Filozofie, ekonomie, politologie, sociologie, psychologie, historiografie

MARATHON

6/2013

číslo 119

_________________________________________

Teoretický časopis věnovaný otázkám postavení

člověka ve světě, ve společnosti, v současném dění

Obsah:

1. Úvodní poznámka. 3

2. Hlavní materiály. 4

Kvantitativní souvislosti vybraných socioekonomických a demografických charakteristik a ukazatelů na úrovni obcí Jihočeského kraje (Filip Petrách, Jiří Alina, Jaroslav Vrchota) 4

3. Recenze a ohlasy. 15

Východiska a perspektivy duchovní služby u policie – recenze publikace (Jaroslav Šetek) 15

Vážně i méně vážně o starých pražských pivovarech a vojenské c. a k. kuchyni (Pavel Sirůček) 16

Dimenze teorií hodnoty lidského života (Jaroslav Šetek) 22

4. Výsledky 16. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání 24

Tisková zpráva z 16. ročníku mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání 24

O průběhu konference a co dál (Radim Valenčík) 26

5. Teorie her - pracovní materiály. 27

Superaféra a možnosti teorie her - 3. Část (Radim Valenčík) 27

MARATHON

Internet: http://www.valencik.cz/marathon

Vydává:

Radim Valenčík

jménem Otevřené společnosti příznivců

časopisu MARATHON

Vychází od listopadu 1996

Registrační značka: MK ČR 7785

ISSN 1211-8591

Redigují:

Vladimír Prorok

e-mail: prorok@vse.cz

Pavel Sirůček

e-mail: sirucek@vse.cz

Radim Valenčík (224933149)

e-mail: valencik@cbox.cz

Redakce a administrace:

Radim Valenčík, Ostrovní 16

110 00 Praha 1

MARATHON is a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of 1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and participate in the search for prospective solutions.

About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with occasional documentation annexes in English or German. English summaries of articles are envisaged based on specific interests of readers.

Themes most often treated in the magazine include human capital, investments in education and other forms of human capital, nature and consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter, M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations and the search for new space for economic growth), etc. Several specific projects of human capital investments have been developed on the basis of concepts analyzed in MARATHON.

The magazine can be accessed at http//misc.eunet.cz/marathon.

E-mail contact: valencik@cbox.cz

Do rukou se vám dostává časopis Marathon 6/2013. Jako obvykle, nejdřív některá základní sdělení:

- Zatím je časopis šířen finančně nenáročnými formami - několik xerokopií, prostřednictvím disket, zasílán prostřednictvím fax modemu, prostřednictvím sítě INTERNET (http://misc.eunet.cz/marathon).

- Časopis vychází jednou za dva měsíce, vždy 15. dne prvního z dvojice měsíců, které jsou po sobě. Nejbližší řádné číslo (1/2014) bude vydáno a objeví se na Internetu 15. Ledna 2014.

- Rozsah časopisu je 40 stran tohoto formátu, což odpovídá přibližně 120 stranám standardního formátu.

- Kontaktní spojení, na kterém lze získat podrobnější informace o časopisu, vyjádřit připomínky, zaslat příspěvek apod., je (prozatím) prostřednictvím domácího telefonu: 02/24910810 (R.Valenčík).

- Příspěvky, případně připomínky a náměty, vzkazy redakci apod. lze rovněž zasílat na e-mailovou adresu: valencik@cbox.cz.

- V srpnu 1997 byl Marathon registrován ministerstvem kultury ČR, na vyžádání je distribuován užšímu okruhu čtenářů v běžné časopisecké podobě, je rovněž k dispozici v Národní knihovně v Praze Klementinu.

1. Úvodní poznámka

Kromě řady materiálů najde čtenář v tomto čísle zpráva ze 16. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání. Jedním z jejích výsledků bylo rozhodnutí týmu, který se podílel na její přípravě, uspořádat v dalších čtyřech létech čtyři na sebe navazující a postupně gradující konference. Ty by vycházely z tradice i tradičního zaměření dosavadních konferencí a vyústily by v předložení projektu vzájemně provázaných reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (tj. reforem v oblasti financování vzdělání, péče o zdraví, penzijního systému, ale i péče o rodinu apod.). A to v bezprostřední souvislosti s trendy zrodu ekonomiky založené na produktivních službách spojených s nabýváním a uchováním lidského kapitálu. Lze totiž předpokládat, že vláda či vlády, které budou působit po letošních mimořádných volbách, nebudou mít ani chuť ani schopnost připravit, nechat projít odbornou a veřejnou diskusí a na základě toho i prosadit reformy ve výše uvedených oblastech. Naléhavost těchto reforem přitom roste a jejich nezbytnost (i škodlivost důsledků jejich odkládání) se bude ukazovat stále zřetelněji. Patrně budeme opět svědky prosadit místo skutečných reforem tunely, tj. takové změny, které problémy v uvedených oblastech neřeší, ale umožňují vytěžit znační prostředky ve prospěch různých lobby. Dosavadní zkušenosti, odborný potenciál i rozsáhlé domácí i mezinárodní kontakty mohou přinést i potřebnou autoritu série konferencí i výsledného projektu. To zvyšuje šanci na to, že v návaznosti na volby, které patrně za čtyři roky, tj. v říjnu 2017 proběhnout, bude možno pozitivně ovlivnit programy politických stran již v době jejich přípravy. Tak, aby nedošlo k takové ideové (odborné, obsahové apod.) vyprázdněnosti, jak tomu je v těchto volbách a která se velmi rychle projeví neschopností vyrovnat se s reálnými problémy.

2. Hlavní materiály

Kvantitativní souvislosti vybraných socioekonomických a demografických charakteristik a ukazatelů na úrovni obcí Jihočeského kraje^[1]

Filip Petrách, Jiří Alina, Jaroslav Vrchota

Quantitative connections of selected socioeconomic

and demografic characteristics and indicators of municipalities

of the south bohemian region

ABSTRAKT: Česká republika po roce 1989 prodělala množství změn v oblasti hospodářské a společenské a v neposlední řadě v oblasti legislativy. Tyto přeměny byly na úrovni obcí vzájemně doprovázeny více či méně rozsáhlými migračními toky a také změnami v rozpočtech územních celků.

Tyto dvě oblasti spolu úzce souvisí. Migrace obecně slouží také k vyrovnávání rozdílů mezi územními celky například na trhu práce. Význam migrace všeobecně roste z důvodu rostoucího počtu migrantů na celém území České republiky.

V této práci byla věnována pozornost hledání a vymezení tendencí ve změnách vývoje obecních rozpočtů a v migraci v kontextu disparit územních celků.

Klíčová slova: obec – financování – migrace

ABSTRACT: Since 1989, the Czech Republic has transformed in economic a social sphere and last but not least in the sphere of legislation. These transformations has been accompanied on the level of municipalities less ormore widespread migration flows as well as changes in budgets of territorial units.

These two spheres are closely associated with each other. Migration compensates for the diferences between territorial units for example in the labour market. The importance of migration in general is growing because of the increasing number of migrants troughout the Czech Republic.

In this study, attention is paid to finding and defining trends in changes of municipal budgets developement and migration in the context of disparities of regional units.

Keywords: municipality – funding –migration

Úvod

Česká republika prošla za posledních dvacet let množstvím změn v oblasti hospodářské a společenské oblasti. Na úrovni nejnižších územních samosprávních celků (obcí) byly tyto změny doprovázeny významnými migračními toky a změnami v rozpočtech těchto územních celků.

Dle PROVAZNÍKOVÉ (2009) je obec charakterizována jako základní územní samosprávní společenství občanů na územním celku vymezeném hranicí území obce. „Zákon o obcích (č. 218/2000 Sb.) rozeznává následující typy obcí: obce (nepatří do žádné z níže uvedených kategorií), městyse (pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády), města (nad 3000 obyv., pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády), statutární města (mohou se členit na městské části, mají rovněž postavení pověřených obecních úřadů)“ (JÍLEK, 2008, str. 79).

Tento příspěvek je zaměřen na analýzu změn kvantitativních souvislostí vybraných socioekonomických a demografických charakteristik a ukazatelů na úrovni obcí Jihočeského kraje. Např. migrační ukazatele, bytová výstavba, nezaměstnanost, úroveň příjmů a výdajů obecních rozpočtů.

Literární přehled

V současné globalizaci ekonomiky začíná opět nabývat na významu potenciál menších regionů. AMIN (2004) nahlíží na tuto problematiku na základě výstupů studií konkurenceschopnosti průmyslových oblastí, které využívají pro posílení svých pozic čerpání místních aktiv.

BOHÁČKOVÁ (2004) využívá k definici rozvojového potenciálu hodnoty dlouhodobých socioekonomických ukazatelů pro zjištění vývojových tendencí. Pozitivní vývojové tendence se podílejí na tvorbě rozvojového potenciálu, v opačném případě by měly být eliminovány (i za účasti strukturálních podpor), aby rozvojový potenciál neovlivňovaly negativním způsobem.

Regionální ekonomický rozvoj je společnou aplikací ekonomických procesů a dostupných zdrojů v daném regionu, jejíž výsledkem je udržitelný rozvoj a očekávané výstupy pro region, které naplní očekávání podniků, rezidentů a nerezidentů (STIMSON, 2006).

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky definuje regionální rozvoj jako růst socioekonomického a environmentálního potenciálu a konkurenceschopnosti regionů, jež vedou ke zvyšování životní úrovně a kvality života obyvatel. Zde se jedná o dynamický a vyvážený rozvoj regionální infrastruktury příslušného územního celku a jeho částí (regionů, mikroregionů) a odstraňování či zmírňování regionálních disparit (STEJSKAL, 2009).

GROENEWOLD (2008) analyzuje účinnost regionální a federální vládní politiky při snižování meziregionální nezaměstnanosti.

Míra nezaměstnanosti, stejně jako příjem na obyvatele, se liší výrazně v regionech Evropy. Pracovní mobilita může hrát roli při řešení regionálních disparit (EDERVEEN, 2007).

FELSENSTEIN (2005) řeší závislost mezi objemem disparit a velikostí území dané země či regionu. Velikost území může být měřena třemi rozdílnými a nezávislými parametry – rozloha, populace a ekonomika. Malé země jsou charakterizovány menšími trhy a jsou více otevřené pro vnější obchod. Menší populace (nižší počet obyvatel) může vést k nižším extrémům a rozdílům sociálních a ekonomických ukazatelů. Dopad velikosti území na ekonomické výstupy není však absolutní. Příležitosti a omezení, které vznikají díky menší rozloze území a omezenými přírodními zdroji mohou být doplňovány technologickými inovacemi a lidským kapitálem.

Rozpočtovou soustavu v ČR v současné době tvoří soustava veřejných rozpočtů a soustava mimorozpočtových fondů, a to jak na centrální úrovni, tak na decentralizované úrovni – na úrovni dvoustupňové územní samosprávy (PEKOVÁ, 2008).

U územní samosprávy se nejedná o hierarchickou strukturu, resp. o nadřízenost a podřízenost, neboť každý územní samosprávný celek má své samostatné kompetence, do kterých jiný územní celek nemůže zasahovat(PROVAZNÍKOVÁ, 2009).

Dle PPROVAZNÍKOVÉ (2009) je obec charakterizována jako základní územní samosprávní společenství občanů na územním celku vymezeném hranicí území obce. „Zákon o obcích (č. 218/2000 Sb.) rozeznává následující typy obcí: obce (nepatří do žádné z níže uvedených kategorií), městyse (pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády), města (nad 3000 obyv., pokud tak na návrh obce stanoví předseda Poslanecké sněmovny po vyjádření vlády), statutární města (mohou se členit na městské části, mají rovněž postavení pověřených obecních úřadů)“ (JÍLEK, 2008, str. 79).

Dle ROUBÍČKA (1997) je migrace (stěhování obyvatelstva) chápána jako forma mechanického pohybu obyvatelstva. V tomto případě se hovoří o skutečné migraci jako o formě prostorové mobility, která probíhá mezi dvěma územními jednotkami, s trvalým charakterem změny pobytu, tzn. změny trvalého bydliště. Naproti skutečné migraci je uváděna jiná forma prostorového pohybu, která nevede k trvalé změně bydliště, ale pouze k dočasné. V takovémto případě se jedná o dojížďku, vyjížďku a cestování.

V současné vlně globalizace však migrace nenabývá velkých a významných hodnot (FAINI, 1999). Čisté migrační ukazatele v rozvíjejících se zemích nedosahují vyšších hodnot než 0,1 % jejich populace ročně, přestože ukazatel HDP na jednoho obyvatele v těchto zemích je nižší než jedna desetina ve srovnání s vyspělými zeměmi světa (WORLD BANK, 2005). Ačkoliv chudé země přímo sousedí s bohatými a vyspělými regiony, například východní Evropa a jihozápadní Evropa, severní Amerika a střední Amerika, nejsou čisté emigrační ukazatele vyšší než 0,15 % ročně. Tato situace reflektuje právní a administrativní bariery, jimiž je způsobena. Tvůrci politiky a obyvatelstvo zemí potenciálních imigrantů se proto obávají, že otevření hranic bude v oblasti imigrace znamenat obrovský příliv migrantů. Odstraní výše uvedených barier nemusí však nutně vyvolat masivní vlny migrace, což je demonstrováno rozšiřováním Evropské unie o další členské země. Zavedení volného pohybu při rozšíření o země jižní Evropy nezvýšilo významně migraci z jihu a otevření pracovních trhů v jedné třetině členských zemí Evropské unie a evropského ekonomického prostoru pro obyvatele nových členských států mělo za následek od května 2004 výši čisté migrace nižší než 0,2 % obyvatel nových členských států bez ohledu na fakt, že výše HDP na obyvatele nově přijatých členských států byla přibližně 25 % průměru původních členů Evropské unie (BRÜCKER, 2006).

„Migrace obyvatelstva představuje v moderních ekonomikách faktor, jehož socio-ekonomický význam stále roste. Migrace na národní úrovni, ale zejména mezinárodní úrovni se kupodivu nijak nezvyšuje.

Z hlediska ekonomické teorie přitom neexistuje obecně platná disciplína a empiricky prokázaná teorie, která by vysvětlovala příčiny a socio-ekonomické důsledky migrace. Migrace bývá přitom veřejností často vnímána negativně, a to jak imigračními regiony (růst nezaměstnanosti původního obyvatelstva, rivalita na trhu práce), tak regiony emigračními (tzv. odliv mozků nebo elit). Z politického a ekonomického hlediska by měla migrace přinášet spíše pozitivní efekty.

Za nejčastější příčinu migrace bývá teoreticky považována rozdílná úroveň v příjmech, resp. průměrných mzdách obyvatel mezi regiony, resp. státy. Tento příjmový diferenciál je základní stavebním kamenem zejména neoklasických, ale i řady ostatních migračních modelů.“ (ČADIL, 2010).

CEBOLLADA (2009) sleduje mobilitu pracovní síly z hlediska dopravy v rámci využívání nových pracovních příležitostí. Vyzdvihuje zde význam veřejné dopravy na nižším územním celku.

Dle FIDRMUCE (2005) lidé migrují z různých důvodů: uvažování o založení rodiny, zlepšení podmínek bydlení nebo pobyt ve specifické oblasti. Migrace a mobilita slouží také ke snižování nezaměstnanosti a k získání vyšších platů. Zároveň pomáhá zmírňovat rozdíly v regionální zaměstnanosti.

Selhávání trhu je považováno za příčinu vzniku a existence veřejného sektoru. Současná existence veřejného a soukromého sektoru s sebou přináší problematiku rozdělování zdrojů mezi obě části, respektive odebrání příslušných zdrojů jednomu, pokud mají být tyto zdroje využívány v sektoru druhém. V případě požadavku na veřejný trh v podobě odstraňování důsledků selhávání trhu od něho nelze požadovat a očekávat, že tato část trhu bude ekonomiku stimulovat k výkonnosti a efektivnosti. Výsledkem je zde projev neefektivnosti. „Na druhou stranu: je-li tržní sektor charakterizován jako stimulátor ekonomické efektivnosti a naopak, veřejnému sektoru je připsána jako vnitřní vlastnost tendence k neefektivnosti, pak by rozšiřování sektoru vedlo z celospolečenského hlediska k prohlubování neefektivnosti (KRAFTOVÁ, 2002).

Institucionalisté odmítají názor, že na státní vlastnictví a na státní regulaci lze pohlížet jako na dva substituovatelné nástroje a namísto toho argumentují tím, že se jedná o zcela odlišné nástroje s radikálně odlišnými vlastnostmi v oblasti motivace a efektivity a jejich možnosti využití záleží na politické situaci (MENARD, SHIRLEY, 2005).

„V širší souvislosti by územní samospráva měla vytvářet podmínky pro sociálně ekonomický rozvoj daného území. Prvořadou úlohou územní samosprávy je zabezpečit pro své občany celou řadu veřejných statků a služeb ať prostřednictvím svých neziskových organizací nebo i jinými způsoby, při respektování požadavku maximální hospodárnosti a efektivnosti. U čistých veřejných statků je důsledkem nevylučitelnosti selhání tržních a cenových mechanismů, které nemohou ze spotřeby veřejného statku vyloučit spotřebitele, který odmítá platit náklady. V tomto případě účast jedinců na spotřebě není závislá na placení, lidé neprojevují dobrovolně své preference při rozhodování kolik za veřejné statky zaplatí a jaké množství statku je pro ně žádoucí. Specifikum těchto statků umožňuje chování tzv. černého pasažéra. Uvedené důvody a vlastnosti vedou k tomu, že zajišťování statků prostřednictvím trhu nefunguje a proto musí být čistý veřejný statek zajišťován veřejně. Pod veřejným zajišťováním rozumíme způsob rozhodování o produkci či spotřebě statku tj. veřejnou volbou prostřednictvím hlasování a způsob financování (zpravidla prostřednictvím rozpočtu) produkce veřejných statků“ (PROVAZNÍKOVÁ, 2009).

ENGERMAN A SOKOLOFF (2005) akceptují tvrzení, že instituce jsou důležité pro ekonomický rozvoj, ale dodávají, že instituce se vnitřně přizpůsobují změnám různých výchozích podmínek a okolností. Pokud instituce působí opravdu endogenně, potom ti, kteří tvrdí, že instituce působí výraznými efekty na ekonomický růst, musí čelit otázce obhájení svých tezí. Zastánci institucionálních faktorů růstu čelí otázkám, proč velmi rozdílné institucionální struktury vedou k podobnému růstu a naopak proč velice podobné instituce dosahují rozdílných výstupů. ENGERMAN A SOKOLOFF (2005) naznačují, že to, na čem závisí růst, není pouze určitá institucionální struktura, ale záleží spíše na nastavení jednotlivých institucí a na tom, jak dané instituce dokáží reagovat na měnící se podmínky a přizpůsobit se jim.

Změna a transformace institucí je z časového hlediska velice pomalá a zdlouhavá. MURELL (2005) však zastává názor, že výjimkou mohou být transformující se země a to především z důvodu politické shody a nutnosti existence a transformace daných institucí. Příkladem mohou být transformující se země ve východní Evropě, kde došlo k rapidnímu zlepšení funkce a fungování institucí. Důležitou roli zde hrál také tlak ze strany voličů a podnikatelů, ale v konečném výsledku to byli právě politici a státní úředníci, kteří navrhovali a schvalovali konečnou strukturu a organizaci institucí v těchto zemích.

Metodika a cíl

Z důvodu ekonomické krize, která odstartovala v roce 2007, byla pozornost při zkoumání Jihočeského kraje zaměřena na vývoj před a po této události. Cílem příspěvku je analýza kvantitativních souvislostí vybraných socioekonomických a demografických charakteristik a ukazatelů na úrovni obcí Jihočeského kraje. Použitá data byla nekonsolidována a relativizována na tisíc obyvatel pro srovnatelnost stavu mezi jednotlivými obcemi. Ke statistickému zpracování dat byla zvolena shluková analýza, kterou R. E. Bonner definuje „jako množinu objektů, z nichž je každý definován pomocí množiny znaků s ním souvisejících. Tato množina znaků je pro každý objekt stejná. Máme nalézt shluky objektů (podmnožiny původní množiny objektů) tak, aby si členové shluku byli vzájemně podobní, ale nebyli si příliš podobní s objekty mimo tento shluk“ MELOUN (2006). Dále byly zvoleny vhodné objekty, které byly shodně popsány jako: n objektů, z nichž každá je popsán pomocí m znaků: O = [o1, …, on], h-tý objekt on=(xh1, …, xhm). Znaky objektů xhj ϵ Ui mohou nabývat tří základních typů: binárních, kvalitativních, kvantitativních, pro cíl výzkumu byly zkoumány pouze kvantitativní znaky. Podobnost, či nepodobnost dat byla ověřena pomocí zvolených proměnných, jež byly analyzovány korelační maticí a vyloučily proměnné, které se vzájemně ovlivňují v rámci autokorelace. Pro výpočet vzdálenosti, podobnosti (respektive nepodobnosti) se ve shlukové analýze používá několik metod. Obecně je lze určit buď zavedením pravidla pro výpočet vzdálenosti (xi; xj) mezi libovolnými dvěma objekty ze studované množiny fx1; x2; xng, nebo zadáním nějaké funkce r(xi; xj), charakterizující stupeň podobnosti objektů. Je-li zadána funkce (xi; xj), pak objekty, které jsou si v této metrice blízké, se považují za podobné, patřící do stejného shluku. Pro měření vzdálenosti jednotlivých veličin byla zvolena Euklidova vzdálenost: Wonnacot (2000)

Shluková analýza byla provedena ve třech obdobích, 2001, 2007 a 2010. Ze zvolených proměnných byly sestaveny korelační matice, které vyloučily proměnné, které se vzájemně ovlivňují v rámci autokorelace. Všechny použité proměnné byly relativní a po použití korelačních matic z původních 12 ukazatelů (míra nezaměstnanosti, přistěhovalí na tisíc obyvatel, vystěhovalí na tisíc obyvatel, nové byty na tisíc, daňové příjmy na tisíc obyvatel, nedaňové příjmy na tisíc obyvatel, kapitálové příjmy na tisíc obyvatel, přijaté dotace na tisíc obyvatel, příjmy celkem na tisíc obyvatel, běžné výdaje na tisíc obyvatel, kapitálové výdaje na tisíc obyvatel, výdaje celkem na tisíc obyvatel) bylo pro další zpracování použito ukazatelů 10 (míra nezaměstnanosti v %, nové byty na tisíc obyvatel, přistěhovalí na tisíc obyvatel, vystěhovalí na tisíc obyvatel, daňové příjmy na tisíc obyvatel, nedaňové příjmy na tisíc obyvatel, kapitálové příjmy na tisíc obyvatel, přijaté dotace na tisíc obyvatel, běžné výdaje na tisíc obyvatel, kapitálové výdaje na tisíc obyvatel), celkové příjmy a celkové výdaje byly z důvodu autokorelace vyřazeny. Z nových korelačních matic bylo poté vybráno sedm proměnných s nejnižší vzájemnou vazbou (míra nezaměstnanosti v %, přistěhovalí na tisíc obyvatel, vystěhovalí na tisíc obyvatel, nové byty na tisíc obyvatel, přijaté dotace na tisíc obyvatel, běžné výdaje na tisíc obyvatel a kapitálové příjmy na tisíc obyvatel), na jejichž základě byla provedena shluková analýza pro pět shluků.

Data byla získána z databází Českého statistického úřadu, systémů ARIS a ÚFIS Ministerstva financí České republiky a z projektu NAZV QI92A023.

Výsledky a diskuse

Shluková analýza v Jihočeském kraji

V této části byla pozornost zaměřena na rozdělení a specifikaci obcí Jihočeského kraje. Z celkového počtu 623 obcí bylo použito obcí 622 s vynechání vojenského prostoru Boletice z důvodu chybějících údajů za některé proměnné.

Tabulka č. 1:

Tabulka č. 2:

Tabulky č. 3:

Obrázek č. 1

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

V prvním sledovaném období (2001) byl nejvíce zastoupen shluk č. 5, ve kterém se vyskytovalo 434 obcí. Tyto obce byly charakterizovány druhou nejvyšší hodnotou ukazatele přistěhovalí na tisíc obyvatel a zároveň v těchto obcí byly nejnižší přijaté dotace a běžné výdaje na tisíc obyvatel. Počet obyvatel v těchto obcích se pohyboval v intervalu 21 – 4546. Nejméně zastoupeným shlukem byl v tomto případě shluk číslo jedna, který byl reprezentován pouze jednou obcí. V této obci byla podprůměrná míra nezaměstnanosti a extrémní hodnoty ukazatelů reprezentujících obecní rozpočet (přijaté dotace na tisíc obyvatel a běžné výdaje na tisíc obyvatel). Ukazatele byly částečně zkresleny relativizací na tisíc obyvatel, přesto však obec na svých 334 obyvatel dokázala získat dotace v absolutním vyjádření ve výši 76 milionu korun.

