MARATHON is a bi-monthly Internet magazine founded in Prague at the end of
1996. Its aim is to help to clarify, from central and east European
perspective, the reasons of present entanglement of the world developments, and
participate in the search for prospective solutions.
About 30 authors contribute to the magazine on a regular basis and more
write for it occasionally. So far MARATHON has been published in Czech with
occasional documentation annexes in English or German. English summaries of
articles are envisaged based on specific interests of readers.
Themes most often treated in the magazine include human capital,
investments in education and other forms of human capital, nature and
consequences of globalization, new approaches in economic theory (an attempt
for synthesis of seemingly disparate concepts of K. Marx, J. Schumpeter,
M. Friedman, G. Becker and R. Reich with regard to role played by innovations
and the search for new space for economic growth), etc. Several specific
projects of human capital investments have been developed on the basis of
concepts analyzed in MARATHON.
The magazine can be accessed at http://valencik.cz/
E-mail contact: valencik@cbox.cz
Do rukou se vám dostává časopis
Marathon - Zvláštní číslo. Jako obvykle, nejdřív některá základní sdělení:
- Časopis je dostupný na http://valencik.cz/
- Časopis vychází jednou za dva
měsíce, vždy 15. dne prvního z dvojice měsíců, které jsou po sobě. Nejbližší
řádné číslo (1/2014) bude vydáno a objeví se na Internetu 15. ledna 2014.
- Rozsah časopisu je 40 stran tohoto
formátu, což odpovídá přibližně 120 stranám standardního formátu.
- Kontaktní spojení, na kterém lze
získat podrobnější informace o časopisu, vyjádřit připomínky, zaslat příspěvek
apod., je (prozatím) prostřednictvím domácího telefonu: 223933149 (R.Valenčík).
- Příspěvky, případně připomínky a
náměty, vzkazy redakci apod. lze rovněž zasílat na e-mailovou adresu: valencik@cbox.cz.
- V srpnu 1997 byl Marathon
registrován ministerstvem kultury ČR, na vyžádání je distribuován užšímu okruhu
čtenářů v běžné časopisecké podobě, je rovněž k dispozici v Národní
knihovně v Praze Klementinu.
Letošní Zvláštní číslo je věnováno monitorování vývoje
po 13.6.2013, a to v období od 17.7.2013 do 18.8.2013, tj. v rozsahu
přibližně jednoho měsíce. Snažíme se porovnat teoretický model vycházející
z teorie her s reálným vývojem tak, aby na základě konfrontace
modelu a reality bylo možné ukázat, v čem se teorie osvědčila a kde jsou
její slabiny, na základě toho teorii dále rozvíjet. Předpokládáme, že seriál
ukončíme poté, co bude schváleno programové prohlášení vlády, která vzejde
z vývoje po „superaféře“, v důsledku které padla vláda a byly konány předčasné
volby. Takto získaný materiál (jehož část uveřejňujeme) zpracujeme do podoby
odborné monografie.
Součástí úvodní poznámky jsou i dvě smutné zprávy:
Odešel Jindřich Filipec
(18. 12. 1926 – 26.
7. 2013)
Jindřich Filipec
patřil k oné generaci levicových intelektuálů, jež prožila svá formativní léta
v pohnutém válečném a poválečném období. Zkušenost nejzazšího útlaku a lidského
pokoření v nich vypěstovala zjitřenou senzitivitu k bezpráví, ale i k nové
naději. Začátek svého života vnímali i jako začátek nového světa. Touha budovat
svět lepší, solidárnější a sociálně spravedlivější se snoubila s intelektuální
výzvou odhalit hlubší příčiny prožitého pádu člověka.
Spojení teorie a
praxe, teoretického a praktického života, skýtalo sice mladým lidem Filipcovy
generace a přesvědčení vzácnou možnost podílet se na uskutečňování svých ideálů
a teoretických konstruktů, zároveň je ale vtahovalo na záludný terén reálné
politiky, a činilo i samu teorii politikem. Přeměnou idejí v moc se levicoví
intelektuálové vystavovali obtížným dilematům a nástrahám. Jejich vnitřní život
se stává místem konfliktu loajality a pochyb, sebepotvrzení a sebepřeměny,
zatímco jejich „vnější“ kariéry nabízejí neméně dramatickou scenérii vzestupů a
pádů, období účasti na moci jsou nezřídka následována léty v ústraní a
nemilosti.
V obdobném duchu se
odvíjela i profesní dráha Jindřicha Filipce.
Údobí, kdy na různých teoretických pracovištích vykonával řídící funkce,
jsou střídána léty, kdy není pokládán za zcela ideologicky spolehlivého. To
platí i pro jeho angažmá v Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV: od jeho
zrodu a v tíživých sedmdesátých letech zde působí v řídící funkci ve vedení
ústavu, ale i zde ho zastihuje bdělé oko moskevských ideologů a vedoucí pozici
musí posléze opustit.
Jindřich Filipec byl
svým naturelem a erudicí z rodu předválečné levicové avantgardy, celistvá
osobnost s širokým přehledem o evropské vzdělanosti a kultuře, znalec a
vyznavač umění: nejen racionální analýza a argumentace, ale i schopnost
vytříbeného estetického čití a sdělení, muž nepopiratelného espritu. V
teoretické práci čerpal především z ideového bohatství a vyspělosti forem
německého a francouzského duchovního světa, takto poučený je i jeho marxismus
V 50. letech Jindřich
Filipec obhájil doktorát v oboru filosofie – estetika (práce Sociálně-politické
názory N. G. Černyševského) a získává titul kandidát filosofických věd
(dizertace K otázce rozporů mezi záměry a důsledky společenské činnosti lidí).
V 60. a 70. letech se pak věnuje především analýzám vztahu člověka, společnosti
a techniky a kritickým rozborům sociálních teorií, které tuto zásadní otázku
moderních společností reflektují (Člověk v křivém zrcadle, 1963; Člověk a
moderní doba, 1966; Industriální společnost v sociologické diskusi, 1967) Tímto
směrem se také odvíjí spolupráce s Radovanem Richtou, od stěžejní a mezinárodně
vlivné Civilizace na rozcestí po navazující práce let sedmdesátých
(Vědeckotechnická revoluce a socialismus, 1972; Člověk-věda-technika, 1975).
Věda a technika je
pro Filipce – v návaznosti na emancipační apel osvícenského projektu – součástí
širších civilizačních přeměn, v nichž se člověk vymaňuje ze zcizujících
věcných, sociálních a ideologických vazeb a otevírá cestu ke svému
sebeuskutečňování. V potenciálu techniky vidí nástroj k humanizaci života a
zlidšťování vztahů mezi lidmi. Je mu ovšem vzdálená jakákoliv forma scientismu
či technologického determinismu, je vnímavý ke skutečnosti, že moderní technika
také navozuje pro člověka stav permanentního ohrožení, toť paradox moderní
doby. Ale právě ve stavu ohrožení, krize, nadále sdílí důvěru v člověka jako
bytost nadanou rozumem, v jeho schopnost nastolit lidštější variantu
vědeckotechnického pokroku, než nabízí kapitalismus. Filipec soustavně cílí
pozornost k problematice prostředků a zprostředkování, bez nichž nelze
dosáhnout žádného cíle (přezíravost vůči „nástrojům“ odhaluje jako falešnou),
ale také je snadné jim podlehnout, dostat se do jejich nadvlády (techniky,
konzumu, institucí, apod.). Tento svůj
úhel pohledu promítá i do výzkumu životního způsobu, na němž spolupracuje se
svou ženou Blankou (Různoběžky života 1976), určitý způsob a kultura života –
jako soubor, hodnot, aktivit a vztahů – je výmluvnou výpovědí o té které
společnosti. Za zmínku stojí také jeho zásluhy o česká vydání prací T. W.
Adorna, J. Fourastié, G. Friedmanna či J. Habermase.
V 90. letech
publikuje Jindřich Filipec hojně v zahraničí (Německo, Rakousko, Itálie,
Francie), věnuje se analýzám proměn hodnotových orientací a životního způsobu v
kontextu transformace a postmoderny, kriticky se staví k jejich egotickým a
manipulativním deformacím, hlavní poselství zůstává humanistické - posílení
postavení člověka jako rozumově rozvinuté bytosti ve světě.
Jindřich Filipec byl
osobností originální, podnětnou. Patřil k těm středoevropským intelektuálům,
kteří se vydali cestou hledání a ideových výzev a zápasů své neklidné doby; je
možné si představit životní okolnosti předvídatelnější a méně iracionální, ale
sotva bohatší a intenzivnější život.
Jiří Loudín
Umřel mi další kamarád – Emil Szirmai
(12.3.1954 -
2.11.2013)
Když mně Evžen
zatelefonoval, že Emil umřel, první co mně napadlo, že to je jen další Emilův
žertík, jeho další trik, jak se s někým navždycky rozejít a už nikdy nevidět.
Teprve postupně mně začalo docházet, že tentokrát je to úplně navždy. Ale nějak
se s tím pořád nedovedu smířit.
Zde je několik
nekrologů:
http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/markus-pape-zemrel-novinar-a-aktivista-emil-szirmai
http://www.prazskypatriot.cz/zemrel-obcansky-aktivista-a-prazsky-novinar-emil-szirmai/v
Zde několik odkazů na
jeho články:
http://respekt.ihned.cz/?m=authors&person[id]=10152520&article[aut_id]=10152520
http://www.literarky.cz/component/customproperties/tag/Autor-Emil%20Szirmai
A zde odkaz na jeho
profil na Facebooku:
https://www.facebook.com/search/results.php?q=Emil+Szirmai&init=public
Jak jsem se dozvěděl,
zemřel 2. listopadu 2013. 14. března by mu bylo šedesát.
Znal jsem se s ním od
podzimu 1977. Asi čtyři roky jsem s ním učil na katedře filozofie VŠE, kam
nastoupil po absolvování Filozofické fakulty UK. Svým způsobem to byla
nejkrásnější léta. Vše bylo před námi. Svět se tehdy zdál být poměrně
přijatelný. Domnívali jsme se, že si můžeme myslet a dokonce říkat, co chceme.
Realita brzy vycenila zuby. "Znal jsem vašeho otce, ale to byl uvědomělý
člověk...", řekl jednou Emilovi předseda stranické organizace s narážkou
na to, že si dovolujeme příliš mnoho. A Emil raději odešel z pracoviště, které
měl rád. Klid hledal v Ekonomickém ústavu. Pak odešel na ústav ekonomiky
kultury, katedru sociální politiky Právnické fakulty UK. Získal tak dobrou
průpravu k tomu, aby se po listopadu 1989 věnoval publicistické práci.
Emil byl citlivý a
inspirativní. Málokdo mě ovlivnil tak, jako on. Když jsem vymyslel něco
chytrého, vždy v problému, kterým jsem se zabýval, našel ještě další, nečekaný
rozměr. Vyznačoval se roztěkaností, rychlou změnou nálad, někdy i excesivním
chováním. Ale když začal psát článek, byl výsledek opakem jeho vnějších
projevů. Mělo to hlavu a patu. Bylo to prožité či spíše protrpěné. Zpracované s
pedantickou trpělivostí. Vycizelované. A nové. Problému se věnoval vždy tak,
jako ještě nikdo před ním. Proto psal těžce a spíše zřídka. Vždy čekal, až
najde téma a až téma dozraje. Přes veškerou pedantičnost měl jeho projev blízko
k mluvenému textu. A také uměl vyprávět neuvěřitelné historky. Kdybych neznal,
jaké situace dokáže vyvolat, byl bych přesvědčen, že si vymýšlí.
Znal obrovské
množství lidí. O mnoha mně vyprávěl, s mnohými jsem se potkal jeho
prostřednictvím. Byl mistr "rozchodů navždy", aby se pak, jako kdyby
se nic nestalo, po měsíci, po půl roce i po několika létech vrátil k normálnímu
přátelskému vztahu. Při rozchodu dělal ublíženého a člověk měl pocit, že mu
něčím ublížil, aniž by věděl, čím, aniž by chápal, co se stalo. Pro mě to byl
vždy trest. Čím déle jsem se s ním nesetkal, tím větší absťák jsem po jeho
vidění světa měl. Tím více mně chyběly jeho inspirace.
V posledních létech
se věnoval sociální problematice, zejména problematice Romů, bezdomovců a
sociálního bydlení. Sám na tom nebyl dobře. Neměl práci. Staral se o svou
maminku, která se skoro nemohla pohybovat a kterou měl moc rád.
Přesto, že si nepřál
mít pohřeb a dokonce si ani nepřál, aby se o jeho smrti okolí dozvědělo, sešlo
se 7. listopadu v Motolském krematoriu překvapivě hodně lidí. Především
zásluhou Markuse, který zařídil pohřeb a napsal nejhezčí nekrolog. Na pohřbu
vystoupilo několik jeho přátel, vzpomínali na něj formou vyprávění různých
historek. Kdyby to nebylo tak smutné, řekl bych, že to byl jeden z
nejzajímavějších a nejhezčích pohřbů, kterých jsem se zúčastnil. Pak jsme ještě
pokračovali vpodvečer v hospodě Bruska.
Pro úplnost nutno
dodat, že Emil měl manželku, se kterou se rozvedl, ale na kterou celý život
vzpomínal. S ní měl dceru Cvetoslavu a dožil se i malého vnoučete, takže umřel
v hodnosti dědečka.
Doufám, že si někdy
najdu čas a sepíšu všechny historky, které jsem s ním prožil či které mně
vyprávěl. Byla by z toho knížka. Spíš veselá, ale i výpověď o době a proměnách
doby.
Stejně budu pořád
čekat, že se zase někdy, třeba i po delším čase, objevíš, Emile.
Radim Valenčík
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/757-umrel-mi-dalsi-kamarad-emil-szirmai.html
2. Teorie her - pracovní materiály
Superaféra a možnosti teorie her - 4. část
Radim
Valenčík
Převzato ze seriálu R. Valenčíka pravidelně
publikovaném na jeho blogu, viz:
Jedná se přímou konfrontaci konceptu vycházejícího
z teorie her s realitou, konkrétně aktuálním děním spojeným
s pádem Nečasovy vlády a s tím související kaskádou afér. Datum u
každého dílu seriálu označuje den, ze kterého jsou čerpány informace (tj. co se
tehdy dle veřejně dostupných zdrojů událo). Články jsou publikovány se
čtyřdenním zpožděním, zpracovány zpravidla následující den dopoledne.
Ve 4. čísle časopisu Marathon jsme uvedli příspěvky od
13.6.2013 do 25.6.2013.
V 5. čísle časopisu Marathon jsme uvedli příspěvky od
26.6.2013 do 11.7.2013
V 6. čísle časopisu Marathon jsme uvedli příspěvky od
12.7.2013 do 16.7.2013
Kromě
řady materiálů najde čtenář v tomto čísle zpráva ze 16. ročníku konference
Lidský kapitál a investice do vzdělání. Jedním z jejích výsledků bylo
rozhodnutí týmu, který se podílel na její přípravě, uspořádat v dalších
(71.47)
Hra: Co přinesl 17.7.13 – Superaféra 35
Ve středu 17.7.2013 se
rozpoutala diskuse o interpretaci rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajícího se tří
bývalých poslanců ODS. Poučné na této diskusi je zejména to, že velmi dobře
ukazuje, nakolik jev zvaný skupinová konformita (omezenost) ovládl ODS.
Samotné hlasování o důvěře vládě dopadlo tak, jak dopadlo a jak se dalo
očekávat.
Začalo to tím, když
úřadující předseda ODS M. Kuba prohlásil, že jeho strana nezvedne ruku pro
rozpuštění sněmovny ani v případě, že by úřednická vláda J. Rusnoka získala ve
sněmovně důvěru a měla vládnout až do konce volebního období:
Úřadující předseda ODS
Martin Kuba prohlašuje, že jeho strana nezvedne ruku pro rozpuštění sněmovny
ani v případě, že by úřednická vláda Jiřího Rusnoka získala ve sněmovně důvěru
a měla vládnout až do konce volebního období." Pokud získají většinu, pak
je to parlamentní většina a parlamentní vláda, ke které se přihlásí některé
strany - jestli to bude ČSSD nebo KSČM, pak je to jejich vláda, oni se musí
svým voličům zpovídat. Pak ale zase není situace, kdy ve sněmovně není většina
a zase není důvod předčasné volby," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Kuba.
Zároveň přiznává, že pro ODS předčasné volby výhodné nejsou - preference jsou
na velmi nízké úrovni. "Ano, určitý čas do voleb pro nás má svoje benefity,"
připouští lídr ODS. Proto ani na středečním pokusu rozpustit sněmovnu nemůže
ČSSD s hlasy ODS počítat (což ví už dlouho), ale nemůže s nimi počítat ani do
budoucna. Ostatně směrem k ČSSD prozatímní předseda vzkazuje: "ODS možná
není v úplné kondici po mediálním zásahu probíhající aférou, takže preference
nejsou tam, kde by odpovídaly. ČSSD má ale mnohem větší problém: těsně před
tím, než se má stát vítězem voleb, je natolik rozštěpená, že se rozsypává
předsedovi pod rukama." "Rozpustit parlament znamená, že budou
předčasné volby - a já si nejsem jistý, že budou řešením. Vzpomeňme si, jak u
nás dopadají volby nerozhodným složením sněmovny. To tady v listopadu můžeme
sedět nad novým složením sněmovny, kde většina bude sto jedna, sto dva. A do
toho vstoupí opět prezident a všem nám sdělí, že si vlastně myslí, že ten
Rusnok je šikovný a že se mu líbí, jak vládne, a že by vlastně mohl vládnout
dál. Parlament prostě musí dát najevo, že jsou věci, které musí zůstat v jeho
pravomoci, a vymezit pro budoucnost pozici, kam prezident může a kam ne."
Viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=785338
Vida, jaké důsledky má
rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze tří bývalých poslanců obviněných
z korupce, které zachránilo to, že se tohoto činu dopustili na půdě
Poslanecké sněmovny. A M. Kuba nám to takhle bodře sdělí: Víme, co jsme zač,
tak Sněmovnu nerozpustíme, protože – jak rozhodl Nejvyšší soud – jsme při
provádění svých lumpáren kryti.
Hned na to se nechal
slyšet P. Nečas:
""Jak dlouho
bude (vrchní státní zástupce Ivo Ištvan) provádět právnické experimenty,”
položil si Nečas řečnickou otázku. Žalobce podle něj přivedl zemi na okraj
ústavní... "Od včerejška tu nemáme kauzu Nagyová, ale máme tu kauzu
Ištvangate," uvedl Nečas. Řekl také, že mu kauza připomíná čarodějnické
procesy. Vazební stíhání obviněných je podle Nečase záměrně prodlužován, stejně
jako jsou prodlužovány výslechy svědků. "Zdržují, natahují a spoléhají na
dovolené,” shrnul Nečas, podle něhož se u obviněných nikdy nejednalo o koluzní,
ale o nátlakovou vazbu. Teatrální Nečas naznačil, že Ištvan mohl celý proces
zosnovat kvůli tomu, aby "si zachránil židli”, neboť podle návrhu
připravovaného zákona o státním zastupitelství by měla být vrchní
zastupitelství zrušena. Zmínil i možné spojení mezi státními zástupci a
některými soudci. O vazbách se prý vždy rozhodovalo o víkendu, kdy se jasné,
který soudce bude o uvalení rozhodovat."
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308065-necas-kauza-nagyova-neni-mame-tu-istvangate.html
Takže P. Nečas je čistý a
za všechno může I. Ištván. Když jsem to četl, musel jsem se štípnout, zda se mi
to jen nezdá. Představme si, že by P. Nečas zaměstnal na svém úřadu svou
manželku a dával jí odměny ve výši 10-20násobku jejího tabulkového platu.
Okamžitě by jako politik a jako ten, kdo má právo moralizovat, skončil. Ale on
tam nezaměstnal manželku, on tam zaměstnával svou milenku. A celému národu
lhal. Opakovaně a vytrvale, že jejich vztahy byly jen služební. A tato jeho
milenka vtáhne naši zpravodajskou službu do svých osobních akcí (což mj. svědčí
o tom, jaké poměry za P. Nečase ve vrcholné administrativě panovaly),
v podstatě tuto službu, která má hodnotu miliard zničí – a ono se nic
nestalo. Zločincem je ten, kdo to vyšetřuje.
Tak si říkám, jsou to
hormony (to bych chápal, P. Nečas je již několik týdnů bez milenky), horko
(také hodně velké), nebo příklad ukázkové a krajní skupinové konformity
(omezenosti) založené na tom, že se za normální považuje to, co normální není?
Asi to třetí, protože ODS
už od rána tento fenomén předváděla
A z této pozice pak
vedení ODS zaútočí proti I. Ištvánovi. On přece za všechno může:
Poslanecký klub ODS ve
středu vyzval vládu, zejména ministryni spravedlnosti a premiéra, aby se
zabývali trváním vazby i u obviněných, kteří nebyli propuštěni. Zároveň
poslanci ODS vyzvali státní zástupce a policisty, aby složili funkce. Reagovali
tak na úterní verdikt Nejvyššího soudu, který nařídil pustit tři exposlance ODS
z vazby. Trestní řízení mohlo podle nich být nezákonné. "S ohledem na to,
že Nejvyšší soud ČR konstatoval nezákonnost trestního řízení a uvalení vazby v
případě Ivana Fuksy, Marka Šnajdra a Petra Tluchoře, poslanecký klub ODS vyzývá
státní zástupce, aby se okamžitě zabývali zákonností trestního řízení a zejména
trvání vazby u dalších obviněných," přečetl usnesení poslaneckého klubu
ODS jeho místopředseda Jan Bauer. "Poslanecký klub vyzývá aktéry tiskové
konference Vrchního státního zastupitelství a policie ČR ze dne 14. června, aby
jednoznačně a okamžitě sdělili, zda údajné nálezy značného množství peněz v
hotovosti a zlata souvisejí se stíháním bývalých poslanců, Romana Bočka a Jany
Nagyové, či nikoliv. Pokud tyto nálezy nesouvisejí s trestním stíháním
uvedených osob a sdělení na tiskové konferenci byla nepravdivá, pak mediálním
spojením těchto případů došlo k závažné dezinformaci veřejnosti. V takovém
případě musejí aktéři tiskové konference vyvodit osobní zodpovědnost,"
píše se v usnesení, které poslanecký klub ODS jednomyslně přijal. Těmi
"aktéry tiskové konference" byli státní zástupce Ivo Ištvan a ředitel
protimafiánského útvaru Robert Šlachta. "Nelze ignorovat celospolečenský
dopad, odpovědnost musí být vyvozena," řekl pověřený předseda ODS Martin
Kuba. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová oznámila, že se věcí nebude
zabývat. Na to zareagoval místopředseda ODS a její předchůdce Pavel Blažek.
"Nechci žít v takovém státě, který si nedovolí kritizovat rozhodnutí
okresního soudu, ale neustále se zabývá rozhodnutím Nejvyššího soudu. Vláda se
tím zabývat musí. Pokud nebude, tak to není vláda a nemusí si hrát na to, že
vládne," řekl Blažek.
Nejvyšší soud samozřejmě
žádné nezákonnosti, kterých by se dopustily orgány činné v trestním
řízení, nekonstatoval. Konstatoval jen, že nezákonnosti (korupce), kterých se
patrně dopustili bývalí tři poslanci, jsou nestíhatelné v důsledku toho,
že je prováděli na půdě Sněmovny. Existuje nějaká lepší ilustrace toho, co je skupinová
konformita (omezenost) založená na tom, že se za normální považuje to, co
normální není? Vedení ODS pod jejím vlivem snad ani netuší, jak blízko
v důsledku toho může být konec této kdysi velké a mocné strany, která
ovšem ztratila schopnost sebereflexe.
Mj. k tomu lze
připočítat i názor V. Klause:
Bývalý prezident Václav
Klaus se v reakci na verdikt Nejvyššího soudu v kauze tří exposlanců ODS ostře
pustil do policie a státního zastupitelství. Podle Klause má represivní aparát
potenci pod maskou šíření údajného dobra zlikvidovat politický systém.
Exprezident také volá po tom, aby se používání odposlechů vrátilo do rozumných
mezí. Klaus na webu svého institutu uvedl, že se represivní složky opět
vymanily z kontroly volených zástupců lidu. "Před 24 lety jsme si přáli
pád komunismu i proto, abychom represivní složky dostali pod kontrolu volených
zástupců lidu. Nyní jsme byli svědky toho, že se tyto složky z této kontroly
znovu vymanily a "slabosti" naší demokracie dokázaly okamžitě využít.
Toto je třeba co nejdříve ukončit," napsal exprezident. Lidé, kteří
nedávné policejní zásahy obhajují na základě argumentu, že represivní aparát
potřebuje mít zcela volné ruce, se podle Klause mýlí. "Domnívají se mylně,
že jeho zásahy budou vždy dopadat na ty druhé, na ty neoblíbené, na ty se
špatnou pověstí. Historie ukazuje, že tomu tak nebývá. Dříve či později
dopadnou i na ně," soudí. Klaus následně vyslovil vážné varování. "To
podstatné však je, že se ukázalo, že má represivní aparát potenci pod maskou
šíření údajného dobra zlikvidovat celý politický systém. To je ten hlavní
důvod, proč jako občan musím zvednout hlas a říci, že se s tím nesmíme
smiřovat," sdělil. Bývalý prezident přitom volá po systémové změně.
"Již delší dobu se projevující ambice některých soudců, prokurátorů a
policistů měnit vlády, rušit vyhlášené volby a podřídit si ústavní instituce
jsou projevem hlubšího problému našeho politického systému. Jeho slabost
ukazuje i to, že jde tak snadno – na základě pochybných obvinění – zlikvidovat
vládu či skandalizovat a brát do vazby kohokoli, na koho různí nezvolení, ale
mocní, ukáží prstem. Tento hlubší problém nelze řešit personálními změnami či
kárnými řízeními. Vyžaduje systémovou změnu," uvedl. Klaus se domnívá, že
je třeba "navrátit do rozumných mezí používání (či zneužívání)
odposlechů". Změnit by se podle něj od základu mělo "postavení
státních zástupců a na ně navázaných policejních a justičních kruhů".
Ono to zní spíše jako
vtip: "represivní složky opět vymanily z kontroly volených zástupců
lidu" – Takže když J. Nagyová úkolovala tajnou službu k soukromým
účelům, tak to tyto složky asi byly pod kontrolou volených zástupců. To bylo
všechno v pořádku.
Jenže mezi tím se objevily
i jiné názory. Za povšimnutí stojí již to, co říká k interpretaci
rozhodnutí Nejvyššího soudu v oficiálním vyjádření jeho mluvčí:
Státnímu zastupitelství a
policii nikdo nebrání vyšetřovat a případně prokazovat jinou činnost poslanců,
kteří byli propuštěni z vazby. Upozornil na to v rozhovoru pro Právo mluvčí
Nejvyššího soudu (NS) Petr Knötig. Při vyjednávání o funkcích na půdě Sněmovny
byli poslanci podle rozhodnutí NS kryti imunitou.
Týká se rozhodnutí
Nejvyššího soudu i jednání poslanců mimo Sněmovnu?
"Podle ústavy se
vztahuje na jednání, které proběhlo v rámci orgánů Poslanecké sněmovny. Ty jsou
jasně vymezené, je to například schůze Sněmovny nebo zasedání poslaneckého
klubu nebo výboru."
Pokud tedy státní
zastupitelství prokáže, že se trafiky pro rebelující poslance aktivně
domlouvaly i jinde než na půdě parlamentu, tak bude možné ve stíhání bývalých
poslanců pokračovat?
"To je věcí
dokazování a Nejvyšší soud se k tomu nevyjadřoval, ostatně k tomu neměl ani
žádné podklady. Tady šlo jen o vymezení časového úseku, který byl popsán, a že
k tomu došlo na půdě Poslanecké sněmovny. Na to ostatní se rozhodnutí
Nejvyššího soudu nijak nevztahuje a soud to ani nijak nekomentoval."
Čili to obvinění by mohlo
platit dál?
"Na toto vám nemůžu
odpovědět, protože to se vůbec neřešilo. Tady šlo jen o období od 18. září do
7. listopadu, tedy na schůzi Sněmovny, přičemž oni se na řádné schůzi 7. listopadu
vzdali svého mandátu. Čili to rozhodnutí se vztahuje pouze na jejich jednání v
tomto časovém úseku. Nepřísluší nám se k tomu dále vyjadřovat."
Olomoucký vrchní státní
zástupce Ivo Ištvan už v rozhovoru pro Právo deklaroval, že žalobci se zřejmě
na Nejvyšší soud obrátí s tím, ať tuto otázku jednoznačně posoudí. V takovém
případě se tedy touto otázkou zabývat budete?
"Ano, nějakým
způsobem se k tomu postavíme, ale zatím jsme zaznamenali jen prohlášení
vrchního státního zástupce v médiích. Jen chci zdůraznit, že naše rozhodnutí
rozhodně neposvěcuje beztrestnost jednání poslanců, spočívající např. v
krádežích, vydírání nebo třeba násilném jednání, pokud by k tomu došlo v
Poslanecké sněmovně, jak se o tom v některých médiích spekulovalo. To striktně
odmítáme."
Dobře, ale vy jste
argumentovali tím, že v tomto případě šlo o politická jednání přímo související
s výkonem mandátu poslance, ale zároveň jde o podezření z korupce. Máme si to
tedy vyložit tak, že na krádeže se rozhodnutí sice nevztahuje, ale pokud přinese
někdo poslanci tašku s penězi jako odměnu za určité hlasování, tak se na to
imunita vztahovat bude?
"My jsme se zabývali
pouze konkrétní situací těchto konkrétních lidí a k tomu se vztahovalo
rozhodnutí soudu, tedy že se na jejich jednání imunita vztahuje. To, co jste
popsal, je jiné jednání, které se tady neřešilo."
Dobře, ale jde o možnou
korupci...
"Nemůžu k tomu v tuto
chvíli říct nic víc. To je ale případ, který se nestal a který nikdo
neposuzoval. V historii Nejvyššího soudu byly podány pouze tři návrhy na vynětí
z působnosti orgánů činných v trestním řízení, a to u poslanců Víta Bárty a
Jaroslava Škárky a pak toto aktuální podání, nic jiného zatím řešeno
nebylo."
To chápu, ale jak si to
tedy mají voliči vyložit? Že je legální uplácet poslance na půdě Poslanecké
sněmovny?
"Na to nemůžeme
odpovědět, tady se řešila jiná situace."
A v té situaci, kterou
soud posuzoval, bude tedy klíčové, zda policie prokáže i jiné lokace toho
korupčního jednání?
"Státnímu
zastupitelství a policii nikdo nebrání provádět další úkony, šetřit a případně
prokazovat jinou činnost těchto osob. Toto rozhodnutí se vztahuje pouze na
jednání v rámci orgánů Poslanecké sněmovny, a to v přesně vymezeném časovém
úseku."
Bez zajímavosti není ani
stanovisko ústavního soudce J. Kysely:
"Ústavní právník Jan
Kysela v rozhovoru pro Právo podrobil kritice úterní rozhodnutí Nejvyššího
soudu, který vyňal tři bývalé poslance ODS obviněné z korupce z pravomoci
policistů, žalobců a soudců. Exposlanci Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a Petr Tluchoř,
kteří se vzdali mandátů a údajně za to měli získat nabídku lukrativních postů,
jsou podle NS chráněni poslaneckou imunitou. "Měl jsem možnost se seznámit
jen se třemi odstavci zveřejněnými na internetu. S podstatou věci hrubě
nesouhlasím, ještě hruběji než v případě Víta Bárty. Podle toho, jak NS pracuje
s článkem 27 ústavy o imunitě, mám skoro pocit, že má jiný text než já. Jde o
dva odstavce. V prvním se píše, že poslance ani senátora nelze postihnout pro
hlasování ve Sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech, což tento případ
nebude. Ve druhém odstavci se píše, že za projevy učiněné ve Sněmovně nebo
Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Za
projevy učiněné ve Sněmovně, to je ta podstata věci. Za projevy učiněné ve
Sněmovně nebo jejich orgánech NS vykládá opakovaně jako v zásadě jakákoli
jednání, která souvisejí s politickou činností. To jistě bylo možné takto
konstruovat, jenom by to v ústavě muselo být. Přitom jednací řády obou komor
evidentně mají na mysli, že projev je to tehdy, když stojíte u řečniště ve
Sněmovně, nebo mluvíte ve výboru či komisi a někoho urazíte, tak za to nemůžete
být stíhán. Ne že si něco špitáte ve sněmovní restauraci. Podle všeho to, co je
chráněno indemnitou neboli nepostižitelností, je veškerá politická činnost
poslance, která probíhá ve Sněmovně. Jenže to v ústavě psáno není. To je
naprosto absurdní a iracionální interpretace ústavy, která naprosto ignoruje
kontext dvou jednacích řádů obou komor. Skoro bych si mohl myslet, že NS věc
vygradovává tak, aby parlament imunitu nakonec zrušil úplně.""
Ministryně spravedlnosti
M. Benešová též sdělila svůj názor:
"Stejně tak
ministryně spravedlnosti Marie Benešová odmítá výzvy, aby vzhledem k aktuálnímu
vývoji okamžitě iniciovala kárné řízení s olomouckým vrchním státním zástupcem
Ivo Ištvanem. Nečasovy mediální vzkazy považuje za politické výzvy, které
nepatří do právního státu. "V žádném případě nehodlám přistupovat k
unáhleným rozhodnutím, a to ani na základě současného rozhodnutí Nejvyššího
soudu, se kterým jsem zatím neměla možnost se seznámit," upozornila.
Benešová nicméně připouští, že ve své praxi se setkala i se spornými
rozhodnutími Nejvyššího soudu. "I soudci Nejvyššího soudu jsou jenom
lidi," dodala."
A snad stojí za povšimnutí
i názor L. Zaorálka:
"Lubomír Zaorálek
považuje odpolední výstup Petra Nečase a jeho výroky vůči vrchnímu státnímu
zástupci Ivo Ištvanovi za skandální. Podle Zaorálka byl projev Nečase zneužitím
funkce ústavního činitele. "Pokládám za nepřípustné, aby představitelé ODS
Marek Benda nebo Petr Nečas poměrně velmi brutálním způsobem začali napadat
policii a státní zastupitelství, mluvit o kárném řízení a podobně," uvedl
již dříve Zaorálek s tím, že toto jednání ohrožuje princip právního státu.
Lubomír Zaorálek výroky expremiéra Nečase označil za skandální. "Jak může
s tím vším na krku vystupovat a tvrdit, že pan Ištvan způsobil krizi? (...)
Jestli tu někdo způsobil krizi, tak to byla vláda Petra Nečase," uvedl.
"Doporučil bych mu, ať ze sněmovny odejde. Takhle se přece nemůže
chovat," dodal Zaorálek. Ten už dříve uvedl, že je podle něj nemožné, aby
se ústavní činitel snažil takovýmto způsobem ovlivnit řízení ve věcech, které
se ho bezprostředně týkají a kde je v konfliktu zájmu. Podobný způsob
zasahování do justice a policie je podle něj ohrožováním principu právního
státu. "Jsem překvapen bohorovností, s jakou to bere pan Ištvan, který má
pocit, že bude pokračovat ve svých hrátkách. Čekal bych, že dnes večer bude
rezignovat. (...) Za tento puč státních zástupců někdo musí nést
zodpovědnost," uvedl Benda s tím, že Ištvan by měl rezignovat
"minimálně za neuvěřitelnou teatrálnost celé akce". Zaorálek také
reagoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které označil za problematické.
"Kladu si otázku, jestli Nejvyššímu soudu přísluší, aby vykládal ústavu.
Každému je jasné, že od vykládání ústavy je tady Ústavní soud," prohlásil
místopředseda sněmovny i ČSSD. Podle něj NS ODS pokropil živou vodou. Zaorálek
zároveň uvedl, že by jej zajímalo, zda by Ústavní soud termín "projev
poslance" vyložil také tak široce jako Nejvyšší soud. "Mám o tom
velké pochyby. Mám velké obavy, pokud se takovéto věci dějí, co tím vlastně
pánové na Nejvyšším soudu způsobili. Tahle věc je velmi podivná,"
poznamenal. Zaorálek připomněl článek 27 Ústavy ČR, jenž hovoří o
nestíhatelnosti poslanců za jejich projevy učiněné ve sněmovně a Listina
základních práv v článku 17 definuje, co to takový "projev" je.
"Je tam napsáno: Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem
jako i svobodně vykládat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace,"
připomněl."
Existuje nějaká lepší
ilustrace toho, co je skupinová konformita (omezenost) založená na tom, že se
za normální považuje to, co normální není? Vedení ODS pod jejím vlivem snad ani
netuší, jak blízko v důsledku toho může být konec této kdysi velké a mocné
strany, která ovšem ztratila schopnost sebereflexe.
Po zvážení vše okolností
jsem podepsal petici na podporu I. Ištvánovi:
http://www.petice24.com/podpote_p_itvana_v_boji_s_politickou_mafii
(71.48) Hra: Co přinesl 18.7.13 – Superaféra
36
Čtvrtek 18.7.2013 přinesl
pokračující útoky "stojedničkové koalice" a jejich příznivců proti I.
Ištvanovi a dalším. A tak spor o legitimitu Rusnokovy vlády (nedůvěra
nedůvěryhodné sněmovny versus důvěra důvěryhodných občanů) začal na trochu jiné
půdě a v přenesené podobě. Zde je relevantní zejména stanovisko nejvyššího
státního zástupce P. Zemana, které vyjádřil v rozhovoru pro ČT
(nejdůležitější je podtrženo):
Co se týká
rozhodnutí o stížnosti. Jak to vidíte časově, už nad tím pracujete?
"Na rozhodování o
stížnostech obviněných do zahájení trestního stíhání pracujeme, před dvěma dny
jsme dostali poslední odůvodnění. Těžko odhadnout, kdy rozhodnutí o stížnostech
bude. Ještě musím poznamenat to, že při stížnostním řízení musíme vzít v úvahu
i nejnovější usnesení Nejvyššího soudu."
Co se týká
podobných kauz, jak dlouho to trvá?
"Záleží to na té
které kauze, lze říci, že u komplexních kauz - a tuto kauzu bych nazval
komplexní kauzou - to stížnostní řízení je v řádech týdnů."
V rámci této věci
se může rozhodovat i delegace, tzn. to, jestli se vyhoví i stížnostem, aby ta
věc byla odňata olomouckému vrchnímu státnímu zastupitelství?
"V rámci stížnostního
řízení se budeme zabývat všemi námitkami, které jsou v těch stížnostech
uvedeny, to znamená i touto námitkou."
Námitku, aby se
kauzou nezabývalo vrchní státní zastupitelství v Olomouci, jste už zaznamenal?
Máte už na to nějaký názor?
"Zatím jsem ji
zaznamenal v médiích, musím se podívat, zda je obsažena v nějaké písemné formě.
Vím, že tuto námitku médiím sděloval pan doktor Nečas."
Myslíte si, že je
důvod, aby ta věc byla odňata Olomouci?
"Já se k tomu nyní
nebudu vyjadřovat. Zároveň musím říct, že tím, že běží stížnostní řízení, se
vůbec nemůžu vyjadřovat jednak k meritu věci, podstatě věci, a nebudu se
vyjadřovat ani k dalšímu procesnímu postupu. Jenom naznačím, co je možné podle
trestního řádu, poněvadž jinak se vystavuji tomu, že by mohla být namítnuta
moje podjatost."
Objevily se útoky
na pana doktora Ištvána, že by měl rezignovat. Tam vidíte nějaký důvod?
"Vycházím z toho,
že se jedná o velice závažnou kauzu, kterou jsme tady za posledních 24 let
neměli. Je to kauza, která hýbe veřejným prostorem. Chápu, že vzbuzuje i
určitou veřejnou polemiku a myslím si, že určitá obecná kritika orgánů činných
v trestním řízení není vůbec na škodu. Nicméně bych se chtěl ohradit proti
osobním útokům proti státním zástupcům a proti policistům."
Objevily se názory,
že tady je určitá skupina státních zástupců, kteří hýbou politickým systémem a
že to je pro demokracii nebezpečná věc. Jak tu věc vnímáte?
"Je to určitý
komentář, který je možné říci, nicméně určité výzvy k odstoupení toho kterého
státního zástupce nebo policisty bych zatím celkem nevnímal. Myslím si, že je
nutné se nejdřív s tou kauzou seznámit a v rámci rozhodování budu i
přezkoumávat postup olomouckého státního zastupitelství."
Myslíte si, že je
běžnou součásti obhajoby i to, že se namítá nejen podjatost, ale i to že státní
zástupce překročil své pravomoci?
"Kauza hýbe veřejným
prostorem a je tedy logické, že se k tomu vyjadřuje spousta lidí. Tím že do té
kauzy jsou zahrnuti, řekněme, politici, tak je asi logické, že se k tomu
vyjadřují politici."
Je ten systém
státního zastupitelství v ČR na takové úrovni, že dokáže čelit politickým
tlakům?
"Přirozeně, tam já
nemám vůbec žádnou obavu."
Podstatné je i stanovisko
významných právníků k rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze tří
bývalých poslanců ODS:
"Etymologicky je
parlament místo, kde se řeční. A ústava se zatím vykládala tak, že projevem ve
Sněmovně se chrání řeč, a výklad NS jde mimo tento tradiční výklad," řekl
Právu Jan Wintr z Právnické fakulty UK.
Podle něj je vše ještě
překvapivější než kauza Víta Bárty, v níž NS rozhodl, že poslanecká imunita se
vztahuje i na jednání v klubu. "Tehdy si většina z nás také myslela, že
poslanecký klub není orgán Sněmovny. Ale nyní NS výklad rozšířil ještě nad
rámec klubů na jakékoli politické dohadování poslanců," dodal Wintr.
Obdobně hovořil pro Právo
i ústavní právník Jan Kysela, podle něhož si NS naprosto absurdně a iracionálně
vykládá ústavu. "Přitom jednací řády obou komor evidentně mají na mysli,
že projev je to tehdy, když stojíte u řečniště ve Sněmovně nebo mluvíte ve
výboru či komisi a někoho urazíte, tak za to nemůžete být stíhán. Ne že si něco
špitáte ve sněmovní restauraci," řekl.
Svým kolegům dává za
pravdu i ústavní právník Václav Pavlíček. Podle něj rovnost občanů před
zákonem, což je základní princip ústavního práva, poslanecká imunita narušuje
jedině v oblasti verbálních činů.
"Může to být
přirozeně jednání nejenom za řečnickým pultíkem, ale třeba v poslaneckém klubu
a v podobných orgánech. Zároveň se domnívám, že tímto projevem nemůže být třeba
organizování trestné činnosti. Projevem také například nejsou dohody o tom, že
se poslanec za nějakou výhodu vzdá svého mandátu a že přestane být
poslancem," řekl ČTK.
Ústavní právník Jan Kudrna
řekl Právu, že podle rozhodnutí NS se na část skutků připisovaných obviněným
vztahuje imunita. To podle něj znamená, že poslance nelze postihovat za jejich
projevy, jimiž NS rozumí jednání vedoucí k politickému rozhodnutí.
"Jenže problém celé
kauzy tkví v tom, že korupční trestné činy jsou často dokonány již samotným
sjednáním plnění, tedy ve své verbální fázi. Klíčový problém tak spočívá v
určení, kde běží hranice mezi politickým vyjednáváním a korupcí. To může být
předmětem dalšího řízení a dokazování," uvedl.
Kudrna dodal, že je
prakticky vyloučeno, aby se věc dostala k ÚS, i kdyby se na soud obrátil
prezident Miloš Zeman. "Nevím, z jakého titulu by to mohl prezident
republiky udělat. Mohl by nejvýše napadnout § 10 a 11 trestního řádu, tedy
pravomoc NS rozhodovat o tom, zda je někdo vyňat z trestního stíhání. Ale
upřímně řečeno nevím, v čem by mohlo být toto ustanovení trestního řádu
protiústavní," řekl.
Ústavní právník Marek
Antoš označil verdikt NS za nesrozumitelný. Podle něj bylo pro soud rozhodující
jen to, že k činnosti došlo na půdě Sněmovny. "Pojem projev, jak o něm
hovoří ústava, je míněn úžeji, a toto je podivná, široká interpretace,"
podotkl v ČT.
Antoš fakt, že proti
rozhodnutí NS neexistuje odvolání a není možnost přezkumu, považuje za
nešikovný. Dodal, že možnost, aby o kauze rozhodoval Ústavní soud, je
minimální.
http://www.novinky.cz/domaci/308081-nejvyssi-soud-prestrelil-shoduji-se-vzacne-pravnici.html
V neposlední řadě o
něčem svědčí i stanovisko Unie státních zástupců a Výkonný výbor unie vydal
prohlášení prohlášení:
"Výkonný výbor ale
zdůrazňuje, že jakákoli kritika postupu státních zástupců ze strany aktivních
politiků by měla být zdrženlivá, korektní, odborná, věcná a nesmí být nátlakem
a osobním napadáním jednotlivých státních zástupců,"... Státní zástupci
jsou si podle unie vědomi vysoké míry odpovědnosti, která je spojena s jejich
funkcí, a v případě zjištění závažného pochybení by měli být připraveni sami ji
dovodit a přijmout. "Česká republika je demokratický právní stát s
kontrolními mechanismy fungujícími v průběhu celého trestního řízení..."
Na tomto poli boje za
veřejné mínění tedy "stojedničková koalice" patrně neuspěje.
Jedna
z nejzajímavějších událostí dnešního dne prošla téměř bez povšimnutí –
citují příslušnou zprávu:
"Premiér Jiří Rusnok
sepsal pro ministry své vlády manuál s odbornými zásadami vládnutí a pravidly
mezilidských vztahů. Dokument s názvem Mise vlády - hodnoty a pravidla naší
služby obsahuje patnáct bodů. Do odborných zásad Rusnokovy vlády patří třeba
nadřazenost veřejného zájmu, respekt ke svobodě, úcta k pravdě, kritické a
kreativní myšlení či odbornost a odpovědnost. "Smyslem našeho konání je
služba občanům v tom nejvyšším slova smyslu, ne ukojení vlastního ega nebo
prosazování jakýchkoli parciálních zájmů," píše se v dokumentu. Premiér
také upozorňuje nové ministry, že služba občanům vyžaduje "ryzí charakter
jednotlivce, nadřazenost společného zájmu a týmovou práci". Rusnok své
kolegy také vyzývá, aby vytrvali v pracovitosti a navzájem se podporovali, a
nabádá je, aby se nenechali ovládnout špatnou náladou. "Radost, humor a
nadhled nám umožňují nebrat se příliš vážně a pomáhají překonat možnou
frustraci z nelehkého boje," uvádí premiér. Ministru kultury Jiřímu
Balvínovi se manuál líbí. "Berme věci s nadhledem a uspějeme," řekl
Balvín. Ministru školství Daliboru Štysovi Rusnokovy zásady nevadí. Dokument
ocenil také ministr financí a vicepremiér Jan Fischer. "Pozitivně mě
překvapilo, když jsem to našel na stole," řekl listu."
No a co, řekne někdo.
Slova jsou slova. Na počátku ovšem slova bývají. Je nutno si uvědomit, že pro
osud Rusnokovy vlády není ani tak důležitá důvěra nedůvěryhodné Sněmovny, jako
důvěra důvěryhodných lidí. A s tou si nemůže dovolit zahrávat. Proto
jakýkoli závazek, např. tohoto typu, je významný. Važme si toho, že žijeme –
možná jen krátce a možná všechno špatně dopadne – v době, kdy na tom,
jaký názor si na současné dění udělá jeden každý z nás velmi a velmi
záleží. To nebývá často.
Dost mě mrzí, že na
Rusnokův pokus zavést nějaký řád nereagovala žádná politická strana. ČSSD,
která vehementně prosazovala rozpuštění Sněmovny, měla okamžitě po té, co to
nevyšlo, začít jednat s Rusnokovou vládou o programových podmínkách
podmíněné podpory. Pravdu asi má Z. Škromach, který na Facebooku napsal:
"Jaký asi názor na
dnešní situaci má obrovská voličská skupina občanů, která zvolila Miloše Zemana
prezidentem? Myslím, že by to mělo mnohem více zajímat ČSSD než kuloárové
pletichy s TOP 09. Proč? No protože to jsou potenciální voliči právě
ČSSD."
Celá zpráva viz: http://www.novinky.cz/domaci/308166-meli-bychom-se-venovat-zemanovym-volicum-ne-pleticham-s-top-09-vyzval-skromach-cssd.html
Jako volič M. Zemana ve
druhém (nikoli ovšem v prvním) kole se mně také nelíbí, když můj názor
vyslovený hlasováním sociální demokracie nebere vážně. Už jsem si zvykl, že
krátce po volbách lituji, že jsem volil toho, koho jsem volil. Asi to přijde i
v případě prvních přímých prezidentských voleb. Ale zatím toho ještě
nelituji. A od voleb už uplynulo hodně času. To se mně už dlouho v žádných
volbách nestalo.
(71.49) Hra: Co přinesl 19.7.13 – Superaféra
37
Pátek 19.7.2013 ukázal, že
někdy by stačilo použít i velmi jednoduché teoretické nástroje a mělo by to
velký efekt. Mám na mysli váhání ČSSD (což je velmi mírné označení toho, co
předvádí tato strana) v otázce vztahu k Rusnokově vládě. V tomto
případě by totiž stačil jednoduchý rozklad alternativ.
Pokud jde o Rusnokovu
vládu, tak zde jsou dvě základní možnosti:
a) Bude úspěšná.
b) Nebude úspěšná.
K tomu několik
poznámek:
- Tím je vymezeno celé
spektrum možností, ale pro naši úvahu stačí zjednodušený případ dvou krajních
možností.
- I v případě, že by
Rusnokova vláda vládla až do konce řádného volebního období, je to poměrně
krátká doba, aby mohla být hodnocena jako neúspěšná, pokud se bude aspoň trochu
snažit.
- Její výhodná pozice
spočívá i v tom, že může navrhovat různá populární opatření a počítat
s tím, že jí je parlamentní většina znemožní realizovat – Černého Petra
ovšem budou v ruce držet ti, co jí to "zarazí". (Osobně
předpokládám, že toho Rusnokova vláda zneužívat nebude.)
ČSSD má zhruba tři možnosti,
jak na současnou realitu z hlediska vztahu k Rusnokově vládě
reagovat:
-1. Postavit se vůči
Rusnokově vládě kriticky, využít každou možnost, jak ji kritizovat.
0. Nedělat vůbec nic
– zaujmout pozici "mrtvého brouka" a počkat si na volby či na
pověření sestavit vládu.
+1. Dát Rusnokově vládě
podmíněnou podporu – zformulovat rozumné podmínky, za kterých ČSSD vládu
podpoří, jednak ty, co by vláda měla dělat, jednak ty, které se týkají toho, co
by tato vláda s omezeným mandátem, s omezenou legitimitou i omezenou
dobou účinkování dělat neměla (to je možná ještě důležitější).
Máme tak 6 variant, které
mohou nastat:
(a,-1), (a,0), (a,+1),
(b,-1), (b,0), (b,+1)
Proberme je po popořádku:
(a,-1) Rusnokova vláda
byla úspěšná, ČSSD se stavěla proti ní: Velmi špatná situace pro volby.
(a,0) Rusnokova vláda byla
úspěšná, ČSSD se k ní chovala neutrálně: O něco lepší, ale nijak dobrá
situace pro volby.
(a,+1) Rusnokova vláda
byla úspěšná, ČSSD ji podpořila jako vládu, na kterou po volbách naváže: Velmi
dobrá situace pro volby.
(b,-1) Rusnokova vláda
nebyla úspěšná, ČSSD se stavěla proti ní: Nepříliš dobrá situace pro volby,
veřejnost ji tak jak tak bude považovat za "levicovou" a selže-li
tato vláda, budou pochybnosti i o možnostech sociálně demokratické.
(b,0) Rusnokova vláda
nebyla úspěšná, ČSSD se k ní chovala neutrálně: Ještě horší situace pro
volby než v předcházejícím případě.
(b,+1) Rusnokova vláda
nebyla úspěšná, ČSSD ji podpořila jako vládu, na kterou po volbách naváže:
Velmi špatná situace pro volby, kterou by mohlo zlepšit jen to, že by Rusnokova
vláda neplnila podmínky, kterými ČSSD podmínila svou důvěru a ČSSD ji za toto
neplnění podmínek veřejně a kvalifikovaně kritizovala.
Z výše uvedeného
přehledu vyplývá:
1. Pro ČSSD je výhodnější
Rusnokovu vládu podpořit.
2. Velmi tvrdě ovšem trvat
na splnění dobře formulovaných programových podmínek podpory, přičemž:
- Nebylo by dobré, aby
tyto podmínky byly pro Rusnokovu vládu nepřijatelná (tato alternativa by byla
sice efektivnější než odmítnutí Rusnokovy vlády, ale veřejnost je
v některých věcech poměrně soudná a asi by to "přečetla").
- Velmi důležité je co
nejvíce zdůrazňovat význam podmínek, protože tím se výrazně omezují rizika jak
případného neúspěchu Rusnokovy vlády, tak i dopadu tohoto neúspěchu na ČSSD (ta
může říkat – nedělali to, co měli a proto to dopadlo, jak to dopadlo).
Místo toho se děje
následující (cituji):
"V boji v ČSSD o to,
jak se strana postaví k vládě Jiřího Rusnoka, vytáhl předseda Bohuslav Sobotka
nový trumf. "I v situaci, kdy byl prezident zvolen přímo, měla by být
respektována pravidla parlamentní demokracie," řekl Sobotka. To bude podle
něj jedno z hlavních kritérií pro posouzení vlády. Prezident Zeman na vládu
kývl bez dohody se stranami. Vláda pak vznikla, aniž by byla předjednaná
dohoda s kteroukoli ze stran. ČSSD se o postoji k vládě radila na pátečním
jednání špiček strany, ale o svém postoji k "prezidentské vládě"
rozhodne definitivně až těsně před hlasováním, na dalším jednání předsednictva
6. srpna. Tedy v den výročí výbuchu atomové bomby nad japonskou Hirošimou. A
explozivní bude i zasedání špiček sociální demokracie. Nejprve se předsednictvo
sejde společně s poslanci a pak bude o postoji k vládě hlasovat 34 členů
širšího vedení sociální demokracie. "Čas do začátku srpna bychom rádi
využili k vnitrostranické diskusi," oznámil Sobotka. Půjde zároveň o to,
zda Sobotka uhájí svůj velmi zdrženlivý postoj k Rusnokově vládě, nebo se
strana víc přimkne k prezidentovi Miloši Zemanovi a zvítězí stranické křídlo
vedené prvním místopředsedou Michalem Haškem a reprezentované i dalším z
místopředsedů Zdeňkem Škromachem. V tom případě by Sobotka oslabil a není
jisté, jak dlouho by si křeslo předsedy udržel. "Rozhodnutí nebude
jednoduché. Vláda Jiřího Rusnoka byla sestavena mimo půdu Poslanecké sněmovny,
byla sestavena bez diskuse s parlamentními stranami, tedy i bez diskuse se
sociální demokracií," připomněl v pátek Sobotka v prohlášení, s nímž
vystoupil po jednání stranického grémia. Mezi další kritéria pro rozhodování o
vládě zařadil to, jak by program vlády zlepšil život občanů v České republice a
jak by existence Rusnokovy vlády pomohla ČSSD v budoucnu plnit její cíle a
program.
Ve stejnou chvíli o
několik kilometrů dál, na Úřadě vlády jednal statutární místopředseda ČSSD
Michal Hašek spolu s dalšími hejtmany s premiérem Rusnokem a jeho vládou. A
překypoval vstřícností. "Po třech letech se vracíme k normálu a s radostí
oznamuji, že dohody a smlouvy platí," chválil například Rusnoka za to, že
jeho vláda bude plnit dřívější dohody o financování regionální železniční
dopravy. Chválil vládu i za postoj k řešení problému evropských fondů a dokonce
naznačil, že by hejtmani, kteří jsou většinou z ČSSD, mohli tlačit stranu
k tomu, aby podpořila návrh státního rozpočtu připravovaný Rusnokovou vládou
pro rok 2014."
V dané chvíli bylo
logické, že Rusnokova vláda byla sestavena bez jednání s politickými stranami.
Z iniciativy ČSSD však mělo začít jednání o programových podmínkách podmíněné
tolerance. Okamžitě a kvalifikovaně. Místo toho se ČSSD utápí ve vnitřních
sporech.
