Vážená přítelkyně,

Vážený příteli,

obracím se na Vás s informací týkající se zásadní otázky, návazně pak se žádostí o to, abyste si správnost tvrzení obsažených v této informaci ověřili. Bezprostředním podnětem pro napsání tohoto dopisu byla odpověď ministra financí B. Sobotky na otázku redaktora Práva v rozhovoru otištěném 16.7. (citováno proloženě):

Tato odpověď B. Sobotky obsahuje hned několik velmi závažných nepravdivých tvrzení:

1/ V ČR nikdo nikdy nenavrhoval zavedení školného, které by znamenalo bariéru v přístupu ke vzdělání pro nižší příjmové kategorie. To se týká např. návrhu, který projednávala Poslanecká sněmovna v únoru 20021). V současné době je Institutem pro sociální a ekonomické analýzy2) připraven návrh reformy financování vysokých škol, který oproti současnému stavu podstatným způsobem zaručuje nezávislost přístupu k vysokoškolskému vzdělání na příjmových poměrech domácností uchazečů a který z tohoto hlediska prošel oponenturou ze strany předních světových odborníků3). (Podrobněji viz příloha 1.) Podstatou návrhu je časově omezený podíl vysoké školy na příjmech jejích absolventů (např. 3 % z příjmu po dosažení 1,5 násobku průměrného příjmu po dobu 10 let). (Podrobněji viz příloha 2.)

2/ Jak je zřejmé i z výše uvedeného, dostávaly by vysoké školy touto cestou během několika málo let podstatně vyšší finanční částky ze soukromých zdrojů, než jsou dnes licitované 2 nebo 5,2 miliardy. A podíl soukromých zdrojů by se neustále zvyšoval. Především však by šel přímo ve prospěch těch vysokých škol, které zajišťují svým absolventům nejlepší uplatnění.

3/ Existují nezvratné důkazy o tom, že nerovnosti v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání jsou u nás mnohem vyšší než ve vyspělých zemích, včetně těch, kde existuje spoluúčast studentů na krytí nákladů spojených se studiem (školné). Stejně tak lze snadno na spolehlivých datech ukázat, že čím lukrativnější či atraktivnější obor studia, tím větší je na dané škole podíl studentů z bohatých rodin. Sociální exkluze je u nás obrovská převážně díky omezené nabídce příležitostí studovat.

4/ Logickým důsledkem tohoto stavu je, že na soukromých vysokých školách, kde studenti hradí náklady na své vzdělání v plné míře, studují převážně děti z chudších rodin. Ty si pak musí během studia přivydělávat a tak ze svých daní přispívají těm šťastnějším bohatším, kteří studují za státní peníze. Ani zahraničním expertům neuniká, že náš současný systém je asociální a vede k přerozdělování, kdy chudí platí studium bohatým.

5/ Především pak z hlediska reformy financování vysokých škol nejde jen o peníze, ale o to, aby vysoké školy byly zainteresovány na uplatnění svých absolventů. Dnes prakticky žádná zainteresovanost tohoto typu neexistuje. Výsledkem je, že zatímco ještě v roce 1996 bylo rok po ukončení studia nezaměstnaných jen 1,5 % absolventů, tak počet nezaměstnaných absolventů vysokých škol ještě rok po ukončení studia je dnes již 10 %, tj. více než je průměrná míra nezaměstnanosti!4) To mj. znamená, že stávající systém vysokoškolského vzdělání nejenže není faktorem působícím proti nezaměstnanosti, ale naopak - rozmnožuje ji.

"Zásadní politické stanovisko" nemůže být založeno na celé kaskádě nepravd, přitom zastírat neudržitelnost a asociálnost současného systému financování vysokých škol. Přiznám se, že nedovedu pochopit, proč kompetentní osoby odmítají přijmout nesporná fakta. (Pokud se např. týká B. Sobotky, již v lednu jsem jej dopisem informoval o nutnosti spojit reformu veřejných rozpočtů s reformou financování vzdělání, dostal jsem od něj pozitivní odpověď; návazně B. Sobotka obdržel publikaci "Proč tak těžko...?", ve které jsou fakta o tom, jak současný systém působí asociálně a je podrobně popsána navrhovaná reforma financování vysokoškolského vzdělání.)

A nechápu ještě jedno. Sociálně demokratičtí ministři předkládají bez uzardění návrhy, které jsou z hlediska veřejného mínění skutečně píchnutím do vosího hnízda (prodloužení odchodu do důchodu, podíl na hrazení zdravotní péče do 2000,- Kč ročně apod.). Tímto budou pochopitelně nejvíce postiženi ti, co jsou na tom nejhůře. Ve světle toho se jeví obavy z jakýchsi negativních sociálních dopadů toho, že by se vysoké školy mohly podílet na budoucích příjmech svých absolventů jako čiré pokrytectví. Zejména v době, kdy je veřejnost o možnosti tohoto způsobu dofinancování vysokého školství lépe informována než příslušní ministři a kdy podle výzkumů veřejného mínění má tento systém již většinovou podporu.

Jak je možné, že místo seriózního projednání návrhu na reformu financování vysokého školství přichází MŠMT s "reformou" nazvanou "Konkurenceschopnost českých veřejných vysokých škol - reforma financování", kde se v části "Principy nové struktury pravidel financování veřejných vysokých škol" říká např. doslova (cituji): "Zavedení selektivní podpory výzkumu a vývoje na VŠ podle výkonu. Vyšší finanční podpora specifického výzkumu bude směřovat do škol/fakult, které mají dlouhodobě (např. za posledních 5 let) vyšší poměr mezi prostředky získanými na vědeckou/tvůrčí činnost a prostředky získanými na vzdělávací činnost." (Podobných nesmyslů které přímo deklarují "uchování starých pořádků" a protivýkonnostní orientaci je v materiálu více.)