Tabulka č. 4: Průměrné hodnoty proměnných v roce 2001

	Shluk - čís.1	Shluk - čís.2	Shluk - čís.3	Shluk - čís.4	Shluk - čís.5
Míra nezaměstnanosti	2,9	7,76	7,90	6,56	6,566
Přistěhovalí na tisíc obyvatel	6,0	20,95	27,85	21,55	26,520
Vystěhovalí na tisíc obyvatel	71,9	29,81	26,76	19,89	22,331
Nové byty na tisíc obyvatel	0,0	2,83	2,55	3,28	2,514
Přijaté dotace na tisíc obyvatel v tis. Kč	228430,9	17567,95	6554,89	42555,86	991,470
Běžné výdaje na tisíc obyvatel v tis. Kč	231814,3	29630,21	11631,37	46914,06	5807,632
Kapitálové příjmy na tisíc obyvatel v tis. Kč	599,7	2145,65	1208,93	2712,07	439,509

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

Tabulka č. 5: Shluky – počet obcí v roce 2001

	Shluk č. 1	Shluk č. 2	Shluk č. 3	Shluk č. 4	Shluk č. 5
Počet obcí	1	23	143	21	434

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

V roce 2007 došlo ke vzniku dvou shluků pouze s jednou obcí, přičemž shluk č. 1 byl charakterizován opět nejvyššími dotacemi a běžnými výdaji, ale shluk č. 2 byl reprezentován obcí s nejnižší hodnotou běžných výdajů na tisíc obyvatel a zároveň nejvyššími přijatými dotacemi na tisíc obyvatel. Dotace v tomto případě byly v absolutním vyjádření ve výši přibližně 18 milionu korun, extrémní relativizovaná hodnota tedy částečně zkreslila skutečný stav, jelikož počet obyvatel v dané obci ve sledovaném období byl pouze 74. Jednalo se tedy o velmi malou obec. Dále v tomto období došlo k přesunu několika obcí, přičemž nejvíce se jich přesunulo do shluku č. 5, který byl i zde reprezentován téměř nejnižší hodnotou přijatých dotací a běžných výdajů na tisíc obyvatel. Přepočtené hodnoty migračních ukazatelů byly u tohoto shluku nejvyšší. V časové řadě let 2001 – 2007 docházelo ke stabilnímu nárůstu položek obecních rozpočtů a k vyrovnané míře nezaměstnanosti. Trend v oblasti migrace byl téměř stabilní, k mírnému nárůstu docházelo u obcí ve všech okresech Jihočeského kraje.

Obrázek č. 2

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

Tabulka č. 6: Průměrné hodnoty proměnných v roce 2007

	Shluk - čís.1	Shluk - čís.2	Shluk - čís.3	Shluk - čís.4	Shluk - čís.5
Míra nezaměstnanosti	0,0	13,8	6,68	6,00	6,186
Přistěhovalí na tisíc obyvatel	40,0	0,0	36,18	29,64	40,377
Vystěhovalí na tisíc obyvatel	20,0	27,0	26,56	25,09	27,023
Nové byty na tisíc obyvatel	20,0	0,0	6,69	5,68	4,046
Přijaté dotace na tisíc obyvatel v tis. Kč	333300,6	245404,9	21781,35	50137,48	2459,904
Běžné výdaje na tisíc obyvatel v tis. Kč	342654,0	6565,5	22611,41	59180,32	9453,531
Kapitálové příjmy na tisíc obyvatel v tis. Kč	3552,8	1082,4	1531,48	5354,63	756,426

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

Tabulka č. 7 Shluky – počet obcí v roce 2007

	Shluk č. 1	Shluk č. 2	Shluk č. 3	Shluk č. 4	Shluk č. 5
Počet obcí	1	1	64	27	529

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

Ve třetím sledovaném období (rok 2010) došlo k částečné změně struktury shluků. Došlo především k nárůstu počtu obcí s nadprůměrnými příjmy v podobě dotací a zároveň k nárůstu běžných výdajů na tisíc obyvatel. V tomto shluku převažovali malé obce (43 – 845 obyvatel), ale zároveň zde byla zastoupena města (Prachatice, Tábor).

Obrázek č. 3

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

Tabulka č. 8: Průměrné hodnoty proměnných v roce 2010

	Shluk - čís.1	Shluk - čís.2	Shluk - čís.3	Shluk - čís.4	Shluk - čís.5
Míra nezaměstnanosti	13,6	11,47	10,79	10,50	10,85
Přistěhovalí na tisíc obyvatel	61,5	49,53	31,78	33,53	32,67
Vystěhovalí na tisíc obyvatel	48,9	22,97	24,37	29,03	25,71
Nové byty na tisíc obyvatel	0,0	2,01	2,02	4,57	4,06
Přijaté dotace na tisíc obyvatel v tis. Kč	158056,4	96139,12	51967,82	21386,42	3886,98
Běžné výdaje na tisíc obyvatel v tis. Kč	151187,7	81268,21	53888,68	28106,27	11508,91
Kapitálové příjmy na tisíc obyvatel v tis. Kč	0,0	2005,99	832,91	1386,06	674,53

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

V tomto období došlo zároveň k redukci pátého shluku (tzv. „nejchudších obcí“, které představují většinu Jihočeského kraje). Zde byly průměrné běžné výdaje 11508,91 Kč na obyvatele za rok, což i v důsledku odstartování ekonomické krize v roce 2007 znamenalo nárůst této složky za období 2007 – 2010. Naproti tomu byl zaznamenán významný nárůst míry nezaměstnanosti u všech shluků, což bylo způsobeno propouštěním či rušením pracovních míst v regionech postižených právě výše zmiňovanou ekonomickou krizí. V oblasti atraktivnosti hodnocení Jihočeského kraje bylo možné tento kraj označit lukrativní na základě zvýšení počtu trvale žijících obyvatel v tomto kraji, který byl také podpořen nově přistěhovalými obyvateli za celé sledované období (2001 – 2010).

Tabulka č. 9: Shluky – počet obcí v roce 2010

	Shluk č. 1	Shluk č. 2	Shluk č. 3	Shluk č. 4	Shluk č. 5
Počet obcí	4	20	45	90	463

Zdroj: Data ČSÚ, ARIS, ÚFIS, NAZV QI92A023, vlastní výpočet.

Extrémní výkyvy byly způsobeny především jednorázovými či několikaletými investičními projekty, jež byly financovány prostředky získanými z dotací, které nebyly po konsolidaci, tudíž při zde mohlo dojít ke zkreslení konečné hodnoty reálných příjmů z dotačních titulů ve srovnání s predikovanými (viz obec Chelčice, která v roce 2001 vykázala ve 4. třídě svého rozpočtu cca 76,3 mil. Kč, přičemž hodnota konsolidace zde byla cca 74,9, proto obec získala reálně na dotacích pouze 1,4 mil. Kč). Vznik ekonomické krize se velice podepsal na prudkém zvýšení míry nezaměstnanosti v celé České republice bez výjimky Jihočeského kraje. Položky obecních rozpočtů po této události v oblasti výdajů na „provoz obce“ neutrpěly výraznější propady. Jiná situace byla zaznamenána u dotací, které byly jednorázové, zde došlo k poklesu a do budoucna zajisté ještě k poklesům dojde v závislosti na škrtech a úsporách také ve státním rozpočtu.

Závěr

Disparity mezi obcemi vznikají tedy na základě výše uvedených příčin, ale samozřejmě nemalý vliv zde má také atraktivnost obce či regionu v oblasti přírodních podmínek, časové náročnosti při cestě do zaměstnání, které mají také nemalý vliv na mobilitu obyvatel (pracovní síly). Výše bylo také prokázáno, že zvolené migrační a socioekonomické ukazatele spolu úzce souvisejí a ovlivňují se navzájem. V předchozích letech měly obce velké možnosti čerpat finanční prostředky na svůj rozvoj a eliminaci disparit z fondů Evropské unie, ale v současné době dochází k „vysychání“ těchto zdrojů a v dalším období dojde také ke zvýšení spoluúčasti subjektů čerpajících tyto prostředky. Ve výsledcích je vhodné zohlednit obce, které do roku 2012 vyplácely sociální dávky, jež jsou také součástí dotací. Pro čerpání a snadnější přístup k dotačním titulům obce tedy také vytvářely místní akční skupiny, což znamenalo vznik „společnosti“ sdružující tyto obce, které měly společné znaky či zájmy, např. územní, rozvojové apod. Získání dotačního financování také velice závisí na schopnostech a znalostech starostů jednotlivých obcí.

Použitá literatura a informační zdroje

1. AMIN, A. AnIstitutionalistPerpective on RegionalEconomicDevelopment. In: ReadingEconomicGeography. In ReadingEcenomicGeography.Malden, MA : BlackwellPublishing, 2004. 485 p. ISBN 0-631-23553-1. P. 48-58.

2. BOHÁČKOVÁ, I., HRABÁNKOVÁ, M. DevelopmentPotential in Regions and Its Monitoring. AgriculturalEconomics. 2004, č. 6, s. 261-265.

3. BRÜCKER, H., SCHRÖDER, P. J. H.: International MigrationwithHeterogeneousAgents. Theory and Evidence. IZA DiscussionPaper, No. 2049, IZA, 2006.

4. CEBOLLADA, À. 2009. Mobility and labour market exclusion in the Barcelona Metropolitan Region. Journalof Transport Geography17(3): 226-233.

5. ČADIL, J. Regionální ekonomie. Teorie a aplikace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 152 s. ISBN 978-80-7400-191-8.

6. EDERVEEN, S., R. NAHUIS, et al. (2007). Labour mobility and regionaldisparities: the role offemalelabourparticipation. JournalofPopulationEconomics20(4): 895-913.

7. FAINI, R., DEMELO, J., ZIMMERMANN, K. F.: Migration: TheControversies and the Evidence. Cambridge University Press, 1999. 334 s. ISBN 0-521-66233-8.

8. FELSENSTEIN, D., PORTNOV, B. 2005.TheLiabilityofSmallness; CanWeExpectLessRegionalDisparities in SmallCountries?, pp.15-24 in Felsenstein D. and Portnov B (eds) RegionalDisparities in SmallCountries, Springer, Heidelberg.

9. FIDRMUC, J. Labor Mobility duringTransition: Evidence fromthe Czech Republic. [Pracovní mobility v období transformace: Fakta z České republiky.]. – Washington: William Davidson Institute, [online]. 2005 [cit. 2012-02-28]. Dostupné z WWW: <http://www.wdi.umich.edu/files/Publications/WorkingPapers/wp767.pdf>.

10. GROENEWOLD, N. and HAGGER, A. J. (2008). RegionalUnemploymentDisparities: AnEvaluationofPolicyMeasures. AustralianEconomicPapers47(4): 355-375.

11. JÍLEK, M. Fiskální decentralizace, teorie a empirie. Praha: ASPI – WoltersKluwer, 2008. 428 s. ISBN 978-80-7357-355-3.

12. ROUBÍČEK, V. Úvod do demografie. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-859-6343-4.

13. STIMSON, R. J., STOUGH, R. R., ROBERTS, B. H.: RegionalEconomicDevelopment. Analysis and PlaningStrategy. New York: Springer, 2006. ISBN 3-540-34826-9.

14. STEJSKAL, J., KOVÁRNÍK, J.: Regionální politika a její nástroje. Praha: Portál, s. r. o., 2009. 216 s. ISBN 978-80-7367-588-2.

15. ENGERMAN, L., S., SOKOLOFF, L, K. 2005. Institutional and Non-InstitutionalExplanationsofEconomicDifferences. In Handbook of New InstitutionalEconomics. Eds. Menard, C. and Shirley, Mary M. Springer, pp 639-666. ISBN-10: 1-4020-2687-0.

16. KRAFTOVÁ, I. Finanční analýza municipální firmy. Praha: C. H. Beck, 2002. 206 s. ISBN 80-7179-778-2.

17. MENARD, C., SHIRLEY, M., M. 2005. Handbook of New InstitutionalEconomics. Springer. ISBN-10: 1-4020-2687-0.

18. MURELL, P. 2005. Institutions and Firms in TransitionEconomies. In Handbook of New InstitutionalEconomics. Eds. Menard, Claude, and Mary M. Shirley. Springer, 667-700. ISBN-10: 1-4020-2687-0.

19. PROVAZNÍKOVÁ, R.Financování měst, obcí a regionů: teorie a praxe. Praha: GradaPublishing a. s., 2009. 304 s. ISBN 978-80-247-2789-9.

20. PEKOVÁ, J. Veřejné finance – úvod do problematiky. 4. vyd. Praha : ASPIPublishing, 2008. 580 s. ISBN 978-80-7357-358-4.

21. Wonnacot, H., Wonnacot, J. Statistika pro obchod a hospodářství, Praha: Victoria publishing, 2000, ISBN: 80-85605-09-0

22. MELOUN, M., MILITKÝ, J. Kompendium statistického zpracování dat, Praha: Academia, 2006, ISBN: 80-200-1396-2

23. WORLD BANK. 2005.WorldDevelopmentIndicators. World Bank, Washington, DC.

Address & ©

Ing. Filip Petrách

Jihočeská univerzita

Ekonomická fakulta

Katedra ekonomiky

Studentská 13, 370 05 České Budějovice

Česká republika

fpetrach@seznam.cz

Ing. Jiří Alina, Ph.D.

Jihočeská univerzita

Ekonomická fakulta

Katedra ekonomiky

Studentská 13, 370 05 České Budějovice

Česká republika

jalina@ef.jcu.cz

Ing. Jaroslav Vrchota

Jihočeská univerzita

Ekonomická fakulta

Katedra řízení

Studentská 13, 370 05 České Budějovice

Česká republika

Jaroslav.vrchota@gmail.com

3. Recenze a ohlasy

Východiska a perspektivy duchovní služby u policie – recenze publikace

Jaroslav Šetek

V  roce 2012 byla vydána Teologickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích publikace Východiska a perspektivy duchovní služby u policie (ISBN 978-0-7394-391-2). Publikace je dílem autorského kolektivu Michala Opatrného, Jaroslava Kozáka, Jiřího Laňky a Romana Míčky.

V rámci transformace společnosti k hodnotám demokratického politického systému se před více jak 20 lety u ozbrojených složek státu (armádě, policii, vězeňství) a v nemocniční péči otevřel prostor ke spolupráci s církevními institucemi. Zejména ozbrojené složky státu usilují za toto období o určitou „morální identitu“, z čehož vzešla etická dilemata jako důsledek rozporu mezi systémem základních hodnot a činy. V nemocniční péči je služba duchovních určena převážně pacientům a jejich rodinným příslušníkům, na straně druhé má své poslání v plnění patřičné péče o zdravotní personál v pozici pomáhajících profesí. U všech zmíněných ozbrojených složek státu, ale i u nemocniční péče by tak duchovní služba představovala součást všestranného zabezpečení lidských zdrojů, tedy integrální součástí personálního managementu.

Datovat počátky o zavedení duchovní služby pro Policii České republiky lze datovat v období 1993-1994. Tehdy ve funkci policejního prezidenta působil Mgr. Stanislav Novotný. Významným impulsem k tomu byl seminář s mezinárodní účastí konaný počátkem roku 1994 pro důstojníky manažerských policejních funkcí nazvaný „Křesťanská etika a filosofie v moderním řízení policie“. Cílem semináře, který vedl zástupce velitele losangeleské policie Robert Vernon, bylo na základě zahraničních zkušeností dokázat křesťanské hodnoty pro motivaci v policejní službě. Bohužel většina z vedení tehdejšího ministerstva vnitra neměla pro křesťanské aktivity u policie patřičné pochopení, ba dokonce převládal i odmítavý postoj. Projekt spolupráce byl zúžen pouze na spolupráci duchovních v posttraumatických intervenčních týmech. Podle získaných zahraničních zkušeností není duchovní služba v policejních složkách žádnou novinou. Dlouhodobě funguje ve Spojených státech amerických, Kanadě, Velké Británii, Německu, v Austrálii, na Novém Zélandu a nedávno byla zavedena a Slovensku.

Zásadní zvrat pro rozvoj duchovní služby u Policie České republiky nastal v roce 2011, kdy projekt na zřízení duchovní služby u policie byl projednán ve sněmovním Podvýboru pro reformu Policie České republiky. Jaká bude konkrétní koncepce policejní duchovní služby dosud není jasné. Podle projektu by policejní kaplani měli být policisté, čímž by měli mít mezi kolegy patřičný respekt a větší důvěru (obdobně jako v Armádě České republiky, kdy kaplanem je voják).

Podle autorů není publikace aspirací na to, jak má být zavedena duchovní služba u Policie České republiky, ale reflektováním stávající situace aplikací mezioborového přístupu humanitních a sociálních věd. Je to logické, neboť práce s lidmi, zejména při řešení tíživých životních situací, je do značné míry spojena s náboženskými aspekty. Zároveň křesťanský vědecký svět začíná klást důraz na propojenost teologických vědomostí se sociálními obory. Tomu svědčí realita aplikovaná od poloviny 20. stoletím se ve vyspělých typech demokratických společností. Od tohoto období se začala věnovat značná pozornost dimenzi lidského faktoru a rozvoji mezilidských vztahů. V zaměstnaneckých vztazích byly včleněny do personálního managementu prvky „sociálních technologií“ s participací různých pomáhajících profesí s duchovní dimenzí. Zvláště u profesí s patřičnými etickými aspekty, kam se mj. řadí i policejní služba, nachází své opodstatnění i duchovní péče.

Recenzent ve svém stanovisku vychází ze svých získaných osobních dlouholetých zkušeností z předchozí  profese důstojníka armádních bezpečnostních složek státu a současné – vysokoškolského pedagoga Teologické a Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity se specializací na péči o lidské zdroje a ekonomii. Plně se ztotožňuje s názory  autorů pro východiska a perspektivy duchovní služby u policejní profese. Publikaci oceňuje za přínosnou, ze které mohou vycházet i patřičné koncepční materiály složek Ministerstva vnitra, Policejního prezídia a dalších zainteresovaných subjektů do problematiky pro přípravu duchovní služby pro policejní složky. Z pohledu teoretika se zaměřením na dimenzi lidských zdrojů lze policejní profesi provázat s přívlastky vznešená a pomáhající, která není pouze zaměstnáním, ale také posláním. Vždy se jedná o práci s lidmi při řešení tíživých událostí a životních situací. Zároveň je tato profese vystavena riziku ohrožení života při výkonu služby. Z pohledu nezávislého ekonoma není zavedení duchovní péče pro policii žádným nadstandardem a plýtváním veřejných zdrojů. Naopak znamená značnou nevyčíslitelnou investici do kvality mezilidských vztahů pro zajištění bezpečnosti všech členů společnosti.

Autoři spatřují inspirační zdroje pro duchovní službu u policie v Duchovní službě Armády České republiky. Ta byla zřízena v roce 1998 na základě dohody mezi církvemi sdruženými v Ekumenické radě církví, Českou biskupskou konferencí Římskokatolické církve a ministerstvem obrany. Jako pomáhající profese našla vedle psychologů zejména ohlas při plnění úkolů zahraničních vojenských misí pod patronací NATO. Zároveň Armádní duchovní služba má bohaté zkušenosti a tradice z období I. republiky (např. generál duchovní služby Římskokatolické církve Methoděj Kubáň) a za II. světové války v Československém západním odboji (např. duchovní Církve československé kpt. Karel Vítězslav Vít u RAF ve Velké Británii). Policie žádné takové tradice nemá. Za I. republiky byla náboženská práva pro příslušníky policie a četnictva na rozdíl od armády jejich osobní záležitostí. Zahraniční zkušenosti – z evropského i mimoevropského prostoru, které autoři v publikaci zmapovali, potvrzují opodstatněnost duchovní služby pro tyto ozbrojené složky státu. Tato služba je v některých případech součástí managementu lidských zdrojů (obdobně jako u armády), neboť duchovní konzultují s velitelskými složkami policejních sborů záležitosti jejich podřízených při plnění služebních úkolů. Rovněž plní pomáhající funkce jedincům v pozici obětí trestných činů, havárií a ostatních katastrof.

Závěrem musí recenzent potvrdit, že autorský tým publikace je složený jednak z osob s dlouholetými zkušenostmi v policejním prostředí a v pedagogické činnosti z oborů společenských věd, které se prolínají s problematikou duchovní služby. To se plně projevilo způsobem a strukturou zpracování. Četbou publikace získá čtenář značnou orientaci a erudovanost v tématu, o kterém se jen zřídka dovědět z médií.

Vážně i méně vážně o starých pražských pivovarech a vojenské c. a k. kuchyni

Pavel Sirůček

Dnešní okénko s literaturou je odpočinkovějšího rázu. Ovšem nejde jen o čtení kratochvilné[2]. Nahlédnutí do časů slávy i zániku starých pražských pivovarů, resp. do světa vojenských kuchyní, zejména za c. a k. mocnářství, jsou poučná, inspirativní, ale i magická a nostalgická.

Musil, S.: Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 1. díl - Staré Město. Praha, Plot 2012. ISBN 978-80-7428-142-6. 304 s. & Musil, S.: Sláva a zánik starých pražských pivovarů. 2. díl - Nové Město. Praha, Plot 2013. ISBN 978-80-7428-189-1. 360 s.

Třídílná výpravná a odborně fundovaná série[3] z pera Stanislava Musila[4] je věnována starým pražským[5] pivovarům. Doporučit publikace lze nejen profesionálům a fandům piva a pivovarnictví, ale i všem vážnějším zájemcům o historii. Dozví se leccos i mimo pivovarskou oblast. První svazek (vydaný v roce 2012) představuje pivovary na území Starého Města pražského, které se v provozu udržely minimálně do poslední třetiny 19. století. Druhý, navazující, díl (vyšlý na podzim 2013) cílí na pivovary Nového Města pražského. Třetí, a závěrečné, pokračování bude věnováno pivovarnictví Malé Strany, Hradčan a Vyšehradu. Jeho vydání je připravováno na rok 2014. Nezbývá, než se na završení kompletní řady těšit.

České pivovarnictví v proměnách času

První díl čtivé a informacemi nabité trilogie startuje obecným úvodem do historie českého pivovarnictví a s ním souvisejících řemesel, cechů a spolků. Zevrubněji je popsána historie českého pivovarnictví, protože „vývoj pivovarů ve staré Praze byl její nedílnou a důležitou součástí, i když s některými odlišnostmi“ (1. díl rec. publ., s. 10). Tyto pasáže, úhrnem v rozsahu více jak jednoho sta stran, jsou pojmenovány „České pivovarnictví v proměnách času“. Pro stručné představení uveďme výstižné názvy jednotlivých subkapitol: „Počátky a prameny“; „Pivovary ve staré Praze“; „Sláva a zánik“; „V zamlženém zrcadle“; „Církevní pivovary“; „Měšťanské (právovárečné) pivovary“; Šlechtické pivovary“; „Nákladnické domy a obecní pivovary“; „Profese“; „Bratrstva, cechy a spolky“; „Druhy piv“; „Dovoz piva do pražských měst“; „Temné bouřkové mraky“; „Na křídlech Fénixe?“; „Ve století páry“; „Nástup akciových pivovarů“; „V přetlakovaném kotli“; „Plzeňské pivo do pražských hostinců“; „Atak nových sousedů“ (Parostrojní pivovar v Hlubočepích, Akcionářský pivovar na Smíchově, Parostrojní pivovar v Libni, Měšťanský pivovar na Královských Vinohradech, První pražský měšťanský pivovar v Praze-Holešovicích, Společenský pivovar pražských sládků v Braníku) a „Útok z povzdálí“.

Po vstupním vyznání autora o svém dávném zájmu o pověstný pivovarský hostinec U Fleků a (nejen) pražské pivovarnictví vůbec následují řádky ohledně peripetií s různorodými prameny vážícími se konkrétně a místopisně k pražskému pohostinství. Celá série se přitom věnuje pivovarnictví „jen v historických hranicích Prahy, kterou tvořily samostatné městské části Staré Město (I), Nové Město (II), Malá Strana (původně zvaná menší Město, III) a Hradčany (IV), spojené pod jednotnou správu až v roce 1784. K nim je na základě historických vazeb přiřazen ještě Vyšehrad (VI). Jako pátá městská část byl součástí Prahy od poloviny 19. století Josefov (V), původně židovské ghetto, v němž existence pivovaru zjištěna nebyla. Provozování pivovarské živnosti bylo Židům umožněno až dvorním dekretem v roce 1826 ...“ (1. díl rec. publ., s. 9).

Stanislav Musil objasňuje, proč do názvu knih zvolil právě slova „zánik“ a „sláva“. Stěžejní základ knih představuje detailní „popis jednotlivých pražských pivovarů s důrazem na druhou polovinu 19. a první třetinu 20. století“ (tamtéž, s. 10). „Šlo o období, které se kromě poměrně velkého množství písemných pramenů a jejich dostupnosti jeví s odstupem let navíc jako jedno z nejzajímavějších v celé jejich historii“ (dtto). Dodat ovšem nutno, že „všechny do té doby fungující pivovary v uvedeném časovém rozpětí – až na pivovary U sv. Tomáše a U Fleků – zanikly“ (tamtéž). Ohledně „slávy“ autor připomíná spojení doby národního obrození nejen s bouřlivým technickým rozvojem, ale „také s kulturní oblastí, jejíž součástí byly mimo jiné divadelní a hudební produkce. A právě četné pivovarské hostince se ve druhé polovině 19. století stávaly místem konání kulturních vystoupení“ (tamtéž, s. 11).[6]

V kontextu pasáží o obecné historii českého pivovarnictví čtenář nalézá exkurzy do nejstarších etap českého pivovarnictví, dále sleduje rozvoj v časech pivovarů církevních, měšťanských (právovárečných), šlechtických či později akciových, ale i pivovarů obecních a domů nákladnických[7]. Text chronologicky popisuje též významné politické události mající vazby na pivovarnictví. Následují živé pasáže o bujné i bujaré pivovarské chase, sladovnické[8] profesi a jednotlivých řemeslech. Zmíněna jsou rozlišná bratrstva, cechy a spolky v této oblasti, pojednáno je přehledně též o druzích piv[9], a nebo o dovozu piva do Prahy etc. Dále je detailněji, a přitom čtivě, poutavě i přístupně, nastíněna historie českého pivovarnictví[10] až do dob první republiky. Nejen zde je text doprovázen dobovými pohlednicemi, fotografiemi, reprodukcemi reklamní inzerce či přehledovými tabulkami a celou řadou ilustračních nákresů. Mnohdy se jedná o unikátní dokumenty, kdy nejstarší z nich pocházejí ze 30. let 19. století. Přehledy, statistiky, názvosloví, jmenný rejstřík a seznam literatury budou součástí 3. svazku.