Na druhé straně
politického spektra zajímavým způsobem vystoupil K. Schwarzenberg. Patrně
předpokládá hluboký propad ODS. Na jedné straně se obává, aby to pozice krajní
ortodoxie, pokud se týká nepřiznání chyb, s ODS nestáhla i TOP, na druhé
straně si uvědomuje možnost obsazení prostoru po ODS. Byla to po delší době
první aktivita TOP tohoto typu, kdy chce něco získat na úkor ODS. Ta reagovala
velmi podrážděně. Je otázka, do jaké míry tato podrážděnost povede
k pochopení toho, v jaké situaci se ODS nachází. Cituji příslušnou
zprávu:
"Pád bývalého
premiéra a předsedy ODS Petra Nečase jeho stranu natolik oslabil, že nyní
nepředstavuje hybnou sílu české politiky. Uvedl to předseda strany TOP 09 a
bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Podle něj je rozdělena i ČSSD
mezi příznivce Bohuslava Sobotky a Michala Haška. Úkol bránit dosud platný
ústavní pořádek tak zůstává na TOP 09, napsal Schwarzenberg v dopise svým
spolustraníkům. "Taktéž kdysi veliká strana ODS, která má nyní podle
průzkumů 8 %, je odstoupením premiéra Nečase tak oslabena, že nepředstavuje
hybnou sílu české politiky," uvedl na adresu ODS předseda TOP 09. Opoziční
ČSSD není podle něj schopna zaujmout k postupu prezidenta republiky jednoznačné
stanovisko. "Padla tudíž odpovědnost na nás. Úkol, před který je postavena
jak strana TOP 09, tak s ní spojení Starostové a nezávislí, je jedinečný,"
uvedl Schwarzenberg. Vadí mu postup Miloše Zemana, který nainstaloval vládu
Jiřího Rusnoka a ignoroval Poslaneckou sněmovnu vzešlou z voleb. Strana spolu s
ODS a LIDEM prosazuje za premiérku předsedkyni Sněmovny Miroslavu Němcovou, má
pro ni podporu 101 hlasu. "V monarchii zosobňuje panovník a dynastie stát.
Republika žije ze svých ústavních institucí, tudíž jejich znevážení a
zpochybnění je přímé ohrožení státu. Upozorňuji Vás na tyto skutečnosti, abyste
si uvědomili, jakou odpovědnost jsme převzali za naši zemi a naši republiku. Je
na nás, tedy na všech našich členech a příznivcích TOP 09 a Starostů a
nezávislých, abychom bránili republiku. Bude to těžký boj, to je mi jasné, ale
musíme v něm obstát. Spoléhám na Vás a Vy se můžete spolehnout na mě, že
neuhneme," apeloval na své spolustraníky Schwarzenberg.
Martin Kuba, který nyní
stojí v čele ODS, řekl, že ODS je stále nejsilnější pravicovou stranou s
tradicí více než 20 let. "To, že je ve složité pozici, nikdo nerozporuje,
to se stává všem stranám, například ČSSD v roce 2005 na tom byla podobně. ODS
historicky již taková období zažila a zvládla je," řekl Kuba. Podle něj to
poslední, co pravicový volič chce, jsou hádky mezi ODS a TOP 09. "Doufám,
že pan předseda Schwarzeneberg cítí, že chceme-li uhájit parlamentní demokracii
proti nájezdům prezidenta, pak na takovéhle chování není vhodná doba,"
dodal Kuba. Místopředseda ODS Jiří Pospíšil řekl, že Schwarzenbergova rétorika
odpovídá tomu, že se blíží předvolební kampaň. "ODS není stranou jednoho
muže, na rozdíl od TOP 09, která je marketingově i mediálně závislá na svém předsedovi,"
řekl Pospíšil."
(71.50) Hra: Co
přinesl 20.7.13 – Superaféra 38
Sobota 20.7.2013 byla zdánlivě ve
srovnání s jinými dny poměrně chudá na události. Ovšem jen zdánlivě. Ve
skutečnosti tento den přinesl dost poznatků, aby bylo možné vyslovit důležitou
a testovatelnou hypotézu. Z hlediska teoretického konceptu, který vychází z
role struktur založených na vzájemném kryté porušování obecně přijatých zásad,
existují dvě alternativy dalšího vývoje:
1. Další vývoj naváže na stávající, a to
i pokud jde o politickou reprezentaci, jádra vyjednávání vlivu na nižších a
středních úrovních, jejich základní ideové paradigma (u nás lokálně
modifikované ve směru toho, že se považuje za normální to, co normální není).
2. Dojde k významným proměnnám viditelných
politických reprezentací, restrukturaci jader vyjednávání vlivu a posunům
základního ideového paradigmatu. (V některém z dalších pokračování v návaznosti
na konkrétní události uvedu, v jakém směru.)
Hypotéza: Vývoj proběhne podle
druhé alternativy.
Podívejme, co tomu nasvědčuje:
1. Prozíravý tah K. Schwarzenberga a
zoufalství politické reprezentace ODS:
Podívejme se pozorně na obsah
následujícího článku:
"Výrok šéfa TOP 09 Karla
Schwarzenberga, že občanští demokraté už nejsou hybnou silou české politiky,
považuje úřadující předseda ODS Martin Kuba za pouhé přání. Kuba takto reagoval
v sobotu v rozhovoru s deníkem Právo na Schwarzenbergův dopis členům TOP 09, v
němž uvedl, že vůdčí silou na pravici je od teď jejich strana. "Jsem si
jist, že ODS je stále nejsilnější pravicovou stranou s pevně vybudovanou
stranickou strukturou a více než dvacetiletou tradicí. To, že dnes neprožívá
nejlepší období své existence, nikdo nerozporuje,” konstatoval Kuba. "V
politice se to občas stává všem stranám. ČSSD na tom byla v roce 2005 podobně,
a pokud někdy TOP 09 bude slavit více než 20. narozeniny, zjistí to také,”
pokračoval úřadující šéf občanských demokratů a dodal: "ODS už v minulosti
taková období zažila, zvládla a díky zdravé, silné a pracovité členské základně
v regionech je zvládne i dnes”. Slova předsedy TOP 09 Schwarzenberga
považuje za nefér hlavně vůči 23 tisícům slušných členů ODS, kteří, jak
Kuba zdůraznil, hájili zájmy pravicové politiky už v době, kdy Schwarzenberg
seděl ve vládě v triku poněkud levicové Strany zelených. Kuba je přesvědčen, že
pravicový volič není nyní zvědavý na žabomyší války na pravé straně politického
spektra, neboť postupy prezidenta Miloše Zemana jsou oslabeny všechny
parlamentní strany. "Myslím, že i Karel Schwarzenberg musí cítit, že
chceme-li uhájit parlamentní demokracii proti nájezdům prezidenta, musejí úzké
stranické zájmy na čas ustoupit zájmu obecnému a na podobná pošťuchování není
čas," zdůraznil šéf ODS. "Lidé v ČR byli historicky svědky
politických obchodů, které nebyly fér: když poslanci ČSSD Melčák a Pohanka
podporovali středopravou vládu Mirka Topolánka, nebo když vláda ČSSD stála na
exposlanci ODS Kottovi, přiznejme si, že to moc fér nebylo,” poznamenal Kuba.
"Bohužel to souvisí s naším volebním systémem, v němž už 20 let
vznikají velmi slabé vlády, které jsou často o 101 hlasech. Pak vzniká prostor
pro obchody, a to je pro voliče právem frustrující. ODS dlouhodobě tvrdí,
že by ČR prospěl většinový volební systém, kdy by se střídaly vlády levice a
pravice,” podotkl šéf ODS."
Nejde o to, že M. Kuba v řadě věcí
výrazně zkresluje realitu. Např. Nečasova vláda vznikla s velmi silným mandátem
podstatně přesahujícím současnou "stojedničku". Důležité je, že na
jedné straně připomíná zásluhy své strany a na základě nich se domáhá určitých
pozic ve "stojedničce", na druhé straně straší Zemanem a snaží se
vyjednat či vyprosit u K. Schwarzenberga shovívavější postoj TOP k ODS. K.
Schwarzenberg, který patří k nejlépe informovaným osobám v ČR, však patrně ví,
co dělá (i když se to asi ne zcela líbí M. Kalouskovi), a nechce, aby TOP byla
tažena též ke dnu ODS, která ztratila jakoukoli schopnost sebereflexe (jejíž
potřebu si určitě uvědomuje velká většina z oněch "23 tisíc slušných
členů", o kterých Kuba hovoří).
2. Argumentační debakl těch, co hájí
pozici "normální je to, co normální není":
Jako příklad uvedu článek Z. Koudelky,
svého času poslance a ČSSD a neúspěšného kandidáta na ústavního soudce:
Usnesení Nejvyššího soudu z 16. 7. 2013,
kterým rozhodlo o nestihatelnosti bývalých poslanců za vzdání se mandátu je
statečné a správné rozhodnutí. Soud dal přednost právu před novinářskou
chválou. A to je dobře. Vysloužil si za to útoky pod lživým heslem, že celá
právnická obec či alespoň obec ústavních právníků s rozhodnutím Nejvyššího soudu
nesouhlasí. Já souhlasím s Nejvyšším soudem. Problémem dnešní justice je udržet
si nezávislost na médiích a nepodlehnout různým kampaním, byť by to byla
protikorupční kampaň. Nejvyšší soud dokázal, že to jde. Jde o nejstatečnější
rozhodnutí justice, které znám, po listopadu 1989.
"Na projevy poslance v Poslanecké
sněmovně, kterými Tluchoř, Šnajdr a Fuksa byli až do své rezignace, platí
materiální imunita. Tedy, že za svou rezignaci jako projev poslance
nemůže být poslanec vůbec stíhán. Přičemž rezignovat na mandát může
poslanec vystoupením na plénu Poslanecké sněmovny nebo doručením písemné
rezignace předsedkyni Sněmovny, což je též v sídle Poslanecké sněmovny. Státní
orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, musí dát přednost právu, před
mediální slávou. Nikdo není nucen vykonávat funkci poslance, když
nechce.Každý poslanec může rezignovat kdykoliv a z jakýchkoliv důvodů.
Rozhoduje tím o sobě, ne o jiných. Akt rezignace na mandát podléhá
materiální imunitě a ne kuratele výkonné moci, kam patří policie i státní
zastupitelství. Pokud současná úprava někomu nevyhovuje, je v právním státě
možné ji změnit novelou ústavy v Parlamentu, nikoliv nedodržováním ústavy.
Pražský právník Jan Kysela vystoupil proti rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím,
že se materiální imunita vztahuje jen na projevy coby ústní vystoupení. Ale i v
jeho úzkém pojetí nelze nevidět, že rezignace je ústním vystoupením poslance.
Rovněž Eliška Wagnerová řekla, že by se pod rozhodnutí Nejvyššího soudu
nepodepsala, neboť projev je dle ní sdělením informace či názoru. Cožpak však
ústní projev s oznámením rezignace na mandát není sdělením informace? Kysela
prohlásil, že Nejvyšší soud měl asi jinou ústavu než on. Nejvyšší soud měl
ústavu platnou a jednal podle jejího textu. Jiní právníci možná jednají podle
materiálního jádra ústavy, neboť umožňuje bez ohledu na text ústavy libovolně
si prohlásit za ústavní cokoli. Děkuji Nejvyššímu soudu, že jedná podle textu
ústava a nepotřebuje materiální jádro, které kodifikoval korunní princ
nacistické právní vědy Carl Schmitt. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, že
svět má ještě pravidla. A to je dobře. Kam se lze dostat při popírání textu
ústavy s odvolávkou na jakýsi smysl ústavy prezentovala Hana Marvanová a
Miroslav Čapek v textu Výklad Nejvyššího soudu odporuje smyslu ústavy (Právo
20. 7. 2013 s. 6). Autoři uvádí, že materiální imunita se vztahuje jen na ústní
projevy poslance a kritizují rozhodnutí Nejvyššího soudu. Přitom popírají sami
sebe. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájilo trestní stíhání a v
popisu skutku uvedlo, že 7. 11. 2012 se Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdali mandátu.
To bylo učiněno ústním projevem poslanců v Poslanecké sněmovně. Za tento ústní
projev byli protiústavně Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci trestně
stíháni. Nejvyšší soud se rozhodl dát přednost právu před bezprávím.
Pokud to srovnám s postupem Ústavního soudu ve věci stížnosti poslance Davida
Ratha, naopak toto rozhodnutí musím pojmenovat jako nejpodivnější rozhodnutí
soudu, které je mi známo. V případě poslance Davida Ratha, kde bylo zprvu v
přípravném řízení činné nepříslušné Krajské státní zastupitelství v Ústí nad
Labem místo příslušného Krajského státního zastupitelství v Praze, Ústavní soud
v části V. odůvodnění usnesení ze 17. 9. 2012 takový postup okomentoval slovy:
"Zrcadlí-li postup státního zastupitelství v dané věci obecněji zaužívanou
praxi, jedná se o závažný signál porušování principů právního státu...".
Ústavní soud však nevyvodil závěr z toho, že jestliže výkonná moc postupuje
způsobem, kterým jde "o závažný signál porušování principů právního
státu", je nutné takovýto postup znemožnit."
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=20561
Podobných právních rozborů tohoto typu
bylo dodáno do veřejného prostoru více. A dostalo se jim zveřejnění. Takto
funguje periférie struktur založených na vzájemném krytí. Najde si své hlásné
trouby – jak ty, co něco napíšou a dají tomu jakýsi punc autority, tak ty, co
to zveřejní. Tentokrát to ovšem nefunguje. Z. Koudelka a další už překročili
práh skupinové konformity (omezenosti) a píšou naprosté nesmysly. Vždyť přece
vůbec nejde o to, že se tři poslanci vzdali mandátu. Dokonce ani Nejvyšší soud
takto neargumentuje. Ten říká, že pod vzdání se mandátu je nutno zahrnout vše,
co se v této souvislosti událo. To ovšem není pravda. Mandát vzešel (formou
voleb) z vůle lidí jako akt demokratické společnosti. Jeho nabyvatel se ho může
vzdát, ale nesmí s ním kupčit. Nemůže mandát udělat předmětem směny,
která je navíc definována jako směna určitého typu – jako korupce. Pak se jedná
o akt, na který se imunita nevztahuje. Vzdání se mandátu je samozřejmě není
trestným činem. Kupčení s mandátem podle pravidel vymezením trestním zákonem
jako "korupce" kryto imunitou není a nemůže být. Je to něco jako
svatokrádež. Někdo kupčí s tím, co vzešlo z vůle lidí a za co složil slib
předepsaný ústavou. Když se někdo vzdá mandátu, nedopustil se trestného činu,
když s tím kupčí, porušil slib, omezil práva lidí, kteří ho volili, a dopustil
se toho největšího zločinu - zpochybnění demokratického řádu.
3. Stanovisko toho, kdo v současné době
disponuje reálnou mocí:
Ve světle stanovisek pochybné úrovně
stojí zato se podívat na názor ministra vnitra Rusnokovy vlády M. Peciny (který
sdělil formou rozhovoru):
"Pane vicepremiére a ministře
vnitra, Nejvyšší soud (NS) svým rozhodnutím o vyjmutí tří exposlanců ODS z
pravomoci orgánů činných v trestním řízení v kauze trafik nasypal
vyšetřovatelům písek do soukolí. Jsme svědky blamáže?
Jak tomu rozumím, tak NS řekl, že na to,
z čeho jsou exposlanci obviněni, se vztahuje poslanecká imunita. Čili neřekl,
že nic nespáchali nebo že tam byla jiná procesní vada. Ale myslím, že je hodně
brzy na to, abychom to hodnotili, a měli bychom nechat proces doběhnout. Je
samozřejmě pravda, že došlo k velmi závažnému zásahu do osobních svobod
obviněných, jak říká Petr Nečas. Je jen škoda, že si to nikdo neuvědomil,
když se ocitl ve vazbě David Rath a je v ní už 14 měsíců. To všem připadalo
úplně normální, a dokonce předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová tehdy říkala,
že by mu ani nepodala ruku. Z médií je naopak jasné, že se zatím jeden člověk
přiznal k tomu, že vojenská zpravodajská služba byla zneužívána. A to je z mého
pohledu jako člověka, který se několik let pohyboval v bezpečnostní
problematice, nejzávažnější věc ze všech. To je pro mezinárodní obraz ČR
fatální, něco takového se děje leda v Africe. To, že dají občas do vazby
ministra, poslance či vysokého státního úředníka za korupci, se děje i jinde v
Evropě.
Jenže i lidé, kteří byli údajně
zapleteni do zneužívání Vojenského zpravodajství, jsou už na svobodě, včetně
Jany Nagyové. Mění to něco na celé situaci?
Vazba je velmi závažný zásah do práv
člověka. A to v době, kdy je před procesem nutno ctít presumpci neviny. Pokud
pominuly důvody vazby, jsem rád, že jsou ti lidé na svobodě. Expremiér Nečas
tvrdí, že olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan způsobil nejen politickou
krizi, ale i krizi právního státu. Nečas kdysi upozorňoval, že o vládě nemá
rozhodovat parta policejních plukovníků. Do totální krize přivedla tuto zemi
Nečasova vláda. A kvůli ní tu máme skandál s tajnými službami, který nám už
nikdo neodpáře. Chápu, že se nyní Nečas hájí, ale kdyby se hájit nemusel, tak
být jím bych mlčel. Stát řídil tři roky a vidíme, kam to dovedl. To, že bývalí
Nečasovi ministři vyzývají mě a ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, ať
začneme dělat pořádek v policii a justici, je výrazem zoufalosti. Vždyť
Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a policejního prezidenta Martina
Červíčka dosadila Nečasova vláda. A po nás, kteří jsme týden ve funkci, chtějí,
abychom ty lidi měnili? Naopak bych z tohoto pohledu Nečase pochválil za to, že
se podařilo instalovat lidi, kteří nepanáčkovali a cítili se dostatečně
nezávislí na to, aby vyšetřovali tu nejzávažnější kriminalitu. A jestli o vládě
rozhodovali plukovníci, tak to byli Nečasovi plukovníci.
Pojďme k nové vládě. Myslíte si, že
získá kabinet premiéra Jiřího Rusnoka v srpnu důvěru?
Myslím, že ano.
Co vás vede k tomuto přesvědčení?
Podívejte se na hlasování o rozpuštění
Sněmovny, tam to dopadlo 96 : 92 pro rozpuštění (potřeba bylo 120 hlasů – pozn.
red.). Také si myslím, že je v parlamentu hodně lidí, kteří mají obavu, co
bude s touto zemí, kdyby se vrátila Nečasova vláda, nedejbože s Petrem Nečasem,
který se tváří jako křišťálově čistý. Nemyslím si, že by poslanci měli
většinový názor takový, že zemi dostanou do úplného kolapsu, i když v takovém
stavu skoro je.
Co vás vlastně přimělo přejít z lépe
placeného místa manažera ve Vítkovicích do tak nejistého projektu, jakým je
Rusnokova vláda?
Motivace je stejná jako u většiny
ostatních. Prostě máme pocit, že se se zemí už něco musí stát, že někdo musí
přijít a říct, že to, co se dělo tři roky, je třeba zastavit a dát to do
normální fazóny. Holt tady nejsme jen proto, abychom vydělávali peníze ve
vrcholových funkcích, ale abychom taky posloužili vlasti.
Nemáte spíš pocit, že sloužíte
prezidentu Zemanovi v boji proti ČSSD?
To skutečně nemám. Mám pocit, že sloužím
této zemi tak, aby se nedostala zpátky vláda Petra Nečase."
Zde stojí za povšimnutí kromě toho
hlavního tři momenty:
- Připomenutí D. Ratha. (K tomu v
některém z dalších pokračování.)
- Zcela explicitní formulování toho, na
čem bude Rusnokova vláda stavět, když nedostane důvěru: "v parlamentu
hodně lidí, kteří mají obavu, co bude s touto zemí, kdyby se vrátila Nečasova
vláda, nedejbože s Petrem Nečasem, který se tváří jako křišťálově čistý".
Pokud nejsou v parlamentu, pak mimo něj určitě.
- Zmínka o existenciálních motivech –
domnívám se, že jsou reálné. Doba skutečně nazrála a přezrála.
4. Mezinárodní kontext:
V neposlední řadě je zde i mezinárodní
kontext, ze kterého vyplývá, že nejsme jedinou zemí a jediným místem, kde je
snaha dělat něco s tím, co už dál nemůže být, tak jak je:
"Papež František v polovině
letošního května vyslovil varování: Pozor, nastoluje se nová neviditelná
tyranie. "Myslím, že jedna z příčin této situace je ve vztahu, který jsme
si vytvořili k penězům," pokračoval Svatý otec s tím, že lidé akceptovali
to, že peníze ovládají je samé i jejich společnosti. V posledních měsících to
přitom není jediná negativní vize vývoje společnosti. Lidstvo jako by v tomto
okamžiku bylo ve stoosmdesátistupňové zatáčce. Alespoň tak vnímá jeho situaci
současný papež. "Přibývá patologií s psychologickým důsledky, srdce mnoha
lidí zachvacuje strach a zoufalost – a to i v takzvaně bohatých zemích,
umenšuje se radost ze života, zatímco roste násilí a nemravnost. Chudoba je
stále zjevnější. Lidé bojují o přežití – avšak toto přežívání často není vůbec
důstojné," uvedl papež František ve Vatikánu před necelými třemi týdny.
Krátce poté byla jeho slova zveřejněna v české sekci vatikánského rozhlasu
RadioVaticana.cz. Podle něj jedna z příčin celé této situace spočívá ve vztahu,
který si lidé vytvořili k penězům. "Finanční krize, kterou procházíme, nám
dává zapomenout, jaká je její prvotní příčina – tedy hluboká antropologická
krize. Zcela jsme popřeli prvenství člověka. Utvořili jsme si nové idoly.
Starozákonní zbožňování zlatého telete (kde nabízí pro srovnání biblický odkaz
na Ex 32, 15-34) dnes ilustruje nový, nelítostný výjev – fetišismus peněz a
diktatura ekonomie, která nemá lidskou tvář a nesleduje lidský účel,"
pokračoval dál papež František ve svém pohledu i kritice současnosti, která
může zcela jistě zaujmout i nevěřící. Upozornil totiž dále na to, že světová
krize, která se dotýká financí a hospodářství, jakoby vrhala světlo na jejich
znetvoření. Těmto sektorům zejména akutně schází antropologická perspektiva.
Redukují člověka na jednu z jeho potřeb – konzum. "A co je ještě horší –
každá lidská bytost je považována za spotřební statek, který je možno využít a
pak odhodit. Zavedli jsme kulturu, která se zbavuje nepotřebného odpadu. S
tímto myšlenkovým posunem se setkáváme na individuální i společenské rovině.
Vyřazovací kultura je upřednostňována a solidarita – poklad chudých – se často
považuje za kontraproduktivní. Odporuje totiž racionalitě financí a ekonomiky.
Zatímco zisky menšiny exponenciálně rostou, příjmy většiny klesají. Tato
nerovnováha má původ v ideologiích, které podporují absolutní nezávislost trhu
a finanční spekulace a brání státům v jejich právu kontroly. Nastoluje se nová
neviditelná tyranie, která je někdy virtuální. Tato krutovláda jednostranně a
bez možnosti nápravy vnucuje své zákony a svá pravidla," všímá si hlava katolické
církve. S tím pak samozřejmě souvisí celá další řada negativních jevů, se
kterými se lidstvo potýká dennodenně. Například zadluženost. "Zadluženost
a pohledávky přitom oddalují jednotlivé země od jejich reálné ekonomiky a
občany od reálné kupní síly," pokračoval papež František. Rozvětvenost
korupce a egoistické daňové úniky nabyly světových rozměrů. Vůle ovládat a
vlastnit nezná hranic. Proč tomu tak je? I když se názory na důvody mohou
lišit, papež František má jasno. "Za tímto postojem se skrývá odmítání
morálky, odmítnutí Boha. Morálka, stejně jako solidarita, vadí a obtěžuje.
Působí nevhodně, protože je příliš lidská, relativizuje majetek a moc; zároveň
však ohrožuje, neboť odmítá manipulaci s člověkem a jeho podřízenost. Etika
totiž přivádí k Bohu, který stojí mimo tržní kategorie. Tito finančníci,
ekonomové a politici jej považují za cosi neovladatelného, až nebezpečného,
neboť tento neovladatelný Bůh (!) člověka vede k jeho plné realizaci a k
nezávislosti na jakémkoliv otroctví. Etika – míním tím ideologicky nepodmíněnou
etiku – podle mého názoru dovoluje nastolit rovnováhu a humánnější sociální
řád," konstatovala hlava církve. Papež František poté vyzval finanční
odborníky a vládce států, aby se zamysleli nad slovy sv. Jana Zlatoústého:
Nesdílet s chudými své statky znamená okrádat je a brát jim život. Majetek,
který vlastníme, není náš, nýbrž jejich (Homélie sur Lazare, 1, 6: PG 48, 992
D). Během své audience pak vybídl své čtyři přítomné posluchače – nově
jmenované velvyslance akreditované u Svatého stolce (Antigua a Barbuda,
Botswana, Kyrgyzstán a Lucembursko) k finanční reformě na etickém základě,
která by vedla k reformě hospodářství. Upozornil však na to, že to nebude
jednoduché. "To by ovšem vyžadovalo odvážnou změnu postoje politické třídy.
Vyzývám politiky, aby přijali tuto hozenou rukavici s odhodláním a
prozíravostí. Peníze musí sloužit, nikoliv vládnout. Papež miluje všechny –
chudé i bohaté, avšak má rovněž povinnost Kristovým jménem bohatému připomínat,
že musí chudému pomáhat, že si ho musí vážit a podporovat ho. Papež vyzývá k
nezainteresované solidaritě a k návratu etiky prospěšné člověku do oblasti
financí a ekonomiky," pronesl papež.
Fakt, že lidstvo může stát na důležitém
milníku svého vývoje, zaznívá v poslední době otevřeně z mnoha stran. A ačkoli
se ne vždy umí osobnosti duchovní s těmi světskými shodnout, zda je shoda
patrná."
(71.51) Hra: Co
přinesl 21.7.13 – Superaféra 39
Protože současný vývoj v ČR má podobu
řecké antické tragédie. nepřinesla neděla 21.7.2013 téměř pozoruhodného.
Výjimkou snad byla medializace úryvků z rozhovoru P. Nečase pro časopis Týden.
Ilustruje, jak hluboko spadla ODS do pasti ortodoxie a jaké dopady
(právě v logice řecké antické tragédie) na psychiku aktérů to má. Nejdříve to,
co bylo z rozhovoru zveřejněno:
"Bývalý premiér Petr Nečas (ODS) obvinil státní zástupce, že začali
systematicky odstřelovat ústavní činitele, protože pro to existuje společenská
poptávka. Vrchní olomoucký žalobce Ivo Ištvan navíc podle něj nenávidí ODS a má
kontakty na některé představitele ČSSD. Prohlásil to v rozhovoru pro časopis
Týden. Nečas v souvislosti s Ištvanovými kontakty na ČSSD zmínil například
místopředsedu Sněmovny Lubomíra Zaorálka. Ten označil Nečasovo tvrzení za lež.
"To je lež. S panem Ištvanem jsem se nikdy nesetkal, nemluvil jsem s ním.
Nevím, jak k tomu pan Nečas došel," reagoval v neděli Zaorálek na dotaz
Novinek. Nečas, jehož kariéru ukončila kauza spojená s jeho přítelkyní a
spolupracovnicí Janou Nagyovou, uvedl, že systematické útoky trvají minimálně
od podzimu 2011. Podle svých slov je terčem "dlouhodobé štvanice"
státních zástupců Ištvana a Rostislava Bajgera. Ti si prý už od roku 2011 mapovali
jak "funguje premiér a jeho okolí". ČR podle bývalého premiéra a šéfa
ODS prožívá pokus transformovat zemi "do podoby České prokurátorské
republiky". Při vyšetřování úniku informací o utajeném svědkovi v kauze
transportérů Pandur do médií se prý v prosinci 2011 státní zástupce Bajger ptal
Jany Nagyové na okolnosti Nečasových schůzek, její roli při jejich sjednávání a
podobně. Nečas v obsáhlém rozhovoru připomíná některé výrazné kauzy minulých
měsíců, například vyšetřování nákupu letadel CASA a "pronásledování"
exministryně Vlasty Parkanové (TOP 09), kauzu Letecké záchranné služby,
Opencard a obvinění pražské městské rady včetně tehdejšího primátora Bohuslava
Svobody (ODS). "Oni prostě nejsou schopni žádné mafiány ani korupčníky
chytit, a protože vědí, že jsou lidé frustrovaní z politiky a existuje
společenská poptávka, tak se vrhli na nejsnadnější terč, který tu je - na
ústavní činitele a politiky," řekl časopisu Nečas. Na jeho případu i na
kauze někdejšího místopředsedy vlády, předsedy lidovců a nynějšího senátora Jiřího
Čunka je prý vidět, že "když na někoho ukážou, tak ho prostě
oddělají". Kritizoval také práci soudů při rozhodování o vazbě. Tvrdí, že
státní zástupci mají připraveného soudce a počkají si, až bude mít víkendovou
službu, kdy se nepoužívá anonymní počítačový systém přidělování kauz. Podle
Nečase proto, aby měli jistotu, že bude rozhodnuto tak, jak si přejí."
Výroky P. Nečase natolik přesahují
normální uvažování, že si s nimi patrně komentátoři nevěděli rady a nechali je
vyšumět do prázdna. V podstatě říká, že z nějakých blíže neznámých důvodů, ale
bez reálného základu vznikla společenská poptávka po odstřelování ústavních
činitelů. Kauzy Pandur, Casa, Letecká záchranná služby, Opencard jsou jen
vymyšlené. Vše končí ukázkovým příkladem paranoi.
Komentovat obsah částí rozhovoru nemá
smysl. Podívejme se na mechanismus vyjednávání vlivu, který za určitých
podmínek může vést k pasti ortodoxie:
1. V každé oblasti společenského
života (která může být vymezena sektorově nebo institucionálně) se
spontánně vytvářejí jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného
prostřednictvím afinit (vztahů příbuznosti) existujících v dané oblasti.
2. Relativní stabilita těchto
jader je dána tím, že se přirozeným způsobem vyselektují tři hráči (dominantní
trojka hráčů) a vytvoří relativně uzavřený vyjednávací systém
(sestávající se z této dominantní trojky); ten se vyznačuje tím, že tito tři
hráči jsou schopni se dohodnout na rozdělení výplat podle síly své pozice a
současně efektivně reagovat na vnější vlivy působící na systém.
3. Dominantní trojka je jen relativně
uzavřený systém vyjednávání, existuje v prostředí, ve kterém působí další
hráči.
4. Na základě vzájemné dohody pak tito
tři hráči uplatní svůj dominantní vliv vůči bezprostřednímu okolí i v celé
oblasti společenského života.
5. Kromě schopnosti dosáhnout
společně přijatelné dohody spojuje hráče určité ideové paradigma
(to, čemu věří, co je sjednocuje, co vymezuje mantinely obecně přijatých
zásad, které lze porušit a které porušit nelze).
6. V důsledku logiky vnitřního vývoje v
dané oblasti nebo vnějších podmínek může dojít k nutnosti změny chování v dané
oblasti společenského života a v souvislosti s tím i k nutnosti změny ideového
paradigmatu.
7. Tuto změnu doprovází střet zastánců
ortodoxních přístupů a zastánců změny (reformy).
8. Změna může mít dvě krajní polohy:
- Postupná, která je spojena spíše s
kontinuálním vývojem: V tom případě je jeden z hráčů trojice (symbolizující
staré ideové paradigma), která v dané oblasti hraje dominantní roli, nahrazen
jiným hráčem z prostředí vyjednávacího trojčlenného systému (symbolizujícím
změnu základního ideového paradigmatu), postupně pak může být nahrazen i druhý,
v některých případech i třetí hráč. Vývoj může být dynamický a spontánně dříve
či později vzniká nové tříčlenné vyjednávací jádro, které je již založeno na
modifikovaném ideovém paradigmatu.
- Přelomová, která se vyznačuje značnou
diskontinuitou: Tak je tomu v případě, když systém spadne do "pasti
ortodoxie" - všichni hráči dominantní trojky se vzájemně hlídají, aby
dva z nich nevytvořili dvoučlennou koalici, kterou by doplnili třetím hráčem z
prostředí, ve kterém působí dominantní trojka. V rámci tohoto vzájemného
hlídání jsou hráči, kteří by mohli nahradit některého z hráčů dominantní
trojky, odstavováni a o ortodoxie posiluje.
V našem případě je příslušnou oblastí
společenského života ODS (vymezená institucionálně), která žije svým životem a
uvnitř které se vytvářejí jádra vyjednávání vlivu uplatňovaného prostřednictví
institucionálního systému této strany. V logice role, kterou tato strana plní z
hlediska působení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně
přijatých zásad, se jedním z významným atributů ideového paradigmatu stalo považovat
za normální to, co normální není. V důsledku poměrně dynamických změn po
13.7.2013 se dominantní trojka v ODS izolovala od vnějšího prostředí a spadla
do pasti ortodoxie. Jak se to projevuje a jaké to má důsledky nejlépe ilustruje
způsob vidění reality P. Nečasem. Z této pasti ortodoxie se bude ODS jen velmi
obtížně dostávat.
Za pozornost stojí odlišnost postojů
mezi M. Kalouskem a K. Schwarzenbergem:
- M. Kalousek se snaží hrát dominantní
roli v rámci celé "stojedničky" a stmelovat její řady. V rámci toho
podporuje i ortodoxii ODS.
- K. Schwarzenberg i uvědomuje, jak je
to riskantní, resp. že stávající typ ortodoxie ODS vede do slepé uličky a snaží
se (i za cenu obětování "stojedničky") uchovat a případně i navýšit
potenciál TOP pro budoucí vývoj, viz:
(71.52) Hra: Co
přinesl 22.7.13 – Superaféra 40
V pondělí 22.3.2013 se konaly konzultace
M. Zemana s představiteli jednotlivých parlamentních politických stran. Dopadly
přesně tak, jak jsem psal zhruba před dvěma týdny, že dopadnou. Vývoj stále
více získává podobu řecké antické tragédie, ovšem s tím rozdílem, že naši
"rekové" se ani nesnaží uniknout osudu.
V další části rozhovoru pro časopis
Týden zveřejněné 22.7.2013 se P. Nečas vyviňuje ze smutné role, do které se
dostal, a mj. sděluje, že chtěl již na jaře oznámit veřejně svůj vztah s
Nagyovou a odejít z politiky. Udělal by to prý, pokud by ovšem "kolegové ve vedení ODS, pánové
(Martin) Kuba, (Jiří) Pospíšil a (Tomáš) Chalupa nezačali letos na jaře blbnout
a rozvíjet debaty o předčasných kongresech". Zde je podstatná část
toho, co bylo zveřejněno na Novinky.cz:
"Expremiér Petr Nečas (ODS) plánoval na konci léta zveřejnit, že
odejde z politiky a pouze dokončí mandát, a jeho přítelkyně Jana Nagyová chtěla
oznámit odchod z pozice vrchní ředitelky jeho kabinetu. Nečas to uvedl v
rozhovoru pro nejnovější vydání časopisu Týden. Právě tyto informace mohly být
podle něho pro policisty a státní zástupce důvodem, proč v červnu spustili
zatýkání lidí stíhaných nyní v kauzách spojených s Nagyovou.
"Věděli, že zmizí ty barvotiskové kulisy, které měli nastavené,"
řekl Nečas. Kauzy spojené s Nagyovou ho stály křeslo premiéra a šéfa ODS. Soudy
pustily obviněné osoby včetně Nagyové z vazby, na tři exposlance ODS stíhané
kvůli korupci se podle Nejvyššího soudu vztahuje imunita. Svůj záměr odejít
prý chtěl oznámit s ročním předstihem už letos na jaře a prý by to udělal,
kdyby "kolegové ve vedení ODS, pánové (Martin) Kuba, (Jiří) Pospíšil a
(Tomáš) Chalupa nezačali letos na jaře blbnout a rozvíjet debaty o předčasných
kongresech". Rozhodl se proto tehdy "zabojovat o pozici v
ODS" a oznámení odložit, řekl Týdnu. S Nagyovou si prý byli vědomi, že
nedělají správnou věc. "Propletení osobního vztahu s pracovním vztahem
prostě není správně – a já si toho byl vědom. Mimo jiné i za to musím nést
osobní politickou odpovědnost," řekl týdeníku expremiér.
Záměr vztah oznámit podle něj musel být policii a státním zástupcům zřejmý
z odposlechů. Jejich zveřejnění včetně intimních rozhovorů nyní Nečas očekává
poté, co soudy státním zástupcům případ zkomplikovaly.
"Ve chvíli, kdy začnou ztrácet půdu pod nohama, je jejich cílem aspoň
totálně zničit a dehonestovat dané osoby," řekl Nečas. Co všechno do
telefonu říkal, si prý nepamatuje. "Toto je však hráno prasácky a jsou
používány fauly, takže tyto věci uniknou. Já s tím počítám a vím, že to bude
strašně traumatizující a zraňující," uvedl. Dodal, že situace bude
komplikovaná nejen pro něj, ale i pro jeho blízké včetně dětí a pro rodinu
Nagyové."
Byla by to skoro dojemná historie,
kterou by musel pochopit každý. Láska je láska. Má to však jeden háček. On své
velké lásce dával odměny 10-20krát přesahující její tabulkový plat. Kdo něco
takového udělá, kdyby se nedopustil ničeho jiného, morálně skončil. To už není
o lásce - to je křivárna, neúcta k lidem, kterým bere peníze, aby si vydržoval
milenku. Nikdo nikdy už se na tohoto člověka nemůže dívat jako na rovného. A
pokud byl v tak vysoké funkci, tak už vůbec ne. Selhal a skončil.
Pokud to nechápe, pokud si myslí, že
tím, co říká, se obhajuje a pokud dokonce na někoho útočí, je to smutné a
tragické. Je to však jen jeho selhání? Patrně je to výrazem atmosféry, která
panuje v ODS. Ta by totiž jinak už dávno musela říci: "Petře, prosím, už mlč a někam zalez, už jsi nám napáchal dost
škody!"
Ale ona to stále neřekla a stále se
považuje za vůdčí složku "stojedničky" (do které patří i P. Nečas).
Budu se opakovat, ale znovu upozorním na to, že tady máme přímo před očima
křišťálově čistý případ skupinové konformity (omezenosti), který jsem
již dříve popsal ve třech pokračováních viz:
http://radimvalencik.pise.cz/120-thbu-skupinova-konformita-20-1.html
http://radimvalencik.pise.cz/121-thbu-skupinova-konformita-20-2.html
http://radimvalencik.pise.cz/122-thbu-skupinova-konformita-20-3.html
Je ovšem téměř neuvěřitelné, jaké v
tomto případě dosáhla skupinová konformita parametry. Je tomu tak právě proto,
že ODS po dlouhou dobu fungovala jako politický reprezentant fungování
struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a
na základě toho si vytvořila zevnitř neprolomitelné ideové paradigma,
které vede členy jejího vedení k tomu, že považují za normální to, co prostě
normální není. A P. Nečas předvádí, kam až to může zajít. Pro vnějšího
pozorovatele velmi poučné. Zajímavé bude sledovat další průběh i konce.
K tomu malá poznámka. I ostatní
politické strany jsou kontaminované, prorostlé a do značné míry ovládané
strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.
Ani o nich si nelze dělat iluze. Tragédií ODS však je, že ona se postupně
vyvinula ve skutečného politického reprezentanta systému založeného na
ovládnutí institucí těmito strukturami. Proto její vedení stále nedokáže
pochopit, v jaké situaci se ODS ocitla.
Zajímavé bude z tohoto hlediska sledovat
dva typy her:
1. Přes to, že v ODS zcela zvítězila
ortodoxie, budeme svědky různých pokusů o reformu, resp. nápravu, protože tato
strana bude stále více ztrácet perspektivu.
2. Před velkým dilematem bude stát TOP,
kde se bude vyostřovat spor zastánců dvou různých strategií:
- Kalouskovy založené na snaze udržet
"stojedničku" za každou cenu, tj. i za cenu dalšího propadu
preferencí nejen ODS, ale i TOP.
- Schwarzenbergovy založené na snaze
"vyskočit" ze slepé uličky, do které vede postoj vedení ODS, a
posílit TOP na úkor ODS.
Oba dva typy her budou podstatným
způsobem ovlivněny razantní politikou Zemanovy podpory Rusnokovy vlády, která
bude "stojedničku" sjednocovat a působit jak proti reformním snahám v
ODS, tak i proti převládnutí Schwarzenbergovy strategie. Možnosti podstatného
posílení, která se tím nabízí ČSSD, patrně tato strana nevyužije v důsledku
pokračování vnitřních svárů.
(71.53) Hra: Co
přinesl 23.7.13 – Superaféra 41
Vyjednávání M. Zemana o podpoře
Rusnokovy vlády v úterý 23.7.2013 se změnilo spíše v licitaci na téma, jaký
krok kdo učiní, když druhý učiní určitý krok. Zde jsou nejdůležitější momenty této
licitace (momentů z vyjednávání podpory), jak je zaznamenala média:
""Pan prezident by velmi zvažoval v případě druhého pokusu o
sestavení vlády poskytnout mandát pravicové koalici," řekl v úterý
Mynář Novinkám. Kancléř věří, že se levice ve Sněmovně takovému vývoji bude
snažit zabránit. "Myslím, že o to více by se měla levice snažit, aby
Rusnokova vláda uspěla," podotkl Mynář. Prezident Miloš Zeman v minulých
dnech jednal s představiteli jednotlivých stran. Bývalá vládní koalice podporu
Rusnokovi odmítá a poukazuje na většinu 101 poslanců ve Sněmovně. Jak řekl
Právu po jednání se Zemanem šéf poslanců TOP 09 Petr Gazdík, prezident nevěří,
že strany nadále touto většinou disponují."
"Bavili jsme se o tom, že by jako prezident měl hlavně dbát o to,
jestli má vláda většinu, a ne o to, jestli je pravicová nebo levicová. A on mi
na to řekl, že ty podpisy z června, které mu dala Miroslava Němcová, jsou už
staré a nemají relevanci," řekl Právu Gazdík. Dodal, že z toho nejde
vyvozovat, zda Zeman uvažuje o tom, že by v druhém kole pověřil sestavením
vlády šéfku Sněmovny a místopředsedkyni ODS Němcovou. "Chtěl by asi
dokázat, že disponujeme 101 hlasy. Nenaznačil, že by dal druhý pokus
koalici, ale nenabyl jsem pocitu, že by chtěl držet Rusnokovu vládu v demisi
za každou cenu," dodal Gazdík."
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308536-gazdik-zeman-bude-chtit-dokazat-ze-jsme-neztratili-vetsinu.html
"Byl to ale právě lídr ČSSD, který minulý týden v pátek podle
informací Novinek na jednání stranického předsednictva odchod ze sálu
prosazoval jako jednu z variant. Takový krok by v důsledku znamenal, že
Rusnokův kabinet nedostane důvěru. Na rokování se přitom Sobotka nesetkal s
kladnou odezvou svých spolustraníků. Podle Kováčika by takový postup
prezident vnímal jako tlak, aby se vrátila "vláda Miroslava
Kalouska". Zeman vyslal jasný signál, že takový scénář nepřichází v úvahu.
"Pan prezident by byl velmi nerad, kdyby se něco takového stalo,"
zdůraznil Kováčik."
Otázkou je, co z toho je a co není
míněno vážně, co je realisticky zvažovanou alternativou a co jen nátlakem. K
tomu, aby M. Zeman mohl rozehrát trochu riskantní hru s držením Rusnokovy vlády
v demisi až do voleb, potřebuje, aby tato vláda dostala když ne většinovou
podporu, tak alespoň hodně hlasů. Čím více, tím lépe. A k tomu potřebuje, aby
ji podpořila významná část ČSSD (nejlépe jednotně celá strana). Proto licituje
s možností pověření "stojedničkové" vlády. Tím dostává Sobotkovo
vedení strany pod značný tlak.
Jednání M. Zemana s parlamentními
stranami ukázala, jak se vymstilo to, že ČSSD jako vůdčí strana opozice
nepřišla na jednání s ujasněnými a přesně definovanými podmínkami podmíněné
podpory Rusnokovy vlády.
Vývoj v nejbližších dnech či týdnech
mohou ovšem za současných podmínek velmi výrazně ovlivnit další faktory, jen v
úterý 23.7.2013 bylo možné zaznamenat dva příklady toho, co může podstatným
způsobem ovlivnit hry, které se hrají:
"Luxusní byt v Galerii Myšák koupila v roce 2008 Grygárkova tchyně za
13,5 miliónu korun. Podle Gygárka měla 10 miliónů z prodeje pozemků. Za ně ale
podle smluv na katastru nemovitostí získala 2,6 miliónu a také znalec pro ČT pozemky
odhadem ocenil na 1,5 až tři milióny korun. Žena je prodávala v 90. letech. Byt
si nyní pronajímá bývalý vlivný úředník pražského magistrátu Jiří Toman. Ten
vlastní také nemovitost v Moravských Budějovicích. U domu jsou pozemky a
tenisové kurty, nemovitost je v ceně zhruba osm miliónů korun. Jak na ni
našetřil z úřednického platu, Toman odmítá vysvětlit. Bývalý magistrátní
úředník je spojen se spornými projekty Prahy, které údajně ovlivňoval lobbista
Roman Janoušek. Janoušek rovněž sídlí v Galerii Myšák a Grygárek uvedl, že
právě lobbista ho požádal, zda by byt Tomanovi nepronajal."
"Obžaloba ze zneužití nezletilé dívky Karla Daňhela podle jeho slov
nezlomila a je připraven podat své svědectví při vyšetřování kauzy CASA.
"Svůj názor jsem nezměnil, v kauze CASA, pokud budu vyzván k podání
svědectví a pokud tato kauza půjde k soudu, jsem připraven svědčit," řekl
Právu Daňhel bezprostředně po vynesení verdiktu. Výsledek soudního procesu mu
každopádně přinesl velkou úlevu v osobním životě. "Jsem rád, že je celá
tahle anabáze konečně u konce a že konečně začnu žít normální život,"
reagoval na verdikt. Jeho obhájkyně už v závěrečné řeči celý proces se svým
klientem přirovnala k jiné kauze z poslední doby. V ní mělo podle olomouckých
žalobců dojít ke zneužití vojenského zpravodajství v případu, který souvisí s
aktuálně stíhanou bývalou ředitelkou kabinetu premiéra Janou Nagyovou. Ta měla
nechat zpravodajci sledovat manželku předsedy vlády Petra Nečase (ODS). Podle
Lucie Hrdé jde jen o další příklad, kdy byla rozvědka zneužita. "Generál
Kovanda vydal před časem prohlášení na internetu, že obhajoba, tedy já, viním
Vojenské zpravodajství ze zneužívání postavení. Oni se proti tomu striktně
ohrazovali, že nic takového nedělají. Načež za čtrnáct dní se stalo to, o čem
všichni víme," podotkla advokátka Hrdá."
Viz: http://www.novinky.cz/krimi/308552-danhel-v-kauze-casa-chci-svedcit.html
(71.54)
Hra: Co přinesl 24.7.13 – Superaféra 42
Přibývá "nedorozumění"
a schyluje se k různým dramatům - tak by se stručně dalo charakterizovat dění
ve středu 24.7.2013.
Předseda ČSSD B. Sobotka
zveřejnil obsáhlý materiál nazvaný "Vláda jako šidítko". Zde je to
nejdůležitější (a to nejdůležitější vůbec jsem podtrhnul):
"Je myslím důležité si zopakovat některá fakta.
Prezidentské volby nezměnily poměr sil v Poslanecké sněmovně. I když máme
levicově orientovaného prezidenta, v Poslanecké sněmovně je sice velmi těsná,
ale pravicová většina, daná výsledkem voleb z roku 2010. Také proto ČSSD v
minulých třech letech pětkrát neuspěla s hlasováním o vyjádření nedůvěry vládě.
Nejlepší skóre, kterého v této souvislosti opozice dosáhla, bylo 93 hlasů pro
pád vlády při posledním hlasování. Nečasova vláda neskončila díky tomu, že byl
Miloš Zeman v letošním roce zvolen prezidentem republiky, ale proto, že Petr
Nečas podal sám demisi pod tlakem skandálu, který se devastujícím způsobem
dotýkal jeho soukromí a také vládní ODS. Koaliční vláda se tak po třech letech
zhroutila sama v důsledku vážných personálních chyb a podezření z korupčního
jednání. Ti, kdo se snaží přimět ČSSD k hlasování pro nestandardně sestavenou
Rusnokovu vládu tvrdí, že tím ČSSD zabrání opětovnému návratu pravice k moci ve
Sněmovně, kde pravice deklaruje většinu 101 hlasu. Objevuje se argument, že je
nutno zabránit návratu vlády ODS a TOP 09 právě tím, že budou všichni sociální
demokraté hlasovat pro Rusnokovu vládu. Jenže tento argument matematicky
nefunguje. I kdyby pro důvěru vládě Jiřího Rusnoka hlasovaly ukázněně všechny
tři opoziční kluby, nebude to na zabránění návratu pravice stačit. Půjde tedy
jen o gesto, které samo o sobě nezmění výsledek minulých voleb a rozložení sil
v Poslanecké sněmovně. Rusnokova vláda není schopna přehlasovat pravici ve
Sněmovně, stejně jako nebyla schopna ji dotlačit k podpoře předčasných voleb.
Ti, kdo označují Rusnokovu vládu za spolehlivý val, bránící návratu pravice
ignorují realitu a vytváří iluzi. A tak je to s prezidentskou vládou i v
dalších ohledech. Jde bohužel o jakési šidítko pro levicově orientované voliče.
ČSSD přece ví, že proto, aby se mohly přehodnotit pravicové reformy Topolánkovy
a Nečasovy vlády je potřeba změnit řadu zákonů. To vyžaduje většinu, kterou lze
v Poslanecké sněmovně získat jen novými volbami. Stejně to platí i pro změny ve
státním rozpočtu. Pokud se nemají nové investice a další prorůstová opatření
financovat na dluh, musí se radikálně zvýšit příjmy státu, včetně boje s
daňovými úniky formou zavedení registračních pokladen a majetkových přiznání. Prosadit
tyto změny zákonů bez voleb nelze. Rusnokova vláda nemůže dát skutečnou
odpověď na požadavek hluboké změny hospodářské a sociální politiky. Pokud to
dnes slibuje a naznačuje, vytváří jen iluzi. Iluzi toho, jakoby už levice
vládla. To dříve či později povede ke zklamání levicově a levo-středově
orientovaných voličů, jejichž naděje na viditelné změny nemůže být touto vládou
naplněna. Naopak ODS a TOP 09 to umožní odpočinout si v opozici a vymezit se
proti ve skutečnosti bezzubé politice Rusnokovy vlády, která bude v zajetí
pravicové většiny ve Sněmovně. Pokud vidím vládu Jiřího Rusnoka jako šidítko,
mám proto i personální argumenty. Je až komické, jak řada ministrů, dlouhodobě
pravicově orientovaných, nyní mlží a skrývá své skutečné hodnotové vymezení,
jen aby před hlasováním o důvěře nepopudili levicovou opozici ve Sněmovně,
která jediná může vládě poskytnout alespoň menšinovou pozici při hlasování a
tím i jakési zdání legitimity. Přitom je zřejmé, že ministři jako Balvín,
Holcát či Žák přichází z prostředí historicky blízkého ODS. V ODS byl kdysi i
ministr Pecina, premiér Rusnok radil pravicové Nečasově vládě v poradním orgánu
NERV a Fischer v minulosti opakovaně naznačoval, že byl voličem TOP 09 a jako s
nominantem na premiéra s ním v roce 2009 přišel Mirek Topolánek. Obsazení
klíčových vládních pozic takto orientovanými ministry mi zabraňuje v tom, abych
mohl Rusnokovu vládu pokládat za vládu levicovou. Omezení, která ve staré
Sněmovně platí pro Rusnokovu vládu, by samozřejmě platila i pro eventuální menšinovou
vládu ČSSD, pokud by jejím sestavením prezident Zeman pověřil ČSSD ve druhém
pokusu. Takové řešení by však mělo oproti vládě Jiřího Rusnoka jednu velkou
výhodu, odpadla by otázka demokratické legitimity, protože ČSSD je nejsilnější
parlamentní stranou a vyhrála minulé volby. Debata o nové vládě by se tak
vrátila tam, kam v souladu s parlamentním charakterem naší demokracie patří, na
půdu Poslanecké sněmovny. Ani menšinová vláda ČSSD by bez voleb nemohla
prosadit žádné razantní změny, mohla by ale přispět k uklidnění vyostřené
politické situace, včetně omezení střetů mezi pravicí ve Sněmovně a prezidentem
republiky, a co je mimořádně důležité, ke zlepšení obrazu země v zahraničí. Myslím,
že ČSSD musí hrát s občany poctivou a otevřenou hru. Nepodporovat šíření iluzí,
které nemají oporu v realitě parlamentní demokracie. Byť to není právě teď
populární. Jasně říci, že šidítka v podobě prezidentské vlády nic skutečně
důležitého nevyřeší, protože změnu mohou přinést až volby do Poslanecké
sněmovny. Pokud má být ODS a TOP 09 napříště spolehlivě v opozici, musí nejprve
ČSSD výrazně vyhrát parlamentní volby a změnit poměr sil v Poslanecké sněmovně
skrze vůli voličů, ne zákulisními tahy a nakupováním přeběhlíků. Ne srpnové
hlasování pro Rusnokovu vládu, ale porážka ODS a TOP 09 v demokratických
volbách zabrání skutečnému návratu pravice k moci. A v neposlední řadě dodávám,
že politickým ambicím ČSSD by nepochybně slušela i důsledná věrnost hodnotám
parlamentní demokracie a schopnost odolávat populismu a zjednodušování, čili
projev pevnějšího charakteru."
Viz: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/bohuslav-sobotka.php?itemid=20580
Hlavní problém tohoto
stanoviska je, že "šidítko" je i "plán A" zvaný
"předčasné volby". Toporné setrvávání na "plánu A" bez
"plánu B" bude mít velmi nepříznivé důsledky jak pro ČSSD, tak pro
společnost. Když se B. Sobotka snaží oslabit legitimitu Rusnokovy vlády (mj. i
tím, že pokračuje v jejím "personálním okopávání", oslabuje tím i
případnou legitimitu vlastní vlády, pokud by byl pověřen druhým pokusem.
Příčinou může být i to, že si B. Sobotka nedokáže představit jasně formulované
a logické programové požadavky vůči Rusnokově vládě.
Mezitím se v tentýž den
objevila nová zápletka. M: Zeman požadoval nové potvrzení
"stojedničky", tentokrát navíc notářsky ověřené. Proč ne.
"Situace se na frontě mění každým okamžikem" - jak se říká již ve
Švejkovi. A patrně nepatří ani mezi "ústavní zvyklosti", že by prezident
měl být nucen jmenovat vládu, o které se předem ví, že se sestává z těch, co
nic nepochopili a z ničeho se nepoučili, vládu, o které je předem jasné, že
bude více než "stojedničkovou" většinou obyvatelstva celkem oprávněně
nenáviděná. Na to následovaly nesmírně ostré reakce některých vůdčích osobností
"stojedničky":
""Je to další šokující požadavek Miloše Zemana. V
žádném případě nebudeme nechávat ověřovat podpisy. Poslanci podepisovali s
plným vědomím ty listiny a ty jsou všem plně k dispozici," řekla Právu
Němcová. Dodala, že takovéto prezidentské podmínce se nepodvolí, i kdyby to
mělo znamenat, že ji prezident sestavování vlády nesvěří. "Buďto si pan
prezident ze všech střílí a myslí to jako velkou legraci, anebo dostal nějakou
prudkou letní virózu, anebo to myslí vážně a v tom případě bych se já musela
zeptat, kterého notáře požádal, aby mu dal potvrzení, které by umožnilo vznik
Rusnokovy vlády,” dodala Němcová ve vysílání České televize. Němcová
připomněla, že podobné požadavky by mohla hlava státu vznášet například i před
podpisem schválených zákonů. Podle Němcové jde ze strany Zemana o "hrubý
nátlak”, který je pro ni osobně neakceptovatelný.
Podobný názor jako Němcová zastává lídr ČSSD Bohuslav Sobotka,
který také usiluje o druhý pokus o sestavení vlády. "Po panu Rusnokovi pan
prezident žádné podpisy nepožadoval, a přesto jeho vládu jmenoval. Ústava
koneckonců žádnou takovou podmínku nezná. Druhý pokus patřil znovu prezidentovi
republiky a je zcela na něm, jak se rozhodne a koho pověří. Notářské ověřování
podpisů pokládám za nadbytečné, v Parlamentu se nepoužívá," sdělil Sobotka
Novinkám na dotaz, co říká na Zemanův požadavek. Sobotka dodal, že poslanec je
veřejná osoba a každý si u něj může ověřit, zda svou vůli podpisem skutečně
projevil, nebo ne.
S notářským potvrzením poslaneckých podpisů naopak nemá problém
šéfka strany LIDEM Karolína Peake. "Je to legitimní požadavek prezidenta,
který chápu," sdělila Právu Peake.