Čím si vysvětlit tyto paradoxy? Není snad za tím vším snaha neumožnit naší zemi postavit se na vlastní pevné nohy kvalitního systému vysokoškolského vzdělání?

V návaznosti na výše sdělené informace Vás žádám o ověření následujícího:

1/ Systém financování vysokých škol navržený ISEA (Institutem pro sociální a ekonomické analýzy) uveřejněný v publikaci "Proč tak těžko...?" nevytváří žádné "bariéry v přístupu ke vzdělání pro nižší příjmové kategorie".5)

Praha, 15. -17. června, 2003

• The Center for Comparative and Global Studies in Education, (State University of New York at Buffalo, USA)
• Institut pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA), Praha
• Sociologický ústav AVČR, Praha
• Parlament České republiky
• Nadace CEVRO
• Nadace Open Society Fund Praha
• Škoda-Auto

Hlavním cílem konference bylo podpořit společný výzkum terciárního vzdělávání v zemích střední a východní Evropy a vytváření společné strategie v přípravě a implementaci nezbytných reforem terciárního vzdělávání.

Konference přizvala ke společnému diskusnímu stolu přední odborníky z oblasti vzdělávání (bývalé i současné rektory vysokých škol, poslance, vědecké experty) z České republiky, Maďarska, Polska, Slovinska a Ruska na jedné straně a přední mezinárodní odborníky z oblasti financování vysokého školství ze Světové banky, UNESCO, z OECD a ze zemí OECD včetně Velké Británie, Německa, Nizozemí, USA, Kanady, Austrálie, Izraele a Egypta na straně druhé. Mezi nejvýznamnější zahraniční účastníky patřili například Nicholas Barr (London School of Economics, Spojené Království), Bruce Johnston (State University of New York at Bufalo, USA), Alexey Kluyev (Urals State University, Rusko), Peter Illes (University of Debrecen, Maďarsko), Barry McGaw (ředitel, Directorate for Education, OECD, Francie), Milena Bevc, (Institute for Economic Researchi, Slovinsko), Andrzej Pelczar (bývalý předseda Polské konference rektorů), Wendy Piatt (Institute for Public Policy Research, Spojené Království), András Semjén (Eötvös Loránd University Budapest, Maďarsko), Jan Sadlak (ředitel UNESCO-CEPES), Rimma Shamsudtinova (Urals State University, Rusko), Alexander Ian Usher (Canada Millennium Scholarship Foundation, Kanada), Hans Vossensteyn (University of Twente, Nizozemí), Adrian Ziderman (Bar-Ilan University, Izrael), Thomas John Alexander (Open Society Institute, Spojené Království), Hossam Badrawi (Předseda školského výboru Parlamentu Egypta), Watsen Scott Swail (Educational Policy Institute, USA), Viktória Tóth (Ministerstvo školství, Maďarsko), Maureen Woodhall (Světová banka, Spojené Království), Alan Wagner (OECD a State University of New York at Albany, USA), Frank Ziegele (CHE Center for Higher Education Development, Německo a další. Domácí scénu reprezentovali např. Josef Jařab (senátor), Walter Bartoš (předseda Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, Parlament ČR), Petr Matějů (ISEA, Praha a Sociologický ústav AVČR), Radim Valenčík (ISEA, Praha a Vysoká škola finanční správní), Jiří Zlatuška (rektor Masarykovy univerzity v Brně a senátor) a další. Úplný seznam účastníků konference bude součástí CD se všemi materiály z konference. Program konference je součástí této zprávy.

Úvodní seminář konference se věnoval aktuálnímu stavu vysokoškolského vzdělávání ve světě (jak v zemích střední a východní Evropy, tak i v zemích OECD), zejména pak jeho finanční krizi, která je již nyní v mnoha zemích značná a neustále se prohlubuje. Tato krize je zvláště patrná v kandidátských zemích střední Evropy vzhledem ke značnému státnímu deficitu a omezeným finančním prostředkům vkládaným do vysokoškolského systému. Konference se proto soustředila zejména na zlepšení kontroly nákladů na studium a na hledání dalších zdrojů financování vysokoškolského studia, které by umožnily zvýšit kapacity - tedy přístup k vysokoškolskému vzdělání - univerzit bez rizika snížení úrovně studia.

Země, které již implementovaly některý z modelů sdílení nákladů (školné, graduační daň, půjčky), se na konferenci podělili o své zkušenosti se zaváděním reformy i s důsledky těchto reforem na rovný přístup k vyššímu vzdělávání. Odborníci ze zemí, kde byl zaveden takzvaný "duální" systém (platící vs. neplatící studenti) jako alternativa ke standardnímu školnému informovali o tom, jak toto řešení finanční krize univerzit přispělo k nárůstu studijních možností a za jakou cenu (kvalita, nerovnosti).

Přední odborníci z oblasti vzdělávání informovali o stavu terciárního vzdělávání v jednotlivých zemích, o jeho historii, vývoji a probíhajících reformách. V závěru konference proběhla na základě diskusí ve třech oddělených skupinách strukturovaná diskuse, jejímž cílem bylo na základě prezentovaných studií odpovědět na deset otázek směřujících k optimálnímu řešení finanční krize vysokoškolských systémů střední a východní Evropy a nalezení základních parametrů reformy vysokoškolského systému, jež by vedla ke zvyšování přístupu k vysokoškolskému vzdělání.

