1. Krize v naší straně je krizí programovou a zasahuje všechny sociální demokracie působící v zemích s obdobnými podmínkami (typickým příkladem je německá sociální demokracie, ale i polská, maďarská...).

2. Největší bariérou ČSSD v jednáních o sestavení vlády jsou její vnitřní bariéry dané tím, že se příliš přeměnila v úřednickou stranu (pokud se týká vrstvy, na kterou se její politika orientuje), i tím, že v celém svém spektru podléhá předsudkům a iluzím, kterých se drží zuby nehty.

3. Typickým příkladem a bohužel i největší překážkou řešení programové krize se stala problematika financování vzdělání, zejména jeho vrcholných forem (tj. vysokoškolského). Přitom změna v této oblasti není jen "důležitým úkolem", ale je přímo hlavním článkem jakéhokoli současného či budoucí sociálně orientovaného programu. K tomu:

- Tzv. "bezplatné vysokoškolské vzdělání" = nezainteresované vzdělání (tj. jeho poskytoval není zainteresován na uplatnění těch, kterým vzdělání poskytuje).

- Udržování při životě nezainteresovaného systému vysokoškolského vzdělání je bez nadsázky a bez přehánění národní tragédií.

4. Porovnejme dva systémy financování vysokého školství:

a) Současný daňově dotační, kdy:

- Platí každý ať již vzdělání dostane, nebo ne; ať již dostane kvalitní vzdělání nebo špatné.

- Peníze za poskytnutí dostává každý vzdělávací subjekt, který je definován jako veřejná vysoká škola, bez ohledu na to, jak kvalitní vzdělávací službu poskytl.

b) Systém založený na platbě za vzdělání odvodem z příjmu absolventa (v definované procentuální výši, po definovanou dobu let):

- Platí každý (absolvent) z toho, co mu vzdělání vynese, až poté, kdy vzdělání nabyl, a podle toho, co mu vzdělání přineslo.

- Platí se přímo tomu (té vysoké škole), kdo vzdělávací službu poskytl.

Jaký důvod máme k tomu, abychom první systém nazvali "sociální" a druhý "asociální"? Jak dlouho budeme ještě vydávat úpadkový systém ze "přednost"?

5. ČSSD se ostře staví proti tomu, aby kritériem v oblasti vzdělání byl zisk. To by ještě bylo možné pochopit. Nekultivované ziskové kritérium v oblasti vysokého školství může vést k problémům. Horší je, že jako něco zcela samozřejmého se bere maximalizace příjmu na základě maximalizace počtu přijatých studentů. Tomu současný systém otevřel dveře. To je nejrychlejší cesta k devastaci vysokého školství. Mj. kultivovat vhodně nastavené ziskové kritérium je problém řešitelný, zatímco kultivovat honbu za studenty (jak se o to snaží MŠMT) je fraška.

6. Téměř 50 stránek Koncepce reformy vysokého školství v ČR, které právě v těchto dnech zveřejnilo MŠMT, je z hlediska výše řečeného unikátním dokumentem. Čtenář zde nenajde ani slovo o tom, jak motivovat vysoké školy k uplatnění jejich absolventů na profesních trzích, jak tomu podřídit systém financování vysokého školství. Nenajde zde slovo ani o tom, že neustále roste počet nezaměstnaných absolventů vysokých škol, a jak tento problém řešit.

- Bude pokračovat reforma veřejných rozpočtů založená jen na restrikci, která bude přinášet zbytečné utrpení početným sociálním skupinám a stejně nic nevyřeší.

- Bude mít navrch argumentace V. Tlustého apod., tak jak ji předvedl v Právu (a to už je co říci).

- Bude pokračovat odklon klíčových sociálních vrstev od ČSSD (mládež, inteligence, ale i zaměstnanecký stav, živnostníci a důchodci).

- Budou navrhovány tzv. "parametrické" reformy důchodového systému spojené mj. s paušálním prodlužováním odchodu do důchodu; bude pokračováno ve zpochybňování závazků, které vyplývají z existence průběžného systému.

- Staneme se stranou, která blokuje nezbytné změny, den co den zhoršuje startovní podmínky pro skutečnou reformu, odsuzuje přímo (neřešením problémů) i nepřímo (otevíráním cesty k moci asociální pravici) široké vrstvy ke krušným rokům života.

- Dojde k zásadnímu zvýšení uplatnitelnosti absolventů na globálních profesních trzích.

- Takto vznikající absolventské sítě našich vysokých škol zvýší konkurenceschopnost ČR a upevní její pozici ve světě.

- Absolventské sítě vytvoří značný absorbční prostor pro využití rekvalifikací (kde by formou celoživotního vzdělání měly právě vysoké školy hrát klíčovou roli), což výrazně sníží nezaměstnanost.

- Dojde k prodloužení horizontu dobrovolného produktivního uplatnění lidí na profesních trzích (kdy konkurenční výhodou se stane využití životních zkušeností, což je podmíněno kvalitou nabytého vzdělání).

- Bude možné posílit solidaritu mezi těmi, kterým vývoj na profesních trzích v důsledku zdravotního stavu, nedostatečné profesní přípravy, specifiky profesního vývoje neumožňuje uplatnění, a těmi, kteří mohou a chtějí se i v pokročilém věku na profesních trzích uplatnit.

(V Příloze 2 je to popsáno podrobněji.)

Poznámka ze 31.8.: Žádná odpověď na obsah dopisu doposud nepřišla.