Pivovary Starého Města pražského

Klíčový oddíl 1. dílu je věnovaný přehledu starých pivovarů Starého Města pražského, a to těch, které se udržely v činnosti minimálně do poslední třetiny, resp. čtvrtiny 19. století. Oddíl startuje rekapitulací a zmapováním příslušných pivovarských institucí – a to v kontextu přehledových subkapitol „Dlouhá třída a okolí“, „Perštýn a okolí“, „Bartolomějská ulice a okolí“, „Kaprova a Platnéřská ulice“ a „Napříč Starým Městem“.

V kapitolkách věnovaným jednotlivým podnikům jsou encyklopedickým způsobem připomínáni majitelé, někteří sládci (medailónky nazvané „Slavín pražských sládků“), uváděny vzpomínky zaměstnanců v podobě citací z dobových písemností, rozličné příhody a různé události (včetně celé řady perliček a kuriozit[11]), pověsti (resp. „Tradice a obyčeje“) a dobově populární kulturní vystoupení, zábavy a slavnosti, které nezřídka v pivovarských hostincích nalezly pevné zázemí. K některým představovaným pivovarům se vážou i dosud nepublikované soukromé poznámky zainteresovaných pamětníků. Nechybí ani informace technického rázu o stěžejních rekonstrukcích, o přestavbách, o práci zaměstnanců a v neposlední řadě pochopitelně i o sortimentu pivovarů na území Staré Města. Čtenář je zde doslova pohlcen a naplno vtažen do starobylé atmosféry staropražských pivovarů a pivovárků. I když přečíst a prostudovat na jeden zátah celou, hutnou a informacemi nabitou, publikaci nezvládne asi pravděpodobně úplně každý. Což není výtka, ani kritika, ba právě spíše naopak.

Představovány abecedně jsou následující pivovary: Purkrabský pivovar (Na Perštýně 356-I), U bílého kohouta (Liliová 248-I), U Celestýnů (Dlouhá 706-I), U Čečelických (Haštalské náměstí-I), U Dobřanských (Náprstkova 271-I), U Halánků (Betlémské náměstí 269-I), U Kleeblattů (Masná 621-I), U Klouzarů (Dlouhá 739-I), U Koulů (Na Perštýně 360-I), U křižovníků (Platnéřská 191-I), U Lemonů (Perlová 365-I), U medvídků (Na Perštýně 345-I), U modré štiky (Karlova 180-I), U oštěpů (Vězeňská 910-I), U Petráčků (Dlouhá 728-I), U Reismanů (Haštalská 791-I), U Sladkých (Na Perštýně 352-I), U Šedivých (Na Perštýně 350-I), U Šturmů (Uhelný trh 423-I), U Vořechovských (Liliová 219-I), U zeleného stromu (Dlouhá 729-I) a U zlaté štiky (Dlouhá 705-I).

Pivovary Nového Města pražského

Svazek druhý (vycházející za finančního přispění Břevnovského klášterního pivovaru sv. Vojtěcha) úzce navazuje na výše představený díl první. Také ve druhém svazku „jsou úvodní kapitoly ve znamení zevrubného přehledu pivovarů a nákladnických domů, které zanikly v dávnější minulosti“ (2. díl rec. publ., zadní strana přebalu). „Stěžejní část je pak věnována podrobným popisům těch pivovarů, které se udržely v činnosti alespoň do poslední třetiny 19. století“ (tamtéž). Nedílnou součástí jsou i tady medailónky význačnějších pražských sládků, pestré citace ze starých archiválií a v neposlední řadě opět různé pověsti a líčení zajímavých událostí. I text druhého dílu samozřejmě doprovází velmi bohatá obrazová dokumentace – pohlednice, unikátní fotografie i ukázky dobových reklamních inzercí apod.

Po vstupním několikastránkovém úvodu „Před branami Nové Města“ následují přehledové pasáže „Karlovo náměstí“, „Okolí Karlova náměstí“, „Vodičkova, Jungmannova a Charvátova ulice“, „Myslíkova ulice a okolí“, „Václavské náměstí a okolí“, „Národní třída a Příkopy“, „Hybernská ulice“, resp. „Poříčí a Petrská čtvrť“. A které pivovary jsou detailně druhým svazkem série představeny? V abecedním pořadí: Černý pivovar (Karlovo náměstí 292-II), Na Kuklíku (Petrské náměstí 1130-II), Na Slovanech (Vyšehradská 1396-II), U Bachorů (Žitná 567-II)[12], U bílé kobyly (Senovážné náměstí 993-II), U bílé labutě (Na Poříčí 1068-II), U Březinů (Václavské náměstí 829-II), U Bucků (Na Poříčí 1046-II), U Císařských (Václavské náměstí 832-II), U černého orla (Karlovo náměstí 314-II), U Fáfů (Myslíkova 186-II), U Fleků (legendární a stále fungující podnik[13], v Křemencově 183-II, kterému je věnováno nejvíce prostoru ze všech[14]), U Kornelů (Charvátova 32-II), U Lajblů (Žitná 656-II), U Myslíků (Myslíkova 171-II), U Palmů (Karlovo náměstí 312-II), U Pařízků (Zlatnická 1129-II), U Podušků (Karlovo náměstí 313-II), U Primasů[15] (Václavské náměstí 796-II), U Rádyšů (Hybernská 1003-II), U Rozvařilů (Na Poříčí 1047-II), U Sedlerů (Karlovo náměstí 288-II), U Šálků (Karlovo náměstí 310-II), U Šenfloků (Václavské náměstí 824-II), U Štajgrů (Vodičkova 699-II), U Turků (Václavské náměstí 817-II) a U Virlů (Karlovo náměstí 316-II). Dodejme, že též pro druhý díl platí, že přehledy, statistiky, názvosloví, jmenný rejstřík a seznamy použité literatury zde uváděny nejsou – budou součástí až 3. dílu. Dej Bůh štěstí!

Vojenská kuchařka

Havel, P., Hodík, M., Landa, P.: Vojenská kuchařka totiž kuchařská kniha c. a k. vojska se 178 recepty, mnohdy vyobrazeními a s odbočkami až do současnosti. Praha, Naše vojsko 2004 a dotisk 2010. ISBN 80-206-0728-5. 210 s.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nakladatelství Naše vojsko v létě (a vlastně nejenom v létě) nabízí sympatické slevy ve výprodeji. Sympatickou vojenskou kuchařku, ze které mocně dýchne nostalgická idyla c.k. mocnářství, namísto CZK 289 sympaticky účtují CZK 79. Méně sympatické je už poštovné za nehorázných CZK 100. Leč knížka je to zajímavá, živá, čtivá. Potěší, zaujme i osvěží. Ojediněle pojatá kuchařka se neomezuje pouze na návody k přípravě jídel, podle kterých se stravovali vojáci všech šarží. Včetně nejvyšších velitelů i těch nejprostších posledních kmánů. Publikace přináší v neposlední řadě pestrou směsici informací z oblastí, které s vojenským stravováním souvisí. Například o výstroji, dodavatelích, polních kuchyních a další technologii či o náboženských ohledech ve stravování a proviantu. Text se zaměřuje především na slavné (i neslavné) c.a k. časy, přináší ovšem též četné exkurze do historie starší i do současnosti.

Vojákův žaludek

Autory jsou Petr Havel (historik, spisovatel), Milan Hodík (grafik, spisovatel, švejkolog) a Pavel Landa (automechanik, muzikant, novinář, humorista). Stran čítá kniha 210, reprodukcí, vyobrazení a fotografií hojně - ovšem samotných pokrmů nikoli. V úvodních pasážích „Proč a jak, aneb Návod k použití“ autorský kolektiv připomíná neměnnou konstantu všech armád i všech válek - totiž „vojákův žaludek“ (rec. publ., s. 10). Podtrhují jeho velkou důležitost ve starověku po dnešek. Následně naznačují postup a obsah knihy, kde záměrně nejsou obsaženy obrázky jednotlivých pokrmů či nápojů. Doporučují pokrmy dle „příslušného receptu zhotovit a nechat se jejich vzhledem překvapit“ (tamtéž, s. 12).

Kapitola „Co je dobré vědět, než začnete číst recepty“ začíná od starých Římanů a obsahuje mnohé zajímavé, a místy i možná překvapivé, informace. Namátkou kupříkladu, že pověstné a opěvované markytánky nebyly pouze obyčejné vojenské poběhlice. Šlo o kantýnské a zásobovačky, kdy tuto významnou funkci zdaleka, a se ctí, neplnily pouze příslušnice slabšího pohlaví.[16] Fešné markytánky oslavoval básník Heinrich Heine, spisovatelé Anatol France nebo u nás divadelník J. K. Tyl či pisatel Kuzma (vlastním jménem Josef Novotný). Dočíst se lze leccos o zabezpečování proviantu za válek i v dobách míru, připomenuty jsou příslušné příručky (např. „Mistr stravování, aneb úvod k přípravě etapních porcí v poli“ z roku 1876), nebo je diskutována otázka požívání koňského masa vojáky apod.

Grenadýrmarš aneb recepty nejenom z c. a k. vojenských příruček

Hlavním obsahem publikace jsou samozřejmě recepty. Oddíl „Recepty“ je rozčleněn na „Polévky“, „Přílohy k masu“, „Omáčky (také křen) a saláty“, „Moučná jídla“, „Masité pokrmy“ a „Nápoje“. Mnohé návody tradiční vojenské kuchyně jsou netradiční a minimálně značně interesantní. Nicméně v případě vojenské stravy, zejména stravy připravované v poli, však samozřejmě „většinou nejde o žádné lukulské hody, navzdory tomu, že jejich vynálezce Lucius Licinius Lucullus byl voják, totiž římský vojevůdce“ (dtto, s. 32). Též příprava mnohých pokrmů je jiná, nežli bývá běžné v civilu a v dobách míru. Uváděné recepty se přesně řídí doporučeními příslušného oddělení c. a k. ministerstva války.

Některé recepty přesto působí lákavě a je u nich zcela na místě trefným vojenským příměrem popřát, „abyste mlaskali jak řemen vod mlátičky!“ (dtto, s. 12). Namátkou návody na admirálskou polévku (rybí vývar s rybími knedlíčky, humřím masem, s hříbky a rýží) nebo polévku Napoleon (kuřecí vývar s trojúhelníkovými taštičkami, naplněnými husími játry), příkrmy k masu připravované v poli (včetně nevojenského receptu vojnu připomínajícího na legendární omáčku ã la Marengo na s. 60 - 61) či na skopové maso nebo maso z mladých vepřů dušené s vodnicí. Ani některá jídla pojmenovaná po Garibaldim nevynikají právě skromností. Třeba krocaní stehno plněné telecí a kuřecí nádivkou, smíchanou se sekaným volským jazykem, lanýži a dušené v omáčce z rajských jablíček. Nemůže chybět pochopitelně ani skromnější, leč slavnější grenadýrmarš. Přitom granátnický pochod „ve služební knize L-16, oficiální příručce pro vaření v c. a k. vojsku, uveden není. Vyskytuje se pouze v návodné knize dr. Schörnera ...“(rec. publ., s. 73). Vařené brambory se přelijí slaninou a smíchají s vařenými těstovinami (fleky či široké nudle). Někdy navíc obsahuje uzený bůček. Existují též i komplikovanější verze grenadýra. Vynecháme-li těstoviny, blížíme se pokrmu zvanému Ritscher. Na způsob šouletu. Fazole nebo hrách s kroupami nebo rýží (blíže na s. 52 - 53).

Okolo vaření

Pasáže pojmenované „Okolo vaření“ obsahují části „Služební předpisy“, „Ohledy náboženské“[17], „Stravování důstojníků“, „Polní kuchyně“, „Výstroj“, „Chléb a pekárny“, „Konzervy“ a „Dodavatelé“. Čtenář se dozvídá nemálo zajímavostí a pikantérií. Praktické jsou rady určené důstojníkům, zvaným k tabuli Jeho Výsosti, ze 17. století. Šesté poučení dekretu zní: „Nechlastat jako dobytek, tedy tak, aby se spadlo ze židle, nebo nemohlo chodit rovně“ (tamtéž, s. 126). Neméně čtivé jsou „Dodatky“. Přinášejí subkapitoly „Recepty odjinud“[18], „O vojenském stravování napsali, složili, nakreslili, vyšili a vyfotografovali“[19] a „Konec vojenských kuchařů?“[20]. Poučit a inspirovat se lze namátkou z novodobého receptáře Ministerstva obrany USA vydaného na CD-ROM. Jihozápadní krevety a jamajský kuřecí sendvič jsou ovšem na přípravu i suroviny poněkud náročnější (zájemci vizte s. 166 - 167).

Osvěžením jsou ukázky z děl světové literatury, vojenské kuplety, básně, průpovídky, fotografie apod. Nedílnou součástí vtipné a svižné práce jsou závěrečné rozsáhlejší „Prameny k receptům“, „Ostatní prameny“, resp. užitečný „Rejstřík receptů“.

A co pivko?

Pro pivaře dodejme, že pivo samotné v publikaci není zmiňováno takřka vůbec. S jeho využitím kniha uvádí pouhé dva recepty, nepočítáme-li využití pivního octa. Jednoduchá pivní polévka, která se připravuje „stejně jako vinná, jen se místo vína použije pivo. Pivo se uvede do varu, nechá se odpěnit, přidá se cukr a po čtvrt hodině vaření se vmíchá žloutek“ (rec. publ., s. 43). Druhý technologický návod je ovšem daleko vydatnější a výživnější.

„Debrecínský ušlechtilý (označený v knize předpisů jako Noble) paprikáš. Čím více druhů masa, tím lépe. Velmi dobří jsou divocí králíci a k nim přimíchané veverky. Z masa se odstraní všechny kosti, šlachy, tuk a kůže. Maso se nakrájí na kostičky velikosti palce, osolí a nechá nějaký čas odležet. Odřezky se dají do kotlíku s vodou a kořenovou zeleninou a uvaří se z nich silná polévka. V kastrolu se rozpustí na drobné kostky nakrájená slanina, přidá se paprika a cibule. Načež se – jako u polního guláše – vloží maso ve vrstvách s kmínem a cibulí na tuk a nechá se péci. Jakmile dostane barvu a začne pouštět šťávu, zamíchá se, přilije se horká polévka a na 1 osobu polévková lžíce uherského vína (není-li, nahradí ho 3 lžíce piva), nechá se zakryté dusit až je měkké a vznikne hustá silná omáčka, k níž se neustále přilévá polévka a později i prosezená šťáva. Nakonec přijde na 1 osobu 1 lžíce kyselé smetany. Za stálého míchání se pokrm ještě několik minut vaří a pak se podává s bramborovými nočky nebo šiškami“ (rec. publ., s. 96).

Dobrou chuť a nezapomínejte, že „Radecký, Radecký, to byl velkej pán, chleba rozdal vojákům a maso sežral sám“ (slova českých vojáků na začátek tria dodnes hraného a zejména v Rakousku velmi oblíbeného Pochodu Radeckého (Radetsky-Marsch), který v roce 1848 zkomponoval Johann Strauss, otec). Radetsky-Marsch je oblíbená skladba autora této recenze, který v oblibě má především věhlasné provedení od věhlasných vídeňských filharmoniků.

P.S. Coby dárek obdržel autor knižních představení od kolegy reprezentativní publikaci. Jako výraz poděkování tuto, s mírným zpožděním, telegraficky představuje, chválí i doporučuje.

Stylové chutě českých (a moravských) regionů

Onen nejmenovaný kolega O. N. náleží do širšího kolektivu stojícím za vznikem zmíněné publikace. Tiskovina nese název Procházka chutěmi českých regionů (Kratochvíl, P., Franěk, P., Praha, Gastronomia Bohemica 2012. ISBN nemá). Je výpravná, pěkná i zajímavá. Čtenářsky přívětivá, pozitivně laděná, informačně bohatá. Pestrá. „Gastronomia Bohemica je občanské sdružení, které si vytklo za cíl vytvořit předpoklady oživení tradice regionální české kuchyně za podpory regionálních potravin a jejich výrobců“ (představovaná publ., s. 3).

Moudře, sympaticky a skutečně ekologicky znějí i hesla: „Jezme, co máme na dosah ruky! Jezme, co je našemu tělu známé!“ (tamtéž, s. 5). Úvodem jsou krátce představeny cíle, aktivity a partneři Gastronomia Bohemica. Následují poutavé exkurzy do světa krajových gastronomií v úzké spojitosti s cestovním ruchem. Jednotlivé kraje jsou charakterizovány ohledně typické gastronomie, včetně nabídek krajových menu. S recepty a skutečně profesionálně provedenými fotografiemi. Nechybí inspirativní tipy na další pokrmy[21], mapky doporučených tras za gastronomickými a vybranými turistickými cíly, zajímavosti jednotlivých krajů, tipy na nápoje (včetně adres a telegrafických charakteristik minipivovarů) nebo upoutávky na místní dodavatele a na místní krajové produkty a speciality.

Některá krajová menu jsou možná i mírně překvapivá - např. hned na začátku zaujmou tři meníčka pražská. První zahrnuje černou polévku, noky z mletého masa a krupicové lívanečky. Druhé zve na koprovou polívku, dušené hovězí plátky s brambory a ořechový perník. Pražské menu č. 3 obsahuje chřestový krém s drůbežím masem, hovězí maso na majoránce a nadýchanou omeletu. Nicméně představení vyhlášené a známé Pražské šunky, včetně receptu samozřejmě nechybí (na s. 17). Ovšem, co je vlastně typická pražská kuchyně?

Jinde je to snadnější a přehlednější. Namátkou meníčka jihočeská jsou nemyslitelná bez kapříka (táborská bašta ale v knize chybí, šumavská kachna nikoli), na ústecku nejsou opomenuty krušnohorské bramrdle či krušnohorské zelí, na liberecku sejkory, na pardubicku samozřejmě perníčky, na zlínsku domikát, konrabáš a frgále, z typického menu moravskoslezského zmiňme slezský či koblovský bigos nebo valašskou kyselicu. Z olomoucka pochází loštická česnečka, spolehlivě fungující i coby spolehlivý vyprošťovák. Co nutno mít po ruce? 40 g syrečků, 4 cibule, 200 g slaniny, 4 brambory, 1 paličku česneku (českého!), sůl, pepř, majoránku, kmín a nesmíme mít odpojenou vodu a elektriku či plyn. Slaninu nakrájíme, na ní osmahneme cibuli pokrájenou na jemné plátky. Zalijeme dvěma litry vody a přidáme na menší kostky nakrájené brambory, kmín, sůl. Vaříme, dokud brambory nezměknou. Dochutíme řádně česnekem, majoránkou a rozlijeme do misek. Do každé porce přidáme nakrájené tvarůžky a v předehřáté troubě zprudka zapečeme. Dobrou chuť!

Úplným závěrem opětovně poděkujme za poskytnutou knihu, kterou možno jednoznačně doporučit. Vhodná je nejenom jako vkusný, důstojný a hodnotný dárek. Problém ovšem spočívá v  nízkém nákladu (1 000 výtisků), resp. v její dostupnosti. Běžně se totiž publikace neprodává a slouží především jako prezent a vizitka vydavatelského sdružení.

Dimenze teorií hodnoty lidského života

Jaroslav Šetek

Článek „Vývoj hodnoty lidského života“ (Marathon 2013/5, od  autora Pavla Kuchyňky) se zabývá ekonomickou dimenzí. Problematika hodnoty lidského života však nemá pouze ekonomickou dimenzi, neboť ani termín „hodnota“ není pouze pro obor ekonomických teorií, a proto není ani zcela jasné kolik dimenzí vůbec má. Částečně mohou pomoci odpovědi na okruhy otázek – pojetí hodnot, čím hodnoty jsou, pro koho jsou, co vytvářejí? Nástin rozsáhlých odpovědí lze stručně shrnout do níže uvedených tvrzení:

Ø Hodnoty jsou to, čeho si skupiny stejně jako jednotlivci cení, váží a jsou ochotni pro ně se obětovat.

Ø Hodnoty jsou to, čím člověk zkrotil sám sebe.

Ø Jsou to vůdčí myšlenky daného společenství, které jsou jakýmsi rádcem lidského chování.

Ø Vznikají hodnotové systémy, které jsou součástí kultury, jež se podílejí na kontinuitě a svébytnosti národního společenství.

Ø Hodnoty jsou tedy poutem mezi předky, současníky a následovníky.

Z výše uvedených tvrzení je zcela jasné, že teorie hodnoty lidského života je vícerozměrná, a to ekonomická, etická, filozofická, medicínská, teologická, právní, kriminologická, viktimologieká apod. Proto k jejímu výkladu mohou přispět odborníci těchto věd, ale také profese, a to s přívlastkem pomáhající – lékaři, psychologové, záchranáři, kriminologové, sociální pracovníci apod.

Od období Velké francouzské revoluce se v Evropě traduje o vzácnosti, jedinečnosti a nevyčíslitelnosti hodnoty lidského života. Tato myšlenka se shoduje s kontextem eticko-teologické dimenze hodnoty lidského života. Ta vychází z Bible a podle ní je hodnota lidského života, tejně jako důstojnost a práva darem, který pochází od Boha. Hodnota a práva člověka jsou daná z vnějšku, tj. nejsou člověku vlastní, ale pocházejí od Boha. V jazyce etické filosofie 18. století pojem „nezcizitelná" práva označuje taková lidská práva, kterých člověk nemůže pozbýt za žádných okolností, tj. dokonce ani v případě, že trpí nevyléčitelnou nemocí, senilitou či je v kómatu. Při vyřazení z aktivní činnosti – buď v důsledku nemoci nebo věku – neztrácí život žádného člověka hodnotu a smysl, ale i v této době může žít a jednat tak, že je to prospěšné pro jeho osobu i pro jedince z jeho blízkosti. Hodnota lidského života nezáleží na viditelných výsledcích, které je možné udávat ve veličinách stavu či toku, tedy přepočítat na kusy, změřit, zvážit, ba ani na tom, jak druzí členové společnosti hodnotí jeho život.

Autor článku Vývoj hodnoty lidského života“ paralelně s obdobím Velké francouzské revoluce rozebírá tuto dimenzi přímo od zakladatele ekonomické teorie Adama Smithe. Kdo se navíc zajímá o ekonomické aspekty válečných konfliktů může dodat, že ekonomickou dimenzi hodnotu lidského života lze datovat již před koncepty zmíněného duchovního otce ekonomické vědy. Od 16. století do poloviny 18. století se v maritimních zemích západní Evropy rozvíjí myšlenkový proud merkantilismus, tj. koncept intervencionistické hospodářské politiky založený na protekcionismu, tedy požadavku na zákaz vývozu peněz, zvyšováním vývozu zboží nad jeho dovozem, a k vyrovnání salda obchodní bilance země za účelem přílivu drahých kovů ze zahraničí. V merkantilistických konceptech se lze setkat také s analýzou vzniku válek a jejich ekonomickým zabezpečením. Proto merkantilisté rozvinuli rodící se válečně-ekonomické učení o problémy metod financování války, významu zlatého pokladu a peněz při vytváření rezerv pro vedení války. Z vojenského hlediska jejich učení znamenalo, že „lidé umírají pro drahé kovy“, a pokud je úkolem státu zabezpečení podmínek pro růst bohatství, tak v tomto směru významnou úlohu sehrávají i vojenské výdaje.

V první třetině 19. století rozvinul ekonomickou dimenzi teorie hodnoty lidského života v souvislosti s válečnými konflikty přední francouzský liberální ekonom Jean-Baptiste Say. Sledováním napoleonských válek stanovil teorii, že ztráta lidského života v ozbrojeném konfliktu znamená ztrátu bohatství země, neboť do lidského života se investuje. Sayova teorie má své opodstatnění, které lze doložit evidencí dopadů válečných konfliktů. Ta nasvědčuje tomu (což potvrdit i myšlenkovou konstrukcí některých románů českého dramatika Karla Čapka), že veškerý lidský pokrok – ekonomický, sociální, vědecký, technický a politický od středověku až po současnost, byl a je zaměřen hlavně na zdokonalování způsobů a prostředků k ničení stále většího počtu lidí ve stále se zkracujících časových intervalech. Podle švýcarského vědce J. J. Babela se počet válečných konfliktů do 60. let 20. století odhaduje na 14 500, ve kterých zahynulo více než 3 miliardy lidí.