Konference dospěla k závěrům, které je možno shrnout do několika hlavních bodů:

1. Význam terciárního vzdělávání neustále vzrůstá po celém světě a tento trend je patrný zejména v kandidátských zemí střední a východní Evropy. Vysokoškolské vzdělávání významně ovlivňuje nejen ekonomickou prosperitu zemí, ale i politické, sociální ovzduší a v neposlední řadě zlepšuje kulturní život země.
2. Možnosti univerzit a jiných vzdělávacích institucí, včetně ministerstev a vlád uspokojit neustále se zvyšující poptávku po vysokoškolském vzdělání jsou vzhledem k prohlubující se finanční krizi v této oblasti velmi omezené. Tato finanční krize výrazně omezuje kvalitu předávaného vzdělávání, školství a zejména pak znemožňuje přístup velkému počtu mladých lidí toužících po vysokoškolském vzdělání.
3. Tato omezení jsou nejvíce patrná v zemích střední a východní Evropy. Jelikož Česká republika byla jednou ze zemí, na kterou se konference nejvíce soustředila, podívejme se blíže na některá data zveřejněná OECD. Podle těchto statistik se Česká republika umístila na 5. místě ze 30 zemí OECD co se týče ukončeného středoškolského vzdělávání, ale v oblasti ukončeného terciárního vzdělávání se umístila na předposledním místě, ve výši poskytování finančních prostředků z HDP na vzdělávání je na třetím místě od konce a v oblasti relativní výše příjmů absolventů vysokých škol na třetím místě. Česká republika je proto skutečně unikátním příkladem důsledků limitovaných veřejných rozpočtů, jež vedou k omezování přístupu k vysokoškolskému vzdělání.
4. Je nutné dále stimulovat univerzity ke zvýšení efektivnosti vynakládání prostředků. Univerzity se musí naučit převzít část odpovědnosti za nedostatek finančních prostředků a samy se pokoušet tuto situaci zlepšit. Úsporná opatření se týkají zejména post-komunistických zemí, kde jsou v některých oblastech ještě značné rezervy. Univerzity musí postupně v souladu s Boloňskou deklarací přecházet na tzv. strukturované studium (t.j. tzv. binární studijních programy). Tradičnímu evropský "unitární" model je nejen ekonomicky méně efektivní, ale přestává vyhovovat i hlavním vývojovým trendům na trhu práce.
5. Univerzity se musí oprostit od zastaralého tzv. "Sovětského modelu" studia, který je založen zejména na předávání vědomostí od učitele k žáku a jen minimálně nutí studenty k samostudiu a k aktivnímu přístupu ke čtení.
6. Další nevyhnutelnou změnou ve fungování univerzit je vyhledávání dodatečných zdrojů financování vysokoškolského studia. Jedním z takových přídavných zdrojů je tzv. systém sdílení nákladů, to jest systém ve kterém se rodiče a studenti podílí na krytí nákladů na studium.
7. Sdílení nákladů (podíl studentů na financování nákladů na studiu na vysoké škole) se stává čím dál rozšířenější. Některé postkomunistické země, ve snaze vyhovět ústavám a zákonům, které neumožňují zavést školné, prosazují model takzvaného dvojího statutu studentů ("dual track system"), který veřejným vysokým školám umožňuje přijímat studenty nad státem stanovenou kvótu (tj. nad počet studentů, jejichž studium je financováno z veřejných prostředků) a od těchto studentů vybírá školné, které s blíží skutečným nákladům na studium, aniž by jim byla nabídnuta jakákoli pomoc (půjčky, granty, stipendia, atd.).
8. Většina účastníků konference se shodla na tom, že politika dvojího statutu není z dlouhodobého hlediska vhodnou metodou spolu-financování vysokoškolského vzdělávání. Představuje totiž značnou bariéru v přístupu k vysokoškolskému vzdělání u sociálně slabších studentů, zejména chybí-li doplňující programy, jako například studentské půjčky a podobně. Tato politika rovněž osvobozuje od placení školného ty studenty, jejichž rodiče by mohli a jsou ochotni platit rozumné školné. Většina účastníků se rovněž shodla na tom, že politika dvojího statutu nevede k rozšiřování přístupu ke vzdělání a ke zmenšování nerovnosti v přístupu ve vzdělání.
9. Efektivní a spravedlivý systém sdílení nákladů vyžaduje vybírání rozumného školného, které může být buď odložené a splácené zpětně z budoucích příjmů absolventů škol, nebo u solventnějších může být placeno přímo studenty, nebo jejich rodiči. Účastníci konference se shodli na tom, že nejefektivnější systém sdílení nákladů je ten, který rozšiřuje přístup a příležitosti ke vzdělání. Systém spočívající ve splácení závazku vůči vysoké škole až z budoucích příjmů (odložené školné) byl z tohoto hlediska považován za vhodný a perspektivní zejména pro země s vysokými nerovnostmi v přístupu ke vzdělání, neboť umožňuje navyšovat rozpočty vysokých škol ze soukromých zdrojů, přitom však nesvazuje rozhodování o studiu s ekonomickou situací výchozí rodiny.
10. Jedním z důležitých cílů zavedení spoluúčasti studentů na financování nákladů studia je posílit odpovědnost vysokých škol vůči studentům, podpořit tak zvyšování kvality poskytovaného vzdělání a posílit jejich citlivost na měnící se podmínky na trhu práce. Proto by závazek studenta vůči škole, bez ohledu na to, jakou bude mít formu (přímá či odložená platba, absolventská daň, atd.), měl být diferencovaný a o jeho výši by měla rozhodovat škola.
11. S ohledem na to, že nerovnosti v přístupu k vysokoškolskému vzdělání v zemích východní a střední Evropy jsou vysoké a dále rostou, je nezbytné, aby byly zavedeny silné a konzistentní programy finanční podpory studentů pocházející z rodin s nízkými příjmy a to bez ohledu na zvolený systém spolufinancování studia. Bez těchto programů není zavádění finanční spoluúčasti studentů myslitelné.