Podle Borise Šťastného z ODS je Zemanova žádost "poněkud
paranoidní”, ale na druhou stranu uznává, že je prapodivná doba. Zvažuje, že k
notáři půjde. "Lepší u notáře než vlastní krví,” komentoval to."
(Otázka K.
Schwarzenbergovi): "Co si jako šéf TOP 09 myslíte o podmínce Miloše Zemana, že by
koalici svěřil druhý pokus sestavit vládu, jen když mu přinesete 101 notářsky
ověřených podpisů?
To jsou další výmysly, které se příčí duchu ústavy. Hlasité
protesty se ozvaly, a oprávněně, když požadoval 101 podpisů prezident Klaus. A
teď chce notářsky ověřené podpisy, kdepak jsme?
Vy sami jste mu těch 101
podpisů nabízeli, aby vám uvěřil, že máte většinu.
To je něco jiného. Požadovat notářsky ověřené podpisy je, s
odpuštěním, vyslovené vyjádření nedůvěry. Tak se s nikým v politice nezachází.
To je totéž, jako kdyby měl jednání s politickým partnerem a nejdříve po něm
chtěl, aby mu ukázal trestní rejstřík. To je strašný úpadek."
Možná, že požadovat
notářsky ověření podpisy "stojedničky" není nejvhodnější způsob, jak
ověřit skutečný stav věcí. Požadavek 101 notářsky ověřených podpisů je ve
skutečnosti velmi "měkký". Jak mě upozornil jeden můj přítel (kterého
považuji za inteligentnějšího, než jsem já), měl by M. Zeman v dané situaci zcela logiky považovat za důkaz funkční
"stojedničky" převolení M. Němcové v tajném hlasování na funkci
předsedkyně PS. On totiž ponese zodpovědnost za další vývoj. A pokud M.
Němcová pověří sama sebe a opírá se o "stojedničku", neměl by to pro
ni být problém. Když začne kličkovat...
Možná, že by poslanci
uvažovat také v širších souvislostech a vnímat např. to, co se děje v
Bulharsku:
"Bulharští poslanci a ministři zažili perné chvilky. Dav
demonstrantů je zablokoval v budově parlamentu a politiky až po několika
hodinách osvobodila policie za pomoci obrněných vozidel. Bulhaři se v
posledních týdnech bouří proti jmenování mediálního magnáta podezřelého z
korupce do funkce šéfa tajných služeb. Zhruba dva tisíce demonstrantů daly
najevo, že zákonodárce odejít nenechají. Ještě v úterý večer se policie
pokusila "uvězněné" ministry a poslance odvézt autobusem. Pod palbou
kamení, lahví a dalších předmětů se ale autobus musel vrátit do areálu
parlamentu. Při večerních a nočních potyčkách byla podle médií zhruba dvacítka
lidí zraněna. Ve dvou nemocnicích ošetřili 17 lidí, z toho tři strážce pořádku.
Přibližně ve čtyři hodiny ráno místního času (03:00 SELČ) se policistům
podařilo proniknout blokádou a vytvořit koridor, jímž z budovy Lidového
shromáždění evakuovali 109 lidí - tři ministry, tři desítky poslanců a jejich
spolupracovníky. Policisté, kteří autům vytvořili cestu, zvedli směrem k
demonstrantům ruce nad hlavu, aby ukázali, že nechtějí situaci řešit násilím.
Rozhněvaný dav na ně pokřikoval "zrádci" a "žoldáci",
vzduchem podle sdělovacích prostředků opět létaly kameny a lahve. Na sociálních
sítích se během blokády vedly debaty především o tom, proč v médiích
nevystoupil žádný člen vládní koalice, šéfové koaličních stran ani premiér
Plamen Orešarski. Agentury ještě v úterý pozdě večer uvedly, že ministři a
poslanci nedobrovolně pobývající v prostorách parlamentu s médii hovořit
odmítají. Prohlášení v noci ale vydal prezident Rosen Plevneliev, který vyzval
policii i demonstranty, aby se vyvarovali veškerého násilí. "Poprvé od
zahájení protestů jsme svědky napětí a pokusů o provokace," upozornil a
nabádal protestující, aby se vyhnuli jakémukoli jednání, které by mohlo zvýšit
napětí a narušit veřejný pořádek. Předseda Lidového shromáždění Michail Mikov
po výtržnostech před parlamentem podle agentur řekl, že na středu plánované
zasedání zákonodárného sboru bude zrušeno a vyzval poslance, aby se do práce
nevraceli, dokud nebude obnoven pořádek. "Životy a zdraví členů parlamentu
by neměly být ohroženy," zdůraznil. Ministr vnitra Cvetlin Jovčev ráno
ocenil postup policistů, kteří čelili agresivnímu jednání demonstrantů. Zároveň
upozornil, že se policie pokusí najít ty, kdo na házeli kamení. Již dvě hodiny
po úspěšné evakuaci bagry a další mechanika odstraňovaly z okolí parlamentu
barikády vybudované z parkových laviček, odpadkových kontejnerů a kamení. V
Bulharsku se již více než měsíc konají demonstrace za odstoupení Orešarského a
celého jeho kabinetu. Podle průzkumů je podporují zhruba dvě třetiny ze 7,3
milionu obyvatel země, jejichž příjmy jsou nejnižší v Evropské unii. Nová
politická krize tam propukla 14. června kvůli zvolení kontroverzního šéfa
tajných služeb Deljana Peevského, podezřelého v minulosti z účasti na korupční
aféře a spoluvlastnícího "mediální impérium". Přitom k úkolům Státní
agentury pro národní bezpečnost (DANS) patří i boj proti závažné kriminalitě
včetně korupce. Orešarski sice hned uznal, že volba Peevského byla chybou, a
parlament jmenování zrušil, sám odstoupit ale odmítl. Zdůvodnil to tím, že pád
kabinetu a nové volby by zemi nic dobrého nepřinesly. Bulhaři proto denně v
ulicích demonstrují a požadují demisi vlády."
To, co se odehrává v
Bulharsku (kde nepomohlo ani "převolení" parlamentu) je ještě
názornějším příkladem toho, jak jsou dnešní společnosti a jejich
institucionální systémy ovládané působením struktur založených na vzájemném
krytí porušování obecně přijatých zásad. My máme v současné době určitou
možnost s tím něco udělat, navíc poměrně poklidným způsobem.
(71.55) Hra: Co přinesl 25.7.13 – Superaféra
43
Zatím nejvíce aktivistický
a nestandardní krok ve své funkci udělal M. Zeman přijetím I. Ištvana na
Pražském hradě. Tato událost je také tím nejdůležitějším, co se z hlediska
vývoje superaféry odehrálo ve čtvrtek 25.7.2013. K tomu viz:
""Dnes jsem přijal na Pražském hradě vrchního státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Ivo Ištvana. Vyjádřil jsem
mu plnou podporu v jeho práci a v úsilí odhalit klientelistickou síť, spojující
politickou sféru s ekonomickou kriminalitou," uvedl ve čtvrtek Zeman na
svém Facebooku."
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308738-zeman-se-setkal-s-istvanem-a-podporil-jej-v-praci.html0
Vzhledem k tomu, že tato
informace se objevila již dopoledne, bylo zajímavé, jaké ohlasy vyvolá.
Kupodivu ty bylo poměrně mírné, přičemž pochopitelně jako jeden z prvních
reagoval M. Kalousek:
""Dnešní návštěva doktora Ištvana na Hradě je podle
mého názoru v přímém rozporu s nestranným výkonem působnosti státního
zastupitelství," řekl Právu Kalousek. Kalousek se pustil i do prezidenta
Miloše Zemana. Tím že Ištvana přijal na Hradě, podle něj ukázal, že mezi
policejním vyšetřováním, které vedlo k pádu Nečasovy vlády, a jmenováním
Rusnokovy vlády je přímá souvislost. "Prezident republiky otevřeně přiznal
přímou souvislost zásahu orgánů činných v trestním řízení před třiceti dny s
politickými změnami, které prosazuje," dodal Kalousek. Zeman vyjádřil
Ištvanovi podporu v jeho práci.
Politolog Jan Outlý oslovený ČTK nemá krok prezidenta za
standardní a není důvod, proč by měl prezident vyjadřovat podporu justičnímu
orgánu, stojícímu mimo zákonodárnou moc. Na věci však nevidí něco zcela
škodlivého. "Nejsem si vědom toho, že by se kdy hlava státu scházela se
státním zástupcem," poznamenal. Státní zástupce musí být podle jeho názoru
vybaven na to, aby uměl čelit různým tlakům a vlivům. Nemyslí si, že v případě
konkrétně Iva Ištvana by návštěva u prezidenta či mediální výroky jiných
politiků měly jeho vyšetřování ovlivnit. Zeman podle politologa setkáním
nejspíš sleduje svůj vlastní mediální obraz. Ištvan spolu s kolegou z
olomouckého vrchního státního zastupitelství Rostislavem Bajgerem stojí za
ostře sledovanou kauzou spojenou se třemi bývalými poslanci ODS a blízkou
spolupracovnicí a partnerkou expremiéra Petra Nečase (ODS) Janou Nagyovou.
Nečasova vláda kvůli kauze padla."
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308758-kalousek-istvan-navstevou-na-hrade-poprel-svou-nestrannost.html
Když jsem začínal psát
tuto sérii, uvedl jsem (jako jednu z výchozích hypotéz), že současný
institucionální systém je penetrován strukturami založenými na vzájemné m krytí
porušování obecně přijatých zásad v takové míře, že z hlediska ochrany řádného
fungování státu se stal nefunkčním. Vývoj událostí tuto hypotézu potvrzuje.
Pravda - nejsme tak daleko jako v Bulharsku, kde se "politický
podnikatel" dopodnikal až do pozice šéfa tajných služeb, což vyvolalo
velmi intenzivní masové protesty. U nás byla soukromým účelům a krytí lumpáren
podřízena "jen" vojenská zpravodajská služba. (To je nejen kauza
Nagyová, ale i Daňhel.)
K tomu malá poznámka:
"Politický podnikatel" je ten, kdo investuje svoje soukromé
prostředky do získání politické pozice, aby si zajistil návratnost soukromě
investovaných prostředků uloupením veřejných zdrojů určených původně na veřejné
účely. V případě Bulharska se tak stal kozel zahradníkem v tom nejpřímějším
významu tohoto slova.
Specifickým rysem či
paradoxem současné doby je, že velká většina veřejnosti přestává považovat
za normální to, co normální není, to co znemožňuje, aby stát normálně fungoval
(u nás, v Bulharsku i jinde ve světě, dokonce i ve Vatikánu), zatímco podstatná
část naší politické reprezentace to stále ještě za normální považuje, zatímcoza
nenormální považuje různé pokusy o návrat do normálních poměrů. Např.
vedení ODS stále ještě není schopno reflexe skutečnosti, že tato strana se
vyvinula v politického reprezentanta struktur založených na vzájemném krytí
porušování obecně přijatých zásad. (Jak jsem již jednou uvedl, všechny
politické strany jsou více či méně těmito strukturami penetrovány, ODS se však
stala jejich politickým reprezentantem, proto její vedení je schopno reflexe
toho, co se odehrává, méně než jiné strany.) Tomuto paradoxu současné doby pak
odpovídá vývoj preferencí, ke kterému byla 25.7.2013 publikována nejnovější
data:
"Volební model v červnu a červenci podle společnosti Median
(v %)
ČSSD 34
KSČM 18,5
TOP 09 15
ODS 13
KDU-ČSL 5,5
VV 3
SPOZ 3
Strana zelených 2"
"Podpora ODS v důsledku kauz uplynulého měsíce, které vedly
k rozpadu vlády, klesla na 13 procent. To je pokles o pět procentních bodů z
hladiny, na které se ODS pohybovala většinu jara 2013, a nejhorší výsledek
strany ve sledovaném období,” uvedla agentura. Podle ní se oslabení pravice
dotklo i TOP 09, k níž se přesunula jen část voličů, kteří opustili ODS.
"Parlamentní pravice v důsledku aktuálních kauz obecně oslabila, mimo jiné
díky snížené ochotě pravicově orientovaných voličů k účasti ve volbách, jejich
zvýšené nerozhodnosti, koho volit, a naopak zvýšené angažovanosti na levé
straně spektra,” konstatoval Median. S určitostí by šlo k volbám pouze 48
procent oprávněných voličů, zbývající deklarovali nerozhodnost, případně
nevědí, koho by volili.
Viz:http://www.novinky.cz/domaci/308722-volby-by-ovladla-cssd-pravice-stale-ztraci.html
Jak se zdá, veřejnost
rozlišuje mezi M. Zemanem a SPOZ, patrně bude rozlišovat i mezi Rusnokovou
vládou a oběma subjekty. Svědčí to o zvýšení kvalifikovanosti veřejnosti, k
čemuž v přelomových obdobích zpravidla dochází.
Současně je zřejmé, že TOP
má stále velký problém emancipovat se od ODS, zejména "zásluhou" M.
Kalouska jako "sjednotitele" a vůdčí postavy "stojedničky".
(71.56)
Hra: Co přinesl 26.7.13 – Superaféra 44
Nejvýznamnější událostí
pátku 26.7.2013 bylo zrušení trestního stíhání tří exposlanců ODS. To bylo
očekávané, přineslo však některé nové momenty, pokud jde o zdůvodnění a
souvislosti, které uvedl nejvyšší státní zástupce P. Zeman, a reakce na ně.
Nejdříve to nejdůležitější ze zprávy k uvedené události:
"Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman zrušil trestní
stíhání exposlanců ODS Marka Šnajdra, Petra Tluchoře a Ivana Fuksy. Vyhověl tak
jejich stížnostem, které směřovaly proti zahájení trestního stíhání. Policie
trojici podezřívala z toho, že se měli vzdát mandátu výměnou za lukrativní
posty. Trojice poslanců figuruje v kauze Nagyová. Do případu minulý týden
zasáhl Nejvyšší soud, který kvůli poslanecké imunitě rozhodl o částečném vynětí
exposlanců z pravomoci policie a žalobců. Všichni tři byli minulý týden
propuštěni z vazby, kde strávili zhruba měsíc. Právě rozhodnutí Nejvyššího
soudu bylo podle Zemana směrodatné, byť s ním podle svých slov nesouhlasí. "Rozhodnutí
soudu by mělo být svým způsobem předvídatelné. A to, jak rozsáhle Nejvyšší soud
rozhodl, podle mého názoru skutečně předvídatelné nebylo,” uvedl Zeman na
tiskové konferenci. Dozorovému státnímu zástupci doporučil, že bude-li
trvat na trestním stíhání exposlanců, bude se muset pokusit doložit skutek tak,
aby dovodil, že jeho část neprobíhala na půdě Poslanecké sněmovny. Vrchní
státní zástupce Ivo Ištvan nechtěl rozhodnutí svého nadřízeného hodnotit,
odůvodnění podle svých slov studuje. Zároveň potvrdil, že policie v současné
době pracuje na tom, aby doložila, že trafiky pro ex-poslance se nezákonně
domlouvaly i mimo půdu poslanecké sněmovny. Právě k takovému postupu dal
pátečním rozhodnutím zelenou i Zeman. Jak dlouho na tom budou detektivové
pracovat, nechtěl Ištvan předjímat. "Nějaký čas to zabere, řekněme, že jde
řádově o týdny," poznamenal Ištvan. Exposlanci ve svých stížnostech podle
Zemana upozorňovali hned na několik záležitostí Například nedostatečný popis jednání,
jiný motiv jednání případně rozporovali důkazy. Rovněž prý uváděli, že to, jak
poslanec naloží se svým mandátem, je jen jeho vlastní odpovědností. Co se týče
ostatních aktérů kauzy, jejich stížnostem nejvyšší státní zástupce nevyhověl.
Na podzim loňského roku šestice poslanců ODS nesouhlasila s vládním daňovým
balíčkem, jehož neschválení by ale znamenalo pád vlády. Trojice Fuksa, Tluchoř,
Šnajdr nakonec před hlasováním složila poslanecké mandáty, aby zákonu umožnili
projít. Obviněni byli za korupci proto, že tím měli získat lukrativní posty ve
státních firmách."
Na toto rozhodnutí i jeho
zdůvodnění následovala řada reakcí, zde jsou nejdůležitější z nich:
""Určitě se nevzdáváme, budeme muset ty zahajovačky
(usnesení o zahájení trestního stíhání, pozn. redakce) upravit a už na tom
samozřejmě pracujeme. Chceme, aby to pokračovalo dál, pak ale bude záležet na
názoru státního zástupce, který nyní vyšetřování vede, a my pro něj
shromažďujeme důkazy," uvedl v pátek Šlachta. S nynějším Zemanovým
rozhodnutím o zrušení obvinění Tluchoře a spol. podle svých slov počítal.
"Je dobře, že i další instance, tedy Nejvyšší státní zastupitelství,
potvrdila náš právní názor, že je tam podezření ze spáchání trestné činnosti,"
dodal Šlachta. Žalobci chtějí dokázat, že minimálně část jednání o instalaci
poslanců do polostátních firem byla vedena mimo půdu Sněmovny, a imunita se na
ně proto nevztahuje."
"Advokát Eduard Bruna, který zastupuje Nagyovou, v pátek
Právu řekl: "Budeme se dál zabývat těmi usneseními policie, protože se
domnívám, že tam je nepřesný popis skutku. Nevěřili jsme ale tomu, že by
rozhodnutí Nejvyššího soudu (o imunitě stíhaných exposlanců) mělo takový dopad
na uvažovanou údajnou trestnou činnost mé klientky, že by došlo ke zrušení těch
usnesení policie, to jsme nepředpokládali." Očekával ale, že budou popisy
skutků, které policie klade jeho mandantce za vinu, přepracovány. Nicméně
přivítal rozhodnutí nejvyššího žalobce, že Nagyová už nebude dál stíhána pro
trestný čin návod ke zneužití pravomoci úřední osoby. "Od začátku jsem jim
říkal, že tato právní kvalifikace není možná," poznamenal Bruna. Zároveň
nevyloučil, že se s klientkou obrátí se stížností přímo na Ústavní soud.
"Musím se s ní o tom poradit, ale ona si teď vzala několik dní osobního
volna a já to s ní budu řešit, až se vrátí," doplnil Bruna.
"Ten výsledek byl očekávatelný, ale forma nikoliv.
Rozhodnutí totiž přikrylo nezákonný postup Vrchního státního zastupitelství,
které mělo stíhání okamžitě zastavit," řekl Právu Trojan zastupující
Šnajdra. To, že Zeman stíhání nezastavil, ale zrušil usnesení o jeho
zahájení, podle Trojana otevírá cestu k tomu, aby se v řízení v budoucnu
pokračovalo. "Není to zřejmě nezákonné, ale považuji to minimálně za
obcházení zákona," poznamenal Trojan.
Zároveň dodal, že s podrobným odůvodněním rozhodnutí se v
současné době seznamuje, stejně jako sám Šnajdr. Ten podle svého advokáta tráví
tyto dny s rodinou. Zda bude žádat odškodnění za nezákonné stíhání i vazbu,
podle Trojana zatím není jasné. "Klient se ještě nerozhodl, jde o to, že
šlo o chyby konkrétních lidí u policie a státního zastupitelství, ale odškodné
by museli platit všichni daňoví poplatníci," vysvětlil Trojan. O rozsahu
případného odškodnění nechtěl jakkoliv spekulovat s tím, že je to předčasné.
Podobně se vyjádřil i obhájce Petra Tluchoře Marek Nespala:
"To, že se celá věc vrací do fáze prověřování, je absolutní nesmysl."
Podle něj bude další případné řízení zásahem Nejvyššího soudu zpochybněné a
nebude mít šanci u soudu uspět. "Nelze zkoušet stále jiné a jiné postupy,
když to předtím nevyšlo jinak. Metoda pokusu a omylu na účet daňových
poplatníků mi přijde bizarní," řekl k tomu Nespala.
Obhájci obviněného bývalého náměstka na ministerstvech dopravy a
zemědělství Romana Bočka, jehož stížnost proti stíhání nejvyšší žalobce zamítl,
plánují, že se obrátí na Ústavní soud. S rozhodnutím nejvyššího žalobce Pavla
Zemana, aby stíhání jejich klienta pokračovalo, totiž nesouhlasí.
"Domníváme se, že mělo být zrušeno i usnesení o zahájení trestního stíhání
ve vztahu k panu Bočkovi, a budeme připravovat další kroky. Pokud ta možnost
bude, tak po poradě s klientem je pravděpodobné, že postup v podobě stížnosti k
Ústavnímu soudu využijeme," řekl v pátek Právu Bočkův advokát Filip
Seifert. Rozhodnutí nejvyššího žalobce obdržel v pátek dopoledne a hned o něm
informoval klienta. "Určitě není šťastný, ale vyjadřovat se k tomu
nebude," konstatoval Seifert. Stejně jako obhájce Nagyové přivítal, že
Zeman vypustil z Bočkova obvinění trestný čin návod ke zneužití pravomoci
úřední osoby a ponechal už jen jeden, podplácení. "Je samozřejmě
pozitivní, že nejvyšší státní zástupce vyhověl naší námitce na špatnou právní
kvalifikaci skutku, a je dobře, že v této části byla vypuštěna. Jde o zmíněný
návod ke zneužití pravomoci úřední osoby," poznamenal Seifert. Nicméně
doufá, že státní zastupitelství se bude dál zabývat jejich námitkami v otázce
popisu obviněných skutků. "V podstatě byla proti nám vyvozována trestní
odpovědnost za uplácení někoho, koho uplatit nejde," dodal advokát Bočka.
Ten zatím neřekl k případu policii ani slovo.
"Vyšetřovatelé jej vyslýchali 18. července, tedy den před propuštěním z
vazby, ale odmítl k věci vypovídat," přiblížil dosavadní Bočkův postup
jeho obhájce Seifert."
Do diskuse o tom, zda
orgány činné v trestním řízení vyvíjejí aktivity, které přispívají k nápravě
současného stavu, nebo zda zneužívají svoji pozici a ohrožují demokracii zasáhl
i V. Klaus:
"Předmětem debat Rozmluvy na Hanspaulce v rámci Institutu
Václava Klause byla kontrola orgánů činných v trestním řízení. Nad tématem Rezignovala
demokracie na kontrolu represivní moci? se podle exprezidenta všech 22
účastníků diskuze shodlo, že ano. Mimo jiné zazněla kritika nezávislosti
represivních složek, postupu policie žalobců a v kauze Nagyová i Václava Havla.
"Všichni cítili velmi silně tuto nezodpovědnou a krátkozrakou rezignaci a
z ní plynoucí nebezpečí ztráty demokratického charakteru naší země,"
popisuje debatu Klaus na svém webu. Podle něj řada diskutérů považovala za cíl
revolučních změn v roce 1989 dostat represivní složky státu pod kontrolu
volených orgánů, dnes ale prý nastává "riskantní odklon". "Většina
účastníků cítí ohrožení demokracie ze strany těchto represivních složek, které
se stylizují do vytváření dojmu, že představují a zastupují ‚hlas lidu‘. To je
zásadní omyl. Právníci na schůzce zdůrazňovali, že ‚základním suverénem je lid
a že prvotní legitimitu mají volené orgány‘," napsal Klaus. Z diskuse
podle Klause také vyplynulo, že na vině je selhání politiků a zákonodárné moci,
která nezvládla represivním složkám vymezit prostor. Diskutéři podle Klause
dospěli k tomu, že chybou není ani tak laxnost politiků, jako jejich obava z
médií, která se do těchto témat pletou a jež vytvořila prostředí, ve kterém
platilo "nechme represivní orgány, ať mají klid na svou práci".
"Významným příspěvkem k vytvoření této situace byla v české politice se
prosadivší (už od dob Václava Havla a celé Pravdy a lásky) myšlenka tzv.
nezávislosti. Fenomén této zneužité nezávislosti je ‚zhoubnou myšlenkou
rozežírající stát a jeho instituce‘," citoval Klaus. Většina účastníků
se podle něj pohoršovala nad hojností výskytu slova "nezávislost" ve
veřejném prostoru a v médiích. Nezávislost se prý i jinde ve světě měla původně
vztahovat jen na soudy. "To, co se stalo v polovině června letošního roku,
nebylo výjimečnou, jednorázovou, zcela partikulární akcí," prohlásil
Klaus. Diskutéři se údajně shodli na tom, že zásadním průlomem v emancipaci
orgánů činných v trestním řízení bylo nastolení tématu korupce "jako
středobodu souboje s parlamentní demokracií a s lidskou svobodou v naší
zemi".
"Dlouhá rozprava byla věnována tématu "Ištvan".
Spor byl veden o tom, byl-li pan Ištvan a jeho chování v minulých týdnech
excesem, tedy zcela izolovaným, výjimečným jevem, nebo zda se jedná o systémový
jev, o dokončení systémové změny, která proběhla téměř bez povšimnutí před
našima očima," popsal dále Klaus s tím, že většina se shodla, že jde o
systémovou záležitost. "Inspirativní byla i diskuse o tom, zda je Dr.
Ištvan "pěšákem či generálem". Zdá se, že pěšákem nebyl, ale
zaměnitelný či nahraditelný jistě byl," dodal exprezident. Závěrem se
Klaus ptá, zda je současná politika v dnešním stavu "rozkladu a slabosti
politických stran" schopna své "selhání" napravit. Šanci vidí ve
volbách. "Teď si jen přejme, aby se o to některé politické subjekty
pokusily," uzavřel Klaus."
Velmi zajímavé pak bylo
vystoupení nejvyššího státního zástupce ČR P. Zemana v pořadu Události a
komentáře. Stojí (i s odstupem času) za zhlédnutí.
Viz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/213411000370726/video/
Pokud se vrátíme k datu
26.7.2013, můžeme říci, že se v tento den velmi názorně projevilo, jak odlišné
právní i politické názory na současnou situaci panují. Lze se vyznat v tom,
"jak to tedy ve skutečnosti je"? Domnívám se, že právě zde se ukazuje
význam základní hypotézy jako "čtecího prizmatu", která umožňuje
rozlišit dvě alternativy:
- Buď je to, co se
odehrává, projevem přirozeného, ale nebezpečného tíhnutí mocenských
(represivních) složek k tomu, aby se vymanily z područí demokratických
pravidel; k tomu tyto složky hledají vhodné záminky a příležitosti.
- Nebo je institucionální
systém velmi silně penetrován strukturami založenými na vzájemném krytí
porušování obecně přijatých zásad (tzv. klientelistickými sítěmi), a to i v
oblasti mocenských složek, což se projevuje jednak tím, že tyto složky mají
omezenou možnost plnit si svou roli při ochraně společnosti před porušováním
obecně přijatých zásad, jednak tím, že když se k plnění této funkce nabídne
příležitost, dojde k vyhrocení situace – to se pak projevuje střetem o
kompetence, právní výklad, politickou interpretaci toho, co se odehrává apod.
Pokud mají být tyto
alternativy empiricky testovatelné, má důležitou roli co nejpřesnější
teoretický popis toho, jak struktury založené na vzájemném krytí porušování
obecně přijatých zásad fungují. K tomu charakteristika některých důležitých
aspektů fungování těchto struktur:
1. Tyto struktury
vytvářejí silné vazby (afinity) mezi zúčastněními osobami; jde o vazby vzájemného
vydírání, protěžování v rámci institucionálního systému a krytí.
2. Na základě toho se
mohou prostřednictvím uvedených struktur využívat pákové a synergické efekty
právě prostřednictvím pozic, které mají příslušné osoby v politických, právních
a dalších institucích (včetně příp. zpravodajských složek), v mediální sféře,
ve sféře zprostředkování finančních toků apod.
3. K vyjednání společného
postupu při vzájemném krytí a rozdělení výnosů z porušování obecně přijatých
zásad se mezi uvedenými strukturami spontánně vytvářejí jádra vyjednávání
vlivu, která se řídí společně sdíleným paradigmatem.
4. Velmi významným prvkem
u toho typu paradigmatu, které se vyvinulo v současné době, je, že – populárně
a názorně řečeno – je aktéry vyjednávání vlivu považováno za normální to, co
normální není.
5. Právě podle tohoto
"poznávacího znamení" lze velmi přesně poznat, o co jde a kdo v
současném dění hraje jakou roli.
(71.57)
Hra: Co přinesl 27.7.13 – Superaféra 45
Sobota 27.7.2013 byla
prvním dnem od vypuknutí "superaféry" (tj. od 13.6.2013), kdy se
prakticky nic neudálo. Nic, co by bylo nutné zaznamenat. Snad s výjimkou ostré
diskuse na Facebooku v pozdních večerních hodinách, ale ta se týkala jen malého
okruhu zúčastněných (ještě se k ní vrátím). Nyní se pokusím o stručné shrnutí toho,
co a v jakém kontextu se odehrává
1. Institucionální systémy
většiny zemí (včetně vyspělých) jsou podstatným způsobem ovládány komplexem
struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad
(jak se někdy zjednodušeně říká – klientskými sítěmi).
2. Tyto struktury se
vyvinuly jak "zdola" (přirozeným vytvářením afinit mezi těmi, co na
sebe něco vědí, návazně se pak vzájemně vydírají, ale i kryjí a protěžují v
rámci institucionálního systému), tak "shora" (systematickým získáváním
kompromitujících materiálů různými zpravodajskými službami s cílem uplatňovat
na základě toho vliv).
3. Takto vytvořené
struktury nemají žádné centrum (samotné centrály zpravodajských služeb či
ústřední instituce zemí jsou penetrovány různými strukturami tohoto typu), jsou
však schopny koordinovat své aktivity (jednak spojené s krytím toho, jak
porušují obecně přijaté zásady, jednak spojené se získávání prostředků a
protěžováním osob) prostřednictvím jader vyjednávání vlivu, která se
spontánně vytvářejí na různých úrovních.
4. Tato jádra vyjednávání
vlivu potřebují ke svému fungování společně sdílené paradigma; toto
paradigma vymezuje, které obecně přijaté zásady lze porušovat v rámci působení
uvedených struktur, získávat tím výhodu a která společně přijaté zásady je
nutné dodržovat, přitom:
- Základní ideové
paradigma se vyznačuje příklonem k silovým řešením, jeho prestižním
prosazováním, což umožňuje využívat efekt in-side informací při ovládání osob
napojených na uvedené struktury, pěstováním obrazu nepřítele i vytvářením
nepřítele samotného, demonstrativním používáním dvojího metru.
- Lokálně sdílená
ideová paradigmata mají různé modifikace, jsou však podřízena tomu
základnímu.
5. Celý tento globální
systém se dostal do (pro něj) fatální krize, a to z následujících důvodů:
- Způsobuje značné ztráty
efektivnosti fungování společenského systému – ekonomické, ale i při řešení
lokálních konfliktů, které se vymykají kontrole (zkrátka – je ohrožena pozice
vyspělých zemí).
- Především však země,
které jsou takto ovládány komplexem struktur založených na vzájemném krytí
porušování obecně přijatých zásad, nejsou schopny realizovat reformy
otevírající cestu dalšímu ekonomickému a sociálnímu rozvoji, pro který již
nazrály podmínky.
- V neposlední řadě pak
přibývá (a bude přibývat i přes jejich drastické potlačování) indiskrecí,
které ukazují, jak současný systém funguje (přesněji deformuje společnost) ze
strany lidí, kteří jsou vedeni přirozenými existenciální motivy (přesně ve
smyslu hry známé jako Dilema dobrovolníka, protože začíná být ohrožena samotná
existence naší civilizace).
6. Současné dění v ČR je
jen projevem toho, co se již děje ve světě v různých podobách, přičemž zde jsou
specifické mj. dva následující momenty:
- Došlo zde k
"učebnicovému" vývoji, kdy se hlavním zdrojem financování struktur
založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad stalo
prosazování změn vydávaných za reformy, které ovšem se skutečnými reformami
neměly nic společného (zde však ti, co se o to snažili, narazili a nepodařilo
se jim jejich záměry zcela realizovat).
- Jedním z dominantních
atributů lokálně sdíleného ideového paradigmatu je, že se (zjednodušeně řečeno)
za normální považuje to (porušování obecně přijatých zásad), které normální
není, čímž se velmi dobře zviditelňují některé podstatné aspekty to, o co
jde.
Shodou řady okolností (mj.
i v důsledku toho, že Rusnokova vláda se bude muset a bude mít i možnost –
obojí je důležité – opírat o důvěru veřejnosti), se u nás nabízí příležitost
posunout vývoj o kousek dopředu. Nelze si dělat iluze, že by bylo možné plně či
rozhodujícím způsobem potlačit vliv struktur založených na vzájemném krytí na
institucionální systém. Tyto struktury mají obrovskou sílu, velkou schopnost
regenerace a působí globálně. Jejich vliv však lze omezit, zejména
zviditelněním toho, jak fungují, a realizací některých institucionálních kroků.
Současně lze předpokládat, že zcela propadnou ta vyjednávací jádra a jimi
udržované struktury, které jsou založeny na udržování představy o tom, že je
normální to, co normální není. Projeví se to jako výměna celých politických
garnitur. Tento ideový prostor mohl (či mohl by být) obsazen sdíleným
paradigmatem obsahujícím prvky pozitivního řešení současných problémů. Obávám
se však, že tato možnost bude využita za současných podmínek velmi málo. –
Velmi stručně naznačím, co mám na mysli. Vývoj současné globální společnosti
dospěl do stádia, kdy jsou nutné zásadní změny v charakteru vzájemně
propojeného ekonomického a sociálního vývoje. Jde o to, aby se sociální vývoj
(který chápu především jako rozvoj lidských schopností) stal součástí a
faktorem ekonomického růstu, tedy tím, co určuje jeho kvalitu i trvalou
udržitelnost. Tuto změnu nazývám přechodem ke společnosti produktivních služeb,
tj. služeb spojených s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu
(lidských schopností, které vznikají investováním). K tomu jsou dnes vytvořeny
objektivní podmínky, z řady důvodů však absentuje dostatečná reflexe této
možnosti v oblasti veřejného mínění.
K lepšímu pochopení ještě
grafické vyjádření:
Zjednodušené grafické
vyjádření výnosového efektu produktivních služeb: Světle modrá plocha
obsahující tmavomodrou odpovídá dvojnásobnému celoživotnímu výnosu, tj.
dvojnásobnému odvodu do systému sociálního investování a sociálního pojištění.
(Pokud je průměr modrého
polokruhu 1, pak průměr světle modrého kruhu 1,4, což odpovídá prodloužení
horizontu produktivního uplatnění z 60 let na necelých 80.)
Jinými slovy: Ekonomika
produktivních služeb je zcela reálná, "uživí se".
Věk: 20 let 60 let 80 let
Těmito směry pak mohou
působit produktivní služby:
Na závěr k diskusím na
Facebooku, které jsem zmínil v úvodu:
- První je na profilu
Alena Gajdůšková, vstup do diskuse byl zahájen jejím komentářem k článku
"Nejhůře placení vysokoškoláci jsou v ČR učitelé" 22.7.2013, diskuse
se však nejvíce rozběhla právě 27.7.2013.
- Druhá je na profilu
Radim Valenčík, odstartovaná mou poznámkou (cituji): "Někdy si říkám, že ti, co se tváří jako levičáci, se v důsledku
problémů s financováním svých aktivit stali těmi, co ve stylu "84"
sabotují (někdy dost čitelně) skutečnou cestu k řešení problémů. A spoléhají na
nejprimitivnější lidské reakce. Ale oni se "normální lidé" mohou
ukázat inteligentnější než kotrbové a jelínci. Ale doufám, že je to jen
"nedorozumění". K tomu viz diskuse s Kotrbou na profilu
Gajdůškové." Diskuse začala krátce před půlnocí 27.7.2013.
(71.58)
Hra: Co přinesl 28.7.13 – Superaféra 46
Neděle 28.7.2013 rovněž
nepřinesla nic významně nového, pokud jde o události odstartované 13.7.2013. Za
zaznamenání snad stojí jen poměrně kvalifikované a pozitivně působící
vystoupení J. Fischera v pořadu Otázky Václava Moravce. Tím nejdůležitějším se
tak patrně stalo neformální setkání k diskusi o připravovaném programu
Rusnokovy vlády v pizzerii Padova. Sešlo se nás devět a bylo to příjemné.
Bavili jsme se opravdu neformálně, přesto některé náměty stojí za zaznamenání
(vybírám jen to nejdůležitější, aby to nezaniklo v řadě dalších námětů, z nichž
některé Rusnokova vláda již deklarovala či realizuje):
1. Přesto (nebo právě
proto) že Rusnokova vláda bude vládnout jen několik měsíců, měla by různými
formami konkretizovat dlouhodobou vizi toho, jak u nás přistoupit k řešení
problémů. Čeká nás totiž patrně určitá politická nestabilita a postupně
konkretizovaná vize může napomoci zabezpečit určitou kontinuitu činnosti vlád.
Jednu z konkrétních možností nabízí materiál "Mise vlády - hodnoty a pravidla naší služby" se kterým
přišel J. Rusnok 18. 7. 2013. Zde se v části "Prosperita, kvalita života,
udržitelnost a stabilita" mj. uvádí: "Prosperita
však nesmí být samoúčelná, ale má sloužit kvalitě života a společnosti jako
celku." Z hlediska vývoje společnosti však platí též doplněk výše
uvedeného: Současně však kvalita života
ve smyslu plného rozvoje schopností člověka, na základě toho pak prodloužení
horizontu jeho produktivního uplatnění, je nejvýznamnějším faktorem ekonomické
prosperity. Ta vláda, která si tuto skutečnost uvědomí a bude vědět, jak
uvedený požadavek naplnit, se dokáže orientovat v tom, jaké reformy a jak
prosadit.
2. Velmi významným
přínosem Rusnokovy vlády by bylo důsledné zdokumentování situace na
jednotlivých ministerstvech, audit a analýza personálního složení a mechanismů,
které zde fungují. Úspěšně vládnout totiž v prvé řadě znamená obnovit
funkčnost institucí vládnutí, která poměrně dost utrpěla. Tímto by Rusnokova
vláda sehrála významnou roli v rámci svých kompetencí jako vlády přechodné,
podstatně by pozitivním způsobem ovlivnila profilaci vlády, která nastoupí po
ní. Zdokumentovat a analyzovat je důležité rovněž některé kroky předcházející
vlády většího významu, zejména to, jak byl připraven zákon o tzv. církevních
restitucích, zákony spojené s reformou penzijního systému, jak proběhl souhlas
s prezidentskou amnestií, některá výběrová řízení apod. Požadavek
zdokumentování, auditu, analýzy, vyhodnocení, ale také vhodné prezentace pro
potřeby budoucí vlády mechanismů fungování státní moci na jednotlivých
ministerstvech je pro důvěru Rusnokově vládě ze strany veřejnosti naprosto
zásadní a ji samotnou chrání před tím, aby "neupadla do starých
chyb".
Kromě těchto dvou
zásadních požadavků bylo oceněno, že Rusnokova vláda se k současným problémům
snaží přistoupit národohospodářsky kvalifikovaně a zodpovědně. Rovněž tak
pozitivním fenoménem je důraz na prorůstovou politiku.
Příloha: Pravidla chování
Rusnokovy vlády, tak jak je formuloval J. Rusnok 18.7.2013 (červeně je
vyznačeno to, co bylo navrženo k doplnění):
"Mise vlády - hodnoty a pravidla naší služby
18. 7. 2013 13:34
Premiér Jiří Rusnok představil na prvním zasedání vlády
pravidla, podle kterých se budou členové jeho kabinetu řídit při každodenní
výkonu svých funkcí. Obsahem je patnáct bodů vyjadřujících různé právní,
morální a etické hodnoty, které se vztahují ke spolupráci jednotlivých členů
vlády a k činnosti kabinetu jako celku ve vztahu k veřejnosti a správě státu.
1. Nadřazenost veřejného zájmu:
- Působení ve veřejném životě musí být motivováno především
snahou o prosazení věcí veřejného zájmu a tento veřejný zájem musí být nadřazen
privátním zájmům či osobnímu prospěchu.
- Prosazovat skupinový nebo individuální zájem je přípustné
pouze v případě, že to přinese též prospěch celku a není to v rozporu s
veřejným zájmem.
- Veřejné instituce a funkce mají být v každém případě
vykonávány v souladu s jejich posláním a cíli a nesmějí být zneužívány k
prosazování privátních zájmů.
2. Respekt ke svobodě, morálce, právu a spravedlnosti:
- Základní hodnotou je pro nás člověk a jeho svoboda ve smyslu
možnosti sám za sebe rozhodovat o své budoucnosti a podle svého uvážení a svých
možností utvářet svůj život a situaci, jejíž je součástí.
- Protože svobodu nechápeme jako svobodu izolovaného jednotlivce,
ale jako svobodu všech lidí či občanů bez rozdílu, je pro nás neméně základní
hodnotou respekt ke spravedlnosti a k morálním a právním pravidlům, jež
umožňují koexistenci více svobodných jedinců a vedou k tomu, aby jedni brali
ohled na druhé.
- Tento respekt k pravidlům a ke svobodě druhých je především
založen na uznání hodnoty a důstojnosti druhých lidí a jejich nezadatelných a
nezcizitelných lidských práv.
3. Prosperita, kvalita života, udržitelnost a stabilita:
- Prosperita je nezbytným předpokladem kvalitního života, a
proto nemají být kladeny zbytečné překážky ekonomickým aktivitám jednotlivců,
pokud nejsou v rozporu s hodnotami morálky, práva a spravedlnosti.
- Prosperita však nesmí být samoúčelná, ale má sloužit kvalitě
života a společnosti jako celku.
- Současně však kvalita života ve smyslu plného rozvoje schopností
člověka, na základě toho pak prodloužení horizontu jeho produktivního
uplatnění, je nejvýznamnějším faktorem prosperity.
- Klíčovou součástí veřejného zájmu je dlouhodobě životaschopná
(udržitelná) společnost. Naplnění požadavků udržitelnosti proto předchází
naplňování požadavků na prosperitu a kvalitu života.
- Stejně tak považujeme za veřejný zájem stabilitu, tj. jistou
schopnost společnosti a jejích bezpečnostních systémů absorbovat (ustát) vnější
vlivy a diskontinuity s cílem získat čas na adaptaci.
4. Úcta k pravdě:
- Ve svém jednání usilujeme o co největší poctivost a
autentičnost, kriticky přezkoumáváme správnost svého jednání a v případě
potřeby ho korigujeme.
- Jsme si vědomi, že to nejsme my, kdo rozhoduje o pravdivosti
či nepravdivosti, ale že naše myšlenky a výpovědi mohou být pravdivé jen tehdy,
když neustále usilujeme o hledání pravdy, kterou nikdo nevlastníme.
- V diskusi nám proto nejde o přesvědčování a vnucování vlastního
názoru druhým, nebo dokonce o prosazování vlastních skrytých zájmů, ale o
společné hledání pravdy, přičemž musíme stále kriticky zkoumat, zda naše
vlastní výpovědi i výpovědi druhých jsou pravdivé či nepravdivé.
- Z tohoto hlediska považujeme na přirozené a závazné respektování
kompetence vědeckého přístupu.
5. Kritické myšlení:
- Jakékoli naše rozhodování o konkrétních krocích, hledání
řešení problémů a vytyčování bližších či vzdálenějších cílů je založeno na
znalosti věci a relevantních informací, na analýze problémů (s využitím teorie) a zralém úsudku.
- Nezbytným předpokladem je sebekritičnost, která umožňuje
eliminovat nesprávná vyhodnocení situace a ukvapené úsudky a předem vyloučit
neadekvátní řešení.
- Základem je vzdělanost a spolupráce s vědeckou sférou, která dovoluje chápat věci v širších kontextech a v kritickém
odstupu, nepodléhat myšlenkovým schématům a vidět alternativy.
- Navržené řešení musí projít co nejširší oponenturou, a to i ze
strany názorových protivníků , a pokud je to možné, jejich věcné argumenty musí
být do výsledného řešení vtěleny.
6. Myšlenková otevřenost a kreativita:
- Žádné nápady, myšlenky a přístupy apriorně neodmítáme;
rozhodně ne z ideologických důvodů. Neexistují pro nás žádná tabu a nejsme
předpojatí. Jakýkoli nápad nebo myšlenku můžeme odmítnout až po vážné diskuzi.
- Jsme také odpovědní a nezanášíme diskusní prostor
nepromyšlenými nápady a myšlenkovým balastem ; každý předložený koncept se
snažíme vybavit sadou předpokladů, na kterých je založen.
- Při hledání řešení se nenecháme svázat myšlenkovými
stereotypy.
- Upřednostňujeme nová řešení, která jsou flexibilní, tj. je
snadné adaptovat je na změněné podmínky.
- Jsme kreativní a invenční.
7. Odbornost a kvalita:
- Občané ani stát nejsou pokusnými králíky. Co funguje dobře,
neměníme. Co je potřeba změnit, měníme s dlouhodobou perspektivou a pokud možno
konsenzuálně napříč politickým spektrem.
- Hledáme řešení, která jsou inovativní, atraktivní a přinášejí
jasně definovanou přidanou hodnotu pro občany a stát.
- Respektujeme a aplikujeme tuto dělbu práce: politici
rozhodují, co je správné udělat. Úředníci, odborníci a manažeři rozhodují, jak,
s kým a kdy to udělat. Všechny skupiny za to nesou svůj jasně definovaný díl
odpovědnosti.
- Pro nalézání těch nejlepších konceptů a řešení spolupracujeme
s těmi nejerudovanějšími odborníky, kteří jsou k dispozici.
- Preferujeme a uskutečňujeme plynulé, hladké změny, které
nevyvolávají významné oscilace či turbulence. Skokové změny realizujeme
najednou s cílem přenést se z jednoho stabilního stavu do druhého stabilního
stavu co nejrychleji a bez nežádoucích důsledků.
8. Odpovědnost:
- Smyslem našeho konání je služba občanům v tom nejvyšším slova
smyslu, ne ukojení vlastního ega nebo prosazování jakýchkoli parciálních zájmů.
- Jsme si plně vědomi odpovědnosti, kterou na sebe bereme. Naší
základní osobní hodnotou je tedy pevnost charakteru, která se projevuje mimo
jiné ve schopnosti odolat očekávaným tlakům (mediálním, osobním).
- Vzhledem k charakteru doby a našich rolí mají bezpečnostní
pravidla a zásady nejvyšší prioritu. Jsme prozíraví, obezřetní a diskrétní.
- Společný zájem je vždy nadřazen skupinovému nebo
individuálnímu zájmu. Pracujeme jako tým a táhneme za jeden provaz.
9. Odvaha:
- S největší pravděpodobností nás čekají nelehké chvíle. Naši
oponenti budou mít obavy z úspěchu našeho konání.
- Pokud se nám pokusí bránit, máme dost odvahy veškeré překážky
překonat. Pokud se objeví výhružky, víme, za kým jít a jak se těmto výhružkám
účinně postavit čelem.
10. Pravidla a zásady:
- Respektujeme a dodržujeme stanovená pravidla a zásady.
- Za všech okolností ctíme dobré mravy a chováme se vždy slušně.
-Držíme slovo!
- Případná pochybení bereme vážně, v důležitých věcech jsme
neústupní a zásadoví.
11. Průhlednost:
- Na dotazy odpovídáme otevřeně.
- Pokud je něco důvěrné, jasně uvedeme z jakého důvodu a kdy
bude možné danou věc zveřejnit.
12. Respekt, důvěra a spolupráce:
- Objem práce i komplexita úkolu, který před námi leží, není
možné zvládnout jinak, než spoluprací. Proto využíváme všech dostupných
synergií a usilujeme o pěstování kultury vzájemné interakce.
- Naše spolupráce je založena na vzájemné toleranci, důvěře a
respektu, podporujeme se navzájem.
- Jsme ochotni ke kompromisu, zvláště pokud vznikne na základě
hluboké diskuze a neučiní výsledek jalovým, blokování dohody jen z důvodu lpění
na své pravdě není přípustné.
- V zájmu společné věci jsme schopni pokory a upozadění
vlastního ega,
- Respektujeme výsledky demokratických procesů, svůj názor si
však můžeme ponechat.
13. Empatie:
- Je důležité vnímat sebe sama i každého okolo. Porozumění a
vcítění se je základem kvalitních mezilidských vztahů.
- Vždy bereme v potaz, že každý je jedinečný, má vlastní
potřeby, touhy a prochází různými situacemi. Jen vnímavost a respekt vůči
jinakosti druhých umožňuje vytvářet společenství se společnými cíli a
hodnotami.
14. Radost:
- Nenecháme se ovládnout špatnou náladou. Radost, humor a
nadhled nám umožňují nebrat se příliš vážně a pomáhají překonat možnou
frustraci z nelehkého boje.
- Humor a nadhled nás chrání před tím, abychom byli příliš
zarytí a naštvaní na sebe navzájem či na své oponenty.
15. Tah a výdrž:
- Věnujeme možné maximum k dosažení očištění veřejného prostoru.
Vždy ale na rovinu vymezíme své možnosti.
- Vytrváme v pracovitosti a společným odhodláním a podporou
prosadíme všechny cíle. V práci se vzájemně podporujeme. Naše odhodlání
nepolevuje. Pokud poleví, musí ostatní vycítit a přispět ku pomoci."
Viz: http://www.vlada.cz/scripts/detail.php?pgid=56
(71.59)
Hra: Co přinesl 29.7.13 – Superaféra 47
Pondělí 29.7.2013 přineslo
jen drobné korekce vývoje, který začíná nabývat setrvačnou podobu.
M. Němcová našla poměrně
efektivní způsob, jak reagovat na Zemanův požadavek 101 ověřených podpisů:
"Němcová, která Zemanův požadavek striktně odmítla jakožto
znevážení Sněmovny, v časopise Respekt uvedla, že namísto notářského ověření by
se poslanci mohli podepsat přímo před prezidentem. Prezident se podle všeho
chystá v srpnu zavítat do Sněmovny na hlasování, při němž bude Rusnokův kabinet
žádat dolní komoru o vyslovení důvěry. Němcovou napadlo, že by se poslanci
sympatizující s bývalou koalicí mohli podepsat přímo před ním. "To snad
bude trapné i jemu," podotýká Němcová. "Tohle řešení teď budu
prosazovat," řekla týdeníku. Němcová již dříve uvedla, že Zeman si svým
požadavkem dělá alibi pro to, aby v případě neúspěchu mohl Rusnokův kabinet
nechat vládnout i bez důvěry. Prezidentovu představu 101 ověřených podpisů
označila za "šokující požadavek"."
B. Sobotka udělal mírně
vstřícné gesto vůči Rusnokově vládě:
"Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka se v pondělí sešel s
premiérem Jiřím Rusnokem kvůli možné podpoře úřednického kabinetu. Sobotka po
jednání uvedl, že nenašel v záměrech vlády žádné rozpory s programem své
strany, nicméně dodal, že výhrady ke vzniku kabinetu i některým ministrům
trvají. ČSSD chce počkat na konkrétní podobu programového prohlášení. Sobotka,
který podobně jako další politici neskrýval rozpaky nad jmenováním Jana
Fischera ministrem financí, přiznal, že od premiéra se nic nového nedozvěděl a
jeho kritický přístup k Fischerovi proto trvá. "Nedošlo k žádné změně,”
okomentoval Rusnokův postoj k Fischerovi. Kabinetu jako celku vytkl
"nedostatek demokratické legitimity”, protože vláda neprošla volbami a
vznikla bez diskuse s parlamentními stranami. Sobotka od Rusnoka nedostal ani
informaci o tom, že by měl kabinet zajištěnou podporu poslanců. "Zatím
jsem od pana premiéra informaci, že by vláda měla zajištěný dostatek hlasů,
nedostal,” řekl Sobotka. Poslanecký klub ČSSD by měl podle něj postupovat
jednotně. "A to ať zvítězí jakýkoliv názor,” dodal."
Hra, která se hraje, je
však momentálně o něčem jiném. Pokud Rusnokova vláda nedostane důvěru
Poslanecké sněmovny (což je velmi pravděpodobné), bude se muset chovat jako vláda
opírající se o důvěru veřejnosti a na tom založit svou činnost po dobu
několika (málo?) měsíců. Lze předpokládat, že to bude znamenat (kromě
národohospodářsky kvalifikovaného výkonu státní moci) zejména dvojí:
- Zveřejňovat informace o
tom, v jakém stavu po sobě zanechala předcházející vláda na jednotlivých
ministerstvech (tj. informace o tom, jak se vládlo).
- Předkládat veřejnosti
srozumitelné a veřejností pozitivně přijímané návrhy, které - pokud budou hlasy
"stojedničky" - odmítnuty, budou přispívat k popularitě vlády a ještě
větší averzi vůči "stojedničce".
Tato situace plně vyhovuje
M. Zemanovi. Jeho hlavní ambicí totiž je prodemonstrovat, že to byl zase on,
kdo dokázal skoro nemožné ve prospěch lidí: "Dal jsem vám tu nejlepší
vládu, na kterou budete dlouho pozitivně vzpomínat." A má velkou šanci s
tímto uspět. Má totiž štěstí v tom, že Rusnokova vláda bude vládnout právě tak
dlouho, aby tento pocit mohla ve veřejnosti vzbudit a na vrcholu své popularity
odejít. Další vláda už takové štěstí mít nebude. V průběhu realizace tohoto
hlavního scénáře však patrně dojde ještě k řadě dalších dramatických událostí.
Z tohoto hlediska pak
nepřekvapí ani následující zpráva:
"Dva týdny před klíčovým hlasováním o důvěře Rusnokově
vládě, proti níž ODS ostře vystupuje, se úřadující předseda strany Martin Kuba
zúčastnil jednání expertního týmu Miloše Zemana. V sobotu odpoledne s premiérem
Jiřím Rusnokem, prezidentem Milošem Zemanem a jeho poradci na zámku v Lánech
údajně konzultovali problematiku energií a jejich cen. O podpoře Rusnokově
vládě se prý nebavili. Kuba tvrdí, že pozvánku dostal ještě jako ministr
průmyslu a obchodu a považoval za neslušné ji odmítnout. Z fotografií
zveřejněných na novém twitterovém účtu prezidenta Zemana je patrné, že kromě
něj a Rusnoka dělali Kubovi společnost odborový předák Jaroslav Zavadil, šéf
zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček, Zemanův poradce pro zemědělství a
hospodářství František Čuba nebo ministryně spravedlnosti Marie Benešová.
Událost je pikantní především kvůli tomu, že ODS je nejhlasitějším kritikem
Rusnokova kabinetu, který po pádě Nečasovy vlády prezident proti vůli většiny
parlamentních stran jmenoval. Místopředsedkyně občanských demokratů Miroslava
Němcová o něm mluví jako o "toxické a nebezpečné vládě", Kuba zase
jako o zástěrce, jak bez voleb dostat do vysokých funkcí lidí ze Zemanova
okolí. Na sobotním setkání nicméně současný šéf ODS nevidí nic divného.
"Na jednání mě pozval Miloš Zeman ještě v době, kdy jsem byl ministrem.
Chtěl znát můj názor na problematiku obnovitelných zdrojů energie. Je to téma,
kterému jsem se na ministerstvu průmyslu a obchodu věnoval a za mého působení
se připravovala novela, která je teď projednávána," vysvětlil Kuba serveru
Lidovky.cz schůzku v nezvyklém složení. Setkání expertní skupiny se účastnil i
premiér Jiří Rusnok. O tom, že by pozvání vzhledem k současné napjaté situaci
odmítl, prý nepřemýšlel. "Pokud vás jako exministra požádá prezident
republiky v takové věci o konzultaci, považoval bych za nevhodné pozvání
odmítnout," míní Kuba. Místopředsedkyni strany a kandidátce ODS na
premiérku Miroslavě Němcové ale o setkání neřekl. "Nevěděla jsem o tom,
uvidíme se v úterý, tak se ho na to zeptám," reagovala na dotaz serveru
Lidovky.cz. Bývalí koaliční partneři ODS Kubův krok komentují opatrně, nebo
vůbec. Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek věděl, že na jednání expertní
skupiny míří. "Chápu to tak, že tam nebyl jako lídr parlamentní strany,
ale jako bývalý ministr průmyslu říct svůj názor na obnovitelné zdroje a
nevidím v tom žádný problém," tvrdí. Šéfka strany LIDEM Karolína Peake se
komentáře zdržela úplně. "Vztahy představitelů ODS a prezidenta nejsou
mojí starostí," uvedla jen. Bývalá koalice odmítá dát Rusnokově vládě
důvěru a doufá, že druhý pokus sestavit vládu pod vedením Němcové pak dostane
ona. Zeman od ODS, TOP 09 a LIDEM požaduje 101 notářsky ověřených podpisů
poslanců, pak teprve začne uvažovat, zda jí pokus dá. Takový požadavek však
zkritizoval i Kuba. Němcová pak podle Respektu plánuje, že se Zemanovi přijde
všech 101 zákonodárců podepsat osobně."