Na straně druhé s pokrokem zákonitě přicházejí také nové, kvalitnější a dražší léky, medicínské technologie a postupy. Lidem se tak daří zachraňovat a prodlužovat život. I to má svoji ekonomickou stránku, kdy investice do zdraví populace se projevují zejména ve veřejných financích státu.

Problematiku teorie hodnoty lidského života lze spatřit i v myšlenkových konceptech diktátorů. Počátky diktátorství v teoriích lze najít u jednoho z největších myslitelů všech dob Platóna. Ten zmiňuje ideální stát, ve kterém vládne bratrstvo moudrých "filozofů". Svou myšlenku ovšem nepraktikoval, takže není zcela jasné by to celé dopadlo. Ideální stát byla totiž jen jednou z mnoha myšlenek tohoto velkého průkopníka. Ideologie diktátorů, kteří ovlivnili chod dějin 20. století – Lenin, Stalin, Hitler pronášeli rovněž myšlenky ideální společnosti projevy vyvolávající pocity plné soucitu ke svým národům. Bližším zkoumáním jejich myšlení a jednání lze odhalit, že hodnotu člověka posuzovali z hlediska „funkcionalistické teorie". Funkcionalisté používali často analogie společnosti s lidským tělem. Pokud chceme například pochopit význam srdce, musíme ukázat, v jakém vztahu je k jiným ústrojným částem těla. Pokud analyzujeme sociální jev, tak také hledáme, jakou má daný jev funkci při zajišťování další existence společnosti. Pokud nějaký element (sociální skupina, třída apod.) neplní tuto funkci, hodnota jejich života nemá pro společnost hodnotu, nejsou tedy žádným přínosem. Zmínění diktátoři byli totiž přesvědčeni, že lidský život je hodnotný, pokud je člověk ekonomicky produktivní a životy těch, kteří nejsou ekonomicky produktivní z důvodu rasy, náboženské orientace a sociálního původu, považoval za bezcenné, neužitečné a odstranitelné. Lze usuzovat, že právě tento názor na hodnotu lidského života, přítomný v nacistické a  komunistické ideologii, přispěl k masivním ztrátám na životech v 20. století.

Z hlediska kriminologie a viktimologie lze konstatovat, že lidský život oceňují složky skupinového zla – tedy teroristické organizace a různé formy organizovaného zločinu. Ideologie terorismu s politickými cíli nerespektuje hodnotu lidského života. Jeho boj je rovněž ozbrojený namířen přímo proti hodnotám lidského života – nejvíce hodnot zničit, tím se rozumí počet usmrcených při teroristických akcích. Na rozdíl od válek však nerespektuje žádná etická pravidla a právní normy pro ochranu hodnoty lidského života. Ideologií skupiny napojených na organizovaný zločin je peněžní fetišismus, a z něho vyplývající moc zneužívající otevřenosti demokratického politického systému, vytváří z nelegální migrace - a následného obchodu s lidmi (zejména obchody s „bílím masem“ a dětmi) finanční zdroje v podobě špinavých peněz. Ty jsou investovány do dalších rozvinutých forem, a to obchod s drogami a zbraněmi, korupce apod. Z hlediska kriminologického znamenají příjmy z obchodů s lidmi zásadní změnu ve strukturách organizovaného zločinu, neboť v současnosti v evropském regionu akceleruje tzv. kriminalita „bílých límečků“ ve finančnictví.

Současná postmoderní společnost s přívlastkem informační dává prostor ekonomickým subjektům na mediálních trzích profitovat na ztracených hodnotách lidských životů při různých katastrofách, dopravních haváriích a již zmíněných teroristických akcích. Veškeré uvedené tragické události znamenají „pozitivní externalitu“ pro ekonomiku mediální sféry. Jednou z možností jak zabránit subjektům mediálních trhů až neetickému profitu z těchto tragédií by byl zákaz zveřejňovat získané fotografické a filmové záznamy. Na tuto formu obrany by však tvrdě reagovaly podnikatelské subjekty z oblasti publicistiky. Argumentovali by porušováním svobody slova, ne svobodu „prodávat krev“ na titulní stránce. Je téměř jisté, že každý demokratický stát při respektování svobody slova by prohrál případné soudní spory, vzešlé ze žalob ekonomicky poškozených podnikatelských subjektů v oblasti mediálních zdrojů. Nelze ani vyloučit případné finanční sankce vůči státu, a to formou úhrad kompenzací za ušlé zisky důsledkem „nastolené cenzury“ vůči médiím.

4. Výsledky 16. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání

Tisková zpráva z 16. ročníku mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání

Tradice konferencí na téma lidský kapitál a investice do vzdělání sahá do roku 2013, kdy se konal první ročník. Každý ročník přichází s nějakou inovací. Např. loňské konference se zúčastnili odborníci z 18 zemí. Při přípravě letošního ročníku se nám naskytla možnost využít naší tradiční konference jako prvního odborného fóra, na kterém budou prezentovány a diskutovány výsledky mimořádně významného mezinárodního projektu OECD PIAAC (Programme for International Assessment of Adult Competencies) zaměřeného na formování kompetencí dospělých a jejich úlohu v životním úspěchu a na pracovním trhu. Projekt PIAAC navazuje na dřívější šetření funkční gramotnosti dospělých IALS/SIALS (International Adult Literacy Survey) z roku 1998, rovněž koordinovaný OECD. Česká republika participovala na obou těchto významných mezinárodních projektech, které významným způsobem přispívají k hlubšímu poznání procesů formování i zhodnocování lidského kapitálu.

Šestnáctiletá tradice našich konferencí vedla zejména k následujícím závěrům:

1. Reformy v odvětvích, která se podílejí na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu (zejména oblasti vzdělání a péče o zdraví) jsou nutnou podmínkou změn souvisejících se vznikem vzdělanostní společnosti.

2. Tyto reformy, pokud mají být úspěšné, musejí být vzájemně propojeny jako komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (tj. musejí zahrnovat i reformu penzijního systému).

3. Mimořádně významné místo v těchto reformách zaujímají reformy terciárního vzdělání, které hrají roli motoru reforem v ostatních oblastech.

4. Skutečnost, že jsme svědky jak v ČR, tak i dalších zemích nezbytnost zásadních reforem obcházet dílčími či polovičatými opatřením, příp. dokonce reformy různým způsobem zneužívat, se projevuje ve zhoršujících se ekonomických i sociálních parametrech těch, zemí, v nichž k tomu dochází, a naléhavost dobře připravených hlubokých reforem ještě více zvyšuje.

Z tohoto hlediska letošní konference navázala jak na závěry předcházejících ročníků, tak na čerstvě (tj. v 8.10.2013 v 11 hodin) oficiálně zveřejněná data z projektu PIAAC. Základní výsledky za Českou republiku v mezinárodním srovnání byly již prezentovány na tiskové konferenci pořádané MŠMT. Naše letošní konference je první, na které byly prezentovány výsledky analýz českých dat z projektu PIAAC zaměřené zejména na následující otázky:

1. Jak se ve světle nových dat v ČR vyvíjely vzdělanostní nerovnosti?

Ve vývoji sociálně-ekonomických nerovností v šancích na dosažení vyššího vzdělání nelze v dlouhodobé perspektivě identifikovat jednoznačný trend. Určitým překvapením je růst vlivu sociálně-ekonomického statusu výchozí rodiny na dosažení středního vzdělání s maturitou, který je s velikou pravděpodobností způsoben posilování negativní sociální výlučnosti středního vzdělání bez maturity (vyučení). V přechodu mezi střední a vysokou školou a šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání hraje sociálně-ekonomický status výchozí rodiny významnou a bohužel stále stejnou, tj. poměrně silnou, roli. Jediná skutečně zřetelná změna v šancích na dosažení vyššího vzdělání, zejména vysokoškolského, se odehrála mezi muži a ženami. Zatímco na počátku sledovaného období (tj. zhruba před čtyřiceti lety) byly šance žen na dosažení vysokoškolského vzdělání mnohem nižší než šance mužů (u středoškolského vzdělání byly šance vyrovnané), v průběhu posledních dvaceti let došlo v tomto směru doslova k revoluci: ženy mají dnes ve srovnání s muži dvakrát větší šanci na dosažení středního vzdělání, v šancích na uskutečnění přechodu mezi středním a vysokoškolským vzděláním a na dosažení vysokoškolského vzdělání byl vývoj zvýhodňující ženy ještě výraznější: z poloviční šance žen ve srovnání s muži před čtyřiceti lety se poměr změnil na třikrát větší šance žen ve srovnání s muži.

2. Co šetření PIAAC říká o formování kompetencí v ČR: vliv sociálního původu, pohlaví, vzdělání a věku na úroveň kompetencí.

Podle očekávání jsou kompetence formovány jak dosaženým vzděláním, tak sociálním původem, přičemž určitý, nikoli však zásadní, vliv má i pohlaví. Poměrně překvapivé je však zjištění, že téměř dvě třetiny rozdílů v kompetencích v dospělém věku nelze připsat ani jednomu z těchto faktorů nebo jejich společnému působení. To tedy znamená, že kompetence se utváří v průběhu života pod vlivem jiných faktorů, které bychom mohli shrnout pod pojem „aktivní přístup k životu“. K zajímavým zjištěním patří i to, že vliv vzdělání matky na dosažené vzdělání i kompetence je celkově silnější než vliv vzdělání otce.

Pokud jde o vliv pohlaví, analýza prokázala, že ženy sice ve srovnání s muži dosahují poněkud nižší celkové hladiny kompetencí, vedle tohoto obecného vlivu se ale prosazují některé specifické vlivy, jmenovitě určitá převaha žen nad muži v čtenářské gramotnosti a mírná převaha mužů nad ženami v numerické gramotnosti. Rozhodně ale nejde o rozdíly natolik veliké, abychom je mohli interpretovat jako zásadní.

Vliv věku na kompetence je poměrně robustní a je složen ze dvou zřetelných trendů: prvním je postupné zvyšování hladiny kompetencí až do věku zhruba 32 let, kdy dochází k obratu a začíná trend „vyhasínání“ kompetencí. Ačkoli u jednotlivých domén kompetencí se zjištěné trendy liší podle pohlaví, lze konstatovat, že jde o trendy poměrně robustní, které samozřejmě závisí na průběhu vzdělávací dráhy a na životních „strategiích“, které pokles kompetencí spojený se stárnutím zpomalují.

3. Jak kompetence fungují na trhu práce: vliv kompetencí na sociálně-ekonomický status povolání a příjmy.

Projekt PIAAC je unikátní mimo jiné v tom, že umožňuje ukázat jakou roli v pracovní kariéře a příjmech hraje nejen formální vzdělání (to umožňuje prakticky každý seriozní výzkum), ale i samotné kompetence. Zde výzkum dochází k poměrně překvapivému závěru, že přímé zhodnocení kompetencí v získání zaměstnání s vyšším sociálně-ekonomickým statusem nebo ve výši výdělků je velmi slabé. Rozhodující roli zde totiž hraje dosažené vzdělání, které jednotlivé kompetence rozvíjí a funguje pro potenciální i aktuální zaměstnavatele jako „signál“ existence určité úrovně kompetencí. Jinak řečeno, určité schopnosti umožňují přístup do vyšších stupňů vzdělání, podporují vstřebávání a aplikaci poznatků, které dále podněcují rozvoj kompetencí a jejich kapitalizaci v kariéře a výdělcích.

Nejostřeji sledovanou optiku diferenciace výdělků však představuje v současnosti pohlaví. Analýza dat PIAAC v širším kontextu vztahů sice potvrzuje příjmové znevýhodnění žen, na druhé straně ale ukazuje v čase stále silnější znevýhodnění mužů v přístupu k vyššímu vzdělání. Je ovšem pravda, že při stejných charakteristikách jsou výdělky žen nižší než výdělky mužů, přičemž platové znevýhodnění žen se pohybuje v rozmezí 20-30 %.

Výzkumná data rovněž ukazují, že jak formování kompetencí, tak jejich kapitalizace v náročnějším zaměstnání a vyšším výdělku neprobíhá u mužů a žen podle stejných „vzorců“. Ženy ve srovnání s muži lépe zhodnocují kulturní kapitál výchozí rodiny a silněji u nich působí „askriptivní“ (poziční) mechanismy. To se projevuje ve slabším vlivu vzdělání na kompetence i výdělek, a také ve slabším vlivu kompetencí na sociálně-ekonomický status zaměstnání, který je kompenzován silnějším vlivem statusu zaměstnání na výdělek. U mužů jsou při celkově slabší determinaci výdělků silněji vyvinuté „zásluhové“ mechanismy: vzdělání silněji působí na kompetence (zejména numerické), sociálně-ekonomický status zaměstnání i na výdělek, zatímco vliv sociálně-ekonomického statusu zaměstnání na výdělek je slabší.

Ani tato poměrně již detailní data však zatím neumožňují potvrdit nebo vyvrátit tvrzení, podle nichž jsou nižší příjmy žen způsobeny diskriminačními mechanismy, resp. vyvrátit nebo potvrdit konkurenční tvrzení, jež tyto rozdíly vysvětlují existencí odlišných motivací a preferencí. Je nanejvýš pravděpodobné, že svoji platnost si uchovají oba výklady – diskriminační i motivační. Výsledky nicméně naznačují, že v historickém čase jsou u nás muži stále více znevýhodňováni v přístupu k vyššímu vzdělání, pakliže ho však dosáhnou, odnášejí si z něho ve srovnání se ženami poněkud lepší „výbavu“ měřitelných kompetencí a tudíž i větší šanci na kapitalizaci dosaženého vzdělání ve výdělcích.

Závěrem:

Navazující jednání konference se zaměřilo na problematiku využití analýzy dat z hlediska prokázání nezbytnosti reforem v odvětvích podílejících se na nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, dále pak vytipování priorit a navržení konkrétních cest jejich provedení v podmínkách ČR i dalších zemí.

Konference současně ukázala, že v mediální prezentaci některých důležitých témat z oblasti lidských zdrojů převládají zakořeněné stereotypy, které již neplatí, nebo přinejmenším neplatí v míře, v jaké jsou stále používány. Jde například tvrzení o znevýhodnění (diskriminaci) žen ve vzdělávacím systému a v přístupu k vyššímu vzdělání, výklad nižších mezd žen ve srovnání s muži jednoznačně jako důsledek tzv. „genderové“ diskriminace, zpochybňování vhodnosti propojování studia a rodičovství, atd. Mezinárodní projekt PIAAC řadu z těchto stereotypů již zpochybnil, mnohé ještě na solidní analýzu čekají. Významným zdrojem informací budou mezinárodní data z projektu PIAAC , která budeme mít možnost analyzovat až nyní po jejich uvolnění pro jednotlivé národní týmy.

O průběhu konference a co dál

Dne 10.10.2013 úspěšně proběhl 16. ročník mezinárodní vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, kterou pořádala Vysoká škola finanční a správní o. p. s. Poměrně obsáhlá informace o jednom z hlavních témat této konference se dostala i do médií hned v den, kdy se konference konala, tj. 10.10.2013, viz např.:

Českým ženám po 32. roku věku ubývá čtenářská, počítačová a numerická gramotnost daleko rychleji než mužům. Vyplývá to z mezinárodního průzkumu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jde zřejmě o české specifikum, které budou sociologové ještě zkoumat, řekl ve čtvrtek sociolog Petr Matějů. Jedním z důvodů je i fakt, že v ČR nejsou dostupné flexibilní úvazky pro ženy pečující o děti tak jako v jiných státech. "Ve chvíli, kdy ženy nemusejí rozvíjet své schopnosti právě díky mateřství, protože vypadnou z trhu práce, to pravděpodobně působí na pokles kompetencí, protože není stimul. A kde není stimul, není rozvoj," řekl Matějů. To má podle něj fatální důsledky pro pozdější období. Vysvětluje to nejspíš i skutečnost, proč mívají ženy až čtyřicetiprocentní mzdu ve srovnání se stejně vzdělanými muži. "Je to špatně, ale to vysvětlení tady určité je," podotkl. OECD počátkem tohoto týdne zveřejnila první výsledky z výzkumu PIAAC. Zkoumal osoby ve věku 16 až 65 let na přelomu roku 2011 a 2012, zúčastnilo se ho celkem 24 vyspělých států. Výsledky projektu byly tématem dnešní odborné konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, která se pořádala na Vysoké škole finanční a správní v Praze. Podle výkonné ředitelky Institutu pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA) Simony Weidnerové přerušení kariéry v souvislosti s nástupem na mateřskou postihne spíše ženy s nižším vzděláváním. "Pro ně je kariérou rodina," uvedla. Ženy vysokoškolačky naproti tomu přerušují kariéru na co nejkratší možnou dobu. Současný systém české sociální politiky ale dobré podmínky pro vysokoškolačky nevytváří, upozornila. "Když se podíváme na návratnost vysokoškolského vzdělání, tak v porovnání mužů a žen mají ženy podstatně menší návratnost," zdůraznila. Weidnerová míní, že by se měl změnit zákon v nemocenském pojištění, aby ženy měly výhodnější podmínky pro práci na mateřské a rodičovské dovolené. Částečné úvazky jsou podle ní nabízeny málo a jsou obtížně dostupné. Situace má dopad na důchody žen, které negativně ovlivňuje doba mateřské dovolené a délka studia. Tím se otevírají rozdíly mezi výší penzí u mužů a žen.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/315810-cesky-nad-32-let-ztraceji-gramotnost-rychleji-nez-muzi.html

Referát S. Weidnerové oprávněně vzbudil pozornost, protože vycházel z pečlivé analýzy dat a současně přinesl konkrétní, prokazatelně užitečné a realizovatelné návrhy. I řada dalších příspěvků přednesených na konferenci obsahovala konkrétní vědecké i praktické přínosy.

Viz též:

http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-60985650-oecd-narazila-na-svetovy-unikat-zeny-v-cesku-ztraci-po-32-roku-gramotnost

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/ceskam-po-32-letech-ubyva-gramotnost-rychleji-nez-muzum_285367.html

http://zpravy.tiscali.cz/ceskym-zenam-rapidne-ubyva-po-32-roku-gramotnost-218658

Po skončení konference jsme v našem týmu vyhodnotili situaci (jak z hlediska toho, co přinesla konference, tak i z hlediska společenského kontextu) a rozhodli se pokusit se v dalších čtyřech létech uspořádat čtyři na sebe navazující a postupně gradující konference. Ty by vycházely z tradice i tradičního zaměření dosavadních konferencí a vyústily by v předložení projektu vzájemně provázaných reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (tj. reforem v oblasti financování vzdělání, péče o zdraví, penzijního systému, ale i péče o rodinu apod.). A to v bezprostřední souvislosti s trendy zrodu ekonomiky založené na produktivních službách spojených s nabýváním a uchováním lidského kapitálu.

Lze totiž předpokládat, že vláda či vlády, které budou působit po letošních mimořádných volbách, nebudou mít ani chuť ani schopnost připravit, nechat projít odbornou a veřejnou diskusí a na základě toho i prosadit reformy ve výše uvedených oblastech. Naléhavost těchto reforem přitom roste a jejich nezbytnost (i škodlivost důsledků jejich odkládání) se bude ukazovat stále zřetelněji. Patrně budeme opět svědky prosadit místo skutečných reforem tunely, tj. takové změny, které problémy v uvedených oblastech neřeší, ale umožňují vytěžit znační prostředky ve prospěch různých lobby. Dosavadní zkušenosti, odborný potenciál i rozsáhlé domácí i mezinárodní kontakty mohou přinést i potřebnou autoritu série konferencí i výsledného projektu. To zvyšuje šanci na to, že v návaznosti na volby, které patrně za čtyři roky, tj. v říjnu 2017 proběhnout, bude možno pozitivně ovlivnit programy politických stran již v době jejich přípravy. Tak, aby nedošlo k takové ideové (odborné, obsahové apod.) vyprázdněnosti, jak tomu je v těchto volbách a která se velmi rychle projeví neschopností vyrovnat se s reálnými problémy.

Pro kvalifikovanou změnu vycházející z pochopení současného dění bude v tu dobu nejvyšší čas.

Pracovní hypotéza, ze které může vycházet koncepce reforem (a která bude při přípravě dalšího ročníku i na samotné konferenci v roce 2014 podrobena kritické analýze), se může odvinout od následujícího schématu prezentovaného na konferenci:

Tj. že zainteresovanost subjektů působících v oblasti produktivních služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu, vytvoření zpětných vazeb mezi efekty produktivních služeb a financováním těchto subjektů, může podstatným způsobem přispět k vyšší dynamice ekonomického růstu, pozitivním změnám jeho charakteru a zvýšení kvality života lidí.

5. Teorie her - pracovní materiály

Superaféra a možnosti teorie her - 3. část

Radim Valenčík

Převzato ze seriálu R. Valenčíka pravidelně publikovaném na jeho blogu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz

Jedná se přímou konfrontaci konceptu vycházejícího z teorie her s realitou, konkrétně aktuálním děním spojeným s pádem Nečasovy vlády a s tím související kaskádou afér. Datum u každého dílu seriálu označuje den, ze kterého jsou čerpány informace (tj. co se tehdy dle veřejně dostupných zdrojů událo). Články jsou publikovány se čtyřdenním zpožděním, zpracovány zpravidla následující den dopoledne.

Ve 4. čísle časopisu Marathon jsme uvedli příspěvky od 13.6.2013 do 25.6.2013.

V 5. čísle časopisu Marathon jsme uvedli příspěvky od 26.6.2013 do 11.7.2013

Co přinesl 11.7.2013

V pátek 12.7.2913 jeden z těch, co se nejvíce angažují v kauze (superaféře), která začala 13.6.2013 zatčením třech bývalých poslanců a asistentky P. Nečase, vrchní žalobce I. Ištván poprvé uvedl, že policisté patrně narazili na klientelistickou síť, jež podobné případy kryla před policií. Aktuálně.cz k tomu, co uvedl I. Ištván, napsal v článku "Ištván: Vyšetřování korupce mařila klientelistická síť" následující:

"Detektivové při vyšetřování pražských lobbistů Romana Janouška a Ivo Rittiga narazili na klientelistickou síť, jež podobné případy kryla před policií. Vrchní žalobce Ivo Ištvan pátečním Hospodářským novinám (HN) řekl, že jeho lidé zjistili, proč se v minulosti podezření na zmanipulované zakázky nebo korupční obchody nedostala k soudu. "Víme, proč k těmto věcem (vyšetřování politických špiček) nemohlo docházet," řekl listu Ištvan. Dodal, že to ukazují důkazy sesbírané při vyšetřování, které před měsícem vyvrcholilo prohlídkami u Janouška a Rittiga, zatčením exposlanců ODS kvůli korupci a obviněním šéfky kanceláře premiéra Petra Nečase (ODS) Jany Nagyové ze sledování jeho manželky vojenskou kontrarozvědkou. HN připomněly, že soud prohlídky povolil s interním zdůvodněním, že exnáměstek Vrchního státního zastupitelství v Praze Libor Grygárek ze své funkce údajně zařizoval, aby se nevyšetřovaly zakázky související právě s Janouškem. Grygárek to popřel. Jestli začnou stíhat také Janouška a Rittiga, nechtěl Ištvan sdělit. Dále uvedl, že se někdo přes prostředníky pokusil ovlivňovat svědky případu kolem Nagyové. Kdo konkrétně to byl, vrchní žalobce HN neřekl. Nečas kvůli kauzám kolem Nagyové odstoupil z funkce předsedy vlády i z čela ODS. Jeho vládu nahradil úřednický kabinet Jiřího Rusnoka."

http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek.phtml?id=784958

Podrobně byl pojem pojem "klientelistická síť" popsán ve Výroční zprávě BIS za rok 2011 (rozhodně zajímavé z hlediska současného dění), viz:

"Tyto projevy i v roce 2011 spočívaly především v prosazování partikulárních zájmů prostřednictvím nestandardního ovlivňování rozhodování orgánů státní správy, samosprávy a justice. BIS rovněž zaznamenala snahy o nelegitimní ovlivňování legislativního procesu na centrální úrovni.

Ačkoliv tyto aktivity často vedly k poškození veřejných rozpočtů a majetku, jejich negativní dopad na zájmy státu významně přesahoval rovinu čistě ekonomickou. Docházelo k narušování legality výkonu státní moci a legitimity rozhodování státních orgánů. Takové případy přispívaly k podrývání důvěry občanů ve veřejné instituce, což v konečném důsledku ohrožuje samy demokratické základy právního státu.

Za těmito aktivitami stojí především neformální neinstitucionalizované struktury, které nabývaly podob vlivových a klientelistických sítí. V některých případech tyto sítě vytvářely paralelní mocenské struktury, jež ohrožovaly či přímo podrývaly činnost orgánů státní správy a samosprávy. Ve výjimečných, nicméně závažných případech byly na tyto subjekty napojeny konkrétní právnické osoby. Jednalo se často o podnikatelské subjekty, které byly vzhledem k povaze své činnosti jen velmi obtížně postižitelné – advokátní kanceláře nebo daňové, poradenské a mediální firmy. Jedním z charakteristických znaků představitelů těchto subjektů bylo jejich společenské postavení a konexe. Vazby na představitele české justice nebo politické, ekonomické a společenské elity jejich případnou represi ze strany příslušných orgánů dále ztěžovaly.