Navrhovaný systém financování vysokoškolského vzdělání je koncipován tak, aby vyhovoval následujícím požadavkům:

1. Přístup ke vzdělání nesmí být omezen příjmovou situací domácnosti studenta, ale naopak - situace studentů z rodin s nižšími příjmy se oproti současnému stavu zlepšuje.
2. Nesmí vytvářet sociální rizika pro absolventy vysokých škol a musí jim umožnit si zajistit dostatečné materiální podmínky pro společenský vzestup.
3. Vysoká škola musí být zainteresována na uplatnění svých absolventů, na růstu jejich příjmu a společenském vzestupu, tudíž i na zvyšování efektivnosti vzdělávacího procesu.
4. Je dostatečně motivující již v období startu a současně umožňuje realizovat dlouhodobou strategii přesunu těžiště zdrojů financování do oblasti podílu na budoucích příjmech absolventů.
5. Respektuje specifika jednotlivých oborů a vliv jejich absolvování na vývoj budoucího příjmu.
6. Generuje informace o uplatnění absolventů jednotlivých vysokých škol a jednotlivých oborů, které jsou využitelné při investičním rozhodování nabyvatelů vzdělání, finančních institucí i zaměstnavatelů.
7. Mohou do něj být zapojeny soukromé zdroje, aniž by se vytvářela majetková bariéra přístupu ke vzdělání.
8. Jeho změna je postupná, přitom spojená zejména s tím, jak bude generovat informace o kvalitě vzdělávacího servisu z hlediska uplatnění absolventů té či oné vysoké školy, toho či onoho oboru.
9. Postupně bude působit na zkvalitnění studia i na nižších vzdělávacích stupních.

Současný (daňově dotační) systém uplatňovaný v oblasti veřejného vysokého školství funguje následujícím způsobem:

1. Každý občan odvádí prostředky bez ohledu na to zda, mu bylo vysokoškolské vzdělání poskytnuto nebo ne, a bez ohledu na to, zda mu byla poskytnuta kvalitní nebo nekvalitní vzdělávací služba.
2. Poskytovatel služby (vysoká škola) dostává prostředky bez ohledu na to, jakou službu poskytl.

Navrhovaný systém (založený na platbě za studium formou přenesené ceny, tj. časově omezeném odvodu z budoucího příjmu absolventa ve prospěch příslušné vysoké školy) funguje následujícím způsobem:

1. Platí jen ten, komu byla poskytnuta vzdělávací služba, a to podle kvality služby, přesněji pak podle toho, jaký osobní prospěch měřený jeho příjmem na profesních trzích mu přinesla.
2. Prostředky, které se takto vytvářejí, jsou poskytovány přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl (tj. příslušné vysoké škole) a podle toho, kolik mu ex post (po poskytnutí vzdělávací služby) schopnosti nabyté vzděláním vynesly.
3. Vzhledem k tomu, že vzdělání je současně pozitivní externalitou, je systém doplněn financováním, které nezohledňuje individuální výnos ze vzdělání, ale charakter externalit a roli jednotlivých vzdělávacích zařízení při jejich poskytování.

1. Je uchováno stávající normativní financování vysokých škol, nejlépe formou valorizované výchozí základny stávajícího financování k určitému datu.
2. Vysokým školám se umožňuje na jimi zvolených oborech a podle jimi předem stanovených a veřejně regulovaných pravidel požadovat časově omezený odvod (např. na 12 let) přímo ve prospěch příslušné vysoké školy. Tato povinnost vzniká po překročení určité hranice příjmu (např. 1,5 násobku průměrné mzdy nebo násobku průměrné mzdy) a nesmí zásadně ovlivnit příjmovou situaci mladých domácností (ve prospěch "mateřské" vysoké školy by se odvádělo okolo 3 % z příjmu).
3. Odvody z budoucího příjmu jsou prováděny přes centrální systém jednak z důvodu redukce transakčních nákladů na minimum (v přímé návaznosti na odvod daně z příjmu), jednak z důvodu generování informací o uplatnění absolventů, které jsou ve vhodně agregované podobě poskytnuté zainteresovaným subjektům.
4. Vysoká škola může povolit přímé vyrovnání závazku formou úhrady stanovené částky a získat tak prostředky ihned. Tím se současně vytvoří podmínky pro vstup soukromých finančních institucí do systému a vývoj vhodných produktů sekundárního kapitálového trhu.
5. Takto pojatý systém konkretizuje a rozvíjí způsob uplatnění investičního principu financování vysokého školství, jehož základní prvky byly obsaženy již v Návrhu zákona o změně ve financování studia na vysokých školách, který Poslanecká sněmovna projednávala a zamítla v únoru 2002. Tím došlo ke zbytečnému zpoždění v prosazování nezbytných a současně perspektivních změn systému financování vysokého školství v ČR.

Legislativní podoba navrhovaného systému by měla vycházet z následujících zásad:

Zásada 1: Stávající způsob financování studia na vysokých školách je součástí navrhovaného systému.