(71.60)
Hra: Co přinesl 30.7.13 – Superaféra 48
To, že ministři Rusnokovy
vlády budou provádět výrazné a dynamické personální změny nejen na
ministerstvech, ale i v organizacích ministerstvy přímo či nepřímo spravovanými
se dalo očekávat. Úterý 30.7.2013 však ukázalo, že dynamika těchto změn a
jejich strategický charakter může být větší, než se předpokládalo. Vyměněné
představenstvo Českých drah hned po svém zvolení odvolalo generálního ředitele
P. Žaludu a obsadilo tuto funkci D. Zeleným. Nejpodrobněji o této události
informovala ČT, která rozebrala i některé sporné momenty celého procesu výměny:
"Teprve dnes zvolené představenstvo Českých drah (ČD)
odvolalo generálního ředitele státní firmy Petra Žaludu. Jeho post nově obsadí
bývalý ředitel drah Dalibor Zelený. Nedávno zvolená dozorčí rada ČD přitom
všechny členy představenstva firmy, včetně předsedy Petra Žaludy, odvolala
ještě během odpoledne. Kromě Zeleného do představenstva usedli Daniel Kurucz a
Pavel Švagr. Žaluda přitom k odvolání z čela drah neviděl důvod:
"Hospodaření ČD se zlepšuje, a to navzdory růstu nákladů, především cen
elektřiny, nafty nebo poplatku za dopravní cestu." "Pan Dalibor
Zelený je v evropském měřítku jednou z nejvíce respektovaných manažerských
osobností. On už jednou ČD velmi úspěšně řídil a poté, co odešel z Českých
drah, tak vytáhl z bryndy několik velmi významných podniků a nasměroval je na
cestě k prosperitě. Hodně si slibuji od toho, že by se mu něco takového mohlo
podařit i v případě Českých drah." "Petr Žaluda přinesl do managementu
Českých drah metody dravého manažera takového toho amerického typu. Bezpochyby
se také jeho působení projevilo obrovskými investicemi, které se pozitivně
podepsaly na tváři Českých drah, ale bohužel také na tom velkém zadlužení.
Většinu věcí ale nemám za zlé panu Žaludovi, ale těm, kteří selhali v jeho
řízení." Ministr Žák v rozhovoru pro ČT uvedl, že hlavním důvodem odvolání
představenstva byl příliš extenzivní přístup stávajícího managementu k řešení
ekonomické situace Českých drah. Podle něj konkrétně šlo o dosahování výsledků
hospodaření za cenu vysokého zadlužování společnosti, což ohrožuje řadu
pracovních míst v této státní firmě. Druhým důvodem byly podle Žáka příliš
velkorysé výdaje na některé neproduktivní aktivity firmy, například prudký nárůst
nákladů na externí právní služby ve výši skoro 100 milionů korun, a to přestože
ČD mají svou armádu právníků. Dalibor Zelený (56) bývalý ředitel Českých drah,
ve funkci byl od září 1998 do března 2003. Později pracoval od října 2006 do
dubna 2008 jako ředitel společnosti Železnice SR, která má na Slovensku na
starosti správu železniční infrastruktury. Nyní působí jako konzultant
evropských projektů, podle obchodního rejstříku zasedá v dozorčí radě firmy
Oredo, která koordinuje veřejnou dopravu v Královéhradeckém a Pardubickém
kraji. Na podzim 2010 byl zvolen jako nestraník na kandidátce ČSSD do
zastupitelstva České Třebové.Jako šéf Českých drah prožil mj. transformaci
firmy ze státní organizace na akciovou společnost, podepsal i dodatek smlouvu
na nákup pendolin, což později prošetřovala policie. Zelený jakákoli podezření
odmítl. Dozorčí rada ČD odvolala z představenstva společnosti také Romana
Bočka, kterého stíhá policie v kauze kolem blízké spolupracovnice Petra Nečase
Jany Nagyové. Konkrétně jde o část týkající se údajné politické korupce. Žaluda
se odvolání představenstva nechal slyšet, že dnešní zasedání bylo nestandardní.
Bývalo prý zvykem, že se jednání dozorčí rady představenstvo účastnilo,
tentokráte ale bylo prý vedení firmy posláno pryč a poté bylo všem členům
představenstva sděleno, že jsou kvůli neuspokojivým výsledkům odvoláni. Pro
Žaludův konec v představenstvu hlasovali všichni noví členové rady, jež nedávno
dosadil právě ministr Žák. Dozorčí rada se proto dnes zabývala také hospodařením
firmy - České dráhy minulý týden zveřejnily, že jim v prvním pololetí stoupl
provozní zisk skoro o polovinu. Lepšího výsledku dosáhla meziročně i dceřiná
firma státního dopravce ČD Cargo. Podle slov ministra dopravy je to ale jen
vytržený střípek, který o ničem nevypovídá. "Za pana Žaludy se pozice ČD
velmi stabilizovala a zlepšila, na druhou stranu byl v čele firmy dlouho. Je
potřeba si uvědomit, že šéf ČD má mimořádně komplikovanou pozici, neboť v tomto
resortu se rychle mění vedení – pan Žaluda tam zažívá osmého ministra. Odvedl
spoustu slušné práce, zároveň se však objevilo i pár otazníků. Aby bylo možné
posoudit působení pana Žaludy a jeho kvalitu, tak je potřeba udělat podrobnou
kontrolu firmy, což se určitě panu Žákovi nemohlo podařit za dva týdny, co je
ve funkci," řekla dopoledne ve Studiu ČT24 redaktorka Aktuálně.cz Zuzana
Kubátová. "K rezignaci nevidím žádný důvod. Hospodaření ČD se zlepšuje, a
to navzdory růstu nákladů, především cen elektřiny, nafty nebo poplatku za
dopravní cestu," prohlásil ještě před zasedáním rady Žaluda. Vlakem podle
něj jezdí také více lidí a daří se modernizovat zastaralý vozový
park.""
K tomu se pak vztahovala i
obsáhlá diskuse v pořadu "Události a komentáře" na ČT 24 30.7.2013,
kde byl dán obsáhlý prostor k vysvětlení celé záležitosti ministru dopravy
Rusnokovy vlády Z. Žákovi a návazně pak i jeho oponentům.
Viz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/213411000370730/video/
Jak to tak vypadá a jak to
tak patrně i je, reprezentuje Rusnokova vláda (nebo alespoň její podstatná
část) velmi rozvinutou a funkční síť vazeb. Ta se nemohla vytvořit jen jako
fanklub M. Zemana a ani jen v rámci nějakého SPOZ. Tvořila se dlouhou dobu, a
to zejména v rámci podnikatelských aktivit a v opozici vůči destrukci
podnikatelského prostředí předcházející vládou. Současnou realitu je tak třeba
vidět jinak než tak, že si M. Zeman pro své ego vybral J. Rusnoka k sestavení
své vlády a J. Rusnok pak sestavil vládu ze Zemanových kamarádů. Platí to spíše
naopak. V opozici vůči destrukci národohospodářského prostředí se vyvinuly sítě
afinit mezi větším počtem osobností podnikatelského života, které (tyto sítě
afinit) si našly způsob, jak se prosadit formou podpory M. Zemana v
prezidentské kampani i při jeho dalších aktivitách.
Z toho mj. vyplývá poměrně
jasný závěr, že nějaká "stojedničková", ale třeba i
"stopětková" Nečasová vláda předělaná na Němcovou zde opravdu
nehrozí. Hru na možnost jejího připuštění používá M. Zeman jen k tlaku na ČSSD,
aby Rusnokova vláda získala hlasy této strany a byla tím (alespoň částečně)
legitimizována i pokud by důvěru nezískala. Jde výměnu vládnoucích garnitur na
širším základě.
Zajímavé bude sledovat
prostřednictvím různých vnějších projevů, jak se restrukturují a dále budou
restrukturovat jádra vyjednávání vlivu a jak se v nových podmínkách budou
regenerovat struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých
zásad a jak budou penetrovat v podmínkách nového rozložení sil a nového
personálního obsažení politických reprezentací jednotlivé oblasti
institucionálního systému.
(71.61)
Hra: Co přinesl 31.7.13 – Superaféra 49
Středa 31.7.2013 přinesla
další výpad B. Sobotky proti Rusnokově vládě. Tentokrát nejméně šťastný,
dokonce bych řekl, že přesáhl určité meze toho, co je přípustné. Především
proto, že z toho, jak se vyjadřuje, je zřejmé, jak vidí stranu, které je
předsedou, jak vidí své spolustraníky a jak chápe politiku. Cituji nejdříve
příslušnou zprávu a podtrhuji to nejdůležitější:
"Sám Sobotka předpokládá, že vláda důvěru nezíská. Zároveň
ale věří, že se mu podaří přesvědčit spolustraníky o svém postoji k Rusnokově
vládě. "Já předpokládám, že návrh, který jako předseda přinesu do vedení
strany, včetně předsednictva sociální demokracie, podporu získá," uvedl.
Sociální demokraté se o důvěře chtějí definitivně rozhodnout v úterý, kdy se
sejde jejich předsednictvo i poslanecký klub, před nějž předstoupí i Rusnok. S
čím konkrétně chce před členy ČSSD předstoupit, Sobotka neřekl, pokud ale
nezmění své kritické stanovisko vůči Rusnokovu týmu, existují v zásadě dvě
možnosti - buď se příští středu při hlasování o důvěře aktivně vyslovit proti,
nebo opustit při hlasování sál. O obou variantách se v sociální demokracii
podle dřívějších vyjádření mluví a v obou případech by pak úřednická vláda
prakticky neměla šanci projít. Sobotka nyní vede o postoji k vládě jednání se
svými spolustraníky. Málokdo z nich prý situaci vnímá zcela černobíle a řada si
prý uvědomuje, že hlasování o podpoře kabinetu má problematická místa. Podle
informací ČTK měla Rusnokova vláda před necelými dvěma týdny v předsednictvu
strany většinovou podporu, ještě výraznější je pak její podpora mezi řadovými
straníky. "Sociální demokracie nemůže ignorovat určité problémy, které
jsou se způsobem sestavení Rusnokovy vlády spojeny, a myslím si, že i
funkcionáři sociální demokracie nemohou myslet v tuto chvíli jen na otázku
volebních výsledků nebo sympatií prezidenta republiky, ale měli by také myslet
na respektování určitých principů fungování státu a fungování parlamentní
demokracie," je také přesvědčen Sobotka. Za velmi důležité považuje,
aby si ČSSD udržela svoji autonomii a aby "nebyla snad řízena z okolí
prezidenta republiky, nebo dokonce z okolí strany SPOZ". Sobotka by se
rád ještě v tomto týdnu sešel s místopředsedou ČSSD Michalem Haškem, který je
vnímán jako blízký spojenec Miloše Zemana a otevřeně se vyslovuje ve prospěch
Rusnokovy vlády, i když se před dvěma týdny grémium sociální demokracie
dohodlo, že bude v médiích vystupovat jednotněji."Já mu nechci brát právo
na to, aby se vyjadřoval. Pokud cítí situaci tak, jak ji popisuje, pokud má
takovéto přístupy a postoje, tak má přirozeně právo na to, aby je
zveřejnil," řekl k tomu ve středu Sobotka. S Haškem si chce záležitost
vyříkat mezi čtyřma očima."
Tady už B. Sobotka zjevně
přesahuje mantinely soudnosti. To, zda si ČSSD uchová autonomii, nebo zda
nebude řízena z okolí prezidenta závisí přece na normálním fungování ČSSD a ne
na tom, zda ČSSD dá podporu Rusnokově vládě nebo ne. Sobotkovo vyjádření v
podstatě znamená, že svým spolustraníkům říká: "Nemáte charakter, nemáte vlastní názor a řídíte se jen tím, kdo
vám bude rozdávat prebendy." Jinak totiž jeho slova o ztrátě
autonomie nelze interpretovat. Nejsou projevem síly, ale naprosté slabosti a
současně i krajní nedůvěry vůči vlastní straně.
Rusnokova vláda mezitím
vyvrátila spekulace o tom, že by mohla nějakým způsobem podpořit návrhy M.
Kalouska, pokud jde o jím prosazovanou reformu penzijního pojištění a její
korekce, kterými reaguje na její neúspěšný průběh. Navíc se velmi přesně a
kriticky vyjádřila k tomu, jak situaci v dané oblasti vidí. Zde je celá zpráva
z 31.7.2013:
"Vláda Jiřího Rusnoka na svém středečním zasedání odmítla
podpořit novelu bývalého ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09), která má
mimo jiné lidem umožnit vystoupit z druhého penzijního pilíře. Důchodové
spoření v penzijních fondech se tak má podle Kalouska zatraktivnit.
"Takovýto zásah považujeme za zcela nesystémový. To jsou věci, které mají
fungovat desítky let a není možné je měnit po půl roce poslaneckým
návrhem," uvedl na tiskové konferenci po zasedání vlády premiér Jiří
Rusnok, podle něhož je k takovéto zásadní změně znamenající úpravu sociálního
zabezpečení nutné najít širší politickou shodu. O návrhu nyní rozhodne
Parlament. Rusnok už dříve naznačil, že jeho kabinet Kalouskův návrh nepodpoří.
Podle něj může druhý pilíř reformy úspěšně plnit svoji funkci jen tehdy,
pokud bude zajištěno, aby peníze v něm uložené byly skutečně využity na výplatu
důchodů. "Návrh na to, že si to někdo po pěti letech vybere, to je
návrh na - promiňte mi to slovo - rozfrcání státních financí. To rozhodně
podporovat nebudeme," uvedl k tomu Rusnok začátkem července. Kalousek také
navrhl zvýšit věk pro vstup do druhého pilíře, a to z 35 na 40 let. Lidé nad 40
let by navíc měli dostat možnost zapojit se do něj ještě celý příští rok. Pro
občany mladší 35 let se možnost vstupu do druhého pilíře zavřela koncem června.
Lákání předchozí vlády a penzijních fondů vyslyšelo pouze necelých 80 tisíc
lidí, od začátku prázdnin je pak zájem o důchodové spoření mizivý. Od letošního
ledna je možné přesměrovat do penzijních fondů tři procentní body z odvodů na
sociální pojištění (z prvního důchodového pilíře) s podmínkou, že člověk k tomu
přidá další dvě procenta ze svého příjmu. Podle Rusnoka, který sedm let šéfoval
Asociaci penzijních fondů ČR, by stát kvůli Kalouskem navrhovaným změnám také
musel někde najít další peníze, řádově až miliardy korun. Reformu penzí pak
kritizuje i současný ministr financí Jan Fischer, podle kterého "byla
špatně propagována". Společně s Rusnokem se shodují na tom, že
výraznější změny by měla řešit až další politická vláda. Kalouska nechalo
nesouhlasné stanovisko vlády klidným. "Vzhledem k tomu, že vláda nemá ve
Sněmovně jeden jediný hlas, tak její stanovisko není vůbec podstatné. O svém
návrhu budu jednat s politickými kluby v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Tedy s
institucemi, které o tom na rozdíl od vlády budou rozhodovat," řekl Právu
Kalousek. "Odmítnutí tohoto čistě věcného a pozitivního návrhu je
rozhodnutím politickým, které vnímám pouze jako vzdor minulé vládní
koalici," nechal se slyšet i spolupředkladatel novely, poslanec Radim
Vysloužil (LIDEM). Rozhodnutí vlády naopak přivítala ČSSD. "Přivítal
jsem také premiérovo zdůvodnění, které bylo prakticky totožné s argumenty,
které jsem dával na začátku července já. Po fiasku penzijní reformy Nečasovy
vlády je zřejmé, že je potřeba dosáhnout široké politické i odborné shody,"
řekl Právu stínový ministr práce a sociálních věcí Roman Sklenák. Systém,
který je nastavován na desetiletí dopředu, ani podle něj nelze měnit
prostřednictvím pouhého poslaneckého návrhu. To, že by se z druhého pilíře
mohlo nově vystoupit, je podle Sklenáka navíc proti smyslu penzijní reformy,
jak jej bývalý koaliční kabinet deklaroval. Tedy proti snaze další peníze do
penzijního systému nejen získat, ale je tam i za účelem pozdější výplaty
důchodů udržet. Lidé by podle Kalouskova návrhu měli mít možnost vystoupit z 2.
pilíře po pěti letech s tím, že opětovný vstup by už nebyl možný. Zrušena by
také měla být podmínka 35 let důchodového pojištění, která je nutná pro vznik
nároku na výplatu důchodu z druhého pilíře. Nově by stačilo jen dosažení
důchodového věku.Další novinkou pro zatraktivnění druhého pilíře, který by se
podle novely měl od ledna znovu otevřít pro tzv. Husákovy děti, by mělo být i
to, že by se dědic po účastníkovi 2. pilíře mohl rozhodnout, jak mu budou
naspořené peníze vyplaceny - jestli si zděděné prostředky nechá převést do
svého druhého pilíře, nebo si je nechá vyplatit v hotovosti. Vedle doživotní
renty a penze na dvacet let má být možné sjednat si i rentu na kratší dobu,
konkrétně na 15 let. Všechny tyto změny by měly platit pro všechny účastníky,
tj. pro současné i pro budoucí."
Jak jsem psal již dříve,
jsou Kalouskovy návrhy na "záchranu" jím prosazované reformy
penzijního systému (zejména 2. pilíře) ve skutečnosti jejím pohřbením. Možnost
vystoupení tak, jak je navrhovanou změnou dána a v kontextu celé reformy by
totiž ze 2. pilíře udělala hru typu "Letadlo". Ten, kdo by
nevystoupil včas, ten by už při svém vystoupení patrně nic nedostal. Možnost
masového úprku ohrožuje celý projekt a zejména pak ty finanční instituce, které
by příslušný fond zřídily. (Mj. zatím je klientů jen na jeden penzijní fond,
což samo o sobě o něčem svědčí.)
(71.62)
Hra: Co přinesl 1.8.13 – Superaféra 50
První srpnový den, čtvrtek
1.8.2013 přinesl poměrně nečekaně otevření další fronty bojů. Tentokráte ovšem
poprvé takové, která může dostat Rusnokovu vládu pod velký tlak nejen
sdělovacích prostředků, ale i části veřejnosti. A to tlak, který bude narůstat
delší dobu. Ministr kultury Rusnokovy vlády J. Balvín odvolal šéfa Národního
divadla J. Buriana. Zaskočilo to i některé více nebo méně zjevné spojence M.
Zemana a Rusnokovy vlády. Nejdříve celá zpráva z Novinky.cz:
Ministr kultury Jiří
Balvín ve čtvrtek odvolal šéfa pražského Národního divadla (ND) Jana Buriana.
Ten přitom před půl rokem zvítězil v řádném výběrovém řízení a ve čtvrtek se
měl funkce ujmout. Podle Buriana chce Balvín vypsat nové výběrové řízení také
na ředitele Národní galerie(NG). "Odvolal jsem pana ředitele, kterého si
velmi vážím. Mám názor a pohled na obsazování takto jedinečných míst – myslím,
že by se měla obsazovat otevřeným výběrovým řízením," řekl Novinkám Jiří
Balvín. "Týká se to všech (vedoucích míst, pozn. red.), která byla
obsazena nestandardním způsobem," řekl. Jan Burian se ve čtvrtek oficiálně
ujal funkce ředitele ND. Po svém odvolání tak v ní zůstane jediný den. Bývalá
ministryně kultury Alena Hanáková podepsala jmenování Buriana šéfem Národního
divadla na konci ledna poté, co ho v konkurzu vybrala odborná komise. Funkce se
měl ujmout právě 1. srpna. Ve vedení ND se předtím vystřídalo několik lidí,
odborná veřejnost kritizovala chaos v této kulturní instituci a Burianovo
zvolení přivítala. Odvolání se zřejmě nevyhne ani šéf NG Jiří Fajt, jehož
jmenovala Hanáková těsně před svým odchodem z funkce. Balvín již dříve tento
krok označil za nevhodný. Podle Buriana bylo vše standardní. "V případě
Národní galerie nebylo výběrové řízení vůbec a v případě Národního divadla se
nemohl přihlásit nikdo jiný," uvedl Balvín. Burian v České televizi
prohlásil, že mu Balvín skutečně řekl, že hodlá vypsat veřejné výběrové řízení
na ředitele Národní galerie a Národního divadla. Namítá ale, že výběrové
řízení, při němž byl zvolen, proběhlo naprosto standardně. "Podle mého
soudu jsem prošel výběrovým řízením podle všech evropských standardů. Byla
jmenována rada nezávislých odborníků, kteří zpracovali nějaký koncept a
vyhledávali ředitele, což je postup u těchto institucí běžný," řekl ČTK
Burian. Dodal, že v komisi seděli dva bývalí ministři kultury, dva úspěšní
ředitelé velkých divadel, rektor Akademie múzických umění, tedy lidé "se
vším mandátem". "Udělali jsme audit a zprávu pro ministerstvo o stavu
Národního divadla, kterou mimochodem pan ministr zatím nezná, a podle mého
soudu spojovat mé odvolání s kauzou Národní galerie je absurdní," uvedl
Burian. "Je podivné, že ministr vlády, která se deklaruje jako vláda
odborníků, odborníkům nedůvěřuje a vláda sama konkurzem, tedy volbou nebo
vyjádřením důvěry, neprošla," sdělil. Dodal, že pravděpodobně vstoupil do
dějin světové kultury, protože asi nikdo nebyl tak krátce ředitelem tak
významné instituce, jakou je Národní divadlo. Burian byl předchozí ministryní
do čela ND jmenován na šest let. "Velmi váhám, zda se do nového výběrového
řízení přihlásím. Když už jsem jednou u odborníků prošel, nevím, jestli budu
mít znovu chuť na další test, zejména když si představím, jak tohle všechno
zkomplikuje situaci uvnitř Národního divadla," dodal. Jiří Balvín zároveň
odmítl, že by s odvoláním ředitele Národního divadla měl počkat až na to, zda
vláda dostane ve Sněmovně důvěru. "Pan ředitel měl nastoupit 1. srpna a
začal by samozřejmě dělat různé změny. Kdybych ho odvolával později a vypisoval
výběrové řízení, tak to je špatně," dodal ministr kultury.
Vzhledem k tomu, že důvody
pro odvolání nebyly formulovány J. Balvínem dost přesvědčivě, okamžitě se
rozpoutala kampaň na toto téma, do které se zapojila i řada známých osobností,
proti J. Balvínovi vystoupil i B. Sobotka, kterému v jeho složité situaci
přišla tato událost vhod (celá zpráva z Novinky.cz):
Sněmovní podvýbor pro
kulturu chystá mimořádné jednání kvůli odvolání ředitele Národního divadla (ND)
Jana Buriana a možným dalším změnám ve vedení kulturních organizací. Ve čtvrtek
to oznámil Stanislav Polčák (TOP 09 a STAN), podle kterého jsou on i další
členové výboru kroky ministra kultury Jiřího Balvína zděšeni. Podvýbor se sejde
ve středu odpoledne po jednání Sněmovny, která by měla hlasovat o důvěře
kabinetu Jiřího Rusnoka. "Na jednání je pozván pan ministr Balvín. Byl
požádán o to, aby vysvětlil svoje kroky," řekl Polčák. Podle něj členové
podvýboru, se kterými dosud mluvil, s Balvínovými kroky nesouhlasí. "O
odvolání Buriana jsem informoval i premiéra Jiřího Rusnoka, který řekl, že je
to záležitost mého resortu," řekl Balvín Českému rozhlasu. Na protest
proti Burianovu odvolání rezignovalo vedení opery ND i Státní opery Praha. ČSSD
považuje odvolání ředitele Národního divadla (ND) Jana Buriana za skandální a
nepřijatelné. Její předseda Bohuslav Sobotka proto premiéra Jiřího Rusnoka
dopisem požádá, aby zajistil návrat Buriana do funkce. "Žádám předsedu
vlády Jiřího Rusnoka, aby se zasadil o to, že před hlasováním o důvěře jeho
vládě v Poslanecké sněmovně již nebudou ze strany členů vlády prováděny žádné
zásadní personální změny," uvedl v tiskovém prohlášení Sobotka.
"Současně žádám předsedu vlády, aby prostřednictvím své autority zajistil,
že bude Jan Burian vrácen do funkce ředitele Národního divadla, z níž byl zcela
nepochopitelně a bez jakéhokoliv řádného zdůvodnění odvolán." ODS považuje
krok ministra kultury za skandální. "Nový ministr Jiří Balvín tím vnáší do
resortu kultury místo odbornosti spíše nejistotu, chaos a rozvrat," uvedl
v tiskovém prohlášení místopředseda strany Jiří Pospíšil, podle něhož je Burian
nezpochybnitelný expert, který byl vybrán nezávisle. Úřadující předseda Martin
Kuba a šéfka Sněmovny Miroslava Němcová zase ve společném prohlášení uvedli, že
má teď ODS o důvod víc nepodpořit Rusnokovu vládu. "Dnešní další krok
vlády, kdy ministr kultury odvolal ředitele Národního divadla, je opět v
rozporu s výroky premiéra Rusnoka, že od jeho vlády nemáme očekávat žádné
zásadní personální změny a noc dlouhých nožů. Tento výrok v dnešních dnech
začíná působit značně komicky, když konkrétní kroky ministrů bohužel stále více
ukazují pravý opak," prohlásili. Podle šéfky sněmovního podvýboru pro
kulturu Dany Filipi (ODS) je Burianovo odvolání překvapivé. "Buriana
doporučila komise respektovaných odborníků," připomněla poslankyně.
"Je skandální, aby takto zásadní personální čistky prováděl ministr
úřednické vlády, která vznikla mimo struktury Parlamentu a dosud nezískala
důvěru Poslanecké sněmovny. Jiří Balvín se chová jako mocipán, který se
schovává za fráze o průhledných výběrových řízeních," uvedl v tiskovém
prohlášení stínový ministr kultury za ČSSD Ivan Krejčí, podle něhož to poškodí
českou kulturu. Burian se měl ve čtvrtek ujmout funkce, Balvín jej ale ve
stejný den odvolal. Jako důvod ministr uvedl, že Burianovo jmenování nevzešlo z
výběrového řízení. Podle některých informací Balvín podobný krok chystá i v
případě designovaného ředitele Národní galerie Jiřího Fajta. Buriana počátkem
roku jmenovala tehdejší ministryně kultury Alena Hanáková (TOP 09 a STAN) po
sporech kolem náhlého odvolání ředitele Ondřeje Černého loni v září. Do funkce
ho vybrala odborná komise. "Podle mého soudu jsem prošel výběrovým řízením
podle všech evropských standardů. Byla jmenována rada nezávislých odborníků,
kteří zpracovali nějaký koncept a vyhledávali ředitele, což je postup u těchto
institucí běžný," řekl Burian. Dodal, že v komisi seděli dva bývalí
ministři kultury, dva úspěšní ředitelé velkých divadel, rektor Akademie
múzických umění, tedy lidé "se vším mandátem". Proti odvolání Buriana
se ohradil také herec činohry Národního divadla Václav Postránecký. "Je to
nehoráznost, takhle se slušný, dobře vychovaný člověk nechová. Je neuvěřitelné,
že ministr vlády, který nemá mandát, zpochybňuje mandát člověka, který ho
dostal od odborníků s podporou celé kulturní obce,” prohlásil. "Jan Burian
měl plnou podporu jako člověk schopný řešit věci, zklidňovat situaci a otupovat
ostří. V dlouhodobé krizi ND bylo jeho jmenování světlým bodem, který je krutým
a hrubým způsobem zpochybněn. Je smutné, že v této společnosti přestávají
platit pravidla," dodal. "Je s podivem, že ministr vlády, která ještě
nedostala důvěru, odvolává ředitele Národního divadla. Zpráva mě zastihla na
dovolené, až se vrátím, budu to řešit," řekl Právu další člen činohry ND Miroslav
Donutil. "S ohledem na to, co se stalo s panem Burianem a jak je s ním
zacházeno, bych rád prohlásil, že pokud budu v pátek odvolán z místa
generálního ředitele Národní galerie (NG), do kterého jsem byl řádně jmenován
předchozí ministryní kultury, pak se už výběrového řízení na generálního
ředitele NG nebo něčeho podobného v České republice nezúčastním. Mám velmi
dobrý manažerský post v Německu, kde si mojí manažerské odborné práce velice
váží,” konstatoval generální ředitel Národní galerie Jiří Fajt. "V případě
NG se již několik let účastním konkurzu na generálního ředitele, přičemž v
případě, kdy o novém generálním řediteli NG rozhodovala komise mezinárodních
odborníků, jsem byl jednoznačně označen za vítěze tohoto konkurzu, takže po
těchto zkušenostech jsem dospěl k názoru, že místo toho, aby se dalo místo
odborníkům, tak na ministerstvu kultury vítězí politikaření a prosazování zájmů
lobbystických skupin. Takže z tohoto důvodu bych už žádné další výběrové řízení
na generálního ředitele NG neabsolvoval," prohlásil.
Byla odstartována kampaň,
která se může stupňovat dost dlouhou dobu, viz další zprávy uveřejněné na
Noviny.cz (podobně jako na dalších zpravodajských servrech):
Odvolání nového ředitele
Národního divadla (ND) Jana Buriana, k němuž ve čtvrtek v den jeho nástupu do
funkce přistoupil ministr kultury Jiří Balvín, vyvolal vlnu rezignací na
protest proti tomuto kroku. Odstoupení oznámilo vedení opery ND a Státní opery,
z funkce odchází i šéf činohry ND Michal Dočekal s odůvodněním, že s
ministrovým rozhodnutím nesouhlasí. Burianovo odvolání po jednom dni ve funkci,
do níž byl jmenován odborníky na základě uzavřeného výběrového řízení, je podle
vedení opery projevem nekulturnosti. Ministrův krok prý destabilizuje chod ND a
prohloubí vleklou krizi operního souboru. Nové vedení opery nastoupilo do svých
funkcí ve čtvrtek stejně jako Burian, který jeho členy jmenoval. "Protože
jsme součástí koncepce personálního a provozního zabezpečení opery Národního
divadla a Státní opery, spojených s odvolaným ředitelem docentem Janem Burianem,
vyjadřujeme mu tímto plnou podporu, odmítáme kroky ministerstva kultury a na
své funkce rezignujeme," uvedli ve společném prohlášení. "Myslím, že
to je pro nás pro všechny velké překvapení, protože jsme se připravovali
několik týdnů s panem docentem Burianem na převzetí opery a věnovali jsme se
tomuto tématu skutečně velmi," řekla odstupující ředitelka Opery Národního
divadla (ND) a Státní opery Silvia Hroncová. Stejně na své funkce rezignovali
umělecký ředitel obou operních souborů Petr Kofroň a hudební ředitelé - Robert
Jindra a Martin Leginus. Odvolání ředitele Buriana připadá nehorázné také
šéfovi baletu Petru Zuskovi. V současné době je na zahraniční dovolené a zpráva
pro něj byla šokující. "V tuto chvíli nejsem schopen říct, jestli rezignuji,
ale nevylučuji vůbec nic, protože toto se skutečně vymyká všemu. V podstatě
rezignaci nevylučuji," reagoval Zuska. "Poslal jsem do ND svou
písemnou protestní výpověď. Není to poprvé, co ze dne na den odvolávají
ředitele ND, a zdá se, že žádné protesty, debaty ani stávková pohotovost už
nejsou nic platné. Nechci, aby o mém životě rozhodovali blázni,” zareagoval na
poslední kroky ministra herec Ondřej Pavelka. Balvín odvolal Buriana v den jeho
nástupu do funkce s odůvodněním, že neprošel veřejným výběrovým řízením. Na
funkci ředitele Národního divadla i Národní galerie chystá vypsat nové výběrové
řízení, které bude otevřené. Burian se hájí, že prošel standardním výběrovým
řízením, do funkce ho doporučila odborná komise.
Národního divadla, na
protest proti odvolání šéfa první scény Jana Buriana, podali podle sdělení
tiskového mluvčího činohry ND Tomáše Staňka výpověď i další herci. Konkrétně
Miroslav Donutil, Jan Dolanský, Martin Pechlát, Filip Rajmont, Alois Švehlík,
Pavla Beretová a Eva Salzmannová, tedy přední osobnosti činohry naší první
scény. "Situace kolem Národního divadla a ministra Balvína mě donutila k
mé rezignaci v souboru činohry naší první scény," uvedl na facebooku
Krajčo. "Poslal jsem do ND svou písemnou protestní výpověď. Není to
poprvé, co ze dne na den odvolávají ředitele ND, a zdá se, že žádné protesty Po
Richardu Krajčovi, Ondřeji Pavelkovi a Davidu Prachařovi, kteří oznámili odchod
z, debaty ani stávková pohotovost už nejsou nic platné. Nechci, aby o mém
životě rozhodovali blázni,” zareagoval na poslední kroky ministra herec Ondřej
Pavelka. Proti odvolání se postavily i výbor Jednoty hudebního divadla Praha a
Herecká asociace. Protestuje i expertní komise, která po výběrovém řízení
doporučila Jana Buriana jako nejlepšího kandidáta. Způsob jeho výběru prý odpovídal
standardům výběru ředitele podobných institucí v Evropě... Někteří znalci
poukazují na to, že ministr mohl být ovlivněn názory odborářů. Burian v ND
navíc provedl v uplynulých měsících se skupinou ekonomů vnitřní hloubkový
audit. Ten ukázal na nezákonné postupy, na nichž se podílely odbory a správní
ředitelka. Tu se Burian chystal odvolat. Už během dne na protest proti
Balvínovu jednání rezignoval šéf činohry ND Michal Dočekal a také šéfka Opery
ND a Státní opery Silvia Hroncová. Šéf baletu Petr Zuska rezignaci zváží, nyní
je na dovolené.
Viz: http://www.novinky.cz/kultura/309379-herci-hromadne-opousteji-narodni-divadlo.html
K tomu je nutné přičíst i
ne zcela přesvědčivé vystupování J. Balvína v pořadu Události a komentáře na ČT
24, kdy několikrát měnil (upřesňoval, doplňoval) důvody Burianova odvolání).
Viz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/213411000370801/video/
Nad celým případem se
vznáší řada otazníků. J. Balvín byl jedním z prvních ministrů, který přijal
funkci v Rusnokově vládě. Je to poměrně zkušený člověk a měl vědět, jaká kampaň
se rozpoutá, že krok, který udělá, je právě tím, na co odpůrci M. Zemana a
Rusnokovy vlády čekají, co jim přišlo, jak se říká, jak na zavolanou. Když už
takový krok udělal, měl mít připravené dostatečné zdůvodnění. Je otázkou, jak
se nyní nejen on, ale celá Rusnokova vláda z tlaku, který se bude stupňovat,
vymaní. Přitom jak na Balvínově ministerstvu, tak i dalších bylo možné dělat
řadu významných personálních změn, kterými mohla Rusnokova vláda podporu
veřejnosti nikoli ztrácet, ale naopak získávat a posilovat svoji pozici.
A to vše přišlo v době,
kdy se rozhoduje o částečné legitimizaci Rusnokovy vlády (formou její podpory)
v ČSSD, kdy pozice B. Sobotky v ČSSD slábla a ten začal dělat chyby. Například
právě 1.8.2013 uvedl v rozhovoru pro server Českápozice.cz
(cituji příslušnou pasáž rozhovoru a podtrhuji v ní to nejdůležitější):
ČESKÁ POZICE: Když se na
situaci dívá člověk zvenčí, nenabývá dojem, že Miloše Zemana by neúspěch Jiřího
Rusnoka ve sněmovně zastavil v úsilí nechat u moci tuto vládu, co nejdéle to
půjde. Uvědomujete si, že si prezident vaši stranu slovy o nutnosti podpory
levicové vlády omotává kolem prstu?
SOBOTKA: My jsme se
snažili o rozpuštění sněmovny a nové volby, věděli jsme, co děláme, věděli
jsme, že náš návrh odpovídá hloubce politické krize a způsobu, jakým Miloš
Zeman bez konzultace sněmovny jmenoval vládu. Jde o unikátní způsob jmenování
vlády po roce 1989. Prezident dostal pod tlak všechny velké strany, pod
největší sociální demokracii. Rusnokova vláda není kabinetem odborníků, má
totiž určitý politický charakter a je spojena s SPOZ, kterou Miloš Zeman
spoluzakládal a je jejím čestným předsedou. "Rozhodování se nesmí
soustředit do jedněch rukou – do rukou hlavy státu" Naši voliči
automaticky očekávají, že tuto vládu podpoříme, zejména ve chvíli, kdy Rusnokův
kabinet nahradil krajně nepopulární Nečasovu stojedničku. Jenže řadě lidí
nedochází problém, který se týká principů parlamentní demokracie a povinnosti
ČSSD chránit parlamentní systém. Sociální demokracie musí dostát jak přání
svých voličů, aby se nevrátila pravicová vláda, tak ale musí chránit
parlamentní republiku a nepřipustit přechod k prezidentskému systému. Jsem
přesvědčen, že takový systém by vedl k oligarchizaci české politiky. Rozhodování
se nesmí soustředit do jedněch rukou – do rukou hlavy státu.
Není vhodné se o voličích
ČSSD vyjadřovat jako o někom, komu něco "nedochází". To je projevem
určitého zoufalství. Navíc – lze se odvolávat na povinnost "chránit
parlamentní systém". V tom případě měl ovšem v rozhovoru B. Sobotka
připomenout či aspoň zmínit, kolik faulů parlamentní demokracie dostala v době
Nečasova vládnutí – např. při prosazování zákonů o penzijním pojištění či
církevních restitucích (bylo to spíše za hranou ústavnosti parlamentní
procedury než na ní). Dnes jde spíše o nápravu důsledků.
Poznámka:
Tento článek jsem dopsal
2.8.2013 v 7.30 (jako vždy - druhý den ráno). Teprve asi za dvě hodiny jsem se
dozvěděl, že J. Rusnok "domluvil" J. Balvínovi a ten změnil
rozhodnutí. Bylo to nejlepší řešení, jak mj. vyplývá z textu. Mělo ovšem i svá
rizika - o tom v dalším pokračování.
(71.63)
Hra: Co přinesl 2.8.13 – Superaféra 51
Pátek 2.8.2013 byl bohatý
na události. Navíc na události velmi významné. K té první došlo už brzy
dopoledne, kdy J. Rusnok vyhodnotil situaci a nařídil J. Balvínovi, aby zrušil
rozhodnutí o odvolání J. Buriana z funkce ředitele Národního divadla (zde je
podrobnější informace z Novinky.cz):
Premiér Jiří Rusnok nařídil ministrovi kultury Jiřímu Balvínovi,
aby vrátil do funkce ředitele Národního divadla (ND) Jana Buriana. Toho Balvín
odvolal ve čtvrtek. Rusnok řekl, že Jan Burian neudělal žádnou chybu, kvůli
které by měl být odvolán a ministr kultury ho v pátek do funkce znovu jmenoval.
"Ano, potvrzuji. Stane se tak ještě dnes," uvedl v pátek dopoledne
premiér na dotaz Novinek, zda Balvínovi řekl, aby vrátil Buriana na pozici
ředitele Národního divadla. "Pan ministr pojal dobrou myšlenku a záměr, že
by bylo dobré, aby se v oblasti kultury lidé vybírali v otevřených výběrových
řízeních,” řekl Rusnok. Podle jeho slov se ale ukázalo, že kulturní sféra si
otevřená výběrová řízení nežádá. "Proto bude jednodušší, ať pan ředitel
pracuje a ukáže, jak umí organizaci řídit,” řekl. Rusnok také řekl, že Balvín
od něj má "žlutou kartu”, za tu se ale nevylučuje. Burian podle premiéra
žádnou chybu, aby musel být odvolán, neudělal. Ve funkci byl první den. Jiří
Balvín v pátek odpoledne Jana Buriana do funkce znovu jmenoval. Burian ale
chce, aby se obnovilo bývalé vedení. Není si podle agentury ČTK například
jistý, jestli se vrátí šéf Činohry ND Michal Dočekal a další lidé, to se vše
musí podle něj nyní vyřešit. V pátek okomentoval turbulence ohledně Burianova
odvolání i Balvín. "Odvoláním pana docenta Buriana v den jeho jmenování
jsem chtěl zabránit krokům a změnám, které by mohly být nevratné,” uvedl
ministr v tiskovém prohlášení. "Jak už řekl i pan premiér, kulturní fronta
ale požaduje, aby byl kandidát vybrán z jejich středu,” dodal a připomněl, že
bude kroky staronového ředitele sledovat a požadovat po něm předložení koncepce
rozvoje první scény. Burian byl odvolán první den, kdy nastoupil do funkce.
Ministr mu odvolání oznámil s tím, že chce vypsat otevřené výběrové řízení. Na
Balvínovo rozhodnutí vzápětí zareagovali i šéfové uměleckých souborů. Už během
dne na protest proti Balvínovu jednání rezignoval šéf činohry ND Michal Dočekal
a také šéfka Opery ND a Státní opery Silvia Hroncová. Šéf baletu Petr Zuska
uvedl, že rezignaci zváží a rozhodne se po návratu z dovolené. Později během
dne podali protestní výpovědi i někteří herci tuzemské první scény. Po Richardu
Krajčovi, Ondřeji Pavelkovi a Davidu Prachařovi se přidali i Miroslav Donutil,
Jan Dolanský, Martin Pechlát, Filip Rajmont, Alois Švehlík, Pavla Beretová a
Eva Salzmannová.
Jak jsem napsal již v
poznámce v předcházejícím dílu seriálu, bylo to nejlepší řešení, které ovšem
mělo dvě rizika:
- Jednak to, že dojde k
oněm nevratným krokům v Národním divadle, o nichž ne zcela přesvědčivě hovořil
J. Balvín.
- Jednak – a především –
že někteří "aktivisté" z řad umělců využijí situace ke stupňování
protestů a likvidaci vlády salámovým způsobem, tj. budou požadovat okamžité
odstoupení J. Balvína, pak dalších, co udělali personální změny, atd.
Nakolik bylo (a je) druhé
nebezpečí reálné, záviselo (a závisí) především na tam, jak na vývoj bude
reagovat většina lidí. Řada aktivistů z řad umělců se podle
očekávání situaci vzedmutých vášní a eskalovaného tlaku na Rusnokovu vládu
pokusila vyvolat. Možnosti vzniku takové situace si byl vědom i J. Burian,
který podmínil svůj návrat do funkce i tím, zda se jeho kolegové s řešením
spokojí. Jedním z prvních, kteří se pokusili vzedmout vášně, byl O. Pavelka v
rozhovoru na ČT 24 2.8.2013 před polednem. Pochopitelně toho okamžitě využila i
Kalouskova "stojednička" (cituji příslušnou zprávu ze servru
Prvnízprávy.cz):
Ministerský předseda Jiří Rusnok by měl okamžitě odvolat z
funkce ministra kultury Jiřího Balvína, neboť to co provedl v neuvěřitelně
krátké době s Národním divadlem je neuvěřitelné. První scénu na protest
opustili klíčoví herci a je ohrožena celá podzimní sezóna. V rozhovoru pro
Prvnizpravy.cz to prohlásila místopředsedkyně ODS a šéfová Poslanecké sněmovny
Miroslava Němcová. Politička tak reagovala na informaci, že premiér Jiří Rusnok
nařídil ministrovi kultury Jiřímu Balvínovi, aby vrátil do funkce ředitele
Národního divadla Jana Buriana. "Něco takového se vůbec nemělo stát. To co
v Národním divadle pan Balvín provedl je neštěstí. Domnívám se, že pouze vrátit
do čela Národního divadla Jana Buriana nic nevyřeší. S divadla odešlo kompletní
vedení a jeho herecká elita. Po tom všem co se v divadle odehrálo je otázka,
zda se budou chtít ještě do Národního divadla vrátit. Balvín tam totiž způsobil
absolutní rozvrat. Je připravený repertoár do konce října a klíčoví herci jsou
pryč. Ukazuje se, že vláda odborníků, žádnými odborníky není. To co se stalo je
přece vrcholný diletantismus," řekla Němcová v rozhovoru pro
Prvnizpravy.cz. "Domnívám se, že premiér Rusnok nemůže udělat žádný jiný
krok, než ministra kultury Balvína okamžitě odvolat. Strašné je, že to co se
stalo provádí člen vlády, které nemá žádnou legitimitu," dodala
předsedkyně Sněmovny. Ve čtvrtek na protest odešel z funkce šéf činohry
Národního divadla Michal Dočekal a také ředitelka Opery a Státní opery Silvia
Hroncová. Šéf baletu Petr Zuska, který je na zahraniční dovolené vzkázal, že
zváží odchod. Výpověď okamžitě podali přední herci. První odešli Richard
Krajčo, Ondřej Pavelka a David Prachař. K nim se následně připojili Miroslav Donutil,
Jan Dolanský, Martin Pechlát, Filip Rajmont, Alois Švehlík, Pavla Beretová a
Eva Salzmannová. Obavy Miroslavy Němcové zda první scéna definitivně nepřijde o
přední herce potvrzuje i dnešní rozhovor Miroslava Donutila, který v rozhovoru
pro Český rozhlas uvedl, že odvolání Jana Buriana bylo poslední kapkou a do
Národního divadla se už nevrátí.
Viz: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/nemcova-vratit-buriana-do-narodniho-divadla-nestaci/
Proti pokusu o zneužití
situace vystoupil V. Jandák, který připomněl, že nejvíce se nyní angažují ti,
kteří nejvíce mlčeli v době Bessera a Hanákové, kdy kulturní sféra byla nejvíce
poškozena účelovými a nekompetentními personálními změnami (zde je příslušná
zpráva z Prvnízpravy.cz):
Bývalý ministr kultury a poslanec ČSSD Vítězslav Jandák pro
Prvnizpravy.cz řekl, že má pro postup Jiřího Balvína pochopení. "Nesmíme
to vytrhávat z kontextu. Pan ministr Balvín má názor, že takové významné funkce
je nutno obsazovat na základě veřejného výběrového řízení. To se nestalo,"
zdůraznil poslanec a připomněl neblahou praxi s obsazováním míst v kultuře za
minulé vládní garnitury. Jandák předpokládá, že podobně bude postupovat ministr
kultury i v případě Jiřího Fajta, který má zítra nastoupit do čela Národní
galérie. "Myslím si, že to není ani proti panu Burianovi, ani panu
Fajtovi. Vůbec ne. Je to věc principiální, že ministr má názor, že na tak
významné posty je nutné veřejné výběrové řízení," uvedl s tím, že v době,
kdy působil jako ministr, tak se výběrových komisí nezúčastnil a naopak v
komisích seděli lidé z tehdejší opozice, což je dnes nebývalá věc. Nad bouří,
kterou Balvínův krok vyvolal u politiků, proto kroutí hlavou. "Podle mého
názoru to není šaškárna, každý ministr má na tohle právo. Ty největší šaškárny
se děly za Bessera a za Hanákové. A ta nervozita, která v Národním divadle dnes
je, protože málokdo ví, že tam je neustále stávková pohotovost, vyplývá z nesmyslného,
já říkám nejedlovského kroku. To, co kdysi udělal Zdeněk Nejedlý, tak to
udělali pravicoví ministři kultury, když spojili Národní divadlo se Státní
operou. A od toho se odvíjí celková nervozita, vztek a všechno ostatní,"
tvrdí exministr kultury. "Jsem jenom překvapen, že někteří moderátoři už
vyzývají k tomu, aby se umělci postavili proti novému ministrovi. Já si myslím,
že to není zrovna jejich úkol. Zaslechl jsem to ve veřejnoprávní televizi, kdy
paní Tvarůžková říkala, jaké už umělci chystají tvrdé kroky proti ministrovi.
Myslím, že tohle není úkolem veřejnoprávní televize, aby to dělala. Já ať s tím
aktem můžu jakkoli souhlasit, nebo nesouhlasit, tady se ale nic neděje,"
poukazuje Vítězslav Jandák. Podle Jandáka to ale nevylučuje, že by pan Burian
nebo Fajt nemuseli nakonec tyto funkce získat, pokud se zúčastní veřejného
výběrového řízení.
Viz: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/jandak-ze-jste-tak-nekriceli-v-dobe-bessera-a-hanakove/
Již během 2.8.2013 se
ukázalo, že většina lidí pokus o eskalaci atmosféry k salámové likvidaci
Rusnokovy vlády nepodpoří . To je velmi významným moment vývoje po 13.6.2013. Z
toho, co se prozatím odehrálo, lze shrnout následující:
1. Většina lidí je schopna
se orientovat v situaci a kriticky reagovat na chyby, kterých se Rusnokova
vláda (či kdokoli jiný, kdo působí v oblasti mocensko-politické reprezentace)
dopustí.
2. Rusnokova vláda je
schopna na situaci reagovat i za cenu, že se to mohou vnímat někteří jako
projev slabosti).
3. Většina lidí se nenechá
vtáhnout do pokusu o vyvolání atmosféry vášní, pod jejíž clonou by mohlo dojít
k obnovení moci Kalouskovy "stojedničky" – okamžitě vycítí tuto
snahu, reaguje citlivě a staví se k takovým pokusů velmi kriticky, i pokud za
touto snahou stojí velmi populární osobnosti.
4. Existuje izolovaná část
občanů (nejen spoluobčanů, tj. politiků a tzv. kulturních osobností), kteří
mají natolik "zapouzdřené" vnímání reality, že nejsou schopni
posuzovat reálný vývoj ve srovnáních – to, na co reagují hyperkriticky, jim
naprosto nevadí (nevadilo) v případě, kdy k tomu docházelo v mnohem větší míře
v době, kdy vládla politická reprezentace, se kterou sympatizovali, od které
získávali výhody či mezi kterou patřili.
5. Tato část občanů se
dostává v důsledku logiky současného vývoje do stále větší izolace právě proto,
že výrazně roste schopnost občanů rozlišovat, co je normální a co normální
není. Tj. dochází k izolování a ztrátě pozic těch, kteří v důsledku skupinové
konformitypovažují za normální to, co normální není.
Mezitím vláda J. Rusnoka
udělala řadu významných kroků, mezi které patřilo nejen zveřejnění programového
prohlášení, viz:
Mimo jiné zveřejnil platy
Úřadu vlády a ministerstvech (zpráva dle Novinky.cz):
Úřad vlády podle premiéra Jiřího Rusnoka během pátečního
odpoledne zveřejní platy a odměny vedoucích pracovníků. Rusnok to oznámil po
jednání vlády. Předchozí vedení odmítalo platy zveřejňovat. Média se zajímala
zejména o ohodnocení spolupracovnice expremiéra Petra Nečase Jany Nagyové.
"Ano je v tom pohyb, já jsem si nechal věci vysvětlit, vyložit různé
právní názory..., dnes odpoledne zveřejníme všechny tyto věci prakticky až do
posledního článku," uvedl na tiskové konferenci po jednání vlády Rusnok.
Neochotu úřadu zveřejnit údaje v minulosti kritizoval například Nadační fond
proti korupci. Podle zatím známých informací měla Nagyová jako vrchní ředitelka
sekce kabinetu předsedy vlády základní plat kolem 30 000 korun, mzda se jí ale
několikanásobně zvýšila díky odměnám. Například jeden měsíc měla na výplatní
pásce celkem 273 000 korun hrubého, tedy zhruba 190 000 korun čistého.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309431-rusnok-zverejni-platy-na-uradu-vlady-dojde-i-na-nagyovou.html
Mj. právě tyto a další
podobné skutečnosti ukazují, kam až v rámci příslušné skupinové konformity
došlo to, že se za normální považovalo to, co normální není. Někdo namítne, že jsou to ze strany
Rusnokovy vlády jen "levná gesta". Ne. Je to závazek do budoucna a
tudíž i možná začátek určité očisty. Bude záležet na tom, jak citlivě bude
veřejnost vnímat a rozlišovat, zda pochopí současný vývoj jako svoji
příležitost.
Dostalo se mu (Rusnokovy a
jeho vládě) za to i určité pozitivní odezvy od těch, kteří by jeho vládu mohli
podpořit, a to dokonce i ze strany B. Sobotky (zde je zpráva z Novinky.cz):
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v pátek pochválil programové
prohlášení vlády Jiřího Rusnoka. Uvedl, že se sociální demokracie ve většině
bodů shoduje s vládními cíli. To přitom byla jedna z podmínek k podpoře
Rusnokova kabinetu. "V zásadě to programové prohlášení odpovídá
programovým cílům sociálnědemokratické strany. Určitě tam najdeme body, které
by ve svém programu měla i sociálnědemokratická vláda," prohlásil Sobotka.
Dodal, že vítá například důraz, který se v prohlášení klade na aktivní politiku
zaměstnanosti nebo podporu hospodářského růstu. Přitom právě souhlasem s
programovým prohlášením Sobotka v minulých dnech podmiňoval podporu Rusnokově
vládě. Také Michal Hašek po pátečním setkání se Sobotkou naznačil, že by ČSSD
mohla Rusnokovi vyjádřit podporu. Sobotka nicméně nechtěl předjímat a stále
odkazuje na úterní jednání grémia a poslaneckého klubu ČSSD, kde se rozhodne o
konečném stanovisku. Podle něj jsou uvnitř strany různé názory na Rusnokovu
vládu, a nadále proto pokračují vnitrostranické diskuse. Sobotka nevyloučil ani
to, že poslanci ČSSD při středečním hlasování o důvěře vládě odejdou ze sálu.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309453-sobotka-zacal-chvalit-rusnokovu-vladu.html
Rovněž tak J. Dobeš
oznámil podporu Rusnokově vládě (zde je zpráva z Novinky.cz):
Po přečtení programového prohlášení vlády Jiřího Rusnoka už se
poslanec a šéf Hnutí pro sport a zdraví Josef Dobeš rozhodl, že vláda má u něj
zelenou. Výhrady má jen vůči prioritám v oblasti vzdělávání a rád by se kvůli
tomu ještě sešel s ministrem školství Daliborem Štysem. "Detailně jsem si
přečetl programové prohlášení, vládu pana Rusnoka podpořím. Jen se ještě chci
setkat s panem Štysem, aby mě ujistil, že bude bojovat za to, aby rostly platy
učitelů základních a středních škol. To mi tam trochu chybí," řekl Právu Dobeš.
Podle něj si druhá varianta podpory případné vlády Miroslavy Němcové (ODS)
důvěru nezaslouží. "Ač neznám priority paní Němcové, je tady zásadní
nedůvěra v to, že by byly naplňovány. Byl jsem ministr stejného půdorysu, což
byl premiér Nečas, a největším zklamáním je, že se vyřčené priority
nenaplňovaly. Očekávám, že pokud pan Rusnok dá priority, tak je bude
uplatňovat," sdělil Dobeš. Doufá také, že Jiří Rusnok otevře investiční
pobídky a "rozpumpuje" ekonomiku.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309458-dobes-hodla-rusnokovu-vladu-podporit.html
Zajímavé mj. je, že i ve
vzrušené situaci kolem odvolání a znovunavrácení ředitele Národního divadla a
ještě před hlasováním o důvěře vládě J. Rusnok uvedl, že je přípraven vládnout
delší dobu i bez vyslovení důvěry své vládě (jak jsem ostatně od počátku
předpokládal). Zde je příslušná zpráva dle Noviny.cz:
I bez získání důvěry ve Sněmovně může úřednický kabinet podle
ústavy vládnout dál třeba několik měsíců v demisi, řekl premiér Jiří Rusnok
serveru Aktuálně. Argumentoval například vládou Mirka Topolánka, která
fungovala v demisi přes čtyři měsíce. Poslanci budou jednat o důvěře Rusnokově
vládě na schůzi od středy 7. srpna. Podle Rusnoka legitimita jeho vlády vyplývá
z Ústavy České republiky. Když od poslanců jeho kabinet nedostane důvěru, podá
demisi, ale i pak prý může vládnout dál. "Z ústavy to možné je, dokonce je
to možné z hlediska ústavních zvyklostí. Pokud vím, Topolánkova vláda vládla
čtyři a půl měsíce," řekl serveru premiér. Politické kroky je podle něj
možné po určitou dobu provádět i bez mandátu z voleb či od Sněmovny.
"Dlouhodobě určitě ne. Krátkodobě v našem ústavním systému, jak je zřejmé,
tak ano. Byly tady jiné vlády bez mandátu a konaly. V demisi paní ministryně
Hanáková jmenovala šéfa Národní galerie - tam nebyla ani ta komise jako v
případě Národního divadla," uvedl Rusnok. "Čili netvařme se, že se
tady ocitlo nějaké zjevení z Marsu, invazivní komando, které najednou v té
úžasně fungující české politické kultuře činí nějaké záhadné kroky. Krátkodobě
nezbytné manažerské kroky činit je třeba," míní. Balvín má naivní
romantické představy. Co se týká personálních změn prováděných vládou, uvedl,
že například v Českých drahách jsou v pořádku, neboť je to firma, která se
blíží hraně zadluženosti. "Nedovedu si představit, že by mě nechali sedět
ve firmě, kde bych tlačil investice do produktů, které by našemu akcionáři
přinášely ztráty," prohlásil. Situace kolem Národního divadla, jehož
ředitel Jan Burian byl hodinu po nástupu do funkce odvolán novým ministrem
kultury Jiřím Balvínem a o den později opět jmenován, je prý vyřešena.