Hlavní metodou je korupce, aktivace klientelistických vazeb, maření vyšetřování, uplatňování ekonomického vlivu či nátlaku, mediální manipulace, využívání firem a společností legální ekonomiky či zneužívání struktur politických stran a nevládních organizací.

Jen malá část těchto metod je postižitelná trestněprávní či jinou represí, neboť nejsou ze své povahy nelegální. I v případech, kdy jsou uplatněné metody organizovaného zločinu trestné (např. korupce), je dokazování takového jednání mimořádně obtížné.

Na základě získaných poznatků lze organizovaný zločin a jeho subjekty v ČR rozdělit do tří rovin. První představují skupiny přímo ovlivňující rozhodování nejvyšších orgánů státní správy, samosprávy a legislativní proces způsobem, který může ovlivnit základní funkce státu. Druhou rovinu tvoří struktury, které ovlivňují justiční orgány formou jejich korupce nebo diskreditace, čímž ohrožují řádný výkon spravedlnosti. Třetí pak subjekty, které systematicky vyvádějí prostředky z veřejných rozpočtů, resp. masivně legalizují, popř. mají potenciál legalizovat, výnosy z trestné činnosti."

Viz http://www.bis.cz/n/2012-08-22-vyrocni-zprava-2011.html#2

Podle mého názoru je v této souvislosti možné ukázat význam teorie. Dávám přednost označení příslušného jevu (toho, co je I. Ištvánem nazýváno "klientelistickou sítí") pojmem "struktura založená na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad", a to z následujících důvodů:

1. Toto označení ukazuje mechanismus, na základě kterého uvedený fenomén vzniká a vyvíjí se. "Základní buňkou" je situace, kdy ve hře navazující na hru typu Tragédie společného ten, kdo zjistí porušení pravidel jiným hráčem, využije tuto informaci k tomu, aby jej vydíral a současně krytí i protěžoval v rámci různých složek institucionálního systému.

2. S využitím vhodně upraveného aparátu teorie kooperativních her pak lze analyzovat různé typy afinit, které na základě toho vznikají. K tomu podrobně viz:

http://radimvalencik.pise.cz/88-teorie-her-jako-bojove-umeni-30.html

http://radimvalencik.pise.cz/90-teorie-her-jako-bojove-umeni-31.html

http://radimvalencik.pise.cz/91-teorie-her-jako-bojove-umeni-32.html

3. Na základě toho lze ukázat, že ty struktury založené na vzájemném krytí, které mají rozhodující roli ve společnosti (největší penetrační schopnost vůči institucionálnímu systému), vznikají při konkurenci v oblasti pozičního investování (tj. přeměny majetku ve společenskou pozici). Proto mají i velmi silné krytí z pozice některých vlastníků velkého majetku.

4. Struktury založené na vzájemném krytí jsou vzájemně provázány, jsou schopny koordinovat svoji činnost a zesilovat svůj vliv. K tomu se (celkem spontánně) vytvářejí jádra vyjednávání vlivu.

5. Rovněž tak lze popsat některé aspekty vzájemné interakce zpravodajských sítí, které monitorují porušování obecně přijatých zásad (získávají kompromitující materiály) za účelem vydírání a současně krytí i protěžování vytipovaných osob v rámci různých složek institucionálního systému, a struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

Čím přesnější model máme, tím lépe jsme schopni odhalit, jak tyto struktury fungují a kde jsou jejich zranitelná místa. K tomu mj. současný vývoj přináší nesmírně cenný empirický materiál, který umožňuje kalibrovat teoretické modely a dále rozvíjet teorii. Důležité je znát odpověď zejména na následující otázky:

1. Kdo má skutečný vliv v těchto strukturách a kdo je jen figurkou?

2. Jakým způsobem se tento vliv uplatňuje.

3. Co může v uvedených strukturách a mezi nimi vyvolat konflikty a jak se tyto konflikty řeší?

4. Jak využít mechanismy fungování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad k zesílení konfliktů, destrukci částí těch to struktur a omezení jejich vlivu?

To jsou standardní úkoly teorie, která má nyní ideální podmínky pro svůj další rozvoj. Je otázka, zda si I. Ištván a další, kteří se pustili do nerovného boje, vůbec uvědomují, s kým se pustili do křížku.

Co přinesl 12.7.2013

Sobota 13.7.2013 přinesla velmi ostrý útok předsedy ČSSD B. Sobotky na Rusnokovu vládu, konkrétně pak na její – jak se jeví v tuto chvíli - "nejslabší článek", tj. ministra financí J. Fischera. Pokud by se prý něco takového (myslel tím příliš rychlé splácení dluhu z prezidentské kampaně) stalo někomu z Topolánkovy či Nečasovy vlády, vyvolala by podle něj ČSSD hlasování o důvěře vlády. Na první pohled je to logické. Pokud bude růst popularita Rusnokovy vlády, bude sílit příklon části ČSSD k M. Zemanovi a bude slábnout pozice B. Sobotky. Tak proč si nekopnout?

Právě v této souvislosti lze – alespoň podle mě – ukázat, že dobré teorie není nikdy dost. B. Sobotka určitě disponuje více in-side informacemi než já. (Přesněji – nedisponují žádnými.) Určitě by měl vědět, že v realitě se hrají nejen prvoplánové hry. A ten, kdo se v celém propletenci her nevyzná (není některé významné schopen identifikovat), se nutně dopouští chyb. Co mám konkrétně na mysli?

J. Rusnok neměl s obsazením pozice ministra financí fatální problém. Měl k dispozici další kvalifikované, čestné, pro veřejnost přijatelné a M. Zemanovi blízké osoby. (Myslel jsem, že se obrátí na některou z nich.) Každá z nich by přispěla k vytváření pozitivního image jeho vlády. Tak proč vybral právě J Fischera? Ten má minimálně tři problémy: a) Nesplnil roli původního favorita prezidentské volby. b) Již během prezidentské volby se stal předmětem masivní a vysoce manipulativní "antifischerovské" kampaně, návazně pak pro část veřejnosti negativním symbolem. c) Mohlo se předpokládat, že nastanou problémy se splácením finančních závazků z jeho prezidentské kampaně a pitváním způsobu jejich vyrovnání.

Jenže ve skutečnosti právě všechny tři tyto problémy mohou svědčit ve prospěch výběru na post ministra financí právě J. Fischera. Současný vývoj je tak trochu "soubojem gigantů" – nikoli však ve smyslu jednotlivců, ale ve smyslu střetu celých komplexů struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A o tom, co se bude odehrávat, rozhoduje to, co se vyjedná v rámci toho, co nazývám jádra vyjednávání vlivu, která vznikají na různých úrovních mezi těmito strukturami (a jejichž hierarchie i způsob fungování mají svou logiku). J. Fischer je pouze reprezentantem určité shody určitých struktur výše uvedeného typu (existuje shoda na tom, že je pro ni přijatelný, aniž by on sám měl představu o tom, co vlastně reprezentuje). V tomto smyslu představuje významnou oporu Rusnokově vládě, která tak obsazuje prostor "mírného pokroku v mezích povoleného" (a současně i nutného), pokud jde o řešení problémů spojených se stávající krizí společenského systému, který je plně penetrován strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

A tak zatímco J. Rusnok rozšiřuje svůj operační prostor, resp. platformu, na které může působit, B. Sobotka, který ještě stále nevyhodnotil svou reálnou pozici, "okopáváním" Rusnokovy vlády skrze J. Fischera dělá další chybu a ještě více prohlubuje svoji izolaci v ČSSD. Patrně proto, že nechápe (ani) obrysy té skutečné hry, která se hraje. A v důsledku toho ztratí i podporu těch, kteří sice více či méně s M. Zemanem sympatizují, ale nechtějí (protože s ním mají dost zkušeností), aby se jeho vliv v ČSSD prosadil až přespříliš. Mj. stojí za povšimnutí, že mnohem kvalifikovaněji si v dané situaci vede L. Zaorálek.

K tomu vybírám to nejdůležitější z článku "Šéf ČSSD Sobotka: Fischer musí ve vládě skončit", který uveřejnily Novinky 13.7.2013:

"Nový ministr financí Jan Fischer by měl kvůli neprůhlednému financování své prezidentské kampaně ve vládě skončit, řekl předseda ČSSD Bohuslav Sobotka Lidovým novinám, Mladé frontě Dnes a Právu. Pokud by Fischer v úřednickém kabinetu Jiřího Rusnoka zůstal, mohlo by to být pro ČSSD nepřekonatelnou překážkou při hlasování o důvěře vládě. Fischerovi je vyčítáno, že milionové dluhy ze své kampaně uhradil až ve chvíli, kdy dostal nabídku vést resort financí, a velkou část z nich jeho sponzoři platili v hotovosti. Jak se ČSSD k hlasování o důvěře postaví, zatím není podle Sobotky jisté. Podle deníku Právo otázky podpory vládě řešil Sobotka v úterý s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. Komunisté už delší dobu naznačují, že by Rusnokovu týmu podporu dát mohli. Strany dosavadní vládní koalice, které tvrdí, že dohromady disponují 101 hlasem pro jejich kandidátku na premiérku Miroslavu Němcovou, úřednický kabinet podpořit neplánují. Sobotka také naznačuje, že si Fischera mohl někdo koupit, aby poskytl Rusnokově vládě tvář. "Je otázka, jestli vyřešení Fischerova dluhu nesouvisí právě s tím, že byl vybrán do Rusnokovy vlády. Druhá varianta je, že jsou tady lidé, kteří spojují další fungování pana Fischera v exekutivě s nějakými konkrétními očekáváními. To jsou všechno argumenty pro to, aby Jan Fischer z vlády odešel,? řekl Sobotka MfD. "Pokud by se něco takového stalo komukoli z ministrů Topolánkovy nebo Nečasovy vlády, tak by už sociální demokracie nepochybně vyvolávala hlasování o nedůvěře vládě," dodává šéf ČSSD v Právu.

Rusnok v tom, jak Fischer financoval kampaň, problém nevidí. "Myslím, že jsme transparentní a budeme transparentní vláda. Jsou to věci, které Jan Fischer řešil ze své minulosti. Podle mého je vyřešil. Nemám, co bych k tomu dodal," řekl LN.

Po neúspěšné kandidatuře v lednových prezidentských volbách se Fischerovi v zákonné lhůtě nepodařilo splatit všechny náklady na kampaň. Až na začátku července, tedy v době, kdy dostal nabídku vést ministerstvo financí, přišlo na účet jeho kampaně několik darů v řádu milionů korun. Na transparentním účtu ale u některých milionových darů konkrétní jméno chybí. Média uvedla, že peníze u anonymních transakcí poslal podnikatel Ladislav Dráb, pro jehož energetickou skupinu CE Group Fischer pracoval. Postupně věnoval Fischerovi přes 4,2 milionu korun. Dráb chystá obří zásobník zemního plynu na Vysočině a má zájem, aby ho využíval stát, jedná o tom s ministerstvem průmyslu."

http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=785066

V sobotu 13.7.2013 předvedl svou nepoučitelnost pramenící z toho, že se považuje za normální ro, co normální není, i jeden z představitelů stojedničky dožadující se moci. V rozhovoru pro Právo uvedl mj.: "S Janou Nagyovou máme spolu vztah. Je to pevný vztah a jednoznačně s ním počítám i do budoucnosti. A také za ní jednoznačně stojím."

Jeho demonstrativní rytířský postoj oceňuji. Tady má u mě velké plus. Chybí mně však v tomto kontextu omluva či aspoň příslib tohoto typu: "A příště již si svůj vztah ke své milence nenechám platit z vašich peněz."

Srov. Pobouření M. Macka: "Jedno však vím zcela jistě: jestli si premiér platí z našich daní souložnici a dává jí odměny ve výši dvouletého platu prodavačky v supermarketu, a ještě si ji nechá přerůst přes hlavu natolik, že ta úkoluje tajné služby, tak jde o sviňárnu zcela nepolitickou."

http://audiklub.cz/forum/tema/272089-rozzureny-macek-necas-si-platil-souloznici-z-nasich-dani

A také v Nečasově vyjádření chybí, co z toho, co dělala J. Nagyová, považuje za normální a co ne. Jinak to vypadá, že stojí za vším, co dělala a za co jí dával nemalé odměny.

Jak to tak vypadá, dosebezahleděnost, neschopnost reflektovat, co se děje, omezenost pramenící z toho, že se považuje za normální to, co normální není, vše násobeno skupinovou konformitou a všemi efekty nereformovatelnosti – to vše povede k poměrně velké proměně politických reprezentací. Vzhledem k tomu, že se proces proměn bude vyznačovat určitými turbulencemi, je parametry tohoto procesu obtížné předpovídat.

Co přinesl 14.7.2013

Neděli 14.7.2013 poznamenalo další pokračování kauzy Fischer. Současně vstoupil do hry razantním prohlášením v rakouských mediích exministr zahraničí K. Schwarzenberg. S trochou nadsázky tak lze říci, že byla rozehrána hra typu "Nechoď Vašku s pány na led". Jen musíme umět dosadit, kdo je ten Vašek a kdo jsou ti páni.

Nejdříve média přinesla zprávu a tom, že se B. Sobotka sešel (tajně) s V. Filipem. Stručně to nejdůležitější z ní:

Lídr komunistů Vojtěch Filip se toto úterý odpoledne mezi čtyřma očima setkal s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. Ze schůzky, kterou oba aktéři před médii utajili, vyplynulo, že obě levicové strany, pokud nebude příští týden rozpuštěna Sněmovna, zváží za určitých podmínek podporu vládě Jiřího Rusnoka. "Potvrzuji, že jsem se v úterý odpoledne setkal s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. Vyměnili jsme si informace o tom, jak hodnotíme situaci vzniklou se jmenováním vlády, a řešili jsme postup týkající se rozpuštění Sněmovny," přiznal včera Filip Právu... Ve hře je i varianta podpory Rusnokovy vlády s cílem zabránit návratu bývalé vládní koalice k moci. Filip potvrdil, že o této možnosti se Sobotkou hovořil. "Ano, s tím, že to posoudí stranické orgány. Budeme se tím zabývat na výkonném výboru 2. srpna, ČSSD by pak svolala příští pátek předsednictvo," prozradil Právu šéf komunistů... Podle Filipa bude mít jeho strana v případě podpory Rusnokova kabinetu podmínky. Požaduje prorůstový státní rozpočet na příští rok, řešení situace v čerpání evropských fondů a také to, aby vláda byla jen dočasná do předčasných voleb. S tímto postojem Filip seznámil Sobotku. "Informoval jsem, že v tomto ohledu nemáme žádný zájem podpořit vládu odešlé koalice, a pokud budou splněny zásadní body, prorůstový státní rozpočet, čerpání evropských fondů, tak že budeme jednat s poslanci, po případné návštěvě premiéra na klubu, aby na přechodnou dobu vládu podpořili," uvedl Filip s tím, že by šlo o toleranci kabinetu. Podle předsedy komunistů směřuje k realizaci takového scénáře i ČSSD. "Soc. dem. spěje k tomuto názoru, že by zvážili podmínky tolerance vlády," popsal rozhovor se Sobotkou. Pokud jde o předčasné volby, podle Filipa by se mohly konat v říjnu. "Znovu by se navrhl termín hlasování o rozpuštění Sněmovny," vysvětlil lídr KSČM, jak by se mělo k volbám dospět."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307678-filip-se-tajne-sesel-se-sobotkou-resili-podporu-nove-vlade.html

Pak přinesla média zprávu, že B. Sobotka odmítnul schůzku s J. Fischerem, kterou navrhl J. Fischer a na které mu chtěl rozptýlit jeho pochybnosti, pokud jde o financování prezidentské kampaně:

"Nemá smysl scházet se s ministrem Fischerem mezi čtyřma očima, na jasné vysvětlení financování jeho prezidentské kampaně má nárok celá česká veřejnost. Jan Fischer je veřejná osoba a má povinnost si počínat v každém okamžiku transparentně. Nemá-li co tajit, neměl by mít s vysvětlením svého skandálu veřejnosti problém,” uvedl Sobotka v neděli.

Fischer nabídl předsedovi ČSSD schůzku v sobotu v reakci na Sobotkovy výroky, podle nichž by měl premiér Jiří Rusnok Fischera odvolat."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307721-sobotka-odmitl-schuzku-s-fischerem.html

K. Schwarzenberg začal mobilizovat síly sobě blízké ve snaze vytvořit zahraniční alianci proti Zemanovu vládnutí. To to okamžitě sklidit negativní reakci od té části ČSSD, která má k M. Zemanovi blíže, zatímco ta druhá (reprezentovaná B. Sobotkou) se Schwarzenbergovou iniciativou dostala do složitější situace:

"Instalování Rusnoka do funkce předsedy vlády proti vůli parlamentu je ze strany Zemana 'saháním po moci'," uvedl podle Kleine Zeitung Schwarzenberg. "Zeman je prvním prezidentem přímo zvoleným občany a myslí si, že mu to automaticky dává větší pravomoci. Tvrdí, že se přísně drží ústavy, není ale prý vázán jejími zvyklostmi," vylíčil exministr přístup Zemana, se kterým v lednu prohrál ve druhém kole prezidentských voleb. "Tuto čistě formální interpretaci ústavy už v minulosti jednou využily různé vlády, aby se dostaly k veškeré moci: v lednu 1933 v Německu a v únoru 1948 v Československu," doplnil Schwarzenberg.

Zemanův kancléř Vratislav Mynář ČTK řekl, že Schwarzenbergovy výroky jsou pro něj zklamáním. Podle něj se Schwarzenbergovi neúspěchem v prezidentské volbě a ztrátou vládní funkce pravděpodobně rozbořil svět. "A jedině z toho snad pramení tyto záležitosti, které si myslím, že do slušného politického slovníku vůbec nepatří," řekl Mynář. Prezident Miloš Zeman nechal výroky šéfa TOP 09 bez reakce. "Pan prezident je s rodinou v Lánech a nebude v tuto chvíli vyjádření pana Schwarzenberga nijak komentovat," sdělila Novinkám mluvčí Hradu Hana Burianová.

První místopředseda ČSSD Michal Hašek vyzval Schwarzenberga, aby se za výroky prezidentovi omluvil. ”Výzvám pana předsedu TOP 09 Karla Schwarzenberga, aby přestal poškozovat pověst ČR a omluvil se za své dnešní výroky občanům a prezidentovi ČR. Srovnání současného politického vývoje v ČR s nástupem nacismu a komunismu je hrubým znevážením demokratické volby občanů ve svobodných prezidentských volbách,” uvedl Hašek. Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka tak razantní nebyl. Řekl, že Schwarzenbergovy výroky jsou přehnané a nemístné. Připomněl ale i Zemanův výrok v rozhovoru pro Právo o tom, že pojem ústavní zvyklosti je idiotský, a dodal, že vláda Jiřího Rusnoka nemá legitimitu.

List Kleine Zeitung připomněl, že nový premiér Rusnok musí nyní do 30 dnů požádat Poslaneckou sněmovnu o důvěru, a i když ji nezíská - čemuž podle listu vše nasvědčuje - bude moci "ze Zemanovy milosti" vládnout až do regulérních voleb v květnu příštího roku. S tím se ale prý pětasedmdesátiletý Schwarzenberg nehodlá smířit. "Jako starší ročník, který zažil diktaturu, budu proti tomu bojovat všemi silami. Budeme bránit legalitu republiky v plném nasazení," prohlásil v rakouském listu nedávný šéf české diplomacie.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307722-zeman-saha-po-moci-rekl-schwarzenberg-a-pripomnel-podobnost-s-lety-1933-a-1948.html

ČT a některá další media interpretovala vyjádření některých politiků jako "všichni jsou proti J. Fischerovi". Zde jsou nejdůležitější momenty z toho, co uveřejnila ČT na svých stránkách:

V osobě nového ministra financí nacházejí překvapivě politické strany společnou řeč. "Kdyby pan Fischer byl nominován kteroukoli politickou stranou, tak by dnes již na ministerstvu financí neseděl," prohlásila například místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová. Strana Věci veřejné bude chtít původ Fischerových peněz vysvětlit. "Rozhodně se budeme ptát ještě předtím, nežli bychom podpořili Rusnokovu vládu," řekl poslanec Věcí veřejných Michal Babák. "V politice platí, že v případě takovýchto pochybností je určitě lepší, když dotyčný člověk z politiky odejde... Teď je spíš koulí na noze než nějakým balonem, který by nesl vládu nahoru," přidal se předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik. Kontroverzním výrokem se do diskuse o ministru financí Janu Fischerovi zapojil poslanec Věcí veřejných Michal Babák. V Otázkách Václava Moravce narážel na jeho židovský původ. "Nehledejte v tom žádné rasistické narážky, ale žádný Žid nemůže být pro státní kasu horší než pan Kalousek," řekl Babák. A ke kritice ministra financí se přidává i sociální demokracie. Jan Fischer nabídl Sobotkovi osobní schůzku, na které chtěl šéfovi ČSSD osvětlit původ peněz, jimiž splatil dluhy ze své prezidentské kampaně. Setkání ale Sobotka dnes odmítl. "Nemá smysl scházet se s ministrem Fischerem mezi čtyřma očima, na jasné vysvětlení financování jeho prezidentské kampaně má nárok celá česká veřejnost. Nemá-li co tajit, neměl by mít s vysvětlením svého skandálu veřejnosti problém," řekl Sobotka. "Problém je také v tom, že Jan Fischer se dostal do vážného střetu zájmů, právě proto, že ministrovi financí je podřízený Finanční analytický útvar, který má zkoumat otázku podezření z praní špinavých peněz," upozornil v Otázkách Václava Moravce Sobotka. Vyzval proto znovu ministra k rezignaci: "Jan Fischer tento konflikt zájmů může vyřešit jediným způsobem – odejít z funkce ministra financí." Sobotka v souvislosti s Fischerovou kauzou poukázal také na nedostatky zákona o financování prezidentské kampaně. Předpisy totiž současný ministr financí splacením dluhů až po volební kampani neporušil, podle Sobotky tím ale obešel ducha a princip zákona: "Když jsme v Parlamentu schvalovali pravidla pro financování prezidentské kampaně, chtěli jsme, aby kandidáti zveřejnili své sponzory před volbami, protože to je informace, na základě které mají voliči právo se rozhodovat, koho budou volit." Sporné je podle něj i to, zda bude muset Fischer z darovaných peněz platit daň. Podle zákona jsou totiž prezidentští kandidáti od darovací daně osvobozeni. Jenže norma neupravuje, zda to platí i po volbách. Záleží tak na výkladu samotného zákona, na který by měla dohlížet daňová správa. Sobotka upozornil, že i tady je Fischer ve střetu zájmů, protože daňová správa je podřízena ministerstvu financí. Po neúspěšné kandidatuře v lednových prezidentských volbách se Fischerovi v zákonné lhůtě nepodařilo splatit všechny náklady na kampaň. Až na začátku července, tedy v době, kdy dostal nabídku vést ministerstvo financí, přišlo na účet jeho kampaně několik darů v řádu milionů korun. Na transparentním účtu ale u některých milionových darů konkrétní jméno chybí. Média uvedla, že peníze u anonymních transakcí poslal podnikatel Ladislav Dráb, pro jehož energetickou skupinu CE Group Fischer pracoval. Postupně věnoval Fischerovi přes 4,2 milionu korun. Dráb chystá obří zásobník zemního plynu na Vysočině a má zájem, aby ho využíval stát, jedná o tom s ministerstvem průmyslu.

Fischer se hájí tím, že financování jeho kampaně bylo zcela průhledné. "Na rozdíl od ostatních prezidentských kandidátů jsem nepřijímal peníze politických stran ani firem. Každá koruna má své jméno a svou tvář," tvrdí."

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/234689-fischer-prekazkou-pro-podporu-rusnokovy-vlady-shoduji-se-strany/

Co přinesl 15.7.2013

Pondělí 15.7.2013 obnažilo dvě základní viditelné hry, které spolu velmi úzce souvisejí a které budou pro nejbližší dobu určovat vnější podobu toho, co odehrává:

- Boj o míru legitimity Rusnokovy vlády – tj. kdo ji uzná za "svoji vládu". Tento boj rozhoduje o tom, jak dlouho a s jak bude moci tato vláda vládnout. (Snění o nějakých dvou "rychlých prezidentských" vládách a návratu Nečasové přelakované na Němcovou vládu se ukazuje jako stále více nereálné.)

- Boj o moc uvnitř ČSSD mezi zemanovci a antizemanovci, přitom na straně zemanovců jsou více či méně naivní "sjednocovatelé levice" (tedy ti, co si přejí, aby levice, resp. strany hlásící se k myšlence národní a sociální) postupovali společně. (Pochopitelně platí, že čím více si zemanovci v ČSSD prosadí svůj vliv, tím větší legitimitu Rusnokova vláda získá, a to i bez důvěry Poslanecké sněmovny.)

Za těmito viditelnými hrami se hrají další typy méně viditelných her:

- Jak bude obsazen prostor uvolněný oslabením pozic určitých struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.

- Jak si tyto struktury podřídí, dotvoří a ovládnou staro-novou politickou reprezentaci.