Zásada 2: Veřejné vysoké školy mají možnost na vybraných oborech uplatnit princip podílu vysoké školy na budoucích příjmech absolventů za následujících podmínek:

1. Podmínky podílu vysoké školy na budoucím příjmu absolventa jsou touto vysokou školou závazně stanoveny a veřejně oznámeny před zahájením přijímacího řízení.
2. Podmínky podílu vysoké školy na budoucím příjmu absolventa odpovídají požadavkům tohoto zákona.

Zásada 3: Podmínky podílu vysoké školy na budoucím příjmu absolventa musí odpovídat následujícím požadavkům:

1. Absolvent, případně ten, kdo školu neukončil, je povinen ve prospěch vysoké školy odvádět maximálně 3 % ze svého příjmu z výdělečné činnosti v případě bakalářského programu a 5 % v případě magisterského programu, resp. částku odpovídající době studia v případě že studium neukončí.
2. Absolvent, případně ten, kdo školu neukončil, odvádí tuto částku za období, kdy jeho příjem z výdělečné činnosti přesáhl 1,5 násobek statisticky vyčíslené průměrné mzdy v daném období.
3. Celková délka období, ze kterého je odváděna stanovená část příjmu absolventa ve prospěch vysoké školy, nesmí přesáhnout 12 let.

Zásada 4: Vysoké školy mají možnost určit podmínky pro přímé vyrovnání takto stanoveného závazku.

Zásada 5: Odvod prostředků ze strany absolventů, případně těch, co školu neukončili, a to jak v případě postupného vyrovnávání závazku, tak i v případě přímé úhrady, je realizován přes centrální evidenční systém, přičemž data o podmínkách úhrady i výsledcích úhrady jsou veřejně přístupná. Při odvodu těchto prostředků platí stejné zásady jako při odvodu daně z příjmu fyzických osob.

Zásada 6: Finanční instituce získává právo na zabezpečení stejných podmínek jako vysoké školy ohledně vymáhání splátek z půjček poskytnutých studentům na přímou úhradu závazku, pokud splní následující podmínky:

1. K vyrovnání závazku vůči finanční instituci ze strany absolventa vysoké školy, případně toho, kdo ji neukončil, dochází formou předem stanoveného podílu na budoucím příjmu z výdělečné činnosti a pouze v případě, že tento příjem přesahuje 1,5 násobek průměrné mzdy v daném období.
2. Platby absolventa, případně toho, kdo vysokou školu neukončil, jsou realizovány prostřednictvím centrálního evidenčního systému.

Děsivé mi připadá, že to, co popisuješ, začíná být patrné i o stupeň níž, tedy už i na středních školách; jak mi dítko zraje, nestačím se občas divit, kdo bývá "připuštěn" ke studiu - a poněvadž jsem matka-samoživitelka-navíc blbá skoro-intelektuálka - smířila jsem se již v podstatě s faktem, že začnu odkládat peníze na financování soukromé střední školy. Tohle je snad ještě větší průser, než ve vysokém školství, i když je mi jasné, že Tebe to vysokoškolské musí logicky pálit víc. Ale nakonec - VŠ povinná není, bez vysoké školy se v životě vegetovat dá, i když časem snad i vysokoškolské studium bude 100% nutné; maturita je však už dnes POVINNÝM ODRAZOVÝM můstkem do života a o to je to horší. Třeba hodnocení "úspěšnosti" střední školy, tedy hodnocení míry dalšího pracovního či studijního uplatnění absolventa: tam se pořád jede ve vyjetých kolejích a nenavazuje na aktuální potřeby, každá škola si jede "po svém", jen výjimečně reflektují zvýšený, či naopak snížený zájem z praxe... --- ale to Ty jistě víš taky. A. S.

"Principy nové struktury pravidel financování veřejných vysokých škol" říká např. doslova (cituji): "Zavedení selektivní podpory výzkumu a vývoje na VŠ podle výkonu. Vyšší finanční podpora specifického výzkumu bude směřovat do škol/fakult, které mají dlouhodobě (např. za posledních 5 let) vyšší poměr mezi prostředky získanými na vědeckou/tvůrčí činnost a prostředky získanými na vzdělávací činnost." (Podobných nesmyslů které přímo deklarují "uchování starých pořádků" a protivýkonnostní orientaci je v materiálu více.)

Co se ti na tom zdá protivýkonnostní - jestli vysoká škola v minulosti získala na svou vědeckou činnost více grantů a byla úspěšnější ve vědecké práci - tak tam asi je vyšší vědecký výkon.

J. K.

K tomu: Mail R. Valenčíka:

Ještě jednou a podrobněji:

1/ Citace "Zavedení selektivní podpory výzkumu a vývoje na VŠ podle výkonu. ...." je z materiálu, který se nazývá reformou, tj. jde mu o zlepšení situace oproti dřívějšímu stavu. Prostě původní stav byl nevyhovující (pokud se týká selektivní podpory výzkumy a vědy na VŠ podle výkonu) a tak ho měníme.

2/ A jak ho měníme? Tím, že vezmeme za kritérium minulý stav.