"Pan ministr měl poněkud naivní romantickou představu, že by bylo dobře,
aby byly funkce v kultuře obsazovány otevřeným výběrovým řízením. Ale jak se
ukazuje, kulturní fronta toho nežádá. Já žádný problém s panem Burianem nemám,
ten ještě nic nepokazil, naštěstí, tak ať se v té funkci předvede," řekl
Rusnok. Zato by po konci ve funkci premiéra rád zamířil do bankovní rady České
národní banky. "Budu se živit tím, čím jsem se živil doposud, a jak jsem
veřejně několikrát říkal, pokud pan prezident setrvá na svém názoru, že bych
byl dobrým kandidátem do bankovní rady ČNB, tak půjdu do bankovní rady,"
řekl Rusnok serveru.
http://www.novinky.cz/domaci/309514-rusnok-podle-ustavy-muzeme-vladnout-i-bez-duvery.html
(71.64)
Hra: Co přinesl 3.8.13 – Superaféra 52
Sobota 3.8.2013 byla dnem prezentace vyhraněných názorů na
odvolání ředitele Národního divadla J. Buriana J. Balvínem a následný vývoj.
Pro zdokumentování situace uvedu tři z nich. První patří frontmanu hudební kapely
Kryštof a herci Richard Krajčo, druhý herci Václavu Postráneckému,
třetí publicistovi Štěpánu Kotrbovi. To nejdůležitější podtrhuji.
1. Rozhovor R. Krajča pro
Českou pozici:
Jedním z rebelů je. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI hovoří nejen o
svém odchodu z Národního divadla a podmínkách návratu, ale též se zamýšlí nad
kulturností zemanovsko-rusnokovského vládnutí či mstě za prezidentskou kampaň.
ČESKÁ POZICE: V poslední
době jste se nijak politicky nevyjadřoval a neangažoval. Co vás přimělo k tak
ráznému kroku?
KRAJČO: Myslím si, že situace jen dospěla k určitému vrcholu.
Národní divadlo by mělo být apolitické. Sice jde o státem dotovanou instituci,
ale síla umění je v tom, že je svobodné. Jedině tak umění zůstane uměním. Co
se děje v posledních letech kolem ministrů kultury a ředitelů kulturních
institucí, je pro mě odstrašující. Vrcholem politické zvůle napříč
politickým spektrem pro mě bylo, že Rusnokova vláda bez mandátu a ministr
kultury, který ještě před nedávnem pravděpodobně nevěděl, že někdy bude
ministrem, se rozhodne k takovým krokům. Musel jsem vyjádřit nějaký postoj.
"Tento resort prostě nemůže řídit ministr, který plní plány těch, kteří
jej na místo dosadili. Jsem rád, že náš krok zabral, ale tím to nekončí"
ČESKÁ POZICE: Vaše taktika
evidentně zabrala. Rusnok se asi vyděsil, že mu před Úřadem vlády zanedlouho
bude demonstrovat "kulturní fronta", a Balvínovi nařídil vrátit
Buriana zpět. Vrátíte se i vy do divadla?
KRAJČO: Nevrátím se, dokud bude ministrem kultury pan Balvín
a premiérem pan Rusnok. Tento resort prostě nemůže řídit ministr, který
plní přednaprogramované plány těch, kteří jej na místo dosadili. Jsem rád, že
náš krok zabral, ale tím to nekončí. Víte, v Česku se pořád jen mluví, píšou se
blogy, čtou se články, co by se mělo a nemělo udělat. Jenže tím to v této
republice končí. Jako občan jsem se proto rozhodl udělat rázný krok.
ČESKÁ POZICE: Co dál?
Plánujete vy osobně nebo kapela Kryštof nějak se vymezit vůči Zemanovi třeba na
koncertech? V prezidentských volbách bylo vidět, že hudební kapely a jejich
podpora jednomu z prezidentských kandidátů fungovala jako výrazný mobilizační
prvek.
KRAJČO: Nejhorší je, že vůbec nevím, co teď dělat. Já jsem
pouze vyjádřil svůj občanský postoj a jsem z toho marasmu kolem nás zoufalý.
Zhruba před třemi lety, když byly parlamentní volby, myslela spousta z nás,
že nastává změna, že máme naději na změnu poměrů. Jenže jsme se z této iluze
museli rychle probrat. Zjistili jsme, že všechno běží stejně. V této
zemi se prostě jistí lidé na určitých místech a s jistým mocenským vlivem
zacyklili a rozhodli se, že politický a finanční vliv nikdy neopustí. Ať už je
ve vládě kdokoliv, princip je stále stejný. Jsem z toho konsternovaný, jakoby
ani volby už nemohly přinést nic moc lepšího. Nerad používám taková slova,
ale snad už jen ti Blaničtí rytíři by mohli pomoct (smích). Přestal jsem
rozumět tomu, kdo má jaké záměry s naší zemí.
ČESKÁ POZICE: V
prezidentských volbách to vypadalo, že se společnost politicky rozhýbala z
letargie. Není to teď opakovatelná situace?
KRAJČO: Ano, kolem voleb prezidenta se to rozhýbalo. Spoustu
lidí naštvalo, jaké praktiky Miloš Zeman v kampani používá. Jak dovedl lhát,
urážet, jak typicky česky k tomu přistupoval. Jakože použije lež a nepřijde
žádný trest a třeba řeknete, že za "to" může někdo jiný. Typická
manipulace. Karel Schwarzenberg to tehdy rozhýbal. Ale kolik takových
osobností v české politice je? A kolik "černých" lidí má za tu dobu v
politice kolem sebe on? Chybí tu někdo, u koho by si národ mohl říct, že tento
politik může něco pozitivního přinést a změnit. Člověk, kvůli kterému bychom na
jeho podporu vyšli do ulic. Člověk, který nemyslí jen na sebe. Co teď ale
dělat? S kým se ztotožnit? S jakou myšlenkou se ztotožnit?"Doufal jsem, že
prezidentství dostane nějakou kulturu. No, bohužel nedostalo."
ČESKÁ POZICE: Jak na vás
jako na umělce působí chování a projevy Zemana a jeho hradní party? Třeba ta
věc kolem korunovačních klenotů, nestyděl jste se?
KRAJČO: Musím říct, že Miloš Zeman není hloupý muž. A ač bych
jej nevolil, některé jeho názory a myšlenky nesvrhávám ze stolu jen proto, že
pochází od něj, zkrátka nemohu říct, že jsem jeho totální odpůrce. Nejsem
politický ani sportovní rowdie – jsem občan. V politice hledám to, co mi
připadá, že je dobré. Ať už je to pravicové, středové nebo levicové. Takže
abych vám odpověděl: s některými jeho názory souhlasím, s některými ne, ale
bohužel většinou se stydím. Doufal jsem, že prezidentství dostane nějakou
kulturu. No, bohužel nedostalo. Z výsledků voleb jsem byl zklamaný, ale co – je
to přání větší části národa. A teď ukazuje, jaké plány vlastně měl.
ČESKÁ POZICE: Co si
myslíte o tom, že ministr kultury se radil s odboráři, za kterými ho zavedl
Jaroslav Zavadil? Odbornický ministr, který se neradí se skutečnými odborníky v
daném řemesle...
KRAJČO: Prosím vás, tuto vládu přece sestavil pan Zeman. Takové
kroky nás nemohou překvapit. Ministr Balvín nemá žádné slovo. Odvolá, vrátí,
jedeme dál. Nejde jen o ministerstvo kultury. Vemte si odvolání pana Žaludy
z čela Českých drah. Nehodnotím jeho schopnosti, ale poprosil bych, aby těch 12
milionů odstupného zalepili ze svého tedy členové vlády. Já bych si tak
přál, aby přišel někdo, kdo to se státní pokladnou bude myslet dobře a bude
vědět, kam tuto zemi nasměřovat. "Líbila by se mi politika bez politiků"
ČESKÁ POZICE: Co je tedy
podle vás úkolem pana Balvína, který se v minulých letech například
"proslavil" svou známostí s Romanem Janouškem?
KRAJČO: Počkejte. Já si říkám, co je úkolem celé vlády, ne jen
pana Balvína. Třeba jde o připravovaný puč. Rusnok přece říkal, že
nebude dělat žádné změny. A ejhle. K omluvě se používají fráze typu – chceme
stabilizovat zemi. To jsme takoví idioti, že si necháme namluvit, že se jedná o
prozatímní vládu odborníků? Vždyť už došlo k 50 personálním změnám. A příští
týden se bude řešit nový kabinet. Přál bych si, abychom našli lidi, kteří mají
vizi, kteří by byli manažery schopnými řídit tento stát. Líbila by se mi
politika bez politiků. Aby třeba Národní divadlo vedl člověk, který rozumí
divadlu. Aby ministerstvo průmyslu řídil člověk, který se v tom resortu vyzná.
Na školství lidi, kteří by daný obor byli schopni posunout dál. Už nechci
neschopné politiky. Je mi fakt u pr...., jestli tam je socan nebo pravičák, ale
ať už si z nás nedělají blázny.
ČESKÁ POZICE: Nemyslíte,
že Balvínova akce v Národním divadle je mstou zemanovců za podporu kulturního
světa Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách?
KRAJČO: Tato vláda má evidentně nějaký plán a cíl. Netuším
zatím, jaký. Současní ministři mají úkol, bohužel ale žádnou kompetenci.
Jelikož je to vláda pana prezidenta, může to být msta. Může to mít ale i další
důvody.
ČESKÁ POZICE: Ostrava má
silné zastoupení ve vedení ČSSD. Jak vidíte souboj v této straně mezi
sobotkovci a haškovci o její budoucí směřování? Podpořil byste někoho z nich?
KRAJČO: Oni ještě chlapci nevědí, co pro ně bude víc přínosné.
To je věc, kterou teď řeší. Vliv Zemana je velký. Trošku se teď bojí SPOZ, tak
asi váhají, mají nabourané plány. Takže řeší, kterou půlku bábovky zbořit.
Upřímně bych si přál, aby nám nevládl nikdo z těch, kdo tvoří současnou
vládnoucí garnituru. Prošel jsem si svým politickým vývojem. Když jsem byl
mladý, jako správný Ostravák jsem byl nalevo. Tady byl průmysl, Praha daleko,
nikoho jsme nezajímali, fabriky a doly, kde se tvrdě makalo. Byla tu neutěšená
situace. "Řekněte mi, z čeho si má dneska volič vybírat? Nikomu nebudu
radit, koho volit. Jen říkám svůj názor."
Pak člověk dospívá a více se o věci zajímá, začne vydělávat,
fungovat v životě a zjistíte, že se nemůžete stát dojnou krávou jen proto, že
socialistická vláda se chce držet u moci populistickými gesty. Takže jsem se
dostal na "středopravo". Tam vás ale zklamou ti, kteří vytvářejí
různé lobbistické skupiny podnikatelů, které rozkrádají státní rozpočet způsobem,
že vám z toho je blivno. To je můj průlet politickým životem, kterým jsem si
prošel, a ze kterého mi je blbě. Řekněte mi, z čeho si má dneska volič vybírat?
Nikomu nebudu radit, koho volit. Jen říkám svůj názor. Sám jsem se spálil. Je
to skepse, když nemáte příliš naději, že se zde objeví někdo kvalitní, za kým
jít.
2. Rozhovor V.
Postráneckého pro Právo:
Ke skupině herců, kteří podali výpověď na protest proti odvolání
Jana Buriana z místa ředitele Národního divadla, se připojil i Václav
Postránecký. Jak řekl v rozhovoru pro deník Právo, svou výpověď po návratu
Buriana do funkce znovu zváží.
Proč jste se k tomuto
kroku rozhodl?
Musím to upřesnit – připojil jsem se k těm, kteří výpovědí
hrozí, pokud se Jan Burian do funkce nevrátí. A proč? Na protest proti
arogantnímu rozhodnutí.
Když se Burian do funkce
vrátil, výpověď znovu zvážíte?
Ano. Jsem připraven řediteli Burianovi pomáhat, ne mu dělat
ještě větší problémy.
Byl podle vás Burian
nejlepším kandidátem?
Za daných okolností určitě. Řídit a ovládat (což není totéž!)
velké vícesouborové divadlo je opravdu specifické umění. V expertní komisi
seděli někteří z těch, kteří to léta úspěšně praktikují, a přesto se o tuto
funkci neucházeli. Takže v tomto okamžiku byl nejlepším z možných. Znám ho jako
člověka konzistentního, konsensuálního a schopného řešit problémy. Jsem
přesvědčený, že za daných okolností není nikdo, kdo by prokázal, že by tyto
schopnosti měl. Vedení ND totiž vyžaduje už potvrzené, prokázané schopnosti. A
to Burian jako dlouholetý ředitel Divadla J. K. Tyla naplňuje.
V Národním divadle jste od
roku 1979. Zažil jste nestabilní situaci, jakou divadlo prožívá v posledních
letech?
U divadla třiapadesát let, z toho přes třicet let v ND, takže
jsem zažil už leccos, především totalitu. Ale musím říct, že ve srovnání s tím,
co prožívám dnes, byla decentní, toto je vulgární. Takhle se slušně vychovaný
člověk nechová.
Co argument, že výběrové
řízení bylo neprůhledné?
K čemu je ta omílaná průhlednost? Co si o ní mám myslet, když se
průhledným způsobem vybere firma, která slíbí opravit dálnici za šest let,
místo aby na ní pracovala ve dne v noci. Výrazné výsledky, to má pro mě smysl
víc než nějaká průhlednost.
Takže se vrátíte?
To bude záviset na jednání se šéfem činohry Michalem Dočekalem.
Ale Burian to celé nezavinil, takže nač mu to ještě víc ztěžovat. Doufám, že se
Dočekal do vedení vrátí a budeme hrát. Od toho tu přece jsme.
3. Článek Š. Kotrby
"Páni herci, popletli jste si dobu, aneb lidé mají klauny rádi, dokud
neřídí stát" v Britských listech:
"Umělec mluví v roli moudře, proto je automaticky hlupákem
považován za moudrého."
Národní divadlo nemá dost herců, aby dokončilo sezónu, odchází
24 lidí, píše zděšená kulturní rubrika Bakalových Hospodářských novin. Balvín
odvolal šéfa Národního divadla. Do nebe volající, reaguje šéf činohry , zní
další titulek. No to je tragédie! Co si počneme? Nepíše se rok 1989. Tehdá
dělali herci tzv. revoluci, dnes je to šaškárna. Ministr kultury, který
rozhoduje o tom, kolik stát zaplatí na podpoře umění, které se neuživí samo, chtěl
holt jen vyhlásit konkurs s jinými pravidly, než jeho předchůdkyně, a dotovaným
"celebritám" se to nelíbí. Ale vy, páni herci, stát opravdu už nikdy
řídit nebudete.
Balvínovo rozhodnutí je pro Národní divadlo zničující, říká
kritička Reslová. Omyl. Balvínovo rozhodnutí je zničující pro mafii dotovaných
kamarádíčků, jejichž houf tvoří semknutou kulturní frontu s nataženou rukou ke
státní kase. Je moc zajímavé, že herci ND se nebouřili v minulosti, kdy se v
divadle střídali ředitelé jako apoštolové na orloji. Až teď. Na čí popud asi?
Páni herci si popletli dobu.
Ovšem první strategickou chybou Rusnokovy vlády a Rusnoka
samotného bylo, že se nechal zastrašit kulturní frontou a donutil ministra
kultury změnit přijaté rozhodnutí. Ukázal, že je zbabělec. Protože Balvín
měl reálný důvod udělat to, co udělal. Jedinou chybou ministra kultury bylo,
že své rozhodnutí pečlivěji a pravdivě neodůvodnil a nevysvětlil všechna rizika
Burianova vládnutí v ND. Ta jsou reálná.
"Odvoláním pana docenta Buriana v den jeho jmenování jsem
chtěl zabránit krokům a změnám, které by mohly být nevratné", řekl Balvín
při ohlašování Burianova odvolání. Věděl přitom v tu chvíli moc dobře, proč to
říká...
Řekněme si hned na začátku dvě věci:
Stát nemá "národní" či "státní" kulturní
politiku a mít ji v dohledné době nebude, bez ohledu na to, jaká vláda či jaké
partaje budou vládnout. Důvodů je v zásadě pět:
- Stát zvaný kapitalistický nemá dominantní ideologii, která by
určovala estetiku i politickou roli kultury, a tím i ekonomické priority. Vlády
se mění každé čtyři roky. Jedinou trvalou ideologií je základní idea
kapitalismu – tvorba zisku. Tomu je podřízena i "živá" kultura. Vidět
je to i na vzdělávání. O roli kultury se s dětmi školou povinnými nikdo nebaví,
celebritami jsou modelky a zpěváci komerční popmusic. O zhoubnosti této
myšlenky diskutujme prosím pouze v souvislosti se změnou režimu na jiný, méně
tržní.
- Národ neexistuje, stát tvoří rezidenti – konzumenti sdílející
jedno celistvé území a daňový domicil. Svoboda spočívá v tom, že kecat si
můžete,co chcete, ale nikdo vás neposlouchá. Kultura a její sdělení už dávno
občany nesjednocuje, sjednocuje ho dnes už jen státní příslušnost k onomu
území, onen daňový domicil a mateřský jazyk.
- Kultura tvoří naopak stratifikační element – vkus občany
rozděluje. Pro jednoho je vrcholem umění pseudolidová píseň v podání Evy a
Vaška, pro druhého Rolling Stones a Viewegh, pro třetího techno a street art,
pro čtvrtého jsou to hry Friedricha Dürrenmatta či Edwarda Albeeho, pro pátého
Ovidius a pro šestého Verdiho opery.
- Konzum kulturních statků se individualizoval a privatizoval,
navíc technologický pokrok a láce mediálních konzerv umožňuje takto
individualizovaný konzum v kvalitě dříve nedostupné (HDTV, 3D) a v čase dříve
nemyslitelném (kdykoliv). Žádná slavnostnost večera stráveného v Národním...
Nabídka nedotovaných kulturních statků v "konzervové" podobě je tak
obrovská a možnost uspokojovat individuálně kulturní potřeby jednotlivců tak
rozmanitá, že stát a jeho politiku k tomu nikdo nepotřebuje. Na divadle je to
vidět. Výjimkou je veřejná služba v médiích do doby, než se zhroutí finančně
dramaturgický model komerčních provozovatelů vysílání úbytkem konzumní reklamy.
O ČT a ČRo ale naštěstí nerozhoduje družinářka Hanáková ani nikdo jí podobné
inteligence. Množství technologických kanálů šíření multimediálního obsahu je
stále větší, množství hodin strávených konzumem kultury stejné. Množství peněz,
financujících kulturu jako nosič reklamy, je stále menší. Výsledky této rovnice
jsou dlouhodobě předvídatelné.
- Nejsou jasná společenská, estetická, a tudíž ani politická
východiska společnosti díky absenci dominantní ideologie –
"liberální", respektive neoliberální stát neví a vědět nemůže, co je
krásné a co ošklivé, ani co jsou preferované společenské hodnoty – zda to má
být renesance národního obrozování, evropský kulturní guláš, globální babylon
nebo chléb a hry pro prostý lid. Něco jiného si myslí katolická církev, něco
jiného muzikáloví podnikatelé, něco jiného hudební dramaturg komerčního rádia a
něco jiného teatrolog.
Za těchto východisek je velkolepé divadelní představení
nenažraných herců ve stylu theatrum mundi ve skryté režii Starostů (součást TOP
09), vyvolané tím, že kamarádi paní ministryně Hanákové pod dozorem
stranického kolegy – senátora za Starosty vybrali zákulisně dalšího kamaráda,
aby měl k dispozici půl miliardy a příležitost k většímu tunelu, než se vám
všem vůbec zdá. Řečeno sloganem TOP 09, Víc než si myslíte. Kdo by si
myslel, že lze nechat zbankrotovat Národní divadlo jen tím, že se přemění na
akciovku?
Viz: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/z-narodniho-divadla-akciovka-zadani-pro-buriana/
"Nová legislativní základna bude akciovka řídící se podle
obchodního zákoníku a podléhající pravidlům bankrotu. "Podstatně zvýšená
finanční podpora" je u akciovky porušením evropských směrnic o
nepřijatelné státní podpoře. Čtyři kumulativní podmínky Altmark (judikát
Evropského soudního dvora, na který navazují pozdější směrnice) zakazují
"nepřijatelnou státní podporu". Akciovka se okamžikem vzniku stane
součástí trhu a nelze ji z něj jen tak vyjmout... Protože jejím cílem je ze
zákona podnikání a dosahování zisku, ne plnění kulturních a sociálních služeb.
A to je role Jana Buriana, kterou se rozhodl už v únoru po svém
jmenování naplňovat. Harry Jelinek se pokusil prodat Karlštejn, nechat
zkrachovat Národní divadlo, to tu ještě nebylo...", píše Ryšánková.
Viz: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/z-narodniho-divadla-akciovka-zadani-pro-buriana/
První zprávy, 3. 8. 2013, Irena Ryšánková: Z Národního divadla
akciovka? Zadání pro Buriana
ČTK, 18.01.2013: Experti doporučují změnit Národní divadlo na
akciovou společnost
MK ČR: Návrh transformace Národního divadla jako zadání pro
výběr generálního ředitele
Jan Burian v rozhovoru pro Českou pozici 1. 2. 2013 konstatoval,
že on o nalinkovaném programu nepochybuje:
"Návrh transformace Národního divadla, který připravil
expertní tým, není věc právní, ale kulturně-politická deklarace. Já ji beru
jako závazné stanovisko ministerstva kultury. Jak návrhy na potřebné změny, tak
i to, že je mám realizovat já. Žádné pochybnosti o tom nemám a budu to takto
prosazovat. ... Koncepce expertního týmu musí do konce roku dostat nějakou
konkrétní podobu a časový plán, který musí být vázán i na nějaký plán
finanční."
"O věcech kultury nemohou rozhodovat odbory, kultura totiž
není věcí hlasování, nýbrž kvalifikace a nadání," říká bývalý ministr
kultury, dramatik Milan Uhde, který byl členem "expertní" komise,
která ministryni Hanákové vybrala kandidáta na generálního ředitele ND. Nutno
podotknout, že komise uvažovala, že by se ředitelem mohl stát mimo Buriana i
jeden ze dvou jejích členů... Takže ne lidé, kteří daněmi financují kulturu,
ale génius tvůrců, kritiků a kabinetních poradců bude rozhodovat o tom, co je
krásné a co ne, co je podporyhodné a co ne, kolik peněz z kapes lidí půjde na
kulturu, na kterou opravdu téměř nikdo z plátců těchto daní nechodí. Národní
divadlo už dávno neslouží sebeuvědomování národa, není ani centrem národní
kultury a u většiny mladé generace budí dojem skanzenu. Jeho přeměně nikdo
nepřihlíží se zatajeným dechem a hysteričtí jsou jen krasoduchové z kulturních
rubrik a političtí protivníci současné vlády.
Balvín opravdu nepatří mezi vyznavače pravdy a lásky, sametové
revolucionáře a televizní rebely. Není ani členem PEN klubu, který tak rád
zpívá, že kníže je lidu blíže. Nepatří ani k návštěvníkům divadelních premiér
či literárních kaváren. Má ovšem velmi specifický smysl pro cynický humor a
impulsivní způsoby jednání. Z téhož soudku je jeho televizní prohlášení ihned
po jmenování, že odebráním štědrých sociálních dávek by vznikly peníze na
kulturu. Ale to je jedna část vtipu. Balvín měl pokračovat. Pointa byla až v té
druhé části... Peníze na kulturu oné kulturní fronty, která zpívá že kníže lidu
blíže a nosí placky Volím Karla, která se domnívá, že je povinností státu spíše
přispívat na jejich divadlo, filmy a festivaly, než na důchody, nemocenské a
sociální dávky. Tu druhou část cynického obvinění sešikované kulturní fronty s
nataženýma rukama už ministr nedořekl. Neřekl, že ti nejchudší by měli více
podporovat bohaté. Škoda. Vtip tak nikdo nepochopil. Poučení pro ministerského
píáristu.
Historii úpadku "zlaté kapličky" a vrstvení
nekoncepčních rozhodnutí ministrů kultury bez ohledu na partajní příslušnost
přibližuje v detailní a velmi přesné analýze pro dnešní Parlamentní listy
muzikoložka Helena Havlíková, bližší a zasvěcený pohled na důsledky
"transformace" připravené ministryní Hanákovou, kterou se rozhodl
naplňovat Jan Burian, přináší operní manažer Richard Kolář, bývalý zástupce
šéfů opery Národního divadla Dalibora Jedličky a Evy Hermanové. Ten tvrdí, že
činoherec Burian likviduje operu v Praze a Návrh transformace označilo
ministerstvo financí za neufinancovatelný . Zatímco o Kolářovi lze říct, že
lobbuje za své zájmy, Havlíkové pohled je lobbingu oproštěn, neboť Havlíková je
dlouhodobě angažována v Českém rozhlase jako poradkyně generálního ředitele a
není součástí žádné divadelně-lobbistické struktury.
Blog Literárních novin, 4.4. 2013, Richard Kolář: Činoherec
Burian likviduje operu v Praze Viz: http://www.literarky.cz/richard-kolar/14123-inoherec-burian-likviduje-operu-v-praze
19.02.2013, Senát: Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská
práva a petice – ing. Martin Sankot, MK ČR, ing Marie Bílková, MF ČR, senátor
Marcel Chládek (ČSSD), Jan Petřík, orchestr ND, Lenka Šmídová, opera ND:
Přineslo sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem opravdu úspory?
Viz: http://www.senat.cz/informace/galerie/videogalerie/video.php?id=36
Provolání Unie odborového svazu profesionálních zpěváků ,
vyzývající ministryni kultury, aby přehodnotila rozhodnutí o jmenování Jan
Buriana ředitelem Národního divadla
Viz: http://operaplus.cz/dokument-provolani-umelcu-nespokojenych-s-vyvojem-v-opere-nd/
Odcházím. Nebudu pracovat v nehorázně řízené instituci, trvá na
svém Donutil.
Stejně zareagovalo dalších 23 "osobností" Národního
divadla. No a co? Na "klauna z Boží milosti" Miroslava Donutila se
málokdo donutí do Národního jít. A to i za dotované vstupné. Měl-li by se živit
sám, jezdil by po komunálních valašských estrádách jako jiný vynikající
brněnský herec, Bolek Polívka. A mohl by propagovat Starobrno jako Polívka sýry
Želetava. Páni herci mají dnes s Národním divadlem smluvní závazky, které
doufejme, pamatují i na odpovědnost za škody, vzniklé zanedbáním povinnosti
odehrát představení či jiná hysterická rozhodnutí herce. Takže vyprodané
představení může Donutil také zaplatit. A nebo... pánové, zavřete ten podnik do
chvíle, než si ujasníte, co chcete. Půlroční přestávka z provozních důvodů
neznamená nenahraditelnou ztrátu, naopak.
Kdyby se Vladimír Sís neodhodlal natočit filmovou adaptaci
Nikoly Šuhaje z brněnského divadla Husa na provázku podle Uhdeho scénáře
(Balada pro banditu) a kdyby mu Jiří Ježek nenabídl úlohu nadporučíka Růžičky v
Tankovém praporu a nedal mu tak příležitost k bravurnímu výkonu v roli
armádního blba, nezrodila se nová herecká hvězda Donutil. Do té doby to byl
okresní herec. Role armádního blba ovšem tvoří popularitu klauna, ne hvězdy. Nicméně
lidé mají klauny rádi, dokud neřídí stát.
František Filipovský, Radovan Lukavský, Jiřina Jirásková – to
všechno byli také vynikající, ale neznámí herci svých rolí do chvíle, než
jejich slávu vytvořil neustálým nasazováním na obrazovku normalizační film a
televize. Nikoho z nich nestvořilo svými rolemi haute couture divadelního
světa, Národní divadlo. Být na prknech Národního bylo naposledy ctí za Emmy
Destinové. Možná ještě tak za první republiky, než se do popředí prodral
barrandovský film...
Faktická poznámka: výše uvedená věta platí, i když se Božena
Němcová otevření Národního divadla nedožila- zemřela v roce 1862, v roce, kdy
bylo otevřeno Prozatímní divadlo. Nicméně kultura té doby byla myšlenkou
divadla národního těhotná už dlouho... Samotná stavba "zlaté
kapličky" a slavnostní otevření v roce 1881 byla už jen vyvrcholením celou
generaci trvajícího úsilí...
Richard Krajčo: Až odstoupí Balvín a Rusnok, do divadla se
vrátím!
O zaměstnavatelích opravdu nebudou rozhodovat zaměstnanci... a o
ministrech kultury či premiérech herci. Tato hipsterská póza je "in"
možná tak jen v Národním divadle, všude jinde by kterýkoliv manažer řekl - tak
táhni, když se ti tu nelíbí... Podle mého názoru Krajčo, Pavelka nebo Donutil
mohou jít. Třeba k čertu...
Umění a divadlo zejména už dnes nespolutvoří národ, ani
nepřináší onen opojný požitek SOMY odpoutat se od reality do fantazie národního
obrození či snění o lepším příští. Ve védské literatuře opojný obětní nápoj z
halucinogenní houby Psilocybe cubensis byl ve 30. letech popkulturně přetvořen
Aldousem Huxleyem v románu Brave New World do prostředku, tlumícího občanskou
nespokojenost. Dle Huxleye "všechny výhody křesťanství a alkoholu bez jejich
škodlivých účinků." William S. Burroughs ji pak použil v románu Nahý oběd
jako "koncentrovanou modlitbu".
Kulturní drogu vysněného šťastného světa nahradila dnes krutá
próza reality – nejistota z krize, nezaměstanost, hypotéky a půjčky. Kultura už
není nositelem naděje. Za minulý rok jsme byli okradeni nejméně o sto padesát
miliard a nikomu to nevadí. Byly přijaty mafiánské zákony, máme mafiánskou
policii a tajné služby, mafiánské soudy a my řešíme "celebrity",
kterým se nelíbí ten, kdo je krmí.
"Například město Brno je město hrdina, protože ze svého
rozpočtu na umění investuje ročně deset procent. Stát samotný investuje do
kultury 0,45 procent z rozpočtu. Když přijde divák z jiného města, město Brno
mu na jednu vstupenku věnuje 800 korun."
Zdroj: Stanislav Moša, ředitel a režisér Městského divadla Brno
– člen "expertní komise" ministryně Hanákové pro výběr generálního
ředitele Národního divadla, 28. 11. 2012: "Divadlo je pažravé," říká
Stanislav Moša
To je docela neuvěřitelné, nemyslíte? Holt není divadelní soubor
jako divadelní soubor ... některý si na svůj provoz musí vydělat tím, co vytěží
za vystoupení... Když nejsou prachy, tak prostě nejsou a když se nebude hrát,
tak ani nebudou. Buďte punkeři, páni herci, muzikanti a tanečníci, augusti a
paňácové. Snobství vás neuživí, protože kníže lidu blíže není. Čím dřív jako
augusti začnete hrát lidem třeba i na ulici, tím lépe na tom bude kultura.
Třeba nadchnete svým uměním lidi. A za nějakých pár desítek let možná i lidé
opět začnou chodit do divadla. Národního.
19.2.2013, Štěpán Kotrba, Britské listy: Rekviem za
"celospolečenskou" funkci grantových
- See more at: http://www.blisty.cz/art/69528.html#sthash.qPtKMBpk.dpuf
Viz: http://www.blisty.cz/art/69528.html
Můj názor:
R. Krajčo se ani netají
tím, že se v tom moc nedokáže vyznat a že z jeho strany jde o všeobecné
naštvání.
V. Postránecký vyjadřuje
korektně, z pozice té oblasti kulturní produkce, které rozumí, oceňuje kvality
J. Buriana a v jeho případě nejde o politickou extenzi nátlaku.
Š. Kotrba ukazuje na širší
pozadí, které je významné a které přispívá k pochopení situace. Mýlí se však v
některých momentech hodnocení situace:
- Zaprvé, když říká: "Balvín měl reálný důvod udělat to, co
udělal. Jedinou chybou ministra kultury bylo, že své rozhodnutí pečlivěji a
pravdivě neodůvodnil a nevysvětlil všechna rizika Burianova vládnutí v
ND." – Jenže to je v případě, kdy základní střet se bude odehrávat
právě v oblasti vývoje názorů lidí (veřejnosti) na chování Rusnokovy vlády
těžká chyba.
- Zadruhé, když říká: "...první strategickou chybou Rusnokovy
vlády a Rusnoka samotného bylo, že se nechal zastrašit kulturní frontou a
donutil ministra kultury změnit přijaté rozhodnutí. Ukázal, že je
zbabělec." – Vůbec ne. Zachránil, co se dalo. A možná i pozitivně
bodoval. Mj. i tím, že si lidé uvědomují možnost něco ovlivnit. Tím, jak
reagují na to, co se děje. To považuji za zvlášť důležité.
(71.65)
Hra: Co přinesl 4.8.13 – Superaféra 53
Diskusní pořad ČT
"Otázky Václava Moravce" 4.8.2013 byl příležitostí testovat názory
jak J. Rusnoka, tak představitelů jednotlivých politických stran před
hlasováním o důvěře vládě. Zde je celkem korektní interpretace průběhu diskuse,
tak jak ji přinesly Novinky.cz:
Premiér Jiří Rusnok předpokládá, že jeho vláda získá při
středečním hlasování o důvěře vládě hlasy 96 až 97 poslanců. Sám přitom doufá,
že to bude stačit k vyslovení důvěry. Řekl to v Otázkách Václava Moravce v
České televizi. "Myslím, že získáme nějakých 96 až 97 hlasů,"
prohlásil premiér. "Doufám, že to bude znamenat vyslovení důvěry,"
dodal. To by znamenalo, že by se muselo snížit kvórum pro hlasování, tedy, že
by se někteří poslanci hlasování nezúčastnili. K vyslovení důvěry vládě je
zapotřebí nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Rusnok uvedl, že si nevede
statistiky o tom, kdo z poslanců mu hlas dá a kdo nikoliv. "Dnešní
Sněmovna je natolik dynamický útvar, že by asi taková statistika nebyla příliš
věrohodná," vysvětlil. Strany bývalé koalice tvrdí, že mají na své straně
101 poslanců, někteří zákonodárci se ale kvůli dovoleným nemusí jednání
zúčastnit. Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka zase uvažuje o tom, že
by ČSSD na hlasování opustila jednací sál a snížila tím počet, který je k
vyslovení důvěry nutný. Nejasný je postoj některých nezařazených poslanců.
Podle průzkumu agentury STEM/MARK zveřejněném Českou televizí, by 65 procent
chtělo, aby Sněmovna důvěru Rusnokově vládě dala. Naopak 34 procent lidí je
proti. Jen jediné procento dotázaných není rozhodnuto. Úřadující předseda ODS
Martin Kuba na Rusnokův odhad prohlásil, že "nemá zprávu o tom, že by
někdo nehodlal dorazit na středeční hlasování (o důvěře)". "Žádný
kapitán nemůže ručit za všech padesát hráčů," dodal. ”Neumím si ale
představit, že by sparťanští fanoušci fandili týmu, jehož členové by se někde
zapomněli nebo onemocněli," připodobnil Kuba poslance ODS k fotbalovému
týmu. Předsedkyně LIDEM Karolína Peake, jejíž strana má ve Sněmovně aktuálně
pět zákonodárců, také prohlásila, že neví o nikom, kdo by na středeční
hlasování nehodlal dorazit. Nejednoznačně se k vládní podpoře vyjádřil předseda
Věcí veřejných Vít Bárta. "Intenzivně studujeme programové prohlášení,
některé věci nám tam chybí," uvedl Bárta. V té souvislosti zmínil
problematiku českých potravin a jejich cen ve srovnání s Německem. Šéf KSČM
Vojtěch Filip uvedl, že jeho strana určí konečné stanovisko v úterý. Prohlásil
ale, že by podpora Rusnokovy vlády mohla donutit pravici zvednout ruku pro
rozpuštění Sněmovny. Také ČSSD se definitivně rozhodne až v úterý, zopakoval
její šéf Bohuslav Sobotka. Naopak předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg trvá na
tom, že jeho strana pro Rusnokovu vládu hlasovat nebude. Středečního hlasování
se zúčastní také prezident Miloš Zeman. Rusnok odmítl, že by spolu nějakým
způsobem koordinovali projevy před poslanci. "Nevidím mu do hlavy, on má
jistě nějaké poselství, které chce sdělit poslancům," řekl Rusnok. Uvedl
také, že za nejlepší řešení nastalé krize považuje předčasné volby, nevidí ale
způsob, jak by je jako premiér pomohl vyvolat. "Vítám předčasné volby a
myslím si, že by to bylo skutečně nejlepší řešení," řekl. Co se týče
personálních změn, které jeho vláda provedla v některých resortech, Rusnok za
svými ministry stojí. V případě odvolaného předsednictva Českých drah podle něj
nebylo na co čekat, v případě odvolání šéfa Národního divadla ministrem kultury
Jiřím Balvínem Rusnok uvedl, že "kulturní resort zrovna štěstí na dobrá
rozhodnutí v posledních letech neměl". Nicméně soudí, že je dobře, že se
podařilo včas změny vrátit. Rusnok ale vítá odvolání náměstků z některých
ministerstev. Zdůraznil, že dříve vykonávali funkci náměstka zejména odborníci,
zatímco nyní to jsou "političtí nominanti". Je tedy podle něj
logické, že když přijde na ministerstvo ministr z jiné politické strany, než je
náměstek, těžko se bude takovými lidmi obklopovat. "Navíc na ty funkce
(vyhození náměstci, pozn. red.) nestačí," dodal.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309560-ziskame-az-97-hlasu-na-duveru-to-bude-stacit-tipuje-rusnok.html
Celý záznam viz: http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce-2-cast/213411030510804/video/
Na celé diskusi i následné
mediální prezentaci jejího průběhu jsou zajímavé zejména tři momenty:
1. Největšího zaváhání
Rusnokovy vlády - nedostatečně zdůvodněného odvolání ředitele Národního divadla
J. Buriana ministrem kultury J. Balvínem - se diskuse dotkla jen okrajově. To
svědčí jednak o tom, že si akce "aktivistů" z řad některých umělců
nenachází širší oporu, jednak o tom, že komentátory i aktéry politického dění
je stále ještě nedostatečně pochopeno, kde v nejbližší době dojde k největšímu
a nejvyhrocenějšímu střetu. (K tomu podrobněji hned v dalším bodu.)
2. Největší pozornost byla
věnována tomu, zda Rusnokova vláda důvěru dostane či nikoliv, kolik hlasů
dostane a kolik bude přítomno poslanců. Přitom již nyní je důležité vnímat a
analyzovat spíše ty faktory, které budou hrát klíčovou roli při základním
střetu, tj. střetu o to, jak se bude vyvíjet vztah občanů k Rusnokově vládě. S
největší pravděpodobností půjde o to, zda (v případě, že Rusnokova vláda
nezíská důvěru Poslanecké sněmovny) se důvěra veřejnosti v Rusnokovu vládu
udrží (a příp. bude posilovat), nebo zda se podaří obrátit veřejné mínění proti
ní.
3. To nejzajímavější řekl
K. Schwarzenberg: Pokud by prý vláda důvěru získala, podpoří TOP předčasné
volby. (Většina komentářů diskuse tento moment nezaznamenala, přestože V. Filip
na to okamžitě reagoval tím, že jde o veřejně učiněný slib.)
Rusnokova vláda si je
přitom velmi dobře vědoma, že právě o získání veřejného mínění na svoji stranu
jde. A připravila se na něj svým programovým prohlášením, aniž by si to někteří
komentátoři a aktéři uvědomili (nezaznamenali to ani účastníci diskuse, která
proběhla v pořadu "Otázky Václava Moravce". Uvedu několik příkladů:
- Formulace "Prožíváme rovněž hlubokou politickou
krizi. Vláda tzv. "boje proti korupci" rozhodně nezabránila tomu, aby
pokračovalo vyvádění veřejných peněz do soukromých kapes. To vše má mimo jiné i
za následek všeobecnou krizi důvěry a odpovědnosti, což oslabuje
výkonnost a kvalitu správy země." i celý úvod prohlášení v podstatě
říká, že dle jejího názoru (a nejen jejího) je nemyslitelné, aby se výkonné
moci ujala "reinkarnovaná" minulá vláda. Jak by ten, kdo zavinil "všeobecnou krizi důvěry a odpovědnosti," mohl získat důvěru veřejnost?
- Formulace "Jsme rozhodnuti nastavit elementární
mechanismy, které přispějí k tomu, aby byl za všech okolností respektován
veřejný zájem občanů ČR. To je pro nás hlavní priorita. Respektování
zákonnosti a dobrých mravů považujeme za nezbytnou podmínku k naplňování
tohoto předsevzetí." říká, že nelze považovat za normální to, co
normální není (nejen pokud jde o "zákonnost",ale
i "dobré mravy").Jde o to, zda si veřejnost zvykne na
to a smíří se s tím, že její politická reprezentace považuje za normální to, co
normální není, nebo zda bude požadovat nápravu a podpoří toho, koho bude
považovat za jejího nositele.
- Formulace "Do konce řádného volebního období
Poslanecké sněmovny zbývá maximálně necelých 10 měsíců. Proto naše vláda zaměří
svoji pozornost jen na aktuální, někdy naléhavá rozhodnutí, která je nutno
učinit v tomto krátkém období. Není jich rozhodně málo." v podstatě
říká, že se připravuje na vládnutí až do řádných voleb.
Celé programové prohlášení
viz: http://www.vlada.cz/assets/media-centrum/tema/Programove-prohlaseni-vlady-20130802.pdf
K tomu dvě poznámky:
- Bývalá (dnes
"stojedničková") vládní koalice neustále hovoří o tom, že jsme
"parlamentní republika", že nemáme "prezidentský systém".
To ovšem není pravda. Ústava ČR přesně popisuje rozdělení moci mezi moc
zákonodárnou a moc výkonnou, aniž by se v ní (byť i implicitně) hovořilo o tom,
zda je ČR "parlamentní republika", nebo "prezidentský
systém". Není zde ani řečeno, které volby mají pro sestavení výkonné moci
větší význam - zda volby do Poslanecké sněmovny nebo přímá volba prezidenta.
Tj. obě hlavní politické síly, které mezi sebou budou soupeřit o většinovou
přízeň veřejnosti (a bude to souboj tvrdý), se mohou odvolat na to, že jejich
pozice je dána výsledky svobodných voleb.
- Čím více se bude
"stojednička" dožadovat návratu k moci, tím větší váhu bude mít
zveřejňování konkrétních údajů o tom, jak "fungovaly" (tedy spíše
nefungovaly) "elementární
mechanismy, které přispějí k tomu, aby byl za všech okolností respektován
veřejný zájem občanů ČR".
Jak se zdá, je Rusnokova
na nadcházející střet připravena, "stojednička" zatím žije spíše v
nějaké iluzi.
(71.66)
Hra: Co přinesl 5.8.13 – Superaféra 54
Nejvýznamnější událost
5.8.2013 - rozhodnutí ČSSD, KSČM a VV podpořit Rusnokovu vládu - byla
očekávaná, takže zajímavé mohly být jen některé detaily. Zde je celá zpráva z
Novinky.cz (důležité podtrženo):
"Předsednictvo ČSSD doporučuje poslancům zvoleným za ČSSD,
aby při nadcházejícím hlasování Poslanecké sněmovny o důvěře podpořili vládu
Jiřího Rusnoka s tím, že se jedná o jednu z možných cest k prosazení předčasných
voleb a rovněž možnost, jak oddálit návrat zkompromitované koalice ODS a TOP 09
do vlády ještě před konáním parlamentních voleb," uvádí se v návrhu
předloženém Sobotkou. Předsednictvo návrh později odpoledne jednomyslně
schválilo, stejně tak poslanecký klub, který přijal závazné stanovisko.
Poslanci tak budou ve středu hlasovat jednotně. Sociální demokracie ale
nevydala bianco šek, chce podporovat pouze takové kroky vlády, které budou v
souladu se stranickým programem. Vládu Jiřího Rusnoka považuje ČSSD za
vládu přechodnou, která by měla překlenout období do předčasných voleb a řešit
pouze neodkladné kroky týkající se správy země. ČSSD zároveň nadále trvá na
uspořádání předčasných voleb. "Poslanci ČSSD navrhnou či podpoří hlasování
o rozpuštění Poslanecké sněmovny tak, aby se volby mohly uskutečnit ještě do
konce roku 2013, pokud bude reálná možnost získat pro rozpuštění Poslanecké
sněmovny potřebné množství hlasů," píše se v návrhu usnesení s tím, že
Sobotka má zahájit jednání na toto téma se všemi parlamentními stranami. ČSSD
také chce zahájit jednání o změnách ústavy v souvislosti se zavedením přímé
volby prezidenta. ČSSD chce prosadit stanovení lhůt pro jednotlivé pokusy o
sestavení vlády, zpřesnění postupu prezidenta při jmenování vlády po volbách a jmenování
členů bankovní rady ČNB v součinnosti alespoň dvou ústavních institucí. Změny
se pokusí prosadit ještě v tomto volebním období. Sobotka návrhem usnesení
ustoupil ze své původní pozice, kdy nechtěl Rusnokově vládě vyslovit podporu.
Nakonec tak nepředložil svůj návrh, aby poslanci ČSSD ve středu při hlasování o
důvěře opustili jednací sál Sněmovny. Takový krok by znemožnil úspěch kabinetu.
Naopak první místopředseda sociální demokracie Michal Hašek prosazoval, aby
poslanci důvěru vládě vyslovili. Rusnokovu vládu jednomyslně podpoří i poslanci
KSČM. Novinkám to sdělil zdroj ze společného jednání stranického výkonného
výboru a poslaneckého klubu. O podporu vlády v úterý komunisty osobně požádal
premiér Rusnok. Výkonný výbor KSČM pak poslancům doporučil jednotně kabinet
podpořit. Vláda by podle KSČM měla dovést ČR k předčasným volbám v co
nejkratším termínu. V usnesení komunisté uvedli, že chtějí zabránit návratu
bývalé pravicové vlády k moci. Věří, že při středečním rozhodování Sněmovny
"zvítězí zdravý rozum". S podporou 11členého klubu Věcí veřejných
může Rusnok rovněž počítat. Oznámila to na tiskové konferenci šéfka klubu VV
Kateřina Klasnová. Pokud se tedy ve středu dostaví do Sněmovny všichni poslanci
ČSSD, KSČM a VV a dodrží usnesení vedení svých stran, bude mít Rusnok jistých
91 hlasů. To ale Rusnokově vládě zřejmě stačit nebude.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309782-socialni-demokrate-komuniste-i-vv-rusnokovu-vladu-podpori.html
K tomu několik poznámek:
- Pro úplnost dodám, že
uvedená zpráva opomněla podporu Rusnokovy vlády J. Dobešem, kterou deklaroval
již dříve.
- "Sociální demokracie ale nevydala bianco šek, chce podporovat
pouze takové kroky vlády, které budou v souladu se stranickým programem." -
Ale to přece mohla deklarovat od počátku (už, když byl J. Rusnok pověřen
sestavením vlády), ušetřit si trapné hádání, ofenzivně z programových pozic na
vznikající a program sestavující Rusnokovu vládu tlačit, vtisknout jí podobu
"rozjezdové" z hlediska budoucí sociálně demokratické. Ach jo. To
jsou ty nevyužité možnosti...
- Takto to udělala VV,
která aspoň formulovala 21 podmínek podpory Rusnokovy vlády.
- Téměř nikdo (ani
citovaná zpráva z Novinky.cz) si nepovšimnul důležitého momentu ve vyjádření V.
Filipa. Ten uvedl, že KSČM dá podporu Rusnokově vládě, aby měla oporu i v
parlamentním systému. Tj. Rusnokova vláda nemusí získat (a patrně ani nezíská)
důvěru, ale bude mít i významnou parlamentní legitimitu - a o toto šlo
především.
Okamžitě v reakci na
podmíněnou podporu Rusnokovy vlády sociální demokracií projevil obavy o osud
ČSSD M. Kalousek:
"Pokud se sociální demokracie rozhodla sloučit s komunisty
uvnitř SPOZ, tak tomu nemůžeme zabránit. Je to ale konec nadějím na moderní
sociální demokracii," řekl Právu Kalousek. Podle něj je argument ČSSD, že
svou podporou uspíší předčasné volby, zástupný, protože koalice ODS, TOP 09 a
LIDEM disponuje většinou 101 hlasu.
Zde ovšem dal M. Kalousek
najevo, že má malou či téměř žádnou představu o tom, jak to v ČSSD chodí. I
velcí "zemanovci" v ČSSD (právě proto, že M. Zemana dobře znají)
vědí, že je nutné (i přes značné vzájemné znesváření) držet jednotu strany i
před vlivem M. Zemana. K žádnému zásadnímu převratu v ČSSD nedošlo a nedojde.
Poněkud se jen posune rozložení sil. To, k čemu skutečně dochází, je, že se
bude měnit celý systém moci, který je dnes reprezentován tím, co se nazývá
"stojednička". Právě v logice vývoje struktur založených na vzájemném
krytí porušování obecně přijatých zásad. Dojde k dost velké proměně krycího
paradigmatu i krycí reprezentace. Existuje určitá šance, že se institucionální
systém ČR podaří částečně vymanit z vlivu těch nejzhoubněji působících struktur
založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad.
Postoj ODS, TOP a LIDEM by
se proto dal chápat (s určitou nadsázkou) jen jako "plácnutí do
vody", pokud by neobsahoval jeden významný moment (viz podtržená část
zprávy citované z Novinky.cz):
"Deklarujeme, že síla 101 poslanců, tedy všech, kteří
podepsali listinu o mé nominaci, včetně poslance Michala Doktora, podporuje
vznik vlády na půdorysu bývalé koalice a nebude dávat důvěru vládě Jiřího
Rusnoka," řekla po skončení zhruba hodinového jednání nominantka na
premiérku Miroslava Němcová (ODS). Potvrdila také, že pokud Rusnokova vláda
důvěru nedostane, bude se koalice snažit rozšířit jednání Sněmovny o jeden bod:
výzvu prezidentovi Miloši Zemanovi, aby vládu pod jejím vedením co nejrychleji
jmenoval. "Prezident by měl v souladu s Ústavou konat tak, aby ČR měla
legitimní vládu v co nejkratší době. Neexistuje žádná jiná vláda, která by se
mohla opírat o důvěru ve Sněmovně," řekla Němcová. Pokud by Miloš Zeman
opravdu jmenoval Němcovou premiérkou, zřejmě by sestavila kabinet podobný vládě
Petra Nečase, která před časem podala demisi. Chyběl by v ní ale ministr obrany
Vlastimil Picek, který zůstal v Rusnokově vládě. "Personální otázky
jsme neřešili. Zachovala bych půdorys původní vlády s ministry, kteří v ní
působili. V té době bylo volné křeslo ministra kultury. Pan Picek ale přešel do
vlády Jiřího Rusnoka, takže budeme uvažovat o jiném jméně," řekla Němcová.
"Stojednička" v
zajetí paradigmatu, jehož podstatnou součástí je to, že považuje za normální to, co normální není,
plete si parlamentní systém s Nečasovou "nagyoturou",
ke které se chce znovu vrátit (viz podtržená pasáž zprávy), není sto reálně
vyhodnotit situaci. Cituji M. Němcovou: "Zachovala
bych půdorys původní vlády s ministry, kteří v ní působili."- Oni
totiž ti ministři a M. Němcová ani neměli tušení, co se ve vládních institucích
děje...
K pojmu
"nagyotura" viz: http://radimvalencik.pise.cz/502-umelecti-aktiviste-a-necasova-nagyotura.html
Jen jako perličku lze
uvést z rozhovoru M. Němcové pro Novinky.cz:
Otázka: Rusnok se odvolává
na vládu Mirka Topolánka (ODS), kterou nechal prezident Václav Klaus vládnout
čtyři měsíce v demisi.
M. Němcová: Toto přirovnání kulhá na obě nohy. Topolánkova vláda
vzešla z voleb, měla důvěru voličů. Tu Rusnokova vláda nemá. Václav Klaus tehdy
podmiňoval, že chce vidět stojedničkovou většinu. Chtěl vědět, zda právně
existuje, navíc nechtěl jmenovat vládu, která by se opírala o komunistické
hlasy.
Podle sociologických průzkumů
(kterým ovšem nemusíme věřit, ale když mluvíme o důvěře voličů, měli bychom s
nimi počítat) je důvěra veřejnosti Rusnokově vládě v současné podstatně vyšší,
než byla Topolánkově ve stejné době po jejím ustavení. Jinak - stačí, když
Zeman nechá podle "dosavadních zvyklostí" vládnout Rusnokovu vládu
stejnou dobu, pak další rovněž stejnou dobu, tak na M. Němcovou se do voleb
vůbec nedostane. To, co se bude dít, bude ovšem rozhodujícím způsobem
záviset na vývoji veřejného mínění. Více než kdy jindy. Je to příležitost i
závazek. Výroky ve stylu "Zachovala
bych půdorys původní vlády s ministry, kteří v ní působili." ovšem M.
Němcová příliš nepřispívá k tomu, aby došlo ke zvratu ve vývoji veřejného
mínění v neprospěch Rusnokovy vlády. (Je to stejný úlet, jako ten Balvínův,
který je trošku méně nápadný, ale bude znovu a znovu připomínán.)
A ještě jedna perlička
(citováno z Novinky.cz):
Zveřejnění platů vedoucích pracovníků úřadu vlády v minulém
týdnu pravděpodobně nebude mít vliv na názor státních zástupců v kauze
někdejšího šéfa civilní rozvědky Karla Randáka. Ten čelí obžalobě, že se loni
podílel na zveřejnění dvou výplatnic někdejší vrchní ředitelky kabinetu
expremiéra Petra Nečase Jany Nagyové. Podle státních zástupců tím došlo k
nelegálnímu zveřejnění jejích osobních údajů. Žena se pak podle spisu stala
"veřejně známou", zhoršila se její pověst a stala se terčem nadávek. Od
minulého týdne je přitom známo, že Nagyová měla na výplatnici za rok 2011 i s
odměnami více než 2,2 miliónu korun. "Pro obžalobu je podstatné, jaká byla
situace v době spáchání trestného činu," sdělila Právu Pokorná.
Rusnokova vláda příslušné
příjmy J. Nagyové a dalších zveřejnila a zveřejňuje. Vychází přitom z právního
rozboru, že ten, kdo ze svého na veřejné příjmy přispívá, má právě vědět, co se
s nimi děje. To pochopitelně zavazuje i Rusnokovu vládu (její činitele), aby se
chovali k veřejným prostředkům s péčí řádného hospodáře, a to i pokud jde o
platy a odměny státních zaměstnanců.
(71.67)
Hra: Co přinesl 6.8.13 – Superaféra 55
10. srpen 2013 | 08.00 |
rubrika: první rubrika
Jako nejdůležitější, co se
odehrávalo (a bylo také takto medializováno) v pondělí 5.8.2013, se
"opticky" z hlediska vývoje po 13.6.2013 jevilo další vyhrocení
střetu v ČSSD týkajícího se jejího vztahu k Rusnokově vládě, konkrétně střetu
mezi hlavními aktéry - M. Haškem a B. Sobotkou. M. Hašek zjednal pro Rusnokovu
vládu podporu krajů, B. Sobotka se pokusil propagovat svou alternativu odchodu
poslanců ze sálu při hlasování o důvěře Rusnokově vládě, M. Hašek kontroval
poměrně ostrým výpadem. K tomu viz např.:
http://www.novinky.cz/domaci/309646-kraje-odsouhlasily-podporu-rusnokovi-proti-byl-jen-hudecek.html
To už ovšem přestávají být
hry a stávají se z toho jen nezajímavé hrátky, přičemž je celkem jasný jejich
výsledek. Proto se budu věnovat událostem, které považuji za mnohem
důležitější.
Ministr dopravy Z. Žák si
ve své funkci vede z hlediska toho, co by se dalo nazvat "vnější projevy"
vládnutí či správy země, mnohem zdatněji, než jeho kolega z ministerstva
kultury. Obnovuje to, co se nazývá "chování řádného hospodáře", nebo
připravuje "své tunely"? Právě to by měla veřejnost citlivě a
nezaujatě vnímat. Zde je celá správa z 5.8.2013, která se dané problematiky
bezprostředně týká (z Novinky.cz):
Ministr dopravy Zdeněk Žák v pondělí jednal s šéfy organizací
spadajících do gesce jeho resortu a předal jim instrukce, jak by si
představoval jejich fungování. Po šéfovi Řízení letového provozu (ŘLP) Janu
Klasovi chce vysvětlení údajně vysokých nákladů na fungování firmy a Drážní
inspekci vytkl slabé výsledky při obnově preventivních kontrol zabezpečení na
tuzemských kolejích. "Ti, kteří řídí firmy, mnohdy nedostávali jasné
zadání," uvedl Žák s tím, že podle něj se v minulosti v této
oblasti choval stát značně neracionálně a pondělní setkání mělo napomoci k
tomu, aby vše opět fungovalo normálně. Všichni pozvaní ředitelé, mezi kterými
byli kromě výše uvedených i šéfové Drážního úřadu a Ředitelství silnic a
dálnic, nejdříve krátce shrnuli agendu svých úřadů a potíže, se kterými se
potýkají. Poté naopak dostali instrukce a úkoly, jejichž splnění se od nich
očekává, dodal Žák. Z výtek, které si jednotliví ředitelé na pondělním setkání
vyslechli, uvedl ministr příklad vysokých nákladů v ŘLP s tím, že Řízení
letového provozu je podle něj bezkonkurenčně nejnákladnější státní firmou.
