Materiál Pavla Sirůčka ”Nové aspekty globalizace aneb megatrendy 2000 - 2010” představuje velmi dobrý základ pro diskusi nad fenoménem tzv. globalizace. Deset jím navržených megatrendů nutno brát zcela vážně. A proto ze své strany bych zde chtěl především pouze vyzvednout některé aspekty této závažné problematiky.

Předně bych rád potvrdil nejednoznačnost pojmu globalizace a upřesnil, že v zásadě existují tři rozdílná pojetí toho, co globalizace vlastně je. Tzv. radikální globalisté čili hyperglobalizátoři (pracující vesměs pro IMF, WB či WTO) hovoří o rychlé a vlivné globalizaci, představující vlastně disciplínu tzv. globálního trhu. Tzv. transformacionalisté (např. Anthony Giddens) chápou globalizaci jako hnací sílu sociálních, politických a ekonomických změn, přetvářející moderní společnost a světový pořádek. Konečně tzv. skeptikové (např. Paul Hirst a Graham Thompson) tvrdí, že tzv. světový trh je rozdělen v podstatě mezi tři bloky (Evropa, asijsko - pacifistická oblast a severní Amerika) a tak zatím nemůže existovat nějaké jednotné fungování světové ekonomiky (Fox, J: Chomsky a globalizace, TRITON, Praha 2003, ISBN 80-7254-367-9, str. 31 - 32). Levicoví kritikové globalizace k tomu dodávají, že proces globalizace nezvrátil dvacet pět let hospodářského poklesu, prospívá pouze elitním skupinám, škodí zemím Třetího světa, podkopává demokracii a volné trhy a likviduje sociální stát pro dělníky (tamtéž, str. 36 - 37). Původ globalizace spojují přitom s předáním určování úrokových měr od vlády centrálním bankám, což vedlo ke ztrátě národní kapitálové kontroly a odstranění překážek mezi domácím a mezinárodním trhem. Proto globalizace podle nich již od samého počátku vykazuje rysy politicky řízeného procesu, které s postupem času jen narůstají.

Analýza hospodářského a sociálního vývoje vybraných vyspělých zemí (USA, Japonska a Francie), obsažená v mé disertační práci (Heczko, S: Nástin interdisciplinární analýzy cyklického vývoje tržních ekonomik, Fakulta národohospodářská, Vysoká škola ekonomická, Praha 2003), ukázala přetrvávající asynchronnost (nesouběžnost) hospodářského cyklu ve světovém měřítku i v letech 1975 - 2002. Ekonomický vývoj v letech 2003 - 2004 ukazuje na obnovu hospodářského růstu v USA, Japonsku a Francii, i když rozdílné úrovně (viz tabulka č. 1 a tabulka č. 2). To by mohlo potvrzovat názory skeptiků ohledně neexistence jednotného modelu fungování světové ekonomiky, nicméně podle mne je nejblíže pravdě názor tzv. transformacionalistů. Nástup nové etapy v ekonomickém a společenském vývoji totiž může probíhat postupně a šířit se z jedné země do druhé.

Tabulka č. 1 - Vývoj v roce 2003 v USA, Japonsku a Francii podle MMF (v %):

Tabulka č. 3 - Vývoj v roce 2005 v USA, Japonsku a Francii - prognóza MMF (v %):

Ekonomický růst (opět rozdílné úrovně) se podle tabulky č. 3 předpovídá pro tyto země i pro rok 2005, což jistě příznivě ovlivní vývoj celé tzv. světové ekonomiky. Tento celkově kladný vývoj v letech 2003 - 2005 by tak mohl znamenat tolik očekávaný nástup 5. Kondratěvovy vlny (zabírající orientačně období 2003/04 - 2057/58) a v souladu se Schumpeterovou koncepcí multicykličnosti ekonomického vývoje rovněž nástup 9. Wardwellovy vlny (2003/04 - 2030/31), 25. Juglarovy vlny (2002/03 - 20011/12) a průběh 18. Kitchinovy vlny (2001/02 - 2004/05). Jestli tak tomu skutečně je či bude, ukáže teprve čas.

Soudím však, že v současné době skutečně prožíváme tzv. formační krizi (anglicky formation crisis) spojenou s dobíháním 4. Kondratěvovy vlny. Potíže s globálním nástupem 5. Kondratěvovy vlny pak podle mého názoru spočívají v charakteru této formační krize. Současná formační krize nemá totiž podobu nějakého výrazného společenského kataklyzmatu typu revolučního roku 1848 či druhé světové války (1939 - 1945), takže četné nahromaděné rozpory se řeší pouze postupně a pomalu. Sociální, politický a ekonomický vývoj je proto tolik nejednoznačný či dokonce plný protikladů (protitrendů). V úvahu nutno vzít také možný střet civilizací podle Samuela Huntingtona či střet historického a posthistorického světa podle Francise Fukuyamy, které Pavel Sirůček ve svém textu částečně či plně nechává stranou. Již tak složitou situaci dále komplikuje (Pavlem Sirůčkem již zmiňovaný) příchod 3. Tofflerovy velké vlny, spojený s přechodem k postindustriální společnosti (civilizaci 3. vlny).

Na sám závěr bych chtěl zmínit ještě jeden problém, a to metodologického rázu. Těžkosti v rozpoznání pravého stavu věcí (stavu světa) mohou být totiž zapříčiněny neadekvátní metodologií, která převládá (nejen) v ekonomické vědě. Asi ne nadarmo se množí výzvy k provedení kuhnovské ”vědecké revoluce” i v ekonomii, která by měla za cíl nahradit dosavadní descartovsko - newtonovskou metodologii metodologií systémovou, opírající se zejména o poznatky systémové teorie a teorie chaosu. Jak upozorňuje kromě mne i Stanislav Vobořil (Vobořil, S.: Nové TAO - naděje současného člověka, Praha 1998, ISBN 80-238-2027-3), nová systémová metodologie se ještě plně nekonstituovala, natož aby se prosadila. Problémy s nástupem 5. Kondratěvovy vlny a s prosazením nové metodologie přitom mohou úzce souviset. Tolik zatím z mé strany a těším se na příspěvky dalších diskutujících.