Jestli Ti ještě v tuto chvíli nedošlo, že je to úplná magořina, tak opravdu sorry. (Mj. zájmový podtext toho, proč to tam někteří páni rektoři - zejména ten Váš - prosadili, je zřejmý: Jde o to, že karty už jsou rozdány a je snaha nepřipustit další k rozdělování koláče podle toho, jak se pozice jednotlivých lobby prosadily - mj. opravdu skvělá "reforma"!.) Současná sociálně demokratická levice se stala krajně nebezpečným společenským fenoménem, protože s oporou blbosti v zádech se militantně postavila proti racionalitě. Srdečně Radim

Díky za informaci. Nevím, jestli to těm hlavám s poněkud omezeným vnímáním něco dá - na to je to asi příliš dlouhé, ale i tak to považuji za užitečný krok. Některé věci je třeba opakovat donekonečna. Jen bych měl malou poznámku k těm našim (tj. českým) návrhům: Proč se usilovně vymýšlí něco, co už jinde funguje? Anebo spíše, proč se to amatérsky upravuje? Proč jsou tam například ty 3 % po 12 let? Vždyť to povede jen k fixlování (jako ostatně všechny socialistické dodatky a výjimky)! Proč by se to nemělo zaplatit celé? Předpokládám, že znáš australský systém, takže ten informativní článeček, co jsem psal pro náš školní plátek, pro Tebe nebude žádná zásadní informace. Přesto si ho dovoluji poslat. Zdraví F. K.

Díky za přeposlání sdělení od J. K. Jistě úspěšnost lze měřit počtem grantů. Ale, jsou však obory, které momentálně nemají dynamiku, např. proto, že by pro jejich další rozvoj byly potřebné velké prostředky, o jejich sponzorování není zájem, jejich učitelé nemají kontakty. Avšak tyto obory jsou základem výuky pro jiné discipliny, které jsou žádané, namátkou jmenuji např. fonetika v jazykové výuce, krystalografie ve výuce chemie, starověké civilizace ve výuce historie atd. Ale o tom asi J. K. nehovořil. Dále jsem obdržel Tvůj Dopis poslancům ČSSD (na vědomí i dalším členům ČSSD). Zde bych se mohl obrátit zpět k mé noticce o ufinancování života ze 27. 6. t.r. . I M. Grebeníček ve Šponě z 17. 7. t.r. se kladně vyslovil k část. úhradě u absolventů VŠ s nadprůměrným příjmem. Snad jen drobnou poznámku, sdílené náklady by měl také nést budoucí zaměstnavatel, tak jak je to u důchodového pojištění. Bohužel skutečnou reformu veřejného sektoru nelze dělat bez reformy soukromého sektoru, neboť soukromý sektor z veřejného odčerpává vysokou část prostředků. Značný krajíc si soukromý sektor utrhne a již utrhl např. na sanaci bank, prostě chybí veřejná kontrola a kontrola zdola. Srdečně zdravím V. Č.

Jasně, sociálně demokratická levice propadá sociálnímu fundamentalismu, zcela ignoruje ekonomické souvislosti sociálních zásahů a je schopna v důsledku zcela ekonomicky demotivovat. Zdravím, R. H.