Zároveň ale připustil, že to nemusí znamenat, že ŘLP je špatně řízeno, ale může
to odrážet skutečnost, že zaměstnává množství extrémně nákladných odborníků,
což letečtí dispečeři bezpochyby jsou. "Špatnou zprávou by ale bylo, kdyby
se ukázalo, že tam na nás vykukuje podobný problém jako u Českých drah,"
uzavřel šéf dopravního resortu. Spekulace o možném odvolání Jana Klase se objevily
v závěru předchozího týdne poté, co nový ministr kvůli přílišnému zadlužování
prosadil obměnu vedení Českých drah. Na stranu šéfa ŘLP se už postavily odbory
zastupující řídící letového provozu. Podle jejich prezidenta Stanislava Mrázka
by bylo odvolání Klase nepřijatelné a odbory by na takovýto krok reagovaly s
maximálním možným důrazem. Na rozdíl od Českých drah, které vloni skončily
zejména kvůli potížím s nákladní dopravou ve ztrátě 1,6 miliardy korun, Řízení
letového provozu je ziskové. Státní podnik vloni zvýšil zisk o pětinu na 336
miliónů korun.
Jak obtížně se napravuje
unáhlené, špatně zdůvodněné a snad i nesprávné rozhodnutí J. Balvína ukazuje
pokus některých aktivistů z umělecké sféry využít (a v určitém smyslu i
zneužít) situaci k postupné likvidaci Rusnokovy vlády "salámovou"
taktikou ( celá zpráva z Noviny.cz, nejdůležitější podtrženo):
Premiér Jiří Rusnok odmítl odvolat ministra kultury Jiřího
Balvína. K tomu jej vyzvali umělečtí šéfové baletu a činohry Národního divadla
(ND) Petr Zuska a Michal Dočekal v rezignaci. Reagovali tak na to, že Balvín
minulý týden odvolal šéfa Národního divadla Jana Buriana a druhý den ho vrátil
do funkce. Dočekal dokonce v rozhovoru pro Právo zmínil možnost zrušit
ministerstvo kultury. Podle Zusky s Dočekalem Balvín svým ukvapeným rozhodnutím
odvolat Jana Buriana z funkce ředitele ND a následně jeho zpětným jmenováním
uvedl Národní divadlo do složité situace. Balvín za to nese plnou odpovědnost,
prohlásili. "Pány umělce asi zklamu, protože si myslím, že nemůžeme takto
fungovat ve státě, aby zaměstnanci - byť manažeři - jedné příspěvkové
organizace, jednoho resortu, si prostě kladli ultimáta a odmítali pracovat
nebo, já nevím, fungovat, aniž by byl odvolán podle jejich přání příslušný
ministr," řekl ve vysílání Českého rozhlasu Radiožurnál Rusnok. Podle něj
by mohli v budoucnu protestovat i zaměstnanci jiných státních složek a
požadovat pád členů vlády, kteří se jim znelíbí. Podle Zusky a Dočekala
Balvín svým rozhodnutím uštědřil Národnímu divadlu další tvrdou a zbytečnou
ránu pod pás, podobně jako někteří z jeho předchůdců v nedávné minulosti.
"I když na základě vaší iniciativy byl hned následujícího dne pan Burian
jmenován zpět do funkce, těch 24 předchozích hodin se pro umělecké vedení a
mnoho dalších významných osobností divadla stalo v pravém slova smyslu poslední
kapkou," napsali šéfové souborů Rusnokovi."Žádáme vás, abyste pana
Jiřího Balvína z tohoto místa okamžitě odvolal. Je nutné, aby resort kultury
byl řízen silnou erudovanou osobností s prokazatelným zájmem a náležitou
odpovědností. A to zdaleka nejen k Národnímu divadlu, ale k celé české umělecké
a kulturní sféře vůbec," vyzvali Zuska s Dočekalem Rusnoka.Hned poté, co
Balvín odvolal Buriana, se na něj snesla kritika z politických i uměleckých
kruhů. Někteří umělci se například rozhodli Národní divadlo na protest opustit.
"Požadavek na okamžité odvolání Jiřího Balvína z místa ministra kultury
jsme napsali s šéfem baletu Petrem Zuskou proto, že jakožto ‚nejdéle
sloužící′ šéfové uměleckých souborů Národního divadla za jedenáct let nezažíváme
tuto situaci poprvé. Cítíme nutnost vyjádřit tak svůj občanský postoj. Je třeba
říct nahlas, že ministerstvo kultury se nemůže stávat pouhým ‚pašalíkem′
pro minoritní strany. Vždycky jsem byl proti rušení tohoto ministerstva, ale
je-li tomu tak, tak ho pojďme zrušit, protože naší práci nijak nepomáhá,"
vyjádřil se pro Právo šéf činohry Národního divadla Michal Dočekal."Chtěli
jsme dát najevo, že nestačí říct odvolanému řediteli: ´Promiňte, my jsme se
spletli a vrátíme vás zpátky do funkce´, ale že jde o víc. Možná, že se v
měřítku celé společnosti zdá, že nejde o život, ale nám o něj jde, protože
život se skládá z maličkostí, tj. i z podobných lumpáren a ignorantských
rozhodnutí," dodal. Na otázku, zda se vrátí do funkce šéfa činohry,
odpověděl: "To bude záviset na jednání ředitele Jana Buriana s
ministerstvem kultury, které musí jasně říct, že Burian byl vybrán naprosto
standardně, a dát záruky, že se to nebude opakovat." Burian v
pondělí zveřejnil osm podmínek, pro setrvání ve funkci. Chce znovu získat
kladné stanovisko expertní konkurzní komise i kladný názor garanční rady české
první scény. Požaduje rovněž, aby se vrátilo umělecké vedení i herci, kteří
oznámili odchod. Odbory by podle něj měly jednat s ním a nikoliv s
ministerstvem kultury, které by nemělo nepřiměřeně zasahovat do autonomie scény
a kompetencí ředitele.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309650-rusnok-balvina-neodvola-umelci-maji-smulu.html
Z vyjádření aktivistů z
řad umělecké sféry je zřejmé, že i v dalším vývoji bude docházet k situacím,
kdy:
- S vědomým či nevědomým
cílem vyvolat vášně se bude pro potřeby ovlivnění těch, kteří vnímají současnou
realitu dost jednoduše, míchat vše dohromady, viz: "Podle Zusky a Dočekala Balvín svým rozhodnutím uštědřil Národnímu
divadlu další tvrdou a zbytečnou ránu pod pás, podobně jako někteří z jeho
předchůdců v nedávné minulosti. " (Tj. Besser a Hanáková jako stejní
jako Balvín - a teď se konečně ozveme.)
- Přeceňování vlastní
misijní role (my jsme ti praví, kteří probudí veřejnost a právě teď je ta pravá
chvíle): "Možná, že se v měřítku
celé společnosti zdá, že nejde o život, ale nám o něj jde, protože život se
skládá z maličkostí, tj. i z podobných lumpáren a ignorantských
rozhodnutí".
Problém aktivistů tohoto
typu je, že mlčeli tam, kde se za normální považovalo to, co normální není.
A to v několika řádově větší míře, než se (zatím) děje dnes. A velká většina
veřejnosti velmi citlivě reaguje na to, co "zavání" podporou návratu
"stojedničky", která to dotáhla až k Nečasově "Nagyotuře"
coby vrcholu dokonalosti parlamentní demokracie v jejím
("stojedničkovém") podání, kterou se tak zaklínají.
J. Burian se naopak
ukazuje jako velmi zdatný vyjednavač, který citlivě vnímá kontexty. A patrně mu
skutečně jde i o věc - tedy kvalitní kulturu a budoucnost Národního divadla.
Uvidíme.
Každopádně se ukazuje, jak
je současná realita citlivá, pokud jde o kvalifikovanost reakcí veřejnosti a
jejích schopnost rozlišovat.
(71.68)
Hra: Co přinesl 7.8.13 – Superaféra 56
Středa 7.8.2013 se stala
jedním ze zlomových momentů vývoje superaféry, která začala 13.6.2013. Stala se
dnem konce "stojedničky".
Dramatické dění bylo
odstartováno poměrně agresivním projevem M. Zemana v Poslanecké sněmovně, ze
kterého vybírám nejdůležitější pasáže a to vůbec nejdůležitější podtrhuji:
Z této krize existovalo několik východisek. První, nejjednodušší
a také podle mého názoru nejméně správné, by bylo ponechat vládu Petra Nečase v
demisi, protože ústava nestanoví žádnou lhůtu, po kterou vláda v demisi může
vykonávat svoji funkci. Proti tomu mluvily nejméně tři argumenty. Za prvé tato
vláda podala demisi dobrovolně, a když se někdo dobrovolně vzdá výkonu své
funkce, nemá právo příliš dlouho tuto funkci vykonávat. Za druhé začalo
řízení, nebo chcete-li vyšetřování, u něhož nikdy nelze vyloučit, že u
některého z členů vlády v demisi bude vznesena žádost policie Poslanecké
sněmovně na jeho vydání k trestnímu stíhání. A konečně za třetí - tato
vláda měla prokazatelně nejnižší důvěru u občanů České republiky za celou
historii českého státu... Vláda, kterou jsem jmenoval, je nejčastěji
nazývána vládou překlenovací. Je to vláda složená z nestranických odborníků,
která v první fázi své činnosti během několika málo týdnů udělala podle mého
názoru řadu užitečných věcí, jako bylo například zvýšení minimální mzdy, dohoda
s kraji, která byla minulou vládou po několik let blokována, anebo dohoda mezi
ministerstvem průmyslu a obchodu na jedné straně a ministerstvem zahraničí na
straně druhé, která byla několik měsíců blokována ministerstvem zahraničí a
která nyní umožňuje to, čemu se říká ekonomická diplomacie, to znamená posílení
role obchodních zastupitelství... Tehdy úřednická vláda Josefa Tošovského
zdaleka neměla zajištěnou důvěru v Poslanecké sněmovně a Václav Havel tehdy
vystoupil s naléhavým projevem, z něhož mi dovolte ocitovat pouze jednu
jedinou, byť delší větu: "Jestliže Poslanecká sněmovna nepřijme vládu
Josefa Tošovského, budu týdny a týdny přemýšlet, diskutovat a uvažovat a
pověřovat jednáním o sestavení vlády další a další osoby, a pak opět budu týdny
a týdny uvažovat, až nakonec žádné předčasné volby nebudou."...
Samozřejmě, že přistoupím k druhému pokusu, nebude-li Rusnokova vláda
schválena. Na druhé straně prosím, abyste na druhé straně vzali v úvahu, že je
to první vláda v České republice, která má podporu jak zaměstnavatelských
svazů, tak odborů, což jsou dvě vzájemně protikladné skupiny, výrazně se lišící
svými zájmy. Je to vláda, která je nástrojem boje proti korupci, protože v
jejím programovém prohlášení je obsažen závazek, že nebude zasahovat do
probíhajícího vyšetřování a narušovat toto vyšetřování politickými tlaky. Z
projevu některých významných představitelů bývalé vládní koalice jsem
několikrát slyšel obavu před policejním státem, před prokurátorskou republikou.
Bývalý ministr spravedlnosti pan Blažek dokonce poslal nejvyššímu státnímu
zástupci 23 otázek, na které státní zástupce právem odmítl odpovědět, protože
byly zásahem výkonné moci do nezávislosti vyšetřovacího procesu. Podle mého mínění
jediný, kdo může posoudit, zda vyšetřování bylo vedeno účinně, je nezávislý
soud, a nikoli politici. A jak už jsem řekl, nemám žádnou záruku, že v
případě, kdy by se k moci vrátila dosavadní koalice, by někdo z jejich členů
nemohl být případně postižen řízením svého ministerstva z cely vyšetřovací
vazby... po volbách jmenuji předsedou vlády představitele vítězné
strany, a to nezávisle na tom, jaká strana to bude... na závěr svého
vystoupení vracím k onomu tématu vyšetřování, jeho základem vůbec není stíhání
tří poslanců za údajnou korupci. Jeho základem dokonce není ani vyšetřování
nezákonnosti ve vojenském zpravodajství. Jeho základem je postupné odhalování
propojení některých politiků a politických struktur s tím, co bych nezdvořile
nazval kmotrovskými mafiemi, před nimiž jsem varoval již ve svém inauguračním
projevu. Tuto tezi mohu doložit veřejně publikovaným rozhovorem asi tak před
třemi týdny vrchního státního žalobce Ištvana, tuším, že to bylo v
Hospodářských novinách, kde doslova říká, že se čeká senzace v tomto směru a že
pro tuto senzaci již má dostatečné důkazy. Byl jsem ujištěn, že toto
vyšetřování skončí v řádu několika týdnů, a ujišťuji vás, i kdybyste mě lámali
kolem, že během těchto několika týdnů žádný druhý pokus nepodniknu z důvodů, které
jsem již uvedl.
Zemanův projev lze
interpretovat z mnoha hledisek. Podle mě tím nejdůležitějším je, že v něm zcela
zřetelně vyzval k boji o vztah veřejnosti k Rusnokově vládě, k boji o veřejné
mínění mezi Rusnokovou vládou a "stojedničkou" jako alternativním řešením
bez předčasných voleb. Současně velmi zřetelně uvedl, čím a jak bude získávat
Rusnokova vláda přízeň veřejnosti, ale také to, čím bude možné difamovat
"stojedničku" usilující o pokračování vládnutí. Kromě toho Zemanův
projev obsahuje ještě další dva momenty, které jsou poněkud nestandardní a
stojí za povšimnutí:
- M. Zeman uvedl, že
sestavením vlády pověří představitele (nikoli nutně předsedu) vítězné strany.
- Značná pozornost byla
věnována podmíněnosti ústavních procedur generujících vládu policejním
vyšetřováním. To je nezvyklé, situace v ČR je ovšem z tohoto hlediska poněkud
výjimečná.
V rámci tohoto dílu nelze
komplexně komentovat bouřlivou a poučnou diskusi v Poslanecké sněmovně, která
se rozpoutala po přednesení žádosti o důvěru vládě J. Rusnokem. Rozprava
podstatným způsobem reagovala na Zemanův projev. Zmíním jen jeden moment. Velmi
ostře proti M. Zemanovi vystoupil K. Schwarzenberg, podle kterého dochází k
ohrožení demokracie a je nutné spojit síly levice i pravice k jejímu ubránění.
Dopustil se přitom určitého zlehčení rozdílů mezi tím, co je a co není pravice.
Bezprostředně po něm vystupoval B. Sobotka, který do svého připraveného projevu
improvizovaně, ale velmi přesně organicky vložil pasáže, ve kterých ukázal,
proč je spor levice - pravice v našich podmínkách aktuální a jak asociální
kroky bývalá vláda dělala. Bylo to jedno z jeho nejlepších (ne-li nejlepší)
vystoupení.
V průběhu rozpravy se
postupně začaly objevovat zprávy o tom, že někteří poslanci ODS mohou odejít ze
sálu při hlasování o důvěře vládě a tím demonstrovat to, že
"stojednička" neexistuje. Před devatenáctou hodinou se dohady a
signály změnily v jistotu. Zde je celá zpráva podle Novinky.cz:
ODS, TOP 09 a strana LIDEM už nemohou deklarovat, že disponují
ve Sněmovně většinou 101 hlasů. Dva poslanci ODS, Tomáš Úlehla a Jan Florián,
totiž ve středu oznámili, že nebudou hlasovat proti vládě Jiřího Rusnoka,
zároveň ji ale nepodpoří, opustí sál. Poslanci to uvedli v prohlášeních, která
podepsali, a následně to při hlasování potvrdili. Rusnokova vláda nakonec
důvěru nezískala, hlasovalo pro ni 93 poslanců, 100 jich bylo proti. Mezi sedmi
poslanci, kteří se hlasování nezúčastnili, nakonec byli nejen Úlehla s
Florianem, ale i šéfka strany LIDEM Karolína Peake, která prohlásila, že ve chvíli,kdy
ODS znovu podtrhla svého lídra, už dohoda o stojedničce neplatí a nemá cenu v
ní pokračovat. "Můj hlas byl hlasem pro podporu Miroslavy Němcové a
její pravicové vlády. Dohodu o stojendičce ODS porušila," řekla Peake
Novinkám. "Jediným férovým řešením jsou předčasné volby," dodala
Peake. Žádný ze zbývajících sedmi poslanců, kteří tvoří skupinu kolem Peake, ji
nenásledoval. TOP 09 v reakci na krok dvojice poslanců ODS oznámila, že bude
obecně jednat o předčasných volbách, pokud se ukáže, že bývalá koalice nemá 101
hlasů. Někdejší "rebelové” Úlehla a Florián měli ještě před hlasováním o
důvěře vládě požadovat ještě jedno jednání klubu ODS s tím, že dávají přednost
variantě předčasných voleb před vládou založenou na půdorysu bývalé koalice
ODS, TOP 09 a LIDEM. Úřadující předseda ODS Martin Kuba na adresu dvou
rebelujících poslanců prohlásil, že "jsou to lidé, kteří využívají
jakoukoli záminku k prosazování vlastních zájmů ve straně." Podle Kuby ale
nemůžou zůstat součástí poslaneckého klubu strany, ten by měl rozhodnout o
jejich osudu. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg na dotaz, co říká, že
poslanci ODS Florián a Úlehla zradili koaliční stojedničku, uvedl: "Zdá
se, že zavedli do Poslanecké sněmovny tržní hospodářství a to se všemi
důsledky." Členové vedení ODS ve Sněmovně se sice během středečního
odpoledne snažili situaci bagatelizovat, že jde o fámy, ale nervozita na nich
byla znát: většina z nich pobíhala po sněmovních kuloárech, s mobilními
telefony přilepenými k uchu. "Jsou to fámy. Vůbec tomu nevěřím,"
řekla Právu například místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová. "Nemám
takové informace," uvedl předseda ODS Martin Kuba. Tomáš Úlehla později
novinářům řekl, že "šlo o vtip, který vzal vážně jeden redaktor". Volání
po rychlých předčasných volbách nicméně v ODS nabírá na síle. Server
Lidovky.cz přinesl informaci, že vlivný zákulisní hráč a šedá eminence pražské
ODS Tomáš Hrdlička napsal svým spolustraníkům SMS, ve které je nabádá, aby
prosadili rychlé předčasné volby. K nim by mohlo dojít, kdyby Rusnokova vláda
získala důvěru a parlament by si posléze odhlasoval rozpuštění Sněmovny. Víc
poslanců ODS pak mimo záznam připouští, že by strana byla ve výhodnější pozici,
kdyby Rusnokova vláda důvěru dostala, a ODS by ji mohla kritizovat z opozičních
lavic. Na stranu rebelů by se mohl přidat i poslanec Pavel Bém. "Budu pro
každé řešení, které umožní existenci pravice v České republice," řekl
novinářům. Někteří poslanci ODS rovněž nesouhlasí s textem usnesení, na kterém
se v úterý dohodly koaliční špičky: chtějí vyzvat prezidenta, aby po prvním
neúspěšném pokusu neprodleně jmenoval vládu Miroslavy Němcové, která by se
opírala o sto jedna hlasů. "Text usnesení nám na klubu nikdo neukázal,
nevíme, na čem se dohodli," řekl Právu jeden z poslanců ODS, podle kterého
byla na ranním zasedání poslaneckého klubu vzrušená atmosféra. Vadí jim také,
že by ministerstvo vnitra mohla dostat Karolína Peake (LIDEM).
Prohlášení Jana Floriána
Dnes jsem měl těžké rozhodování: na jedné misce vah pokračující
politické tahanice a rozpočtové provizorium a na druhé vládu jmenovanou
prezidentem. Pro mne je na prvním místě zájem občanů ČR a naše ekonomická
prosperita. Hlasovat proti vládě Jiřího Rusnoka znamená další rok neřešení
palčivých problémů, které naši zemi trápí. Potřebujeme snížit nezaměstnanost,
nastartovat ekonomický růst a pomoci podnikatelskému sektoru. A potřebujeme
začít hned. V jiném případě nás čeká další rok politického marasmu a
znechucování voličů, kteří by začali odmítat demokracii jako takovou. Na
dnešním jednání Poslanecké sněmovny jsem se rozhodl nehlasovat proti
překlenovací vládě.
Prohlášení Tomáše Úlehly
Dnes jsem se rozhodl nehlasovat proti vládě Jiřího Rusnoka.
Současně ji ani nepodpořím. Rozhodl jsem se tak pro postoj, který není sice
výhodný pro mne, ale je dobrým řešením pro ČR i pro ODS: Jsem přesvědčený,
že občané ČR chtějí, aby se začaly řešit jejich problémy a politická scéna
přestala stravovat sama sebe. Země potřebuje vyvést z problémů, jako jsou
vysoká nezaměstnanost, potřebujeme podpořit podnikatelský sektor a nastartovat
tak ekonomiku. Nemá smysl strávit další rok v neustávajících politických
půtkách a nejistotě. Zájem občanů a značka ČR jsou pro mě prioritou.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309940-stojednicka-nemcove-je-pohrbena.html
Bylo jasné, že
"stojednička" skončila a je odstartována příprava předčasných voleb.
Lze spekulovat o motivech J. Floriana a T. Úlehly. Objevily se spekulace, že
byli koupeni či vydíráni. To mohlo určitou roli hrát. Většinou však také působí
motivy existenciální. Významným faktorem, který ovlivnil rozhodnutí uvedených
poslanců, ale i těch, co za nimi stojí, byla bezvýchodnost snahy
"stojedničky" obstát v boji o veřejné mínění na pozici "nic neměnit,
z ničeho se nepoučit" a pokoušet se nadále veřejnosti vnutit představu, že
normální je to, co normální není.
Protože nyní bylo zřejmé,
že M. Zeman může a bude Rusnokovu vládu držet až do voleb, ať již budou řádné
či předčasné, nezbylo TOP než deklarovat ochotu rozpustit Poslaneckou sněmovnu
a učinit k tomu i konkrétní kroky, viz následující zpráva z Novinky.cz:
"Zahájili jsme jednání o nových volbách s dalšími
parlamentními stranami," řekl Novinkám první místopředseda ČSSD Michal
Hašek, na dotaz, zda strana jedná s TOP 09. Obdobně se vyjádřil také předseda
poslanců ČSSD Jeroným Tejc. Všech 42 poslanců klubu TOP 09 a STAN se shodlo na
tom, že strana podá žádost o svolání mimořádné schůze za účelem rozpuštění
Sněmovny, pokud se ukáže, že v ní není 101 hlasů pro vládu Miroslavy Němcové
(ODS). ODS, TOP 09 a LIDEM dříve deklarovaly, že disponují většinou 101
poslanců na podporu vlády na půdorysu bývalé koalice, kterou by vedla místopředsedkyně
ODS Miroslava Němcová. Tato většina padla ve chvíli, kdy poslanci ODS Tomáš
Úlehla a Jan Florián prohlásili, že nebudou aktivně hlasovat proti vládě Jiřího
Rusnoka a opustí sál. Předsedkyně LIDEM Karolína Peake následně oznámila, že
pokud Úlehla s Floriánem nebudou hlasovat proti Rusnokovi, dohoda o stojedničce
neplatí a hlasovat nebude ani ona.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309943-cssd-a-top-09-zahajily-jednani-o-predcasnych-volbach.html
Pro úplnost dodávám, že
oba poslanci ODS skutečně odešli ze sálu, rovněž tak K. Peake, čímž bylo
potvrzeno, že "stojednička" skončila. Podle očekávání pak Rusnokova
vláda důvěru nedostala v poměru 93 pro, 100 proti.
ODS se ještě tentýž večer
s oběma poslanci vypořádala, viz následující zpráva z Novinky.cz:
Poslanecký klub ODS ve středu po desáté večer vyloučil dva
poslance Tomáše Úlehlu a Jana Floriána ze svých řad. Reagoval tak na to, že se
při hlasování o důvěře kabinetu Jiřího Rusnoka rozhodli odejít ze sálu
Sněmovny. Ostatní poslanci ODS hlasovali proti Rusnokově vládě. O vyloučení
informoval předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda, uvedla Česká televize. Oba
poslance podle serveru Lidovky.cz přiměl ke změně postojů člen ODS a pražský
lobbista Tomáš Hrdlička, který tak chtěl prosadit rychlé předčasné volby.
Předseda pražské ODS Bohuslav Svoboda navrhne vyloučení poslance Jana Floriána
i lobbisty Tomáše Hrdličky ze strany. "Se sluhou musí jít i jeho
pán," uvedl. Počínání obou spolustraníků označil za neodpustitelnou zradu.
Podle šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga ve Sněmovně funguje "tržní
hospodářství s odpovídajícími výsledky". Místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek
uvedl, že podle něj je vítězem dnešního hlasování, při kterém nehlasovali dva
poslanci ODS a šéfka LIDEM společně se zbytkem stran bývalé koalice, právě
Tomáš Hrdlička. "Za vítěze se svým způsobem může považovat i tato vláda.
Jakkoliv nezískala důvěru, tak se jí podařilo stihnout nakoupit několik
poslanců ODS. To se jen tak někomu nepovede," poznamenal Kalousek.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309946-ods-vyloucila-z-klubu-poslance-kteri-potopili-stojednicku.html
ODS patrně nemohla jednat
jinak, než tak, že ztrestala rebely. A TOP zase nemohla jednak jinak, než
označit "nespolehlivost" uvedených poslanců jako selhání ODS,
vysvětlit jednání těchto poslanců tím, že se nechali koupit. V nastávajícím
boji o voliče na pravém spektru, který byl přípravou předčasných voleb již
odstartován, pak z toho nemilosrdně těžit na úkor ODS. Jenže právě tím bude
ještě více posílena ortodoxie nejen uvnitř ODS, ale i TOP. Ještě více bude v
obou stranách dbáno na to, aby bylo považováno za normální to, co normální
není, a kvůli čemuž padla jak Nečasova vláda, tak nyní i
"stojednička". A s tímto půjdou obě strany do voleb. Nezáviděníhodná
pozice. Jenže vývoj má parametry antické řecké tragédie a rekové nemohou jen
tak vyskočit ze svých rolí. TOP pod vlivem M. Kalouska (který byl hlavním
architektem "stojedničky") propásla možnost emancipovat se vůči ODS z
reformních pozic, tj. z pozic alespoň určité reflexe vývoje veřejného mínění a
dílčí nápravy.
(71.69)
Hra: Co přinesl 8.8.13 – Superaféra 57
Čtvrtek 8.8.2013 přinesl
první reakce na další zvrat ve vývoji superaféry odstartované 13.6.3013, tj.
rozpadu Kalouskovy "stojedničky" a odstartování přípravy předčasných
voleb. Co lze očekávat do budoucna?
1. Za reálný lze považovat
říjnový termín předčasných voleb. M. Zeman tentokrát nemá žádný důvod (ani
zdůvodnění), proč by měl termín oddalovat a Poslanecká sněmovna bude mít ke
svému rozpuštění dostatek hlasů.
2. V nejbližších měsících
nebude mít žádná ze stran (snad s výjimkou ODS) důvod ostře vystupovat proti
Rusnokově vládě a ta bude moci "sbírat body", vytvářet si image
"nejlepší vlády" (Blanických rytířů), což byl hlavní důvod, se kterým
ji M. Zeman dal vzniknout.
3. Přestože volby budou
patrně už v říjnu, může Rusnokova vláda v demisi vládnout ještě o něco déle –
nebude totiž tak jednoduché sestavit další. M. Zeman patrně bezprostředně po
volbách pověří B. Sobotku sestavením vlády (dle očekávaného vývoje preferencí i
situace v ČSSD), ten ovšem bude mít určité problémy s tím, jak sestavit
koalici:
- Velká koalice s ODS je
málo pravděpodobná – jednak ODS získá ve volbách málo hlasů, jednak je to
neprůchodné z hlediska situace v ČSSD i z hlediska veřejného mínění, navíc –
ODS bude mít velké problémy sama se sebou.
- "Kalouskova"
TOP v reakci na výsledek voleb avizovala, že koalici s ČSSD nevytvoří a
vytvoření této koalice je rovněž neprůchodné z obdobných důvodů jako koalice
ČSSD s ODS.
- ČSSD nemůže vytvořit
koalici s KSČM (k tomu je stále ještě vázána) a KSČM (která získá hodně hlasů)
si tak bude moci klást dost velké požadavky a určitým způsobem též prodlužovat
život Rusnokovy vlády (bude mít v ruce více trumfů, než kdy jindy).
- Do Poslanecké sněmovny
se mohou dostat ještě SPOZ a KDU-ČSL (u dalších stran je to velmi málo
pravděpodobné), ovšem s malým počtem hlasů, přičemž SPOZ může při sestavování
koalice dost zlobit, zejména z hlediska personálních požadavků.
4. ODS tápe, prodlužuje
svou ortodoxii i agónii – stává se "lovnou zvěří" pro TOP z hlediska
sbírání preferencí. Nedokázala identifikovat ani skutečné příčiny rozpadu
"stojedničky", resp. zběhnutí dvou jejích poslanců. Odmítá podpořit
předčasné volby a její agónie bude patrně ještě nějakou dobu trvat.
5. TOP tvrdě vystartovala
po novém cíli: Stát se plným suverénem v pravicovém spektru a zbavit se ODS
jako svého největšího rivala. Proto neváhala s předčasnými volbami a
deklarovala odmítnutí případné povolební koalice s ČSSD. Bude se ovšem muset
vyrovnat nejen s obecnou neoblíbeností M. Kalouska, ale i s tím, že i ona si
vysvětluje zánik "stojedničky" pouze koupením dvou poslanců ODS,
nikoli bezvýchodností pozice "stojedničky" založené na vzájemném
utvrzování se v tom (skupinové konformitě), že je normální to, co normální
není. S tím bude mít velký problém a možná i fatální.
6. Zběhnutí dvou poslanců
ODS není (jen) projevem toho, že by byli koupeni, ale především hluboké krize
paradigmatu, na kterém byla založena "krycí" funkce ODS a celé bývalé
vládní koalice, pokud jde o působení struktur založených na vzájemném krytí
porušování obecně přijatých zásad.
7. Proměny politické
reprezentace budou mnohem hlubší. Jednak v důsledku selhání a
nereformovatelnosti stávající "krycí reprezentace" struktur
založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, selhání
sdíleného ideového paradigmatu (které přivedlo tuto reprezentaci k zapouzdření
a ztrátě schopnosti sebereflexe), ale i v důsledku toho, že se zásadním
způsobem proměňují samotné struktury založené na vzájemném krytí porušování
obecně přijatých zásad a jejich sdílené ideové paradigma. (Právě tomu se budeme
v našem seriálu dále věnovat, např. otázce – "O co skutečně Hrdličkovi
apod. jde?)
K tomu dvě reakce na
aktuální vývoj:
1. Vybrané pasáže z
rozhovoru šéfa klubu poslanců TOP 09 a Starostů P. Gazdíka pro Právo:
Překvapilo vás, že
se 101 rozpadla?
P. Gazdík: Pro nás to bylo
smutné překvapení, protože jsme věřili svým koaličním partnerům a věřili jsme,
že ODS se zbavila vlivu kmotrů. Evidentně minimálně někteří její poslanci se
vlivu nezbavili. Pánové Hrdlička a další mají v ODS vliv a takovému partnerovi
nemůžeme nadále důvěřovat a prodlužovat tak politickou agonii.
Je to vítězství
Miloše Zemana?
P. Gazdík: Nevnímám to
jako jeho vítězství. Pan prezident chtěl, aby vláda Jiřího Rusnoka vládla co
nejdéle. Předčasné volby budou znamenat, že voliči znovu rozdají karty, a
domnívám se, že je tu značná část voličů, která vidí praktiky Miloše Zemana a
vidí, že chce změnit parlamentní demokracii v poloprezidentský systém, a nechce
s tím souhlasit.
Téma obrany
parlamentní demokracie proti tendencím Miloše Zemana bude vaším hlavním
volebním tématem?
P. Gazdík: My jsme
konzervativní strana a říkáme půl roku to samé, že musíme bránit nastolování
nových zvyklostí poloprezidentského systému a rušení tzv. idiotských ústavních
zvyklostí.
Jdete do voleb s
tím, že skončíte v opozici, nebo je tu někdo, s kým půjdete do koalice, když
vás ODS tak zklamala?
P. Gazdík: Doba je ještě
nezralá, abychom to mohli jednoznačně říci. Voliči budou muset rozhodnout,
jestli budou podporovat slučovací sjezd sociálních demokratů a komunistů do
SPOZ s jejím čestným předsedou. Podle jednání ČSSD a KSČM je zcela zřejmé, že
hlavou levice je Miloš Zeman, a voliči budou volit mezi Milošem Zemanem, nebo
mezi parlamentní demokracií. Je tu řada občanů, kteří nechtějí, aby Miloš Zeman
byl tou nejhlavnější politickou silou ovládající ustrašenou ČSSD s loutkovým
předsedou.
Dokážete si
představit, že půjdete s touto ustrašenou ČSSD do koalice?
P. Gazdík: To si vůbec
nedokážu představit.
Má Rusnokova vláda
volné ruce, nebo by měla být zdrženlivá?
P. Gazdík: Je to vláda bez
důvěry. Měla by to být udržovací vláda, měla by se vyhnout personálním čistkám
a nesmyslným rozhodnutím, jakým bylo odvolání ředitele Národního divadla
ministrem kultury Jiřím Balvínem.
2. Vybrané pasáže z
rozhovoru M. Zemana pro Právo:
Pane prezidente, ve
Sněmovně jste v souvislosti s druhým pokusem o sestavení vlády říkal, že chcete
vyčkat na výsledek vyšetřování v kauze Nagyová a spol. Mluvil jste o několika
týdnech. Co když se ale vyšetřování prodlouží?
M. Zeman: Za prvé, nejedná
se jenom o kauzu Nagyová a spol., jedná se o širší kauzu, která se týká krytí
některých nezákonných obchodů a veřejných zakázek politickou sférou. Řekl jsem
ve Sněmovně, že jsem byl ujištěn, že toto vyšetřování bude trvat několik týdnů,
a z tohoto ujištění vycházím.
Kritici vám
vyčítají schůzku s vrchním státním zástupcem Ivo Ištvanem. Můžete vyloučit, že
do kauzy, kterou dozoruje, nějak zasahujete?
M. Zeman: Nezasahuji, Ivo
Ištvan mě neinformoval a ani podle zákona nemohl informovat o průběhu
vyšetřování. Jediným cílem schůzky bylo vyjádření morální podpory prezidenta
vrchnímu státnímu zástupci, protože je to poměrně mladý člověk, který ještě
někdy neodolá štvanici novinářských blbečků a podlehne těmto lidem a začne
propadat depresím. Já už jsem natolik vytrénován, že mě blbečci spíše baví, než
aby mě rozčilovali, ale obával jsem se, že u Ivo Ištvana, vzhledem k jeho
relativní nezkušenosti, tomu tak nebude. A právě proto jsem mu vyjádřil morální
podporu. Nic jiného za naší schůzkou, která byla z mé iniciativy, nebylo.
Zmínil jste i
závazek, že po volbách jmenujete premiérem představitele vítězné strany.
Znamená to, že to nemusí být automaticky předseda vítězné strany?
M. Zeman: Měl by to být
člověk, kterého mi ta strana jako premiéra doporučí.
Pokud by tedy ČSSD
doporučila Bohuslava Sobotku, tak byste se tomu nebránil?
M. Zeman: V každém případě
bych vyšel z doporučení soc. dem., protože se domnívám, že strana uvnitř sebe
sama si má vybrat toho nejvhodnějšího reprezentanta za premiéra.
Co říkáte tomu, že
právě Bohuslav Sobotka na poslední chvíli otočil a sám přišel s návrhem, aby
jeho strana podpořila ve Sněmovně vládu Jiřího Rusnoka?
M. Zeman: Kdybych chtěl
být ironický, připomněl bych známé politologické heslo, které zní – postavil
jsem se do čela svých nepřátel. I takto někdy vystupovali i významní politici.
Nicméně, protože nechci být ironický, oceňuji Bohuslava Sobotku za to, jak se
zachoval, byť na poslední chvíli. Chtěl bych velmi poděkovat prvnímu
místopředsedovi Michalu Haškovi, který se podle mého názoru spolu s Jeronýmem
Tejcem a dalšími velmi zasloužil o změnu postoje Bohuslava Sobotky.
Může toto vaše
vyjádření pro Michala Haška v budoucnu znamenat, že on bude tím představitelem?
M. Zeman: Jak jsem řekl,
budu přihlížet k tomu, koho mi doporučí ČSSD. A soc. dem. v povolební době bude
sama zvažovat, kdo by byl nejlepším soc. dem. premiérem.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/309951-zeman-je-to-sirsi-kauza-nejde-jen-o-nagyovou-a-spol.html
(71.70)
Hra: Co přinesl 9.8.13 – Superaféra 58
V pátek 9.8.2013 se k
článku "Kalouskova "stojednička" padla, co bude dál?"
objevil zajímavý a podnětný komentář, který napsal někdo pod značkou
"pat". Uvádím ho hned na začátku a v plném znění:
Tak to vezměme po
jednotlivých bodech:
1) Předčasné volby budou,
ale to neznamená, že MZ nemá důvod je oddalovat (1. chyba autora). Bohužel pro
něj nemá zdůvodnění. Udělá co, půjde, tak je možné, že budou až v listopadu
(ještě sněmovnu nerozpustím, musí schválit asi 150 zákonů, dělám to pro
lidi...)
2) Proti Rusnokově vládě
se budou vymezovat skoro všichni (snad s výjimkou VV). Sestava přátel MZ k tomu
přímo vybízí (Balvín, Fišer jsou ideální terče, časem přijdou útoky na Žáka,
Holcáta a další). Na Blanické rytíře může autor zapomenout. MZ je proti mediím
celkem imunní, o to víc se mu budou mstít na "jeho" vládě.
3) Udržovat po volbách
Rusnokovu vládu bude zbytečné, proto odejde velmi rychle. Při předpokládaných
preferencích stran nebude problém se sestavením nové vlády. Autor zapomíná na
nové strany, především ANO. Tato strana má potenciál kolem 10 %, pokud se
podaří najít správného "medvěda". Tím by mohl velmi dobře Martin
Stropnický. Otázkou je, zda se prosadí nejjednodušší varianta - jednobarevná
vláda ČSSD s tichou podporou KSČM. O tom pochybuji, protože by nezbyla křesílka
pro SPOZ.
4) Tady s autorem
souhlasím, ODS zase hraje na to "ono to nějak dopadne, vždycky jsme se z
takových krizí dostali". Zapomínají, že dřív nebyla TOP ... a taky nemají
předsedu, který by dokázal lidi oslovit. Chybí jim v této situaci někdo jako
Klaus, Topolánek, Paroubek. Úprk členů už začal (snížení stavu o více než 10
%).
5) Problém neoblíbenosti
Kalouska TOP vůbec řešit nemusí. Pro většinu jejich voličů je ON tou personou,
která se může postavit MZ. To, že ho nenávidí voliči ostatních stran, je úplně
jiná věc.
6) Protože nevím, co je
hluboká krize paradigmatu, tento bod přeskakuji.
7) Proměna politické
reprezentace bude minimální. Možná přijde nová strana (ale to už tu bylo
mnohokrát), díky zmenšenému počtu mandátů pro pravici tam budou za tyto strany
jen ty nejznámější staré tváře, ale ve skutečnosti se skoro nic nezmění.
Politickou scénu ovládne programově vyprázdněná ČSSD, kterou vedou lidé, kteří
nikdy normálně nepracovali (Sobotka, Tejc, Hašek) a jsou na akvárium zvyklí.
Očekávat nějakou změnu (kromě zásadních mediálních vyjádření) je opravdu velmi
naivní.
Tak mi vychází na sedm
bodů pět odlišných názorů. Docela dost na to, že vycházíme ze stejných zdrojů a
metod.
Viz můj příspěvek: http://radimvalencik.pise.cz/511-komentare.html#488192
Viz citovaný komentář: http://radimvalencik.pise.cz/511-kalouskova-stojednicka-padla-co-bude-dal.html
Budeme tedy moci
porovnávat. Při čtení podnětného komentáře jsem si uvědomil, že by bylo dobré
říci něco o teoretickém konceptu, tak jak s ním pracuji a jak se postupně vyvíjí.
Činím tak v následující části:
Trochu teorie
(některé poznatky, která přinesla konfrontace výchozího teoretického konceptu
se sledováním, analýzou a prognózou vývoje po 13.6.2013
1. Potvrdilo se, že ve
společenském dění mají významnou roli struktury založené na vzájemném krytí
porušování obecně přijatých zásad, tj. struktury, ve kterých dominují
vztahy založené na vzájemném vydírání, vzájemném protěžování v
institucionálním systému (v systému formálních i neformálních institucí) a vzájemném
krytí. Tyto struktury podstatným způsobem ovládly celý institucionální
systém a jsou schopny účinně a koordinovaně postupovat proti případům
indiskrece.
2. Potvrdilo se, že pro
koordinaci činnosti (rozdělení výnosů, rozhodování o konkrétní podobě
protěžování a krytí osob, rozhodování o způsobech reakce na indiskrece,
rozhodování o eliminováni vlivu některých osob) těchto struktur je nutné společně
sdílené základní ideové paradigma.
3. V našich konkrétních
podmínkách (v ČR a v dané době) se jako jeden z lokálních parametrů tohoto
paradigma vyvinulo to, že začalo být považováno za normální to, co normální
není (to, co není nejen přijatelné z hlediska veřejného mínění, ale co
podlamuje funkčnost celého společenského systému), což vedlo k překročení míry,
v rámci které mohou struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně
přijatých zásad fungovat, aniž by došlo k vážným krizovým jevům.
4. To (považování za
normální toho, co normální není) vedlo k "zapouzdření" politické
reprezentace uvedených struktur a odstartovalo události spojené s 13.6.2013 a
navazující na ně.
5. Existuje propojení mezi
lokálními a globálně působícím strukturami založenými na vzájemném krytí
porušování obecně přijatých zásad, existuje obecně sdílené základní ideové
paradigma mezi jádry vyjednávání vlivu na různých úrovních.
6. Existuje rovněž
vzájemné působení mezi spontánně vzniklými strukturami založenými na
vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a strukturami, které se získáváním
(monitorováním, provokováním i vyráběním) informací o porušování obecně
přijatých zásad v rámci svého institucionálního postavení profesionálně
zabývají (tj. zpravodajskými službami); v důsledku této vzájemné interakce
dochází k osamostatnění substruktur založených na vzájemném krytí i v rámci
zpravodajských služeb a jejich propojení se spontánně vzniklými.
7. Jádra vyjednávání
vlivu na různých hierarchických úrovních a v různých oblastech mají velmi
odlišnou podobu. (Tj. nepotvrdila se hypotéza, že mají některé příbuzné rysy.)
Společné je zde jen to, že:
- Při vytváření a
fungování jádra mají významnou roli efekty spojené se společnou dohodou v
případě tří hráčů (paretovská zlepšení vznikající touto dohodou a
vytvořením tříčlenné koalice oproti dvoučlenným).
- Vznikem nestabilní či
více méně stabilní tříčlenné koalice začíná hra na možnost výměny jednoho z
hráčů jiným s hráčem z prostřední, ve kterém se vyjednává vliv.
8. Lze rozlišit zejména
následující typy jader vyjednávání vlivu:
- Případ, kdy se relativně
stabilní jádro nevytváří, z příslušné oblasti vyjednávání vlivu jsou pouze
vytlačovány osoby, které jsou nositeli odlišného ideového paradigmatu než toho,
které umožňuje krýt porušování obecně přijatých zásad, které je globálně
sdíleno, příp. má příslušné lokální modifikace.
- Případ, kdy se vytvoří
poměrně stabilní jádro reprezentované konkrétními osobami a kdy v logice hry se
toto jádro oddělí od ostatních hráčů ("zapouzdří") jednak tím, že má
rozhodující vliv (o který se nedělí s ostatními hráči), jednak tím, že dochází
k vytlačování hráčů, kteří by mohli některého hráče v tomto jádru nahradit.
(Zde působí efekt společně přijatelného dohody původních hráčů, kteří dodržují
tuto dohodu i tím, že hráč, který by byl pro některé dva hráče přijatelnější,
než třetí původní hráč, je vytlačen do oblasti periferie vyjednávání.)
- Případ obdobný
předešlému, kdy se ovšem nejedná o osoby, ale reprezentanty skupiny, kdy
příslušný reprezentant může být za určitých podmínek trvale či dočasně
nahrazen.
- Případ, kdy se
vyjednávací jádro vytvořilo, ale "nezapouzdřilo se, reaguje se svým
okolím, může dojít k nahrazení jednoho hráče jiným, případně i pokračování
tohoto procesu nahrazování hráčů jádra.
- Případ, kdy se vytvoří
alternativní jádro vyjednávání vlivu v prostředí systému, toto jádro pracuje s
odlišným sdíleným ideovým paradigmatem (vyvinulo se v opozici proti původně
sdílenému) a kdy dojde k střetu s původním jádrem vyjednávání vlivu, jehož
pozice je zakotvena vazbami na struktury založené na vzájemném krytí porušování
obecně přijatých zásad a pozice těchto struktur v institucionálním systému. (V
tomto případě mohou převážit i jiné vztahy příbuznosti než ty, které pocházejí
ze vzájemného vydírání, krytí a protěžování.)
- Případ, kdy se původní
tříčlenné jádro vyjednávání vlivu rozšiřuje na více hráčů, převažuje faktor
efektů společné dohody a vytváření koalic uvnitř tohoto systému je tabuizováno
a sankcionováno (je považováno za porušení neporušitelných pravidel), přičemž
je dán počet hráčů, kteří takovýto systém vytvoří, nedochází k jeho rozšíření
(což je také předmětem striktně dodržované dohody).
(Identifikování, utřídění,
přesný popis, sestavení konceptu a modelování některých aspektů případů výše
uvedeného typu je důležitým úkolem teorie. Uvítám náměty či případnou
spolupráci, protože zde se teorii nabízí velká příležitost posunout se dál.
Domnívám se, že je nejen možné, ale i velmi naléhavé a v našich současných
podmínkách též reálné provést sebereflexi toho, jak společenský systém funguje,
s využitím příslušné aplikace teorie her.)
Ještě několik
poznámek k aktuálnímu dění z hlediska toho, co se odehrálo 9.8.:
Za zaznamenání slouží
rozhovor K. Schwarzenberga pro Právo, který ukazuje jeho pohled na to, co se
stalo, budoucí vývoj a zejména jeho pohled na to, o co půjde v blížících se
volbách:
Proč jste se pro
předčasné volby nerozhodli dříve, mohli jste si ušetřit blamáž?
K. Schwarzenberg: Já jsem
v diskusích s kolegy říkal, že to vždy takto skončí. Nicméně kvůli vlastním
členům a z důvodů sebeúcty, když jsme měli většinu ve Sněmovně, jsme se jí
nemohli vzdát. Museli jsme tento rituál podstoupit. A také vzhledem k tomu, že
ještě v úterý všichni přísahali, že budou dodržovat domluvený postup, tak jsme
věřili, že to ustojíme. I tak jsem nevěřil, že to dostaneme – paní Němcová s
podpisy přijde za Zemanem, ale on se na to vykálí jako na placatý kámen.
Věříte informacím,
že za změnou názoru těch dvou poslanců z ODS je Václav Klaus?
K. Schwarzenberg: Slyšel
jsem klepy, že osvědčené přátelství obou prezidentů se tady projevilo.
S čím půjdete do
voleb jako TOP 09, jaké bude vaše hlavní téma?
K. Schwarzenberg: Ještě
před časem jsme plánovali, že bude naším hlavním mottem, že jsme evropská
strana. To ztratilo na aktuálnosti. Teď budeme říkat, že jsme jediná strana,
která se jednotně postavila prezidentu samoděržavnému.
Myslíte, že to bude
pro obyčejné lidi přitažlivé, že je zajímají vaše boje?
K. Schwarzenberg: Mám
zkušenosti z voleb v Evropě, často jsem pozoroval zblízka volby v Rakousku, v
Německu, jednou ve Francii. A všiml jsem si, že voliče motivuje, když jsou
pozice ve volbách vyhraněné na jasně identifikovatelné osoby.
Budete tedy
soutěžit proti Zemanovi?
K. Schwarzenberg: Ano.
Bohuslav Sobotka
pro vás není rovnocenný soupeř?
K. Schwarzenberg: Je staré
dobré anglické přísloví, že se nikdy nekope do těch na zemi.
Volby zřejmě
vyhrají soc. demokraté. Byli byste ochotni s nimi jít do vlády?
K. Schwarzenberg: Ne. Máme
docela odlišný program. A jak jsem dědek starej, byl jsem leckde v Evropě, a
tak vím, že fungují koalice, kam jdou vyrovnaní partneři. Když je jedna strana
výrazně silnější, tak ta slabší na to doplatí. Podívejte se na liberály v
Německu (FDP), dříve respektovaná strana v objetí paní Merkelové asi zahyne.
Když Gerhard Schröder udělal koalici se zelenými, ministrem zahraničí byl
velice talentovaný Joschka Fischer, ale zlomyslní komentátoři v Berlíně říkali,
že je ministrem pouze pro Blízký východ a Jižní Ameriku. To nemá smysl.
Zůstane-li vliv pana prezidenta na soc. dem. v dnešní míře, tak jim doporučí za
partnera spíše čerta rohatého než mě.
Už si tedy zvykáte,
že svůj politický důchod strávíte v opozici?
K. Schwarzenberg: Já ještě
nejsem v důchodu, pane.
Ale říkal jste, že
je to vaše poslední volební období.
K. Schwarzenberg: To je
pravda, ale popravdě řečeno mě pan prezident hodně motivuje jít zase do toho a
dělat mu opozici.
Myslíte, že
porazíte ODS?
K. Schwarzenberg: To ví
pánbůh a je to hlavně na voličích. Já nebojuji proti někomu, ale abych získal
více hlasů.
Ale lovíte ve
stejném rybníku.
K. Schwarzenberg: Pozor,
já mám rybníky a celý život se zabývám rybníkem, a vím, že jsou rybníky, kde
člověk v bahnu uvízne.
Vy nevidíte na
činech prezidenta nic kloudného. Ale někteří lidé říkají, že politické strany
od něj dostaly užitečnou lekci, konečně se umravní a nebudou tolik pletichařit
a hašteřit se.
K. Schwarzenberg: Vy jste
optimista.
Můžete ho brát jako
ruku osudu, která pomůže české politické scéně se vzpamatovat?
K. Schwarzenberg: Ta ruka
osudu nás bude dále fackovat, než nabereme rozum. A ostatně právem.
Zeman vám vyčítá,
že jste sabotoval ekonomickou diplomacii a teprve Rusnokova vláda to dokázala
rozpohybovat. Jak se vám ta kritika líbí?
K. Schwarzenberg: To je
pustá lež. Každý, kdo se tím zabývá, tak ví, že jsem udělal na ministerstvu
nutnou reformu a že jsme odešli od předešlého systému. Tehdy byl na
velvyslanectví obchoďák a ten se staral o obchodní věci a ostatní se o to
nezajímali. Teď všichni diplomaté, které jsem vyslal, vědí, že je to hlavní
priorita jejich činnosti. Máme málo velvyslanectví na světě, kde ta politická
činnost převažuje. Pan prezident pochází z jiné politické doby, zmeškal a
nevnímal vývoj. To, že si ministerstvo obchodu a průmyslu vybudovalo vlastní
síť lidí ve světě, tak proti tomu nic nemám, také jsme na tom začali pracovat
ještě s ministrem Kocourkem, který tomu rozuměl.
Zajímavá byla zpráva o
posunu termínu voleb, a to na velmi zajímavý termín polokulatého smutného
srpnového výročí:
ČSSD, KSČM a TOP 09 se
dohodly, že přesunou termín hlasování o rozpuštění Sněmovny z pátku 16. srpna
na úterý 20. srpna. Návrh iniciovala TOP 09, soc. dem. a komunisté s ním
souhlasili. Důvodem ke změně je obava, že v pátek by nemuseli být ve Sněmovně
všichni poslanci, kteří slíbili rozpuštění podpořit. Předseda poslanců ČSSD
Jeroným Tejc potvrdil, že na přesunu termínu hlasování se všechny tři strany
dohodly. S návrhem podle něj přišla TOP 09 kvůli obavě, že v pátek 16. srpna
nebude ve Sněmovně dostatek poslanců. Tím by byl úspěch rozpuštění a v důsledku
vyvolání předčasných voleb ohrožen. "Problém není na straně ČSSD, my jsme
měli zajištěnou účast na pátek. Nyní ji zajistíme i na dohodnuté úterý,"
řekl Tejc Novinkám. Soc. dem. tak podle něj učiní už proto, že předčasné volby
považuje za svou prioritu. Tejc přitom doufá, že přesun termínu hlasování není
taktikou, jak rozpuštění Sněmovny zhatit. "Může to být taková taktika, ale
nikoliv taktika ČSSD," zdůraznil. Předseda poslanců TOP 09 a Starostů Petr
Gazdík Právu řekl, že jejich klub by v pátek nebyl v plném počtu, nejméně dva
poslanci se nemohou účastnit. Jeden jde na plánovanou operaci a druhý nemůže z
vážných rodinných důvodů. "Nechceme, aby to skončilo blamáží, nevadí, že
to bude o pár dní později, kdy už mohou být ve Sněmovně všichni, kdo se pod
rozpuštění podepsali,” řekl Gazdík. S hlasováním v úterý jsou srozuměni i
komunisté, kteří dorazí v plném počtu. "Lidi tady mít budeme," řekl
Novinkám šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik. Ačkoli se ve čtvrtek podpisem pod
listinu žádající rozpuštění Sněmovny přidali jen čtyři z 11 poslanců Věcí
veřejných, místopředseda Michal Babák v pátek ujistil, že možná s výjimkou
jednoho člena klubu, který bude na dlouhodobě plánované dovolené, se mimořádné
schůze dolní komory zúčastní všichni véčkaři. "Také nejsem pod listinou
podepsaný, ve čtvrtek jsem to nestihl, ale pro rozpuštění Sněmovny hlasovat budu.
To chtějí i ostatní členové strany. Jeden z poslanců je ale na dovolené s
rodinou, takže pokud bude hlasování v pátek, možná se nedostaví," řekl
Právu Babák. Podle šéfky klubu Kateřiny Klasnové ale budou véčkaři v plné síle,
pokud se hlasování o rozpuštění Sněmovny odsune až na úterý 20. srpna.
"Můj podpis jako předsedkyně klubu na listině je a tím také vyjadřuji
stanovisko všech našich poslanců. Je ale pravda, že přesouvání termínu do všeho
spíš vznáší zmatek," podotkla. Ačkoliv bude hlasování o rozpuštění Sněmovny
přesunuto, nebude tím ohrožen předpokládaný termín předčasných voleb 18. a 19.
října. Pokud se skutečně volby uskuteční v těchto dnech, nová Sněmovna by měla
stihnout schválit státní rozpočet na příští rok.
Doufejme jen, že nejde o
testování toho, jak přece jen z předčasných voleb vyklouznout tím, že se budou
vymýšlet nové a nové důvody.
ODS činí další kroky ke
své záhubě:
Pokud bude výkonná rada
ODS rozhodovat o vyloučení vlivného člena Tomáše Hrdličky, navrhne její člen
Zdeněk Pánek vyloučení exprimátora a předsedy pražské ODS Bohuslava Svobody.
Pánek to Právu řekl před pátečním zasedáním výkonné rady. "Připadá mi
naprosto absurdní vylučovat kohokoliv na základě novinářských spekulací.
Nejprve by měli z ODS odejít ti, kdo ODS opravdu poškozují. To jsou například
ti, kteří jsou obviněni z ekonomické trestné činnosti, jako třeba Svoboda,
který chce vyloučení Hrdličky navrhnout," řekl Právu Pánek, který ve
výkonné radě zastupuje středočeský region. "Byl to právě Petr Nečas a
Bohuslav Svoboda, kteří zničili poslední zbytky důvěry občanů ve značku ODS a
svým nezodpovědným chováním ji poslali na hranici volitelnosti. Vlastní
problémy pak řeší tím, že se je snaží svalit na ostatní," dodal Pánek.