- Na základě jakých ideových paradigmat bude nově vytvořené uspořádání struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jader vyjednávání jejich vlivu a jejich viditelné reprezentace.

(Zde bylo leccos možné ovlivnit k lepšímu i z dlouhodobějšího hlediska. Tuto možnost ovšem podstatným způsobem omezil Sobotkův útok na Rusnokovu vládu a přesun těžiště tohoto útoku do personální, nikoli programové roviny. Čas běží a o programovém prohlášení dočasné vlády se ještě nezačalo vyjednávat...)

Podívejme se z tohoto hlediska na jednotlivé události.

J. Fischer vymyslel celkem zajímavé řešení toho, jak se vyrovnat se spornými momenty financování své prezidentské kampaně. Takové, které by si zasloužilo, aby se stalo zvyklostí:

"Ministr financí České republiky Jan Fischer dnes vyzval pana Ladislava Drába k doložení původu finančních darů, které mu v hotovosti vložil na jeho transparentní prezidentský účet," informoval mluvčí ministerstva financí Ondřej Šrámek. Na poskytnutí těchto informací má Dráb čas do středy 16.00. Zároveň Fischer vyzval dalšího sponzora, Štefana Havlíka, aby upřesnil, zda poskytl Fischerovi finanční dar či půjčku, jak je to uvedeno v poznámce na Fischerově transparentním účtu. Fischerovi zbyly po neúspěšné prezidentské kampani miliónové dluhy. Den poté, co si jej premiér Jiří Rusnok zvolil za ministra financí, mu Dráb, Havlík, Daniel Palko a David Sivor poskytli peníze na pokrytí dluhů. Dráb poslal 1,3 miliónu korun, Havlík necelý milión. Dráb měl přitom peníze přinést v hotovosti, proto se objevily spekulace o netransparentním financování. U částky od Havlíka je zase v poznámce uveden německý výraz pro půjčku, darlehen, vyskytly se proto pochybnosti, zda za tyto peníze nebude požadovat kompenzace. To ale Fischer dlouhodobě odmítá. "Každý z prezidentských kandidátů měl své sponzory. Opakovaně jsem jasně deklaroval, že nejsem žádnému z dárců, kteří podpořili moji prezidentskou kampaň, jakkoli zavázán. Z výkonu funkce ministra financí jim nebudou plynout jakékoli výhody," prohlásil. Pokud Dráb s Havlíkem nevyslechnou Fischerovu výzvu, ministr financí jim peněžité dary vrátí a chybějící částku uhradí z vlastních prostředků, informoval mluvčí."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307813-fischer-vyzval-sponzory-aby-vyvratili-pochyby-kolem-darovanych-penez-v-hotovosti.html

Velmi pěkně se zviditelnil spor uvnitř ČSSD:

"Vedení sociální demokracie v Ústeckém kraji se v pondělí vyslovilo pro to, aby poslanci ČSSD, pokud se ve středu nerozpustí Sněmovna, aktivně podpořili vládu Jiřího Rusnoka. Podle krajského výkonného výboru by se sociální demokracie měla "spolupodílet na záchraně naší země”. Novinky o schválení usnesení informoval šéf krajské organizace Radek Scherfer. "KVV ČSSD Ústeckého kraje si je plně vědoma, že nejlepším řešením pro naši zemi v současné politické a hospodářské krizi jsou předčasné volby. V případě, že by se ČSSD nepodařilo zajistit podporu v PSP pro rozpuštění Sněmovny, jsme přesvědčeni, že je třeba udělat vše, aby nedošlo k pokračování vlády Nečase bez Nečase či jiných pravicových vládních alternativ. Jsme přesvědčeni, že je třeba se spolupodílet na záchraně naší země a konat v zájmu občanů ČR, a tak aktivně vyjádřit podporu vládě Jiřího Rusnoka," usnesly se špičky ústecké krajské organizace ČSSD. Podporu Rusnokova kabinetu nevylučují ani komunisté. Zajímají se ale také o to, jak to bylo s financováním Fischerovy kampaně. Předseda KSČM Vojtěch Filip navíc chce, aby Rusnok osvětlil i případ spojený s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem. Po firmě Agrotrade, kterou na přelomu tisíciletí vlastnila jeho rodina, zbyly dluhy ve výši zhruba 600 miliónů korun. "KSČM požádá premiéra Jiřího Rusnoka o vysvětlení k mediálním kauzám týkajícím se ministra financí Jana Fischera a ministra zemědělství Miroslava Tomana," uvedl v pondělí Filip. Akciová společnost Agrotrade se ale v pondělí proti informacím o dluhu ze servisu ČTK s odvoláním na Respekt ohradila. "Údaje o fiktivních dluzích firmy Agrotrade a.s. jsou nepravdivé a mají sloužit k diskreditaci firmy a nového ministra zemědělství Miroslava Tomana. Odmítáme takové neseriózní informace a budeme právní cestou žádat nejen omluvu, ale i příslušné odškodnění, uvedl Ivan Kozel, právník společnosti Agrotrad."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307814-ustecka-cssd-vyzvala-k-aktivni-podpore-rusnokovy-vlady.html

Tzv. stojedničková koalice stále vymýšlí, jak omezit možnosti Rusnokovy vlády. Vzhledem k tomu, že hlavní střet bude velmi podstatným způsobem souviset s tím, jak se bude vyvíjet důvěra veřejnosti v Rusnokovu vládu, stěží bude moci blokovat vše pozitivní. A tak se její disponibilní moc může v mnoha případě obrátit proti stranám vytvářejícími stojedničkovou koalici:

"Bývalá vládní koalice je připravena nové Rusnokově vládě pořádně zatopit. Alespoň pokud jde o peníze, které budou chtít ministři použít v letošním roce. Jakékoli změny už schváleného rozpočtu totiž má pod palcem sněmovní rozpočtový výbor. A tam mají bývalí vládní poslan¬ci převahu. Přes výbor – soudě podle vyjádření pravicových poslanců – neprojde Rusnokovu týmu zhola nic. Nový kabinet tak má před sebou nášlapné miny, přes které projít bude velmi těžké. Už první, premiérem Jiřím Rusnokem avizovaná snaha zvýšit platby za státní pojištěnce, může být jen zbožným přáním. Resort zdravotnictví by proto pro zbytek roku potřeboval něco kolem dvou miliard korun, které ve svém rozpočtu nemá. Tedy za předpokladu, že nový ministr zdravotnictví Martin Holcát převezme návrh svého předchůdce Leoše Hegera (TOP 09) na zvýšení platby za děti, důchodce a nezaměstnané o 77 Kč měsíčně. Bývalý ministr se svým nápadem opakovaně neuspěl. "Navýšení mohou udělat nařízením vlády, ale kde seženou peníze bez spolupráce se Sněmovnou, to ví pánbůh. Já jim radit nebudu, jak to mají udělat," komentoval Rusnokovu snahu na dotaz Práva exministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09). Právě Kalousek byl jako strážce kasy v uplynulých letech nejsilnějším odpůrcem přesýpání státních peněz do zdravotního pojištění. "To je moc peněz," lakonicky poznamenal v červnu na tiskové konferenci po jednání vlády, kde Nečasův tým naposledy smetl Hegerův návrh. Rusnok přitom spoléhá na to, že by se peníze pro zdravotnictví mohly přelít z rozpočtové kapitoly Všeobecná pokladní správa, která je určena právě pro nečekané výdaje a leží v ní miliardy. "Pokud to chtějí udělat, tak jistě vědí jak," řekl Kalousek. "Jestli budou chtít někde přidat, pak to musí být na úkor jiných věcí. Já když slyším ambice jednotlivých ministrů, zejména pana ministra Peciny, tak se nestačím smát. Počkám si," dodal exministr. Rozpočtový výbor tak bude kvůli plánům nové vlády nejspíš na roztrhání a Rusnok spolu s ministrem financí budou nuceni spoléhat na to, zda náhodou někdo z bývalých koaličních poslanců neonemocní nebo nepřijde do práce, aby tak oslabili řady pravicových zákonodárců a prosadili své návrhy na přesuny peněz. Čas na jakékoli změny mají do konce listopadu. Ve výboru sice chybějí dva poslanci, ale o tom, že by bývalá koalice kývla na rozšíření o členy soc. dem., KSČM nebo véčkařů, lze úspěšně pochybovat. Bývalé vládní řady ve výboru by naopak mohl posílit Kalousek, který se do něj ale nehrne. "Ne, nebudu se o to ucházet, zůstanu liberem. Budu obcházet výbory podle toho, kde budou zajímavé věci. Nemusím mít za každou cenu hlasovací právo v rozpočtovém výboru, ale stačí, když budu na tom jednání," naznačil exministr, že právě jednání o rozpočtových opatřeních si nenechá ujít. Rusnokův tým tak může spoléhat třeba v případě navýšení plateb za státní pojištěnce jen na podporu soc. dem., komunistů a VV. Tedy stran, jejichž poslan¬ci hlasovali již letos v březnu pro usnesení, kterým Sněmovna vyzvala Nečasovu vládu, aby přihodila na těchto platbách padesát korun. TOP 09, ODS ani LIDEM usnesení nepodpořily ani jedním hlasem a jejich vláda výzvu nevyslyšela. "Nebude-li Rusnokova vláda mít důvěru, pak jí to nepodpořím. Budu podporovat jen změny rozpočtu, který sestavila vláda s důvěrou," prohlásil šéf rozpočtového výboru Pavel Suchánek (ODS). Podle něho je ve zdravotnictví relativně peněz dost. "Musejí lépe hospodařit, proto na to Nečasova vláda nepřistoupila," dodal."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307842-byvala-koalice-muze-ve-snemovne-utnout-vlade-penize.html

Zajímavý způsob příspěvku k legitimizaci Rusnokovy vlády zorganizoval M. Hašek:

"Premiér Jiří Rusnok v pondělí pozdě odpoledne jednal s šéfem Asociace krajů ČR a jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem (ČSSD). Dohodli se, že se v pátek uskuteční společné jednání vlády a hejtmanů. Hašek po schůzce zopakoval, že by soc. dem. měla, pokud se nerozpustí Sněmovna, zvážit podporu právě Rusnokovu kabinetu. "Pan premiér chce neprodleně zahájit komunikaci s hejtmany," řekl Hašek po jednání Novinkám. "Vycházíme z toho, že zemi spravujeme společně," doplnil s tím, že se v pátek uskuteční jednání členů Rusnokovy vlády s členy Rady Asociace krajů ČR sdružující hejtmany. Na schůzce by se podle Haška mělo hovořit o řešení následků povodní, čerpání z evropských fondů a také státním rozpočtu na příští rok, kdy je pro regiony klíčové například financování sociálních služeb. "Připravuje se návrh státního rozpočtu na příští rok, který se týká i krajů. Nemůžeme ztratit několik málo drahocenných týdnů a je třeba se o rozpočtu bavit už nyní," vysvětlil Hašek. "Myslím, že takové setkání bude užitečné pro obě strany," dodal. Během schůzky přišla řeč i na postoj ČSSD k dalšímu osudu Rusnokovy vlády. Podle Haška se vše odvíjí od výsledku hlasování o rozpuštění Sněmovny, které se uskuteční ve středu. Pokud nebude úspěšné, Hašek, který je prvním místopředsedou ČSSD, soudí, že by jeho strana měla zvážit i vyslovení důvěry Rusnokovu kabinetu. "Jednou z možností je hlasování o důvěře vládě," uvedl s tím, že soc. dem. nevypíše kabinetu žádný bianco šek. ČSSD bude zajímat obsah programového prohlášení nebo osvětlení financování kampaně prezidentského kandidáta a současného ministra financí Jana Fischera. "Musíme si být jisti, že skandál s financováním bude vysvětlen a vyřešen ještě před hlasováním o důvěře," podotkl Hašek. Hlasování by se mělo uskutečnit 8. srpna. Nadále podle Haška platí, že hlavním požadavkem ČSSD jsou předčasné volby, a to i v případě, že dostane Rusnokova vláda důvěru. Stejně hovoří i lídr komunistů Vojtěch Filip, který zmínil jako realistický říjnový termín voleb. Pokud Rusnok a jeho sestava důvěru Sněmovny nezíská, podle Haška by se druhého pokusu o sestavení kabinetu měl zhostit lídr soc. dem. Bohuslav Sobotka, který si o to už ostatně řekl."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307852-rusnok-se-dohodl-s-haskem-na-spolecnem-jednani-vlady-s-hejtmany.html

Co přinesl 16.7.2013

Úterý 16.7.2013 přineslo tři významné události, které spolu částečně souvisejí. Byl to a) vývoj v ČSSD (zde si od vnitřních střetů stojedničková koalice slibuje, že znovu vstoupí ofenzivně do hry), b) rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bili exposlanci P. Tluchoř, M. Šnajdr a I. Fuksa vyňati z působnosti orgánů činných v trestním řízení, c) oznámení M. Němcové, že stojedničková koalice začala připravovat vládní program.

a) Haškova ofenziva v ČSSD

Krátce po půlnoci iDNES.cz zveřejnil zprávu o stanovisku, které dal místopředseda ČSSD M. Hašek. Na to reagoval ráno na Faceboooku P. Janýr následujícím způsobem:

"Hašek zrovna převzal nucenou správu nad ČSSD!!! Jedná očividně bez rozhodnutí předsednictva a dalších orgánů strany. Neuvěřitelné. Tohle se v dějinách ČSSD ještě nestalo, tedy až na červen 1948, kdy došlo k sloučení ČSSD a KSČ." V podstatě má pravdu. Jen trochu přehání s tím srovnáním se slučovacím sjezdem. B. Sobotka se dopustil hned několika chyb. Okamžitě se postavil proti Rusnokově vládě, aniž by byla ještě sestavena, místo toho, aby připustil možnost její podmíněné podpory při splnění určitých programových podmínek. A pak – po určitém manévrování, kterým mohl ještě leccos napravit – se přidal k mediálně stádnímu a levnému personálnímu okopávání této vlády. Podcenil význam programových otázek, zemanovskou nostalgii ve své straně a zejména pak pozitivní očekávání veřejnosti, pokud jde o Rusnokovu vládu. V tuto chvíli M. Hašek prostě obsadil prostor pro programové vyjednávání, ke kterému tak jako tak dojde (posílil svoji pozici, není však nejsilnějším hráčem v ČSSD). Podařilo se mu to, co se mu nepodařilo před pár měsíci ne zcela šťastným vystupováním proti J. Dienstbierovi. A B. Sobotka je najednou mimo hru. Nikdo už ho nebude brát jako nejvýznamnějšího reprezentanta ČSSD.

Jeden z ohlasů na P. Janýra (od P. Opočenského) říká: "Mít na programovou oblast nějaké požadavky při daném personálním obsazení, je fór dne. Za prvé, papír snese všechno, za druhé, pokud vláda jednou důvěru získá, tak se na nějaké prohlášení úplně vykašle a dělat si iluze o tom, že ji někdo do předčasných voleb ještě odvolá, je fantasmagorie."

Zde je několik nepřesností:

1. Personálně není vláda složena špatně (a ještě uvidíme, zda přes zdánlivou nepopularitu byl výběr J. Fischera dobrý nebo ne).

2. Rusnokova vláda je a bude v situaci, kdy si nebude moci dovolit zklamat očekávání veřejnosti, bude více vázána k dodržování dohod, než kterákoli jiná, protože hlavní spor následujících dní, týdnů a měsíců bude o míře legitimity Rusnokovy vlády.

Zde je celý článek na iDNES.cz:

"První místopředseda ČSSD Michal Hašek sdělil Rusnokovi tři podmínky, za kterých je strana ochotna podpořit jeho vládu. Zaprvé musí uspokojivě vyřešit pochybnosti kolem mecenášů Jana Fischera, kteří mu ochotně poslali miliony na dluhy poté, co se stal ministrem financí. "Pokud se Fischerovi nepodaří věrohodně prokázat, co to je za finance, od koho je získal a že nemají žádnou souvislost s jeho působením na ministerském postu, pak by měl ještě před hlasováním o důvěře z vedení resortu odejít," říká Hašek. Fischer vyzval svého sponzora, podnikatele v energetice Ladislava Drába, aby do středy do 16 hodin doložil původ 4,2 milionu korun, které mu poslal na dluhy po neúspěšné prezidentské kampani. Dráb MF DNES řekl, že peníze měl prý sice delší dobu doma, ale předtím je vybral z účtu, o čemž dodá potvrzení. Jde o něco jiného: doklady o původu peněz nevyřeší podezření, že sponzor může chtít od ministra Fischera protislužby.

Druhá podmínka je spíše formální. Plány vlády prý musí být podle Haška v souladu s programem ČSSD. "Musí být zcela jasné, jak bude vypadat programové prohlášení Rusnokovy vlády. Pokud nebude v souladu s našimi prioritami, pak tuto vládu nepodpoříme, i kdyby byla plná sociálních demokratů s přerušeným členstvím."

Závěrečný požadavek je pak nejhůře splnitelný. Měla by dopředu existovat jistota, že Rusnokův kabinet bude vládnout jen do předčasných voleb někdy v září či v říjnu. Nikoliv tedy až do řádného termínu v květnu 2014. "Nechceme se vzdát možnosti předčasných voleb. Každý měsíc navíc, kdy tu bude úřednický kabinet, byť s důvěrou Sněmovny, je podle mého zbytečný. Budeme trvat na tom, aby i eventuálně po potvrzené důvěře Rusnokově vládě pokračovala jednání o rozpuštění Sněmovny a vypsání nových voleb. Hlasování je možné kdykoliv opakovat," dodává Hašek. K rozpuštění Sněmovny, a tedy k předčasným volbám, je třeba 120 hlasů ve dvousetčlenné Sněmovně. A nelze čekat, že pravice, ODS a TOP 09, zvedne ruku pro nové volby, kde by ji čekal debakl. Proč to tedy Hašek říká? Jde patrně o alibi dovnitř ČSSD, ke křídlu odpůrců Miloše Zemana kolem Bohuslava Sobotky. Právě ti se obávají, že by Rusnokova vláda mohla být u moci dlouhé měsíce až do řádných voleb. A stát se tak odrazovým můstkem pro SPOZ a další nová hnutí."

Viz: http://zpravy.idnes.cz/tri-podminky-cssd-pro-podporu-rusnokova-kabinetu-fvt-/domaci.aspx?c=A130715_205625_domaci_ert

B. Sobotka se již krátce popoledni pokusil kontrovat. Vydal prohlášení, že M. Hašek mluvil sám za sebe. Tím ovšem jen pokračoval v oslabení a izolování své pozice:

"Tři podmínky, které pro podporu vlády premiéra Jiřího Rusnoka stanovil místopředseda ČSSD Michal Hašek, jsou jeho osobním názorem a nepředstavují stanovisko stany. V pondělí to potvrdil Hašek i šéf stany Bohuslav Sobotka. Místopředseda největší parlamentní strany jednal podle svých slov s Rusnokem jako šéf Asociace krajů ČR především o páteční společné schůzce vlády a hejtmanů. Ministerský předseda se ho během setkání zeptal také na nadcházející hlasování o důvěře kabinetu. Hašek mu prý zopakoval, že ČSSD usiluje o předčasné volby. "Pokud by se to nepovedlo z hlediska rozpuštění Sněmovny, tak pak samozřejmě budeme zvažovat různé varianty, včetně varianty možné podpory Rusnokovy vlády; a hovořil jsem o podmínkách, které ovšem vidím já osobně a o kterých budeme teprve jednat v sociální demokracii," uvedl Hašek. "Já jsem se nevydával za toho, kdo vyjednává za sociální demokracii, ani jsem nestavěl ty podmínky jako podmínky, které by měla schválené sociální demokracie." Také podle Sobotky vyjádřil Hašek jen svůj názor. O postoji strany se podle něj bude jednat až v případě, že se nepodaří rozpustit Sněmovnu. Hlasovat se bude ve středu, rozpuštění dolní komory ale není pravděpodobné. O dalším postupu bude předsednictvo sociální demokracie diskutovat v pátek. Hašek, který prý Rusnokovi v žádném případě nechce dávat bianco šek, si za trojicí svých podmínek stojí. Bude tak na vnitrostranických jednáních zastávat pozici, že program úřednické vlády musí být v souladu s programem ČSSD. Bude také požadovat pokračování rozhovorů o předčasných volbách a vysvětlení okolnosti financování prezidentské kampaně současného ministra financí Jana Fischera. Nevyloučil ani další připomínky. Jednu v pondělí zmínil i Sobotka. Sociální demokracii podle něj bude zajímat způsob, jakým chce Rusnok získat podporu pro svůj kabinet. Pokud by jeho postup zaváněl nakupováním hlasů a politickou korupcí, ČSSD prý úřednickou vládu nepodpoří."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307905-hasek-mluvil-za-sebe-ohradil-se-sobotka-proti-podminkam-pro-rusnoka.html

Správný postup (stále se k němu lze ještě vrátit) byl (ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Rusnokova vláda bude jmenována) následující:

1. Zdůraznit klíčový význam programových podmínek (a on je opravdu klíčový, jak ještě ukážu).

2. Svolat mimořádnou programovou konferenci ČSSD, která by řešila otázky:

- Jaký prostor dát Rusnokově vládě, tj. požadovat, co má udělat a co má neudělat (významné jsou i ona omezení, tj. definovat, které otázky by Rusnokova vláda neměla rozhodovat).

- Jak postup Rusnokovy vlády hodnotit a jaké budou první kroky po převzetí vlády sociální demokracií.

- Jaké střednědobé a dlouhodobé problémy řešit.

3. Tím by se podstatně posílila vyjednávací pozice ČSSD oproti Rusnokově vládě a došlo by i k určitému sjednocení této strany v reakci na nové podmínky.

Smysl tohoto postupu by byl takový: Nečasova vláda natolik zdiskreditovala politické síly reprezentované "stojedničkovou" koalicí, že se otevřel prostor pro zásadní perspektivní změny. K nim lze nyní vývoj nasměrovat. Rusnokovu vládu lze využít nejen jako dočasného správce, ale i jako toho, kdo udělá první nápravné a přeorientační kroky. Z pozice dlouhodobého směřování vývoje (dlouhodobého i akčního programu aktualizovaného v nových podmínkách programovou konferencí) lze pak s touto vládou jednat o podmíněné podpoře.

K tomu poznámka: Pokud je společnost natolik penetrována působením vzájemně provázaných struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, jako je ta naše (ale bohužel nejen naše) v současné době, pak není možné nic moc ovlivnit. Co ovšem ovlivnit lze a co je podstatné, tak je to právě změna základního ideového paradigmatu. Proto mají programové otázky a dlouhodobá pozitivní řešení mimořádný význam. Platí totiž, že nakolik se podaří perspektivní řešení dostat do veřejného povědomí, natolik se otevírá cesta k omezení role stávajícího základního ideového paradigmatu vyjednávání vlivu. A to stávající základní ideové paradigma je nutnou podmínkou, bez které by struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad nemohly bujet v té míře, v jaké bují.

K tomu viz: http://radimvalencik.pise.cz/309-70-4-1-hra-odkud-kam-jdu-a-kam-se-snazim-dojit.html

Ještě k B. Sobotkovi. Jeho pozice bude slabá a slábnout. Opravdu jsem mu to nepřál. Byl pozitivní změnou oproti svým třem předchůdcům a standardní situace zvládal mistrně. Nepochybně by bylo lepší, pokud by obstál i v těch nestandardních. Ale to se mu asi moc nepovedlo. Není to žádná tragédie. Ani jeho, ani těch, kterým to přidá trochu starostí.

b) Rozhodnutí Nejvyššího soudu

Nejvyšší soud vydal rozhodnutí o tom, že P. Tlučhoř a M. Šnajdr by měli být propuštěni z vazby a mělo by být zastaveno i jejich trestní stíhání. Podle Nejvyššího soudu byli při vyjednávání o funkcích výměnou za složení poslaneckých mandátů kryti poslaneckou imunitou. Rozhodnutí se vztahuje i na Ivana Fuksu, byť se na Nejvyšší soud neobrátil (krácená informace z Novinky.cz):

"Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan potvrdil, že Šnajdr, Tluchoř a Fuksa budou propuštěni z vazby. Na svobodu se dostanou, až žalobci vypracují a doručí do věznice příkazy k jejich propuštění. Olomoucké státní zastupitelství, které případ dozoruje, rozhodlo zpracovat příkazy k propuštění poté, co Nejvyšší soud rozhodl o vynětí trojice z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. "Rozhodnutí Nejvyššího soudu, tak jak ho interpretujeme, nicméně nevylučuje možnost stíhání pro trestný čin, ze kterého jsou obviněni,” řekl ČT Ištvan.

Bývalý premiér Petr Nečas (ODS), jehož vláda kvůli kauze padla, vyzval Ištvana k rezignaci.

