trhu (zavedení chozraščotu, uplatňování principu "kontroly korunou", "očišťování" ukazatelů hrubé výroby atd. atd.).
(Snad nejdále a nejdůsledněji se v tomto směru došlo v současné Čínské lidové republice.)
K tradiční politické ideologii se u nás v plném a dokonce ani dostatečném rozsahu praxe budování socialismu nikdy nenavrátila. Nejblíže k tomu jsme měli koncem šedesátých let, kdy vyvrcholilo i vypracování konceptu tradiční politické ideologie v podobě Civilizace na rozcestí týmem R. Richty. Přírodně historická ("anti-aprioristická") koncepce vývoje společnosti je jejím základem.
Po rozpadu sovětského impéria tradiční politické ekonomie ustupují zcela do pozadí:
- Na jedné straně jsou nahrazovány aprioristickým revolučně-reakčním romantismem těch, co kriticky vidí současný svět a předpokládají velký krach, z něhož (možná) vzejde svět lepší (jedná se o typický příklad revolučního snění a zoufalství současně, které se tak dobře čte i dnes v některých článcích oblíbených autorů...).
- Na druhé straně se levice tam, kde je vládnoucí, zmocňuje nové politické ideologie založené na myšlence maximalizace přerozdělování v rámci tzv. sociálního státu.
Aprioristický novotvar přerozdělovací ideologie se stává nesmírně přitažlivý pro ty, co v sobě ztělesňují spojení průměru, ambicí a slouhovství - stačí věřit, že přerozdělování je to pravé ořechové, stačí se věrně šplhat po žebříku partajní administrativy a přerozdělovací post je přidělen. Ten dává člověku pocit důležitosti, moci a dokonce i toho, že on je tím pravým, protože to vidí z toho správného "sociálního" hlediska. Hlavně mu však dává možnost přerozdělovat tak, aby sám z toho měl největší prospěch. Nelze se pak divit, že "trh", který znamená přinejmenším určitou kontrolu, omezení libovůle přerozdělení a kritérium efektivnosti, je ten největší nepřítel. (Jak dlouho by asi vydržel bolševický experiment, pokud by při budování socialismu bylo přerozdělování nekriticky uctíváno tak, jako je tomu v koncepci tzv. sociálního státu?)
To, jak se tento ideologický novotvar rychle šíří, vidíme na vlastní oči. A vidíme i důsledky. Potvrzují platnost poučky tradiční politické ideologie, že ekonomická základna určuje procesy probíhající v oblasti politické a duchovní nadstavby. Je-li ekonomickou základnou bezkriteriální a tudíž neefektivní přerozdělování, nemůže být politickou nadstavbou nic jiného než zuřivý a nenávistný boj o to, kdo bude přerozdělovat, kdo koho podrazí a zlikviduje pod heslem solidarity, duchovní nadstavbou pak naprostá demoralizace, zkorumpovatelnost, pokrytectví a rostoucí neschopnost. (Ne náhodou a nejen u nás...)
Levice může být silná jen tehdy, když za svou hlavní oprou bude považovat rozum - tj. poctivě dělanou vědu, která navazuje na to nejlepší v dějinách vývoje lidského myšlení, která to nejlepší přebírá a rozvíjí. Stojí to velkou námahu, ale nejde to jinak. Jakákoli povrchnost, nedovzdělanost, neúcta k tomu, co bylo v tradici rozvoje lidského myšlení poctivě vydřeno, otevírá cestu těm, co levici pohřbí. Sebelepší úmysly i sebesilnější přesvědčení o správnosti nestačí.