Z nějakého důvodu mi pod názvem "dopis poslancům" dorazila část Tvé korespondenční diskuse s informatickým J. K.. Mám pocit, že se naše partaj a) buď zcela zbláznila a vážně diskutuje o tom, jak provést něco, co nikdy nemůže fungovat b) její funkcionáři, kteří určují jak mají vypadat konkrétní kroky realizované státní správou, nemají základní znalosti fungování ekonomiky a zdá se že dokonce ani účetnictví c) rezignovali na to, že ekonomické zákonitosti prostě platí a nelze je obcházet - nebo nějakou dobu lze ale pak to končí velmi špatně a důsledky se odstraňují velmi draho, a pod dojmem neustálého vysvětlování úředníků ministerstev přistoupili na jejich debilní argumentaci, že to tak bylo zavedeno a tak to musí být. Vždy přece ministři i poslanci mohou iniciovat změnu. V každém případě mi některé části o nichž diskutujete, a které se mi dostaly do schránky nepřipadají ani tak z jiného světa - vlastně nevím jak to vypadá v jiném světě - ale bohužel z typicky českého světa. podobnou pitomost by si v členských zemích EU, kam tvrdíme že směřujeme, nikdo ani nedovolil navrhnout, protože by byl a) za vola b) za porušovatele zákona c) za svého druhu mafiána v každém případě by byl nucen odstoupit z funkce!!! Nevím jestli jste to náhodou nediskutovali v jiné části rozhovoru, která se mi nedostala do rukou, ale k financování vysokých škol bych chtěl říci asi toto: v prvé řadě je třeba si uvědomit, že je nutné zajistit, aby školy měly dostatečné provozní prostředky. Zdůrazňuji slova provozní prostředky. Tedy aby peníze, které dostávají na provoz skutečně pokryly provozní výdaje škol, a ne aby je školy musely dofinancovávat z jiných zdrojů - třeba z grantů na vědeckou činnost. Jak už sám název napovídá z peněz z grantů by měla být placena skutečně vědecká činnost, a ne dorovnávány třeba platy učitelů, aby nechcípali hladem. mezi náklady na provoz je samozřejmě nutné počítat vedle osvětlení, otopu, vodného a stočného účetní odpisy, které jsou zdrojem obnovy majetku a platy učitelů. Kantor by z platu za výuku měl být schopen uživit sebe a rodinu, včetně výdajů na bydlení a opatřování věcí jako vybavení domácnosti. Řekněme že plat vysokoškolsky vzdělaného zaměstnance VŠ (nepočítám v to údržbáře a vrátné atd.), by měl být minimálně 20 tisíc korun. To je minimum, které by měl dostat asák, který právě nastoupil. Docent by za výuku měl dostat při plném úvazku minimálně 30 tisíc. Profesor - nefunkcionář nejméně 40 tis. Šéfové fakult a funkcionáři školy by měli mít ještě manažerské příplatky. Platy na této úrovni by měly být takto stanoveny minimálně vyhláškou, a ne aby si rektor s odkazem na zákon 111/97 navrhl 70 tisíc - když mu jej ministryně podepíše a asákům dal jen 12 tis. To je totální zvůle, kterou bohužel náš právní řád umožňuje a ČSSD nedělá nic proto, aby se to změnilo. Žádný návrh zákona není ani připravován. rozpočtová politika kapitoly 333 je konstruována jako u zbytkového resortu. Místo výpočtu, kolik je potřeba a následného přidělení peněz, se na školství dává jen to, co zbude. A to je katastrofa, z niž by se Buzková a Sobotka měli zodpovídat. Napřed by MŠMT mělo udělat analýzu poptávky po vzdělání. Její výsledky by měly být porovnány s kapacitami škol a podle toho by pak měl být stanoven cíl na práci se sítí. K dosažení cílového stavuje je třeba peníze - lze spočítat kolik, jen by vláda musela opustit filosofii zbytkového resortu a musela by přijmout ekonomickou logiku. tedy že všechny náklady musí být uhrazeny, jinak vzniká skrytý deficit, který je horší než deficit státního rozpočtu. Do celkových nákladů by měly být plně započítány uvedené platy, tak aby se kantor mohl věnovat vzdělávání a nemusel ještě pracovat pro tři další firmy na vedlejšák, což vede k zanedbávání práce se studenty. A samozřejmě odpisy, aby školy mohly pravidelně dělat opravy a nakupovat nové vybavení místo toho zastaralého. respektive, aby nemusely spoléhat na to, jestli se jim na nákup vybavení podaří získat dotaci z parlamentu. To by mělo být jen ve výjimečných případech nějakého super přístroje. Vědecká činnost by ve financování měl být oddělena, pokud ji škola provozuje, je to super. Jenže dnes je stejně většina výzkumu zprivatizována. provádí si ji profesoři na své jméno a škola z peněz nic nevidí. to je také problém. v rozdělování grantů funguje absolutní jánabráchismus a zcela mafiánské vztahy. Návrh na zachování současného stavu, nebo na jeho akceptace jako referenční kritérium je legalizace tohoto bordelu. O granty by měla být normální soutěž v níž by rozhodovaly parametry kvality a schopnosti zkoumat to, co zadavatel požaduje. Ne rozdělovat peníze podle toho, kdo již něco zkoumal, tak mu dáme nejvíc. To je v podstatě rozdávání peněz k volnému utracení - nalévání do černé díry. Na kvótu si vždycky každý něco napíše. Přitom se nemusí dostat peníze na zajímavý výzkum, o nějž fabriky nebo stát může mít zájem. To je absurdní. Podle mého by stát jako zadavatel grantu měl napřed vědět, co chce zkoumat, a na to by měl na granty vypsat normální řízení, v němž by se posuzovala schopnost řešitelů problémem se zabývat. ne ale tak že už někdo dělal předtím 10 grantů tak je asi dobrej, ale koho má v týmu, jaké má vybavení a vědecké kapacity, jak chce k problému přistoupit. Peníze můžou být pak rozděleny i mezi více týmů s rozdílným přístupem, aby se vyloučila předpojatost. Ale systém kvót opsaný ze společné zemědělské politiky EU ve vědě nikdy fungovat nebude! Takto by Američané nikdy atomovou bombu nesestrojili. Tyto peníze by ale neměly být součástí běžného rozpočtu školy, ani by neměly být započítány do platu kantora. V účetnictví by měly být vedeny odděleně. Z výnosů by mělo být placeno potřebné vybavení na výzkum, odměny účastníkům řešitelům a to jak studentům, tak i kantorům. V jejich případě by to ale měla být vedlejší část platu nad částky uvedená nahoře. Samozřejmě že taková vědecká činnost oživí výuku, ale jsou to dvě věci a kantor by tak měl mít dva platy. Oba na slušné úrovni. Přitom by se nemělo zapomínat, že i kvalitní učitel, který se nezabývá vědou, je strašně cenný poklad. Bez něj by vědci postupně vymřeli, protože by je neměl kdo naučit to základní. Stejně tak platí, že špičkový vědec, který umí vyřešit složitý problém, ještě nemusí být dobrý kantor. Příkladem je Einstein, který byl vynikající vědec, ale prý se s ním obtížně komunikovalo, což není dobrý předpoklad pro vyučujícího. Čisté vědce ale také potřebujeme jinak budeme nadále rozvojovou zemí. Ostatně vláda, pokud jde o financování vědy, dělá všechno proto, abychom se v budoucnu mohli být počítání mezi členy organizace africké jednoty - nikoli EU. Oba - jak čistý kantor, tak čistý vědec - by měli být slušně zaplaceni. U těch, kteří okáží spojit obojí, aniž by ani jedno šidili, lze uvažovat i o dvou platech. Proč ne. Vždyť to je nesmírně cenné. Možná, že se Ti zdá to, co píšu zcela banální, a že to řeší jiné části materiálu, který ke mně nedorazil . V tom případě promiň že otravuji. Z pohledu na rozpočet mám pocit, že vláda tyto základní ekonomické zákonitosti nechápe, takže to ber jako příspěvek do diskuse. Měj se M. K.

Viděl jsem stránky Vašeho institutu a měl bych dotaz, zda je možné u vás zadat komerční analýzu některých připravovaných zákonů v ekonomické oblasti. Kontaktovala mě asociace malých podnikatelů, na které reforma veřejných financí dopadne velmi těžce a rádi by si to nechali zpracovat odborně. Prosím, pokud byste měl zájem o více informací, ozvěte se. M. P.

Milý Radime, děkuji Ti za dopis poslancům. Vypadá to při prvém čtení velmi slibně a jsem celkem ochoten tomu věřit, i když:

1) To nebude tak jednoznačné, jak tvrdíš.