Obhájce Petra Tluchoře Jiří Brátka řekl v České televizi, že Nejvyšší soud nezkoumal skutkovou stránku věci, ale zabýval se pouze otázkou poslanecké imunity. Tluchoř i Šnajdr proto budou nadále formálně čelit trestnímu řízení, Brátka ale nepředpokládá, že by měli být znovu vzati do vazby, neboť podle něj už pominuly důvody pro její uvalení."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307947-tluchor-snajdr-a-fuksa-jsou-volni-rozhodl-nejvyssi-soud.html

c) Iniciativa M. Němcové

V euforii z rozhodnutí Nejvyššího soudu a pod vlivem očekávání důsledků konfliktu vyhrocujícího se v ČSSD se objevila následující informace:

""Jednáme s TOP 09 a ODS o programu případné společné vlády v případě, že Miroslava Němcová bude jmenována premiérkou v případném druhém pokusu," potvrdila předsedkyně LIDEM Karolína Peake. Němcová zopakovala, že Rusnokově vládě poslanci bývalé koalice důvěru ve Sněmovně nevysloví. Potvrdilo to podle Němcové i dnešní jednání. Chystané programové priority by měly ukázat, co by vláda mohla zvládnout do řádných voleb v příštím roce."

Viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/eurovolby/cesko/clanek.phtml?id=785356

Můžeme se tedy těšit, že M. Němcová a spol. přesně a důvěryhodně v programu popíšou, v čem a proč selhala Nečasova vláda, a na tom bude stavět jako na pevním fundamentu.

Co přinesl 17.7.2013

Ve středu 17.7.2013 se rozpoutala diskuse o interpretaci rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícího se tří bývalých poslanců ODS. Poučné na této diskusi je zejména to, že velmi dobře ukazuje, nakolik jev zvaný skupinová konformita (omezenost) ovládl ODS. Samotné hlasování o důvěře vládě dopadlo tak, jak dopadlo a jak se dalo očekávat.

Začalo to tím, když úřadující předseda ODS M. Kuba prohlásil, že jeho strana nezvedne ruku pro rozpuštění sněmovny ani v případě, že by úřednická vláda J. Rusnoka získala ve sněmovně důvěru a měla vládnout až do konce volebního období:

Úřadující předseda ODS Martin Kuba prohlašuje, že jeho strana nezvedne ruku pro rozpuštění sněmovny ani v případě, že by úřednická vláda Jiřího Rusnoka získala ve sněmovně důvěru a měla vládnout až do konce volebního období." Pokud získají většinu, pak je to parlamentní většina a parlamentní vláda, ke které se přihlásí některé strany - jestli to bude ČSSD nebo KSČM, pak je to jejich vláda, oni se musí svým voličům zpovídat. Pak ale zase není situace, kdy ve sněmovně není většina a zase není důvod předčasné volby," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Kuba. Zároveň přiznává, že pro ODS předčasné volby výhodné nejsou - preference jsou na velmi nízké úrovni. "Ano, určitý čas do voleb pro nás má svoje benefity," připouští lídr ODS. Proto ani na středečním pokusu rozpustit sněmovnu nemůže ČSSD s hlasy ODS počítat (což ví už dlouho), ale nemůže s nimi počítat ani do budoucna. Ostatně směrem k ČSSD prozatímní předseda vzkazuje: "ODS možná není v úplné kondici po mediálním zásahu probíhající aférou, takže preference nejsou tam, kde by odpovídaly. ČSSD má ale mnohem větší problém: těsně před tím, než se má stát vítězem voleb, je natolik rozštěpená, že se rozsypává předsedovi pod rukama." "Rozpustit parlament znamená, že budou předčasné volby - a já si nejsem jistý, že budou řešením. Vzpomeňme si, jak u nás dopadají volby nerozhodným složením sněmovny. To tady v listopadu můžeme sedět nad novým složením sněmovny, kde většina bude sto jedna, sto dva. A do toho vstoupí opět prezident a všem nám sdělí, že si vlastně myslí, že ten Rusnok je šikovný a že se mu líbí, jak vládne, a že by vlastně mohl vládnout dál. Parlament prostě musí dát najevo, že jsou věci, které musí zůstat v jeho pravomoci, a vymezit pro budoucnost pozici, kam prezident může a kam ne."

Viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=785338

Vida, jaké důsledky má rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze tří bývalých poslanců obviněných z korupce, které zachránilo to, že se tohoto činu dopustili na půdě Poslanecké sněmovny. A M. Kuba nám to takhle bodře sdělí: Víme, co jsme zač, tak Sněmovnu nerozpustíme, protože – jak rozhodl Nejvyšší soud – jsme při provádění svých lumpáren kryti.

Hned na to se nechal slyšet P. Nečas:

""Jak dlouho bude (vrchní státní zástupce Ivo Ištvan) provádět právnické experimenty,” položil si Nečas řečnickou otázku. Žalobce podle něj přivedl zemi na okraj ústavní... "Od včerejška tu nemáme kauzu Nagyová, ale máme tu kauzu Ištvangate," uvedl Nečas. Řekl také, že mu kauza připomíná čarodějnické procesy. Vazební stíhání obviněných je podle Nečase záměrně prodlužován, stejně jako jsou prodlužovány výslechy svědků. "Zdržují, natahují a spoléhají na dovolené,” shrnul Nečas, podle něhož se u obviněných nikdy nejednalo o koluzní, ale o nátlakovou vazbu. Teatrální Nečas naznačil, že Ištvan mohl celý proces zosnovat kvůli tomu, aby "si zachránil židli”, neboť podle návrhu připravovaného zákona o státním zastupitelství by měla být vrchní zastupitelství zrušena. Zmínil i možné spojení mezi státními zástupci a některými soudci. O vazbách se prý vždy rozhodovalo o víkendu, kdy se jasné, který soudce bude o uvalení rozhodovat."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308065-necas-kauza-nagyova-neni-mame-tu-istvangate.html

Takže P. Nečas je čistý a za všechno může I. Ištván. Když jsem to četl, musel jsem se štípnout, zda se mi to jen nezdá. Představme si, že by P. Nečas zaměstnal na svém úřadu svou manželku a dával jí odměny ve výši 10-20násobku jejího tabulkového platu. Okamžitě by jako politik a jako ten, kdo má právo moralizovat, skončil. Ale on tam nezaměstnal manželku, on tam zaměstnával svou milenku. A celému národu lhal. Opakovaně a vytrvale, že jejich vztahy byly jen služební. A tato jeho milenka vtáhne naši zpravodajskou službu do svých osobních akcí (což mj. svědčí o tom, jaké poměry za P. Nečase ve vrcholné administrativě panovaly), v podstatě tuto službu, která má hodnotu miliard zničí – a ono se nic nestalo. Zločincem je ten, kdo to vyšetřuje.

Tak si říkám, jsou to hormony (to bych chápal, P. Nečas je již několik týdnů bez milenky), horko (také hodně velké), nebo příklad ukázkové a krajní skupinové konformity (omezenosti) založené na tom, že se za normální považuje to, co normální není?

Asi to třetí, protože ODS už od rána tento fenomén předváděla

A z této pozice pak vedení ODS zaútočí proti I. Ištvánovi. On přece za všechno může:

Poslanecký klub ODS ve středu vyzval vládu, zejména ministryni spravedlnosti a premiéra, aby se zabývali trváním vazby i u obviněných, kteří nebyli propuštěni. Zároveň poslanci ODS vyzvali státní zástupce a policisty, aby složili funkce. Reagovali tak na úterní verdikt Nejvyššího soudu, který nařídil pustit tři exposlance ODS z vazby. Trestní řízení mohlo podle nich být nezákonné. "S ohledem na to, že Nejvyšší soud ČR konstatoval nezákonnost trestního řízení a uvalení vazby v případě Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře, poslanecký klub ODS vyzývá státní zástupce, aby se okamžitě zabývali zákonností trestního řízení a zejména trvání vazby u dalších obviněných," přečetl usnesení poslaneckého klubu ODS jeho místopředseda Jan Bauer. "Poslanecký klub vyzývá aktéry tiskové konference Vrchního státního zastupitelství a policie ČR ze dne 14. června, aby jednoznačně a okamžitě sdělili, zda údajné nálezy značného množství peněz v hotovosti a zlata souvisejí se stíháním bývalých poslanců, Romana Bočka a Jany Nagyové, či nikoliv. Pokud tyto nálezy nesouvisejí s trestním stíháním uvedených osob a sdělení na tiskové konferenci byla nepravdivá, pak mediálním spojením těchto případů došlo k závažné dezinformaci veřejnosti. V takovém případě musejí aktéři tiskové konference vyvodit osobní zodpovědnost," píše se v usnesení, které poslanecký klub ODS jednomyslně přijal. Těmi "aktéry tiskové konference" byli státní zástupce Ivo Ištvan a ředitel protimafiánského útvaru Robert Šlachta. "Nelze ignorovat celospolečenský dopad, odpovědnost musí být vyvozena," řekl pověřený předseda ODS Martin Kuba. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová oznámila, že se věcí nebude zabývat. Na to zareagoval místopředseda ODS a její předchůdce Pavel Blažek. "Nechci žít v takovém státě, který si nedovolí kritizovat rozhodnutí okresního soudu, ale neustále se zabývá rozhodnutím Nejvyššího soudu. Vláda se tím zabývat musí. Pokud nebude, tak to není vláda a nemusí si hrát na to, že vládne," řekl Blažek.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308036-ods-vyzvala-vladu-aby-zacala-resit-situaci-na-statnim-zastupitelstvi.html

Nejvyšší soud samozřejmě žádné nezákonnosti, kterých by se dopustily orgány činné v trestním řízení, nekonstatoval. Konstatoval jen, že nezákonnosti (korupce), kterých se patrně dopustili bývalí tři poslanci, jsou nestíhatelné v důsledku toho, že je prováděli na půdě Sněmovny. Existuje nějaká lepší ilustrace toho, co je skupinová konformita (omezenost) založená na tom, že se za normální považuje to, co normální není? Vedení ODS pod jejím vlivem snad ani netuší, jak blízko v důsledku toho může být konec této kdysi velké a mocné strany, která ovšem ztratila schopnost sebereflexe.

Mj. k tomu lze připočítat i názor V. Klause:

Bývalý prezident Václav Klaus se v reakci na verdikt Nejvyššího soudu v kauze tří exposlanců ODS ostře pustil do policie a státního zastupitelství. Podle Klause má represivní aparát potenci pod maskou šíření údajného dobra zlikvidovat politický systém. Exprezident také volá po tom, aby se používání odposlechů vrátilo do rozumných mezí. Klaus na webu svého institutu uvedl, že se represivní složky opět vymanily z kontroly volených zástupců lidu. "Před 24 lety jsme si přáli pád komunismu i proto, abychom represivní složky dostali pod kontrolu volených zástupců lidu. Nyní jsme byli svědky toho, že se tyto složky z této kontroly znovu vymanily a "slabosti" naší demokracie dokázaly okamžitě využít. Toto je třeba co nejdříve ukončit," napsal exprezident. Lidé, kteří nedávné policejní zásahy obhajují na základě argumentu, že represivní aparát potřebuje mít zcela volné ruce, se podle Klause mýlí. "Domnívají se mylně, že jeho zásahy budou vždy dopadat na ty druhé, na ty neoblíbené, na ty se špatnou pověstí. Historie ukazuje, že tomu tak nebývá. Dříve či později dopadnou i na ně," soudí. Klaus následně vyslovil vážné varování. "To podstatné však je, že se ukázalo, že má represivní aparát potenci pod maskou šíření údajného dobra zlikvidovat celý politický systém. To je ten hlavní důvod, proč jako občan musím zvednout hlas a říci, že se s tím nesmíme smiřovat," sdělil. Bývalý prezident přitom volá po systémové změně. "Již delší dobu se projevující ambice některých soudců, prokurátorů a policistů měnit vlády, rušit vyhlášené volby a podřídit si ústavní instituce jsou projevem hlubšího problému našeho politického systému. Jeho slabost ukazuje i to, že jde tak snadno – na základě pochybných obvinění – zlikvidovat vládu či skandalizovat a brát do vazby kohokoli, na koho různí nezvolení, ale mocní, ukáží prstem. Tento hlubší problém nelze řešit personálními změnami či kárnými řízeními. Vyžaduje systémovou změnu," uvedl. Klaus se domnívá, že je třeba "navrátit do rozumných mezí používání (či zneužívání) odposlechů". Změnit by se podle něj od základu mělo "postavení státních zástupců a na ně navázaných policejních a justičních kruhů".

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308059-represivni-aparat-ma-potenci-zlikvidovat-politicky-system-soudi-klaus.html

Ono to zní spíše jako vtip: "represivní složky opět vymanily z kontroly volených zástupců lidu" – Takže když J. Nagyová úkolovala tajnou službu k soukromým účelům, tak to tyto složky asi byly pod kontrolou volených zástupců. To bylo všechno v pořádku.

Jenže mezi tím se objevily i jiné názory. Za povšimnutí stojí již to, co říká k interpretaci rozhodnutí Nejvyššího soudu v oficiálním vyjádření jeho mluvčí:

Státnímu zastupitelství a policii nikdo nebrání vyšetřovat a případně prokazovat jinou činnost poslanců, kteří byli propuštěni z vazby. Upozornil na to v rozhovoru pro Právo mluvčí Nejvyššího soudu (NS) Petr Knötig. Při vyjednávání o funkcích na půdě Sněmovny byli poslanci podle rozhodnutí NS kryti imunitou.

Týká se rozhodnutí Nejvyššího soudu i jednání poslanců mimo Sněmovnu?

"Podle ústavy se vztahuje na jednání, které proběhlo v rámci orgánů Poslanecké sněmovny. Ty jsou jasně vymezené, je to například schůze Sněmovny nebo zasedání poslaneckého klubu nebo výboru."

Pokud tedy státní zastupitelství prokáže, že se trafiky pro rebelující poslance aktivně domlouvaly i jinde než na půdě parlamentu, tak bude možné ve stíhání bývalých poslanců pokračovat?

"To je věcí dokazování a Nejvyšší soud se k tomu nevyjadřoval, ostatně k tomu neměl ani žádné podklady. Tady šlo jen o vymezení časového úseku, který byl popsán, a že k tomu došlo na půdě Poslanecké sněmovny. Na to ostatní se rozhodnutí Nejvyššího soudu nijak nevztahuje a soud to ani nijak nekomentoval."

Čili to obvinění by mohlo platit dál?

"Na toto vám nemůžu odpovědět, protože to se vůbec neřešilo. Tady šlo jen o období od 18. září do 7. listopadu, tedy na schůzi Sněmovny, přičemž oni se na řádné schůzi 7. listopadu vzdali svého mandátu. Čili to rozhodnutí se vztahuje pouze na jejich jednání v tomto časovém úseku. Nepřísluší nám se k tomu dále vyjadřovat."

Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan už v rozhovoru pro Právo deklaroval, že žalobci se zřejmě na Nejvyšší soud obrátí s tím, ať tuto otázku jednoznačně posoudí. V takovém případě se tedy touto otázkou zabývat budete?

"Ano, nějakým způsobem se k tomu postavíme, ale zatím jsme zaznamenali jen prohlášení vrchního státního zástupce v médiích. Jen chci zdůraznit, že naše rozhodnutí rozhodně neposvěcuje beztrestnost jednání poslanců, spočívající např. v krádežích, vydírání nebo třeba násilném jednání, pokud by k tomu došlo v Poslanecké sněmovně, jak se o tom v některých médiích spekulovalo. To striktně odmítáme."

Dobře, ale vy jste argumentovali tím, že v tomto případě šlo o politická jednání přímo související s výkonem mandátu poslance, ale zároveň jde o podezření z korupce. Máme si to tedy vyložit tak, že na krádeže se rozhodnutí sice nevztahuje, ale pokud přinese někdo poslanci tašku s penězi jako odměnu za určité hlasování, tak se na to imunita vztahovat bude?

"My jsme se zabývali pouze konkrétní situací těchto konkrétních lidí a k tomu se vztahovalo rozhodnutí soudu, tedy že se na jejich jednání imunita vztahuje. To, co jste popsal, je jiné jednání, které se tady neřešilo."

Dobře, ale jde o možnou korupci...

"Nemůžu k tomu v tuto chvíli říct nic víc. To je ale případ, který se nestal a který nikdo neposuzoval. V historii Nejvyššího soudu byly podány pouze tři návrhy na vynětí z působnosti orgánů činných v trestním řízení, a to u poslanců Víta Bárty a Jaroslava Škárky a pak toto aktuální podání, nic jiného zatím řešeno nebylo."

To chápu, ale jak si to tedy mají voliči vyložit? Že je legální uplácet poslance na půdě Poslanecké sněmovny?

"Na to nemůžeme odpovědět, tady se řešila jiná situace."

A v té situaci, kterou soud posuzoval, bude tedy klíčové, zda policie prokáže i jiné lokace toho korupčního jednání?

"Státnímu zastupitelství a policii nikdo nebrání provádět další úkony, šetřit a případně prokazovat jinou činnost těchto osob. Toto rozhodnutí se vztahuje pouze na jednání v rámci orgánů Poslanecké sněmovny, a to v přesně vymezeném časovém úseku."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308040-statnimu-zastupitelstvi-nikdo-nebrani-dal-setrit-rekl-mluvci-nejvyssiho-soudu.html

Bez zajímavosti není ani stanovisko ústavního soudce J. Kysely:

"Ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Právo podrobil kritice úterní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vyňal tři bývalé poslance ODS obviněné z korupce z pravomoci policistů, žalobců a soudců. Exposlanci Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř, kteří se vzdali mandátů a údajně za to měli získat nabídku lukrativních postů, jsou podle NS chráněni poslaneckou imunitou. "Měl jsem možnost se seznámit jen se třemi odstavci zveřejněnými na internetu. S podstatou věci hrubě nesouhlasím, ještě hruběji než v případě Víta Bárty. Podle toho, jak NS pracuje s článkem 27 ústavy o imunitě, mám skoro pocit, že má jiný text než já. Jde o dva odstavce. V prvním se píše, že poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování ve Sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech, což tento případ nebude. Ve druhém odstavci se píše, že za projevy učiněné ve Sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Za projevy učiněné ve Sněmovně, to je ta podstata věci. Za projevy učiněné ve Sněmovně nebo jejich orgánech NS vykládá opakovaně jako v zásadě jakákoli jednání, která souvisejí s politickou činností. To jistě bylo možné takto konstruovat, jenom by to v ústavě muselo být. Přitom jednací řády obou komor evidentně mají na mysli, že projev je to tehdy, když stojíte u řečniště ve Sněmovně, nebo mluvíte ve výboru či komisi a někoho urazíte, tak za to nemůžete být stíhán. Ne že si něco špitáte ve sněmovní restauraci. Podle všeho to, co je chráněno indemnitou neboli nepostižitelností, je veškerá politická činnost poslance, která probíhá ve Sněmovně. Jenže to v ústavě psáno není. To je naprosto absurdní a iracionální interpretace ústavy, která naprosto ignoruje kontext dvou jednacích řádů obou komor. Skoro bych si mohl myslet, že NS věc vygradovává tak, aby parlament imunitu nakonec zrušil úplně.""

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/307960-ustavni-pravnik-propusteni-exposlancu-ods-je-absurdni-interpretace-ustavy.html

Ministryně spravedlnosti M. Benešová též sdělila svůj názor:

"Stejně tak ministryně spravedlnosti Marie Benešová odmítá výzvy, aby vzhledem k aktuálnímu vývoji okamžitě iniciovala kárné řízení s olomouckým vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem. Nečasovy mediální vzkazy považuje za politické výzvy, které nepatří do právního státu. "V žádném případě nehodlám přistupovat k unáhleným rozhodnutím, a to ani na základě současného rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým jsem zatím neměla možnost se seznámit," upozornila. Benešová nicméně připouští, že ve své praxi se setkala i se spornými rozhodnutími Nejvyššího soudu. "I soudci Nejvyššího soudu jsou jenom lidi," dodala."

Viz: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/235025-benesova-nemini-odvolat-istvana-ten-chce-exposlance-dal-stihat/

A snad stojí za povšimnutí i názor L. Zaorálka:

"Lubomír Zaorálek považuje odpolední výstup Petra Nečase a jeho výroky vůči vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi za skandální. Podle Zaorálka byl projev Nečase zneužitím funkce ústavního činitele. "Pokládám za nepřípustné, aby představitelé ODS Marek Benda nebo Petr Nečas poměrně velmi brutálním způsobem začali napadat policii a státní zastupitelství, mluvit o kárném řízení a podobně," uvedl již dříve Zaorálek s tím, že toto jednání ohrožuje princip právního státu. Lubomír Zaorálek výroky expremiéra Nečase označil za skandální. "Jak může s tím vším na krku vystupovat a tvrdit, že pan Ištvan způsobil krizi? (...) Jestli tu někdo způsobil krizi, tak to byla vláda Petra Nečase," uvedl. "Doporučil bych mu, ať ze sněmovny odejde. Takhle se přece nemůže chovat," dodal Zaorálek. Ten už dříve uvedl, že je podle něj nemožné, aby se ústavní činitel snažil takovýmto způsobem ovlivnit řízení ve věcech, které se ho bezprostředně týkají a kde je v konfliktu zájmu. Podobný způsob zasahování do justice a policie je podle něj ohrožováním principu právního státu. "Jsem překvapen bohorovností, s jakou to bere pan Ištvan, který má pocit, že bude pokračovat ve svých hrátkách. Čekal bych, že dnes večer bude rezignovat. (...) Za tento puč státních zástupců někdo musí nést zodpovědnost," uvedl Benda s tím, že Ištvan by měl rezignovat "minimálně za neuvěřitelnou teatrálnost celé akce". Zaorálek také reagoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které označil za problematické. "Kladu si otázku, jestli Nejvyššímu soudu přísluší, aby vykládal ústavu. Každému je jasné, že od vykládání ústavy je tady Ústavní soud," prohlásil místopředseda sněmovny i ČSSD. Podle něj NS ODS pokropil živou vodou. Zaorálek zároveň uvedl, že by jej zajímalo, zda by Ústavní soud termín "projev poslance" vyložil také tak široce jako Nejvyšší soud. "Mám o tom velké pochyby. Mám velké obavy, pokud se takovéto věci dějí, co tím vlastně pánové na Nejvyšším soudu způsobili. Tahle věc je velmi podivná," poznamenal. Zaorálek připomněl článek 27 Ústavy ČR, jenž hovoří o nestíhatelnosti poslanců za jejich projevy učiněné ve sněmovně a Listina základních práv v článku 17 definuje, co to takový "projev" je. "Je tam napsáno: Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem jako i svobodně vykládat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace," připomněl."

Viz: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/235018-zaoralek-projev-necase-byl-zneuzitim-funkce-ustavniho-cinitele/

Existuje nějaká lepší ilustrace toho, co je skupinová konformita (omezenost) založená na tom, že se za normální považuje to, co normální není? Vedení ODS pod jejím vlivem snad ani netuší, jak blízko v důsledku toho může být konec této kdysi velké a mocné strany, která ovšem ztratila schopnost sebereflexe.

Po zvážení vše okolností jsem podepsal petici na podporu I. Ištvánovi:

http://www.petice24.com/podpote_p_itvana_v_boji_s_politickou_mafii

Co přinesl 18.7.2013

Čtvrtek 18.7.2013 přinesl pokračující útoky "stojedničkové koalice" a jejich příznivců proti I. Ištvanovi a dalším. A tak spor o legitimitu Rusnokovy vlády (nedůvěra nedůvěryhodné sněmovny versus důvěra důvěryhodných občanů) začal na trochu jiné půdě a v přenesené podobě. Zde je relevantní zejména stanovisko nejvyššího státního zástupce P. Zemana, které vyjádřil v rozhovoru pro ČT (nejdůležitější je podtrženo):

Co se týká rozhodnutí o stížnosti. Jak to vidíte časově, už nad tím pracujete?

"Na rozhodování o stížnostech obviněných do zahájení trestního stíhání pracujeme, před dvěma dny jsme dostali poslední odůvodnění. Těžko odhadnout, kdy rozhodnutí o stížnostech bude. Ještě musím poznamenat to, že při stížnostním řízení musíme vzít v úvahu i nejnovější usnesení Nejvyššího soudu."

Co se týká podobných kauz, jak dlouho to trvá?

"Záleží to na té které kauze, lze říci, že u komplexních kauz - a tuto kauzu bych nazval komplexní kauzou - to stížnostní řízení je v řádech týdnů."

V rámci této věci se může rozhodovat i delegace, tzn. to, jestli se vyhoví i stížnostem, aby ta věc byla odňata olomouckému vrchnímu státnímu zastupitelství?

"V rámci stížnostního řízení se budeme zabývat všemi námitkami, které jsou v těch stížnostech uvedeny, to znamená i touto námitkou."

Námitku, aby se kauzou nezabývalo vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jste už zaznamenal? Máte už na to nějaký názor?

"Zatím jsem ji zaznamenal v médiích, musím se podívat, zda je obsažena v nějaké písemné formě. Vím, že tuto námitku médiím sděloval pan doktor Nečas."

Myslíte si, že je důvod, aby ta věc byla odňata Olomouci?

"Já se k tomu nyní nebudu vyjadřovat. Zároveň musím říct, že tím, že běží stížnostní řízení, se vůbec nemůžu vyjadřovat jednak k meritu věci, podstatě věci, a nebudu se vyjadřovat ani k dalšímu procesnímu postupu. Jenom naznačím, co je možné podle trestního řádu, poněvadž jinak se vystavuji tomu, že by mohla být namítnuta moje podjatost."

Objevily se útoky na pana doktora Ištvána, že by měl rezignovat. Tam vidíte nějaký důvod?