Svoboda, stejně jako celá bývalá rada hlavního města Prahy s výjimkou
Aleksandry Udženiji, čelí obvinění za uzavření nevýhodné smlouvy v kauze
Opencard, v říjnu by měl jít před soud. Podle informací Práva chce Svoboda
"silou" prosadit Hrdličkovo vyloučení na jednání regionální rady ODS,
i přes to, že někteří vysocí představitelé ODS s tím nesouhlasí. "Můžeme
vylučovat někoho za porušení stanov, ale ne za to, že má jiný názor,"
řekla už dříve například poslankyně Jana Černochová. Hrdličkův vyhazov naopak
prosazuje místopředseda Jiří Pospíšil. Člen ODS, který si nepřál být jmenován, Právu
řekl, že pokud regionální rada navrhne výkonné radě vyloučení Hrdličky, tak ho
nejvyšší stranický orgán s nejvyšší pravděpodobností posvětí. Podle informací
Práva se s Bohuslavem Svobodou počítalo ve "stínové vládě" Miroslavy
Němcové coby s ministrem zdravotnictví.
Šéf pražské ODS Bohuslav
Svoboda přesvědčil své spolustraníky. Regionální rada totiž navrhla výkonné
radě ODS vyloučit lobbistu Tomáše Hrdličku a poslance Jana Floriána ze strany.
Hrdlička měl údajně stát za postupem poslanců Jana Floriána a Tomáše Úlehly, kteří
nehlasovali proti důvěře vládě Jiřího Rusnoka. Pražská organizace se staví za
zrušení členství Jany Nagyové, kterou stíhá policie. Regionální rada ODS
vyzvala výkonnou radu, aby vyloučila ze strany nejen Tomáše Hrdličku, ale i
Jana Floriána, který už své členství ve straně ukončil. Zároveň rada vyzvala
oblastní sdružení Prahy 13, aby pozastavilo nebo ukončilo členství Jany
Nagyové. Pokud se tak nestane, regionální rada Nagyové členství zruší. Hrdlička
na jednání vůbec nedorazil a mezi pražské občanské demokraty nepřišel ani nikdo
z jeho domovské organizace Prahy 10. "Místo toho, aby si pan Hrdlička
přišel vyslechnout názory svých kolegů, tak poskytuje rozhovory někde v baru
nebo na nějaké kožené židli," komentovala nepřítomnost lobbisty poslankyně
Jana Černochová. Část členů ODS se dožadovala Hrdličkova vyloučení, ačkoliv pro
jeho podíl na zhroucení stojedničky nemají důkazy - alespoň je nikdo
nezveřejnil. "Se sluhou prostě musí jít i jeho pán," prohlásil
například předseda pražské ODS Bohuslav Svoboda. Podobně se ve čtvrtečních
Událostech, komentářích vyjádřil také místopředseda strany Jiří Pospíšil.
"Přikláním se k tomu, že pan Hrdlička má odejít, protože minimálně je
spjat s tím, že pan poslanec Florián nás takto zradil," uvedl ve vysílání.
Florián se s Hrdličkou zná, před svým zvolením do sněmovny totiž pracoval jako
řidič a asistent poslance z Prahy 10 Borise Šťastného a vozil i Hrdličku.
Hrdlička a Svoboda přitom měli v minulosti korektní vztahy, Hrdlička po volbách
v roce 2010 dokonce prohlásil, že Svobodu do ODS přivedl on sám. A právě
Svoboda nyní Hrdličku ve straně nechce mimo jiné proto, že Jan Florián je jen
Hrdličkovou loutkou. Tomáš Hrdlička se ale brání; pro zpravodajský server
Týden.cz řekl, že Svoboda je ovlivněn horkem, tlakem a stářím, a odmítl, že by
s rebelujícími poslanci cokoli řešil. Hrdlička tvrdí, že s Floriánem ani
Úlehlou vůbec nemluvil, a prý nechápe, kde se tento příběh vzal. "Jestli
se to prokáže, tak já jsem připravený odejít z ODS," řekl ČT. Stejně tak
Tomáš Úlehla popírá, že by za jeho rozhodnutím odejít při hlasování ze sálu
stáli nějací kmotři. Bez zajímavosti není, že se jméno Tomáše Hrdličky objevuje
ve vyšetřování kauzy Nagyová, vedle dalších zákulisních hráčů Ivo Rittiga,
Jiřího Tomana a Romana Janouška. Proti Hrdličkovi a Floriánovi v ODS je i Jiří
Pospíšil: "Říkám to veřejně tady, že pan Hrdlička má odejít, protože
minimálně jeden poslanec, pan Florián, nás takto zradil," řekl v
Událostech, komentářích. Jan Florián pro ČT: "Jiří Pospíšil v UK účelově lhal!
Sdělil, že mne řídí či úkoluje pan Tomáš Hrdlička. Není to pravda. Také kvůli
regionálním šedým eminencím jsem vystoupil z ODS. Toto jeho tvrzení zcela
vylučuji. Kdybych byl spojen s kmotry, byl bych v minulých parlamentních
volbách v roce 2010 na čelných místech pražské kandidátky, kterou sestavují
šedé eminence, což se v mém případě nestalo. Kandidoval jsem na posledním
nevolitelném 36, místě kandidátky a z vůle voličů jsem se kroužkováním do
sněmovny dostal, to je nezpochybnitelné. Toto je jasný argument! Očekávám jeho
omluvu." Pražští sociální demokraté mají na stole nejen vyloučení lobbisty
Tomáše Hrdličky, stejný osud by mohl potkat i bývalou šéfku kabinetu expremiéra
Petra Nečase (ODS)
Nelze než závidět nejen
demokratické, ale i občanské straně, jak rychle dokáže své členy vylučovat.
Zajímavý je i rozhovor s
T. Hrdličkou pro Parlamentní listy:
V poslední době
jste se stal pomalu větší mediální hvězdou než Iveta Bartošová. Vaše jméno je
skloňováno ve všech médiích a ČTK dokonce přeložila do angličtiny pro
zahraniční agentury článek, kde se píše, že jste prý zařídil hlasování poslanců
Floriána a Úlehly, takže jste se dostal i do zahraničí. Jste opravdu takový
démon, který tahá za nitky?
T. Hrdlička: Ani nevíte,
jak v tomto rozumím slovům Miroslava Kalouska, minulý týden jsem se málo
vypršel. Jinými slovy, virtuální realitu já v této chvíli přičítám v České
republice spíše velkým horkům a s tím spojené fyzické i psychické zátěže
některých politiků i novinářů. Jde o to, že jsem někdy pozdě odpoledne poslal
SMS novináři Lidových novin – a čtenář si ji může přeložit i do angličtiny – ve
které přece není vůbec nic o hlasování o Rusnokově vládě. Celá SMS je o tom, co
myslím, že by bylo pro ODS nejlepší řešení. Jediná věta, ani jediné slovo se
netýká Rusnokovy vlády, hlasování i o Rusnokově vládě. Každý si to může ověřit.
A kde se podle vás
berou tyto z vašeho pohledu fámy? Říká se, že na každém šprochu je pravdy
trochu...
T. Hrdlička: Já bych řekl,
že ta chyba se u některých lidí stala mezi první a pátou třídou základní školy,
kdy selhal výchovný a vzdělávací systém. Protože přečíst několik vět za sebou a
rozpoznat jejich význam se děti učí na prvním stupni. Čili znovu: SMS
odpovídala na dotaz novináře: "Co si myslíte, že by měla ODS v tuto chvíli
udělat?".
A...?
T. Hrdlička: Moje odpověď
novináři zazněla po projevu prezidenta republiky, ve kterém Miloš Zeman v
podstatě vyloučil jmenování Mirky Němcové premiérkou, byť by existovala
"stojednička". Prezident řekl, že využije svých ústavních práv a
možností, bude týdny přemýšlet, citoval tam slova Václava Havla z roku 1998. A
tak jsem v této návaznosti odpověděl, že ODS by na základě aktuálního vývoje
a informací plynoucích z projevu prezidenta měla odejít do opozice, svolat
mimořádný volební kongres na září – uvědomte si, že ODS je nyní bez řádně
zvoleného předsedy, a neumím si představit, že ODS půjde do těžkého volebního
střetu bez předsedy s plným mandátem. Dále, že by ODS měla udělat sebereflexi,
tedy vyhodnocení posledních sedmi let svého vládnutí, co se povedlo a nepovedlo
a vzít si z toho ponaučení. A že kongres by měl oslovit menší nelevicové
neparlamentní strany a že bychom se měli zamyslet, jestli do vedení strany
nepatří úspěšní starostové a primátoři z řad ODS, který pro stranu léta pracují
a umí vyhrávat volby. Poslední, co jsem napsal bylo, že tím by se ODS výrazně
odlišila od TOP 09, které nezbývá nic jiného než jít se starými tvářemi a
starými sliby. To by byla první výhoda ODS. Druhá výhoda ODS by byla, že za 14
měsíců jsou komunální volby a místní samospráva je skutečnou páteří v ODS. Ve
sněmovních volbách ODS někdy vyhrávala, někdy ne, ale skutečnou páteří a krví
ODS jsou zastupitelé, starostové a primátoři. A pokud bychom měli přijít o ně,
tak je to skutečně konec ODS.
Čili jste smskami
nikoho neovlivňoval?
T. Hrdlička: Zdůrazňuji
především, že ta SMS byla směřována novináři z Lidovek, nikoli členům či
poslancům ODS. A v žádném případě jsem se v ní nevyjadřoval k Rusnokově vládě.
Takže jestli dnes hlupáci typu Jiřího Pospíšila a Mirky Němcové říkají, že bych
měl být vyloučen, tak říkám, že oni za to nemůžou. Prostě selhal vzdělávací
systém mezi první a pátou třídou, protože si nepřečetli, co v té SMS stálo a že
jsem ji neposílal členům a poslancům ODS, ale Lidovkám. V okamžiku, kdy
prezident Zeman řekl, že Miroslavu Němcovou nepověří sestavením vlády, tak
sestavovat s TOP 09 stínovou vládu by bylo velmi kontraproduktivní.
A nemrzí vás, že
Miroslava Němcová nebude premiérkou? Slyšel jsem, že je to velice inteligentní
žena se státnickými schopnostmi.
T. Hrdlička: Mrzí mě to, určitě.
Je mi to hrozně líto, ale život není vždy o úspěších a o tom, co bychom si
přáli. Mrzí mě, že ti, kteří byli médii prezentováni jako ti čestní, nemohli
dokončit svůj mandát.
Nemrzí vás také, že
paní Němcová o vás řekla, že jste jí ukradený a že si hrajete na velkého bosse?
T. Hrdlička: Já jsem toto
neslyšel. Možná, že myslela "bez klobouku bos". Ale teď konec ironie.
Já si na nic nehraju. Bohužel v ODS si lidé přestali navzájem naslouchat,
přestali přemýšlet o slovech druhých a toto je bohužel v tuto chvíli i deficit
Mirky Němcové. Jak jsem již zmínil, poslance Úlehlu jsem viděl naposledy před
dvěma lety a poslance Floriána jsem za poslední rok viděl asi třikrát. Mě by
zajímalo, zda to, že odešli ze sálu při hlasování o Rusnokově vládě, znamená,
že odvolávají své podpisy pod "stojedničkou", protože to jsou dva na
sobě nezávislé akty. Místo toho následovala hysterie podobná té v souvislosti s
tou SMS. Navíc neporušili ani usnesení Výkonné rady ODS, které říká:
"Výkonná rada ODS konstatuje, že žádný z poslanců Občanské demokratické
strany vládě Jiřího Rusnoka důvěru nevysloví." A oni Rusnokově vládě
důvěru nevyslovili.
Pan zastupitel
Bohuslav Svoboda řekl na vaši adresu a adresu takzvaných kmotrů, že by se ODS
měla zbavit "pasáků, veksláků a řidičů". Co tomu říkáte?
T. Hrdlička: Toto jsou
ničím nepodložené pojmy a ve chvíli, kdy je někteří členové ODS začali používat
proti svým ideovým oponentům, tak ODS nejde od úspěchu k úspěchu, ale od
neúspěchu k neúspěchu. A když tady někdo používá takové výrazy, tak se ptejme,
jestli by členství ve straně neměli přerušit lidé obvinění policií ze závažných
trestných činů v souvislosti s výkonem funkce, což se týká pana Svobody.
Podívejme se na výsledky jeho práce. Pražská ODS v době předsednictví Borise
Šťastného získala mandát primátora, většinu v radě hlavního města Prahy a 17 z
22 starostů velkých městských částí. Po roce předsedování Bohuslava Svobody ODS
o radní a primátora Prahy přišla a skončila v opozici. Po roce primátorování
pana Svobody přišla ODS o několik radnic velkých městských částí a po roce jeho
primátorování byl on a další členové rady obviněni policií. To jsou fakta a
výsledky práce pana Svobody. Myslím si, že na základě uvedených faktů si váš
čtenář na otázku, kdo by měl odejít, odpoví sám.
V podtržené části odpovědi
T. Hrdličky (což má být obsah údajné SMS Lidovým novinám) je zformulován
poměrně realistický program nápravy a obnovy pozic ODS. Za toto je přece
potřeba okamžitě vyloučit. Přesně tak funguje "zapouzdřený" systém,
tj. ti, co jsou ovládáni skupinovou konformitou (omezeností).
(71.71)
Hra: Co přinesl 10.8.13 – Superaféra 59
Dříve, než se dostanu k
tomu, co se odehrálo 10.8.2013 (nebylo toho příliš mnoho), několik obecných
poznámek. Vede mě k nim i to, že v jedné z reakcí na Faceboku, kterou jsem na
svůj článek uveřejněný právě 10.8.2013 dostal, bylo, abych se vyjadřoval "více
lidsky". Není to tak jednoduché, i když se o to snažím.
Vývoj po 13.6.2013 lze
číst dvěma způsoby:
1. Buď jen jedna parta,
která se přiživuje na státu (nás všech) a která se již natolik znemožnila, že
musela odejít, je střídána druhou partou, která nebude o nic lepší.
2. Nebo to u nás, pokud
jde o ovládnutí institucí strukturami založenými na vzájemném krytí porušování
obecně přijatých zásad, došlo tak daleko, že byly odstartovány procesy, které
mohou vést (ale nemusí, závisí na tom, jak se situace vyvine) i k určitým
pozitivním posunům.
Protože člověk často vidí
to, co chce vidět (přání otcem myšlenky), je dobré všímat si i širšího
kontextu:
1. Celá civilizace prožívá
globální krizi, která má dvě příčiny:
- Tu hlavní (obecnou),
která je dána tím, že se stále nedaří (nikde ve světě) prosadit přeorientaci
vývoje směrem od společnosti postindustriální ke společnosti produktivních
služeb (služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského
kapitálu). Změnu, která je svým rozsahem a převratností srovnatelná s
průmyslovou revolucí. Změnu, která by řešila problémy ekonomické i sociální a
otevřela prostor pro trvale udržitelný růst.
- Tu dílčí
(bezprostřední), která spočívá v tom, že institucionální systémy jednotlivých
zemí jsou významně (či téměř plně) ovládány strukturami založenými na vzájemném
krytí porušování obecně přijatých zásad. To znemožňuje připravit a prosadit
potřebné reformy, vede k prudké sociální a ekonomické segregaci, demoralizaci,
postmodernizaci společnosti založené na skupinové konformitě (omezenosti).
2. U nás ovládnutí
institucionálního systému zašlo zvlášť daleko a vyvinulo se až do podoby
Nečasovy "nagyotury", kterou obhájci tohoto systému považovali za
normální a byli ochotni ji hájit jako příklad "parlamentní
demokracie", ve které si mohou (ovšem jen někteří) dovolit úplně vše. (V
tom nejsme jediní, stačí sledovat, co se děje v Bulharsku i dalších zemích.)
3. Tragikomický systém
vládnutí, který vyzrál do podoby "nagyotury" (které se zalekli
"velcí mužové" i "velké ženy" politiky natolik, že nechtěli
nic vidět a nic si připustit, právě tak jako generálové prošlí skutečnými
bitvami působící na špičce zpravodajských služeb, kteří tomuto systému
uplatňování moci sloužili do roztrhání těla) měl u nás několik zdrojů:
- Tak jako všude na světě
je to dosazování osob "na které něco máme" do vládnoucí garnitury
nátlakovou diplomacií Spojených států, bedlivě monitorujících porušování obecně
přijatých zásad všude na světě. (Spojené státy se pak vždy diví, že takto
generované vládnoucí garnitury všude na světě končí jako zkorumpované a
zdiskreditované v očích veřejnosti, ale ony v logice svého vzniku nemohou
dopadnout jinak.)
- Napojení na globální
restaurační proces ve smyslu – když je doba nejistá, rozhodují ti, co drží
majetek. (Viz tzv. církevní restituce v zemi, kde má katolická církev takovou
pozici, jakou má.)
4. Tento systém se stal
neudržitelný a došlo i ke změnám prostředí:
- Výrazné oslabení pozice
M. Albrightové ve Spojených státech.
- Nástup Františka ve
Vatikánu a jeho nápravný kurs.
- Dramatické dění i v
některých zemích EU (kdy ČR je svým způsobem ostrůvkem klidu).
- Několikanásobná
indiskrece, pokud jde o způsob získávání a využívání kompromitujících materiálů
Spojenými státy k dosazování zkompromitovaných vládnoucích garnitur (kauzy
Manning, Snowden); velmi citlivá reakce veřejnosti i politické sféry v Německu
na tento způsob "bratrské spolupráce".
Ve výše uvedeném kontextu
byl pak sérií nahodilostí (jak už to tak v dějinách bývá) odstartován vývoj,
který může přinést i dílčí změny k lepšímu. Jen dílčí, protože zatím chybí
opora v pozitivní vizi, pro jejíž sdílení by u nás byly vytvořeny podmínky. A
bez realistické pozitivní vize jsou omezené i posuny obecně sdíleného ideového
paradigmatu.
A ještě, než se dostanu k
dění 10.8.2013, připomenu, co jsem uveřejnil den před tím. Jakmile padlo
rozhodnutí o předčasných volbách, objevily se spekulace, že se i ty pokusí M.
Zeman zase oddalovat. V článku "Kalouskova "stojednička" padla,
co bude dát", který jsem 9.8.2013 na svém blogu, viz
http://radimvalencik.pise.cz/511-kalouskova-stojednicka-padla-co-bude-dal.html
napsal mj.: "Za
reálný lze považovat říjnový termín předčasných voleb. M. Zeman tentokrát nemá
žádný důvod (ani zdůvodnění), proč by měl termín oddalovat a Poslanecká
sněmovna bude mít ke svému rozpuštění dostatek hlasů."
A jak už to bývá, zase si
někteří mysleli, že nemám pravdu, viz např. komentář napsaný pod značkou
"pat" na mém blogu, cituji: "Předčasné volby budou, ale to
neznamená, že MZ nemá důvod je oddalovat (1. chyba autora). Bohužel pro něj
nemá zdůvodnění. Udělá co, půjde, tak je možné, že budou až v listopadu (ještě
sněmovnu nerozpustím, musí schválit asi 150 zákonů, dělám to pro lidi...)".
Hned následující den
10.8.2013 však M. Zeman oznámil, že nemá důvod volby zdržovat:
Prezident Miloš Zeman nemá
důvod zbytečně odkládat rozpuštění sněmovny, až ho poslanci schválí. Řekl to v
rozhovoru pro ČT při tradiční Svatovavřinecké pouti na Sněžku, kde se setkal i
se svým předchůdcem Václavem Klausem. Zároveň připomněl své dřívější
prohlášení, že jedinou cestou k vypsání předčasných voleb bylo jmenování
úřednické vlády. "Vždy jsem říkal, že pokud k němu (rozpuštění sněmovny,
pozn. redakce) dojde, tak jediná cesta, jak dojít ke svobodným volbám, je
úřednická vláda, což se splnilo, nu a nemám důvod zbytečně odkládat vyhlášení o
rozpuštění Poslanecké sněmovny," řekl Zeman pro ČT. Prezident tak
zopakoval svůj čtvrteční status na facebookovém profilu, kam napsal:
"Jediná cesta, jak vyvolat v České republice předčasné volby, je právě
jmenování vlády odborníků... Těmto mým slovům z 25. června tehdy málokdo
věřil." Právě 25. června jmenoval premiérem ekonoma a bývalého ministra
financí Jiřího Rusnoka bez dohody parlamentních stran. Rusnokovu vládu
prezident jmenoval po demisi premiéra Petra Nečase (ODS) a jeho kabinetu po
skandálu se zatýkáním poslanců, vojenských zpravodajců a šéfky Úřadu vlády Jany
Nagyové.
Viz: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/237650-zeman-nebude-zbytecne-odkladat-rozpusteni-snemovny/
Někteří prostě M. Zemana
neumí číst. A protože až moc často mu vyjde jeho hra, podezírají ho ze všech
možných zločinů. Ve skutečnosti se prostě M. Zeman naučil číst realitu více než
ostatní. A "přečíst Zeman" neznamená nic jiného než přečíst to, co se
děje.
M. Zeman spoléhá na svůj
odhad. A ten má překvapivě přesný. Z prostého důvodu. Vždy stál tak trochu
"nad věcí". Nikdy se nenechal vtáhnout do situací, z nichž se rodí
skupinová konformita (omezenost). Navíc mu velmi pomohlo období
"dekontaminace" od struktur založených na vzájemném krytí porušování
obecně uznávaných zásad během jeho pobytu na Vysočině.
Tento odhad, který je
výsledkem poznatků získaných v náročném prostředí vrcholové politiky a
schopnosti udržet nadhled, lze získat i s využitím dobré teorie. Ta je
prezentována v seriálu "Teorie her jako bojové umění", který
zveřejňuji denně od 25.1.2013 na svém blogu. Následující navazuje zejména na
díl 32 (a jemu bezprostředně předcházející), viz:
http://radimvalencik.pise.cz/91-teorie-her-jako-bojove-umeni-32.html
(71.72)
Hra: Co přinesl 11.8.13 – Superaféra 60
Z nedělních událostí
11.8.2013 stojí za zaznamenání zejména účinkování M. Němcové v pořadu Otázky
Václava Moravce a další její stanoviska určená mediím. Jsou totiž ukázkovým,
resp. učebnicovým příkladem plně rozvinutého, resp. vrcholného stádia skupinové
konformity (omezenosti). Se všemi průvodními jevy:
- Výlučnost a
nenahraditelnost vlastní role.
- Nelezení nepřítele,
který představuje smrtelné nebezpečí pro všechny.
- Považování všech, kteří
vidí situaci trochu jinak, za kolaboranty a ignoranty (což souvisí s přeceněním
vlastní role).
- Nevnímání vlastních chyb
a přehmatů (nedemokratických postupů).
- Alergické a represivní
reakce na všechny projevy, které ukazují, že svět je trochu o něčem jiném, než
jak je viděn z pozice plně rozvinuté a "zapouzdřené" skupinové
konformity.
O skupinové konformitě
podrobněji viz:
http://radimvalencik.pise.cz/120-thbu-skupinova-konformita-20-1.html
http://radimvalencik.pise.cz/121-thbu-skupinova-konformita-20-2.html
http://radimvalencik.pise.cz/122-thbu-skupinova-konformita-20-3.html
To, jak se skupinová
konformita v případě M. Němcové a některých dalších představitelů ODS vyvinula,
je velmi poučné a další vývoj bude ilustrovat, jaké to bude mít následky. Lze
doporučit zejména mladší generaci, aby podrobně sledovala, co se z tohoto
hlediska bude dít, a na základě toho získala přirozenou imunitu vůči tomuto
nebezpečnému fenoménu.
Za shlédnutí stojí i
videozáznam pořadu Otázky Václava Moravce, kde lze vidět některé další detaily
toho, jak se skupinová konformita projevuje:
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126672097-otazky-vaclava-moravce/video/
Nyní již účinkování M.
Němcové a jeho kontext tak, jak je zaznamenaly média:
Němcová v Otázkách Václava
Moravce opakovaně uvedla, že by bylo symbolické, kdyby se Sněmovna rozpustila
21. srpna: "Bylo by to symboličtější, to se vrátíme do té
normalizace." "Kdybychom si měli zažertovat, tak rozpustit sněmovnu
21. srpna by mělo svou velkou symboliku a mít nové volby 17. listopadu by mělo
také svou symboliku," řekla a vysvětlila, v čem je ta symbolika.
"Vidím ji velmi hluboce. Vidím ji v tom, že parlament se rozpouští, a
podle mého názoru dochází k přesunu moci do rukou prezidenta, téměř bych řekla
absolutní moci. Jestliže se Poslanecká sněmovna vzdá své možnosti kontrolovat
svou vládu, ztrácí možnost ovlivnit, co se ve státě může stát. Kdo tedy drží
zemi. Drží ji vláda jmenovaná prezidentem proti vůli právě Poslanecké sněmovny.
Ústavní soud, který byl doplněn na základě přání pana prezidenta, a dokonce
sociální demokraté říkali, že doufají, že bude doplněn o ty levicové soudce,
kteří jim půjdou více na ruku, a v tom já vidím tu symboliku, kdy ta země
ztrácí vládu sama nad sebou," řekla pohnutým hlasem. Odmítla i námitku
Jiřího Dolejše z KSČM, který ještě zmiňoval význam senátu. V tom "je
většina socialistů a komunistů". Jiří Dolejš její vystoupení okomentoval
slovy: "Berte, že když ODS odchází od moci, není to konec světa."
Všimněme si zde jen malého
detailu – "zlo" je nejdříve personifikováno (do podoby
"zloducha" M. Zemana, "ničitele veškeré demokracie"), aby
následně bylo rozprostřeno na všechny spoluviníky (senátní většinu, kterou
tvoří socialisté a komunisté coby "kolektivní zločinci"). Přitom M.
Němcová vůbec nevnímá vlastní selhání v podobě spoluzodpovědnosti za
"demokratickou" nagyoturu či vylučování členů ODS za názor
upozorňující právě na to, že tato strana potřebuje určitou sebereflexi. Viz
další sdělení M. Němcové zaznamenaná sdělovacími prostředky:
"Mrzí mě, co řekl
Václav Klaus,” uvedla Němcová. Podle ní zřejmě nebyl informován o všech jejích
výrocích, jinak by nebyl tak "příkrý”. "Na druhou stranu jsem si
jistá, že prostě i bez této podpory ODS samostatně vykročí do voleb, že je
určitě zvládne,” podotkla s tím, že ji Klausovo odmítnutí neznervóznilo.
Němcová dala najevo ambice být volebním lídrem ODS, i když v čele strany stojí
Martin Kuba. Podle ní by se měl kongres strany konat až po volbách. Část
představitelů ODS včetně nynějšího šéfa strany Martina Kuby v minulých dnech
uvedla, že by před volbami chtěli spolupracovat s Klausem, zakladatelem strany,
který jí před lety opustil. Někteří z nich uvedli, že Klaus by se měl do ODS
vrátit. Němcová řekla, že považuje Klausův návrat za nesmysl, spolupráci by ale
též uvítala. Klaus v sobotu řekl, že jeho angažmá nepřipadá v úvahu. ODS je
podle něj v krizi a bez zásadní změny lidí a jejich chování se s tím nic dělat
nedá. Nelíbí se mu kroky ODS v posledních dnech, včetně vylučování poslanců.
Vedení ODS v pátek vyloučilo ze strany lobbistu Tomáše Hrdličku. Vyloučeni byli
i poslanci Jan Florián a Tomáš Úlehla, kteří ve středu nehlasovali proti vládě
Jiřího Rusnoka, čímž porušili dohodu bývalé koalice. Němcová trvá na tom, že to
bylo dobré rozhodnutí. "Na takovýchto lidech nemůžeme dlouhodobě stavět,”
zdůraznila. Klausovi, bývalému dlouholetému předsedovi strany, se nezamlouvají
poslední rozhodnutí v ODS. "V jistou chvíli se mi zdálo, že nějaká naděje
je. Ale když jsem zase viděl kroky ODS v posledních hodinách a dnech,
vylučování ze strany a výroky některých představitelů, primárně paní Němcové,
tak jsem pochopil, že moje angažmá v této straně nepřichází v dnešní době v
úvahu,” prohlásil Klaus.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310230-nemcove-je-lito-ze-klaus-tvrde-vyplisnil-ods.html
Připomenu názor, za který
byl T. Hrdlička vyloučen (zaslal jej formou SMS novináři z Lidových novin): "ODS
by na základě aktuálního vývoje a informací plynoucích z projevu prezidenta
měla odejít do opozice, svolat mimořádný volební kongres na září – uvědomte si,
že ODS je nyní bez řádně zvoleného předsedy, a neumím si představit, že ODS
půjde do těžkého volebního střetu bez předsedy s plným mandátem. Dále, že by
ODS měla udělat sebereflexi, tedy vyhodnocení posledních sedmi let svého
vládnutí, co se povedlo a nepovedlo a vzít si z toho ponaučení. A že kongres by
měl oslovit menší nelevicové neparlamentní strany a že bychom se měli zamyslet,
jestli do vedení strany nepatří úspěšní starostové a primátoři z řad ODS, který
pro stranu léta pracují a umí vyhrávat volby. Poslední, co jsem napsal bylo, že
tím by se ODS výrazně odlišila od TOP 09, které nezbývá nic jiného než jít se
starými tvářemi a starými sliby. To by byla první výhoda ODS. Druhá výhoda ODS
by byla, že za 14 měsíců jsou komunální volby a místní samospráva je skutečnou
páteří v ODS. Ve sněmovních volbách ODS někdy vyhrávala, někdy ne, ale
skutečnou páteří a krví ODS jsou zastupitelé, starostové a primátoři. A pokud
bychom měli přijít o ně, tak je to skutečně konec ODS."
(71.73)
Hra: Co přinesl 12.8.13 – Superaféra 61
Pondělí 12.8.2013
nepřineslo žádnou převratnou událost. Snad jen to, že v ODS se podle očekávání
prohlubuje krize. Sledovat dění v této straně není ovšem zajímavé ani z
hlediska politického vývoje, protože její vliv na dění u nás bude minimální,
jako z hlediska projevů skupinové konformity (omezenosti), což má značný
výchovný a preventivní význam. První místopředseda této strany M. Kuba důrazně
připomněl, že on je hlavním reprezentantem strany, viz zpráva z Lidových novin:
V pondělí Kuba uvedl,
že na kongresu před devíti měsíci to byl on, kdo v souboji s Němcovou uspěl při
rozhodování o pozici prvního místopředsedy. Němcová sobotní Mladé frontě
Dnes řekla, že by chtěla vést stranu do voleb, zároveň nepovažuje za dobrou
dvojkolejnost ve vedení strany. "S paní Němcovou jsme se tam ucházeli o
pozici 1. místopředsedy a delegáti se vyjádřili, myslím, poměrně
jednoznačně," uvedl úřadující předseda občanských demokratů Kuba. Šéfka
sněmovny Němcová loni na stranickém kongresu pozici dvojky ODS neobhájila.
Delegáti ji málem nezvolili ani řadovou místopředsedkyní. Její zvolení 1.
místopředsedkyní strany v červnu 2010 bylo překvapivé. Kuba uvedl, že ODS musí
hrát jako tým. "A snažit se o co nejlepší výsledek ODS. Osobní ambice by v
tuto chvíli měly u každého ustoupit stranou ve prospěch dobrého výsledku. Za
ten jsme odpovědní," sdělil Kuba. Němcová, která měla ambice být
předsedkyní koaliční vlády, by se chtěla stát volebním lídrem. Po odchodu
Nečase z čela strany ji vede tandem Kuba - Němcová. "Ve dvojkolejnosti ODS
v této přechodné době problém je, ale nebylo možné to udělat jinak," řekla
MfD. "Samozřejmě jsem přesvědčena, že má být jedna hlava. Jakmile jsou
dvě, je to vždycky složitější," dodala. Uvědomuje si přitom, že by to
znamenalo narychlo svolat kongres. Strana je podle politologů v krizi. Její dva
poslanci zavinili pád koaliční většiny 101 hlasu ve Sněmovně, když nehlasovali
proti důvěře úřednické vládě Jiřího Rusnoka. V reakci na to se v dolní komoře
zformovala ústavní většina pro rozpuštění Sněmovny. Zdá se tedy, že na podzim
budou předčasné volby. Průzkumy volebních preferencí z posledních měsíců ODS
zpravidla přisuzují výsledek pod 15 procenty hlasů.
Tento souboj ukazuje, že
ODS ztrácí i své původní zázemí. Další spor v ODS potichu vypukl, pokud jde o
možnost pod nějakou záminkou (nutnosti schválit nezbytné zákony, které již v
této poslanecké Sněmovně leží, či volebním výsledkem "oslavit" výročí
17. listopadu):
Poslanci jsou ohroženi
rychlým ukončením mandátů a rizikem ztráty prebend a navíc politické strany
musejí horečně vymýšlet, kde vzít desítky miliónů na kampaň a jak sestavit
kandidátky, na což teď mají šibeniční tři týdny. Zároveň je straší to, že mezi
rozpuštěním Sněmovny, o kterém se má hlasovat už 20. srpna, a volbami dále
vzroste váha prezidenta Miloše Zemana. Ten bude mít za partnera jen vládu, již
sám inicioval za zády Sněmovny, a Senát, který ovládá soc. dem., kde má Zeman
mnoho přívrženců. Podle informací Práva proto mnozí politici šlápli na brzdu,
takže nemusí být jisté, že se už za týden poskládá potřebná většina 120 hlasů,
i když návrh podepsaly ČSSD, TOP 09 a komunisté celkem se 122 poslanci a pomoc
slibuje i jedenáctičlenný klub Věcí veřejných. Rozpaky byly znát například už z
nedělních vyjádření místopředsedů hlavních parlamentních stran. Oficiálně argumentují
tím, že Sněmovna a pak i Senát musí dostat ještě čas na schválení několika
klíčových zákonů, a proto s rozpuštěním dolní komory není třeba tolik spěchat.
To, že se volby nemusejí konat 18. a 19. října, jak se předpokládalo, je skoro
jisté, ale jak prozradil víkendový výrok místopředsedkyně ODS Miroslavy
Němcové, pro předčasné volby, přes jejich podporu výkonnou radou ODS, nejsou
zdaleka všichni poslanci této strany, a jejich klub proto ještě čeká perná
diskuse. Dokonce na téma termínů zavtipkovala, ale její slova mohou mít hlubší
význam. "Kdybychom si měli zažertovat, tak řeknu, že rozpustit Sněmovnu
21. srpna by mělo svou velkou symboliku, to se vrátíme do té normalizace, a mít
nové volby 17. listopadu by mělo také svou symboliku," řekla. Listopadový
termín je ale přece jen dost vzdálený, volby se totiž musí konat do 60 dnů po
rozpuštění Sněmovny prezidentem. Jenže ten ji může rozpustit, kdy si vzpomene.
Podle Němcové se navíc Sněmovna svým rozpuštěním zbavuje vlivu jakkoli
zasahovat do chodu státu. Ten bude podle ní v rukou prezidenta Miloše Zemana.
"Dochází k přesunu moci do rukou prezidenta. Téměř bych řekla absolutní
moci," dodala Němcová. Místopředseda komunistické strany Jiří Dolejš
soudí, že tak tragické to nebude. "V řádu týdnů, pokud bude vládnout
Rusnokova vláda spolu se Senátem, si myslím, že nenastává konec světa,"
uvedl včera v ČT. Dolejš si podle svých slov dovede živě představit dohodu s
prezidentem Zemanem. Ten by stvrdil rozpuštění Sněmovny až těsně před termínem
voleb, který by s ním strany dohodly. Také podle prvního místopředsedy TOP 09
Miroslava Kalouska by bylo dobré, kdyby prezident rozpuštění Sněmovny po
hlasování na nějaký čas oddálil, aby Senát mohl projednat zákon týkající se
slunečních elektráren a doprovodné zákony k občanskému zákoníku.
"Prezident, pokud se tak rozhodne, by měl ponechat Senátu čas na to, aby
projednal tyto zákony," zdůraznil. Dodal, že vzhledem ke schvalování
rozpočtu by na druhé straně bylo dobré, aby volby byly co nejdříve, aby měla
nová vláda čas do konce roku schválit rozpočet. Na což podle něj jako bývalého
ministra financí stačí měsíc a půl. Prezident Zeman v sobotu při pouti na
Sněžku uvedl, že nechce podpis rozhodnutí o rozpuštění Sněmovny oddalovat.
"K rozpuštění Sněmovny ještě nedošlo, a pokud k tomu dojde, tak jsem vždy
říkal, že jediná cesta, jak dojít ke svobodným volbám, je úřednická vláda. Což
se splnilo a nemám důvod zbytečně odkládat vyhlášení o rozpuštění Poslanecké
sněmovny," řekl Zeman.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310244-volby-co-nejdriv-politici-slapli-na-brzdu.html
Pospíšil České televizi
potvrdil, že pro ODS představují předčasné volby nejlepší řešení, zopakoval
ale, že rozpuštění Sněmovny, které k předčasným volbám vede, chce jeho strana
odložit až do schválení některých zákonů. Například občanského zákoníku či
zákona o obnovitelných zdrojích energie. "My říkáme: předčasné volby ano,
ale nejdříve potřebujeme ukončit některé projekty, které by jinak spadly pod
stůl, a na předním místě občanský zákoník. Byla by hloupost hodit deset let
práce do koše kvůli tomu, aby předčasné volby byly o tři týdny dříve,"
řekl v ČT Pospíšil. "Určitě si nebudete myslet, že když jsem na občanském
zákoníku šest let pracoval a je to tak trochu moje dítě, že ho teď používám
jako krycí manévr, jak odložit předčasné volby," uvedl místopředseda ODS.
Podle něj by měl prezident Miloš Zeman rozpustit Sněmovnu v polovině září.
"To by nebylo žádné zdržování," řekl Pospíšil. Předčasné volby by tak
byly v polovině listopadu. ČSSD ale chce předčasné volby koncem října. "Je
to termín, který je zvládnutelný a který umožní příští vládě zasáhnout do
sestavování rozpočtu na příští rok," řekl předseda poslaneckého klubu ČSSD
Jeroným Tejc.
"Může se stát, že
bude mít nějaký poslanec závažný zdravotní problém a nebude se moci dostat do
Sněmovny. Mám ale potvrzeno, že všichni poslanci budou v úterý 20. 8. na místě
a budou hlasovat pro," řekl Tejc. Pospíšil, který by konec Sněmovny rád
oddálil, ale mluví opatrněji. "Po zkušenostech se dvěma poslanci za ODS se
trochu bojím říci, jak budou hlasovat naši poslanci. Doufám, že absolutní
většina poslanců ODS uposlechne rozhodnutí výkonné rady ODS a podpoří předčasné
volby. Jiné rozumné řešení než parlament rozpustit není," řekl Pospíšil.
Za zmínku stojí ještě
jedna zpráva z 12.8.2013:
Muže, který umožnil
zveřejnění statisíců tajných vojenských a diplomatických depeší serverem
WikiLeaks, už dříve na ocenění formálně nominovala nositelka Nobelovy ceny
Mairead Corriganová Maguireová.
Americký novinář Solomon
se domnívá, že Manning jednal v zájmu míru a demokracie, a proto si cenu
zaslouží. Spolu s ním je o tom přesvědčeno 100 000 lidí z celého světa, kteří
podepsali petici – ta je spolu s komentáři k vidění na internetových stránkách.
"Požádáme Nobelův výbor, aby si tyto komentáře přečetl, protože svědčí o
důrazné a upřímné podpoře Bradleyho Manninga po celém světě," uvedl
Solomon. "Díky Bradleymu Manningovi se Američané a další lidé po celém
světě dozvěděli, co jejich vlády skutečně dělají. Ta odhalení způsobila
politikům v mnoha zemích potíže, protože oni nejraději jednají v
zákulisí," napsal Solomon v deníku USA Today. Pětadvacetiletý vojín
Manning nyní stojí před americkým vojenským soudem, který ho už shledal vinným
ze špionáže a krádeže důvěrných státních dokumentů, za které hrozí vysoký trest
vězení. Voják nechal tajné depeše zveřejnit v roce 2010, kdy sloužil v misi v
Iráku jako zpravodajský analytik. Většina materiálů se pak objevila na internetu.
Nominace na letošní Nobelovu cenu za mír byly ukončeny letos na jaře, v seznamu
navržených je 259 jmen organizací a jednotlivců. Manninga, který byl mezi
nominovanými i loni, navrhla irská aktivistka Corriganová. Ta stejné ocenění
získala v roce 1976 za své snahy o ukončení sektářského násilí v Severním
Irsku. Letošní držitel Nobelovy ceny za mír bude oznámen 11. října.
(71.74)
Hra: Co přinesl 13.8.13 – Superaféra 62
Úterý 13.8.2013 přinesl
další "odkopávání se" ODS, která usnesením své výkonné rady na jedné
straně deklarovala podporu rozpuštění Poslanecké sněmovny, na druhé straně
hledá jakoukoli záminku pro prodloužení jejího chodu ve znamení nového
stranického pozdravu "Dobrý každý den" (zde je příslušná zpráva podle
Novinky.cz):
Předčasné volby by
se podle Němcové měly konat v listopadu, až bude jasné, že budou projednány a
schváleny veškeré normy týkající se občanského zákoníku, fotovoltaiky a
sociálních služeb. "Jestli zachováme chladnou hlavu, předčasné volby budou
o měsíc později a tyhle všechny otázky budou vyřešené, tak si tím jedině
usnadníme situaci do budoucna," poznamenala. Nebezpečí plynoucí z
neschválení těchto norem je podle ní výraznější než nebezpečí rozpočtového
provizoria. Šéf poslaneckého klubu ČSSD Jeroným Tejc v úterý Němcovou
vyzval, aby zákony, která Sněmovna projednala ve třetím čtení, co nejrychleji
odeslala do Senátu. "Aby tyto zákony nemohly zdržovat proces rozpuštění
Poslanecké sněmovny," řekl novinářům Tejc. Podle předsedy Bohuslava
Sobotky by se ODS měla k podpoře předčasných voleb přihlásit nebo říci, jak si
představuje další postup. Němcová očekává, že rozpuštění komory část poslanců
ODS nepodpoří a strana je k jednotnému hlasování nabádat nebude. "Řada z
nich může mít dobrý důvod pro to, aby hlasovali proti rozpuštění Sněmovny,”
řekla Němcová.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310438-nemcova-by-volby-o-mesic-posunula.html
K tomu se též vztahuje
další zpráva (rovněž citováno z Novinky.cz):
Ačkoliv výkonná rada ODS
minulý týden odhlasovala usnesení, že předčasné volby jsou nejlepším řešením
současné politické krize, její představitelé se začínají cukat. Členové vedení
ODS nyní otevřeně říkají, že rozpuštění Sněmovny nechtějí uspěchat. A někteří
poslanci už dávají najevo, že pro něj ruku nezvednou. Jako například Boris
Šťastný, který řekl Právu, že cestu vedoucí k předčasným volbám nepodpoří.
Podle něj by se pravicové strany nestačily do podzimu dostatečně aktivizovat a
umožnily by tak nástup levice. "Hrozí nebezpečí ústavní většiny ČSSD a
KSČM. Za dva měsíce nelze připravit kampaň a to nebezpečí vysvětlit voličům.
Předčasné volby by způsobily zánik pravice. ODS a TOP 09 udělají velkou chybu,
jestliže populisticky naskočí na tuto mediální vlnu," řekl Právu Šťastný.
Politici podle něj s nástrojem rozpuštění Sněmovny hazardují. "Představme
si, že se někomu nebude líbit situace měsíc po volbách a taky bude chtít
rozpuštění Sněmovny. Stejně jako poločas fotbalového zápasu má 45 minut, tak
volební období je čtyřleté. Předčasné volby v takto šibeničním termínu
podporovat nemůžu," trvá na svém poslanec. Na rozpuštění Sněmovny je
potřeba 120 poslanců: soc. dem., TOP 09, KSČM a Věci veřejné dají dohromady
133, takže na ODS nemusí spoléhat. I další občanští demokraté totiž
připouštějí, že jim předčasné volby po chuti příliš nejsou. Ivana Weberová
Právu řekla, že 20. srpna, kdy se má o rozpuštění hlasovat, do Sněmovny
nepřijde. "Budu na dovolené, a nechci ji kvůli tomu rušit," uvedla.
"Nechce se mi vyklízet pozice prezidentu Zemanovi," odpověděla na
dotaz, zda by pro rozpuštění Sněmovny hlasovala. Předseda ODS Martin
Kuba trvá na tom, aby byly nejdříve schváleny prioritní zákony jako předlohy k
občanskému zákoníku a zákon o obnovitelných zdrojích energie. "Tlak na
předčasné volby je mediálně enormní. Ale rád bych slyšel od kolegů, co bude, až
se zákon o obnovitelných zdrojích vrátí ze Senátu? ODS podporuje realizaci
voleb, ale nesmíme udělat chybu, aby občané platili na obnovitelných zdrojích o
400 miliónů víc. Jestli budou volby 18. října nebo až v listopadu, je
jedno," řekl Kuba Právu. Podobně mluví i Jana Černochová. "Jsem
připravena předčasné volby podpořit, poslaneckou kancelář už mám sbalenou. Počkáme
ale, jak proběhnou jednání s prezidentem, jestli budeme moci přehlasovat zákony
vrácené Senátem," sdělila Právu. Místopředseda ODS Jiří Pospíšil
včera také prohlásil, že prioritou před rozpuštěním Sněmovny by mělo mít
schválení občanského zákoníku. "Je to moje dítě, dělal jsem na něm šest
let. Nikdo mě nemůže podezírat, že je to ode mě krycí manévr, jak se vyhnout
předčasným volbám," řekl v ČT. Naznačil, že si po fiasku s vyslovením
nedůvěry Rusnokově vládě, kdy se proti většinovému postoji ODS nakonec
postavili Jan Florián a Tomáš Úlehla, není jist jednotou ODS. "Po
zkušenostech se dvěma poslanci za ODS se trochu bojím říci, jak budou hlasovat
naši poslanci. Doufám, že absolutní většina uposlechne rozhodnutí výkonné rady
ODS a předčasné volby podpoří. Jiné rozumné řešení není," řekl. Podle něj
by se nicméně mohly konat volby později. "To, že prezident rozhodne v
polovině září, to není žádné zdržování," dodal Pospíšil. Jeho slova
korespondují s dřívějším vyjádřením místopředsedkyně Miroslavy Němcové, která
zmínila možnost voleb symbolicky 17. listopadu.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310367-predcasne-volby-v-ods-uz-zase-zneji-hlasy-rebelu.html
ODS tak vůbec nevadí, že
tímto prodlužují též období, po které vládne Rusnokova vláda. Její vládnutí se
i tímto dostalo do určitého "mediálního stínu".
Manévry s prodloužením
období působené této Poslanecké sněmovny však patrně nevyšly, viz zpráva o tom,
že projedná již jen dvě nejnaléhavější novely (citováno ze zprávy na
Novinky.cz):
Současná Sněmovna
by před svým rozpuštěním měla projednat a schvalovat již pouze dvě novely.
Jednou je návrh, který má omezit podporu nově spouštěných obnovitelných zdrojů
energie, druhou zákon o odkladu převodu distribuce sociálních dávek ze státu na
kraje. Po úterním jednání vedení Sněmovny to oznámili její
místopředseda Lubomír Zaorálek (ČSSD) a místopředseda ODS Jan Čechlovský. Na
programu nynější sněmovní schůze je ještě pětice norem v úvodním kole
projednávání. Patrně budou vyřazeny. Jde například i dlouho připravovaný zákon
o státních úřednících, tři zdravotnické novely a poslanecká předloha, jež by
snížila náklady vymáhání některých bagatelních pohledávek. Dnes odpoledne
čekají poslance druhá čtení novel zákonů o podporovaných zdrojích energie a o
sociálních službách, v nichž mohou předkládat pozměňovací návrhy. Závěrečné
schvalování by se mělo uskutečnit v pátek dopoledne. Odpoledne potom začne
mimořádná schůze k rozpuštění dolní komory. Pokračovat by měla podle informací
ze Sněmovny příští týden v úterý, kdy by se o návrhu mělo také hlasovat.
Za povšimnutí stojí i
zpráva, jak současnou situaci vidí sociologové a politologové, jak vidí možnost
zachránit tuto stranu, protože právě to, jak analyzují situaci a co doporučují
je úplně mimo (citováno též z Novinky.cz):
Sociolog Jan Herzmann
nastínil tři očistné kroky, které by mohly ODS pomoci. "První věc - musela
by přesvědčit potenciální voliče, že jí o něco jde, tedy ne jen o zákulisní
dohody. Druhá věc - do čela ODS se postaví někdo, kdo bude mít silnou osobnost
a zafunguje jako krizový manažer." Tím by podle posledního vývoje mohla
být šéfka Sněmovny Miroslava Němcová nebo bývalý ministr spravedlnosti Jiří
Pospíšil. "Němcová je na tom z hlediska image lépe než Pospíšil, ale může
to být někdo, koho agentury dosud neměřily," říká Herzmann. Němcová v
pátek potvrdila, že bude volební lídr ODS. Třetím bodem katarze je pak otevření
se občanské společnosti. "Přilákat i lidi, kteří nechtějí mít nic se
stranictvím, ale jde jim o určité politické cíle. To je typ lidí jako bývalý
ministr školství Petr Fiala, kteří něčeho dosáhli. Když strana takové lidi
nepřitáhne na krajské kandidátky, tak podle posledních průzkumů může být pro
ODS ohrožena dosažením pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny," říká
sociolog. Politolog Josef Mlejnek mladší potvrzuje, že modrá strana bude
bojovat o přežití. Varoval také před návratem Václava Klause, o němž se
spekuluje. "ODS by to mohlo krátkodobě pomoci, ale ve střednědobém nebo
dlouhodobém výhledu by to stranu zabilo. Kmotři vycítí šanci se dostat k
nějakým zdrojům, začnou se tvářit jako velcí klausovci. Pro ODS je teď
nejdůležitější přežít volby a pak čtyři roky ve Sněmovně," říká Mlejnek.
Podle něj se však hlavní předvolební boj odehraje po ose Zeman - Kalousek.
"Lídrem pravice bude Miroslav Kalousek a TOP 09, která bude zaštítěná
tváří Karla Schwarzenberga evokující prezidentskou volbu. ODS bude
marginalizována," tvrdí politolog. "Topka pro to udělala hodně, část
práce za ni udělal Zeman, když pasoval Kalouska za soupeře číslo jedna,"
říká Herzmann. Prezident Zeman má podle Mlejnka dobře našlápnuto, aby ovládl
ČSSD. "Bude chtít mít moc, proto potřebuje parlamentní většinu.
Strategicky je pro něj nejdůležitější ovládnout ČSSD.” Podle něj se bude po
volbách rozhodovat mezi Sobotkou, Haškem a Zemanem, přesto Sobotka sociální
demokraty nejspíš ještě provede volbami, i když Zemanovu frakci ve straně
zastupuje Michal Hašek. "Nemám to podložené žádnými průzkumy, ale můj
názor je, že sociální demokracie teď nebude měnit lídra," říká Herzmann.
"Teprve numerické výsledky ukážou, jak má kdo silnou pozici." Josef
Mlejnek varuje, že rozpuštění sněmovny není tak hotová věc, jak ji média
prezentují. "Rozpuštění sněmovny se může protáhnout do listopadu, navíc
není jisté, že se sněmovna rozpustí. Po hlasování o důvěře to tak vypadalo, ale
Zeman může použít vliv, aby se udržela Rusnokova vláda," varuje. Ve
sněmovně je také hodně poslanců, kteří předčasné volby nechtějí, například
členové LIDEM, ODS, někteří lidé z Věcí veřejných a nezařazení poslanci.
Protože se rozpadla koalice, nikdo nemá v dolní komoře většinu. "Takto
rozložená sněmovna by mohla být ráj pro lobbisty," říká politolog a
připomíná skandál s dotacemi pro solární energetiku.
Uvedené zpráva je poučná
zejména z následujících důvodů:
1. Výše citované odborné
kapacity jsou (patrně z důvodu vnitřních sympatií k ODS) rovněž podstatným
způsobem pod vlivem skupinové konformity (omezenosti) založené na tom, že se
považuje za normální to, co normální není. Doporučují tak nápravné kroky
(léčbu), které nemohou mít žádný (ani "placebo") efekt.
2. Neuvědomují si, že celá
politická reprezentace ODS byla dosazena strukturami založenými na vzájemném
krytí porušování obecně přijatých zásad a dlouhou dobu plnila roli krytí těchto
struktur. Nyní ztratila své přirozené zázemí – nikdo ji nepotřebuje, resp. je
potřebná jen jako obětní beránek. "Kmotři" odcházejí, viz např.
"Hrdličkova finta" (na mrtvém koni se nejezdí – a tak je lépe se před
jeho posledním tažením nechat shodit, rozuměj vyloučit ze strany). Troufnu si
prognózovat, že "Hrdličovu fintu" se pokusí využít i někteří
představitelé politické reprezentace ODS, kteří se pokusí uplatnit jako
"nezávislí".
(71.75)
hra: co přinesl 14.8.13 – superaféra 63
Středa 14.8.2013 si
zaslouží pozornost zejména z hlediska mezinárodního dění, resp. vývoje v
Egyptě. Zde je jedna z posledních zpráv uveřejněných v onen den:
Egyptský viceprezident
Muhammad Baradej podle agentury Reuters rezignoval po dnešních krvavých
událostech v Egyptě. Na základě nové vládní bilance nepokoje v celé zemi
nepřežilo 149 lidí. Baradej, který je v zahraničí znám především jako bývalý
šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), v rezignačním dopise
dočasnému prezidentovi Adlímu Mansúrovi napsal, že je obtížné dále odpovídat za
rozhodnutí, s nimiž osobně nesouhlasí. Podle něj existovala jiná a poklidnější
alternativa pro řešení krize. Policie dnes rozháněla tábory stoupenců svrženého
prezidenta Muhammada Mursího na dvou místech v Káhiře. Zahynuly při tom desítky
lidí. Protesty se rozšířili i mimo hlaví město a celková bilance z celé země je
dle ministerstva zdravotnictví 149 mrtvých a přes 1400 raněných. Mezi
demonstranty jsou hlavně členové Muslimského bratrstva, které Mursího svržení
neuznává a požaduje jeho návrat do funkce. Protesty, které bratrstvo
organizovalo od začátku července, k tomu měly nově dosazenou vládu, k níž
patřil i Baradej, přinutit.
Hra, která se hraje v
Egyptě, je složitější. Někdo chce zdiskreditovat druhou egyptskou revoluci a
současně vypěstovat nenávistný militantní islám přímo v srdci arabských zemí.
Je to velmi nebezpečné a přímo proti zájmu těch, kteří na miliónových
demonstracích a formou petic požadovali zastavení procesu desekularizace země.
U nás z událostí 14.8.2013
stojí za zmínku jen další zmatky v ODS, které nemá smysl ani komentovat
(podrobněji se k vývoji v ODS vyjádřím až další vývoj ukáže, k jakým koncům
vede skupinová konformita, která se plně rozvine do stádia, jakého dosáhla v
případě nejen této strany, ale i TOP):
"Já o ni nestojím a
byl jsem připraven a jsem připraven podpořit paní Miroslavu Němcovou, pokud ona
o to bude stát,” řekl Kuba v Českém rozhlase k možné roli volebního lídra. Kuba
dodal, že klíčové je pro něj nalézt řešení, které pomůže ODS dostat se
"zpět na pozici nejsilnější pravicové strany”. Tu, alespoň podle
posledních předvolebních průzkumů, v posledních měsících obsadila TOP 09.
Němcová v neděli naznačila, že by post vůdčí tváře strany pro plánované
předčasné volby přijala.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310594-kuba-nechce-byt-volebnim-lidrem-ods-podporuje-nemcovou.html
A tak tím nejzajímavějším
pro mě byly 14.8.2013 tři komentáře k článkům na mém blogu, konkrétně:
"Jak se rodí
zkorumpované garnitury"
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/516-jak-se-rodi-zkorumpovane-garnitury.html
"(71.71) hra: co
přinesl 10.8.13 – superaféra 59"
Viz: http://radimvalencik.pise.cz/515-71-71-hra-co-prinesl-10-8-13-superafera-59.html
Ještě před tím, než příslušné
komentáře uveřejním, pár poznámek na téma "dobré teorie není nikdy
dost". Všechny tři zmíněné komentáře totiž reagují právě na teoretické
pasáže v obou článcích. Při analýze a komentování současného vývoje se
vyskytuje několik OOO (tj. obecně oblíbených omylů ve smyslu spisovatele L.
Součka):
Prvním OOO
je to, že příští volby budou o střetu mezi levicí reprezentovanou ČSSD a TOP,
která získá výsadní postavení na pravici. Nikoli. Bývalá
"stojedničková" koalice je v tak hluboké krizi, že ve volbách půjde o
mnohem výraznější vystřídání mocenských garnitur a novou podobu polarizace na
levici a pravici. Nikoli ovšem tak, že by Poslaneckou sněmovnu ovládly
politické síly vyvolané v život Babišem či Okamurou. Opticky volby vyhrají
velkým rozdílem hlasů strany považované za levici. Mezi nimi i uvnitř nich však
po volbách bude docházet k diferenciaci ve dvou směrech.