2) Zvláště zavedení a akceptace veřejností dá fušku .Mimochodem odkud máš ten výzkum veřejného mínění, které údajně většinově již Tvůj systém podporuje. To se mi nezdá přesvědčivé. Uváděj prosím Tě pořádně zdroj.

3) Podobně tvrzení, že na soukromých VŠ studují "převážně děti z chudších rodin" ve mně nevzbuzuje důvěru - je to tam ještě jednou v závěrech, ale není uveden pramen Zdá se mi to neprokazatelné a odporuje to celkové praxi. Můžeš-li to dokázat , tím líp pro Tvé teze, ale udělej to!

4) Podobně se mi nezdá i tvrzení o 10% nezaměstnanosti vysoko školáků-absolventů za rok po absolvování. Pro který ročník to má platit?

Argument, že neexistuje zainteresovanost VŠ bych ještě doplnil, že to vede k nezájmu o výuku a k prudkému snížení její úrovně v posledních letech, Především z kapacitních důvodů, ale také proto, že systém stimulace zájmu o výuku není nastaven, působí zde spíše destimulační faktory (kdo by zkoušel aktivní metody výuky, když jsou z kapacitních důvodů u řady předmětů pouze přednášky - viz Tvůj "sovětský model").

Přesto bych doporučoval ještě jedno opatření, které údajně užívají německé univerzity - na jedné katedře jednoho učiliště může být jen určitý omezený počet profesorů a docentů. Tak je vytvářen tlak na "difúzi" kvalifikovaných vysokoškolských učitelů i na regionální univerzity. Posílení intelektuálního přetlaku touto cestou by mohlo pomoci v celkovém zvedání laťky v celé zemi.

Při argumentaci bych se vyhýbal extrémnímu tvrzení o likvidaci nerovného přístupu ke vzdělání, poněvadž ten není likvidován, ale jsou zvyšovány šance přístupu a to maximálně "výkonovou cestou". Hovořil bych spíše o omezení nerovnostních handicapů.

Poněvadž jsem četl i ten další internetový materiál, tak bych řekl, že zvláště závažné pokládám argumenty zde uvedené ad 5,8,11. Argument uvedený ad 2, se kterým všichni hauzírují, bych uváděl jako vážený poměr bak. a mag. Studia To už ale přesahuje rozsah poznámky.

PS: 1) Je to "Těžko " ještě k sehnání?

2) Velmi mne zajímá ten druhý výzkum o "Kvalifikovaných místech"

Zdraví I. P.

Výrok pana ministra je přímo zrůdný! Dopis je skvělý a Tvé úsilí úctyhodné. Abych jen nemluvil nabízím zdarma prezentace v knihách nakladatelství..... P. J.

Vazeny pane Valenciku,

Vase iniciativa mne velice zaujala, ma vska - jako vse - sve ale...

Mate jiste pravdu se sououcasnym existujicim omezenim pristupu ke vzdelani, a to vzdor tomu, ze neexistuje skolne. S tim, ze studuje vrstva ze socialne silnejsich rodin, to jiz zcela pravde neodpovida: Vyznamna cast studentu si privydelava, nekteri maji prijmy vyssi nez pedagogove (lze dolozit, mam zkusenosti z dvou ceskych fakult, pricemz IMS FSV UK patri nepochybne mezi velice atraktivni a z univesrity v Pasove, kde jsem pusobila jako pedagog a z university v Duesseldorfu, kterou znam ze studijnich pobytu). Domnivam se, ze fakulty obecne nemaji povinnost starat se o sve absolventy ve smyslu uplatneni - to se vzdy a vsude tykalo a tyka tech nejepsich, kteri se dostanou pod "ochranna kridla" sveho profesora, protoze jsou i jeho vizitkou. Jak vite, existuji jista smerna cisla, ktera fakulty dostavaji "shora" a podle jejich plneni (ci neplneni) jsou hodnoceny.

To, ze se na skoly dostanou deti z "bohatsich rodin" neni pravdou jeste z jednoho duvodu: na vysokou skolu se snaze dostanou deti z rodin, kde existuje prostredi, ktere zjednodusuje pripravu k dalsimu vzdelavani (coz neni zdaleka jen otazka financni) - je zajistena zakladni vzdelanost, tzv. obecny prehled, ktery jinym chybi a stredni skola jej zcela nezarucuje. Otazkou je, do jake miry je to chyba, do jake miry se sazi na rodinu. Osobne se domnivam, ze je nutne vytvorit "zachytnou sit" pro socialne slabe nadane studenty, a to predevsim z venkova, kteri si vetsinou nemohou uvedomit moznosti privydelku. Jista forma plateb by na druhou stranu rozhodne nebyla na skodu, z meho hlediska predevsim placeni soubornych nebo statnich zkousek (takova tradice tady n.b. byla). To by nepochybne pusobilo i motivacne, odpadlo by ono nechvalne "zkusim to, treba to vyjde", jez bere cas vsem zucastnenym a je prikladem jiste (byt z vekoveho hledika i pochopitelne) arogance. Prace se studenty i reseni jejich problemu mi bylo vzdy blizke. Problem, jehoz jste se dotkl pokladam za nesmirne dulezity i velice citlivy. S pozdravem A. M.

Vážený pane kolego, díky za zaslání materiálu, ke kterému se v důsledku mé pracovní nepřítomnosti v ČR dostávám až nyní. K témuž jen ve stručnosti:

a. chytré + moudré jako vše, co jsem doposud z Vaší ruky viděl, jen:

b. mne pohříchu napadá něco o "perlách".

Každopádně příjemný den i víkend, I. K.