"Vycházím z toho, že se jedná o velice závažnou kauzu, kterou jsme tady za posledních 24 let neměli. Je to kauza, která hýbe veřejným prostorem. Chápu, že vzbuzuje i určitou veřejnou polemiku a myslím si, že určitá obecná kritika orgánů činných v trestním řízení není vůbec na škodu. Nicméně bych se chtěl ohradit proti osobním útokům proti státním zástupcům a proti policistům."

Objevily se názory, že tady je určitá skupina státních zástupců, kteří hýbou politickým systémem a že to je pro demokracii nebezpečná věc. Jak tu věc vnímáte?

"Je to určitý komentář, který je možné říci, nicméně určité výzvy k odstoupení toho kterého státního zástupce nebo policisty bych zatím celkem nevnímal. Myslím si, že je nutné se nejdřív s tou kauzou seznámit a v rámci rozhodování budu i přezkoumávat postup olomouckého státního zastupitelství."

Myslíte si, že je běžnou součásti obhajoby i to, že se namítá nejen podjatost, ale i to že státní zástupce překročil své pravomoci?

"Kauza hýbe veřejným prostorem a je tedy logické, že se k tomu vyjadřuje spousta lidí. Tím že do té kauzy jsou zahrnuti, řekněme, politici, tak je asi logické, že se k tomu vyjadřují politici."

Je ten systém státního zastupitelství v ČR na takové úrovni, že dokáže čelit politickým tlakům?

"Přirozeně, tam já nemám vůbec žádnou obavu."

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/235138-zeman-se-ohrazuje-proti-osobnim-utokum-za-istvanem-stoji-i-unie-statnich-zastupcu/

Podstatné je i stanovisko významných právníků k rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze tří bývalých poslanců ODS:

"Etymologicky je parlament místo, kde se řeční. A ústava se zatím vykládala tak, že projevem ve Sněmovně se chrání řeč, a výklad NS jde mimo tento tradiční výklad," řekl Právu Jan Wintr z Právnické fakulty UK.

Podle něj je vše ještě překvapivější než kauza Víta Bárty, v níž NS rozhodl, že poslanecká imunita se vztahuje i na jednání v klubu. "Tehdy si většina z nás také myslela, že poslanecký klub není orgán Sněmovny. Ale nyní NS výklad rozšířil ještě nad rámec klubů na jakékoli politické dohadování poslanců," dodal Wintr.

Obdobně hovořil pro Právo i ústavní právník Jan Kysela, podle něhož si NS naprosto absurdně a iracionálně vykládá ústavu. "Přitom jednací řády obou komor evidentně mají na mysli, že projev je to tehdy, když stojíte u řečniště ve Sněmovně nebo mluvíte ve výboru či komisi a někoho urazíte, tak za to nemůžete být stíhán. Ne že si něco špitáte ve sněmovní restauraci," řekl.

Svým kolegům dává za pravdu i ústavní právník Václav Pavlíček. Podle něj rovnost občanů před zákonem, což je základní princip ústavního práva, poslanecká imunita narušuje jedině v oblasti verbálních činů.

"Může to být přirozeně jednání nejenom za řečnickým pultíkem, ale třeba v poslaneckém klubu a v podobných orgánech. Zároveň se domnívám, že tímto projevem nemůže být třeba organizování trestné činnosti. Projevem také například nejsou dohody o tom, že se poslanec za nějakou výhodu vzdá svého mandátu a že přestane být poslancem," řekl ČTK.

Ústavní právník Jan Kudrna řekl Právu, že podle rozhodnutí NS se na část skutků připisovaných obviněným vztahuje imunita. To podle něj znamená, že poslance nelze postihovat za jejich projevy, jimiž NS rozumí jednání vedoucí k politickému rozhodnutí.

"Jenže problém celé kauzy tkví v tom, že korupční trestné činy jsou často dokonány již samotným sjednáním plnění, tedy ve své verbální fázi. Klíčový problém tak spočívá v určení, kde běží hranice mezi politickým vyjednáváním a korupcí. To může být předmětem dalšího řízení a dokazování," uvedl.

Kudrna dodal, že je prakticky vyloučeno, aby se věc dostala k ÚS, i kdyby se na soud obrátil prezident Miloš Zeman. "Nevím, z jakého titulu by to mohl prezident republiky udělat. Mohl by nejvýše napadnout § 10 a 11 trestního řádu, tedy pravomoc NS rozhodovat o tom, zda je někdo vyňat z trestního stíhání. Ale upřímně řečeno nevím, v čem by mohlo být toto ustanovení trestního řádu protiústavní," řekl.

Ústavní právník Marek Antoš označil verdikt NS za nesrozumitelný. Podle něj bylo pro soud rozhodující jen to, že k činnosti došlo na půdě Sněmovny. "Pojem projev, jak o něm hovoří ústava, je míněn úžeji, a toto je podivná, široká interpretace," podotkl v ČT.

Antoš fakt, že proti rozhodnutí NS neexistuje odvolání a není možnost přezkumu, považuje za nešikovný. Dodal, že možnost, aby o kauze rozhodoval Ústavní soud, je minimální.

http://www.novinky.cz/domaci/308081-nejvyssi-soud-prestrelil-shoduji-se-vzacne-pravnici.html

V neposlední řadě o něčem svědčí i stanovisko Unie státních zástupců a Výkonný výbor unie vydal prohlášení prohlášení:

"Výkonný výbor ale zdůrazňuje, že jakákoli kritika postupu státních zástupců ze strany aktivních politiků by měla být zdrženlivá, korektní, odborná, věcná a nesmí být nátlakem a osobním napadáním jednotlivých státních zástupců,"... Státní zástupci jsou si podle unie vědomi vysoké míry odpovědnosti, která je spojena s jejich funkcí, a v případě zjištění závažného pochybení by měli být připraveni sami ji dovodit a přijmout. "Česká republika je demokratický právní stát s kontrolními mechanismy fungujícími v průběhu celého trestního řízení..."

http://www.novinky.cz/domaci/308168-prestante-nas-napadat-jsme-pravni-stat-vyzvali-zalobci-politiky.html

Na tomto poli boje za veřejné mínění tedy "stojedničková koalice" patrně neuspěje.

Jedna z nejzajímavějších událostí dnešního dne prošla téměř bez povšimnutí – citují příslušnou zprávu:

"Premiér Jiří Rusnok sepsal pro ministry své vlády manuál s odbornými zásadami vládnutí a pravidly mezilidských vztahů. Dokument s názvem Mise vlády - hodnoty a pravidla naší služby obsahuje patnáct bodů. Do odborných zásad Rusnokovy vlády patří třeba nadřazenost veřejného zájmu, respekt ke svobodě, úcta k pravdě, kritické a kreativní myšlení či odbornost a odpovědnost. "Smyslem našeho konání je služba občanům v tom nejvyšším slova smyslu, ne ukojení vlastního ega nebo prosazování jakýchkoli parciálních zájmů," píše se v dokumentu. Premiér také upozorňuje nové ministry, že služba občanům vyžaduje "ryzí charakter jednotlivce, nadřazenost společného zájmu a týmovou práci". Rusnok své kolegy také vyzývá, aby vytrvali v pracovitosti a navzájem se podporovali, a nabádá je, aby se nenechali ovládnout špatnou náladou. "Radost, humor a nadhled nám umožňují nebrat se příliš vážně a pomáhají překonat možnou frustraci z nelehkého boje," uvádí premiér. Ministru kultury Jiřímu Balvínovi se manuál líbí. "Berme věci s nadhledem a uspějeme," řekl Balvín. Ministru školství Daliboru Štysovi Rusnokovy zásady nevadí. Dokument ocenil také ministr financí a vicepremiér Jan Fischer. "Pozitivně mě překvapilo, když jsem to našel na stole," řekl listu."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308101-ucta-k-pravde-kreativni-mysleni-rusnok-sepsal-manual-pro-ministry.html

No a co, řekne někdo. Slova jsou slova. Na počátku ovšem slova bývají. Je nutno si uvědomit, že pro osud Rusnokovy vlády není ani tak důležitá důvěra nedůvěryhodné Sněmovny, jako důvěra důvěryhodných lidí. A s tou si nemůže dovolit zahrávat. Proto jakýkoli závazek, např. tohoto typu, je významný. Važme si toho, že žijeme – možná jen krátce a možná všechno špatně dopadne – v době, kdy na tom, jaký názor si na současné dění udělá jeden každý z nás velmi a velmi záleží. To nebývá často.

Dost mě mrzí, že na Rusnokův pokus zavést nějaký řád nereagovala žádná politická strana. ČSSD, která vehementně prosazovala rozpuštění Sněmovny, měla okamžitě po té, co to nevyšlo, začít jednat s Rusnokovou vládou o programových podmínkách podmíněné podpory. Pravdu asi má Z. Škromach, který na Facebooku napsal:

"Jaký asi názor na dnešní situaci má obrovská voličská skupina občanů, která zvolila Miloše Zemana prezidentem? Myslím, že by to mělo mnohem více zajímat ČSSD než kuloárové pletichy s TOP 09. Proč? No protože to jsou potenciální voliči právě ČSSD."

Celá zpráva viz: http://www.novinky.cz/domaci/308166-meli-bychom-se-venovat-zemanovym-volicum-ne-pleticham-s-top-09-vyzval-skromach-cssd.html

Jako volič M. Zemana ve druhém (nikoli ovšem v prvním) kole se mně také nelíbí, když můj názor vyslovený hlasováním sociální demokracie nebere vážně. Už jsem si zvykl, že krátce po volbách lituji, že jsem volil toho, koho jsem volil. Asi to přijde i v případě prvních přímých prezidentských voleb. Ale zatím toho ještě nelituji. A od voleb už uplynulo hodně času. To se mně už dlouho v žádných volbách nestalo.

Pokračování lze sledovat na blogu autora:

http://radimvalencik.pise.cz

---

[1]Příspěvek byl vypracován za podpory grantu GAJU 029/2011/S.

[2] Coby četbu více kratochvilnou, resp. ediční počin pohybující se na pomezí kulturní historie a folkloristiky, možno zmínit rozvernou knížku Pivo v písních lidových a znárodnělých I. Podlesí, Dauphin 2013. ISBN 978-80-7272-453-6. Všestranný badatel Čeněk Zíbrt (1864 – 1932), jehož hlavním zájmem byl život venkovského lidu, zde shromáždil na 250 písní a popěvků s pivní tématikou – „nynějším pivařům ku poučení i bujarému zpěvu podle vydání z roku 1909 vyšlému jako příloha časopisu Sládek, neodvislého týdenníku pivovarského ...“ .

[3] Vážným zájemcům možno doporučit též projekt Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, díly I. – VI. Autorem monumentálního projektu je Pavel Jákl. Autor recenze má zatím k dispozici I. díl Střední Čechy (Praha, Libri 2004. ISBN 80-7277-226-0) a II. díl Jižní Čechy (Praha, Libri 2010. ISBN 978-80-7277-227-8). Jsou věnovány historickému vývoji pivovarnictví a pivovarů ve středních, resp. jižních Čechách. „Jest to vynikající čtení zejména při konzumaci dobře uleželých syrečků a lahodného ležáku“. Jedná se o velmi podrobný encyklopedický přehled s mnoha fotografiemi. 1. díl čítá 374 stran a 2. díl plných 792 stran velmi hutného textu.

[4] Stanislav Musil je dále autorem i nevšední publikace o nádražních restauracích v téměř stošedesátileté historii pražského železničního uzlu. Jde o publikaci Vůně pražských nádraží. Praha, Plot 2005. ISBN 80-86523-49-7.

[5] Připomeňme též útlejší dílo o pražských pivovarech od středověku po současnost. Milan Polák barvitě, zasvěceně a svižně představuje výběr z největších a nejdůležitějších i nejzajímavějších v textu Pražské pivovárky a pivovary (Praha, Libri 2003. ISBN 80-7277-193-0). Úvodní pasáže knihy stručně provedou historií pražského pivovarnictví (v rámci území tzv. Velké Prahy), včetně vývoje technologií či seznámení se starými mírami a váhami. Stěžejní části abecedně seznamují s desítkami pivovárků a pivovarů na území Velké Prahy. Nedílnou součástí je i v případě této publikace velmi bohatý, zajímavý a notně barvitý ilustrační doprovod různého druhu.

[6] Srov. Míka, Z.: Zábava a slavnosti staré Prahy. Praha, Ostrov 2008. ISBN 978-80-86289-61-8 (viz recenzi in Marathon, 2009, č. 4), resp. Šesták, Z.: Jak žil Žižkov před sto lety. Praha, Academia 2005. ISBN 80-200-1305-9, Jak hřešil Žižkov před sto lety. Praha, Academia 2006. ISBN 80-200-1449-7 a Jak se ze Žižkova stalo velké město 1865 – 1914. Praha, Academia 2008. ISBN 978-80-200-1599-0 (včetně recenzí in Marathon, 2010, č. 6). Též viz text Dvořák, T.: Pražské výletní restaurace. Na Žofín, do Stromovky i do Povltaví a Posázaví. Praha, Lidové noviny 2010. ISBN 978-80-7106-887-7. Kniha vznikla jako doprovodná publikace výstavy Pražské výletní restaurace realizované od 22. 9. 2010 do 20. 3. 2011 v Muzeu hlavního města Prahy. Srov. recenzi, resp. povídání dostupné na http://bertikovapivnihlidka.webnode.cz/bertikova-pivni-hlidka-6-/lvii-vyletnici/.

[7] Autor zjednodušeně v publikacích nákladnickým domem nazývá „právovárečný dům pouze se sladovnou, spilkou a sklepy, pivovarem pak nákladnický dům s varnou“ (1. díl rec. publ., s. 31).

[8] „... dříve se používal pro pivovarské odvětví termín sladovnictví, přestože se v důsledku jednalo o výrobu piva. Z toho důvodu nesly adjektivum sladovnický také nejrůznější instituce, které se sledovaným odvětvím souvisely. Název pivovarství nebo pivovarnictví se začal běžně používat až od 19. století“ (1. díl rec. publ., s. 33).

[9] Podrobněji viz např. Basařová, G., Šavel, J., Basař, P., Lejsek, T.: Pivovarství: Teorie a praxe výroby piva. Praha, Vydavatelství VŠCHT Praha 2010. ISBN 978-80-7080-734-7 (srov. recenzi in Marathon, 2010, č. 2).

[10] Včetně připomenutí života, díla a odkazu legendárního sládka jménem František Ondřej Poupě (1753 – 1805). Blíže viz příspěvek „Pivo, historie, české země a společensko-ekonomické souvislosti“ (recenze a doplnění publikací Večerníček Novák, J.: Dějiny piva. Od zrození po konec středověku. Praha, Computer Press 2009. ISBN 978-80-251-2019-4, Altman, K.: Zlatá doba štamgastů pražských hospod. Brno, Host 2003. ISBN 80-7294-092-9 a Nohejl, M.: Neslýchaná věc. Tři povídky o „učeném“ sládku Františku Ondřeji Poupětovi. Praha, Státní nakladatelství dětské knihy 1957. ISBN nemá). Marathon, 2010, č. 2.

[11] Opravdu jen namátkou z řady barvitých líčení vybíráme „Vražda v pivovaře“ – čili zpráva o půtce v pivovaru u Dobřanských z LP 1608 (viz 1. díl rec. publ., s. 177), rubriky „Příběhy ze života“ či „Válečné vyprávění“ na vícero místech 1. i 2. dílu. Anebo „Příběhy vynálezů“ (např. 2. díl rec. publ., s. 101 aj.) etc. Součástí textů jsou též krátké povídky – třeba „Na Slovanech straší“ (2. díl rec. publ., s. 70), nebo jiná strašidelná „Povídka ze záhrobí“, týkající se hostince Na Kuklíku (tamtéž, s. 60). Zájemcům o čtivý výlet do „odvrácené“ tváře Prahy především z období mezi světovými válkami, včetně pražského podsvětí s jeho hrdiny, figurkami a příběhy lze doporučit již klasické črty novináře a dramatika K. L. Kukly. A to samozřejmě včetně vyprávění o pražských hospodách. Viz Kukla, K. L.: Pražské bahno. Praha, Svoboda 1992. ISBN 80-205-0262-9 (nejenom kap. 1.)

[12] Z pera Eugena Lederera (1861 – 1937) báseň Staré pivovary: „Vy staré pivovárky české, s tou bodrou statnou chasou svou, tak milé upomínky strou se v duši na ty časy hezké! Jak pevné vy jste hrady byly, kde zachován byl starý řád, kde předků drahý jazyk vlád, kde tiché šalby neplatily. Těch šaland žerty nehledané a perné vtipy říkadel, i paže čilé odhodlané! Kde robilo se dobré dílo, dle staročeských pravidel a „Dej Bůh štěstí“ heslem bylo“. Lederer vystudoval práva a pracoval na pražském místodržitelství. Oženil se s dcerou pražského primátora Ferdinanda Vališe (též vlasteneckého sládka), takže se mimo profese věnoval i pivovaru U Bachorů. Vedl ho čtyřicet let. Stál u zrodu a byl duší i členem správní rady Společenského pivovaru pražských sládků v Braníku. Byl aktivní v řadě oblastí a získal titul císařského rady. Doktor Lederer v období 1924-30 zastával funkci starosty Společenstva sládků v hlavním městě Praze. Byl předsedou prvního rybářského klubu v Praze. Činný byl i literárně. Psal drobné psychologické prózy a vydal šest svazků lyrických básní (blíže viz 2. díl rec. publ., s. 78 - 79).

[13] Pivovar U Fleků udává založení LP 1499. Aktuální roční výstav: 2 100 hl. Pivovar s restaurací U Fleků patří mezi nejznámější a nejnavštěvovanější české národní kulturní památky. Starobylé sály, spolu se zahrádkou, umožňují pohostit až 1 200 návštěvníků. Největším unikátem je Flekovský tmavý ležák 13 % (EPM, tj. extrakt původní mladiny, 13 %, obsah alkoholu 4,6 % obj.). Podrobněji i k dalším pražským, českých, moravským, slezským a slovenským dnešním pivovarům všech velikostí viz např. Diestler, R. (ed.): Pivopedie. Encyklopedie českého a slovenského piva. Praha, Knižní klub 2012. ISBN 978-80-242-3673-5.

[14] Včetně medailónků sládků Josefa Karla Khopa (1858 – 1905) a Václava Brtníka (1864 – 1937). A též s  připomenutím legendárního Ivana Chramosila (*1946), který U Fleků sládkuje už od 1. 5. 1971. Tehdy se stal nemladším sládkem nejmenšího pivovaru v republice. V pivovaru sládkuje doposud, „čímž vytváří obecně zřejmě těžko překonatelný časový rekord v sládkování v jednom pivovaře“ (2. díl rec. publ., s. 177).

[15] Pivovar U Primasů zažívá slavné časy v polovině 19. století. K vlasteneckým štamgastům náležel i K. H. Borovský. Traduje se, že patřil k původcům sporu o písmenko, kterým se, na účet jazykových všeumělů, Praha dobře bavila. Na nově vymalovaných štítech hospod totiž stálo U Primasu a opodál zase Ů Lajblů, což byl další blízký pivovar. Alkoholem posilnění parťáci při nočním tahu přebytečné kolečko od Lajblů sundali a přemístili k Primasům. Hostinským se to ovšem hrubě nelíbilo. O této historce ale publikace mlčí. K vlastenecky-obrozeneckým hospodám náležel i malostranský pivovar U sv. Tomáše, s nejslavnějším obdobím na konci 19. století. K nejskalnějším štamgastům patřil J. Arbes, který byl i srdcem „indické“ stolní společnosti Mahábhárata. Zmínit nutno též Měšťanskou besedu, kde se scházela usedlejší vlastenecká inteligence. Umírnění besedníci vyčítali kroužku mladých revolucionářů Repeal, že pouze vymetají krčmy a dělají ostudu počestnému vlasteneckému úsilí. J. V. Frič kumpány ostře brání a prohlašuje, že „návštěvy hospod jsou prubířským kamenem demokratického cítění“. Hospodské diskuze tříbí názory a šíří nové myšlenky. Zárodek nejednoho převratu vzniká právě v hospodě. A Frič dodává, že ani počestní návštěvníci Měšťanské besedy se rozhodně nenapájí pouze vodou. Ke slavným štamgastům pražských lokálů, i k dalším hospodám, kde se kuli protirakouské pikle u piva, viz např. Altman, K.: Zlatá doba štamgastů pražských hospod. Brno, Host 2003. ISBN 80-7294-092-9.

[16] „Ukáže se, že dětský kočárek markytánův obsahuje věnec buřtů, hromadu bandurů, sklenici okurek, cukrlata a krabici cigaret; nezapomeňme na čtverhrannou láhev kořalky. Markytán otírá si hřbetem dlaně nos (je velmi sychravo) a krájí zavírákem buřty. Markytánka přijímá peníze a dává nazpět. Záložníci vylousknou štamprli a udělají „brrr!“. Aktivní vojsko kořalky nepije; to je jeden z pokroků, který se dá konstatovat ...“ (Karel Poláček: Čtrnáct dní na vojně, Praha, 1925 – viz rec. publ., s. 178).

[17] V c. a k. vojsku kromě křesťanů sloužili i muslimové (nesprávně mohamedáni) a židé. Služební řád se snažil vyhovět požadavkům a zvyklostem náboženství, a to i v oblasti stravování (např. mohamedáni nesměli maso i sádlo vepřové či víno). Ovšem snadné to nebylo v posádkách, a téměř nemožné pak v poli (blíže s. 120 - 121).

[18] Interesantní jsou recepty na biscuit pro ANZAC (Australian and New Zeeland Army Corps) vzniklé za I. SV či z novodobé švýcarské vojenské kuchařky i ukázky návodů pro polní kuchyně Německého Červeného Kříže. Máte-li uvařit pro 100 osob, zkuste jihoamerický půlnoční ajntopf dle receptu kuchařské skupiny krajského svazu Německého Červeného Kříže z Mannheimu. Suroviny: 6,5 kg mletého míchaného masa, 3,2 kg kabanosu, 2,5 kg cibule, 1,5 kg rajského protlaku, 6 kg zelené papriky, 18 kg fazolí z konzervy, 10 kg brambor, 6 hlaviček česneku, 20 l kuřecího vývaru, 0,6 kg tuku, sůl, cukr, chilli, sladká paprika. Doba přípravy: cca 2 hodiny. Postup odcitujme: „Cibuli oloupat a nasekat nahrubo. Česnek oloupat a stroužky rozpůlit. Kabanos nakrájet na 0,5 až 1 cm široká kolečka. Papriku omýt, zbavit jader a nakrájet na proužky. Kuřecí vývar dát do kotle a uvést na teplotu varu. Mleté maso v pekáči opéct, přidat kabanos, cibuli a česnek a s masem dále dobře propéct. Nakonec dát do kotle k vývaru a nechat vařit. Brambory omýt, oškrábat, nakrájet na malé kousky a přikryté vlhkou utěrkou nechat uležet (V originále je „přikrýt látkou“, tedy asi větší utěrkou, pro 100 osob nejspíš prostěradlem). Proužky papriky spolu s protlakem podusit a rovněž dát do kotle. Přidat nakrájené brambory a nechat vařit. Po 30 minutách vaření ocedit fazole a dát je do kotle, nechat vařit dalších 10 minut a nakonec dochutit solí, cukrem, chilli a sladkou paprikou. Servírovat se selským chlebem. Tip na koření: ostrost (v zemi typickou) získá pokrm jedině s použitím chilli, tedy s žádnou kořenící směsí“ (rec. publ., s. 169 - 170).

[19] Včetně např. folklóru v podobě dobových popěvků pranýřujících nikoli ojedinělé rozkrádání erárního majetku, úsměvných i poučných zápisků z Vojenských listů či Veselé Prahy, návodu na perlu (vedle grenadir marše) kuchyně námořnické (míněna c. a. marína), tedy na pastafazole (viz rec. publ., s. 177), úryvků ze Švejka nebo z díla Remarqua etc. Pro haškology a milovníky Josefa Švejka ještě doporučme zasvěcený kulinářský komentář Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Vedle připomenutí oblíbených jídel Haškových hrdinů na základě původních receptů, publikace poučí o tom, „jak se u nás vařívalo v různých společenských vrstvách před sto lety“. A připomene dobu, kdy se stravovací návyky v zemích Koruny české radikálně měnily, mnohdy ovšem k horšímu. Viz Švejkova kuchařka (Faktor, V., Podlesí, Dauphin 2009. ISBN 978-80-7277-208-2).

[20] „Dějiny systematické a skutečně odborné přípravy vojenských kuchařů jsou vlastně velice krátké“ (rec. publ., s. 183). Pokud jde o současnou Armádu ČR, tak cílovým stavem má být mimoresortní stravování. A žádné vojenské učiliště pro vojenské kuchaře nyní neexistuje, a ani není plánováno. V rámci profesionalizace armády jsou funkce vojenských kuchařů (které dříve vykonávali vojáci základní služby) obsazeny profesionály, kteří jsou přijímáni už s příslušným odborným vzděláním z civilu. Podrobněji rec. publ., s. 183 - 184.

[21] Včetně jídel připravovaných za pomoci piva. Některé pivní recepty p.t. zájemce může nalézt na pivním blogu Bertíkova pivní hlídka, resp. v pokračováních Zrzavé novosti na adrese http://bertikovapivnihlidka.webnode.cz.