- Na ty politické síly,
které se pokusí vyvolávat protireformní nálady a těžit z nich, a na ty, kterým
půjde o prosazení nutných a kvalifikovaných reforem.
- Na ty, které se pokusí
oslabit vliv struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých
zásad na fungování institucí, a na ty, které budou těmito strukturami ovládány
a které budou reprezentovat procesy regenerace těchto struktur.
Druhým OOO
je to, že Rusnokova vláda je jen Zemanova vláda, resp. M. Zemanem nadiktovaná
vláda. S určitou nadsázkou je to přímo naopak. To, co vzniklo jako Rusnokova
vláda, je určitou podobou či určitým výrazem mnohem komplexnější (i když
vnitřně velmi diferencované) hospodářsko-politické struktury, která se rodila v
opozici vůči přebujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně
přijatých zásad, resp. vůči té jejich podobě, která paralyzovala
institucionální a následně i ekonomický systém naší země. Není to tedy tak, že
si M. Zeman "někoho vybral", ale spíše naopak – M. Zeman byl vybrán
jako reprezentant podstatně větší proměny společnosti. Tato změna se nevtěsná
do schématu: "TOP vystřídá ODS na pravici a současně levice (vedená ČSSD)
vystřídá pravici v Poslanecké sněmovně".
Pokud bych chtěl říci něco
více o tom, co se odehrálo a odehrává, narážím na deficit teorie (chybí
dostatečně rozpracované modely a koncepty). Jde o situaci, kdy je (z hlediska
jejího modelování a konceptuálního vyjádření) nutno brát v úvahu:
- Vzájemné působení jader
vyjednávání vlivu na různých hierarchických úrovních (lokální a globální).
- Spontánní vytváření
jader vyjednávání vlivu na lokální úrovni jejich vyčleňováním z prostředí, ve
kterém působí větší počet hráčů a do kterého se promítá více vlivů.
V našem případě jde o to,
že to lokální jádro vyjednávání vlivu, které bylo reprezentováno bývalou
koaliční "stojedničkou", ztratilo globální oporu (není zajímavé z
hlediska her vyššího typu) a prostor uplatňování vlivu byl obsazen nově
vznikajícím jádrem vyjednávání vlivu, které má podstatně jiné parametry,
podstatně jiné lokální a globální vazby i podstatně jiné sdílené ideové
paradigma. Má rovněž odlišnou ekonomickou základnu spočívající v podstatně
větším využití mezinárodní spolupráce orientované všemi směry.
Současnou situaci tak
můžeme klasifikovat jako nikoli kontinuální proměnu dominantního lokálního
jádra vyjednávání vlivu, ale jako výraznou diskontinuitu, kdy se prosazuje a v
rámci toho i dotváří jádro vyjednávání vlivu, které vzniká na podstatně jiném
základě než to předešlé. Potřebný model a s ním související koncept chybí
(aspoň o žádném vhodném nevím), sledování vývoje však bude pro tvorbu
příslušného modelu velmi přínosné.
Nyní již ke zmíněným
komentářům k mým příspěvkům:
První je od K. Hušnera a
reaguje na článek "Jak se rodí zkorumpované garnitury":
Prosazení přeorientace
vývoje od společnosti postindustriální ke společnosti produktivních služeb je
zatím nereálné, m.j. i z toho důvodu, že více jak 95 % lidí, a to i
vysokoškolsky vzdělaných si pod společností produktivních služeb NEDOKÁŽE
NIC PŘEDSTAVIT, nedokážou definovat OBSAH ani FORMU a už vůbec ne říci, CO
je CÍLEM, resp. jak bude vypadat konečný EFEKT. Konec konců, zkuste se jich
zeptat u vás na VŠFS, a to je mezi VŠ jedna z těch lepších!! A to především z
toho důvodu, že všichni žijí v prostředí, kde, abyste přežili, musíte pracovat,
resp. vykonávat činnosti, za které je někdo ochoten vás platit. Ostatní
činnosti jsou možná pro vývoj společnosti a její přežití i důležitější, ale
nikdo vás (ani vláda) za to nebude platit. Mnozí chápou a dokážou si reálně
představit, že při současném tempu rozvoje techniky opravdu není daleko doba,
kdy pro realizaci (výrobu) produktů denní potřeby (včetně potravin) bude ve
vazbě na robotizaci (která umožní totálně snížit náklady na pracovní sílu -
nebude potřeba udržovat ve výrobních provozech čistý vzduch - maximálně jen
natolik, aby to nepoškodilo funkci robotů a vzhled konečného výrobku, budou -
roboty - moci pracovat přesně a kdykoliv v požadované době, resp. když budou
dané výrobky na trhu požadované atd.) potřeba max. 5 % skutečných lidí k
zajištění chodu výrobních závodů atd. To vyvolá otázku, co s těmi 95% lidí? Aby
byli všichni "státními zaměstnanci" placenými z daní - což se dělo
např. v Řecku, nepůjde, neboť nebude dostatek lidí ani podniků platících daně.
Pokud tedy nedokážeme stručně, jasně a výstižně definovat "společnost
umožňující nabývání, uchování a zejména UPLATNĚNÍ lidského kapitálu"
nezískáme občanstvo, které dominantně (i když se to nezdá) rozhoduje, vše
zůstane v intelektuální úrovni jako každá teorie (viz tzv. třetí cesta) a
můžeme se opravdu reálně jen obávat, že "jim", tedy té většině, která
je se svým údělem stále více nespokojená, dá stručný a jasný (byť chybný a
scestný) nástin příčin a cesty jak z toho ven nový Goebbels - a budeme se
"divit". Stačí jen ukázky z míst, kde jsou problémy s takzvaně
"nepřizpůsobivými", nebo bezproblémového zorganizování akcí proti
jinak uznávané učitelce (ale vystupující za KSČM a nikoliv ODS,TOP či KDU-ČSL)
atd.
Druhý je od Ondreye a též
reaguje na článek "Jak se rodí zkorumpované garnitury":
"Prosazení
přeorientace vývoje od společnosti postindustriální ke společnosti
produktivních služeb je zatím nereálné, mj. i z toho důvodu, že více jak 95 %
lidí, a to i vysokoškolsky vzdělaných si pod společností produktivních služeb
NEDOKÁŽE NIC PŘEDSTAVIT, nedokážou definovat OBSAH ani FORMU a už vůbec ne
říci, CO je CÍLEM, resp. jak bude vypadat konečný EFEKT." - To jsou slova,
která ukazují to, co lidé v emerging economics rádi na svoji obranu používají a
cítím se vázán k tomu něco napsat. Slyšel jsem je ve východním Sasku, v
Petrohradu, ale hlavně v Praze. Je to tedy také o tom, že většina studentů něco
např. v českých podmínkách VŠ studia odpapouškuje či úplně od někoho opálí a
studium na rozdíl od časů předlistopadových úspěšně dokončí, ovšem aplikace
těchto ve škole nabytých vědomostí velmi pokulhává a často nepřekoná ani první
kroky. Proč dost lidí nedokáže např. vytvářet střednědobé či, nedejbože,
dlouhodobé plány? Neumí diskontovat a sledovat funkce v čase tj. derivovat a
používat diferenciální rovnice ač jsou (tedy doufám) v učebnicích gymnázií. V
rodící společnosti produktivních služeb z osobních zkušeností vím, že se tyto
metody zavádějí např. v DAIMLER AG, SIEMENS AG či v systému výběru pokut.
Triviálně, přijedete jako odborník do firmy, ve firmě jste najat a váš úkol je
zlepšit produktivitu za podmínek, zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců,
zvýšení produktivity a zlepšení procesů. Toto implementujet,e a pokud jste
úspěšný, tak za to dostane vaše firma atraktivní výdělek. Takových optimalizací
je v postindustiální společností potřeba stále dost. Od lidí VŠ vzdělaných toto
řešení převezme personál a pokud je to řešení vhodné, jako efektivní se velmi
rychle uchytí. Osobně se mi stalo, že mě po letech poučoval zaškolený personál
o procesu, který jsem sám jako tvůrce myšlenky navrhl a implementoval. To vše
má spousty dalších aplikací v administrativě, jakýkoliv softwarových aplikacích
atd. Jako politik můžete navrhnout řešení ve stylu New deal nebo Kennedyho
liberalizace zahraničních investic mimo USA a úspěch na sebe nenechá dlouho
čekat. Naopak česká inteligence potřebuje něco jako josefínské reformy, jelikož
už léta zahnívá a parazituje na těch, co se s postindustrializací musí s
efektivitou na rozdíl od inteligence velmi rychle srovnat. Nemusím zde ukazovat
na z inteligence se etablující bankovní poradce, advokáty, inspektory, otravné
obchodní zástupce,marketéry,experty na volné noze atd. Ti by ve funkční
společnosti produktivních služeb neměli uplatnění. To že se Česko nechalo
ošálit strategií investorů a shráblo "pouze" postindustriální
aplikace, je chybou hlavně české inteligence, která z části o tom rozhodovala a
majoritně proti tomu neprotestovala. Nemusím opakovat statistiky nejvíce soudců
per capita, vysokých škol v Praze (snadné živobytí pro neúspěšné intelektuály)
atd. V ČR se vžilo, že místo rudé knížky je nelepší vertikální sociální
mobilita v podobě vzdělávací frašky.
Třetí je též od Ondreye a
reaguje na článek "(71.71) hra: co přinesl 10.8.13 – superaféra 59"
Je vidět, že autor tohoto
dílu seriálu Hra: Co přinesl .... našel v povodí Dunajce protékajícího
Belanskými Tatrami sílu pro napsání nejzdařilejšího dílu seriálu v tomto roce.
O tom, že možná povolební koaliční spolupráce se bude muset chovat aditivně,
jsem již něco málo v komentářích poznamenal. Tedy heslo Slávku a Kubo...bez
aditivity koaliční vládnutí nebude. K tomuto článku bych si dovolil napsat malé
doplnění. Strategické chování v námi zkoumaných hrách zahrnuje několik složek.
Subjekt, kterého se hra týká (takže i daňový poplatník, jako zdánlivý neaktér)
by měl vědět, jakému výsledku situace vlastně dává přednost a umí tedy přijímat
individuální rozhodnutí, která mu takový výsledek přiblíží, a měl by umět
reagovat na úmysly a jednání ostatních účastníků situace a jejich snahu do ní
zasahovat. Ovšem v podmínkách institucionálních by měl také být schopen hledání
spolupráce a kompromisu tam, kde jsou účelné např. v sestavení vlády,
zákonodárné funkci PS, petici proti vládě atd. Vzhledem k tomu, že zde autor
komentuje chování v politice a řízení českého státu, pokládám za nutné a
užitečné pro další čtenáře poznamenat, že žádný z obou typů kooperativních her
nepředpokládá nějaký "kolektivismus" (ve smyslu, aby se Češi měli
lépe, viz články Honzy Macháčka a jiných pravdoláskařů ) ovšem ve smyslu
přednosti pro zájmy jakékoliv koalice před zájmy vlastními!!! Jedině, tak má
sdružování a demokracie ve svobodné společnosti racionální smysl a schopnost
dlouhodobého přežití. Každý hrami protřelý hráč (e. g. prezident Miloš Zeman) i
v kooperativní hře hraje sám za sebe a sleduje svůj vlastní užitek. Své chování
koordinuje s ostatními, jen pokud se tím vyhne reálnému riziku vlastní ztráty z
neřízených výkyvů. Krajním ústupkem kooperativnímu duchu koalice je takzvaný
"předpoklad silné motivace", podle kterého jsou hráči ochotni změnit
svou strategii v zájmu partnerů, aniž na tom sami "vydělají", ovšem
jen tehdy, jestliže tím na své výhře také nic neztratí. Při takovém
individualismu chování hráčů asi moc nepřekvapí, že pojem
"spravedlivého" rozdělení společné výplaty v koalici vyžaduje vnesení
dalších předpokladů, víceméně rovnocenných představě nějakého vnějšího
"rozhodčího" v game theory zvaného arbitra, který určí kritéria
"spravedlnosti". Výměnu informaci mezi hráči můžeme, zejména pokud je
oboustranně vědomá a úmyslná, také považovat za jistou formu spolupráce.
Především ale je poskytování a vyhledávání informací případně šíření
desinformací nezanedbatelnou složkou strategického chování a v tomto smyslu do
našich úvah také patří. Problematika úlohy informací (a medií) ve strategické
hře je široce rozvětvená, poměrně složitá a v řadě otázek ještě neustálená.
Navíc se v ní v ještě větší míře než jinde setkává matematická teorie her s
problémy nematematických oborů, jakými jsou psychologie, sociologie,
politologie mající své místo v autorem zmiňované společnosti produktivních
služeb. Nejde se tedy jenom zaměřit na úzký úsek, který je patrně nejbližší
teoretickohernímu způsobu myšlení. Jde nám pouze o to, rozklíčovat stav
situace, kdy se manipulace s informacemi vůbec vyplatí (viz. Nečasovo mlžení v
momentě odhalení nagyotury) a jaké náklady jsou při tom ještě přijatelné (nebo
přiměřené). Sama podstata kooperativních a koaličních modelů teorie koaličních
her předpokládá, že hráč je ke spolupráci ochoten a že je srozuměn i s tím, že
nějakým způsobem také vyjde vstříc potřebám svých partnerů v koalici, ne jinak
tomu tak je i v koalicích vzájemného krytí obecně přijatelných zásad. Současně
stále platí zásada, o které se autor stránek zmiňuje už v článcích Teorie her
jako bojové umění, týkající se příkladu "vězňova dilematu". Jde v ní
o to, že každý hráč "hraje sám za sebe", sleduje svůj vlastní užitek
a není ochoten přistoupit na jeho snížení. Oba požadavky vypadají těžko
smiřitelné, přesto je hráči musí sladit. Stává se to především ve dvou typech
situací. Na první se vztahuje tak zvaný ''princip koaliční solidarity".
Spočívá v zásadě, že člen koalice je ochoten přistoupit na spolupráci (viz
TOP09 a LIDEM při společném postupu pod názvem "koalice 101”) a to je v
konečném důsledku na rozdělení užitku (např. část vládních výdajů nalít skrze
ČD do volebních kampaní), která je pro jeho partnery v koalici výhodná, pokud
nevede ke snížení jeho vlastního užitku (nevyžaduje tedy, aby se i jeho výplata
zvýšila - stačí, že se nesníží). Druhá situace, kdy hráč musí sladit své
požadavky s nároky spoluhráčů, je etapa vyjednávání o rozdělení výhry mezi
členy koalice (porcování medvěda při schvalování státního rozpočtu). Každý z
nich by, přirozeně, chtěl dostat vše a ostatním nedat nic. Přitom musí přijmout
kompromis, který respektuje jednak potřebu zachovat koalici (motivovat partnery
ke spolupráci), jednak také úctu k nějakému pojetí "spravedlnosti".
Vyjádřím se jen k jednomu
aspektu, který je v komentářích obsažen. Pokud by šlo jen o to, že "95
% lidí, a to i vysokoškolsky vzdělaných si pod společností produktivních služeb
NEDOKÁŽE NIC PŘEDSTAVIT, nedokážou definovat OBSAH ani FORMU a už vůbec ne
říci, CO je CÍLEM, resp. jak bude vypadat konečný EFEKT", nebyl by
problém podrobně vysvětlit a vytvořit příslušnou představu.
Mnohem horší je, že
společnost, ve které se podstatně rozbujely struktury založené na vzájemném
krytí porušování obecně přijatých zásad, deformuje jak pravicové, tak i
levicové vidění reality do velmi perverzních poloh. O čem je rozlišení na
pravici a levici?:
- Pravice se snaží obhájit
různá privilegia v té podobě, v jaké se historicky vytvořila (majetková i
poziční).
- Levice se snaží prosadit
požadavek rovnosti (jak pokud jde o majetek, tak i o společenskou pozici).
Kvalifikovaná pravice pak
bude příslušná privilegia obhajovat tak, aby tato privilegia neomezovalo
rovnost příležitostí pro společenský vzestup každého (na základě přírodou
daných i nabytých schopností), kvalifikované levici pak půjde o rovnost
založenou na rovnosti příležitostí pro společenský vzestup (na základě přírodou
daných i nabytých schopností).
Proti tomu stojí taková
forma pravice, která se snaží privilegia změnit v bariéru znemožňujícím těm, co
jsou neprivilegovaní, dosáhnout jakéhokoli společenského vzestupu, a taková
forma levice, která se snaží o eliminaci jakýchkoli nerovností, a to i formou
zcizování toho, co bylo nabyto v rámci rovných příležitostí. Jedna krajnost
vytváří druhou.
Bohužel u nás si z
protireformních postojů část těch, co se vydává za levici (a pokud k ní opravdu
patří, pak patří k její úpadkové odnoži) udělala kšeft a nástroj kádrování.
Určitou, velmi decentní zmínku jsem o tom udělal v obou článcích, na které reagovaly
výše uvedené komentáře, cituji: "Ve výše uvedeném kontextu byl pak
sérií nahodilostí (jak už to tak v dějinách bývá) odstartován vývoj, který může
přinést i dílčí změny k lepšímu. Jen dílčí, protože zatím chybí opora v
pozitivní vizi, pro jejíž sdílení by u nás byly vytvořeny podmínky. A bez
realistické pozitivní vize jsou omezené i posuny obecně sdíleného ideového
paradigmatu."
Jak jsem se dozvěděl od
jednoho známého, tak na Facebooku se v diskusi (ke které nemám přístup a na
kterou nemohu reagovat) objevily k mému článku "Jak se rodí zkorumpované
garnitury" následující komentáře (cituji je beze změny):
DANIEL VESELÝ: Člověk,
který ze stranické kasy KSČM osobně uplácel dokonce i šestnáctileté příznivce
levice už v roce 1991, vyjadřuje autoritativní názor na zkorumpované garnitury.
- Žijeme totiž v zemi, kde nic není hanba, a je to navíc čím dál horší.
Korupčníci poučují o všeobecně uznávaných zásadách a zloději dohlížejí na
nezávislost vyšetřování.
Jak se rodí zkorumpované
garnitury radimvalencik.pise.cz Vývoj po 13.6.2013 u nás lze číst dvěma
způsoby:1. Buď jen jedna parta, která se přiživuje na státu (nás všech) a která
se již natolik znemožnila, že musela odejít, je střídána druhou partou, která nebude
o nic lepší.2. Nebo to u nás, pokud jde o ovládnutí
KOLOMAN DŽUGI: Radim
Valenčík je bývalý poradce "reformního" předsedy KSČM Jiřího Svobody.
Po revoluci se vetřel mezi vznikající levicové subjekty, vystupoval jako
liberální komunistický intelektuál a budoval kontakty. Posléze zajišťoval
nepřátelské převzetí několika do té doby nezávislých čerstvě vzniklých stran, a
to mnoha různými způsoby, přes trockistickou taktiku "enterismu",
uplacení předsedy, až po nakoupení decentní masy lumpenproletariátu a puč na
kongresu s vynášením odpůrců ze sálu. Část toho zdokumentoval v Praze Petr
Kužvart, jinou část v brněnské Levé alternativě Milan Valach, v malé partaji
jménem Demokratická levice jsem byl nákupu předsedy Lotara Indrucha osobně
svědkem já (i toho, jak poté Indruch s odstupem bědoval). - Cílem bylo upéct
předvolební koalici Levý blok a předstírat veřejnosti, že se komunisté dostali
z politické izolace. - Po odchodu z KSČM se Valenčík profiloval jako skalní
pravičák, mj. prosazoval velmi agilně školné na VŠ. Ještě v roce 2006 minimálně
měl velmi úzké kontakty s Liberálním institutem.- Teď už si zhruba posledních
pět let zase hraje na levičáka...
Je pravda, že jsem byl
poradcem Jirky Svobody a snažil se o sjednocování levice. Vždy na veřejných
fórech, v otevřených diskusích a nikdy jsem nedisponoval ani korunou, ze které
bych mohl někoho korumpovat. Myslím, že je dost těch, co si tuto dobu pamatují.
Kdo sleduje to, co píšu, ví, že jsem v názorech konzistentní. A nevím, proč
bych se neměl zúčastňovat akcí Liberálního institutu (třeba i CEPu) a mít
přátele mezi liberály. Pokud toto někdo prezentuje jako "udání", tak
si asi spletl dobu. Určitě by se uplatnil při stalinských procesech. Už to
slyším, jak to zní v soudní síni: "Ještě v roce 2006 minimálně měl velmi
úzké kontakty s Liberálním institutem."
Ty kontakty mám doposud, a
pokud mi vyjde čas, akcí Liberálního institutu se zúčastňuji. A pro školné jsem
též stále a nikdy jsem nepřestal být. Pro takové, které neomezuje rovnost
příležitosti, ale naopak otevírá cestu ke kvalitnímu vzdělání i těm nejchudším.
To si každý může přečíst v učebnici Mikroekonomie pro střední kurz, kterou jsem
(spolu s kolegy) napsal v roce 2010, či na mém blogu v článku z prosince 2012 a
dalších, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/5-jak-financovat-vysoke-skoly.html
Jsem pro tento typ
školného (tedy, pokud je to školné), protože bez něj se nepodaří prosadit
skutečné reformy a změny, o které jde, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/3-ceka-nas-revoluce-pokud-ano-tak-jaka.html
A obávám se, že díky
antireformní patologii určité části levice možnosti, které nabízí současný
vývoj, zůstanou mnohem méně využity, než by bylo možné.
P. S. Pokud někdo tento
může názor na to, co o mně "statečně" napsali DANIEL VESELÝ a KOLOMAN
DŽUGI (osobně je neznám a nic o nich nevím), sdělí, budu rád. Nepatřím mezi ty,
co někoho pomlouvají za zády, udávají apod.
(71.76)
hra: co přinesl 15.8.13 – superaféra 64
Čtvrtek 15.8.2014 byl
dalším dnem relativního klidu před dalším dramatem, které je plánováno na
20.8.2013, tj. jednáním o rozpuštění Poslanecké sněmovny. Lze očekávat zajímavá
vystoupení, výsledek však patrně bude podle očekávání.
Ze zajímavých zpráv tak
lze zaznamenat informaci o nesouhlasném postoji ODS na Praze 10
k vyloučení T. Hrdličky z této strany. Zde je celá zpráva
z Novinky.cz:
Vedení ODS v Praze 10 se
důrazně postavilo za Tomáše Hrdličku, kterého vedení občanských demokratů v
pátek vyloučilo ze strany. Vyloučení označilo za nedemokratické a za přímý útok
na demokratické základy státu. Po smírčím výboru strany chce, aby rozhodnutí
přezkoumal. Jinak se chce ODS Prahy 10 obrátit na soud. Vyplývá to z usnesení
oblastní rady ODS Praha 10. Hrdličku, který byl členem strany právě v Praze 10,
vyloučila výkonná rada ODS v pátek na návrh pražské regionální rady. A to
společně s poslancem Janem Floriánem, který nehlasoval s klubem ODS proti
důvěře vládě Jiřího Rusnoka. Vyloučení Hrdličky, který bývá označován za šedou
eminenci pražské politiky, navrhl předseda pražské ODS Bohuslav Svoboda.
Zdůvodnil to tím, že Hrdlička dlouhodobě občanské demokraty poškozuje.
Spolustraníci Hrdličky z Prahy 10, kteří stojí proti Svobodovi již delší dobu,
vyloučení "zásadním způsobem" odmítli. "Nebyl předložen jediný
relevantní argument, který by obhajoval tento krok," píše se v usnesení s
tím, že Hrdlička byl "zjevně vyloučen za svůj názor a jako výsledek
mocenského boje a osobní msty" Svobody. Hrdličku usnesení oceňuje jako
dlouholetého člena pražské ODS, který se podílel na několika "úspěšných
předvolebních kampaních občanských demokratů". Podle Svobody bylo usnesení
o vyloučení v souladu se stanovami ODS. "Potrefená husa se vždycky
ozve," řekl. Dodal, že je přesvědčen, že smírčí výbor rozhodnutí strany
potvrdí. ODS Prahy 10 zároveň v usnesení vyzývá své kolegy z Prahy 2, aby
pozastavili členství Svobodovi kvůli tomu, že je policií obviněn kvůli kauze
Opencard. A to v souvislosti s tím, že regionální rada vyzvala ODS v Praze 13,
aby pozastavila nebo zrušila členství Janě Nagyově, bývalé šéfce kabinetu Petra
Nečase, protože byla obviněna policií. "Je nemyslitelné, aby pro
funkcionáře ODS platila jiná pravidla než pro řadové členy," píše se v
usnesení. Svoboda takový postup odmítá. Obvinění v jeho případě považuje za
nesmyslné. Udání bylo podle něj podáno cíleně, aby byli lidé z tehdejší rady
hlavního města zdiskreditováni. Zástupci ODS z Prahy 10 řekli, že páteční regionální
rada projednávala také případné zrušení oblastního sdružení v Praze 10.
Považují to za důkaz nedemokratických postupů ve straně. Svoboda odmítl, že by
toto téma regionální rada řešila. O zrušení této části ODS se podle něj mluvilo
pouze v kuloárech.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310685-ods-z-prahy-10-se-postavila-za-vylouceneho-hrdlicku.html
Zde je nutné připomenout,
že vyloučení je zpravidla nejvyšší trest, jaký může být udělen v rámci
dobrovolně vzniklé komunity pro porušování pravidel této komunity. V dobře
fungujících komunitách (církvích, politických stranách) bývá tento vrcholný akt
moci komunity vůči jejímu členovi řádně ošetřen. S tím mám i osobní
zkušenost. V první polovině 80. let jsem byl dvakrát vylučován z KSČ,
v roce 1997 pak z ČSSD. Proces vylučování vždy trval několik měsíců,
ve všech třech případech byl vyjmut z pravomoci nižších stranických orgánů
(ty v uvedených případech stály na mé straně) a proběhl (z hlediska těch,
co mě chtěli zbavit členství) neúspěšně. Zafungovaly vnitrostranické mechanismy
a pravda vyšla najevo.
T. Hrdličky se vedení
zbavilo hodně snadno. Čím více je účelově "zjednodušena" procedura
vylučování, tím menší váhu příslušnost k určité pospolitosti má.
Vylučováním ve stylu, jaký byl předveden v případě T. Hrdličky, dochází ke
zpochybnění smyslu členství v této straně.
Sám T. Hrdlička může být
natolik informovaný a může mít takový nadhled, že členství v ODS nepovažuje
za významnou hodnotu (jak jsem již napsal – na mrtvém koni se nejezdí). Nicméně
spor o to, zda jeho vyloučení bylo v souladu s vnitřními pravidly ODS
a zda si naopak vyloučení nezaslouží být vylučovatelé, bude mít určité dopady
na vývoj v této straně. Právě tak jako diskuse, zda přece jen před volbami
nesvolat "očistný kongres". Tomu se sice současné vedení bude zuby
nehty bránit a patrně se mu i ubrání, tím v horší pozici se ovšem ocitne
po (patrně) říjnových volbách.
(71.77)
hra: co přinesl 16.8.13 – superaféra 65
Pátek 16.8.2013 přinesl
to, co bylo předpokládáno:
1. M. Zeman potvrdil, že
nebude prodlužovat vypsání termínu voleb a stanovil jej na 25. – 26.10.2013.
Vzhledem k tomu, že v pondělí po tomto víkendu je státní svátek a
tudíž den volna, lze očekávat menší účast. To může mírně ovlivnit výsledek
voleb i interpretaci těchto výsledků.
2. ODS nevyšel pokus
oddálit jednání o rozpuštění Poslanecké sněmovny, což M. Němcová v logice
sebestřednosti (ODS i jí osobně), která je dalším ukázkovým příkladem skupinové
konformity (omezenosti), komentovala, že "nejde o porážku ODS, ale o
porážku zájmu občanů”. (ODS a M. Němcová osobně, která personifikuje
stávající stádium vývoje této strany, jsou totiž natolik "empatické",
že vědí lépe než většina v Poslanecké sněmovně a lépe než občané, co je
jejich zájmem.)
3. ČSSD se prezentuje jako
stabilizovaná strana schopná odolávat nejrůznějším vnějším vlivům.
K tomu podrobnější
informace (citováno z Novinky.cz, konfrontováno s jinými zdroji,
které nepřinášejí odlišné informace):
Ad 1:
V případě, že Poslanecká
sněmovna příští týden v úterý schválí návrh na své rozpuštění, vyhlásí
prezident Miloš Zeman předčasné volby na pátek 25. října a sobotu 26. října.
Zeman to řekl pátečním Haló novinám. "Nevidím důvod, proč nechat Sněmovnu
měsíc bez práce,” řekl deníku prezident. Ve Sněmovně podle dosavadních
informací ústavní většina 120 hlasů pro rozpuštění dolní komory existuje.
Utvořila se poté, co úřednická vláda Jiřího Rusnoka nezískala důvěru, ale
zároveň bývalá vládní koalice ztratila většinu 101 hlasu. Pod žádost o svolání
schůze, na níž by Sněmovna měla schválit návrh pro prezidenta, aby ji
rozpustil, se podepsali zástupci ČSSD, TOP 09, KSČM a Věcí veřejných. Zeman v
rozhovoru odmítl argumenty předsedkyně Sněmovny Miroslavy Němcové (ODS), že
rozpustí-li se Sněmovna před tím, než v ní schválené zákony přijme i Senát,
tyto zákony spadnou pod stůl. "Zákony spadnou pod stůl, pokud je Senát
neschválí. Pokud je Senát schválí, pod stůl nespadnou, ať se Sněmovna rozpustí
kdykoli," řekl prezident. Prezident také poznamenal, že za největší
nebezpečí dnes pokládá úsilí některých nejmenovaných členů sociální demokracie,
aby po volbách vznikla koalice ČSSD a TOP 09. "Koneckonců, Praha je
důkazem toho, že taková koalice se možná připravuje," naznačil Zeman.
Představitelé TOP 09 a ČSSD povolební koalici na celostátní úrovni v minulých
dnech vyloučili.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310729-zeman-rozpusti-li-se-snemovna-volby-budou-25-a-26-rijna.html
Ad 2:
Sněmovna v pátek přerušila
mimořádnou schůzi, na níž má hlasovat o svém rozpuštění, do 20. srpna. Navrhl
to šéf poslanců TOP 09 a Starostů Petr Gazdík. Návrh ODS na přerušení do 3.
září, a tedy odložení hlasování, neprošel. Po zahájení schůze padly dva návrhy,
které byly dopředu avizovány. TOP 09 navrhla po dohodě s dalšími stranami
přerušení jednání do příštího úterý, kdy by se mělo hlasovat o rozpuštění
Sněmovny. To umožní prezidentovi vypsání předčasných voleb. Miloš Zeman v pátek
uvedl, že uvažuje o termínu 25. a 26. října. Občanští demokraté v pátek
oznámili, že by chtěli přerušit jednání až do 3. září, neboť mají obavu, že v
případě, že by Senát neschválil či pozměnil normy přijaté v posledních dvou
týdnech, nebyla by možnost, jak na toto rozhodnutí reagovat. Šéf poslanců Marek
Benda však pro návrh získal pouze poslance vlastní strany. Místopředsedkyně ODS
a šéfka Sněmovny Miroslava Němcová následně v České televizi uvedla, že
"nejde o porážku ODS, ale o porážku zájmu občanů”.
Ad 3:
Sociální demokracie v
pátek oznámila lídry, kteří stranu povedou do předčasných voleb i svého
kandidáta na premiéra. Tím bude předseda strany Bohuslav Sobotka, který povede
stranickou kandidátku na jihu Moravy. Pražské sociální demokraty do voleb
povede odborový předák Jaroslav Zavadil. "Na základě jednání grémia bylo
rozhodnuto, že bude pan Zavadil na jednání předsednictva navržen jako lídr
kandidátky v Praze," řekl jeden ze sociálních demokratů, který si nepřál
zveřejnit své jméno. Předseda pražských sociálních demokratů Karel Klíma již v
červenci uvedl, že Zavadil "poznává Prahu" a navštívil prý několik
obvodů. Zavadil má příští rok skončit v čele ČMKOS. Zavadil se objevil mezi
možnými lídry kandidátky pražské ČSSD již v červenci. Ještě minulý týden však
krajský výkonný výbor oslovil předsedu strany Bohuslava Sobotku, aby namísto
jižní Moravy kandidoval v Praze. Ten to odmítl. Uvnitř pražské ČSSD se také
mluvilo o tom, že by se do Prahy přesunul jihomoravský poslanec Jeroným Tejc.
Ani tato varianta se ale zřejmě neuskuteční.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310794-kandidatem-cssd-na-premiera-je-sobotka.html
A ještě zbylo místečko pro
trochu teorie. Uvedu pasáž z jedné z připravovaných studií (uvedenou
pasáž jsem dokončil právě 16.8.2013):
V reálných společenských
situacích spojených s případy korupce, která dosáhla stádia vytváření struktur
založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, působí více
hráčů. Jednou z klíčových otázek, které je v dalším rozvíjení přístupu
prezentovaného v tomto článku nutno řešit, je proto analýza situací spojených s
vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých
zásad, na kterém se podílí větší počet osob. Jednou z cest, která se nabízí, by
mohlo být rozšíření NM-modifikovaného Raiffova řešení Nashova
vyjednávacího problému hry na větší počet hráčů. Zde se ovšem naráží na zásadní
problémy teoretického rázu. Porovnání teoretických konceptů s reálnými
společenskými situacemi ukazuje, že lze jít i jinou cestou. Při neformálních
kontaktech, které obsahují prvek vyjednávání, se v reálném životě vytvářejí
trojice hráčů schopných dosahovat společně přijatelné dohody způsobem, který
koresponduje s modelem uvedeným v tomto příspěvku. To, že v reálných
společenských situacích působí větší počet osob, je možné chápat i tak, že
spontánně vytvářená zpravidla trojčlenná jádra vyjednávání vlivu a rozdělení
výplat v rámci struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně
přijatých zásad mají určité prostředí, se kterým dochází k různým interakcím.
Tyto interakce lze pak popsat s využitím modelu hry, které se účastní tři
hráči, na kterou však působí vnější prostředí. Zkoumání těchto otázek se
ukazuje nejen jako velmi perspektivní, ale i přínosné a aktuální z hlediska
současného společenského vývoje, který poskytuje velké množství empirického
materiálu.
(Citováno z rukopisu)
Teorie pak dokáže
formulovat podmínky, za kterých dochází např. k následujícím situacím
(vybírám ty, které lze popsat poměrně jednoduše a pod kterými si čtenář
příslušné situace snadno představí):
- Nevytváří se žádné
vyhraněné trojčlenné jádro vyjednávání vlivu (pro vznik takového jádra nejsou
vhodné podmínky), situace je výrazně nestabilní.
- V přechodně
vytvořeném trojčlenném jádru vyjednávání vlivu dochází k soupeření o
individuální prosazení.
- Vytváří se vyhraněné
trojčlenné jádro vyjednávání vlivu, které se vymezuje vůči svému prostředí a
stává stabilním.
- Vzniká více vzájemně si
konkurujících jader vyjednávání vlivu a postupně se prosazuje některé
z nich.
- Dochází
k polarizaci mezi dvěma jádry vyjednávání vlivu, které soupeří o ovládnutí
systému.
- Vzniká vícečlenné jádro
vyjednávání vlivu formou postupného rozšiřování trojčlenného jádra, které
následně dosahuje vymezený počet hráčů a dále se již nerozšiřuje (což je jedena
ze základních zásad, kterou žádný hráč takto vytvořeného systému nesmí
porušit).
Atd.
Na základě podmínek pak
lze sestavit koncepty příslušných situací a porovnávat je s realitou. To,
proč odvozujeme členění reálných situací právě od trojčlenného jádra, je dáno
tím, že teprve v případě tří hráčů vzniká efekt paretovského zlepšení na
základě společně přijatelné dohody všech tří hráčů. Ten v některých
reálných situacích nemusí být výrazný nebo může být překryt jinými vlivy. Pak
je nutné vyjít z jiného konceptu. V případě struktur založených na
vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad však efekt společně
přijatelné dohody bývá výrazný a samotné vztahy vzájemného krytí, vydírání a
protěžování v rámci institucionálních struktur jsou natolik silné, že
nebývají překryty jinými vlivy.
(71.78)
hra: co přinesl 17.8.13 – superaféra 66
Na události chudá sobota
17.8.2013 přinesla vyjádření J. Zahradila k současné situaci z hlediska
ODS. J. Zahradil patří k nejracionálněji uvažujícím lidem v ODS, jako
europoslanec má potřebný nadhled a není tudíž závislý na tom, zda se Poslanecká
sněmovna rozpustí či nikoli. Pro ČT uvedl následující (viz zpráva na
stránkách ČT, nejdůležitější jsem podtrhnul):
Senát a prezident mohou
podle předsedy Ústavního soudu dokončit schvalování zákonů, i když bude
sněmovna neživá. Podle europoslance a člena výkonné rady ODS Jana Zahradila,
který byl hostem Interview ČT24, to ale není tak úplně jasné. Podle něj by se
občanští demokraté neradi dočkali toho, že by nějaký zákon vlastně neplatil,
protože ho Senát schválil v době, když byla sněmovna rozpuštěna. Ohledně ODS se
Zahradil domnívá, že by se měly nastavit nějaké přátelské komunikační linky s
exprezidentem Václavem Klausem. Europoslanec je také přesvědčen, že hlavní
roli ve volební kampani strany sehraje předsedkyně Poslanecké sněmovny
Miroslava Němcová. ODS chtěla o rozpuštění sněmovny hlasovat až v září kvůli
schvalování klíčových zákonů. Předseda Ústavního soudu přitom řekl, že Senát a
prezident mohou dokončit schvalování zákonů, i když bude sněmovna neživá. Podle
europoslance a člena výkonné rady ODS Jana Zahradila to ale není tak úplně
jasné. Předseda Ústavního soudu to podle něj říci může, neznamená to však, že
tomu tak opravdu je. "Neradi bychom se proto dočkali nějakého řízení u
Ústavního soudu o tom, že například zákon o obnovitelných zdrojích vlastně
neplatí, protože ho Senát schválil v době, když byla sněmovna rozpuštěna,"
vysvětlil.Poslanci budou hlasovat o rozpuštění sněmovny v úterý 20. srpna.
Návrh ODS, aby se tak stalo až 3. září, neprošel. Prezident Zeman přitom uvedl,
že by předčasné volby mohly proběhnout 25. a 26. října. Podle europoslance
Zahradila je trochu komické, že chtěly strany TOP 09 a ČSSD sněmovnu rozpustit
už tento týden, aby se pak zjistilo, že mají hodně poslanců mimo sněmovnu, a
jednání se přesune."Myslím si, že bylo možné těch čtrnáct dní počkat.
Domnívám se, že nejsme v nějakém časovém presu a že dva týdny nehrají roli. Ale
většina sněmovny má jiný názor, a já bych z toho nedělal až takové drama. Z
naší strany to bylo myšleno dobře, nejedná se o žádný úhybný manévr. Chtěli
jsme ty rozjednané zákony schválit tak, aby byla stoprocentní jistota, že buď
budou, nebo nebudou platit."Zahradil má podle svých slov po jistých
zkušenostech z minulosti pochyby o tom, že by bylo dobré mít všechny tři pilíře
moci v zemi v rukou jedné politické strany nebo jedné politické formace. "Vrátíme-li
se k případu rozpouštění sněmovny, domnívám se, že to, co my jsme navrhli, je
ústavně-právně nejčistší cesta. Zbytek sněmovny se ale domnívá, že tomu tak
není. Doufám, že vláda, která je v tuto chvíli v demisi, příliš mnoho zákonných
opatření přijímat nebude," dodal.Předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava
Němcová sehraje podle Zahradila klíčovou roli ve volební kampani. "Jsem
přesvědčen, že to bude hlavní role. Myslím, že paní Němcová je člověk, kterého
chtějí naši voliči vidět. Symbolizuje slušnou a klidnou tvář. Právě na té
musíme postavit naši volební kampaň. To, kdo zasedne v jaké funkci ODS, se bude
rozhodovat na základě výsledků voleb," dodal europoslanec a člen výkonné
rady ODS. "Byl bych rád, kdybychom byli schopni nastavit nějaké
přátelské komunikační linky s panem exprezidentem a naším bývalým předsedou
Václavem Klausem," řekl Zahradil. Podle něj by slušná politická a
konzervativní strana, jako prý ODS je, měla udržovat dobré vztahy se všemi
svými bývalými předsedy. "Pro českou pravici je Klaus nepominutelnou
osobností, a zejména na poli evropské politiky, která je jedním
z důležitých témat pro ODS, formuloval zásady, ze kterých my dodnes
vycházíme. Minimálně z těchto dvou důvodů podle mého názoru musíme
nastavit nějakou pozitivní komunikační linku s Václavem Klausem a usilovat
o spolupráci. Jakou formu to bude mít, o tom teď nechci spekulovat,"
vyjádřil se. Se spekulacemi o tom, že by se ODS po volbách vůbec nemusela
dostat do Poslanecké sněmovny, Zahradil nesouhlasí. Podle něj jde o stranu
s více než dvacetiletou historií, která má kořeny na politické scéně České
republiky, a nedovede si představit, že by nepřekročila pětiprocentní hranici.
"To, že bychom úplně vyklidili pozice a zmizeli z politické scény, to
si v žádném případě nepřipouštím," dodal.
Pro mě osobně je zajímavé,
že ani J. Zahradil (kterého si osobně vážím), ne zcela reflektuje současnou
situaci, resp. to, do čeho ODS jde a co ji čeká. Personifikace volební kampaně
M. Němcovou přinese značné problémy. K tomu viz:
http://radimvalencik.pise.cz/518-nemcova-ucebnicovy-priklad-skupinove-konformity.html
http://radimvalencik.pise.cz/531-ods-se-dokazala-vcitit-do-zajmu-obcanu.html
Analýza střetu reality
s fenoménem skupinové konformity v té vrcholné podobě, jaká vyzrála
v případě ODS, přinese velké množství zajímavých poznatků, a proto stojí
zato věnovat pozornost budoucímu vývoji i z tohoto hlediska. Mj. i proto,
že v některých stádiích individuálního vývoje je spadnutí do pasti
skupinové konformity léčitelné racionální reflexí.
(71.79)
hra: co přinesl 18.8.13 – superaféra 67
Neděle 18.8.2013 byla
zajímavá zejména řadou náznaků toho, že by se Poslanecká sněmovna nemusela
rozpustit tak snadno a rychle. První zpráva na toto téma byla uveřejněna na
Novinky.cz již v časných ranních hodinách:
S pochybnostmi
kolem platnosti zákonů v době rozpuštěné Sněmovny přišel v pátek šéf
ústavně-právního výboru Stanislav Polčák (TOP 09).
Podle něho by někdo mohl zpochybnit zákony, které přijme Senát a podepíše
prezident, pokud pod něj pak nepřipojí podpis předseda Sněmovny, který ale už
nebude. Podle něho by někdo mohl zpochybnit zákony, které přijme Senát a
podepíše prezident, pokud pod něj pak nepřipojí podpis předseda Sněmovny, který
ale už nebude. "Mnozí, kteří budou mít potřebu napadnout takovéto zákony,
tak to učiní," namítl Polčák.
Protože jednání o
rozpuštění Poslanecké sněmovny bude hodně bouřlivé a lze očekávat velkou
aktivitu zejména poslanců ODS, aby přesvědčili své kolegy z TOP o nutnosti
odložit rozpuštění, je tento názor významného člena TOP důležitým signálem.
Z toho patrně
vycházel i ministr vnitra M. Pecina, když v Otázkách Václava Moravce
zpochybnil jednotu hlasování TOP, viz celá zpráva dle Novinky.cz:
Ministr vnitra v demisi
Martin Pecina nevěří, že by Sněmovna v úterý ukončila svou činnost. Podle něj
si poslanci komoru rozpustí až v září. Pecina to v neděli řekl v Otázkách Václava
Moravce (OVM) v České televizi. "Myslím, že na první pokus se to
nepodaří,” uvedl Pecina na dotaz, zda očekává rozpuštění Sněmovny, o němž by
poslanci měli hlasovat v úterý na mimořádné schůzi, která je od pátku
přerušena. Podle Peciny se nakonec potřebných 120 poslanců, kteří rozpuštění
podpoří, najde. "Ale ne teď v úterý. Myslím, že Sněmovna se bude
rozpouštět někdy v září,” míní ministr, který je k prohlášením politiků
skeptický. "Já si myslím, že TOP 09 trošku zase otočí a řekne, že bychom
měli ještě počkat,” uvedl Pecina.
Viz: http://www.novinky.cz/domaci/310863-snemovna-se-v-utery-nerozpusti-ocekava-pecina.html
Do jaké míry to M. Pecina
myslel vážně a do jaké míry je to jen šťouchnutí, brzy uvidíme. Myslím, že
v jeho případě zde hrálo určitou roli i ono známé – přání otcem myšlenky.
Pokud se Poslanecká sněmovna (včas) nerozpustí, bude Rusnokova vláda dál
vládnout a nebude držet "Černého Petra" toho, kdo to způsobil. Právě
proto se ovšem domnívám, že se po dramatickém jednání Poslanecká sněmovna
rozpustí.
Nasvědčuje tomu i další
zpráva z 18.8.2013, která ukazuje, jak se postupně Rusnokova vláda mění v
"rozjezdovou" vládu budoucí vlády s dominancí ČSSD (podle ČT,
důležité podtrženo mnou):
Poslanecká sněmovna se
ještě nerozpustila, sociální demokraté už ale přišli za premiérem Jiřím
Rusnokem s prvním požadavkem. Po vládě v demisi chtějí, aby s pomocí
zákonných opatření v Senátu prosadila placení daně z dividend, tedy z akciových
výnosů. Zrušení odvodů od 1. ledna schválili v týdnu poslanci. Podle sociální
demokracie ale hrozí, že státní rozpočet teď přijde o miliardy. Pokud by
ČSSD svůj daňový plán v Senátu prosadila, musí ho po volbách ještě potvrdit nová
sněmovna. Nulovou daň z dividend schválila tehdejší vláda Petra Nečase už na
jaře. Opatření poté ve sněmovně spojila s doprovodnými zákony k občanskému
zákoníku. ČSSD ale tvrdí, že nulová daň na vyplácení podílů akcionářům je
výhodná jen pro bohatší lidi. Podle předsedy poslaneckého klubu Jeronýma Tejce
(ČSSD) chce proto strana využít své většiny v Senátu a zrušení daně zabránit. Ministr
financí v demisi Jan Fischer je ochotný příslušné zákonné opatření předložit.
Podle něj by státní rozpočet zbytečně přišel o miliardy korun: "Já bych
velmi uvítal, aby toto zákonné opatření, i když vím, že je potřeba s nimi velmi
šetřit, Senátem prošlo." Samotný Jiří Rusnok zatím nechce požadavky na
schvalování zákonných opatření komentovat. Hned poté, co v úterý podal demisi,
ale naznačil, že by o nich vláda jednat mohla: "Jsme připraveni a máme
nastavený režim, který zajistí nezbytné legislativní kroky." Podle
exministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) jde strany ČSSD o nesmírně
neodpovědný krok: "Žádné nebezpečí z prodlení nehrozí, naopak je zde
nebezpečí, že ještě na konci roku nikdo nebude vědět, jaké bude platit
daně," řekl v Událostech. Připravovaný návrh státního rozpočtu navíc
podle Kalouska s daňovými změnami počítal. "Stále doufám, že to byl pouze
výkřik pana Tejce," dodal. Miroslav Kalousek, místopředseda TOP
09: "Daňové změny se vůbec nehodí pro zákonná opatření Senátu. Zákonné
opatření má mít v době, kdy je sněmovna rozpuštěná, stejně přísný režim jako
legislativní nouze, to znamená pro naprosto nepředvídané a mimořádné
události." Bývalé pravicové koalici se nelíbí ani chystaná spolupráce
mezi ČSSD a Rusnokovou vládou. "Já to považuji za velmi špatnou
informaci. Pro mě je to ukázka toho, jak ČSSD a Miloš Zeman využívají tuto
úřednickou vládu k prosazování své politiky," poznamenal úřadující
předseda ODS Martin Kuba. Předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík se
zase obává, aby ČSSD v rámci předvolebního boje vládu nezneužila ke svým
populistickým výkřikům. Sociální demokracie už totiž s Fischerem jednala i o
rozpočtu. "Ke konzultacím již došlo," potvrdil stínový ministr
financí Jan Mládek.
Možnosti prohlubování
spolupráce Rusnokovy vlády s ČSSD v oblasti vzájemně výhodných kroků
bude hlavním důvodem, proč přes snahu ODS dojde k rozpuštění Poslanecké
sněmovny tak, aby volby mohly být v "Zemanově" termínu. Tento termín
(25. – 26.10.2013) je ovšem vybrán trochu potměšile. Pondělí 28.10.2013 je
státní svátek a tak mnozí z těch, co si to mohou dovolit, využijí příležitost a
udělají si prodloužený víkend. Jsou to lidé s vyššími příjmy a zpravidla
náročnou profesí. Tedy spíše voliči tzv. pravicových stran. To může sehrát
určitou roli ve snaze o posun termínu voleb na "dušičkový" víkend.
A ještě jednu drobnost
přinesla neděle 18.8.2013. K analýze toho, co přinesl 12.82013, viz:
http://radimvalencik.pise.cz/521-71-73-hra-co-prinesl-12-8-13-superafera-61.html
jsem dostal několik ohlasů
od známých obhájců toho typu politiky, který označuji za "politiku bývalé
stojedničky". Cituji je v plném znění ze svého profilu na Facebooku:
Dušan Vyhlídal:
Superaféra je, RADIME JEN JEDNA. RÁTH U SOUDU! ale líbí se mi, jak to neustále
přehráváš jinam. to se ti líbí, jak sám upozornil na to, že peníze byly pro
soudruha Dienstbiera?
Lukáš Brandejs:
Přesně tak pane Valenčík, jste naivní a o aktuální aféry se nezajímáte. O soudu
Ratha ani čárka
Dušan Vyhlídal:
On není naivní, on má službu.
Lukáš Brandejs:
Soudruzi drží při sobě, no to je průser.
Na "komentáře"
tohoto typu nemá smysl reagovat, jsou jen ilustrací toho, kam vede skupinová
konformita (omezenost), v zajetí které se nachází"bývalá
stojednička" a její přívrženci. V neděli 18.8.2013 J. Kunšteková
zveřejnila na svém profilu na Facebooku stručný komentář ke kauze D. Ratha,
který právě v souvislosti s děním kolem rozpuštění Poslanecké
sněmovny stojí za zaznamenání. Cituji jej v plném rozsahu:
Politický vězeň
David Rath?
Tak jsem se dneska
dočetla, že soud s Davidem Rathem se odročuje na 27. srpna, prý kvůli jakési
svědkyni. Vazba Davida Ratha samozřejmě potrvá – i tomuto soudci se zřejmě zdá,
stejně jako těm předchozím, že vzhledem ke své inteligenci by mohl uprchnout. A
zdát se to zřejmě bude libovolnému počtu dalších soudců, pokud budou vhodně
vybráni. Protože já si ani náhodou nemyslím, že soudce Pacovský je nezávislý.
Je závislý na svých nadřízených a ti jsou, již od doby zatčení doktora Ratha,
velmi nakloněni naslouchat státním zástupcům, co naslouchat, přímo jim vyhoví v
čemkoli – ovšem daří se to jen v této kauze. Nejdříve Bradáčové, potom
Jirátovi. Barták nemusel ani chodit k soudu. Dalík byl ve vazbě asi tři dny.
Parkanová vůbec. Tři trafikanti a Nagyová měsíc. Nejnebezpečnější lupič v našem
státě, zlotřilý Rath, jemuž se snaží dokázat loupež v promilové hodnotě proti
třem prvně zmíněným, musí sedět. Vidím tři důvody této z...ostřené vazby, pokud
nepřichází v úvahu možnost, že v oné slavné krabici bylo asi tak sedm miliard,
což nám orgány činné v trestním řízení z ohleduplnosti vůči našemu duševnímu
stavu zatajily.
Za prvé - rodná strana si
nad ním pokrytecky umyla ruce jako jistý Pilát – čistí, ba nejčistší se přece
neumažou. Nějaké přátelství musí jít stranou, jde o neposkvrněnou pověst. Že,
pane Dienstbiere a další?
Za druhé – někomu sakra
vadí. Tak moc, že je prostě nutné, aby do voleb seděl. Každý si může dát tip,
já sázím na některé zdravotní pojišťovny, jejich majitele a lobby.
Za třetí – určitá skupina
uvnitř naší justice si zkouší, kam až může zajít. Jména si opět každý může
dosadit. Vypadá to bohulibě a leckdo by rád viděl, že dojde na všehoschopné,
ale v tomto boji dvou mafií nemůže spravedlnost zvítězit, protože o ni tu
nejde. Naopak hrozí pravý hon na čarodějnice, jakkoli dnes lidé fandí snahám
pana Ištvána, nikdo neví, kdy a kam neviditelná ruka zdivočelé spravedlnosti
ukáže příště.
Teď se panu soudci zřejmě
doneslo, že rozpuštění Sněmovny se pravděpodobně nekoná, tak se bude odročovat.
Nejdřív o týden, pak o měsíc, pak o dva – kompro na sociální demokraty, vzdor
jejich neuvěřitelné zbabělosti, se prostě musí patřičně zhodnotit před volbami.
Pokud budou volby až v květnu – samozřejmě ve jménu zodpovědnosti k voličům -
čeká Davida Ratha ještě pěkná řádka měsíců ve vazbě. Proč vlastně – inu, pan
soudce Pacovský se domnívá.....
P.S. podotýkám, že
nehodnotím vinu a nevinu. o tom, jak probíhají stavební zakázky a výběrová
řízení, si iluze nedělám
Na závěr názor V. Lásky,
který také stojí za zaznamenání (vyznění jsem podtrhnul):
Přestaňte věřit politiků
pohádky o nutném boji pravice s levice, jedině tak je možné odstranit
"krysy" z české politiky, uvádí advokát Václav Láska. Apeluje tak na
voliče, aby dali příležitost v přibližujících se volbách nezkaženým politikům.
Lásku děsí představa, že bychom nahradili v předčasných volbách, které se
velkou pravděpodobností proběhnou v říjnu, jedny zloděje zloději druhými. Možná
povolební spolupráce ČSSD s komunisty či SPOZ se mu zrovna dvakrát nezamlouvá.
"Nechci, aby nám vládla současná ČSSD. A není pro mě důvodem její
politický program. Důvodem je fakt, že ČSSD je bývalá vládnoucí strana a
zároveň dlouhodobě jasný favorit na návrat k moci. A jako taková do svých řad
přitahuje hodně těch, co je pro ně vidina moci a peněz důležitá," uvádí na
Facebooku a dodává: "tím v ČSSD vzniká koktejl starých kádrů, kteří už
(alespoň podle mého) prokázali, že od nich nelze čekat nic dobrého, jako je
třeba její faktický lídr Hašek, a nových kádrů, kteří prahnou po moci."
Společně s ČSSD by v koalici mohly usednout Zemanovci, které považuje Láska za
stranu těch, které nemohli vystát už ani v sociální demokracii. Slušní politici
však nemají dle Lásky šanci se prosadit nejenom v ČSSD, ale ani v ODS či TOP
09. Česká politika proto není o boji mezi pravicí a levicí, ale bojem mezi
zatuchlou politikou spojenou s úplatky a čestnými politiky, kteří se kvůli své
čestnosti mezi představiteli zatuchlé politiky nedokáží prosadit. Současné
parlamentní strany, ODS, ČSSD, TOP 09 a KSČM, proto nemohou projít obrodou.
"Možná, kdyby voliči tyto strany poslali ke dnu a na pár let mimo
parlament, dočkají se i ony skutečné renesance. Krysy totiž opouštějí
potápějící se loď zásadně jako první. Zkusme dát letos šanci novým lidem a
jiným stranám. I když s tím bude spojena řada rizik," dodává s upozorněním
na podivné projekty typu strany Věci veřejné.
Jsem dost skeptický vůči
tomu, co V. Láska navrhuje. A myslím, že ani volič po zkušenostech u VV nebude
hledat spásu u Babiše či Okamury. Bezradnost, která z pohledu V. Lásky
vyplývá, ukazuje, jak obtížný je boj s tím, co nazývám struktury
založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A pokud má
být tento boj úspěšný, musíme ho vést kvalifikovaně a naučit se číst, o co jde.
Nezaujatě a s využitím teoretických poznatků. Poznávání současné reality
má podobu rozplétání sítí vazeb a odhalování skryté vrstvy reality pod tou
viditelnou, postupně, tj. vrstvy po vrstvě. Největší chybou by pak bylo házet
všechno a všechny do jednoho pytle.
Pokračování lze sledovat na blogu autora: